Jdi na obsah Jdi na menu
 


Č. 73 MODLETE SE ZA MÉ SVATÉ KNĚZE !

 

                       Č.73  "MODLETE  SE  ZA  MÉ  SVATÉ  KNĚZE !
                      BEZ  MŠE  SVATÉ  UŽ  BY  SVĚT  NEEXISTOVAL"

            POSELSTVÍ  PANNY  MARIE  V  LA  SALETTĚ  19. ZÁŘÍ  1846:

  Zde krásná Paní, jež mne tak uchvacovala, chvíli setrvala, aniž bych ji slyšela; přesto jsem viděla, že pohybuje svými spanilými rty, jako by mluvila. To Maxim obdržel svoje tajemství. Pak se Svatá Panna obrátila ke mně a sdělila mi tajemství:
  "Melánie, to, co vám teď řeknu, nebude vždycky tajemstvím; můžete ho zveřejnit v roce 1858.   KNĚŽÍ,  SLUŽEBNÍCI  MÉHO  SYNA,  SVÝM  ŠPATNÝM  ŽIVOTEM,  SVOU  NEÚCTOU  A  BEZBOŽNOSTÍ  PŘI  SLAVENÍ  SVATÝCH  MYSTÉRIÍ,  SVOU LÁSKOU  K  PENĚZŮM  A  POCTÁM,  LÁSKOU  K  POŽITKŮM,  STALI  SE  STOKAMI  NEČISTOTY !  Ano,  KNĚŽÍ  SI  ŽÁDAJÍ  O  POMSTU!  A pomsta už se vznáší nad jejich hlavami! Běda kněžím a osobám zasvěceným Bohu, kteří svými zpronevěrami a špatným životem znovu křižují mého Syna!  HŘÍCHY  OSOB  ZASVĚCENÝCH  BOHU  VOLAJÍ  DO  NEBES  A  PŘIVOLÁVAJÍ  POMSTU,   a  hle, pomsta už je přede dveřmi, neboť už není k nalezení nikdo, kdo by byl hoden nabídnout Věčnému   ve   prospěch  světa  oběť    B e r á n k a   b e z   p o s k v r n y!
  Bůh udeří způsobem, který nemá obdoby!  B Ě D A   O B Y V A T E L Ů M   Z E M Ě !
  Bůh rozleje svůj hněv  a  tolika  spojeným zlům se nebude moci nikdo vyhnout!
  HLAVY  A  VŮDCOVÉ  BOŽÍHO  LIDU  ZANEDBALI  MODLITBU  A  POKÁNÍ  A  DÉMON  ZATEMNIL  JEJICH  INTELIGENCI;   staly se z nich bludné hvězdy, jež starý ďábel strhne svým ohonem do záhuby. Bůh dovolí starému hadu,  ABY  ZASEL  ROZBROJE  MEZI  VLÁDCE  VE VŠECH  SPOLEČENSTVÍCH  A  VE  VŠECH  RODINÁCH;   lidé zakusí fyzické i morální bolesti; Bůh ponechá lidi jim samotným a sešle tresty, které budou za sebou následovat po dobu delší třiceti pěti let.
  Společnost stojí před nejstrašlivějšími pohromami a největšími událostmi;  NECHŤ  ČEKAJÍ  TO,  ŽE  JIM  BUDE  VLÁDNUTO  ŽELEZNÝMI  DŮTKAMI  A  ŽE  BUDOU  PÍT  KALICH  BOŽÍHO  HNĚVU!  
 
                                                                         
                            146. Poselství Ježíše ze dne 25. ledna 2017.                      
                                    Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
           MÉ DĚTI NEŽIJÍ ZEVNĚJŠKEM, ALE TÍM, CO NESOU V SRDCI
     Moji milovaní lidé,
vy dobře znáte svého Pána, proto víte, že má trpělivost s těmi, kdo jsou moji, je nekonečná.
    Moji milovaní lidé, někteří se dívají s hrůzou, strachem nebo lhostejností na vše, co se děje v mé církvi, přesto jdete dál, aniž byste přezkoumali, nebo se podívali na současné události zblízka. Někteří často říkají, že náboženské pronásledování existovalo vždy, stejně jako události v přírodě... Jsou slepí, nejen svýma očima, ale duchovně slepí!... Tato stvoření, připoutaná k peklu, se rozhodla neotevřít svá srdce, aby neporozuměla, že v každé generaci jsou okamžiky, předcházející očistu těch, kteří se bouří proti Mně. Jsou slepí ti, kdo s největší lhostejností nechávají projít skrytou a temnou práci zla, které vždy pronikalo do mé církve, aby ji umlčel.
      Je to právě tento okamžik před očistou – tento okamžik a žádný jiný, v němž SE   SATAN   s velkou lstivostí a s předstihem SOUSTŘEĎUJE,  ABY  ZAÚTOČIL  NA  MŮJ  LID  SKRZE  HIERARCHII  CÍRKVE!   Ale v tomto rozhodujícím okamžiku si pekelné zlo vybralo novou strategii –  ZAMOŘIT  MOU  CÍRKEV  TÍM,  ŽE  TVRDOŠÍJNĚ  PRONIKALO  DO  KNĚŽSKÝCH  SEMINÁŘŮ,  ABY  VYBUDOVALO  FALEŠNOU  CÍRKEV  VE  SLUŽBÁCH  TEMNOTY  A  VE  VZPOUŘE  PROTI  PRINCIPŮM  NAŠEHO  BOŽÍHO  ZÁKONA.
    Moji milovaní,  JSEM  PŘÍTOMEN  VE  SVATÉ  OBĚTI  NA  OLTÁŘI,  KDE  JE  SE  MNOU  ZACHÁZENO  S  VELKOU  LHOSTEJNOSTÍ,  S  NEÚCTOU  A  S  POHRDÁNÍM... Někdy Mě uhodí, když Mě při proměňování pozvednou a bez nejmenší vážnosti a důstojnosti Mě nechají spadnout na oltář. Děti, není to podstatný díl  KRIZE,  V  NÍŽ  SE  NACHÁZÍ  MÁ  CÍRKEV?Nesvědčí to o nedůvěře v mou skutečnou přítomnost v posvěcené hostii? Není to znamení, že v jistých případech je kněžství považováno za zaměstnání jako každé jiné, jako prostředek... a ne za dar?
     To je důvod, pro který moji lidé žijí uprostřed rozporuplnosti a duchovně nerostou, protože nedostávají náležitou potravu ze Slova, které je vede k růstu a dává život. Otevřete oči, nejen oči těla, ale ducha, a podívejte se, jak eucharistická slavnost pozvolna ztrácí svou hodnotu a  MŮJ  LID  SI  ZVYKÁ,  ŽE  UŽ  MĚ  NEPOTŘEBUJE,  ani Mě nevidí jako ohnisko mé církve. Mé děti věří, že nepotřebují svého Boha.
     Moji lidé, probuďte se dříve, než ti, kdo chtějí oslavit sami sebe, a s ohavností duchovní vlažnosti přijmou Zlého jako svého Boha. Ti, kdo nemilují a nerespektují mou Matku a nezachovávají Přikázání, vstupují do mého Domu a urážejí Mne.
Ti, kdo nejsou v souladu s Boží vůlí, budou uvedeni do velkého zmatku. Budou neustále přihlížet událostem, ale  BUDOU  lhostejní a popírat, že znamení jsou Znamení a  TVRDIT  MÉMU  LIDU,  ŽE  JE  VŠECHNO  V  POŘÁDKU.  S málo věrohodným výrokem,  VELKÁ  VĚTŠINA  LIDSKÝCH  STVOŘENÍ  DOVOLÍ,  ABY   střed bratrské, svátostné jednoty a potravy mého lidu, kterým je  MŠE  SVATÁ,  VÁM  BYLA  VZATA  ÚPRAVOU  TÉTO  šlechetné  SVÁTOSTI  ZAVEDENÍM  JINÝCH  IDEOLOGIÍ!
    VELKÉ  ODPADLICTVÍ  VZRŮSTÁ  LHOSTEJNOSTÍ  MÝCH  KNĚŽÍ,   služebníků mého lidu. Zlo proniklo do mé církve rukama mých vlastních služebníků, které jsem varoval, aby nebyli zmateni a skrze toto zmatení se nestali pronásledovateli mého lidu, v němž jsou moji služebníci, proroci, jimž jsem svěřil mé Slovo, aby bylo předáno mým vlastním tak, aby mé Slovo nebylo překrouceno.
     Má Matka střeží mé věrné proroky ve svém srdci.   VLCI  V  ROUCHU  BERÁNČÍM  budou pronásledovateli mých nástrojů a ŘEKNOU  MÝM  LIDEM,  ABY  JE  NEPOSLOUCHALI,  aby nevědomost mohla vládnout mezi mými vlastními,  A  TAK  NEMOHLI  BÝT  VAROVÁNI!!! (Že by arcibiskup Graubner patřil mezi vlky, když zakázal šířit irská poselství a světit modlitbu Pečeť živého Boha?)
     Zapomínáte, že přijdu jako zloděj v noci. A co najdu? ĎÁBLA  DOSAZENÉHO  NA  TRŮN  A  ZBOŽŇOVANÉHO... Mé chrámy znesvěceny a mé děti umlčeny... Třetí tajemství z Fatimy je obsaženo v mém Slovu, bylo vám dáno s přísností, aby se můj lid probudil a prožil nový úsvit a nepokračoval v nevědomosti a nebyl veden do potupy úpadku. Kdo se odvážil schovat Slovo mé Matky?  Má Matka nebude mlčet, bude v tomto čase pokračovat s větším důrazem v obhajobě mého lidu, protože je Žena oděná Sluncem, která vede mé vlastní ke Mně.
     Tato generace zažije, co minulé generace neprožily. Hřích tohoto nynějšího lidstva přesahuje hříchy minulých generací. Osudný omyl:  POPÍRÁNÍ  HŘÍCHU,  POPÍRÁNÍ  EXISTENCE  ZLA  PŘEDÁNÍM  SVOBODY  PROSTOPÁŠNÍKŮM,   kteří zamořují ty, kdo zůstávají nerozhodní, nebo slabí, kteří jsou zaslepeni tím, co je světské.
    Můj milovaný lide, přicházím pro vás! Mějte strach z mého Slova, z mých oznámení... Mějte svatý strach z třikrát svatého Pána nebeských zástupů. NEZAPOMÍNEJTE,  ŽE  ZKAŽENÉ  OVOCE  NAKAZÍ  OSTATNÍ  PLODY!!!
PŘICHÁZÍM,  ABYCH  VÁS  POVOLAL  K  ODŠKODNĚNÍ  ZA  URÁŽKY  JICHŽ  JSTE  SE  DOPUSTILY  PROTI  NAŠÍ  TROJICI!!
Nezapomínejte, že každý,  KDO  POZNÁ,  ŽE  SE  MUSÍ  ZMĚNIT,  aby se vrátil na cestu obrácení,  SI  ZASLOUŽÍ  SEDĚT  U  STOLU  A  OČEKÁVAT  VĚČNOU  HOSTINU. Já jsem milosrdný, mé děti, jsem spravedlivý, a má dokonalost je nekonečná jak v milosrdenství, tak ve spravedlnosti.
    Modlete se, mé děti,  MODLETE  SE  ZA  NĚMECKO,  bude brzy bičováno.  Z  TÉTO  ZEMĚ  VYJDE  JEDNO  Z  MNOHA  SPIKNUTÍ  PROTI  MÝM  VĚRNÝM! Pojďte ke Mně, čekám vás s věčnou láskou. Žehnám vám.
   Váš Ježíš

                                  EUCHARISTICKÉ  ZÁZRAKY
    Řím 9. 12. 2016 - Polské velvyslanectví u Svatého Stolce zorganitovalo v Římě konferenci o eucharistických zázracích. Doprovází ji výstava fotografií představující tyto jevy, ke kterým došlo v různých částech světa. S příspěvkem vystoupil například farář z Legnice, kde při vánoční liturgii v roce 2013  UPADLA  HOSTIE  NA  ZEM  a  poté, co byla vložena do nádoby s vodou se zbarvila do červena. Podle odborníků se proměnila ve fragment  SRDEČNÍHO  SVALU. Janusz Kotaňski, polský velvyslanec  poukázal na to, že mezi vírou a vědou není problém: "Co vlastně znamená zázrak? Jsou to věci, které se dějí způsobem z vědeckého hlediska nevysvětlitelným."
  (Regina 2/20017)                                 
                                                              
                             VÝZNAM  OBĚTI  MŠE  SVATÉ
    A toto je význam oběti  MŠE  SVATÉ,  která  SE   po celé zemi   V  CÍRKVI  SLOUŽÍ  KAŽDÝ  DEN  ZA  HŘÍCHY  SVĚTA.  BEZE  MŠE  SVATÉ,   řekl Otec Pio,  UŽ  BY  ZEMĚ  DÁVNO  NEEXISTOVALA !!!
  Proto si Pán Ježíš přeje, abychom se jí zbožně účastnili, neboť jsme při ní pod ochranou Krve Ježíšovy. Každá mše nás celý den ochraňuje. Jak často se jí účastníme, tak mocně jsme chráněni od pokušení.

                                          OBĚŤ  MŠE  SVATÉ

    Vyvrcholení duchovního boje, který obepíná všechny časy, se uskutečnilo na Kalvárii.  TADY  BOŽSKÝ  VYKUPITEL  PORAZIL  PEKLO  A  CELOU  JEHO  MOC  A  VYKOUPIL  VŠECHNO  STVOŘENÍ  SVOJÍ  SMRTÍ  A  SVÝM  UTRPENÍM,  KTERÉ  NESL  S  NEKONEČNOU  LÁSKOU  V  SJEDNOCENÍ  SE  SVOU  SPOLUVYKUPUJÍCÍ  BOLESTNOU  MATKOU.  Proto  mohl říci: "A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny lidi k sobě."(Jan 12,32)
    PŘI  KAŽDÉ  MŠI  SVATÉ  SE  ZPŘÍTOMŇUJE  A  PŮSOBÍ  OBĚŤ  KŘÍŽE.  Tato oběť je tou nejsilnější zbraní, protože Pán Ježíš, sám Bohočlověk, bojuje a vítězí!
    Pán Ježíš neporazil moc hříchu, smrti a celé peklo tím, že by je odstranil a nechal propadnout do nicoty, ale tím, že hřích, utrpení a smrt na Kalvárii zevnitř vykoupil a proměnil svojí božskou láskou. Protože  Z  OBĚTI  KŘÍŽE,  KTERÁ  JE  SKUTEČNĚ  PŘÍTOMNÁ  PŘI  KAŽDÉ  MŠI  SVATÉ,  PROUDÍ  NEKONEČNĚ  MNOHO  MILOSTÍ.  O tom byl právem přesvědčen i svatý Jan Maria Vianney, když řekl: "Jedna jediná mše svatá má větší cenu než všechny modlitby a oběti všech lidí a všech dob, protože je to modlitba a oběť  BOHOČLOVĚKA!"
     Nutně se tu vynořují otázky: Když Pán Ježíš porazil smrt, proč potom ještě umíráme? Když porazil hřích, proč potom  ještě žijeme ve světě, ve kterém se tak moc hřeší? Když porazil démony a celé peklo, proč má dnes satan tolik moci, jako nikdy předtím? Kde je vítězství Boží lásky?
     K tomu, aby byly v nás a okolo nás viditelné plody vykoupení,  JE  POTŘEBNÁ  NAŠE  OSOBNÍ  SPOLUPRÁCE!  Nemělo by nás v žádném případě znechutit poznání, že jsme takoví malí a cítíme se bezmocní. Rovněž svatá Faustyna Kowalská si tak připadala. Ve svém "Deníčku" píše: "Znásobila jsem své úsilí v modlitbách a obětech za drahou vlast, ale vidím, že jsem pouhá kapka vůči vlně zla. Jak může kapka zadržet vlnu? Ach, takhle! Sama o sobě je kapka nic, ale s tebou, Ježíši, směle vzdoruji celé vlně zla, a dokonce celému peklu, tvá všemoc může všechno!"
     Pán Ježíš ji naučil také to,  ABY  SE  S  NÍM  SJEDNOCOVALA  PŘI  MŠI  SVATÉ  A  ABY  JEHO  KREV  A  JEHO  RÁNY  OBĚTOVALA  JAKO  ZADOSTIUČINĚNÍ  NEBESKÉMU  OTCI: "Jistého dne mi Ježíš řekl, že potrestá jedno město, to nejkrásnější v naší vlasti. Trest měl být stejný jakým Bůh potrestal Sodomu a Gomoru. Viděla jsem veliký Boží hněv a děs naplnil a probodl mé srdce. Mlčky jsem se modlila. Po chvíli mi Ježíš řekl: 'Mé dítě, spojuj se těsně se mnou při  oběti a obětuj nebeskému Otci mou krev a mé rány na smír za hříchy tohoto města. Opakuj to neustále po celou dobu mše svaté. Dělej to po sedm dní.' Sedmého dne jsem viděla Ježíše v zářivém oblaku a začala jsem prosit, aby Ježíš pohleděl na město a na celou naši zemi. Ježíš pohleděl milostivě. Když jsem uviděla Ježíšovu přívětivost, začala jsem ho prosit o požehnání. Tu Ježíš řekl: 'Kvůli tobě žehnám celé zemi!'
     Svatá Faustyna to měla všechno zapsat, protože nejen ona, ale i my můžeme v zastoupení orodovat a prosit, když budeme dělat to, co Pán naučil ji.  PAK  SE  MILOST  VYKOUPENÍ,  která byla vytrpěna před 2000 lety,  STANE  ÚČINNOU  TAKÉ  V  DNEŠNÍM  SVĚTĚ.  K tomu nepotřebujeme být ani bohatí, ani inteligentní, ani mladí či zdraví,  POTŘEBUJEME  ŽIVOU  VÍRU  A  DĚTSKOU  DŮVĚRU.  Snad i proto si Bůh vybral ve Fatimě děti, které neuměly ani číst, ani psát, aby je naučil klanět se a v zastoupení přinášet oběti za obrácení hříšníků. Na začátku roku 1916 se šestileté Hyacintě, osmiletému Františkovi a devítileté Lucii zjevil anděl. Lucie vzpomíná: "Byl to čtrnácti-patnáctiletý mladík,  ZÁŘIVĚJŠÍ  NEŽ  KŘIŠŤÁL  VE  SLUNEČNÍM  SVĚTLE...Byli jsme velmi překvapeni a téměř ve vytržení. Nepromluvili jsme ani slovo. Když k nám přišel, řekl: 'Nebojte se, jsem anděl pokoje. Modlete se se mnou.' Poklekl a sklonil čelo až k zemi. Udělali jsme totéž a opakovali slova, která jsme ho slyšeli říkat: 'Můj Bože, věřím v tebe, klaním se ti, doufám v tebe a miluji tě.  PROSÍM  ZA  ODPUŠTĚNÍ  PRO  TY,  KDO  V  TEBE  NEVĚŘÍ,  NEKLANĚJÍ  SE  TI,  NEDOUFAJÍ  V  TEBE  A  NEMILUJÍ  TĚ!'  Když jsme to 3x zopakovali, vstal a řekl: 'Takto se modlete!' "
     V létě téhož roku se jim anděl zjevil znovu a vyzval je: "Všechno, co můžete, jako oběť smíření za hříchy...a jako prosbu za obrácení hříšníků. Dosáhnete tak míru pro svoji vlast. Já jsem anděl strážný, anděl Portugalska!"
     Na podzim roku 1916 se jim anděl zjevil 3x. V ruce držel kalich a nad ním Hostii, z níž padaly kapky krve do kalicha. Kalich s Hostií nechal vznášet se ve vzduchu. Mezitím pklekl na zem a třikrát opakoval modlitbu klanění  "na smír za potupy, rouhání a lhostejnosti, kterými je Pán Ježíš urážen". Potom děti přijaly z ruky anděla první svaté přijímání. Lucie dále vypráví: "Potom vstal, vzal znovu kalich a Hosti, Hostii dal mně a obsah kalicha dal vypít Hyacintě a Františkovi se slovy: 'Přijměte Tělo a pijte Krev Ježíše Krista, který je nevděčnými lidmi těžce urážen.  KONEJTE  POKÁNÍ  ZA  JEJICH  HŘÍCHY  A  UTĚŠUJTE  VAŠEHO  BOHA.' "
             Úcta k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie a pět prvních sobot.
    Není to zajímavé, že Bůh zjevil dětem nejvýznamější plán pokoje a míru 20. století, aby jím zabránily druhé světové válce a umožnily obrácení Ruska? Panna Maria nám kromě růžence  a  ZASVĚCENÍ  SE  jejímu Neposkvrněnému Srdci darovala  DALŠÍ  DUCHOVNÍ  ZBRAŇ:  SMÍRNÉ  SVATÉ  PŘIJÍMÁNÍ.  Možná i kvůli jednoduchosti těchto mocných prostředků je biskupové a kněží  PODCEŇOVALI  a lidem  NEVYSVĚTLOVALI, a proto, žel, se sotva praktikovaly.
   Dne 10. prosince 1925 se při večerní modlitbě zcela nečekaně zjevila sestře Lucii Panna Maria s Ježíškem na rukou. Božské dítě řeklo: "Měj soucit se Srdcem své nejsvětější Matky, se srdcem ovinutým trním, kterými je nevděční lidé neustále probodávají,   A  NIKDO  NEKONÁ  SMÍRNÉ  SKUTKY,  ABY  JE  ODSTRANIL."
    Potom Panna Maria řekla: "Dcero, podívej se na mé Srdce ovinuté trním, kterým ho nevděční lidé svým rouháním a nevděkem zraňují. Aspoň ty se usiluj utěšit mě." Nato prosila Lucii, aby během  PĚTI  MĚSÍCŮ  PO  SOBĚ  NÁSLEDUJÍCÍCH  KAŽDOU  PRVNÍ  SOBOTU  V  MĚSÍCI  PŘIJALA  SMÍRNÉ  SVATÉ  PŘIJÍMÁNÍ,  POMODLILA  SE  RŮŽENEC  A  STRÁVILA  15 MINUT  ROZJÍMÁNÍM  PŘI  RŮŽENCOVÝCH  TAJEMSTVÍ.  Abychom byli ve stavu milosti, Královna růžence prosí, abychom několik dní před tím přistoupili ke svaté zpovědi. Panna Maria dala též příslib, že kdo vykoná pobožnost prvních sobot, při tom bude stát v hodině smrti se všemi milostmi potřebnými ke spáse.
    Proč má smírné svaté přijímání takový účinek? Vlastně je to jednoduché:  SVATOKRÁDEŽEME  A  ZNEUCTĚNÍM  Svátosti oltářní  DÁVÁ  člověk  SATANOVI  MOC,  a ten ji ve své bezuzdné nenávisti používá k tomu,  ABY  NA  NÁS  VŠEMOŽNÝMI  ZPŮSOBY  PŘIVOLAL  NEŠTĚSTÍ  A  VÁLKY.  A naopak, když s láskou přijmeme svaté přijímání  JAKO  ZADOSTIUČINĚNÍ,  TAK  BUDE  SATAN  OPĚT  ZBAVEN  SVÉ  MOCI.  Takto můžeme každý věřící  POMOCI  PANNĚ  MARII,  ABY  SE  NA  ZEMI  MOHLO  BRZY  USKUTEČNIT  VÍTĚZSTVÍ  JEJÍHO  NEPOSKVRNĚNÉHO  SRDCE!
  (Z Víťazstvo Srdca 110/2016)

                                                              
                   147. Poselství Ježíše ze dne 18. ledna 2017.                     
                          Nástroj: Mária Júlianna (Maďarsko)

   NECHTĚJTE NIC JINÉHO, NEŽ PŘIJMOUT MOJI VŮLI A VYKONAT JI
    Moje drahé děti,
mše svatá je mou nekrvavou obětí na kříži, ale je také jejím skutečným obnovováním.  MŠE  SVATÁ  JEŠTĚ  UDRŽUJE  SVĚT!  Při každé mši svaté se můj Otec dívá skrze mé ukřižované tělo na kříži na hříšné lidstvo a vidí, jak velkou oběť jsem přinesl za spásu člověčenstva. Proto se jeho milosrdenství ještě více rozhoří a ubohým hříšníkům rozdá více milostí.
     KNĚZ je mým spolupracovníkem, který  MĚ  ZOSOBŇUJE  BĚHEM  SLOUŽENÍ  MŠE  SVATÉ.  Když vysloví má slova v jednotném čísle první osoby – to je mé Tělo a to je má Krev, tehdy se zvláštním způsobem ztotožním s mým knězem, a prosím ho, aby se i on úplně ztotožnil se Mnou. Nechť opustí svět, nechť do Mne vloží všechnu svou naději, nechť Mi odevzdá svůj život a vroucně Mě prosí, abych Já žil a působil skrze něho. Jen pomocí takových mých kněží dokážu uskutečnit můj věčný plán.
     Když kněz jen mechanicky opakuje slova proměnění a neztotožní se se Mnou, zmaří můj věčný, svatý plán pro sebe i pro duše, které mu byly svěřeny. Pak již nedokážu skrze něj působit a stádo utrpí škodu, protože není nikoho, skrze něhož bych rozdal své milosti.  MOJI  KNĚŽÍ  DOSTALI  NEJVĚTŠÍ  MILOST,  A  KNĚZ  SMÍ  BÝT  JEN  SVATÝ !  Toho dosáhne, když se   SE  MODLÍ  A  POSTÍ,   aby dosáhl svatosti života, když se vědomě snaží obrátit v čin mé učení, popsané v evangeliích a  KAŽDÝ  DEN  odhodlaně zápasí a  BOJUJE  PROTI  POKUŠENÍ  SATANA.  KDYŽ  SE  skálopevně a se silnou vírou  POSTAVÍ  ZLÉMU  na odpor   A  VŠECHNU  SVOU  DŮVĚRU  VLOŽÍ  VE  MNE,   tak má vyhráno.
    Moji maličcí,  HODNĚ  SE  MODLETE  ZA  MÉ  KNĚZE,  neboť i na nich závisí vaše posvěcení. Mým kněžím jsem svěřil svátosti, které skrze ně vysluhuji pro vás, bez nichž byste se nedostali ke svatosti života. Kdyby kněz ve stavu hříchu sloužil mši, nebo dal rozhřešení po svaté zpovědi, budou tyto svátosti i přesto platné, a to je nadmíru velká milost. Všechny tyto milosti dávám kvůli svým věřícím.  KAŽDÁ  DUŠE,   ať je to kněz nebo věřící,  SE  DOKÁŽE  NAPLNIT  MÝMI  MILOSTMI  V  TÉ MÍŘE,  JAK  ŠIROCE  OTEVŘE  PŘEDE  MNOU  SVOU  DUŠI.
    Proto, moje drahé děti,  PROSÍM  KAŽDÉ  Z  VÁS,   v každém životním stavu,  ABYSTE  SE  MI  ÚPLNĚ  ODEVZDALY  A  ODDALY.   Dovolte Mi, abych vás zformoval ve svaté, neboť to jedině Já dokážu učinit. Nechtějte nic jiného, než přijmout mou vůli a vykonat ji. Když naplníte mé učení, které vám dávám v evangeliích, tak už jste nastoupili na cestu svatosti života.  MODLETE  SE  ZA  MÉ  KNĚZE,  ABY  S  OTEVŘENÝM  SRDCEM  PŘIJALI  DO  SEBE  MÉ  MILOSTI.  ABY  BYLI  POKORNÍ  A  POSLUŠNÍ   a  aby lidem, kteří jsou jim svěřeni, Mě hlásali a rozdávali.  ABY  NEHLEDALI  SVOJI  SLÁVU,   ale aby se snažili žít tak, aby Mě kvůli nim lidé velebili.
     NEJDŮLEŽITĚJŠÍ  CTNOSTÍ  JE  POKORA,   jakou jsem žil i Já sám. Když rozjímáte o mém mučivém utrpení, zhrozíte se, jak hluboko jsem šel v žití pokory. Výsměch, korunování trním, ukřižování na kříži. Přečtete-li si mou modlitbu z Getsemanské zahrady, kde jsem se potil krví a chvěl se, bál se, protože jsem předem věděl, co bude následovat, prosil jsem svého Otce, aby odebral ode Mne tento kalich, ale hned jsem k tomu dodal: "Ale ne jak Já chci, ale jak Ty chceš." Takovou poslušnost si žádám od vás, kněží, stejně jako od věřících.
   SVATOST  ŽIVOTA  STOJÍ  NA  DVOU  PILÍŘÍCH:  NA  POKOŘE  A  NA  POSLUŠNOSTI.  Dal jsem vám příklad, jak Mě máte následovat. Celou svou životní cestou jděte za Mnou v sebezapření a nesení kříže. Když se chytnete ruky své Nebeské Matky a poprosíte ji o pomoc, pak vám pomůže, abyste nikdy nesešli z úzké cestičky spásy a vždy jste plnili můj věčný, svatý plán pro vás.
     Mé děti, k tomu vám žehnám v tomto v krvi rozbouřeném, chaotickém světě, svou překypující, nekonečnou láskou mého Srdce, a dávám vám své posilňujícím požehnáním ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
    Váš Ježíš

                                   ZBRAŇ  POKORY

    Tak jako byla pýcha příčinou první rebelie v nebi a v ráji příčinou prvotního hříchu, pro který se rozpadl důvěrný vztah člověka k Bohu, tak je pokora ctností, která tuto ránu uzdravuje. V  DUCHOVNÍM  BOJI  JE  NEJSILNĚJŠÍ  ZBRANÍ!  
                                        =========
    Svatý Augustinus Aurelius z Thagaste napsal okolo roku 400: "Původ všech hříchů je pýcha. Neboť pýcha činí to co chce a nesklání se před vůlí Boží."
                                           =======
    Muž z Nazareta ukazuje ideál: "Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem."(Mat 11,29)
                                                           

                                    MOC  TICHOSTI  A  MÍRNOSTI    
    "Neexistuje nic vítěznějšího než  MÍRNOST."  O tom byl z vlastní zkušenosti hluboce přesvědčen František Saleský, svatý biskup ze Ženevy (1567-1622) Mírnost, vítězná moc? Během prací všedního dne, na cestách, ba dokonce i ve vlastní rodině se často setkáváme s nespravedlností, agresivitou, hněvem, netrpělivostí a neschpností ovládat se, tvrdostí srdce, opovržením a neklidem. Jak reagujeme my jako křesťané? Odplácíme stejným, zlým za zlé, anebo se obracíme na Ducha Svatého, aby nám daroval svoji lásku a mírnost - dar, který je jedinou zbraní, s níž můžeme tyto výhonky zla zlomit?
     Ježíš, Boží Beránek, sám přijímal všechno svoje utrpení až k smrti na kříži s mírností. Proto nám dal přislíbení plné naděje: "Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou za úděl zemi."(Mat 5,4) To znamená, oni získají srdce lidí tak, že se bude moci šířit Boží království. Mnozí svatí svědčí o této evangelijní pravdě. Vzpomeňme si jen na dvě římské ženy, blahoslavenou Annu Marii Taigi(1769-1837) a blahoslavenou Alžbětu Canori Mora (1774-1825)
    Sedminásobná matka a osvícená rádkyně papežů  ANNA  MARIA  TAIGI  měla sice veselou a laskavou povahu, ale aby zmírnila výbušný temperament svého manžela Dominika, potřebovala  MNOHO  POKORNÉ  LÁSKY  A  TRPĚLIVOSTI.  On sám jako 92letý při procesu blahořečení své manželky dosvědčil: "Často jsem přicházel domů z práce unavený a rozmrzelý. Moje manželka měla dar vždy mě uklidnit. Uměla mlčet...a měla takovou přátelskou povahu, že špatnou náladu ze mne vyhnala a rozveselila mě. Jí musím děkovat, že jsem se zbavil vícerých svých chyb. Dělala to s takovou dokonalou láskou a dobrotou, s níž se v dnešní době již nesetkáváme." Pro Annu Marii to byla křížová cesta, kterou šla v síle Ježíšovy lásky a pro Ježíše. A přece dosáhla svého cíle.
    Podobně se vedlo i její, o pět let mladší, rovněž mysticky omilostněné přítelkyni  ALŽBĚTĚ  CANORI  MORA.  Po třicet let snášela nevěru svého manžela a chudobu, protože Cristoforo přivedl kdysi majetnou rodinu do finanční krize. Pouze díky mnohým modlitbám a pomoci svého zpovědníka dokázala manželovi odpustit, vždy znovu reagovat laskavě a obětovat všechna svoje utrpení za jeho obrácení. Ovoce tohoto vnitřního mučednictví vzešlo až po její smrti: Cristoforo poznal a litoval svého hříšného způsobu života a rozhodl se darovat svůj život Bohu v duchu pokání. Z velké vděčnosti vůči své ženě se stal knězem a vstoupil do řehole františkánů.
    Docela jiný, neméně dojímavý příklad mírnosti máme ze života svatého  LEOPOLDA  MANDIČE.  Když 14. června 1934 cestoval do sesterského institutu, aby tam zpovídal, při vystupování z tramvaje v tlačenici nechtěně strčil do jednoho mladíka. Ten rozhněvaný uštědřil malému knězi facku. P. Leopold zůstal klidný a s úsměvem ho prosil: "Zkrášlete mě ještě i na druhé straně! S rudou tváří jen na jedné straně bych dělal špatný dojem." Tento agresivní mladý muž, předtím tak pobouřený, byl najednou hluboce dotknut těmito mírnými, vlídnými, dobrotivými slovy. Uprostřed všech lidí si klekl a poprosil o odpuštění. P. Leopold ho poklepal po zádech se slovy: "Ale prosím vás! Vždyť jsme přáteli jako předtím."
    V životě svatého biskupa a mučedníka  JOSAFATA  KUNCEVIČE (1580-1623) bylo mnoho situací, kdy svojí dobrotou a mírností dokázal pro pravdu získat obyvatelstvo Litevského velkoknížectví a Ukrajiny. Tvrdil totiž, že papež v Římě je hlavním pastýřem nejen pro katolíky, ale i pro ortodoxní křesťany. Neúnavně přiváděl duši za duší zpět k jednotě s Římem, takže jeho odpůrci  ho dokonce nazývali "zlodějem duší". Stalo se, že jednoho dne ve Vilně navštívil jistou ženu, která ještě nepatřila do sjednocené církve. Když vstoupil do jejího domu, ona se na něho obořila s velkým hněvem. Ale biskup Josafat i v této chvíli reagoval s mírností: "Mohl jsem to tušit, že zde budu podnětem k hněvu a hříchu." Poprosil dámu o odpuštění a odešel. Žena se však uklidnila a utíkala za ním, padla před ním na kolena a ospravednila se. Světcova mírnost se dotkla jejího zatvrzelého srdce a ona se nejen obrátila a vrátila k církvi sjednocené s Římem, ale k této jednotě přivedla i mnohé jiné ženy.
    Jakou moc má mírnost nad srdci, nám může dosvědčit také patron Vídně, svatý redemptorista a neúnavný kazatel  KLEMENT  MARIA  HOFBAUER (1751-1820). Často chodil po městě nastavuje svůj klobouk, aby žebral pro své sirotky. Jednou, když takto chodil po žebrotě,  vešel do jistého hostince, ve kterém se hosté hlučně bavili. U jednoho stolu hrálo karty několik pánů, a právě od nich očekával velkodušný dar. Avšak na jeho prosbu jeden z mužů vyskočil ze židle, jako by ho uštkl had, a s hněvem začal P. Hofbaera častovat nadávkami, protože ho vyrušil při hře. A právě to, že kněz klidně poslouchal, ho ještě více rozzuřilo a nakonec prosebníkovi plivl do tváře. Kněz vytáhl kapesník, plivanec si utřel a mírně řekl: "Můj milý pane, to patřilo mně. Teď mi dejte něco i pro moje sirotky." V hostinci nastalo hrobové ticho. Nikdo se už neodvážil něco říci. Ještě před chvílí rozhněvaný pán zahanbeně vytáhl svoji peněženku a vložil do klobouku značnou sumu peněz. Tím to ale neskončilo. Světcova mírnost se natolik dotkla duše tohoto karbaníka, že zanedlouho vykonal generální svatou zpověď a stal se jedním z největších světcových dobrodinců.
    Rovněž svatá  FAUSTYNA  KOWALSKA (1905-1938) mohla zažít, že mírnost a milosrdenství, které z ní vycházejí, jsou mocné zbraně. Jednoho dne zaklepalo na bránu pět agresivních nezaměstnaných mužů a za každou cenu chtěli vejít dovnitř. A když se jich sestra na vrátnici nedokázala zbavit, matka představená zavolala sestru Faustynu, a ta poslušně přišla na pomoc. Svatá Faustyna ve svém deníčku píše: "Byla jsem ještě kousek od fortny a už jsem zaslechla, jak se hlasitě dobývají. Jednu chvíli mě nyplnila pochybnost a obava, nevěděla jsem, zda jim mám otevřít, nebo jako ta sestra N. odpovědět okénkem. Avšak najednou jsem v duši uslyšela hlas: Jdi a otevři fortnu a hovoř s nimi s takovou sladkostí, jako hovoříš se mnou. Hned jsem otevřela fortnu a přišla k tomu, co vypadal nejhrozněji, a začala jsem s ním mluvit s takovou sladkostí a klidem, že oni sami nevěděli, co mají dělat, a začali také hovořit mírně a řekli: - Co se dá dělat, když pro nás klášter nemá práci. - A klidně odešli. Zřetelně jsem cítila, že Ježíš, kterého jsem před hodinou přijala ve svatém přijímání,  SKRZE  MĚ  PŮSOBIL  NA  JEJICH  SRDCE."
    Je samozřejmé, že musíme jednat rozumně a nesmíme se sebejistě vystavovat nebezpečí. Ale když to vyžaduje poslušnost, anebo když se dostaneme do bezvýchodné situace, kde má převahu agrese,  MŮŽEME  V  DŮVĚŘE  V  BOŽÍ  MILOST odvážně napodobovat svatou Faustynu.
    Mírnost, laskavost není jen duchovní zbraní proti netrpělivosti a chybám bližních, ale i ve vztahu k našim hříchům a slabostem. Ze zkušenosti víme, jak rychle se pro vlastní chyby nahněváme, stáváme se netrpělivými, anebo nás dokážou naše chyby znechutit. Tady nám svatý  FRANTIŠEK  SALESKÝ (1567-1622) radí ve své knize "Filotea": "Pokud jsi udělal chybu, neznepokojuj se. Uvědom si svoji slabost  a  POKOŘ  SE  HLUBOCE  PŘED  BOHEM.  Nediv se svému pádu. Není proč se divit, když nemocný onemocní, slabý zeslábne a chudý zchudne.  LITUJ  VŠAK,  ŽE  JSI  SVÝMI  HŘÍCHY  A  CHYBAMI  URAZILA  BOHA,  POSBÍREJ  ODVAHU  A  DŮVĚRU  V  BOŽÍ  MILOSRDENSTVÍ  A  DOBROTU,  DEJ  SE  OPĚT  NA  CESTU  CTNOSTNÉHO  ŽIVOTA."
   (Z víťazstvo Srdca  111/2016)

                                BOŽÍ  DOBROTA  NA  SIBIŘI
  Pozoruhodná  svědectví o Božím milosrdenství z misií slovenského společenství Rodiny Panny Marie, jež je vydavatelem časopisu "Víťazstvo Srdca."
                            Dvě hromádky neštěstí, ale docela milé
    Před osmi lety jsme při vysvěcení domů ve vesnici Elovka v Talmenském obvodu objevil dvě rodné sestry, Marii Widmannovou(80 let) a Annu Smirnovovou(76 let). A nebudeme přehánět, když řekneme, že do těch dvou ubohých lidských životů zvláštním způsobem vstoupilo Boží slitování.
    Otce Alexandra tehdy někdo upozornil na tyto dvě katoličky německého původu, které neměly žádný vztah k církvi a ani nepraktikovaly svoji víru. Obě ženy v této době postihlo zvláštní utrpení, a proto náš příchod - přicházeli jsme 2x za měsíc - považovaly za znamení, že na ně Spasitel nezapomněl a že se nad nimi slitoval. "Obě bez reptání přijaly svoji těžkou situaci", vzpomíná P. Alexandr. "Když jsem jim začal nosit svaté přijímání, myslel jsem si, že je musím utěšovat. Ale byly to vlastně ony, které mi byly vždy útěchou, když jsem je viděl trpět s takovou oddaností." A trpěly skutečně dost!
    Marie Widmannová utrpěla krátce před tím, než nás poznala, těžký úraz a od té doby nemůže mluvit ani chodit. Proto celý den sedí anebo leží na posteli. Její muž, který s těžce nemocnou ženou nechtěl žít, velmi brzy opustil svoji kdysi pilnou a nezištnou manželku. To bylo pro ni velmi těžké. Marie mu měla co odpouštět a my jsme přesvědčeni, že jí v tom nejvíce pomohl Pán v Eucharistii. Její  dcera Irina nám prozradila, že matka už před polednem, pěkně oblečená, toužebně očekává Pána Ježíše, i když ví, že kněz spolu se setrami přijdou až pozdě odpoledne. Když vstoupíme do světnice, Marie se hned chopí růžence a snaží se modlit spolu s námi, i když sotva artikuluje. Avšak nejdojímavější je Mariin vroucný pohled, když se před svatým přijímáním jako dítě dívá na Hostii a sostředěně poslouchá každé knězovo slovo.
    Také Anna Smirnovová, její mladší sestra, mohla před osmi lety zažít, jak ji Bůh v hluboké nouzi podržel. Jako těžce nemocná cukrovkou jí museli amputovat nohy, takže může jenom sedět na invalidním vozíku a je ve všem odkázaná na pomoc druhých. Cukrovka ji mezitím způsobila téměř dokonalou slepotu a kromě toho ji trápí i prudké bolesti hlavy a páteře, ale především urputné bolesti na amputovaných nohách. Časté pobyty v nemocnicích Anně nepřinášejí žádnou úlevu, dokonce jsou pro ni dodatečným trápením, protože tamnější nemocniční postele nejsou vhodné pro postižené.
     Nedávno zemřel Annin manžel. Staral se o ni později více špatně než dobře a zacházel s ní velmi necitlivě. Již během jeho života se Anna snažila svému manželovi opětovně odpouštět a po jeho smrti je mimořádně horlivá v modlitbě za spásu jeho duše
Někdy se za něho modlila téměř nepřetržitě po 24 hodin denně. "Bůh mi při tom pomáhá", svěřila se nám. "Někdy se modlím ve dne i v noci. Pán mě utěšuje a pak je mi lehčeji." Ano, Annino srdce je stále jemnější a citlivější a s klidným svědomím může říci: "S Boží pomocí jsem mu všechno odpustila."
    Obvzláště milou se Anně stala Panna Maria, kterou nazývá "Maminka Maria". "Prostě si s ní povídám. Každé ráno a každý večer beru její obraz do ruky, přitisknu jej k sobě a políbím jej. Stejně tak i kříž." V srpnu 2016 jsme se jí zeptali: "Chtěla bys všechno, co neseš, darovat Ježíši?" Nahlas nám odpověděla: "Ano, ovšem. Přijímám kříž. Kříž potom nese mne." A bylo zřejmé, že tato mírná duše to tak dělá už dlouho. Během dne je doma většinou bezmocně odkázána sama na sebe. Návštěva přijde zřídkakdy a jen nedávno řekla : "Můj jediný a věrný přítel je Ježíš. Jeho Srdce je plné slitování, jinak by se to nedalo unést. Svaté přijímání a vy misionáři jste pro mne zábleskem světla."

                          JDĚTĚ  A  UČTE  VŠECHNY  NÁRODY.
                                    Sv. Benno - 1010 - 1106
    Smutné jsou dějiny někdejších Polabských a Pobaltských Slovanů. Od nejdávnějších časů k nim sice z Německa přicházeli křesťanští věrozvěstové, avšak ti pracovali mezi nimi dlouho bez výsledku. A nebylo divu. Tito muži přicházeli ke Slovanům jakožto vyslanci panovníků lačných země. Za německým knězem často táhlo hned v patách vojsko, a kde kazatel zarazil do země kříž, tam zatkli císařští muži meč osobující si ihned právo na vládu a ukládání daní i jiných břemen. Tak zneužívali lakotní němečtí králové vznešeného Kristova náboženství k rozšiřování a utvrzování svého panství. Je tedy zřejmé, proč pohanští Slované  hleděli na křesťanské věrozvěsty s nedůvěrou.
     Byli však rovněž mnozí biskupové a němečtí kněží, kteří se starali o to, aby získali potlačované Slovany pro Kristovu víru cestou apoštolskou. Z těchto nezištných věrozvěstů, opravdovou křesťanskou láskou a horlivostí pro věčnou spásu ubohých pohanských Slovanů, proslul nejvíce biskup míšeňský svatý Benno.
     Benno  se narodil za panování krále Jindřicha II. roku 1010 v Hildesheimu jakožto druhý syn hraběte Bedřicha z Bullenburgu, jenž měl rozsáhlé statky v Dolním Sasku. Po smrti svého otce vstoupil dvacetiletý Benno s radostným souhlasem své matky do benediktinského kláštera sv. Michala v Hildesheimu. V 25 letech byl vysvěcen na jáhna a po pěti letech dosáhl kněžského svěcení. Roku 1066 byl Benno zvolen míšeňským biskupem. Po přijetí biskupského svěcení v Magdeburgu slavně prohlásil, že hodlá obětovat své síly pro zvelebení církve, aniž by se štítil jakékoliv námahy a všemožného nebezpečí, a že bude vždy připraven položit svůj život pro věčnou spásu svých svěřenců. Věren svému slibu, spravoval Benno míšeňskou diecézi po 40 let s apoštolskou horlivostí. Přes stoleté ukrutné potlačování domorodého slovanského obyvatelstva byla diecéze ještě tehdy převážnou většinou slovanská a rovněž v jejím sousedství přebývali Slované. Mnozí z těchto Slovanů byli již dříve německou zbraní donuceni přistoupit ke křesťanství, časem se však bezmála všichni vrátili zase ke staré modloslužbě. Právě téhož roku, kdy Benno nastoupil biskupský úřad v Míšni, zavraždili Polabští Slované svého křesťanského krále Gotšalka v Lenčině, protože se podrobil moci jejich úhlavních nepřátel - Sasů.
     Když biskup Benno viděl , co se děje, snažil se Slovany získat pro víru dobrotou a mírností, bez politických úmyslů. Naučil se důkladně slovanskému jazyku a začal Slovanům s neúmornou trpělivostí hlásat evangelium, stavěl jim chrámy a staral se o chudé. Slované mu zprvu nedůvěřovali a vyhýbali se mu. Tím se však nedal horlivý biskup odstrašit a pracoval dále. Po čase k němu Slované nabývali důvěru, vidouce, že se k nim chová zcela jinak, než byli dosud zvyklí; že k nim mluví mateřským jazykem, že jim nečiní násilí, nýbrž jako pravý otec se k nim sklání a projevuje jim upřímnou lásku. Potom se dařilo horlivému misionáři apoštolské dílo mezi Slovany velmi utěšeně.
     Zatím se roku 1075 strhla válka mezi králem Jindřichem IV. a saskými šlechtici. Slované povstali proti králi, aby ze sebe setřásli nesnesitelné jařmo, jímž je utiskoval. Benno zůstal v tomto boji stranou. To krále rozhněvalo a zmocnil se Míšně, poplenil celé biskupství, zajal biskupa, dal ho vsadit do žaláře a všechno mu pobral.
    Po roce se biskup zase dostal na svobodu a začal napravovat, co bylo válkou zničeno. Během roztržky mezi králem Jindřichem IV. a papežem Řehořem VII. stál Benno jako věrný katolický biskup při papeži. Když Jindřich roku 1076 svolal do Wormsu německé biskupy, aby sesadili papeže, Benno se tam nedostavil, nýbrž cestoval do Říma bez obav z králova hněvu či z nějakého nebezpečí. Řehoř VII. přijal věrného biskupa laskavě a přál si ho mít stále na svém dvoře. Když byl Jindřich událostmi donucen podrobit se papeži, vrátil se Benno do Míšně a vyhýbajíce se všem politickým věcem, staral se o duchovní blaho svých slovanských svěřenců.
    Čtyřicet let spravoval svůj biskupsmý úřad a zemřel v 96 letech 16. června 1106.
   (Světlo 23/2016, zdroj: Naše světla - zkráceno)

                       09. Poselství Ježíše ze dne 24. února 2016.
                               Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
                                       VÍRA MUSÍ VZRŮSTAT,
               JINAK VÁS NEPŘÍTEL DUŠE ZMATE A ODDĚLÍ ODE MNE
   Můj milovaný lide,
utěšuji vás svou láskou; v ní se sjednotí všechna lidská stvoření, která, určená k překonání lidské přirozenosti, neúnavně hledají dobro v mé Pravdě a v mé církvi. Věčný život je oceněním mých dětí, až strhnou zdi lidského ega a osvobodí se od světského útlaku, abych Já v nich byl vším. Vyzývám vás, abyste věnovali pozornost všemu, co děláte. Mé děti, zlo už se neplíží, ani nepodniká útoky, zlo se už zakořenilo a útočí na můj lid bez ustání, aby ti, kteří si myslí, že jsou dobří, padli, a ti, kteří se pokoušejí být dobří, byli zklamáni.
    Mé děti, to jsou ti, kteří strhávají lidské zdi a vydávají se – bez výhrad, bez váhání – nést osobní kříž a příležitostně i jiné kříže, které na ně kladou jejich bratři. Mé děti jsou si vědomy, že můj kříž je Láska, a shledávají, že čím je lidsky těžší, tím lehčí je duchovně.
    Co vidíte lidskýma očima, zdá se vzdálené a je těžké toho dosáhnout a též přetrpět; co vidíte očima duše, je lehké, a promění se v radost. Dávejte pozor, protože to, co je dobré, může být znečištěno zlem. Právě proto, že je to dobré, může se pokazit, když vstoupíte na nebezpečnou půdu.
     Vy, mé děti, musíte růst, nabývat vědění a praxi mého jednání a skutků, abyste se staly živým svědectvím mé práce, a nebudete oklamány nebo vedeny po jiných cestách, než jsou ty, které jsou vůlí naší Trojice. Můj milovaný lide, musíte omezit působení zla, které se šíří po celém lidstvu, aniž by si to lidé uvědomovali. Zlo kazí dobro, a jak postupuje, uchvacuje ty, které nachází duchovně slabé a bez pevné víry.
    To je naléhavá výzva, které musíte věnovat pozornost. Posilněte svou víru, abyste se stali silnými, rozhodnými a odhodlanými. PŘEKONEJTE  SVÉ  EGO  TÍM,  ŽE  BUDETE  STÁLE  POKORNĚJŠÍ!  Ten, kdo je pokorný, je radostí v mém Domě. Ten, kdo je pokorný, dovolí svému bratru, jenž není na mé cestě, aby Mě poznal tak, že Mě bude milovat.  TEN,  KDO  JE  POKORNÝ  NENÍ  KAMENEM  ÚRAZU  PRO  JINÉ,  ALE  JE  STÁLÝM  ZRCADLEM  LÁSKY,   lásky  K  BLIŽNÍMU  a  dobrých úmyslů.
Dobrá vůle vždy zvítězí nad zlem, navzdory lidské vůli, chtějící zneužít svobodnou vůli a odchýlit se od mých božských plánů.
    Mnohé z mých dětí vnesly nedokonalost do řádu, v němž můj Dům udržuje stvoření. Tito lidé se seznámí s mou rychlou a jistou spravedlností a tak ukončím ničení, které se snaží vyvolat špatné sklony člověka. Můj milovaný lide, v oslavě půstu, kdy mé děti jsou zvláštním způsobem zvány k obrácení, zlo znásobuje své útoky a vy musíte zůstat bdělí, abyste nepodlehli během tohoto tak speciálního půstu, který prožíváte.
  Můj milovaný lide, zůstaňte bdělí, pokud jde o vlnu zvěstí o pronásledování mé církve.  SETKÁVEJTE  SE  S  MÝM  TĚLEM  A  KRVÍ  V  EUCHARISTII,  MODLETE  SE  SVATÝ  RŮŽENEC,  NAPLŇUJTE  KRISTOVO  KÁZÁNÍ   na   Hoře   a přinášejte svědectví o mé vůli.
    Milované děti, víra musí růst, jinak vás nepřítel duše zmate a oddělí ode Mne. Já, jako Bůh, předcházím událostem. Proto vás  VYZÝVÁM,  ABYSTE  BYLI  PRAVDIVÍ,  NEŽILI  VLASTNÍ  POKRYTECKOU  VÍROU,   volal jsem vás, abyste byli částí mého ovčince, kam se nemůžete dostat, dokud nezjistíte, že  ZDROJEM  MILOSTI  A  CTNOSTÍ  JE  LÁSKA.
    Můj milovaný lide, bezpečí člověka je stále v moci zbraní, jsou použity k zastrašení jeho bratrů. Bůh člověka, ekonomie, padne k zemi, protože je nutné, aby se váš pohled obrátil ke Mně; nicméně vy to neuděláte, vrhnete se na ty, kdo vám prodávají lži a nechají vás trpět víc, než je nutné.
   Moje děti, které jsou známé, se zatoulaly daleko od mého pravého učení a falešnými záminkami způsobí euforii v lidstvu, které nerozlišuje mezi tím, co je pravdivé a co zlé.
     Modlete se, mé děti,  MODLETE  SE,  MÁ  CÍRKEV  JE  V  RUKOU  TĚCH,  KTEŘÍ  JI  NEMILUJÍ,  NERESPEKTUJÍ  JI  A  JÁ  KVŮLI  TOMU  TRPÍM !  Vyzývám vás, abyste byli více duchovní, nebuďte světští, neboť v tom, co je světské a hříšné, panuje hřích. Nedívejte se na hřích, máte slabou víru, kdy nerozlišujete a necháváte se unášet svými dojmy.
   Milované děti, mé chrámy jsou opakovaně znesvěcovány. Mé chrámy jsou používány jako střediska zábavy, kde kážou mé Slovo, a kde nepřítel duše si libuje ve světských činech. Mé Nejsvětější Srdce je neustále trháno, šílenství světa postupuje rychle na můj lid. Necháváte Mě stále znovu prožívat cestu na Kalvárii. Můj lide, ještě nechápete vážnost okamžiku a zabýváte se všedními nebo osobními záležitostmi, aniž byste si uvědomili, že   UŽ  NENÍ  ČAS  A  že  MÉ  DĚTI  BY  MĚLY  POSILOVAT  SVOU  VÍRU,  ABY  NESELHALY.  ŽÁDNÉ  MÉ  DÍTĚ  NEPŘIJDE  KE  MNĚ,  ANIŽ  BY  ŠLO  PO  CESTĚ  POKÁNÍ,  CVIČENÍ  V  KŘESŤANSKÝCH  CTNOSTECH  A  SNAHY  ŽÍT  V  MÉ  VŮLI.   Musíte se odvrátit od hříchu, který škodí duši, ale člověk se dál bratříčkoval s hříchem, a to ho přimělo považovat zlo za dobro a vedlo k tomu, co není v mém zdravém učení – že souhlasil, aby mé děti tolerovaly jiné ideologie a tím zajistily trvalost zla v lůně mé církve.
    CHUDOBA  A  POKORA   mých posvěcených synů  JSOU  CHARAKTERISTICKÝM  ZNAKEM,  ŽE  JSOU  MOJI  NÁSLEDOVNÍCI.  Mají chuť a touží po tom, aby žili jako Já a naplnili vůli mého Otce, který je v nebi.
                             
                                                                              
                              PROROKYNĚ  PRO  NAŠI  DOBU
                                       Jean-Marc Derzelle
                                  Luisa Lateau (1850–1883)

        Duchovní cesta Luisy Lateau, stigmatizované Belgičanky, která trvala právě 33 let, je zcela mimořádná. Ve století, kdy člověk začal uctívat především materiální statky, probudil Bůh prostou švadlenu, aby zázrakem jejího života slavnostně potvrdil existenci nadpřirozena. Biskup Dechamps, belgický primas, řekl: „Bůh chtěl postavit Luisu jako maják uprostřed vln této rozjitřené doby.“
                                        Svěřit se zcela Prozřetelnosti
     Pro naše současníky by měly být velkou inspirací tři touhy, jimiž je poznamenán život Luisy Lateau: 1. postavila Boha spontánně do středu svého života;  2. chtěla stát plně ve službách svým bližním; 3. chtěla pomáhat své Matce Církvi.
      Sledujme nejprve její cestu až do jejího vnitřního spojení s Bohem. Rozhodující roli v jejím životě sehrála skutečnost, že se narodila v katolické rodině. Její otec byl chudý dělník a zemřel v roce 1850 na neštovice. Zanechal po sobě těžce nemocnou vdovu a tři hladová malá děvčátka. Nejmladší Luise bylo sedm a půl měsíce a rovněž se nakazila strašnou nemocí svého otce. Bez lékařského ošetření by byla zemřela, ale Bůh poslal dobrého samaritána, který podnikl všechno možné, aby zachránil tři děti a jejich matku. Ve věku jednoho a půl roku byla Luisa zázračně zachráněna před utonutím. Od té doby učila paní Lateau své dcery svěřovat se s plnou důvěrou Boží prozřetelnosti a modlit se k Bohu s vřelými díky. Ve věku deseti let mohla Luisa při prvním svatém přijímání darovat Ježíši celý žár své předčasně zralé duše. Slíbila mu, že bude žít vždy jako „dobrá katolička“. Od té doby začala rozjímat sama od sebe o ošklivosti hříchu a o umučení našeho Pána Ježíše Krista. Kdykoliv končila svou modlitbu, přijímala vždy dobrá praktická předsevzetí.

              Předurčená, aby na vlastním těle nesla obraz Ukřižovaného
      V prosinci 1867 byla přijata do třetího řádu sv. Františka. Při té příležitosti zaznamenala do svého sešitu modlitbu sv. faráře Arského: „Můj Bože, když můj jazyk nemůže říkat, že tě miluje, chci, aby to moje srdce opakovalo každým svým úderem.“
Od té doby se mělo pro mladou terciářku všechno od základu změnit. Několik dní nato byla při rozjímání křížové cesty ve farním kostele uchvácena třetím zastavením. Ježíš jí svým prvním pádem dával najevo, že není dostatečně milován. Luisa musela na jeho výtku odpovědět celým žárem své duše, protože následující první pátek v měsíci lednu 1868 obdaroval Ježíš tuto duši pěti ranami svého umučení a pověřil ji, aby trpěla a modlila se za Církev. Po třech měsících se tyto rány projevily prvním krvácením na čele, na hrudi, na pravém rameni a byly viditelné i na rukou a na nohou. Později k tomu přibyly i rány po bičování.
     Až do své smrti, tedy 15 let, byla Luisa každý pátek v extázi a prožívala strašné utrpení našeho Pána. Dr. Imbert Gourbeyre, který byl uchvácen jasnou tváří mladé dívky, vydává toto svědectví: „Ještě nikdy ve svém životě jsem něco tak krásného nespatřil. Člověk nemůže od této bytosti odtrhnout pohled… a je majestátem Neznámého tak drcen, že musí nedobrovolně před tímto majestátem sklonit svá kolena.“

                                 Eucharistie jako jediný pokrm
      Bůh však chtěl ukázat ještě další divy, aby probudil našeho ducha, který se stal příliš materialistickým. Aby nám připomněl, že sám Kristus se nám v hostii dává za pokrm, dovolil Bůh, aby Luisa žila zcela normálně dále, ale aby ani nejedla, ani nepila. Od 31. března 1871 se sytila jen „Chlebem andělů“, a to po dobu posledních dvanácti let svého života. I sebemenší sousto nebo doušek vody její tělo s velikými bolestmi ihned zvrátilo. Jakmile však mohla ráno přijmout svaté přijímání, cítila se tak dobře, že měla dost potřebných sil, aby vykonávala těžké domácí práce. Stávalo se, že protestanti, kteří k ní přicházeli jako skeptikové, vraceli se domů s přesvědčením, že Kristus je skutečně přítomen v Eucharistii, když viděli Luisu po svatém přijímání v extázi.

                               Dar rozpoznávat svaté skutečnosti
     Ve století, ve kterém se všechno svaté odhazovalo, měla Luisa ukázat něco neobyčejného: dokázala rozeznávat, co je svaté a co ne. V čase extáze nevnímala Luisa nic z okolního hmotného světa. Ale stačilo, aby byly do její blízkosti přineseny devocionálie, jako svěcená voda, růženec, medailka, obraz, a ihned je chtěla s andělským úsměvem uctívat. Bylo naprosto vyloučeno uvést ji při tom v omyl. Jednou k ní přišel kněz se dvěma hostiemi, z nichž jedna byla konsekrovaná a druhá nikoliv. Luisa byla právě v extázi. Na první hostii vůbec nereagovala, zatímco při druhé okamžitě poklekla, pozvedla ruce a se zářícím úsměvem přijala svaté přijímání. Byla si vědoma, že je jen bezvýznamný tvor, a vložila celý svůj život do Božích rukou. To ji vedlo k výpovědi: „Jen on ví přesně, co potřebujeme. Je lepší nechat jeho, aby nás spravoval, protože když jsme tvrdohlaví a trváme na tom, co chceme mít, vyprošujeme si často nůž, abychom se s ním pak pořezali.“

                                              Dar soucitu
     Mystický život Luise Lateau nijak nebránil v tom, aby se dala do služeb svému okolí, které potřebovalo její náklonnost a útěchu. Od útlého mládí měla velký soucit s trpícími a nemocnými. Jeden její komentář: „Protože maminka byla často venku a já jsem byla ještě malá na to, abych šla do práce, chodila jsem k jedné staré paní. Bylo mi tehdy 7 nebo 8 roků, ale mohla jsem staré paní pomáhat v domácnosti.“
     Když jí bylo 11 let, poslala ji matka jako služku k jedné nemocné selce, které bylo již 78 let. Když Luisa obsloužila krávy a vyčistila stáj, vyvedla dobytek na pastvu a posloužila staré paní, stávalo se často, že ještě v noci bděla u nemocných.
     Během epidemie cholery v roce 1866 prosila Luisa stále matku, aby směla ošetřovat nemocné, od kterých jejich blízcí příbuzní utíkali, aby se nenakazili. Luisa měla jasnou předtuchu, že Bůh požehná jejímu konání.
     Tři měsíce ošetřovala šestnáctiletou dívku nemocnou cholerou; někdy nespala tři dny a tři noci. Když pak bděla u mrtvých, bylo ji vidět, jak se svou sestrou vozí rakve na káře na hřbitov. Umíme si představit, že této ošetřovatelce, která byla trpícím tak blízko, kladli příbuzní a lékaři, kteří obdivovali její ošetřovatelské umění, otázky. Říkala: „Raději bych sama trpěla, než viděla druhé, jak trpí.“
                                 Dar doprovázet a těšit
     Když zůstala od roku 1876 upoutaná na lůžko, věnovala se četným návštěvníkům, kteří přicházeli, aby prosili o radu anebo se svěřovali jejím modlitbám. Počet lidí, kteří ke stigmatizované přicházeli, se odhaduje na 20 000. Její farář Abbé Niels dostával každý týden na 200 žádostí. Nikdo neopouštěl Luisu, aniž by se necítil lépe. Zde je svědectví paní Madelierové, která Luisu navštívila: „S jakou odvahou, a radostí a mírem v srdci jsem od ní odcházela!“
     Abbé Niels, který vedl deník, jenž má rozsah 6000 stran a v němž popsal přesně svoji omilostněnou farnici, řekl: „Obdržel jsem mnoho dopisů, které vyprávěly o uzdraveních a obráceních, ale nemám čas, abych na ně odpovídal.“

                          "Kdybychom jen věděli, kdo je to kněz…"
     Třetím základním pilířem, na kterém spočíval život Luisy Lateau, byla věrnost, s jakou setrvávala na cestě, která byla Církvi po staletí svěřena. Podívejme se na moudrost mystičky, která chodila do školy jen pět měsíců: „Bojím se iluzí a klamů ďábla, a proto se dávám vést svým zpovědníkem a duchovním vůdcem.“
     Luisiným postojem nám chtěl Bůh sdělit znovu své učení o kněžské službě, na kterou naše společnost začala špatně nahlížet. Aby nám připomněl, že kněz je posvěcená osoba, která se musí těšit veliké úctě, připustil Ježíš, aby kdykoliv uprostřed extáze, když kněz chtěl, byla její kontemplace přerušena a ona se ihned vracela do normálních podmínek. Někteří kněží používali této své moci, ačkoliv tím Luisa velice trpěla. Nebyla tím však dotčena, nýbrž řekla: „Ó, kdybyste jen věděli, kdo to je kněz, jak velice byste ho respektovali!“
     Stigmaty jí Bůh svěřil úkol obětovat se za Církev. V té době se šířil mezi katolíky modernismus, jak to vyjádřil již Pius X. Tak jak narůstalo ohrožení Petrovy lodičky, narůstalo i Luisino utrpení. Tak tomu bylo, když v roce 1870 piemontské oddíly obsadily Řím a učinily papeže svým zajatcem. Nebo když v roce 1871 se stal klérus obětí strašného pronásledování ze strany pařížské Komuny. Když v Německu v roce 1873 začal tzv. kulturní boj, hledalo mnoho katolíků u mladé dívky z belgického Bois-d’Haine duchovní útěchu. Ve své vlasti obětovala Luisa své krvavé křížové cesty, aby zabránila odkřesťanštění obyvatel a útokům liberálů proti katolické nauce.

                             Proces blahořečení dělá malé pokroky
     Stigmatizovaná Luisa Lateau měla v hluboké míře právě tu důležitou ctnost, která sebevědomé současné společnosti schází: pokoru. Luisa, která byla ve svých slovech střízlivá a zdrženlivá, brala na sebe doma i mimo dům ty nejnevděčnější úkoly. Nejdříve chtěla před domácími svá krvácející stigmata zatajit. „Věhlas“, který jí stigmata přivodila, jí byl velmi nepříjemný. Marně prosila biskupa v Malines, aby se směla ukrýt v klášteře. Každý den prosila Boha, aby ukončil tyto viditelné charismatické projevy. Na konci svého života velice trpěla tím, že je své sestře na obtíž. Velice chtěla, aby její tělo nezůstalo po smrti neporušené, a proto řekla: „Prosila jsem Boha, aby to bylo se mnou jako s ostatními lidmi.“
     Když prohlížíme sešity, ve kterých jsou svědectví návštěvníků, kteří přicházeli do Bois d’Haine, najdeme zde případy zranění, nemocí, bezesných nocí, manželských problémů a všeho, co se týká práce, s takovými problémy se lidé velmi úspěšně obraceli na Luisu.
     V roce 2003, když se blížilo 120 výročí její smrti, proces jejího blahořečení se podivuhodně „přibrzdil“, místo aby to byl důvod k jeho uspíšení. Proč? Jediná odpověď spočívá v tom, že Luisa, která nechtěla být nikdy v roli „hvězdy“, chce svou přímluvu uskutečňovat raději „zcela diskrétně“.
   (Z Maria heute 11/2003)

                              MIKULÁŠŮV  NEJKRÁSNĚJŠÍ  DEN
                          Příběh kněze, kterému pomohla Cesta 121

    Děti byly shromážděny ve velkém farním sále a čekaly na příchod Mikuláše. Kdo ho má letos dělat? - Ptali se farníci navzájem. Nejspíš nový pan farář, domnívala se většina. Mikulášskou tradici založil ve farnosti předchozí kněz, ale ten už je v kněžském domově, a tak by bylo logické, kdyby po něm převzal štafetu ten nový. Ale viděl ho dneska někdo? Farníci kroutili hlavou. Nikdo netušil.
     "Mikuláš! Je tu Mikuláš!" Zvolal náhle někdo z chodby a v sále to zahučelo vzrušením. Dveře se vzápětí otevřely  a dovnitř vjel invalidní vozík postrkovaný mladým panem farářem. Seděl na něm Mikuláš i s berlou a plným pytlem dárků. "Mikuláši, kte si pyl tak dloucho?" zeptal se ještě dříve , než kdokoliv promluvil, malý Vojtíšek, který se ještě vloni Mikuláše bál, ale letos byl plný odhodlání. "To víš...", usmál se na něj Mikuláš. Vzápětí se otočil, aby pohladil malou holčičku, která začala z ničeho nic recitovat básničku. "To mě podržte, pan farář přivezl starého pána!" neslo se mezi farníky a v těch slovech se neslo překvapení s obdivem.
     Děti se mezitím střídaly v přeříkávání básniček a písniček, některé tančily, jiné cvičily anebo hrály na hudební nástroje. Mikuláš co chvíli vytahoval z rukávu kapesník, až se někteří domnívali, že musí být chudák nachlazený. Jen ti, co seděli nejblíže, viděli, že starý Mikuláš už má vousy z vaty celé promáčené, jak se mu z očí koulely slzy jako hrachy.
     "Nezapomněli na mě," vykládal dojatě, když už zase ležel na své posteli v kněžském domově a jedna z řádových sestrer mu pomáhala s ukládáním oblečení. "Kdybyste viděla ty děti, jak se smály. Ty jejich rozzářené oči. A těm nejmenším, co měly z Mikuláše ještě strach, těm jsem vždycky dal o dárek navíc," usmíval se šibalsky kněz. "Víte", pokračoval, "když jsem já byl ještě dítě, to vám chodili po vsi..." A kněz začal vyprávět příběh, který sestra slyšela už mockrát, a tak ji ani v nejmenším nevadilo, že tentokrát neslyšela jeho konec. Pan farář po vyčerpávajícím večeru usnul po pár větách.
     Zemřel dva dny před Štědrým dnem. I v posledních hodinách jeho života se mu však prý v očích zrcadlila radost, kterou před dvěma týdny mohl prožít mezi svými farníky.
   (Světlo 39/2016)                                                                                                                                                                                                                                               MÁ  CÍRKEV  JSEM  PŘEDEVŠÍM  JÁ.                                                                                                                                                                     Poselství Ježíše dceři ANO -31. 5. 2007

     Drahé dítě, miluji tě. Jsi tak poddaná ve své poslušnosti. Tolikrát opakuji a opakuji. ČEKÁM, AŽ SE  KE  MNĚ  PŘIJDE!  Jsem tak sám ! Tak sám, tam, kde mě lidé umístili ve vašich kostelích a kde je vše připraveno k adoraci.
    Ano, mé děti, je to tak smutné konstatovat - všechny ty tajné záhyby, kam jsem umístěn! Mé děti mě hledají a musí natahovat krk, aby mě zahlédly. Vše je uspořádáno tak, abych byl Pánem a Králem v mém chrámě, ale je strach, abych nebyl příliš viděn. Vše bylo sestaveno pro lidi, ne pro mě. Když je tam koncert nebo divadlo,  TAK  NESMÍM  PŘEKÁŽET!
    Mé drahé děti, řekněte vaším kněžím, že  MÉ  MÍSTO,  MÍSTO  VAŠEHO  BOHA  JE  UPROSTŘED,  KDE  JE  NA  NĚHO  VIDĚT,  NE  NĚKDE  V  KOUTĚ !  V některých místech jsem vzadu, tak jako se posílaly děti do kouta, aby si tam popřemýšlely. Mé děti, jsem to já, který má přemýšlet anebo vy, které  JSTE  ZTRATILY  SMYSL  PRO  ZBOŽNOST?
MŮJ  KOSTEL  JE  PŘEDEVŠÍM  PRO  MOU  SVATOU  PŘÍTOMNOST  KAM  SE  MNE  MÁ  CHODIT  UCTÍVAT!!!
    Moji drazí maličcí, prosím vás abyste chodily s vytrvalostí dávat vaše mínění, co se vám zdá nespravedlivé. Vy to jen konstatujete,  ALE  NEBRÁNÍTE  MNE!  Takto mne bili biči!
    Já, požehnaný Beránek, již skoro 2000 let jsem znavený se bránit proti názorům pyšných lidí! Oni se brání. Já, který jsem váš Bůh, nemohl bych se spolehnout na mé vojáky lásky, aby  SE  SKONCOVALO  S  TAK  VELKÝM  CHLADEM  VŮČI  KRÁLI  LÁSKY?  Já jsem s vámi, nemohou proti vám nic dělat. Proč tolik obav? Vy jste mé děti, já jsem váš  VŠEMOHOUCÍ.  Nemohu nic, když vy nic neděláte. Zlo nutí. DOBRO  ČEKÁ  NA  VAŠE  "ANO"  LÁSCE.  Já jsem láska, miluji vás.
    Požádejte mne o síly, které budou vaším ochranným štítem. Nemůžete jít vpřed beze mne. Pojďte, následujte mne, já jdu před vámi. Já jsem váš čelný štít. Mé děti Lásky, když se o mne opíráte, zvítězit nad zlem je tak zajištěno, že každý šíp se láme... Já Jeruzalémský Ježíš jsem v každém z vás.  Vy, má svatá Církvi, si berte zbraně lásky a jděte vpřed, já jsem s vámi!
   Amen, říkám vám, každé pokolení, každá síla pochází ode mne, ve mně. Já jsem ve vás, vy jste ve mně. Jsme jedno! Vše je v mé lásce. Ježíš vás miluje. Milujte mne, mé děti. Amen.

                                                                      
                    59. Poselství Matky Spásy ze dne 29. července 2016.
                POCHOPTE, ŽE  KAŽDÝ  Z  VÁS  MÁ  ŽÍT  VĚČNÝ  ŽIVOT
    ...Ďáblu se podařilo podnítit zlovůli a roztržku v církvi mého Syna. Cílem Zlého je rozdělit církev mého Syna, rozštěpit ji, aby si ulehčil převzetí moci a církev přivedl do rozkolu.  V tomto čase musí být mé děti bdělé. Toto je chvíle poznání, absolutní víry, bezpodmínečné lásky vůči Nejsvětější Trojici. V této chvíli jsou vlažní ve velkém nebezpečí. Pro některé z mých kněží se stala slavnost eucharistie rutinou a transsubstanciace, která činí mého Syna přítomného v eucharistii z lásky k těm, kteří Ho s vírou přijímají, byla zapomenuta.
      MÉ  DĚTI,  NEMĚLY  BYSTE  ZAPOMÍNAT,  ŽE  POKUD  PŘIJÍMÁTE  TĚLO  A  KREV  MÉHO  SYNA,   ANIŽ  BYSTE  POCÍTILY  LÍTOST  NAD  SPÁCHANÝMI  ČINY,  S  PEVNÝM  ZÁMĚREM  ODČINIT  ŠKODY,  PAK  KAŽDÉ  PŘIJÍMÁNÍ  MIMO  STAV  MILOSTI  NAPOMÁHÁ  VAŠEMU  VLASTNÍMU  ZATRACENÍ.
      Jako Matka vás musím varovat. Hry, které nyní hrajete prostřednictvím technologie, kterou stále držíte ve svých rukou, z vás dělají roboty, odvádějí vás od reality a vstřebávají váš zájem do té míry, že způsobí, že se stanete těmi, kdo naplňují přání démona. Není zde jednota. Dar řeči byl ztracen.  KAŽDÉ  Z  MÝCH  DĚTÍ  SI  VYTVOŘILO  SVŮJ  VLASTNÍ  SVĚT,  BEZ  LÁSKY  K  BLIŽNÍMU,  JEN  PRO  SEBE.  Každodenní život je spíše filmem, který sdílejí se všemi, kteří jej chtějí vidět, bez ohledu na následky. Lidé této generace padají do propasti pohrdání svobodou a pohroužili se do zhýralosti v každém ohledu. Děti, to je plod zla, je to, co si přeje Zlý, aby jeho následovníci se nezastavili a vykonali svou práci a činy na vás, kteří se jim bezdůvodně otvíráte.
       Hluboce se rmoutím tím, co dospělí udělali dětství. Otevřeli cestu k bezuzdnému sexu, sexuálním úchylkám, pohlížení na nemorální jako na přirozené, přijali jako část života vše, co je velkým přiblížením ke zlu. Modlete se, mé děti, modlete se za církev mého Syna, rozkol se blíží mílovými kroky, zmatek se rozšiřuje a ďábel využívá této chvíle.
      Modlete se, mé děti, modlete se za Rumunsko, bude udoláno bolestí, příroda jím otřese a voda je zaplaví.   MODLETE  SE,  MÉ  DĚTI,  ZLO  SE  SNÁŠÍ  NAD  NÁRODY  A  PŘIPRAVUJE  SVÉ  ČINY  POD  OCHRANOU  TEMNOTY.  CÍLEM  TEMNOTY.  CÍLEM  ZLA  JE  UTRPENÍ.  Terorismus žije tím, že se v každém okamžiku živí plody svých činů.


                    OKULTISMUS SE VRACÍ SILNĚJI NEŽ DŘÍVE

   Na papežské univerzitě Regina Apostolorum nedávno proběhl kurz o exorcismu a modlitbě za osvobození. Cílem semináře je nabízet další formaci kněžím, které diecézní biskupové pověřují k vykonávání exorcismů.
V dnešní sekularizované společnosti slyšíme stále častěji o přitažlivosti okultismu...
    „Společnost měla jistý čas na ideu démona zapomínat,  NEMLUVIT  O ĎÁBLU,  považovat ho za něco, CO PATŘÍ POUZE K POVĚRÁM. Během let se však tento jev rozšířil a neuvěřitelně narostl. V každém případě  SE  DNES  MNOHO  MLADÝCH  ZABÝVÁ  OTÁZKAMI  SPOJENÝMI  S OKULTISMEM  A  SATANISMEM.  Zdálo se, že zmizel, nyní však se vrací silněji než dříve. Nový zájem o démona dokládá také ohlas tohoto kurzu ve sdělovacích prostředcích. Počínaje prvním kurzem, všechna nejvýznamnější média o něm referovala. Jejich zástupce se sem sjeli ze všech kontinentů, a dokonce vznikl film inspirovaný tímto kurzem. Film OBŘAD(The Rite-2011) vychází z románu napsaného Mattem Bagliem, který se zúčastnil jednoho z prvních kurzů.
   Zpočátku nikdo nechtěl o démonu mluvit, ani protestantská, ani katolická teologie.  MNOHO  KNĚŽÍ  SE  PAK  OCITALO  V  POTÍŽÍCH,  protože  NA  TEOLOGICKÝCH  FAKULTÁCH  NEPROBÍHALY  ŽÁDNÉ  SEMINÁŘE  A  NEVĚDĚLI,  JAK  SE  K  TĚMTO  PROBLÉMŮM  POSTAVIT.  Přicházeli za nimi věřící s obavami o své příbuzné, kteří se zapletli do podivných skupin nebo se cítili posedlí démonem   A  FARÁŘI  VŮBEC  NEVĚDĚLI,  CO  SI  POČÍT.   Odtud také idea tohoto kurzu. Chceme dát pomocnou ruku kněžím, formovat je,  aby věděli, jak se v této oblasti správně pohybovat,“ řekl profesor Giuseppe Ferraris.
     (Zdroj: www.radiovaticana.cz)

                                BOŽÍ  DOBROTA  NA  SIBIŘI

   Pozoruhodná  svědectví o Božím milosrdenství z misií slovenského společenství Rodiny Panny Marie, jež je vydavatelem časopisu "Víťazstvo Srdca."
    Často jsme to právě my, kdo jsme obdarováni, a těšíme se, když úplně neznámí lidé z vlastního vnitřního podnětu najdou cestu do kostela a přijdou na mši svatou. Nikdo je nenutil...anebo přece jen - Boží milost! Takovéto nevšední události vždy potěší srdce misionáře a posílí ho ve víře, že naším prvním a nejdůležitějším úkolem je, abychom zde byli přítomni v modlitbě a s láskou.
     Avšak v mnoha situacích jsme v misii bezmocní a často nemůžeme jen tak z rukávu vysypat všeobecné řešení a návrhy. Také zde na Sibiři  závisí všechno na tom, JAK  SE  MY  NECHÁME  NAPLNIT  VYKUPUJÍCÍ  A  MILOSRDNOU  BOŽÍ  LÁSKOU.  A  ŽE  JE  TO  OPRAVDU  ROZHODUJÍCÍ,  o tom svědčí i následující dramatická událost, kterou zažil náš P. Rado ze Slovenska:
    Když jsem se jednou sám v našem farním kostele v Talmence modlil, vešel dovnitř jeden asi 25letý podnapilý muž. Dimitrie, řečeného Dima, jsem znal velmi dobře, protože ve vesnici ho mnozí nenáviděli. Jen co vešel, hned mne prosil: "Pomoz mi!" - "Jak ti mohu pomoci?" zeptal jsem se ho. "Pomoz mi, abych už nikoho nezabil," prosil úpěnlivě. To mě překvapilo, protože jsem věděl, jakou má pověst. Mladík už víckrát stál před soudem pro vraždu a podnapilost;  obvinili ho, že podpálil vícero domů, dokonce i jeden v našem sousedství, kde uhořeli tři lidé. Ale jelikož Dimovi nemohli dokázat žádný zločin, pokaždé ho propustili.
    "Porozprávím mu o Božím milosrdenství", pomyslel jsem si. Ale sotva jsem s tím začal, jako blesk se vrhl ke mně a zasyčel: "A teď tě zabiju." Zároveň Dima strčil ruku do kapsy, jakoby z ní chtěl vytáhnout nůž nebo pistoli. Neměl jsem strach; nejen pro to, že jsem statné postavy, ale hlavně proto, že jsem cítil zvláštní milost, která mi dala sílu zůstat zcela klidným. Ve stejném okamžiku jsem dostal vnitřní vnuknutí: "Pžehnej ho!" A hned jsem nad ním udělal velké znamení kříže a dal jsem mu své kněžské požehnání: "Žehnám ti ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého." K mému velkému překvapení Dima bezvládně klesl k zemi, skrčil se a vzlykal: "To předtím, to jsem neřekl já, to jsem nebyl já!" Velmi mě to překvapilo. Sotva se tento sužovaný muž znovu uklidnil, narovnal se a opět mi začal vyhrožovat: "Zabiju tě!" Hned jsem se začal modlit "Zdrávas Maria..." Už při těchto prvních slovech padl na kolena a žadonil: "Odpusť mi, to jsem nebyl já! Odpusť mi!" Nato jsem se před Svátostí oltářní pomodlil pevným hlasem několik desátků růžence. Dima se posadil ke mně a jeho pohled byl nyní úplně změněný, byl mnohem jasnější. A zcela jiným hlasem se mne zeptal: "Mohu přijít znovu?" Políbil mi při tom ruku.
   Od té doby jsme "dobří přátelé". To znamená, když jde se svými kamarády po ulici, už zdaleka mě zdraví, pak přijde ke mně a políbí mi ruku. Toto všechno říkám jen proto, neboť právě díky tomuto neobyčejnému osvobození člověka od Zlého jsem já v sobě skutečně pocítil Boží slitování, sílu, kterou bych nikdy sám ze sebe neměl. Tak jak to vyjádřil sv. Damián de Veuster: "Bez Nejsvětější svátosti by byl stav, v němž se nacházím, nesnesitelný."
    Tak mi Pán uprostřed rozsáhlé Sibiře doslova hmatatelně ukázal, co Panna Maria v církevně schváleném poselství v Akitě předpověděla  o  těžkých  časech: "NAKONCI  NÁM  ZÚSTANE  JEN  RŮŽENEC  A  ZNAMENÍ,  KTERÉ  ZANECHAL  SYN."
   (Z Víťazstvo Srdca 112/2016)

              Z poselství Ježíše ze dne 17. května 2013 v 23:50. D
                                         MODLITBA 107
                      ZACHRAŇ MĚ PŘED PEKELNÝM OHNĚM
    "Ježíši, jsem strašný hříšník. Svými činy jsem způsobil zoufalá utrpení jiným. Proto se mě všichni straní. Nestrpí mě už nikde na zemi. Zachraň mě z této pustiny a chraň mě před sevřením zla. Dovol mi se kát. Přijmi mou lítost. Naplň mě svou silou a pomoz mi vyjít z hlubin zoufalství. Předávám Ti, drahý Ježíši, mou svobodnou vůli, abys dělal se mnou, co si přeješ, abych tak mohl být zachráněn od pekelného ohně. Amen."
                                                                                                                                     
                                                     
                    145.Poselství Matky Spásy ze dne 22. ledna 2017.                   
                                 Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
                  ČLOVĚK NEŽIJE JEN POZNÁNÍM, ALE TAKÉ LÁSKOU

     RUCE,  KTERÉ  POSVĚCUJÍ  MÉHO  SYNA,  MUSÍ  BÝT   OPROŠTĚNÉ   OD   PÝCHY,   ZÁVISTI,   URÁŽEK,   předem promyšlených  LŽÍ.... BĚDA  TĚM  Z  MÝCH  KNĚŽÍ,  KTEŘÍ  SE  STANOU  PRONÁSLEDOVATELI  LIDU  MÉHO  SYNA,  neboť nedostatek zdravého rozumu ukazuje na  NEDOSTATEK  BOŽÍ  LÁSKY   v  lidské bytosti, a to ochromuje Pravdu a dovoluje se projevit lidskému egu.
 Mé vyvolené děti, zlo se nepohybuje jen v hledání mých laických duší, ale posílá nejmocnější démony, aby zaplavili srdce těch, kteří se oddali službě mému Synu. Zlo útočí nedostatkem správného úsudku, duchovní chudobou, leností a hněvem, aby ve vás vyvolalo ztrátu odvahy, zanedbáváním vašich povinností, pocitem, že jste privilegovaní, mající vyšší status, a tak jste těmi, kdo způsobují vyprahlost a tvrdost srdce duší, které máte vést.
      Vyvolené děti mého srdce, nezapomeňte, že  VE  SLUŽBĚ  MÉMU  SYNU  MUSÍTE  JÍT  PŘÍKLADEM  A  MÍT  UPŘÍMNÉ  SRDCE!  Milované děti mého Neposkvrněného Srdce, Naučte se poznávat mého Syna, hledejte Ho, přibližte se Mu, buďte otevření k Pravdě...
     Jste v neustálém vnitřním boji...To je právě ono, co dovoluje zlu vás častěji pokoušet. Jedním z problémů tohoto času je  VELKÉ  ROZPTYLOVÁNÍ,   v němž žijete. Děti,  ROZPTYLOVÁNÍ  UTLAČUJE  PAMĚŤ  A  ZABRAŇUJE   v úsilí, které můžete vyvíjet,  ABYSTE  šly vzhůru a  SJEDNOTILY  SE  S  MÝM  SYNEM!
     Děti, již jsem vás volala,  ABYSTE  VSTOUPILY  DO  SEBE  a poznaly sebe samé bez předstírání. To vás povede k tomu, že BUDETE  pevnější, důkladnější, opatrnější a  PŘEMÝŠLIVĚJŠÍ,  ABYSTE  ROZPOZNALY,  CO  POTŘEBUJETE,   abyste zesílily vzhledem k vaší slabosti, sobectví, nedostatku lásky  A  BYLY  TAK  SCHOPNY  RŮST  V  ŽIVOTĚ  VE  SPOLEČENSTVÍ  SE  SVÝMI  BLIŽNÍMI.  Žijete život, který je připoutaný k světu, ale máte chvíle, kdy zjišťujete důležitost skutečného vztahu s mým Synem, který je vzdálen od vašich falešných představ.  MUSÍTE  VYJÍT  z této sobecké falešné myšlenky "být sám sebou",  Z  TOHO  ABSOLUTNĚ  SOBECKÉHO  ŽIVOTA  A  OBRÁTIT  SE  K  NITRU,  ZKOUMAT  SE  A  BÝT  PŘIPRAVENY  OPUSTIT  VŠE, co vám může zabránit stát se  OPRAVDOVÝM  SYNEM  BOŽÍM,  KTERÝ  NEDBÁ  NA  SEBE  samého,  ALE  NA  BOHA  A  NA  SVÉHO  BRATRA!
     Hektický život mých dětí je neustálou bouří na moři, nedovolí, abyste se uklidnily, je to důvod, proč někteří z vás jsou tak slabí, že nejsou schopni odolávat každodenním situacím... Spirituální nedostatečnost má vliv na fyzické tělo.
     Děti, zapomněly jste na poslušnost k mým voláním, děláte si, co chcete a dáváte přednost světu. Formujete svůj vlastní život svými vlastními zákony a svými vlastními vztahy k Bohu.  NEUZNÁVÁTE  MÉHO  SYNA,  ANI  NEMÁTE  ÚCTU  K  BOŽÍM  PŘIKÁZÁNÍM,  a to vás vede k tomu, že náležíte k zvrácené generaci. Ta chce jen úspěch a sebeuspokojení a prosazuje se, aby byla poslouchána, aniž by připustila cestu k nápravě...
     Člověk se neustále pokouší vzdát se svých omylů a závislostí, protože se mu však nedaří uskutečnit svou proměnu, zbývají mu jen úmysly...Člověk vylévá své úmysly do moře zapomnění, aby zůstal ve fantazii, proto  BY  MOJI  KNĚŽÍ  NEMĚLI  KÁZAT    O  NEEXISTENCI  ZLA,  protože  TO  VEDE  K  TOMU,  ŽE  DUŠE  PODLEHNE.  LIDSTVO  naléhavě  HLEDÁ  PODPORU  U  HIERARCHIE  CÍRKVE mého Syna,  ABY  SETRVALO  VE  SVÉM  SVĚTĚ  HŘÍCHU,  A  TAK  POKRAČUJE  VE  SVÉ  ZHÝRALOSTI!
     Nápady, věhlas, nicotná sláva, bohatství, požitky, to vše je pro člověka tak důležité, že není místo pro spiritualitu.  MŮJ  SYN  BYL  VYHNÁN  ZE  SRDCE  MÝCH  DĚTÍ,  ŽIJE  POTLAČOVÁN  LIDSKÝM  ŠÍLENSTVÍM!  To usnadní předání člověka antikristu. TEN,  KDO  NEZNÁ  MÉHO  SYNA,  BUDE  SNADNOU  KOŘISTÍ  ZLA!   Fantazie a iluze vás nechají padnout do klamných rukou antikrista.
    Ti, kdo jsou mocní, nechají padnout do svých sítí ty, kdo neznají podstatu Pravdy, a  PRAVDA  BUDE  LIDEM  SKRYTA,
VENEZUELA  žije ve stínu a   V  TOMTO  STÍNU  JE  ARZENÁL  ZBRANÍ,  přinášející nebezpečí PRO  AMERIKU!  KOMUNISMUS  NEBYL  PORAŽEN,   ale rozšířil svou moc zbraní po celém světě  A  MÁ  VĚTŠÍ  VLIV,  NEŽ  SI  LIDSTVO  MYSLÍ!
 
                                PEKLO  V  BUDAPEŠTI
                                    Valker Niggewöhner
   P. Werenfried van Straaten a maďarské povstání proti komunistickému režimu před 60 lety.
    Volker Niggewöhner, kontaktní osoba pro styk s veřejností a média při "Kirche in Not", vzpomíná na maďarské povstání. Prozíravě a rozhodně reagoval otec Werenfried van Straaten na tento odboj proti komunistickému režimu. Neprodleně zorganizoval na Západě modlitební bouře a rozsáhlou pomoc evropských katolíků pro zraněné a uprchlíky. "Ozbrojen" pouze růžencem odcestoval do Budapešti a setkal se tam s právě osvobozeným kardinálem Józsefem Mindszentym.
    V roce 1947 otcem Werenfriedem van Straatenem založená  "Pomoc východnímu kněžstvu" - dnes "Kirche in Not" (Církev v nouzi) se do té doby starala jen o Němce odsunuté z Východu.
     Dne 23. října 1956 se shromáždilo v ulicích Budapešti 250 000 demonstrantů, mezi nimi tisíce studentů, aby před parlamentem pokojně demonstrovali za svobodu a demokracii. V průběhu večera se pokojná demonstrace změnila na pouliční boj. Z řad státní bezpečnosti se střílelo do shromáždění. V následujících dnech se demonstrace rozšířila v boje po celém Maďarsku. Bilance: přes 20 000 mrtvých, 200 000 zraněných a asi půl milionu uprchlých.
     Když otec Werenfried uslyšel o povstání Maďarska, jednal rychle. Rozhodl se odcestovat do Budapešti - bez platného pasu a bez víza, ale se svým růžencem. Nastoupil do letadla do Vídně a odcestoval s rakouskými a maďarskými kolegy dále do Budapešti. Zároveň bylo oznámeno osvobození kardinála Józsefa Mindszentyho. Biskup z Ostřihomi a primas Maďarska platil za národní symbol povstání proti komunismu a byl v roce 1949 v jednom komunistickým režimem vykonstruovaném procesu odsouzen k celoživotnímu vězení - "kvůli rozvratné činnosti a špionáži".
    Dne 30. října dospěli otec Werenfried s přáteli do Budapešti. Město skýtalo hrůzný pohled. Vyhořelá ruská pancéřová vozidla a zničené domy vydávaly svědectví o urputných bojích v hlavním městě.
    Tři hodiny po osvobození kardinála Mindszentyho už stáli všichni v jeho malém pokoji. "Byli jsme prvními kněžími ze svobodného Západu, které spatřil. Revoluce už byla v plném proudu.." poznamenává otec Werenfried ve své knize "Nazývají mě špekpáterem". Vyřídil kardinálovi zprávu o duchovní a materiální pomoci a přislíbil katolické církvi v Maďarsku další podporu. Očividně pohnutý primas napsal děkovný dopis a poprosil otce Werenfrieda při loučení: "Otče, když se nyní vrátíte na Západ, řekněte prosím svým přátelům, aby na nás nezapomněli. Řekněte jim, aby se za nás modlili, více modlili, mnohem více modlili...neboť je před námi ještě těžký boj."
    Když delegace opustila 2.listopadu město, bylo již oplakáváno 20 000 mrtvých kvůli NASAZENÝM  TANKŮM  A  ZBRANÍM  SOVĚTSKÉHO  SVAZU!
    Do svých vzpomínek vnesl otec Werenfried celkovou bilanci maďarského povstání: "Maďarské povstání, které mělo ve svém důsledku desítky tisíc uprchlíků, zcela jistě mnohým otevřelo oči a srdce pro utrpení pronásledované církve.  KŘESŤANSKÝ  ZÁPAD  SE OPĚT  NAUČIL  MODLIT  ZA  60 MILONŮ  UTLAČOVANÝCH  A  TRÁPENÝCH  ĎÁBELSKÝM  REŽIMEM...za bratry v Maďarsku a v jiných satelitních státech...Skutečnost maďarského povstání byla sice blamáží pro komunismus, ale proto to ještě nebylo živé společenství církve. Neboť Východ a Západ od sebe odrostly. Byla to proletariátní elita maďarské lidové demokracie, která ve jménu svobody, lidské osobnosti a sociální spravedlnosti revoltovala  PROTI  LŽIVÉ  MARXISTICKÉ  DIKTATUŘE.  Nedělejme si iluze! Co přijde po komunismu, nemůže jen tak být církevně anektováno....NEJPRVE  SE  MUSÍME  STÁT  KVALITATIVNĚ  LEPŠÍMI!...Miliony rebelů ve Východní Evropě vnitřně překonaly marxismus. Můžeme se s nimi znovu sjednotit v pravdě, jen  KDYŽ  PŘEKONÁME  NÁŠ  MATERIALISMUS."
 (Z Kirche Heute 10/2016)
                                                                 
                                                                 
              "ZTIŠ  SE  PŘED  HOSPODINEM  A  ČEKEJ  NA  NĚJ"
                                     Jacques  Magnan

    Naše spojení s Bohem čerpá svoji plodnost z důvěrného a věrného vztahu s Pánem. V tichosti Ducha, ze které se vznáší modlitba srdce k nebi, nás  BŮH  OČEKÁVÁ,  ABY  NÁS  ZAHRNUL  SVÝM  DOBRODINÍM.  Proto říká žalmista: "Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj."
                                      Najděte si čas ke ztišení
    V našem duchovním životě je ticho v přítomnosti Pána drahocenným časem, který si musíme vyhledat každý den. V těchto chvilkách odevzdanosti vnitřního života plného míru a pokoje  K  NÁM  PŘICHÁZÍ  BŮH,  mluví s námi a uzdravuje nás. Protože když je náš duch obtěžován zbytečnými myšlenkami nebo když nás neklid světa s jeho pokušeními uvádí ve zmatek, nemůžeme naslouchat Bohu, nemůžeme pochopit jeho volání a porozumět jeho slovu života. Ale musíme dodat, že ticho je někdy skutečně přepychem. Protože je tu provoz ve městech, v sousedství, v rodině. Jsou zde zdravotní problémy, které nám někdy brání, abychom našli úplné ticho. Někteří lidé trpí strašnými, někdy bolestivými ušními šelesty a jinými problémy jako je hyperakuze a podobně. Ale také když ticho není fyzicky a citelně skutečné, je přesto možné se před Bohem ztišit a modlit se, kdy rty oněmí, duch se zklidní a naše srdce  JE  ZAMĚŘENO  JENOM  NA  BOHA.  Když překonáme vnější obtěžování a vnitřní překážky, přijdeme blíže k Bohu, který naše utrpení zná. v našem ponížení naplněném svatou úctou k nám přijde Pán,  POZVEDNE  NÁS  K  SOBĚ  A  NAPLNÍ  NÁS  SVOU  MILOSTÍ.  Toto opěvuje Panna Maria ve svém Magnificat: "Velebí má duše Pána a můj duch se chvěje radostí v Bohu, mém Spasiteli, protože shlédl na ponížení své služebnice...Povýšil ponížené.."(Luk 1,46-48,52)
     Toto povýšení se naplnilo na Marii v nejvyšším stupni v nebi. "Na nebi se objevilo znamení: ŽENA!  SLUNCE  JI  HALÍ,  MĚSÍC  MÁ  POD  NOHAMA  A  DVANÁCT  HVĚZD  VĚNČÍ  JEJÍ  HLAVU." (Zj. 12,1)
     Maria je příkladem pro nás, Maria to všechno uchovávala v paměti a přemýšlela o tom. Maria se líbila Bohu nesrovnatelným způsobem. Proto nás vyzývá Boží slovo vícekrát k tomuto svatému tichu:
     "Zmlkni a slyš, Izraeli. Dnes ses stal lidem pro Hospodina, svého Boha."(Deut 27,9)
    "Ale Hospodin sídlí ve svém svatém chrámu: Ztiš se před ním, celá země!"(Habakuk 2,20)
    "Zmlkni veškeré tělo, před Hospodinem."(Zach 2,17)
 Toto je napomenutí, abychom nechali zaznít hlas Boží po celé zemi a v našich srdcích. Proto musí také země mlčet, veškerý nepotřebný hluk musí ustat. Církev musí hlásat myšlenku,  že  DEN  SVÁTEČNÍ  JE  DNEM  TICHA,  ABY  MOHLA  ZAZNÍT  VŠUDE  A  VE  VŠECH  SRDCÍCH  PÍSEŇ  PŘÍRODY,  PÍSEŇ  BOŽÍ.  Den pokoje pro lidstvo, který by přispěl k tomu, aby se tomuto daru Božímu lépe porozumělo a aby se všude a bez přestání šířil.
     Ano! Je potřeba zachovávat klid, abychom si uvědomili svoji ubohost a pokorně ji vyznávali:  ŠŤASTNÝ,  KOMU  JE  ODPUŠTĚN  HŘÍCH,  KDO  JE  ZPROŠTĚN  VINY!  Šťastný muž, jemuž Hospodin nepřičítá jeho provinění a jehož duch je prostý podvodu! Mlčel jsem a mé kosti chřadly!" (Žalm 32,1-3)

                            Tiché  zbožňování
     Milost, kterou nás chce Bůh naplnit, je nevyčerpatelná. Když se odebereme do přítomnosti Boží, zachovejme ticho, abychom ho mohli lépe velebit a otevřít se pro jeho dobrodiní. Vytvoříme v sobě prázdný prostor, aby naše nitro bylo čisté a   DUCH  SVATÝ  SE  MOHL  U  NÁS  UBYTOVAT.  Jako pokřtění věřící  JSME  CHRÁMEM  DUCHA  SVATÉHO.  Svojí modlitbou, naším denním velebením dovolíme Duchu Božímu, aby v nás bydlel. Proto musíme udělat základní rozhodnutí: Vystříhat se hluku světa s jeho pokušeními a lžemi, které nás odvádějí od dobra, od Boha jeho milosti. Kolik času ztrácíme v životě tím, že se necháváme strhnout bezbožnou činností, módními výstřelky, všelijakými modlami, pokrokem, které nás rozptylují do té míry, že naplňují celý náš život a dusí všechno, co do nás Bůh zasel. Ovšem že je dobré se obveselit a zabavit, zahrát si. Ale jako vždycky je to otázka dávky, předností a volby.  ROZHODUJÍCÍM  JE  VŽDYCKY  A  VŠUDE,  ABY  PŘI  VŠEM  V  NAŠEM  ŽIVOTĚ  STÁL  BŮH  NA  PRVNÍM  MÍSTĚ.  ABY  NÁŠ  ŽIVOT  ŘÍDILA  JEHO  PŘIKÁZÁNÍ  A  JEHO  SLOVA  LÁSKY!.  Pak nám Pán pomůže najít svatou, plodnou rovnováhu.
     Udělejme si čas na samotného Boha. Také v ráji existují časy dokonalého ztišení v nevýslovném uctívání plném svaté úcty: "Když Beránek otevřel sedmou pečeť, zavládlo v nebi asi na půl hodiny ticho..."(Zjev 8,1)
     Tento odstavec z tajemného Zjevení je pro nás věřící pozváním, abychom každý den setrvali aspoň půl hodiny v tichu před Bohem.  V tomto nebeském tichu  SE  SPOJÍ  NAŠE  SRDCE  SE  SRDCEM  BOŽÍM,  ABY  DOSTALO  MILOST  A  NAČERPALO  SÍLU  MILOVAT  VŠECHNY  LIDI.  To odpovídá naší lidské přirozenosti milovat. Bůh nás stvořil ke svému obratu. On nás stvořil od přirozenosti jako  INTELIGENTNÍ  BYTOSTI,  KTERÉ!  JSOU  SCHOPNY  NEPŘEDSTAVITELNĚ  KRÁSNÝCH  VĚCÍ!  Vložil do nás všechnu svoji lásku. Láska je vepsána do naší lidské povahy.  Ale  LÁSKA  ZHASNE  BEZ  MODLITBY,  BEZ  DŮVĚRNÉHO  VZTAHU  K  BOHU,  zdroji veškerého dobra. Jsme opravdu odkázáni na to, abychom se vrátili v pokoře k Pánu a k ctnostnému životu. Jsme odkázáni na pomoc Boží, abychom zvítězili nad svými slabostmi a byli zdraví.  DŮVĚŘUJME  MU  VE  VŠEM  A  BUĎME  TRPĚLIVÍ!
    Svět zaniká se svojí žádostivostí, se svými omyly, svým spojením se se Zlým...Škaredá tvář hříchu, který otravuje svět a náš život,  ZANIKNE!   BŮH  PŘETVOŘÍ  VŠECHNO  A  SVĚTLO  JEHO  VÍTĚZSTVÍ  UŽ  VYCHÁZÍ.  Aby nám pomohl, zasáhne Pán do našeho života. Zasáhne do dějin, do základů,  ABY  ZACHRÁNIL  TOLIK  LIDÍ,  KOLIK  JE  MOŽNÉ.  Žeň se blíží a celá církev si to musí uvědomit. Odpad od víry přivedl k dosud nikdy nepoznanému pomýlení, které brzy dosáhne svého vrcholu V  HANEBNÉM  MODLOSLUŽEBNICTVÍ,  JEHOŽ  PYŠNÁ  TVÁŘ  BUDE  VIDITELNÁ  VŠEM..(2 Solun 2,3-12)
    Osoby, které se svévolně zastávají zla, jsou žárlivé na Boží děti a bojují proti nim!  CÍRKEV  TRPÍ  PROTIVENSTVÍM  A  ZRADAMI!  Ale zachovejme si odvahu. S vírou svatých se staneme vítězi. Uvažujme každý den o Božím daru, který nám dal, aby nám  OTEVŘEL  PŘÍSTUP  K  VĚČNÉMU  ŽIVOTU  V  NEBI  V  DOKONALÉ  NEPŘEDSTAVITELNÉ  RADOSTI!
     UCTÍVEJME  PÁNA  VE  VNITŘNÍ  USEBRANOSTI,  spolu s Marií, Královnou míru. Pane a Bože, prosím Tě, vyslyš vzlykání našeho srdce a dej nám svou milost.
    (Maria heute 537/2016)
                                                              
                  NÁVRAT  KNĚŽÍ  PODLE  KATOLICKÉ  TRADICE
                      Walter kardinál Brandmüller v Pur Magazin

     Už ví ce než deset let můžeme stále častěji – nejen v Římě – potkávat kněze, které je možno rozeznat podle jejich oděvu. V pokoncilní době se v širokém měřítku stalo módou, že kněží chodili v „civilu“, nejednou dokonce v „divokém civilu“. Nechtěli se lišit od druhých, hledali blízkost k lidem a nechtěli je odrazovat elitářským oblečením.
    Nyní nastala nápadná změna. Už drahný čas nosí sutanu nejen řeholní kněží, ale také seminaristé, a ti tak činí obzvláště rádi. Když potkáme „kravatové kněze“, jde převážně o pány „nad 60“. Nastupuje zřejmě výměna generací. Přichází nové, mladší kněžské pokolení. Nejedná se přitom pouze o textil, jde o rozchod s „pokoncilním“ typem kněží a o nástup nových kleriků, kteří našli zálibu v tradičních projevech zbožnosti. Jako opravdu pokrokoví, lidem blízcí a světu otevření se dnes projevují kněží , kteří vystupují nikoliv jako životní poradci a sociální pracovníci, ale jako hlasatelé evangelia, liturgové a udělovatelé svátostí.
     Co se v minulých letech stalo z evangelia, z liturgie a z přijímání svátostí, o tom už bylo napsáno dosti stížností. Nyní nastupují mladí nikoliv jako moderátoři společenství a modlitebních festivalů, ale jako nový kněžský typ. Ale je opravdu nový? Nikoliv. Je autenticky katolický.
     Opět přišla ke cti adorace, slavnostní liturgie, následování Krista a celibát. S obdivem je objevována latina a gregoriánský chorál, jak o tom píše Benedikt XVI. v Summorum Pontificum. Tam, kde se slaví liturgie v mimořádné formě římského ritu, můžeme najít mladé seminaristy s jejich „světskými“ přáteli. Je příznačné, že se na rozdíl od předchozích generací zajímají více o studium teologie než o sociální aktivity.
     Nastupuje v široké frontě původní, tradici milující kněžský typ. Je příznačné, že tito seminaristé pocházejí z prostředí, kterým se přezdívá „tradicionalisté“. V tradičních seminářích mají těsno, zatímco většina diecézních seminářů má více pokojů než studentů.
     Když se ptáme po příčinách tohoto vývoje, někteří sáhnou zkrátka k sociologickým a psychologickým argumentům. Ale ve všech srovnatelných případech má tato změna hlubší kořeny a vyznačuje se vážným zaměřením a intenzivnějším sklonem k víře církve. Mnozí v tom vidí nadějné znamení nového rozvoje v církvi. Ale starší generace „otců“ se nejednou na to dívá jako na něco podezřelého  A  TU  A  TAM  TO  DOKONCE  POTLAČUJE. Děje se tak cvičením skupinové dynamiky, pomocí psychologů a sociologů. Představení seminářů si neuvědomují, že to sebevědomým mladým mužům připadá spíše infantilní.
      Pro některé mladé seminaristy je nebezpečné objevit se s růžencem v ruce nebo na kolenou před svatostánkem. Nejsou výjimečné případy,  KDY  TAKOVÍ  SEMINARISTÉ  JSOU  PROPUŠTĚNI  JAKO  NESCHOPNÍ  PRO  KNĚŽSKÝ  STAV.   Tam, kde tak daleko nezacházejí, starají se představení o to, aby poslali kandidáta na praxi k faráři, který ho náležitě „srovná“.
     Když je takový kandidát přece jen vysvěcen na kněze, stává se, že je přidělen k faráři, který s jeho „zaměřením“ není srozuměn a nejednou mu zakáže sloužit mši svatou, když mu ten den není přidělena. V takových případech je konflikt nevyhnutelný. A když se kaplan obrátí na ordinariát? Dostane se mu vůbec pomoci? Podobný scénář, a v tom je jakási útěcha, není ovšem v dějinách církve vůbec nový.
     Co našel svatý Bonifác, když přišel z vysoce církevně rozvinuté Anglie do Německa? Pijani, rváči, cizoložníci seděli na biskupských stolcích a kněží neznali správně ani křestní formuli. Byl to tvrdý boj , ve kterém se někdy světec bezmocně obracel na papeže o radu a pomoc. A několik desetiletí po jeho smrti prožívala církev v říši Karla Velikého největší rozkvět. Vyrostl a prosadil se episkopát a kněžstvo, které bylo na výši svého povolání. Ani ne za dvě stě let nastala opět perioda úpadku. Biskupství obsadili světští páni, zavládlo kupčení s duchovními úřady, konkubinát kněží a biskupů vtrhl do církevního života a ochromil církevní život.
     A přece i nyní se proti zlu postavily mladé reformní síly, které si osvojily program papeže Řehoře VII. a dali se do práce. Jaký odpor museli překonat! Reformní biskupové byli posíláni do vyhnanství, jeden opat, přívrženec Řehoře VII., byl zmlácen od protiřímské synody, zhanoben a uvržen do vězení. Nakonec vyšla církev z těchto bouří silnější než dříve.
      Něco podobného se stalo - udělejme větší časový skok – po tridentském koncilu a za dvě století následovalo opět osvícenství po něm a revoluce prvních desetiletí 19. století. Především Francie zažila pod vlivem spisovatelů, jako byli Chatobriand a de Maistre, obdivuhodné znovuzrození náboženského života, který osvícenství už takřka vymýtilo. V Německu tomu odpovídalo hnutí romantiků. Byly zde časopisy Katolík a Mnichovské historicko-politické listy a jiné tiskoviny nové generace. Ta spojila rozhodnou orientaci na Řím se sociální angažovaností. Tak vznikl klérus, který se uměl upsat ideálu církve svobodné od státní moci. Když propukl v druhé polovině 19. století v Badenu, Prusku a Bavorsku tzv. „Kulturkampf“ a došlo v sedmdesátých letech ke kruté konfrontaci, šel klérus raději do vězení, než aby se poddal zákonům kulturního boje. Tento postoj se nepodařilo později zlomit ani nacistické diktatuře.
     Nynější konflikt generací nebude snadné překonat. Otěže mají ještě v rukou představitelé generační výměny z let ´68. Jde o to, aby „starým“ nešlo pouze o sebeprosazení a mladým o seberealizaci, nýbrž o rozkvět Božího království.
     (Podle kath-net)

                         142. Poselství Ježíše ze dne 16. října 2017.
                                 Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
      UVNITŘ SEBE ČLOVĚK VŽDY TOUŽÍ PO TOM, CO NEMÁ – A ZLÝ TO VÍ!
     Moji milovaní lidé,
pozoruji vás, ne z nebe, ale v nitru každého člověka... Každý, kdo Mě nezná, myslí, že Já jsem daleko a z toho důvodu Mě necítí uvnitř sebe. Přebývám v každém z vás, ať už jste hříšníci, nebo ne... Žiji ve vás! A je to právě uvnitř lidské bytosti, kde se setkávají všechny pocity, myšlenky, touhy, rozmary, nespokojenost, pýcha, naděje, nenávist, láska, tíseň, ztráta odvahy, laskavost, láska k bližnímu, upřímnost, pokora, soudnost nebo hněv, odpuštění nebo radikalismus, vyvolaný hloupostí.
    Kolik jsem toho už vysvětlil a probral v naléhavosti vnitřní změny v těch, kdo se nazývají mými dětmi! Protože přebývám ve vás a tam, kde Mě nevidíte svýma tělesnýma očima, musím žít utiskován neustálými útoky ze strany lidského ega, které vás ovládá, a vy se egu vzdáváte bez jakékoli vůle nebo autority, jíž by se podřídilo.
    Pohlížím na Zemi z nebe a vidím, že tak mnozí se po ní toulají, aniž by si byli vědomi změny, proměny, na niž se v tomto čase musí připravit. Každý člověk má svobodu vystoupat na vrchol mé Lásky, nebo se plazit po zemi s pekelným hadem. V tom spočívá rozhodnutí lidské svobody.
    "Ego" je vytvořeno vším, co člověk ve svém životě prožije... "Ego" dostává všechny informace, které každého formují...
Vy, lidé, jste nádoby, v nichž je uloženo vše, co máte ve své mysli, abyste si vzpomínali, pracovali a jednali. Ach, děti, ale reakce, nebo jednání člověka není chybou jeho mysli! Mysl byla informována vzpomínkami, hodnotami, přesvědčením, zálibami, představami, strachem, pokorou nebo pýchou. Každá životní zkušenost je přivedena do mysli a závisí na každém z vás, zda tato informace je přijímána za dobrou, nebo zlou, aby byla zušlechtěna, nebo zkažena ješitností, vyvolané pýchou nafouklého ega.
      Každé z mých dětí je svobodné žít buď minulostí, nebo se v duchovním vzestupu otevřít novosti mé Lásky, aby se pro spásu své duše poslušně řídilo tím, na co vás připravujeme, nebo aby setrvalo v nerozumu vytvořeného okolnostmi, které vyvstávají v jistých situacích jako nezkrotná vlna, jež vás velmi snadno přivede ke ztrátě kontroly.
    LIDSTVO  SE  NADÝMÁ  PÝCHOU,  ANIŽ  BY  MĚ  POTŘEBOVALO... Já v každém z vás trpím, když  ZACHÁZÍTE  S  CHRÁMEM  DUCHA  SVATÉHO  S  TAKOVOU  NEDBALOSTÍ,  zatímco Já vám dávám prostor, abyste se připravili podstoupit tuto   VNITŘNÍ  PROMĚNU   a  odložili starý oděv, který nosíte jako řetězy, které vám nedovolují se opravdu obnovit – odporné, špinavé hadry, s nimiž se pohybujete z místa na místo. Pokrytecky se v jistých situacích stavíte na odiv, a v jiných situacích jste obílenými hroby, pokrytci, kteří jednají a žijí jen podle vnějších okolností!
    Necháváte se unášet vlnami toho, co se vám zrovna hodí, neodevzdáváte se mému Slovu, které vás chce proměnit mým způsobem, abyste jednali v dobru, pohybovali se v dobru, pracovali v dobru a byli mým pravým svědectvím. Cítím žízeň a chuť každého člověka, ale ne fyzickou žízeň a chuť, spíše žízeň, která degraduje a chuť, která uspokojuje ego. A tam nalézám sebe jako v kleci, která Mě vězní a nedává Mi téměř žádný prostor, abych přinesl svou Lásku vaší mysli nebo myšlence, a ještě méně srdci.
     Milovaní, jsem neustále držen zpátky mnohačetnými "egy", které tvoří vaše ego ve své úplnosti, a které se Mi staví do cesty s pekelnou touhou po moci.  TAK  MNOHO  VÁS,  KTEŘÍ  ŘÍKAJÍ,   že jsou částí mého lidu, že jsou věrní a  ŽE  MI  SLOUŽÍ,  JSOU  VE  SKUTEČNOSTI  ZLODĚJI!... Někteří jsou elegantně oblečeni, protože věří, že půjdou touto cestou nepovšimnuti, jiní, oblečení ve svých hadrech, aby tvrdili, že jsou autentičtí: OBOJÍ MĚ BIČUJÍ! Obojí jsou opilí okázalostí, hamižností a pýchou.
    Je jen jediná cesta k proměně sebe sama z hříšníka v někoho, kdo je kajícný. A ta cesta je pouze jediná. To je stálý odstrašující prostředek pro vaše ego. Dokud nepřetvoříte své ego, nebudete schopni uslyšet hlas mé Lásky.
    Toto lidstvo zdegenerovalo natolik, že vypadá stejně jako při porodu dítěte, tak i při popravě jiného dítěte. Jak se zdá, truchlíte, ale pak srazíte hlavu svého bratra, ukradnete jeho srdce, hodíte ho na zem a vlečete ho za sebou jako válečnou trofej.
     Děti,  MOJI  LIDÉ,  CO  TO  DĚLÁTE?  KDE  JE  BOŽÍ  OBRAZ,  KTERÝ  VLASTNÍTE?  Kam jste jej zahodili? V tomto čase, kdy máte k dispozici tolik informací z našeho Domu k předcházení toho, abyste nepadli, a pokud by se tak stalo, abyste se rychle postavili, máte přednostní upozornění o událostech, jimž budete čelit, a přesto jste vzpurní, a kvůli vzpouře ďábel přebírá moc, která roste, přibývá a vy pracujete a jednáte s takovou lhostejností, že si nevšímáte jeden druhého... Nadutci! Budete bědovat, že jste nenaslouchali mému Slovu.
     Strategie Zlého není člověku známá. Nerozpoznáte ji lehce, a proto vámi tak snadno proniká a proměňuje vás. Budete-li v tomto čase trvat na pokračování v pošetilosti při práci a jednání podle svého ega, které vlastníte, a neuvedete je do stavu Pravdy v mé Lásce, pak duchovní bitva bude pro ďábla příliš snadná a odvleče vás ke zlu, uchopí vás, aby kdykoli způsobil pád vašich bratrů. Zlý neodpočívá, takže vzhledem k duchovní chudokrevnosti, kterou trpíte, síla Zlého vás snadno povleče dál, dokud se nestanete částí jeho družiny.
    Nezavázali jste se pevně k provedení nápravy. První reakcí na mé volání je "odlehčená verze kajícnosti", pak zapomenete a pokračujete ve stejných kolejích, jako tomu bylo dříve. Mé srdce se rmoutí nad snadností, s jakou jste kultivovali říkat "ano" a v následujícím okamžiku k zapření toho, co jste Mi nabídli.
     Sešlu mého anděla pokoje se železnou holí. Až promluví, jeho Slovo bude oheň, spalující lidskou bezmyšlenkovitost a falešnost, a také odhalující ješitného a tvrdohlavého, domýšlivého, který opovrhuje pokorným.
     MOJI  KNĚŽÍ  BUDOU  MUSET  NAPRAVIT  SVÉ  ZPŮSOBY – ti, kdo  BY  je  MĚLI  napravit a ještě jednou  VSTOUPIT  DO  MODLITBY  A  SPIRITUALITY,  KTERÁ  VEDE  MYSTIKA  CESTOU  MÉ  NEJSVĚTĚJŠÍ  MATKY!  
     MUSÍ  SE  ZASVĚTIT  K  VOLÁNÍ  MÝCH  OVCÍ  A  KÁZAT  MÉ  SLOVO  SE  SILOU  A  PŘÍSNOSTÍ,   aby velký počet mých lidí nesešel z cesty.
     MÁ  CÍRKEV  JE  RANĚNÁ  A  KAŽDÝ  Z  MÝCH  KNĚŽÍ  JE  VOLÁN,  ABY  BYL  LÉČITELEM  A  UZDRAVIL  NEJVĚTŠÍ  POČET  RAN,  které má církev utrpěla těmi,  KDO  MĚ  NEUCTÍVAJÍ,  uchvacují můj lid jako dravci a  PŘED  MÝM  LIDEM  JI  ROZKLÁDAJÍ   při pohledu na Vatikán a Řím, hořící jako dříví na otop.
Podvodník člověka vyskočí proti každému z vás v okamžicích, kdy jste nejzranitelnější, kdy se pohybujete mimo mou vůli. Chcete skutečně být služebníky zla, že se nechcete změnit? ... Ach, a pak se dovoláváte Mne a prosíte Mě o ochranu!
Budete pokračovat v tomto duchovním soužení, v němž žijete a usnadňujete Satanovi úkol, protože vás nemusí hledat, ale vy voláte k němu, aby vás použil?
    Jak jen vlažní budou trpět! Budou zajati lží zla a stanou se snadnou kořistí Satana. Satan není nepozorný k touhám každého člověka a těmito touhami vás bude volat. Uvnitř sebe člověk vždy touží po tom, co nemá – a Zlý to ví. Dávejte si pozor, mé milované děti.
     Modlete se, mé děti, modlete se za Jamaiku....Modlete se, mé děti, za Venezuelu....Modlete se, mé děti, mé chrámy jsou pustošeny....MODLETE  SE,  mé děti,  ABY  BYLO  VYHLÁŠENO  PÁTÉ  MARIÁNSKÉ  DOGMA.(Panna Maria - SPOLUVYKUPITELKA)
    Moji lidé, milujte mou Matku, neboť ona vede můj lid. Žehnám vám věčnou Láskou.
       Váš Ježíš  
                                                                

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Are you 18? Come in and don't be shy!

(loveawake.ru, 31. 1. 2022 4:23)

Welcome to the world of adult Dating loveawake.ru