Nektar pro duši

30. KRIZE VÍRY

15. října 1975

Mnozí z vás se Mě ptají, proč se dějí určité události ve světě a především v mé Církvi. Odpovím vám, Já Ježíš. Již vícekrát vám to řekl můj Náměstek. Čtěte jeho projevy z posledních let a zjistíte, s jakou jasností odpovídá papež na tuto otázku. Ale mnozí mu ji dále kladou.
Odpověď mého Náměstka je moje odpověď, ale vy jste ještě ve tmě. To je důvod, proč zasahuji tímto poselstvím. Ten, který vám ho předává, je prostý nástroj, který jsem si vybral pro tento úkol. Zlo, kterým trpí Církev a svět, je toto jediné: krize víry!
Co to znamená krize víry? Znamená to krizi naděje a krizi lásky. Znamená to krizi moudrosti a rozumnosti, síly, spravedlnosti, zdrženlivosti; krizi poslušnosti, čistoty, trpělivosti, zbožnosti a mírnosti.  Znamená to krizi hladu a žízně po Bohu, znamená to krizi pokání, pokory, umrtvování.
To jsou zla, kterými trpí Církev v tomto svém týdnu utrpení. Po týdnu utrpení následuje Svatý týden. Všechno toto zlo můžete shrnout do krize víry, naděje a lásky. Je možno to ještě zjednodušit do dvou slov: je to krize vnitřního života, dokonce do jednoho slova: krize milosti.
Krize milosti
Milost je účast na mém božském životě v duši. Milost je duší duše. Já Ježíš jsem jedno s Otcem a Duchem Svatým: jsme tři Osoby v jedné podstatě. Vy, moji synové, jste stvořeni k Božímu obrazu a podobenství. Jedna je vaše duše, ale tři
jsou schopnosti vaší duše: inteligence, paměť a vůle.
Nejen tím se Mi podobáte, nýbrž především nadpřirozeným životem, tj. milostí. Člověk byl stvořen ve stavu milosti. Já, Boží Slovo, jsem přišel na svět, abych vám vrátil ztracený život svým utrpením, smrtí a zmrtvýchvstáním.
Tak jako Já, Bůh, jsem bytost nekonečně jednoduchá, tak i vy, stvoření k mému obrazu, jste ve své duši jednoduší. Vaše duše není složitost, ale má jen jeden příbytek, v kterém je víra, naděje a láska. Tak jako ve Mně je Láska, Milosrdenství, Pravda, Spravedlnost, Moudrost a každý další přívlastek jednou jedinou podstatou: jsem Bůh.
Když v člověku nastane krize víry, je to krize naděje, lásky, rozumnosti, spravedlnosti, síly, zbožnosti, umírněnosti, lásky k Bohu, bázně Boží. Nepřítomnost všeho toho v lidské duši (možno říci nepřítomnost Boha) vyvolala strašnou krizi, kterou trpí celé lidstvo.
Materialismus jako vtělení Satana je nepřítomnost Boha v lidské duši. Ale Bůh je Láska, Světlo, je Spravedlnost a Moudrost, je Síla, Zbožnost a každá ctnost a dokonalost.
Opice Boha
Moje děti, tak všeobecná krize krize víry sužuje lidstvo. Satan, opice Boha, touto složitostí vyvolal strašnou temnotu v lidských duších.
Mluvil jsem o týdnu utrpení a řekl jsem, že po něm následuje Svatý týden. Co je to Svatý týden, to všichni víte*. To jsem vám řekl, abyste předisponovali svou duši a připravili ji na život pokání. Všichni máte důvod k pokání. Řekl jsem vám to, abyste se duchovně připravili a v době tvrdé zkoušky měli zapálené své pochodně.
Běda těm, kteří svou pochodeň nebudou mít zapálenou, protože nekonají pokání! Zahynou!  I když jsem nekonečná a nezměnitelná Láska, říkám vám, že čas Milosrdenství dělá místo době Spravedlnosti.
Pro vaši posilu vám chci připomenout svá slova: „Až budu povýšen od země, přitáhnu všechno k sobě. “Můj velký triumf je na Kříži. S Křížem jsem zvítězil nad světem, s Křížem budou triumfovat vyvolené duše, s Křížem bude triumfovat moje Církev. Kříž porazí svět a moje Matka znovu rozdrtí hlavu Hada. Já, Ježíš Spasitel, budu znovu Světlem, nyní uhašeným v mnoha duších, dokonce duších mých kněží.
Budu znovu Světlem světa. Ptáte se, proč nemáte povolání. Je to pro krizi víry.
Kde je Církev na kříži se Mnou, tam povolání nescházejí. Jen se zamyslete, synové. Tam nescházejí motivy pro povolání, a konečně, nezapomínejte, že jsem zahájil cestu po této zemi úkonem nekonečné pokory. Bez pokory není obrácení.
Žehnám ti!

Poznámka:
* V tradičním římském ritu začíná 5. nedělí postní druhá část postního období tzv. „Tempus passionis“ – „Doba utrpení“, která vrcholí Svatým týdnem. V tomto období jsou oltářní kříže a obrazy zahaleny fialovým plátnem a v liturgických textech jsou vypuštěny všechny projevy radosti a slávy.

31. JE TŘEBA JEDNAT RYCHLE
12. října 1975
Ježíši, chceš-li ke mně promlouvat, mluv. Pomáhej mi naslouchat tvému hlasu, abys viděl, jak plním tvá přání.
Ano, synu, jsem věčné Boží Slovo od věčnosti zplozené Otcem, v plnosti času vtělené v lůně mé a vaší nejčistší Matky, slavně přítomný v ráji po pravici Otce. Jsem reálně přítomen s tělem, krví, duší a božstvím v tajemství Víry a Lásky.
Ježíši, chtěl bych se Tě zeptat na jednu věc. Vracím se k záležitosti, že mnozí pohrdají blížící se strašnou hodinou Spravedlnosti.
Ne, můj synu. Mluv o tom, chci, aby se toto poselství co nejvíce urychlilo.
Ale Ježíši, řeknou mi, že jsem blázen!
Kolikrát jsem ti řekl, aby ses takovými řečmi nezabýval, co si o tom myslí druzí. Kolikrát Mě nepřátelé označili za blázna! Herodes Mi dal obléci šat bláznů, a tak Mě dal vést Jeruzalémem. Nechtěli Dona Boska zavřít do blázince? A nebyli všichni světci považováni víceméně za blázny?
To přirovnání neodpovídá. Mluvíš o sobě a o Donu Boskovi. Ale já...
Ty jsi malá kapka vody, která padá dolů. Nemohu si vzít tuto kapku vody a udělat s ní, co chci? Neřekls Mi, že chceš být nástrojem v mých rukou, který je stoprocentně k dispozici?
Synu, Já si vybírám, koho chci a kdy chci. Vyvolil jsem si Balaama. Vyvolil jsem si Jonáše: „Bylo by pro mě lepší zemřít, než...“ Byl vzpurný, ale šel do Ninive. Když jsem si tě vybral právě pro tvou nicotnost, bude pro tebe snazší být přesvědčen, že jsem to právě Já, kdo promlouvá v tom, který se Mi zcela odevzdal, abych s ním dělal, co chci.
Litoval jsi, že ses Mi odevzdal? Já, Ježíš, jsem jeden s Otcem a Duchem Svatým: jsme tři Osoby v Jednom.
Ne, nelitoval jsem toho a chci být tím, čím chceš Ty.
Synu, nyní ti žehnám. Se Mnou ti žehná Otec a Duch Svatý a s Námi ti žehná moje Matka a svatý Josef.
S tebou žehnáme všem těm, za které prosíš a kterých se týkají tvé úmysly. Vzpomeň si, že toto požehnání je ochranným štítem. Miluj Mne vždy!
 

32. SVATÍ KNĚŽÍ
20. října 1975
Jsou tři kategorie kněží. Jsou kněží svatí. Kněží dobří, skutečně svatí, žijí v jednotě se Mnou, s mým božským životem.
Jsou osvíceni moudrostí, vedeni Duchem Svatým ve svém pastoračním úsilí. Jednají podle mé nauky, kterou jim předává papež, můj Náměstek zde na zemi.
Jsou oduševněni a oživováni láskou, ohněm, který očišťuje, osvěcuje a zahřívá, přetváří je a spojuje se Mou, který jsem spojen s Otcem. Vykonávají pilně svou kněžskou službu, přivádějí duše ke Mně modlitbou, obětmi a utrpením.
Jsou drazí mému milosrdnému Srdci a jsou drazí mé a vaší Mamince: jsou předmětem mého zalíbení. Pokora, která je oživuje, přitahuje k sobě milosrdný pohled Božího Slova, Otce i Ducha Svatého. Pro ně a pro jejich zbožnost jsou lidé ušetřeni mnoha trestů; zajistili si moji ochranu. Čeká je místo a koruna v nebi.
Kněží zmatení
Druhá kategorie jsou kněží zmatení a dezorientovaní. To jsou ti, kteří mají na srdci více záležitosti tohoto světa než záležitosti Boží. A je jich mnoho, můj synu.
Mají čas na všechno, na mnoho lidských citů, mají čas na povyražení, na četbu, která škodí jejich duším a která prohlubuje jejich stíny. Nemají však čas na modlitbu a na rozjímání. Jejich život není ve spojení s Bohem.
Chybí jim dar moudrosti, nevidí, nechápou. Mají uši, ale neslyší, mají oči, ale nevidí. Svůj formalismus maskují praktikami křesťanského života, který je však zbaven své pravé duše, nežijí v milosti. Mezi nimi je mnoho úniků.
Mnozí utíkají, jsou zde skutečné apostaze v hodině, kdy se blíží soud. Mnozí z nich zjeví v tu hodinu před celým světem svou jidášskou identitu. Řekl jsem před světem, protože Já ji znám již dlouho.
Otec je očekává
Já je však miluji stále stejně, chci jejich obrácení. Otec je čeká. Má jen jedno přání, aby mohl každému říct: „Pojď, všechno je zapomenuto, všechna škvára tvé duše shořela v mé Lásce.“ Ale právě proto, že tě miluji, nemohu skrývat, jak strašná je to odpovědnost, vzdorovat Bohu, který tě čeká, Bohu, který tě miluje až do té míry, že pro tebe ustavičně prolévá svou drahocennou Krev. Nemocný, který odmítá lékaře a léky, je určen, aby zahynul. To je důvod, proč jsem chtěl k tobě přijít se všemi prostředky a nakonec s touto výzvou k obrácení, pokud není pozdě.
Nástroj, který jsem k tomu použil, má nařízeno, aby hlasitě volal ke všem: „Obraťte se ke svému Pánu, obraťte se, dokud není příliš pozdě. “Opakuji to: hodina milosrdenství předchází hodinu spravedlnosti. Nevyčítejte Mi moji naléhavost. Neříkejte, že je to monotónní opakování. Jsem váš Bůh, jsem váš Otec, jsem váš Bratr, jsem váš Spasitel. Jen láska podněcuje a nutí Boha, aby vás žádal, aby vás naléhavě prosil: Obraťte se, dokud ještě není pozdě, jinak zahynete.
Bůh se nenechá vysmívat. Je to pýcha vašeho nepřítele Satana, který vám ponouká víru, že Boží spravedlnost je mrtvá. Milosrdenství a spravedlnost jsou ve Mně jedna jediná věc. Je možná taková slepota?
Satanův jed
Třetí kategorie jsou kněží, kteří se tváří, jako by byli vnitřně dobří. Žijí, jako by byli dobří, ale zahaluje je závoj, závoj jejich předsudků, pro který nevidí svou vnitřní skutečnost, která může uniknout lidem, nikoliv však Mně, Bohu.
Jinými slovy: chybí jim pravá, upřímná pokora, pokora, která má z vás činit děti, chybí jim prostota pokory. Můj Otec jim nic nezjevuje. Jejich obrácení je obtížné; jejich pýcha je rafinovaná, přestrojená za pokoru. Ale pod touto lžipokorou je Satanův jed, podobně jako u některých zdánlivě drahocenných šperků, kde pod zlatým povrchem je obyčejný kov.
Věří jen sami sobě, pohrdají těmi a nesnášejí ty, kteří vidí trochu dále než oni. Satan mnoha způsoby chystá mým kněžím své smyčky. I za ně je třeba se modlit a trpět, protože jejich obrácení je velmi svízelné.

33. KDO JSOU BISKUPOVÉ?
23. října 1975
Biskupové jsou ti, které jsem Já, věčný Velekněz, povolal, aby měli účast na mém věčném kněžství. Biskupové jsou nástupci apoštolů. Biskupové jsou hlavy místních církví. Biskupové v čele s papežem, mým Náměstkem zde na zemi, tvoří apoštolské kolegium. Biskupové spojení s papežem jsou správci, šiřitelé a obránci mého božského Slova. Jděte a hlásejte evangelium všem národům. Biskupové spolu s papežem jsou správci plodů vykoupení; protože mají účast na plnosti mého kněžství, všichni by měli mít dar moudrosti.
Řekl jsem „všichni by měli mít“. Bohužel, není tomu tak, a ti, kteří ten dar mají, mají ho v různém stupni, jako světlo, které nemá vždy stejnou intenzitu.
Jiná je intenzita slunce v pravé poledne, jiný je jas, který přichází z měsíce, jiné je světlo lucerny a jiné z louče.
Copak Duch Svatý je zaujatý? Nikoliv, můj synu. Stupeň moudrosti závisí na stupni, jak člověk odpovídá na podněty milosti. Ti, kteří odpovídají na podněty milosti s citlivou a bdělou odpovědností, velkodušně a odvážně, někdy hrdinsky a vytrvale, nedávají jim vyznít naprázdno, jsou naplněni moudrostí.
Kdo méně odpovídal, méně přijal. Ti, kteří moudrost nemají, jsou ti, kteří zahradili cestu Ducha Svatého svými předsudky a svou pýchou, což jsou kořeny všeho zla.
Povrchnost a předsudky
Můj synu, moji apoštolové žili vedle Mne tři roky, ale na cestě dokonalosti udělali pramalý pokrok.
Důvod? Povrchnost a předsudky prostupovaly jejich ducha. To potvrzují hloupé otázky, které kladli při různých příležitostech, s výjimkou mého milovaného učedníka. Ten měl duši tak čistou, prostou a pokornou, že byl nanejvýš drahý Mně i Duchu Svatému, který ho obohatil moudrostí dříve než o Letnicích.
Po svém zmrtvýchvstání jsem se zjevil své Matce, Magdaléně, Lazarovi, učedníkům z Emauz a dalším. Naopak nezjevil jsem se hned svým apoštolům, kteří tím byli pokořeni, zkroušeni a trochu také nazlobeni.
Ta lekce měla posloužit k tomu, aby šli do sebe; měla je přivést k zamyšlení nad závažností jejich útěku, jejich málo důstojného chování v době mého umučení.
Povrchnost a předsudky, jimiž byl prostoupen jejich duch, byly příčinou těžkého snu, který na ně padl. Nebyli bdělí a odhalovali tak svou slabinu nástrahám Nepřítele, který zvítězil.
Během čtyřiceti dnů, které předcházely nanebevstoupení, jsem je zbavil jejich pýchy, připravil jsem je na rozchod při nanebevstoupení a především jsem připravil jejich ducha na působení Ducha moudrosti. Předal jsem jim o Letnicích vrcholnou kněžskou moc s plností svého kněžství.
Ustavičná křížová výprava
Předsudky jsou jako nepřekročitelná zeď, která se tyčí mezi duší a Bohem. Ti z biskupů, kteří jsou tím nakaženi, neumí připustit, že jsem si zvolil tebe, malou kapku vody, přitaženou a pak vrženou dolů, aby uskutečnila tento můj plán lásky.
Proč se mnoho pastýřů mého stáda neptá na příčiny neplodnosti své horečné aktivity?
Už jsem o tom mluvil dříve, ale záměrně se k tomu znovu vracím, protože je to velmi důležité a rozhodující pro duši jejich i pro svěřené duše, že o tom nikdy nebude řečeno dosti.
Ve středověku se pořádaly křížové výpravy na osvobození mého Hrobu. Můj Hrob je jistě svatý, protože hostil mé svaté Tělo. Můj Hrob nicméně zůstane místem, které nemá takovou cenu jako jedna jediná nesmrtelná duše, jejíž cenou je tajemství mého vykoupení.
Křížové výpravy vstupují do plánu tajemství spásy. Mají svůj smysl jako symbol, jako zobrazení důvodu; ukazují na nutnost vést ustavičnou křížovou výpravu proti Knížeti temnot a jeho temným šikům. Satan je vrah v nejvlastnějším smyslu slova. (A Církev si na II. vatikánském koncilu změnila název z BOJUJÍCÍ na PUTUJÍCÍ a přestala bojovat se silami temnot.)
Jediný cíl
Moje vtělení, moje umučení a smrt mají jako cíl osvobození duší z vražedného otroctví Satana. Podíl na mém kněžství u biskupů a kněží má za účel učinit z nich spoluvykupitele v boji proti mocnostem temna, ustavičnou křížovou výpravu, vedenou s moudrostí, inteligencí a vytrvalostí s použitím zbraní, které stanovilo mé slovo a především můj příklad.
Není zde žádná alternativa. Kdyby se v mé Církvi správně používaly tyto zbraně, byla by situace ve světě rázem zcela jiná. Satan zavládl, protože se nikdo nestaví proti jeho postupu.
Být spoluvykupiteli znamená (kéž by to kněží a biskupové pochopili!) následovat Mě po bezpečné cestě pokory, utrpení a lásky, poslušnosti a otcovství, pevné a trvalé obrany pravdy, jejímiž opatrovníky a strážci jsou spolu s mým Náměstkem, v obraně spravedlnosti, tak pošlapané a pohrdané.
Moji biskupové nesmějí ani na okamžik zapomenout, že člověk se rodí, aby zemřel, a umírá, aby začal nový a pravý život. To musí být určující pro mysl, srdce, energii; tento věčný život připravil můj Otec a zaplatil ho pokořením mého vtělení a mé oběti na kříži.
Moji biskupové a moji kněží nesmí ignorovat a zapomínat, že Nepřítel člověka si nedá pokoj ve dne v noci, ani na chvíli, rozšiřuje své útoky, aby uvrhl duše do záhuby. Nestačí vnější činy, nestačí hereze aktivity, ani prostředky, které nejsou přiměřené tvrdosti boje proti Nepříteli, který je silnější a mocnější než oni.
Nepodceňovat ho
Vytyčil jsem plán obrany, který však nedokázali uskutečnit. Kdyby se dívali na Mne a následovali Mě na kříž, mohli by nabýt síly, aby čelili svému protivníkovi a porazili toho, kterého nelze podceňovat.
Synu, protivenství, která zavládla v mé Církvi, převaha anarchie, úplná zvrácenost nauky a mravů, dezorientace, ve které se potácejí kněží a věřící, nejsou bez příčiny.
Chceš nějaký příklad? Podívej se na sdělovací prostředky. Církev něco řekne, a ony o tom mluví zcela opačně. V Církvi mluví Bůh, ve farních sálech se však šíří často i obrazem materialismus, sexualita a násilí.
V minulém poselství jsem řekl: lépe být bez kněží než proměnit semináře v líheň heretiků. Kdo odpovídá za toto zlo? Za tento chaos? Rozhodující vina padá na hlavu těch, kteří mají příslušnou moc, ale nejednají.Tato zabedněnost je strašná. Jsou nečinní, odzbrojení tváří v tvář postupujícím silám Zlého.
A přece Já jsem přemohl svět. Moje Matka rozdrtila hlavu Hada svou pokorou. Jen ve spojení se Mnou v pokoře, chudobě, poslušnosti a utrpení mohou porazit nepřítele vašich duší.
Ovšem pohodlí života, lidský ohled, zájmy, strach ze ztráty přízně lidu učinily slepce z těch, kteří mají být vůdci a světlem. Totéž je možno říct o jiných bolestných situacích, např. o výuce náboženství svěřené heretickým kněžím.
Ano, kolik semene bylo zaseto do duší dětí v nejkritičtějším věku kněžími, jejichž život není vždy vzorný. Bylo by lépe svěřit tyto duše dobrým laikům než kněžím změněným v démony a dravé vlky.
Houževnatost, jakou mnozí pastýři používají, aby umlčeli moje zásahy a zásahy mé Matky v této hodině temnoty, v této hodině Barabáše, měla být využita v jiných okolnostech a z jiných důvodů, s lepšími výsledky.
Bludy nemorálnosti jsou propagovány přímo a nepřímo v církevních zařízeních. Copak biskupové nechápou tento ústřední problém církve? Neuvědomují si, že dokořán otevírají brány Nepříteli a ukazují, že vůbec nepoznali jeho pýchu, nástrahy, moc a svody? Neuvědomují si strašné protiklady, jimž je prostoupena jejich pastorace? Nepřítel rozpoutal velkou bitvu materialismu, který je jakoby jeho vtělením. S těmito útoky uspěl, protože nenaráží na odpor, nanejvýš na slabé protiútoky.
Synu, s jak velkou hořkostí musím vyslovit tyto výtky! Je třeba usilovat o nápravu, alespoň připravovat duše modlitbou a pokáním.
Nastává hodina, kdy milosrdenství předává místo spravedlnosti. Je třeba připravovat duše, aby si byly vědomy, že těžkou hodinu, která nastává, není možno přičítat Otci, ale jejich hříchům a jejich povolnosti vůči silám Zlého. Je třeba jednat bez prodlení, protože mnoho duší je už zahaleno temnotami noci, která nastupuje.
Neboj se! Křič silně, že lidé mají uši, aby slyšeli, a neslyší, oči, aby viděli, a nevidí. V jejich srdcích zhaslo světlo! Síly Zlého však nezvítězí! Moje Církev bude očištěna od šílenství lidské pýchy a nakonec láska mé Matky a vaše láska budou triumfovat. Žehnám ti, synu. Modli se a obětuj Mi svá utrpení.

34 ROZPORY V PASTORACI
26. října 1975
Synu, hovořil jsem v předchozích poselstvích o rozporech v pastoraci biskupů a kněží. Řekl jsem, že je doba, kdy je naléhavě zapotřebí provést obnovu. Je třeba udělat opatření s rozhodností, láskou a moudrostí. Ať se nedají zastrašit Zlým, který se cítí silný a odvážný vzhledem k letargii, do které Církev upadla.
Oportunismus přerostl do tak častých a tak rozšířených rozporů, že se staly naprostým obyčejem a nikdo si toho už nevšímá. Důsledky jsou s mým mystickým Tělem neslučitelné, a bohužel, není to jediné zlo, které je postihlo.
Nemluvím o těch, kteří se už pokládají za bezvěrce, ale o těch, kteří platí za „dobré křesťany“.
V neděli ráno jdou do kostela, přistoupí ke svátostem bez opravdové víry, často jen ze zvyku a z rodinné tradice. Jejich náboženské přesvědčení je tak ubohé, že večer si bez výčitek svědomí sednou k pornografickému filmu, a když není právě k dispozici, tak k filmu, který je školou pravého násilí všeho druhu.
Do všech vstupuje jed materialismu. Mezi dospívající mládeží se valí jako řeka zkáza mravů. Jsou pro ni zcela otevřeny brány i u těch tzv. dobrých křesťanů, kteří se ráno zpovídají, i když vědí, že budou celý den hřešit.
Soudci svědomí
Vědí to oni sami a vědí toi zpovědníci, kteří dávají rozhřešení ze všeho a všem. Ráno svaté přijímání, které není svaté, a večer zábavy, jejichž zákonem je oslava sexuality. Cizoložníci se zpovídají již s jistotou, že nebude chybět kněz, který jim dá rozhřešení. Zapomíná se na moje jasná slova: „Neházejte perly sviním.“ Zapomnělo se, že svátosti jsou drahocenné plody mého vykoupení. Zapomnělo se na slova, jimiž jsem apoštolům jako Spasitel a Vykupitel udělil moc odpustit nebo zadržet hříchy.
Mnoho kněží zapomnělo, že byli ustanoveni, aby byli soudci svědomí. Je úkolem soudce a výkonem jeho povolání rozhodovat o provinění, o podstatě provinění. Lehkomyslnost, s jakou mnozí kněží dávají rozhřešení ze všeho a všem, neodpovídá záměrům mého milosrdenství, ale plánům Satana: přetvořit prostředky spásy na prostředky odsouzení a diskreditovat nekonečnou hodnotu milostí, které jsem chtěl těmito prostředky rozdělovat.
Hovořil jsem o svatokrádežných mších, nyní ti říkám, že k těmto mším můžeš připojit také svatokrádežné zpovědi, často dvojnásob svatokrádežné. V čem spočívají svatokrádežná přijímání? V této laxnosti, které znemožňuje rozlišovat, co je dovoleno a co ne, co je dobro a co je zlo. To je důvod, proč je tak naléhavé provést obnovu, a to bez prodlení.
Zvenku vstoupila bez zábran anarchie a rozhostila se uvnitř, protože někteří kněží si osvojili právo vytvářet nové nauky a novou morálku, která všechno připouští a která všechno schvaluje.
Výsledky jsou pochopitelné: pro mnoho kněží šesté a deváté přikázání ztratilo svůj smysl. To je vrchol pýchy, této vůle nahradit Boha, této nevíry v Boha, nevíry v Boží všemohoucnost, vševědoucnost a všudypřítomnost.
Satan stále svádí kněze, aby následovali jeho pýchu a neposlušnost. Našel si v církvi své věrné spojence pro své ničivé dílo. Copak Satan a jeho spojenci ignorují moje slova, která trvale platí: „Jsem s vámi do konce světa a brány pekelné ji nepřemohou“?
Moje Církev bude očištěna a osvobozena! Vyžaduje to moje láska k ní, vyžaduje to moje spravedlnost, vyžaduje to moje milosrdenství. O tom nemají správnou představu.
Jsem oheň
Kolikrát jsem již hovořil o mracích, které zahalují moji Církev, o hlubokých temnotách. Nebyla to náhoda.Jindy jsem ti řekl, že lásku je možno přirovnat k rozpálené výhni schopné přetvořit a předat jiným věcem různé povahy svou žhoucí zář a teplo. Kousek železa vložený do žhavého uhlí září jako oheň, pálí jako oheň a má podobné účinky. Já jsem Oheň, který sestoupil na zem, abych zapálil duše láskou, abych je pronikl božským životem. Tento oheň neuhasí voda, ale všechny ničemnosti a nečistota a všechny temnosti, jaké jsou v mysli toho, kdo je v temnotách a hříchu, kdo živí nenávist a vzpouru.
Co zůstane z výhně, do které se nalije voda? Několik černýcha dýmajících uhlíků. Opice Boha dělá všechno v opozici proti Bohu Stvořiteli, Bohu Vykupiteli, Bohu Posvětiteli. Přišel jsem na zem, abych přinesl oheň lásky, abych předal duším teplo a zář své božské lásky a učinil ze zotročených lidí Boží děti, své bratry, aby byli se Mnou ve slávě Otce.
Satan, který nic neztratil ze své moci, jakou byl obdařen, a ze své přirozené svobody, ustavičně usiluje, aby z duší učinil černéa kouřící oharky, aby s ním zdědily věčné pekelné tresty.
Můj synu, lidé nechtějí pochopit, že přítomnost člověka na zemi spadá do řádu věčného života; že země je vyhnanství a boj, který nechtěl Bůh, ale nenávist, závist a žárlivost Satana a jeho ďábelských šiků. Mohli bychom říct, že jeho plán se mu nyní daří. Je to plán přesvědčit lidi o tom, že neexistuje, ukolébat biskupy a kněze do letargie, aby odvrátil jejich pozornost od rozporů, kterým propadli. Ale poslední slovo řekne moje Matka, která znovu rozšlápne hlavu zlořečeného Hada.
Znovu oživení víry, realistický a tragický pohled na rozpory, ve kterých žijí, návrat k upřímné lítosti mohl by zadržet spuštěnou lavinu. Copak nejsou schopni překonat temnoty, předsudky a pýchu?
Ať si nikdo nedělá iluze
Křič to silně, můj synu, nikdo ať si nedělá iluze, ty dny už nastaly. Běda těm, kteří zůstanou hluší, necitelní k mým výzvám! Povstal příliš velký odpor proti mému Milosrdenství. Je čas přiložit sekeru ke kořenům, je čas setřást letargii, nastoupit do pole a zahájit boj proti pekelnému nepříteli. Já jsem potřel Satana, Já jsem přemohl svět, Já jsem překonal smrt. Odvahu, moji synové! Hodina je těžká, ale spojeni se Mnou a mezi sebou můžete se zachránit. Nabízí se vám poslední příležitost. Nechybí vám účinné prostředky, abyste zbrzdili arogantní postup Nepřítele. Žehnám ti, synu. Obětuj Mi svá soužení, budou Mi náhradou za pyšný a pošetilý odpor tolikaduší Mně zasvěcených.

35 NÁSTROJ ZÁHUBY
28. října 1975
Když jsem mluvil o zpovědi, řekl jsem ti, že způsob, jakým se nyní posluhuje touto svátostí, neodpovídá plánům mého milosrdenství a mé lásky, nýbrž naopak zvráceným záměrům Zlého.
Zlý neopomenul nic, aby přetvořil tuto svátost, prostředek zmrtvýchvstání a života, ve vražedný nástroj zkázy, a tak kníže temnot zatemnil tento drahocenný plod mého vykoupení.
Řekl jsem ti v předchozích poselstvích, že jsem ustanovil své kněze za soudce svědomí. Jak to? Nejsem Já věčnýmKnězem?
Když jsem vás povolal a posvětil, sdílím s vámi své kněžství, tak jako sdílím s dušemi v jiných svátostech svůj nadpřirozený život.
Já jsem však bytost nekonečně jednoduchá, nejsou ve Mně odlišné přívlastky nebo rozdílné dokonalosti. Jsem bytost nekonečně dokonalá a ve Mně jsou všechny dokonalosti jedno. Jsem věčný Velekněz. Jsem věčný Soudce, jsem věčná Láska a věčná Spravedlnost, jsem věčné Milosrdenství.
Mně, Soudci, je vyhrazen zvláštní soud nad každým člověkem, soud bez odvolání, který bude mít svůj konečný závěr ve všeobecném soudu, jak to stojí v evangeliu.
Já, nekonečně spravedlivý Soudce, soudím každého člověka podle spravedlnosti. Být soudcem znamená dát rozhřešení nebo odsoudit spravedlivě za hříchy toho, kdo se jich dopustil.
Každý kněz musí být správný, spravedlivý a nestranný soudce. Tuto moc nemá ze sebe, ale ode Mne, věčného Soudce. Mnozí používají tuto moc, jako by ji měli ze sebe, vykonávají s lehkomyslností a nezodpovědností tuto nadpřirozenou moc, při které se třese každý, kdo má jen trochu duchovní citlivosti. Pomáhají kajícníkům nacházet všechna možná ospravednění jejich hříchů a činí závěr, že Boží milosrdenství je veliké.
Svatokrádežné zpovědi
Boží milosrdenství je nejen velké, ale i nekonečné, ale to neopravňuje nikoho, aby je tak hanebně zneužíval.
Je důležité, můj synu, abych ti zopakoval tuto věc: Správcové Boží spravedlnosti, nestávejte se spolupracovníky ďábla, nedělejte z nástroje spásy nástroj zavržení. Bůh se nenechá beztrestně vysmívat. Slova, která jsem stanovil jako prostředek spásy, jsou jasná a neodvolatelná: odpouštět nebo zadržovat hříchy. Zpověď není platná bez upřímné lítosti; není upřímné lítosti bez vážného a účinného předsevzetí více nehřešit. Mnoho zpovědí je neplatných. Mnoho je svatokrádežných. Kdo se zpovídá, a neplní požadované podmínky, a kdo dává rozhřešení, aniž by se přesvědčil, že požadované podmínky jsou splněny, profanuje tuto svátost a dopouští se svatokrádeže.
Kdo znevažuje tento zázračný prostředek spásy a přeměňuje ho na prostředek záhuby, stává se tak komplicem ničemného záměru Satana. Nehledá Boha a dobro duše, ale hledá sám sebe, a je strašné stavět sám sebe před Boha.
Nuže? Nikoliv hloupá tvrdost, nýbrž správnost a spravedlnost.
Proč jsem řekl apoštolům, běžte, a všem, kterým odpustíte hříchy, budou odpuštěny, a kterým je zadržíte, budou zadrženy? Je zřejmé, že těmito slovy se rozumí nestranný soud, který nepřipouští kompromisy s nikým, ani s vlastním svědomím, ani s kajícníkem a tím méně se Mnou.
Už nic není hříšné
Mnoho věcí záměrně opakuji, abych lépe vtiskl do duší svým kněžím tento ústřední bod dnešní pastorace. Rozhřešuje se všechno a všichni bez jakéhokoliv rozlišování. Pro mnoho kněží je lehké rozhřešovat, protože pro ně už nic není hříšné...Čistota už není ctnost, odpovědné otcovství, které správně pojaté je dobrá věc, se stalo důvodem všech pardonů v manželských vztazích.
Pod záminkou, že jde o podporu kultury, schvaluje se bezvýhrad četba a podívaná, která štědře rozsévá zárodky nezřízenosti, filosofických a teologických bludů. Dnes se všechno zakládá na podvodu, na krádeži; spravedlnost vyžaduje, aby se zpovědník seriózně přesvědčil o účinném předsevzetí nahradit všechen neprávem získaný prospěch. Nejčastěji však kajícník není ani upozorněn na tuto přísnou povinnost.
Ve jménu pokroku, aby kajícník získal dojem, že zpovědník je moderní člověk na výši doby, přivírá kněz nade vším obě oči. Na tyto věci nedbají ti, kteří mají odpovědnost za to, aby potírali zlo v jeho kořenech, vždy a všude bez milosti, aby nebyli zaskočeni v této temné a strašné době, ve které žijete (jako že budete zaskočeni).
Žehnám ti, můj synu, a se Mnou moje Matka a svatý Josef.

36 ZOUFALÁ ZLOMYSLNOST
2. listopadu 1975
To, o čem budu mluvit dnes večer, není nové téma. Jedná se o boj, který rozpoutal Satan proti člověku.Protože se nemůže utkat přímo s Bohem, bojuje nepřímo a rozvíjí svou zoufalou zlomyslnost (zrozenou z nenávisti, závisti a žárlivosti) proti člověku, aby tak dovršil svou otevřenou vzpouru proti Bohu.
Satan se nazývá Knížetem temnot, protože jeho základním záměrem je zatemnit Boží světlo v duších.
Bůh je Světlo. Satan je temnota.
Bůh je Láska. Satan je nenávist.
Bůh je Pokora. Satan je pýcha.
Boj, který vyhlásil Satan proti člověku z nenávisti k Bohu, nabyl rozměrů tak hrozných, tak rozsáhlých, jak tomu v lidských dějinách nikdy nebylo. Válka se zpravidla skládá z řetězu bitev. Současná bitva této války, která potrvá do konce časů, je největší a nejrozsáhlejší. Její závěr není daleko, dojde k němu na přímý zásah mé a vaší Matky. Ona znovu rozdrtí hlavu Hada. Ona, pokorná služebnice Páně, svou pokorou přemohla pýchu a zpupnost a definitivně ho porazí až na konci časů.
Satan je temnota, a proto nevidí. Brání mu v tom jeho zoufalá pýcha. Bojí se však porážky v této bitvě, která pro něho bude znamenat hanebné pokoření, zatímco pro moji očištěnou Církev to bude základ dlouhého pokoje a národy budou uzdraveny ze zla, kterým dnes trpí.
Proto Satan nasazuje všechny možnosti své a svých legií. Všechnu svou prohnanost, všechny nástrahy své zvrácené přirozenosti, obdařené silnou inteligencí a vůlí, uplatňuje v šíleném záměru, který vzešel z jeho vzpoury proti Bohu: zničit Mne, Krista, vtělené Slovo, a mou Církev, která vzešla z mého Srdce, to jsou jeho zoufalé záměry, které vytrvale sleduje.
Zavírají oči
Ale jeho bláznivá slepota způsobuje, že se dopouští mnoha taktických omylů, příznačných pro ty, kteří si nadmíru troufají. Obezřetný generál nikdy nedává nepřátelům nahlédnout do svých plánů, protože ví, že by to byla neomluvitelná neobezřetnost. Satan naopak odkryl mnohé své karty. Proto můj Náměstek na zemi mohl říct, že se v Církvi projevují skutečnosti, které jsou lidsky nevysvětlitelné: je v nich však vidět přímé zásahy Knížete temnot.
Ale mnoho biskupů a kněží a téměř všichni věřící to nevidí, protože zavírají oči před světlem, protože mají mysl a oči zahaleny do temnot.
Když Pavel VI. řekl: „DýmSatanův pronikl do Církve“, cotím měl na mysli? Do Církvepronikla Satanova nákaza. Satanova nákaza je pýcha.
Opakuji: Satan ve své ztřeštěnosti a zoufalém sebeklamu si klade za cíl vymazat Mne, věčné Boží Slovo, z povrchu země a se Mnou přirozeně i moji Církev, která vyšla z mého otevřeného Srdce. Chtěl by zničit tajemství Vtělení, důvod a příčinu osvobození lidstva z jeho tyranství.
Při pádu Adama a Evy si myslel, že porazil Boha, že získal úplnou nadvládu nad syny hříchu. Byl přesvědčen, že svou lží a podlostí oloupil Boha Stvořitele o jeho tvory a podřídil je své nadvládě v čase i na věčnosti.
Ale Bůh je Láska a Trojice vyhlásila tajemství spásy:                                     proto Satan nesmiřitelně nenávidí Boha i člověka.
Vítězství v hrsti
Protože Satan je v temnotách, nevidí správně všechny věci: je přesvědčen, že má vítězství v hrsti. Proto zahrnuje svou kořist, lidstvo, svým zlem, svou pýchou a svými předsudky. Tato bitva bude mít svůj epilog na konci časů.
Mnoho bitev se odehrálo v minulých staletích, ale žádná z nich není srovnatelná s tou, do které jsou nyní zataženy národy celého světa. Vyvolení synové budou více než ostatní terčem pozornostia předmětem divokého pronásledování, ale nemusí se obávat, budu v nich i v hodině zkoušky.
Já, který jsem Moudrost, Milosrdenství, Láska, ale také Všemohoucnost, dokážu změnit temné manévry a zběsilou pýchu Satana a jeho šiků v triumf mé očištěné Církve. Běda těm, kteří odmítají to vidět! Stačí úkon upřímné pokory, aby dovolili Světlu vstoupit do své duše.
Pyšní a pošetilí jsou ti, kteříse zpěčují Lásce, která je chce spasit. Copak nevědí a nemyslí na to, čeho se zříkají? Vidíš, jak velká temnota pronikla do mé Církve.
Země je však místem vyhnanství. Celé lidstvo je na cestě DO VĚČNOSTI.  MATERIALISMUS                                                                                    Materialismus je Satanovo vtělení, které popírá Boha a staví se na jeho místo, troufá si nabízet lidem ráj na zemi, štěstí, které nevlastní, a tedy nemůže ani dát.
Je to tragická lež, podlá léčka, na kterou se nachytali mnozí křesťané, kněží, a dokonce i biskupové ve jménu pokroku. Zapomínají přitom na cíl stvoření a vykoupení.
Proto se nemluví o posledních věcech člověka, o pravém nepříteli, o hříchu, který působí. Za to jsou odpovědní mnozí biskupové a kněží. Takřka všichni křesťané jsou ponecháni sami sobě a scházejí na scestí. Každý člověk však jde vstříc věčnosti buď s věčnou radostí, nebo věčným odsouzením.
Člověk, Satanova kořist, je středem jeho zběsilého zápasu, aby ho vytrhl z Božího plánu. Kdo má vést člověka na jeho pozemské pouti?
Moje Církev.
Ale do mé Církve vnesl Kníže temnot svou strašnou nákazu: pýchu, a zatemnil a zatvrdil tak mnoho srdcí.
Církev je moje
Ale Církev je moje! Vyšla z mého milosrdného otevřeného Srdce. Chci, aby moje Církev byla jedna, svatá, čistá, zářící mou naukou a nikoliv rozdělená bludaři s věčnými spory. Takovou bude po brzkém očištění. Já jsem triumfoval svým utrpením a v bolesti, a tak tomu bude i s mou Církví. Poznal jsem hodinu temnot, poznal jsem násilí a pokoření všeho druhu. Volal jsem: „Otče můj, Otče můj, proč jsi Mne opustil?“
Tento výkřik vyšlou k nebi mnozí moji synové na vrcholu svého umučení. Může však Bůh, který je Láska, opustit své děti, které miluje od věčnosti? Žena, když rodí, naříká, ale pak se raduje, protože přivedla na svět dítě. Je čas, kdy zrno hozené do země umírá, aby přineslo mnoho užitku. Přiblížila se hodina, kdy moje Církev bude naříkat v neslýchaném pronásledování, aby se mohla znovu narodit Jedna, Čistá, Svatá, Neposkvrněná. Bude matkou mnoha národů, které shromáždí pod svá křídla v míru a spravedlnosti, bude učitelkou a bezpečnou vůdkyní všem lidem dobré vůle.
Proč ti to říkám: chci, aby se co nejrychleji připravili biskupové a kněží v pokoře, kajícnosti a modlitbě na to, že musí být jednomyslná. Ať nezapomínají, že po mém umučení následovalo zmrtvýchvstání. Žehnám ti, můj synu.
 

37 STVOŘENÍ – ÚŽASNÝ ŘÁD
23. listopadu 1976
Jsem Dokonalost a jediná bytost s nekonečnou dokonalostí.Tato moje dokonalost se odráží ve stvořeném vesmíru, ve světě neviditelném i viditelném a zakládá ve všech jednotlivých věcech úžasnou harmonii hodnou svého Stvořitele, v řádu, který je neméně úžasný a ve kterém každá věc směřuje ke svému cíli ke chvále Stvořitele.
Pak nastoupilo stvoření inteligentních bytostí schopných svobodně konat dobro, schopných také svobodně konat zlo, ale přirozené dary, jimiž byly vybaveny, byly takového rázu, že ve všem podporovaly jejich orientaci a podněty k dobru.
V tomto stavu měly setrvat po dobu stanovenou Otcem, Stvořitelem a Pánem všech věcí, a po uplynutí této doby měly jim být dokořán otevřeny brány ráje, aby byly přijaty k účasti na slávě a nekonečné blaženosti Otce.
Ale po Bohu nejkrásnější a nejmocnější z těchto tvorů se dopustil hříchu, protože se chtěl rovnat Bohu, vzepřel se proti Bohu, a tak nastala ve stvoření vzpoura a jejím následkem byly, jsou a budou těžkosti, které žádná lidská mysl není schopná pojmout.
Porušení řádu – hřích
Harmonie stvoření byla tak narušena, že radikálně změnila stanovený řád. Celý vesmír pociťuje toto narušení a samotná příroda sténá pod tíží hříchu.
Po vzpouře v neviditelném světě následovala vzpoura lidstva v Adamovi a Evě, která ještě více narušila stanovený řád a byla ve světě původcem zla, bezprecedentních katastrof v podobě utrpení, válek, nemocí, nenávisti, násilí, zločinů a smrti, daň Satanu v každé generaci. Stačí připomenout zatracené duše, které jsou odsouzeny;ztráta jediné duše je horší než všechny války, epidemie, revoluce a neštěstí všech dob. Nemůžete pochopit, co to znamená věčnost v mukách.
Obnova řádu: Církev a kněžství
Jako Láska jsem nemohl dovolit takové zmaření lidské přirozenosti: nastoupilo Vtělení a Vykoupení, které vykonalo Slovo, aby obnovilo zmařený řád a navrátilo možnost spásy pro všechny duše dobré vůle.
S Vykoupením jsem založil Církev jako svátost spásy a v Církvi kněžství, abych si v nich vytvořil spoluvykupitele, tj. své spolupracovníky, kteří mají tvořit páteř mého mystického Těla.
Knězem se člověk stává skrze povolání
Podobně jako lidé si vybírají své spolupracovníky, tak také Já, vtělené Boží Slovo, si vybírám své spolupracovníky. Proto běda nezvaným, běda nepovolaným, běda těm, kteří z lidské vypočítavosti a svých zájmů se vloudí mezi mé povolané... Knězem je možno se stát jen skrze povolání, jiná cesta by byla hříšná, ba svatokrádežná.
Zde vidíš, synu, problém kněžských povolání.
Tak jako můj Otec podle plánu Prozřetelnosti vkládá lidem do srdce různé vlohy a tendence, aby se ve velké lidské rodině všichni doplňovali a integrovali v harmonickém, předem stanoveném řádu, tak jsem Já v Církvi vložil do srdce předem vyvolených vzácný a vznešený zárodek povolání, vzácný zárodek, který jako předem vyvolený musí přijmout, chránit, pěstovat i jeho rodiče a vychovatelé. Mnoho povolání ztroskotá vinou těch, kteří měli povinnost je chránit, a odpovědní budou za ně skládat účty. Je známo, že křesťané nevěřící nebo takoví, kteří křesťanskou víru ztratili, často kladou povoláním, která jsem dal tolika duším, překážky a působí tím Církvi velké škody. Je to strašná odpovědnost!

38 VYKOUPENÍ – POSVĚCENÍ PRO VŠECHNY
26. listopadu 1976
V řádu, který můj Otec stanovil, má každý tvor zaujmout to místo, pro které byl stvořen.Otec, Stvořitel a Pán všeho a všech, řídí s moudrostí, dobrotou a nekonečnou láskou vše tak, aby to dospělo ke svému vlastnímu cíli v harmonii vesmíru.
Také v mé Církvi, která se zrodila a vyšla z mého otevřeného Srdce, ve společnosti lidské i božské a shodné s Otcem, jsou duše povolány, aby byly její součástí a dosáhly svého cíle ve svém posvěcení na zemi a v oslavě v nebi na místě pro ně vyhrazeném.
V žádné společnosti nemohou všichni dělat totéž, ale každý sleduje své vlastní vlohy, přesněji řečeno následuje své vlastní povolání, vykonává tu činnost, pro kterou je předurčen nejvyšším Správcem ku prospěchu všech, takže všichni tvorové, třebaže si toho nejsou vždy vědomi, navzájem se integrují a v aktu vzájemné lásky, vložené do každého srdce ve vzájemné výměně a darování, podmínky soužití lidské společnosti, a v projevech přirozené lásky jakožto základního tmelu tvoří jednotu všech v rodině společnosti, ve které se jednotlivé údy nemohou zaměřit jen na své osobní dobro, nýbrž na dobro všech. Tak uspořádal Otec lidskou společnost.
Poslání mé Církve
Moje Církev se řídí základními principy, kterými se musí řídit velká lidská rodina, ale moje Církev se liší od jiných lidských společností svým řádem jako dokonalá společnost, ve které se setkává lidství a božství, proplétají se a slévají, a tím se odlišuje a vystupuje nad rodiny národů, nad jiná lidská společenství právě pro svou tajemnou povahu, která má za cíl vést národy po cestě věčné spásy.
Žádná jiná společnost mimo moji Církev nemá podobné poslání, ani stejnou důstojnost a dar spásy; nechť je však jasno, že velikost mé Církve nevyplývá z nádhery a okázalosti, z bohatství a vnější pompy, ale vždy z tajemství její lidské a božské povahy, z jejího poslání ve světě vést lidi a národy k nebeské vlasti, k ráji.
Kněžství má v Církvi místo prvořadé důležitosti. Je to úkol velmi vznešený, náročný a proveditelný. Tajemství Církve se vylévá také na kněžství, které svým hierarchickým uspořádáním zaujímá místo prvořadé důležitosti.
Z mého Kněžství vyplývá královská důstojnost; jsem nejvyšší a věčný Král. Všechno bylo stvořeno pro Mne a Mně všechno náleží. Svého královského a věčného kněžství činím účastnými také ty, kteří k tomu byli od věčnosti vyvoleni mým nebeským Otcem.
Vyvolený, lidský tvor, byl oděn do mého božského a královského kněžství s úkolem stát se v Církvi Mnou vedeným spolupracovníkem a spoluvykupitelem k uskutečňování díla spásy.
Můj synu, není možné vyložit ti lidskými slovy lidskou a božskou velikost a moc kněžské důstojnosti, není to možné, protože vaše slova nemohou vyjádřit to, co je božské, věčné, nadpřirozené, nekonečné..., ale pozorné zamyšlení mých kněží nad tajemstvím, kterého jsou spoluúčastníky, může posloužit k tomu, aby si lépe uvědomili svouo dpovědnost a byli pozornější ke svým povinnostem.

39 DUŠE-OBĚTI
30. listopadu 1976
Kdo jsou tyto oběti? Jaký je cíl těchto obětí? Proč z těchto duší-obětí jsou známy jen málokteré duše? Proč duše-oběti často narážejí na odpor a nepochopení i pronásledování těch, kteří by je z logických důvodů měli právě chápat a všemožně podporovat?
Kdo jsou? Duše-oběti jsou duše vyvolené nebem, Božskou Trojicí, její dcery a nevěsty; jsou to duše Otcem nejvíce milované, nejintimněji spojené se Synem a Duchem Svatým.
Jsou to duše, které velkodušně, často heroicky činí ze svého lidského života dar Bohu, podrobují svůj život zcela jeho svaté vůli a nechtějí nic než to, co chce od nich Bůh, touží jen po Bohu, jediném pravém a velkém dobru, který je alfa a omega všeho a všech, obětují samy sebe z lásky k Bohu, Nejvyššímu Dobru, jedinému cíli našeho života: aby odčiňovaly svoje i cizí hříchy.
Co dělají?
Vystupují s Kristem na kříž
Duše-oběti jsou privilegované duše, které prosí, aby mohly následovat Krista ve shodě s jeho slovy: „Kdo chce za mnou přijít, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ Nespokojují se s tím, že následují Krista na cestě na Kalvárii, ale vystupují s Kristem na kříž.
Jsou to duše odvážné, hrdinské a velkodušné; jsou to duše, které hluboce pociťují sociální stránku Církve, především zraněné, a za ni se obětují.
Duše-oběti jsou duše osvícené, které pochopily, že není možná láska k Bohu a k bližním bez utrpení; jsou to ty nejvěrnější a nejdůslednější vykonavatelky přikázání lásky.
Duše-oběti jsou duše, které se pozvedají nad hustou temnotu, jaká zahaluje lidstvo, chtějí se povznést a skutečně se povznášejí do výše, nad zkaženou atmosféru materialistického lidstva, a i když kráčejí po zemi, jejich duše a jejich myšlenky jsou vysoko v nebi, obráceny k Bohu, v Bohu a s Bohem.
Vyvolené duše jsou hromosvody lidstva. Běda lidem, běda zemi, kdyby zde nebyly duše-oběti. Boží spravedlnost by již všechno proměnila v popel.
Proč jsou málo známé? Protože pravé dobro, pravá ctnost je plachá a vyhýbá se publicitě, slávě tohoto světa, smýšlení světa, jeho způsobu života. Proto mají rády ústraní, skrytost, mlčení, aby byly schopné přijímat a vnímat hlasy a světla, které přicházejí shůry, aby se daly řídit Boží vůlí, která je sice chce mít na světě, ale skryté před zraky těch, kteří je neznají a nemohou je pochopit, protože jsou zamilované v Bohu a nemohly by rozvíjet svou rozmluvu s Bohem jinde než v pokorné skrytosti.
Jsou málo známé také proto, že lidem, kteří je nechápou, se jeví jako hloupé, pošetilé; takové duše svět nemiluje, často jimi pohrdá a vysmívá se jim, ale ve skutečnosti se jich bojí a často se od nich odvrací, protože jejich hrdinské sebezapírání zní jako přísné napomenutí a spravedlivé odsouzení, a to zatížená svědomí nesnášejí.
My pošetilí..., mysleli jsme...
Jednoho dne budou lidé muset opravit své smýšlení a své soudy o duších-obětech, které záměrně ignorovali a chovali v opovržení. Lidé je jednou uvidí, jako boháč viděl Lazara na Abrahámově klíně.
Jednoho dne se lidé obrátí k duším-obětem a zvolají: „Jsme pošetilí, proto jsme hřešili a sešli z cesty pravdy. Mysleli jsme...“
Můj synu, už jsem ti řekl, že moje cesty nejsou vaše cesty. Kdo věří ve Mne, neztratí se v labyrintu světa, který ovládá Zlý, kdo věří ve Mne, bude Mne následovat na cestách, které jsem vyznačil pro všechny svým životem zde na zemi. Můj synu, následuj Mne,a nebudeš toho litovat.

40 DUŠE-OBĚTI
30. listopadu 1976 (pokračování)
Jsou to duše mému Božskému Srdci nejdražší, které Mi bohatě splácejí za všechny bolesti působené nevděčnými lidmi. Svět ví o nich pramálo nebo nic, proto se o ně nestará, ale je tu ještě další svět, který je bohužel zná, a přitom je pronásleduje, nedopřeje jim chvíli odpočinku, trápí je a se sadismem se dívá na jejich utrpení.
Ty Mi toto všechno věříš, ale mnozí čtou toto poselství a odbývají je pochybností a úsměvem. Ale někteří se dokonce rozhořčí, jak je možné něco takového zveřejňovat, že jsou to hlouposti, které je třeba zakázat.
Poodhalme závoj, který skrývá před světem duše, které miluji více než druhé. Jsou to duše, které touží po kříži, přijímají ho, nesou a milují.
Čím více jsou lidé pohrouženi do pozemských věcí, tím méně chápou Boží zázraky. Unikají jim všechny věci, které jsou o něco méně materiální než hmota, jako je vůně květů nebo barvy, které zdobí střídavě zemi; jak by mohli ocenit jemnost duše naplněné Bohem tak, že s Bohem splývá.
Tak jak je nesnadné vyložit dítěti nejednu věc, která je dospělému jasná, tak obtížné je pro ně pochopit zázraky, které Bůh působí ve svých svatých duších.
„Duše-oběti“ jsou ty duše, které odpovídají na Boží volání tak věrně, jak je to jen možné pro lidského tvora. Chtějí Mi být podobné a sdílejí se Mnou zvláště kříž, přijímají ho, nesou a milují ho, jak jsem to učinil Já, první a nekonečná Oběť na Kalvárii.
Duše-oběti jsou jako neposkvrněné hostie položené na oltáři, aby byly obětovány spolu s Ježíšem a jeho Matkou Otci na odpouštění hříchů.
Jsou to radosti nebe.
Jsou to drahocenné perly skryté a známé jen Trojjedinému Bohu.
Jsou předmětem obdivu andělů a svatých. Po Beránkovi, oběti všech obětí, a po jeho Matce, nebeské Spoluvykupitelce, jsou i ony spoluvykupitelkami, které vytahují duše z očistce, ale především ze Satanových spárů a jeho železné tyranie. (Viz Luisa Piccarreta, Terezie Neumannová, Otec Pio a další.) Synu, mnoho je těch, kteří nevidí, co vy vidíte. Boží cesty jsou opravdu tajemné. Kdo nevidí, žije jen sám pro sebe a pro své já, proto nepozoruje, co se děje v jiných kolem něho.
Dvě duše prosté a pokorné, které právě proto miluji, se v rozhodujícím životním okamžiku setkaly s Duší-Obětí, která jejiž se Mnou mnoho let na Kříži, a od ní obdržely světlo a sílu, aby následovaly své povolání.
A jejich pastýř nejen že nedokáže rozpoznat ducha jejich povolání, ale ještě se pokouší otevřeně odradit je od jejich cesty. To je temnota, která brání pastýřům, aby vykonávali svou vlastní povinnost. Ten, který by je měl z povinnosti svého stavu zahrnout otcovskou péčí jako své duchovní syny, odrazuje své vlastní budoucí spolupracovníky. To je důkaz, že v mé Církvi působí Nepřítel.
Synu, čekají vás ještě další zkoušky, říkám to nikoliv, abych ve vás vyvolal strach, ale abyste byli připraveni. Já a moje i vaše nebeská Matka jsme s vámi.

41 KNĚZ – DRUHÝ KRISTUS
30. listopadu 1976
Hovořil jsem o duších-obětech dříve, než vysvětlím, že i každý kněz má být duše-oběť. Toto tvrzení vyvolá u mnohých překvapení, mnozí je odmítnou, setká se tedy s různými reakcemi podle různého stavu duše těch, kteří budou číst toto
poselství. Přesto zdůrazňuji s rozhodností, že každý kněz má být duše-oběť.
Nebyl jsem Já oběť par excellence? Nejsem oběť čistá, svatá a neposkvrněná, která usmířila Boží hněv a zadostiučinila Boží Spravedlnosti? A co je kněz jiného než „alter Christus“? Co jiného jsou kněží než zcela přirozeně moji spoluvykupitelé, a jak jinak je možno se stát spoluvykupitelem, ne-li tím, že se stanou dušemi-obětmi, jako Já jsem se stal obětí pro vaši spásu?
Vysvětlil jsem již, jakou roli má kněz ve slavení mše svaté: běda kněžím, kteří jednou zjistí, že byli ve mši svaté jen nevědomými statisty, byli pasivní, jen materiálně přítomní, místo aby byli uvědoměle a aktivně spoluúčastníky a spoluobětníky se Mnou. Mají však jasný příklad: Tak jako byli pod Křížem přítomni moje Matka a svatý Jan, tak jsou se Mnou přítomni také v každé mši svaté.
Spojit se s božskou obětí
Jestliže kněz není přítomen oběti mše svaté s pevnou a účinnou vůlí obětovat sám sebe spolu se Mnou nebeskému Otci na odpuštění hříchů, což je hlavní smysl přinášené oběti, zbavuje své kněžství jeho podstaty a zmražuje jeho cíl, profanuje své královské kněžství, které s ním sdílím.
Ale uvaž, můj synu, co dělali pastýři a vychovatelé, kteří nebyli schopni vložit do duše povolaných vědomí jejich podstatného kněžského charakteru a možná o něm ani sami nevěděli?
Snoubenci, kteří uzavírají manželství, a neznají jeho podstatu a účel, nejsou to dva trosečníci? Klerik, který přistupuje ke kněžství a nezná jeho podstatu, svátostnou přirozenost a účel, není to nešťastník, který nejen vystavuje velkému nebezpečí svou duši, ale ohrožujei velký počet duší, které budou spojeny s výkonem jeho kněžské služby? Kněz, který odmítá stav oběti, stává se zrádcem tajemství vykoupení jako Jidáš.
Kněz-oběť samotnou povahou svého kněžství
Šťastný ten, kdo si je vědom velkolepého a vznešeného kněžského povolání a poslání a učenlivě se odevzdává lásce nekonečného Boha, který ho pozvedl z bláta a prachu země k nejvyšší a nejvznešenější důstojnosti, na jakou může tvor aspirovat!
Šťasten ten, kdo si je vědom, že se stal vyvolenou nádobou, a usiluje následovat Krista na Kalvárii, aby slil své utrpení s utrpením božské Oběti a byl spolu s třikrát svatou Obětí osvoboditelem duší z brutálního Satanova jha.
Šťastný kněz, který nepřijímá žádné kompromisy ani smlouvy s Božími nepřáteli, nepřáteli Církve a nepřáteli své duše a svého svědomí.
Šťastný kněz, který odmítá spolupráci s temnými silami pekla a kráčí po cestě dokonalosti a svatosti podle přikázání: „Buďte svatí!“ Jestliže toto přikázání platí pro všechny, oč více platí pro mé služebníky, kteří mají být svatí, aby mohli posvěcovat!
Co tedy říci o formaci, kterou poskytují dnešní semináře?
Můj synu, jak strašná je to deformace ve jménu pokroku a podvratného vývoje, který je zcela v protikladu k mému příkladu a mému učení!
Vy pastýři, kteří přihlížíte pasivně k této duchovní zvrácenosti, nedomnívejte se, že se vyhnete své těžké odpovědnosti. Vaše sofismata a argumenty nedokážou zavřít Bohu oči a pak i vaše oči uvidí, co musíte zaplatit za všechno zlo, o kterém jste věděli nebo měli vědět, a za všechno dobro, které jste nevykonali.
 

42  ZÁKLADNÍ PRAVDA
1. prosince 1976
Včera jsem ti řekl, že kněz  má být oběť, která obětuje sebe sama spolu se Mnou Otci na odpuštění hříchů a osvobození duší z otroctví Zlého. Myslíš, že tato pravda se hlásá v seminářích? Myslíš, že pastýři a duše si to ověřují a bdí nad tím, aby aspiranti kněžství byli osvíceni, aby si byli vědomi odpovědnosti více než lidské za to, že zítra budou kněžími, mými služebníky, správci plodů mé Krve a mého Umučení? Ne, synu. To, co někdo nemá, nemůže dát druhým. Orientace a formace aspirantů kněžství je všechno možné, jen ne tento můj požadavek, dokonce je někde v rozporu s tímto požadavkem. Jestliže pastýři a vychovatelé nejsou duše-oběti, nemohou formovat velkodušné a svaté duše. Důvod jsem ti již dříve vyložil.
Horečný dynamismus = hereze aktivity
Ptám se: Ježíši, jsou zde velmi horliví pastýři a kněží a není jich málo.
Odpovídám: Nikoliv, můj synu. Potvrzuji ti, že jsou svatí pastýři a kněží, ale je jich velmi málo! Jsou zde pastýři a kněží oduševnění horečným dynamismem, jsou nakaženi herezí aktivismu. Já neposuzuji podle zdání, ale posuzuji objektivní skutečnost, kterou znám jen Já sám. Duše-oběti milují být skryté, duše-oběti milují setrvávat se Mnou v nepřerušené modlitbě, duše-oběti se velmi liší od jiných, které takové nejsou. Dnes, můj synu, zůstalo v seminářích a v řeholních kongregacích málo pozitivního; zrušili stará pravidla a nahradili je novými, téměř všechna jsou postavena na chybných zásadách, nejsou ve shodě s mou vůlí a s mým evangeliem.
Svoboda neznamená nevázanost ani anarchii!
Synu, pokusím se lépe ti ozřejmit, jak se zaměňuje pojem svobody s pojmem anarchie...Čím je svoboda pro mnohé vychovatele, pro mnohé kněze a pastýře? Zaměnili a spojili svobodu s nevázaností. Tak vstoupila laxnost do seminářů, takže se aspiranti odlišují velmi málo nebo se vůbec neliší od mnoha mladých, víceméně materialistů, kteří nic neodřeknou žádostivosti smyslů. Sledují se pornografickéa násilnické filmy, vesměs amorální a zcela proniknuté materialismem, sexuálními zážitky všeho druhu...; je prý třeba poznat život, říkají, aby byli schopni provést svou volbu. Život je pohyb, není života bez pohybu a také lidský život, život tvora učiněného k Božímu obrazu a podobenství, je pohyb. Člověk má svobodu pohybovat se jak směrem k dobru, tak ke zlu; ale jen tehdy, když směřuje k dobru, uskutečňuje smysl svého života, svého povolání, podstatu své existence, protože byl stvořen k dobru; člověk ponižuje svou svobodu, a tím svou důstojnost, když se obrací ke zlu. Svoboda neznamená ani nevázanost, ani anarchii! Avšak ti, kteří mají těmto věcem vyučovat, to nepochopili.
Strašná mravní a duchovní zvrácenost 

Od okamžiku, můj synu, kdy Bůh vloží svoje semeno do duše člověka, kterého si vyvolil odvěčnosti, musí ten, kdo je přijal, toto semeno střežit, chránit a bránit, ale totéž musí dělat ti, kteří skrze Boží prozřetelnost přijali závazek naplňovat své povolání a plnit s vírou a láskou svou povinnost vychovatele.
Synu, potvrzuji ti znovu, a jsem to Já, Ježíš, kdo tak činí, že ti ani nemohu říct, až do jaké míry mravní a duchovní zvrácenosti dospěly některé semináře, hotová semeniště herezí a zkázy; jsem nucen sanovat nakažený terén, infikovaný tolika zly. Učinil jsi dobře, můj synu, když jsi nedoporučil semináře a řeholní instituty těm, kteří se na tebe obrátili, protože i oni ve svých pochybnostech a nejistotách nebyli schopni vyřešit svůj osobní problém řeholního povolání.
Ze zbabělosti, strachu, z lidských ohledů, aby se vyhnuli těžkostem, nenapravili tyto trestuhodné situace ti, kteří tak měli učinit bez váhání. Kdo má pevnou víru, neřídí se při svém jednání podle soudů světa, ale jen podle soudu Božího.

43  BOŽSKÝ ROLNÍK
1. prosince 1976
Kněžské povolání je tajemné semeno nadpřirozeného života, kterému dal Bůh padnout do vyvolené duše, aby dozrávalo pod vedením rodičů nebo osob pověřených Bohem a dosáhlo svého plného rozvoje. Duše, která v sobě nosí semeno tak vzácné, že se mu nemůže rovnat žádná perla na světě, musí být poučena o drahocennosti tohoto daru, musí být podporována modlitbou, musí se orientovat ve svých zbožných úkonech na Ježíše, reálně přítomného v Eucharistii, v tajemství nekonečné pokory, moudrosti a moci, musí být plně vedena k lásce, k modlitbě a k Duchu Svatému a Královně apoštolů, protože právě ona, nejsvětější Panna, dovádí povolání ke konečnému zrání.
V období přípravy k povolání musí být vyvolená duše uvedena také do tajemství Církve, protože bude jejím živým údem s mnoha vitálními funkcemi.
Vychovatelé jsou Boží spolupracovníci                                                           Bůh jedná zpravidla skrze druhotné příčiny. Proto jsou semináře, řády, řeholní kongregace pověřeny specifickým úkolem ujmout se péče o povolané, aby skrze vzdělávání v posvátných i světských oborech jako Boží nástroje a Boží spolupracovníci předem vyvolení v Božím plánu spásy dovršili formaci a zrání povolání a přivedli povolané ke kněžskému svěcení.
Bylo již dříve řečeno, že nkomu není dovoleno narušovat řád a harmonii stanovenou Bohem v řádu milosti. Kdo tak činí, dopouští se velké vzpoury proti Otci, vzpoury, která nemůže zůstat bez trestu, neboť představuje veliký hřích pýchy a zpupnosti; z toho vyplývá velká odpovědnost vychovatelů, zvláště vychovatelů povolaných k tak delikátnímu úkolu v mé Církvi.
Vyžaduje se od nich svatost a dokonalost života a je samozřejmé, že pokud svatost a dokonalost zde nejsou, nikdo nemůže předávat druhým to, co nemá.
Tato svatost a dokonalost v sobě obsahují: naprostou pravověrnost, absolutní věrnost nejvyššímu Pastýři a bohatství všech křesťanských ctností. Vychovatelé musí být osobnosti na výši bez nejmenší pochybnosti, požívající vážnosti pro svůj správný život, jedním slovem, musí to být vzory pravého křesťanského života.                                                                                                                             Strašná odpovědnost vychovatelů – ničitelů víry
Pastýři mají velkou odpovědnost při volbě vychovatelů pro své semináře. Lepší je seminář zavřený než seminář svěřený ničitelům víry a křesťanských ctností, jak se to bohužel děje za těchto dnů v mnoha seminářích. Běda těm, kdo na sebe vzali odpovědnost za mylný výběr, stali se svou neschopností a slabostí ze zbabělosti nebo ze strachu komplici Satana v ničivém díle zkázy duší.
Biskupové a vychovatelé budou skládat nejpřísnější účty Boží spravedlnosti za všechno zlo, za které jsou odpovědní..., a ať si nemyslí, že najdou milosrdenství, když pro sebe a pro svou prestiž obětovali nejvyšší dobro duší; ať už jsou to špatní kněží, jsou to duše jimi zničené, ti všichni vystoupí proti nim jako svědkové u Božího soudu, který nepřipouští odvolání.
Můj synu, nediv se, jestliže znovu opakuji to, co jsem již řekl, ale je nutné, aby to všechno bylo napsáno a rozšířeno; žádá si to dobro mé Církve.
Odpovídají s ledovou a diplomatickou chladností                                     Kolik je těch, kteří oplakávají tragickou situaci v seminářích a řeholních řádech nakažených herezemi!  Kolik duší se obětovalo, aby byly lékem proti takové zkáze a zhoubě! Ale jejich oběti nic nezmohly proti ledové diplomatické chladnosti těch, kteří měli tisíc důvodů, aby byli nadmíru citliví na tyto problémy, tak životně důležité pro Církev.
Kněží obrozené Církve budou mít zcela jiný pohled na přirozenost, funkci a cíle svého kněžství, oni budou muset být, a také budou skutečnými spoluvykupiteli, tj. budovateli mého království v duších.
Neboj se to všechno napsat, nic nedbej na strach, budu vždy u tebe.

44   IGNOROVANÁ SKUTEČNOST
1. prosince 1976
Co se vyučuje v seminářích a v řeholních institutech? Vyučuje se ze všeho trochu, ale nerozlišuje se mezi posvátným a profánním; řeknu ti dokonce, že to, co by mělo mít absolutní přednost, ocitá se nezřídka na posledním místě; to stačí, abychom pochopili, jak zlo, materialismus, odvedl odpovědné a vychovatele od cíle, jemuž by měly zasvěcené osoby věnovat svůj život, svou energii a všechno své úsilí.
Včera jsem ti řekl, že kněží jsou svou povahou oběti, protože dokonalou Obětí je božský Mistr, který chce činem nekonečné lásky a milosrdenství sdílet svou královskou moc se svými vyvolenými. Proto chce, aby ti, které si vybral, Mu byli podobní v lásce, tedy nejdříve v oběti a pak ve slávě.
Kněžství obsahuje takový vrchol moci, že se toho děsí samotné andělské mocnosti. Archanděl Gabriel, který stojí před Nejvyšším, se cítil nanejvýš poctěn, když byl vybrán za vyslance k nejsvětější Panně, aby jí oznámil od trojjediného Boha vznešené tajemství Vtělení. Splnění tohoto úkolu bylo tím nejvyšším a nejvítanějším diplomatickým posláním v celém viditelném i neviditelném světě.
Nežijí nadpřirozeným způsobem, proto...                                                Ale když pomyslíme na královské moci, na důstojnost, které vtělené Slovo uděluje svým kněžím, sami andělé nad tím v obdivu žasnou a samotného Satana a jeho zlořečené oddíly to dohání k zoufalé zuřivosti a šílenství; nemohou pochopit, jak lidé, kteří jsou o tolik nižší než oni, byli pozdviženi k tak vysoké a vznešené důstojnosti.
To všechno je skutečnost, můj synu, ale nepochopená, nepřijatá, nepociťovaná, proto se démoni vysmívají lidské slepotě a hlouposti.
Jak došlo k tomuto žalostnému stavu?
Jak může klerik žít své povolání v tomto pohledu, jestliže ti, kteří stojí kolem něho jako strážci, ochránci, umělci vyslaní, aby dokonali dílo, které započal
božský Rozsévač, nejsou schopni prožívat nadpřirozeným způsobem své povolání? Jak mohou vkládat to, čemu nevěří, co nepociťují a neprožívají?
Povolání je choulostivá rostlinka, ale jestliže kolem ní bujít rnité keře, které ji dusí a hubí... Co jiného než trnité keře jsou dnes mnozí vychovatelé v seminářích. Povolání je křehká rostlina, která potřebuje přijímat světlo a teplo, ale světlo a teplo jí odnímají vychovatelé heretici, marxisté, materialisté!
Povolání musí dozrávat v ústraní                                                                Povolání nemůže uzrávat ve shonu moderního života, který je prosycen traumaty, hlukem, laxismem, anarchií, svévolí...(Viz teologická fakulta v Praze, co se tam děje, že adepti na kněze si dovolí vypískat děkana, protože není moderní. Jaký "učitel" je tam učí?) Povolání potřebuje koncepci a vizi života zcela odlišného od moderního pohanského světa. Povolání musí dozrávat v ústraní, v oáze, která je obklopena pouští a nachází se na poušti!
Můj synu, kolik je to ztracených povolání a jaká je to odpovědnost těch, kteří byli jako první povoláni k apoštolátu; jak mohou vést krok za krokem povolané po cestách a pastvinách, které sami neznají?
V obrozené Církvi se věci musí změnit; potřebuji kněze, kteří jsou si vědomi své velikosti a své důstojnosti; chci pokorné kněze ochotné následovat Mne na cestě Kříže a nikoliv po cestách tohoto světa.
Musí vědět, že svět je Zlý a nad Zlým je možno zvítězit jen pokorou Kříže: tak jsem nad ním zvítězil Já a jen tak mohou nad ním zvítězit moji kněží.
Obětuj se, aby milost vstoupila do myslí a srdcí tolika kněží, kteří jsou na cestě k věčné záhubě.

45   ABSURDNÍ ZVRÁCENOST
1. prosince 1976
V některých seminářích se výuka náboženství pokládá za druhořadou záležitost. Prvenství se přikládá profánním předmětům, psychologii a sociologii; je zcela pomýlené. Náboženskou výuku je třeba považovat za osu, za střed veškeré nauky sdělované aspirantům kněžství. Ježíši, božskému Mistru, Marii, Královně apoštolů, málo záleží na tom, aby Boží služebníci vynikali v profánní vědě, ale velice záleží na tom, aby Boží služebníci byli vzděláni ve vědě o Bohu, bez které neexistuje duchovní plodnost, aniž by samozřejmě zanedbávali to, co je potřebné ke kněžské formaci budoucího kněze.
V seminářích musí na prvním místě vyučovat bezúhonní představení, představení, kteří nepřipouštějí žádný kompromis ani se sebou, ani se světem. Semináře potřebují učitele svaté v pravém slova smyslu: přece žádná škola svatosti není možná bez přítomnosti svatých učitelů.
Ne nadarmo jsem hovořil o převrácené situaci. Nejednou jsou představení a vychovatelé heretici a hereze kvete a prosperuje v pýše a pýcha je žádostivost ducha, která dříve nebo později vyústí do žádostivosti těla.
Přirozené dary jsou k ničemu, jestliže...                                                     O Mně bylo správně napsáno: „Počal konat a učit.“ Tak je to třeba říct o všech vychovatelích. Starost pastýřů se musí zaměřit na to, aby zajistili seminaristům bezúhonné vedení v každém ohledu.
Prvním úkolem spirituála je dát na srozuměnou, že každý kněz musí být oběť; že každý kněz má v Církvi poslání nade všechna poslání: obětovat sám sebe a zapřít v prvé řadě sám sebe v protikladu k tomu, čemu učí tento svět, který nikdy nemůže být ve shodě s naukou Boží, s úplným sebeobětováním podle příkladu božského Mistra, svatých a mučedníků: to jsou prototypy, kterými se povolaní musí inspirovat a dát vést.
Je úkolem spirituála, aby vštípil aspirantům kněžství vědomÍ že přirozené dary nejsou k ničemu, jestliže nejsou dány pokorně k dispozici službě Bohu, jeho slávě, službě vlastního posvěcení a spáse bratří.
Je úkolem spirituála přesvědčit vyvolené, že žádná vnější aktivita sama o sobě a pro sebe neslouží k posvěcení a spáse duší. Ten, kdo dává spásu, je vždy Bůh, který nikoho a nic nepotřebuje.
Jestliže si nás vybral za spoluvykupitele, vděčíme za to jen jeho nekonečné dobrotě, jeho nekonečné lásce, ale nikdy nemůžeme spolu s Ním být nástroji spásy, jestliže nejsme s Ním také na Kříži a nejsme spolu s Ním obětí na odpuštění hříchů světa a duší, které toužíme spasit, jinak jsme mystifikátory a zrádci poslání, které jsme přijali, a mocí, které nám byly svěřeny.                       

Krize kněžské identity-neodpustitelná mezera                                                  Je nezbytné, aby vyvolení byli proniknuti a prostoupeni božským životem milosti, aby byli prostoupení vědomím kněžské velikosti, důstojnosti a moci.
Dnes kněží pro neodpustitelné mezery a nedostatky ve formaci nejsou tím, čím mají být, nevědí, jakou sílu mohou vynaložit pro dobro duší trápenýcha týraných zlobou ďáblů. Je nutné, aby povolaní byli hluboce přesvědčeni o svém kněžském charakteru, který z nich činí otce, učitele, vůdce velkého vojska Krista Vykupitele.
Je nutné, aby kněží byli proniknuti a prostoupeni hlubokou, neotřesitelnou vírou postavenou na skále, na skutečné přítomnosti Krista v jeho neproniknutelném tajemství eucharistické přítomnosti mezi námi.
Běda těm vyvoleným, kteří se nechají zamořit, otrávit racionalismem a pozitivismem; jejich víra by pak nemohla být čistá a zářící. Zamořená víra oslabuje naději a lásku, je to smrt božského života v nakažené duši, je to strašná krize, která přepadla Církev, která způsobila ztrátu tisíců kněží, řeholníků a řeholnic; je to největší tragédie, která morálně zranila dnešní Církev.
Pro Boha je nemožná jen jedna věc, a to je zlo, může učinit všechno, ale nemůže chtít zlo. Reálná, osobní a fyzická přítomnost Ježíše v tajemství Eucharistie je naprosto nesporná skutečnost, je to tajemství nekonečné pokory, nekonečné lásky a nekonečné moci a moudrosti Boží; jestliže kněz nevěří v tutoosobní přítomnost Krista v jeho Církvi, nemůže být nikdy spoluvykupitelem. Žehnám ti, můj synu, a miluj Mne.

46   SAZENICE NA POUŠTI
2. prosince 1976
Můj synu, napiš: Nestačí víra v moji eucharistickou přítomnost mezi vámi, ne, můj synu, ne všichni kněží, kteří celebrují v hříchu, tedy svatokrádežně, jsou bez víry, mnozí mají víru zesláblou, ale mají, ale jsou to ti nejhorší kněží; věří ve Mne, ale cítí odpor vyvolaný stavem hříchu, ve kterém se nacházejí.
Když je kněz ve hříchu, uzavírá svou duši dobrovolně působení aktuální milosti, tj. těch podnětů milostí, jimiž Bůh nekonečně dobrý obdařuje duše úměrně k jejich ochotě milost přijímat, a když se prakticky uzavírá milosti, otevírá se ďáblu, který bez obtíží ovlivňuje duše hříšníků, aby z nich učinil své otroky.
Jestliže svatostánek kněze nepřitahuje, je to sazenice bez kořenů, větev odřezaná od kmene. Kněz, který necítí žádnou přitažlivost ke svatostánku, kde sídlí láska, musí mít duši vyprahlou a neplodnou. Můj synu, jak mnoho je dnes kněží v tomto stavu hříšné vyprahlosti a duchovní neplodnosti? Tolik, že bys to nespočítal.
Máme spojence Můj synu, chci ti vysvětlit pochybnost, která vnikla do tvé duše v tomto okamžiku; ty sis myslel: když je kněz v hříchu, přerušil všechny vztahy s Bohem, nic Bohu nemůže dát, nic od něho nemůže přijmout; do mnohých navíc vstoupí Satan, tedy pro něho nebo pro ně už není naděje na spásu. Není to pravda?
Odpověď: Není tomu tak, ale nesmíš zapomínat na velký zápas mezi mocnostmi zla a mocnostmi dobra, na působení anděla strážce, svatého ochránce a působení svatých ochránců v nebi, tento boj ustavičně trvá a neskončí před koncem časů. Ani duše v milosti by neměly padnout, ale akce temných sil pekla se až do smrti nezastaví.
Ani nestačí pouze věřit v Eucharistii, nevýslovné tajemství, jehož je kněz správcem, ale kněz si musí být vědom podílu, který mu Bůh v tomto tajemství vyhradil. Ve mši svaté je kněz s Ježíšem a Matkou protagonistou tajemství Kříže, účastníkem královského a věčného kněžství, prožívá jako nikdy toto své kněžství s Kristem a s Matkou, obětuje se jako Kristus a jako Matka Otci na odpuštění hříchů a tato oběť tak opomíjená, tak zanedbávaná, tak nepochopená je ve skutečnosti pravým a účinným pramenem spásy pro něho i pro duše.
Opakuji, že kněz, který není přesvědčen o těchto nadpřirozených skutečnostech, zahazuje drahokam nedocenitelné ceny, nedokáže hodnotit jej, ani jeho krásu, ani jeho cenu. Tato oběť, kterou má obnovovat s Ježíšem a s Marií pokaždé, když celebruje, je proto tak důležitá, protože musí být účinná jako u Ježíše a Marie, má v něm samém působit zničení vlastního já, to znamená, má se stát duchovní obětí jeho samého. Neřekl Ježíš "Ne má vůle, ale Tvá vůle se staň?"                Být „magnetem“
To je to, co činí kněze svatým, činí kněze plodným, zde je pramen a kvas milosti pro dušea pro veškerou pastorační činnost, kterou má kněz rozvíjet.
Dnešní kněží, čest nečetným výjimkám těch skutečně šťastných, jsou vyprahlí, neplodní a neúrodní jako uschlé větve dobré ke spálení, a přitom jimi zmítá horečka příliš velkého aktivismu. Mše svatá celebrovaná v dokonalém spojení s Kristem a se svatou Pannou se stejným úmyslem, s jakým se obětuje Ježíš a Matka, je u kněze skutečně svatého postrachem pro ďábla, kterému tak bude vyrváno mnoho duší.
Svatý kněz, který celebruje mši svatou ve spojení se Mnou a s Matkou, je předmětem lásky Otce a současně mocným magnetem pro všechny duše, které potřebují pomoc a duchovní posilu.
Tyto duše u něho budou cítit vůni Krista, spatří v něm druhého Krista, a tak se kněz, který je ve shodě s mým Srdcem, stává se Mnou spoluvykupitelem.
Jen tak bude kněz bez přetvářky a jeho jasná a čistá duše bude zrcadlem pro mnoho duší.
Kněz skutečně svatý je a bude přesvědčen, že není jen on sám zodpovědný za duše, za aktivitu, za svůj apoštolát, ale dobře ví a je přesvědčen, že Protagonistou vykoupení je Ježíš; ví, že je vyvoleným spolupracovníkem
podle slov: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás.“

47   STOJÍM U DVEŘÍ A TLUČU!
6. prosince 1976
Z čeho se budou zodpovídat mnozí biskupové a velmi četní kněží?
1. Provinili se herezí aktivity, tj. falešnou horlivostí, za kterou je jen prázdnota.
2. Provinili se, že se nechali strhnout vnější aktivitou až do vyčerpání: to však neodpovídá plánu Boží vůle, ale je to skrytá pýcha a lstivý manévr Zlého.
3. Tato vybičovaná aktivita totiž neměla a nemá odpovídající vnitřní aktivitu, takže v jejich duších vzniklo přesvědčení, že jsou nosnými sloupy, bez kterých by se všechno zhroutilo, jinými slovy jde o přehnané přeceňování sebe samých a z toho plynoucí pokles důvěry a odevzdanosti Bohu.
4. Odmítají vlastní duchovní obnovu a vážnou obnovu svých církví podle evangelia; toto je těžké provinění, protože nedbali na výzvy nebes, na fakta a nadpřirozené události.
5. Vynalézavá pohodlnost, která byla překážkou mnohého dobra pro duše, také je samotné přivedla k mnohým nerozvážnostem.
6. Mnoho mých biskupů je opojeno racionalismem, a dokonce marxismem.
7. Těžce obviňuji všechny, kteří hledají pouze kompromis, aby se vyhnuli obtížím s vrchností, a mají strach z kritiky zdola. Ale Bůh nedělá kompromisy ani jeho svatí, protože kompromisy odporují mému evangeliu.
8. Jsou odpovědní za anarchii, která ovládla moji církev.
9. Navíc jsou odpovědní za úchylky od nauky a nejednou od morálky v mnoha seminářích, a tím za šíření omylů a bludů a udělali tak z církve ustrašený babylon, na který se nedbá, nebo jen málo.
10. Komu jinému přičítat mnohé rozpory v moderní pastoraci, ne-li pastýřům a kněžím, kteří nemoudře používají svou autoritu? Správně bylo řečeno, že princip autority se prosazuje proto, aby se zabránilo šíření anarchie, ale také bylo řečeno, že je třeba změnit uplatňování autority a že u skutečného otce a pastýře duší se dobře snoubí otcovský vztah s pevností.
11. Velmi těžká vina mnoha biskupů a kněží spočívá v tom, že se dali ovlivnit ďábelským moderním životem, že jej v mnoha případech schvalují a blahoslaví, ačkoliv byli vyvoleni k úkolu zcela opačnému, aby zastavili temné síly zla a zabránili destrukčnímu působení v mé církvi; ti, kteří mají být zářícími lampami ve světě, dali se přikrýt a uhasit temnotami pekla; ti, kteří měli být kvasem pro Boží lid, solí země, dali se vysušit a paralyzovat agresivitou démonů.
12. Jsou navíc vinni, že napodobují velké a mocné tohoto světa v jejich způsobu vlády; jsou hrdí na svou diplomacii, a přitom zapomínají, že Já, věčné Slovo Boží, Vykupitel lidstva, nejvyšší Vyslanec Boha pro celé lidstvo, jsem měl jen jedinou diplomacii, a to diplomacii pravdy; oni naopak závodili s diplomaty tohoto světa a stali se experty a nejednou mistry lži; diplomacie tohoto světa je totiž dovednost lhaní. Otec marnotratného syna znal jen diplomacii lásky. Já Ježíš jsem za svého tříletého veřejného života nebyl vladařem, nehledal jsem pocty, uznání ani lidský souhlas, nýbrž jako Dobrý pastýř a Otec marnotratného syna jsem měl vždy jen jedno přání: vůli Otce a osvobození duší ze strašného Satanova jha, ve které dnes lidé nevěří.
13. Konečně musím přičítat pastýřům a kněžím jako těžkou vinu necitelnosti k těm, kteří trpí a jsou nemocní tělesně i duševně v důsledku temných sil pekla. Je to neuvěřitelná necitelnost, která je v rozporu s učením evangelia, s příklady, které jsem dal Já, pravý Bůh a pravý člověk, a s mocí, kterou jsem předal svým apoštolům a jejich nástupcům, aby uzdravovali nemocné a vyháněi zlé duchy. Mystifikace zde dosahuje svých vrcholů.
Myslí si snad biskupové a kněží, že Já, pravý Bůh, jsem tyto věci řekl bez užitku a do prázdna? Myslí si, že moje nauka a slova jsou pro dnešní dobu neužitečné?
Já Bůh nejsem podmíněn časem ani prostorem, moje učení platí pro všechny generace. Ale jakou víru mají biskupové a kněží v této bezbožecké, zvrácené
a nevěřící generaci? Nebo si myslí moji biskupové, že dnešní doba je jiná než ta, kdy jsem se vtělil a žil na zemi?
Nejsou si snad vědomi, že celý moderní pokrok, myslím na tento pokrok materiální a manipulovaný Satanem, slouží samotnému Satanu jako nástroj sociálních nepořádků a světských zvráceností?
Nejsou si vědomi moji biskupové a kněží, že cílem člověka není technologie a materiální blahobyt odtržený od nejvyšších duchovních zájmů všeho lidstva?
Nepochopili to, nebo jim pohodlnost nedovoluje pochopit, aby náhodou nenarazili na temné a tajemné síly zla, proti kterým místo zbraní pravdy dávají přednost ďábelské zbrani kompromisů?
Nepřipouštějí si tu strašnou odpovědnost spočívající na jejich kněžství, když jako přirození učitelé zapomínají varovat duše před nebezpečím a nástrahami materiálního pokroku a konzumní civilizace?
Blahoslavení ti, kteří umějí přijímat pravdu s pokorou pro své osobní dobro a pro dobro celé Církve.
Bohužel, moje opakované výzvy, aby se zpytovali a ptali se svého svědomí, zůstávají nevyslyšeny a zaznívají do prázdna!
Můj synu, je strašné klást odpor Boží dobrotě, která tluče na dveře duší a chce jejich spásu; jejich předchůdce Jidáš odporoval, ale jeho odpor se stal jeho zkázou. Žehnám ti, modli se, odčiňuj a miluj Mne!
 

48  ZROZENI V LÁSCE A V BOLESTI
7. prosince 1976
Nejsvětější Panna Maria: Piš, můj synu. Já, neposkvrněná Panna, jsem Matkou jediného Syna, od věčnosti zplozeného z Otce, který se v plnosti času vtělil v mém nejčistším lůně. Jsem milovaná Dcera Otce, na mně spočívá jeho milosrdný pohled; jsem snoubenka Ducha Svatého, který mě ozařuje svou nekonečnou Láskou; jsem Neposkvrněné Početí, Matka mého a vašeho Ježíše, Spasitele a Vykupitele, jsem vaše Matka.
Zrodila jsem vás v láscea v bolesti; pokračuji v tom, že vás dále plodím v lásce a v bolesti. Miluji Ježíše, moje láska k Němu je nevyjádřitelná v lidských termínech, nemůžete to pochopit, dokud jste na zemi.
On je pravý Boží Syn, tak jako je můj pravý syn. Milovat Ho jako pravého Boha a pravého člověka je pro mne jako přirozený zákon, je to pro mne absolutní nutnost, více než ta, že vy musíte dýchat, abyste žili. Nemohu nemilovat Boha jednoho ve své přirozenosti, podstatě a vůli jakožto Trojici tří Osob.
Ale jsem také Matka vaše, můj synu, a jako Matka vás miluji stejnou intenzitou, jakou miluji Boha; zatímco láska k Bohu ve mně plodí štěstí, které rovněž není možno popsat lidskými pojmy, protože láska k Trojici je ve mně dokonalá  a  já žiji v Trojici, žiji jejím božským životem, mám účast na jejích božských dokonalostech, na její všemohoucnosti, vševědoucnosti skrze milost. S láskou, kterou chovám k vám, tomu tak není, protože láska k vám je spojena s utrpením, které je pro vás rovněž nepochopitelné, protože jako lidé nejste schopni žít svůj život zkoušky v plné věrnosti, jak byste měli, neboť těžce urážíte mého a svého Boha, moji Lásku! Jsem neposkvrněná Panna, Matka mého trojjediného Boha a Matka vaše, ale mezi vámi a mnou je váš hřích, hříchy celého lidstva.
Spolu s mým Ježíšem jsme vás vysvobodili ze spárů moci zla; jste však nevděční a nechcete uvěřit a v bezmezné zlobě dále urážíte Ježíše a probodáváte mé mateřské Srdce. Kalvárie pokračuje a já s nevýslovnou bolestí opakuji Otci: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“  Urážka mého Syna je meč, který proniká mé Srdce. Ani krvavé slzy nebyly schopny obměkčit tvrdost lidského srdce.
Zítra 8. prosince je svátek vaší nebeské Matky a dobré děti oslavují radostně svou Matku. Moje děti, oslavujte Neposkvrněnou, složte k jejím nohám své radosti, své bolesti, své modlitby. Ona je u paty kříže, dívá se na vás a žehná vám. S modlitbou složte k jejím nohám svá dobrá předsevzetí, povězte jí, že chcete být s ní v životě i ve smrti. Moje děti, buďte vytrvalé.
Hodina není daleko. Toho, kdo mě uctívá s vírou a svatým růžencem, nevydám do chřtánů sil zla, ale zachráním ho. Modlete se růženec vytrvale každý den, a já vás přivedu ke spáse!
Synu, žehnám ti. Ty víš, že jsem ti i se svatým Josefem stále po boku. Děti se Matky nebojí, ale milují ji.

49  SATANŮV DÝM
8. prosince 1976
Satanův dým pronikl do mé Církve. Můj náměstek Pavel VI. pronesl tato pravdivá slova, ale ona padla do prázdna. Od shora bylo třeba začít a rozjímat o těchto slovech; u biskupů bylo třeba začít, protože oni jsou pro Církev základním sloupem. Tvoří její páteř a podle logiky rozumu i víry bylo tedy přirozené, že měli přijmout slova Svatého otce, učinit je předmětem svého rozjímání, aby dospěli k praktickému a realistickému závěru. Měli by se ptát sami sebe, svého svědomí, zpytovat je až do dna, zda slova Svatého otce nepředstavují pro ně závažné, odvážné a přísné napomenutí.
Opakuji znovu, že mezi mými biskupy nescházejí ti, kteří jsou svatí, ale většina papeži nenaslouchá, a pokud ta slova slyšeli, nepřijali je jako věc, která se jich týká.
Můj synu, co chtěl papež říct těmito slovy? Mají oči, ale nevidí Vyložím ti to Já, Ježíš. Hleď, synu, podle vašeho lidského úsudku jen málo hříchů se může rovnat tíži hříchů prostitutky; nechci omlouvat žádný hřích, protože každý hřích je vždy to nejtěžší zlo, ale také ve zlu platí určité stupně.
Vzpomínáš si na epizodu cizoložnice z evangelia, kterou chtěli kamenovat? Nevěrnost je těžký hřích, ale já ti říkám, že hřích, který byl v srdci těch, kteří odsoudili cizoložnici k ukamenování, byl mnohem těžší než její, protože to byl hřích pýchy, a hřích pýchy a nadutosti je hřích Satanův.
Co chtěla říct slova Svatého otce „do Církve pronikl dým Satanův“? Dým přináší temnotu, dým brání ve vidění, protože v zadýmeném prostředí oči pálí a je nutné je zavřít, i proti vlastní vůli. Pýcha je ten dým, který vstoupil do mé církve, pro něj mnoho pastýřů duší a kněží nevidí,nechápou moře zmatků a protikladů, ve kterých žijí. Toho chtěl Satan dosáhnout. To udělala jeho zloba; sami soudci cizoložnice nechápali, a nechápou samotní biskupové a kněží, proč nevidí propast, která se otevírá pod jejich nohama.

Kdo uvěří, bude spasen
Rozpory moderní pastorace jsou tak četné a tak velké, že to vidí mnoho věřících a naříkají nad tím, ale nevidí to kněží a biskupové, protože upadli do komplikované Satanovy sítě, kterou jim nastražil.
Můj synu, to, co je nejbolestnější, je jejich zatvrzelost. Zval jsem je mnohokrát, aby uvažovali o svém životě ve světle evangelia, oni však z něho přijímají jen to, co je pro ně pohodlné, a ignorují to, co jim připadá nepohodlné; nevidí pekelný dým, který je zahaluje; jejich mysli se nedotkla  slova  Svatého  otce, ačkoliv  byla v prvé řadě adresována jim, kněžím a biskupům, a pak všem ostatním věřícím.
Můj synu, jsem nucen ti říct a opakovat, nechci onu hodinu očišťování, pro kterou mnozí odmítají věřit a přijmout Lurdy, Fatimu a jiné četné zásahy mé Matky; ale jestliže se nerozhodnou k obrácení dnes, zítra už může být příliš pozdě.
Podívej se, můj synu, jak velké je zpustošení v mé Církvi; modli se, přinášej oběti, důvěřuj v milosrdenství mé a mé Matky, a nezůstanete sami. Ti, kteří pokorně uvěří, budou zachráněni.

50  KDYŽ STRÁŽE NEBDÍ
9. prosince 1976
Biskupové spolu s papežem jsou strážci neocenitelných hodnot pravdy, dědictví vytvořeného z mé nauky a mých slov. Biskupové s papežem jsou přirozenými strážci mravních a duchovních hodnot, které jsem zdarma daroval své Církvi. Biskupové s papežem jsou strážci neocenitelných hodnot víry, nauky a slov, aby se to, co je božské a věčné, neměnilo s dobou, jak si v mé Církvi myslí mnozí jakožto heretičtí teologové. Jsou heretičtí, protože jsou pyšní a sebevědomí; biskupové s papežem jsou přirozenými strážci duchovních hodnot vykoupení, mého Zákona, který se nikdy nemůže měnit, protože je věčný a božský, a nikdo na zemi, ani můj Náměstek nemá moc s ním manipulovat a přizpůsobovat jej lidské pýše a egoismu.
Biskupové spolu s papežem měli, mají a budou mít svatou povinnost obezřetně a vytrvale bdít nad těmito duchovními dary, které Bůh dal nezištně lidstvu, aby se mohlo vymanit z tyranie knížete temnot a pozvednout a spojit s trojjediným Bohem, Počátkem a Koncem, Stvořitelem a Pánem všech věcí.
Úkolem biskupů bylo a je chránit víru před útoky temných sil zla, které se opičí po Bohu a využívají k jejímu ničení právě těch, kteří byli Bohem vyvoleni chránit ji jako zbožní, věrní horlitelé pro jeho slávu, pro dobro duší; bohužel nemálo posvěcených služebníků zachvátila pýcha, strašná hluboká rána mého mystického Těla, a vůbec nepozorují satanské dílo úpadku a zkázy, kterou působí moji nepřátelé, vaši nepřátelé a nepřátelé mé Církve, a i když zpozorovali nebezpečí, nereagovali s takovou energií a silou, s jakou měli zasáhnout, protože se obávali, aby neztratili svou prestiž, měli strach, že přijdou o svou popularitu.

A když slepý vede slepého...                                                                             Jak je možno vysvětlit, že se tak šíří bludy a nemravnost? Jak je možno vysvětlit, že se dokonce obhajují zákony, které jsou proti lidské přirozenosti, jako jsou potraty, právo na prostituci, obhajoba zločinů?
Je pravda, že nescházelo hlasů protestu ze strany některých a nemnohých a dobrých, ale je také pravda, že scházela ona masová mobilizace v Církvi a použití všech dovolených duchovních i materiálních prostředkůna obranu pravdy a dobra duší.
Je to velmi těžká vina biskupů a kněží, že nereagovali tak, jak měli, ale často z různých důvodů raději mlčeli, a tak se stali nepřímo spolupracovníky a nástroji zla.
Hleď, synu, to jsou skutečné a zřejmé protiklady moderní pastorace, a tak není divu, že pro tuto nerozvážnost je mnoho struktur Církve na cestě k zániku nebo alespoň krizi a že se zvedají vlny satanských struktur a bezbožecké a materialistické společnosti a šíří se bludné názory a s nimi mravní a často i fyzické zlo. Jaká slepota a slabost se projevuje v mé Církvi! Svatí a mučedníci nikdy nebyli a ani nejsou ustrašení.
Nepřátelé Boha a Církve se spojili ke zlu; kdyby se stejnou měrou spojili moji biskupové a kněží k dobru, tvář mé Církve by nevypadala tak, jak vypadá.

 STRAŠNÁ ODPOVĚDNOST ZA VELKOU NEDBALOST                                    U Mne, věčného Soudce, neobstojí výmluva, že prostředky moderního pokroku, zvláště masová média, jsou odpovědné za zlo, které existuje v lůně mé Církve. … Jsem Bůh a znám velmi dobře kořeny současné krize; znám dobře pravé příčiny, a proto omluvy neuspokojí mou božskou spravedlnost.
Stejné prostředky a stejná technologie mohly sloužit také k dobru, mohla se postavit hráz zlu, kdyby proti němu stanula živá víra oproštěná od racionalistických a marxistických poblouznění, víra dělná a čistá.
Můj soud zhodnotí stupeň kolektivní i osobní odpovědnosti mých kněží a biskupů. Vytáčky jsou zbytečné, nikdo neunikne Božímu soudu. Svědomí mnoha kněží a biskupů stojí před velkou odpovědností. Pokroutili podstatně základy křesťanského života; život je zkouška; život je boj proti temným silám zla, které nám činí nástrahy. Vyhýbat se tomu znamená překroutit podstatu křesťanství. Pokorné pokání a náprava omylů bude lepší a moudřejší než všechna vykrucování. Žehnám ti a zvu tě k lásce.
 

51  HLEDEJTE A NALEZNETE
2. ledna 1977
Najít pravdu je mnohem více než objevit velký poklad; člověk ve své zaslepenosti způsobené vlastní pýchou to všechno ignoruje, protože nehledá pravdu s onou pokorou ducha, která je nezbytná pro její nalezení, a když ji nehledá, nemůže ji najít. Jsou lidé, kteří pravdu hledají, ale nikoliv v duchu podstatné pokory, a jejich úsilí vyznívá do prázdna.
Synu, znovu ti musím opakovat, že právě ti, kteří jsou určeni, aby byli světlem světa, solí země a kvasem těsta, právě proto, že postrádají ducha pokory, žijí ve strašném zatemnění, a nejen že nevidí, ale navíc nechápou ony pravdy a duchovní skutečnosti, které by měli vidět s jasností a přesvědčením víry, s horoucí láskou je žít a předávat druhým. Mám na mysli četné biskupy a kněze své církve.
Pro tuto zaviněnou nevědomost vznikla v mé Církvi těžká krize víry a mravů, šíří se bludy a hereze v takovém počtu, jaký v minulosti nemá obdoby; ale co je nejabsurdnější, že hledají příčiny této krize mimo Církev a samozřejmě bez úspěchu. Nevidí zlo, které je sužuje a které je zachvátilo. Kdyby znali to, co je před jejich zrakem skryto díky jejich pýše, viděli by s úžasem, že velice pokorné a prosté skryté duše vidí s jasností zjevené pravdy, dokážou je ocenit a trpí neštěstím, které mému mystickému Tělu způsobuje pýcha povolaných.
Předsudky a pýcha kořenem krize víry
Chci říci jasně: věří, nebo nevěří mnozí biskupové a kněží ve skutečnost boje a vzpoury Satana a jeho oddílů? Samozřejmě v ně věří, ale nikoliv nadpřirozeným způsobem. Vědí, co o tom říká Bible, evangelium a tradice, ale tato znalost je oslepena a zbavena světla, které pramení z Moudrosti, daru Ducha Svatého, který přijali při svěcení, ale uhasili ho předsudky a pýchou. Hledají mimo sebe spousty iniciativ a setkání, ale ta jsou neužitečná. Satan jim ostříhal křídla, mávají jimi, ale nemohou vzlétnout k oněm duchovním vítězstvím, pro která byli povoláni a vyznamenáni velkou důstojností a vybaveni nesmírnou mocí. Nešťastníci, nevidí, nechápou, tápou ve stále hustších temnotách a jsou bezbranní proti skutečným silám zla. Stávají se sami jednou z vážných příčin špatného stavu mého mystického Těla. Nepřítel se směje a užívá svou smrtící zbraň, pýchu, kterou nakazil svět, a odtud se nakazila i Církev.

52  JSEM ČLOVĚK HŘÍŠNÝ
15. listopadu 1975
Věřím ti, můj Ježíši, který jsi jeden s Otcem i s Duchem Svatým v přirozenosti, v podstatě a jsi v Trojici jako Osoba. Ježíši, dej mi, abych odpovídal na tvé podněty citlivě a bezprostředně, velkodušně, odvážně a vytrvale.
Ježíši, veď mě za ruku a zaveď mě všude tam, kam a kdy chceš Ty. Buď ve mně kvasem, který mě nadpřirozeně přetváří, očišťuje ve dne v noci, ale hlavně při mši svaté.
Můj Ježíši, přijmi mě takového, jaký jsem, a učiň mě takovým, jakým mě chceš mít. Uč mě svým cestám a voď mě po nich. Ježíši, jen Ty řiď mé kroky v uskutečňování tvé vůle.
Zjev mi, Pane, své myšlenky a své touhy a pomáhej mi, abych je každý den uváděl do života. Buď ve mně jako Ten, komu věřím, důvěřuji a koho miluji, buď ve mně, abych mlčel, přijímal, trpěl a přinášel oběti. K Tobě ať se modlím, Tobě se klaním, s Tebou ať mluvím.
Ježíši, rozmnož ve mně bez hranic víru, naději a lásku, rozšiř moudrost, spravedlnost a sílu, zbožnost, Boží bázeň a umírněnost.
Ježíši, dej mi bezmeznou důvěru a naději, pokoru, lítost, odevzdanost a ducha umrtvování a poslušnosti, chudoby a čistoty. Oživ ve mně, Ježíši, svou trpělivost a mírnost.
Ježíši, smiluj se nade mnou, jsem člověk hříšný.

53  MILUJI TĚ BEZ HRANIC
16. listopadu 1975
Pane, jsem méně než červ, hrst popela. Můj Bože, jsem jen sám hřích.
Co mám, všechno jsem přijal od Tebe: od Tebe je můj život, milost a světlo. Ty jediný jsi Velký a Svatý, jsi Všemohoucí, Vševědoucí, Všudypřítomný.
Pane, jestliže Tě miluji, je to proto, že jsi mi daroval lásku.
Jestliže v Tebe doufám, je to proto, že jsi mi daroval naději.
Pane, jestliže v Tebe věřím, je to proto, že jsi mi dal víru. Můj Pane, Ty jsi všechno a já jsem nic; Ty jsi světlo, já temnota; Ty jsi život, já jsem smrt; Ty jsi pravda, já jsem omyl; já jsem hloupost, a Ty jsi moudrost.
Můj Bože, od věčnosti spočinul na mně tvůj milosrdný pohled, ačkoliv jsem červ, který se plazí v popelu.
Přijď, můj Ježíši, s Otcem a Duchem Svatým, přijď do své „kapičky vody, která padá shora dolů“.
Chce Tě milovat bez mezí, ale není toho schopna, jestliže k ní nepřijdeš. Buď tedy duší mé duše, dej mi svého Ducha, který je planoucí oheň, který přetváří, osvěcuje, zahřívá, očišťuje a oživuje.
Buď duší mého srdce, mého těla, celého mého života. Jen tak Tě mohu bezmezně milovat. Chci Tě milovat za zatracené, kteří Tě navěky chovají v nenávisti.
Milosrdné Srdce Ježíšovo, smiluj se nade mnou.