Nektar pro duši

                                       /        

                         DŮKAZY  O  BOŽÍ  PŘÍTOMNOSTI  V  EUCHARISTII                                                  VĚDECKY   DOLOŽENÉ

              EUCHARISTICKÉ  ZÁZRAKY  POSLEDNÍ  DOBY

  V současnosti opět slyšíme o zvýšeném počtu eucharistických zázraků. Těch bylo ve středověku velké množství. Bůh ve své vševědoucnosti a lásce k člověku ví,  ž e   v í r a   V  PŘÍTOMNOST  K R I S T A  POD  ZPŮSOBOU  CHLEBA  A  VÍNA   není vůbec snadná, je nad lidské chápání, proto nám nabízí smyslovou pomoc, která ji má podpořit.
  Krista ve svátosti nevidíme, i když jasně řekl, že chléb, který nám dává, je jeho živé Tělo a víno je jeho skutečná Krev. Církev neustále učí, že  m š e   s v a t á   je tatáž oběť, která se odehrála na Kalvárii. To ovšem mnozí   b l u d a ř i (jiné církve) často popírají a Církev musela tuto autentickou zjevenou   p r a v d u   bránit.   Proto   také   častokrát   na   toto   téma  PROMLUVIL   sám    B o ž s k ý     S p a s i t e l   z  nebe  a   ODHALIL  VIDITELNĚ,  že malá bílá hostie je skutečně jeho  TĚLEM   a  víno v kalichu  jeho  KRVÍ.
  Mylně by se někdo domníval, že se jedná o středověké, ničím nepodložené "legendy" o zázracích.   N I K O L I V !  Každý případ byl církevními autoritami pokaždé pečlivě a přísně kriticky zkoumán a mnohokrát příslušné komise prohlásili, "že o žádný zázrak nejde"(například v německém Wilsnacku na počátku 15.století, kdy rozbor tohoto případu prováděl také Jan Hus). Zázrak konstatovaly církevní autority teprve na základě věrohodného svědectví spolehlivých osob, kdy zde navíc existovala viditelná znamení tkáně lidského těla nebo lidské krve. Teprve poté se dotyčná lokalita stala místem úcty pro celou Církev.
  To se ale nestávalo pouze ve středověku.  I  D N E S   S E  TYTO  EUCHARISTICKÉ   Z Á Z R A K Y   D Ě J Í !
  Asi nejstarším  d o l o ž e n ý m  eucharistickým zázrakem je událost v italském Lancianu někdy po roce 700. Jeden kněz zde sloužil mši svatou a při proměňování zapochyboval o reálné přítomnosti Pána Ježíše. Tehdy se okamžitě svatá   H O S T I E   P R O M Ě N I L A   V   Ž I V É   M A S O   A   V Í N O   V   opravdovou  K R E V.  Obě relikvie jsou zde uchovávány dodnes, současní vědci je mnohokrát zkoumali, mnozí se stali věřícími, a pokaždé zjistili totéž: jde skutečně  o  l i d s k o u   t k á ň   a  hrudky zaschlé krve krevní skupiny AB. Zvláštní je, že všechny hrudky  VÁŽÍ DOHROMADY     j a k o   k a ž d á   ZVLÁŠŤ.  T O   OPĚT   P O T V R Z U J E   KATOLICKOU  VÍRU,  že v každé kapičce vína, jakož i v každé částečce hostie je přítomen  C E L Ý   K R I S T U S.  Tudíž i maličký úlomek (který upadne na zem z lidské dlaně při přijímání na ruku) konsekrované hostie nebo kapička vína mají tutéž hodnotu jako celá hostie nebo plný kalich vína, protože Kristus je přítomen stejnou měrou jak v malé částečce nebo kapičce, tak i v celé hostii.

  Z dalších podobných událostí je nejznámější tzv. Bolsenský zázrak (1263), kdy český kněz Petr také při proměňování pochyboval - náhle po rozlomení svaté hostie   v y t r y s k l a   k r e v,  rovněž skupiny AB. Byla uložena v italském Orvietu. Tento případ byl ve 13.století vedle vidění blahoslavené Juliány z Lutychu jedním z podnětů k zavedení svátku Božího Těla.
  Jindy zase, jako například ve španělské Iboře, se víno po konsekračních slovech kněze proměnilo ve skutečnou krev, jež začala vytékat z kalicha a rozlila se po oltáři a dokonce po oltářních stupních.
  Tyto eucharistické zázraky se často pojí i s dalšími mimořádnými úkazy, například  že věřící vidí v konsekrované hostii Kristovu tvář, jak se stalo r.1570 v italské Veroli, nebo dochází k lékařsky nevysvětlitelným uzdravením z nevyléčitelných a smrtelných nemocí, jako například v Lurdech, kde nejvíce uzdravení se děje právě při požehnání Nejsvětější svátostí.
  Časté jsou při těchto příležitostech také případy obrácení. Jedním z nejznámějších je kauza židovského chlapce Daniela, který r.1918 se svým katolickým učitelem vstoupil v polském Krakově do katedrály, kde se právě sloužila mše svatá. Daniel náhle poklekl a jakoby s někým hovořil. Hned poté poprosil učitele, aby ho připravil ke křtu. Vyprávěl, co v chrámu zažil. Uviděl v  o k a m ž i k u   p r o m ě ň o v á n í   S p a s i t e l e,  který mu sdělil, že brzy zemře a aby   s e   d a l    p o k ř t í t.  Daniel skutečně zemřel přesně ten den, který mu Pán předpověděl. Učitel poté vstoupil do semináře a stal se knězem.
  Známým a charakteristickým je také ze 30.let 20.století případ Andrého Frossarda, syna vysokého funkcionáře komunistické strany ve Francii, jenž jako zapřisáhlý ateista náhodně vstoupil do kaple, v níž byla vystavena Nejsvětější svátost oltářní - a stačilo pouhých pět minut, aby odtud vyšel jako  p ř e s v ě d č e n ý   k a t o l í k.  Po válce vynikl jako katolický novinář a spisovatel. Napsal o tom knihu "Bůh je, já jsem ho potkal".
  K eucharistickým zázrakům také patří pozoruhodné případy omilostněných osob, které dlouhá léta nepřijímali žádnou potravu a žili   j e n   z    E u c h a r i s t i e. Tak tomu bylo např. u švýcarského národního světce Mikuláše z Flue, jenž se r.1467 uchýlil do samoty jako poustevník a po dvacet let až do své smrti kromě denního přijímání Těla Páně nic nejedl.
  Ve 20.století to byla portugalská mystička Alexandrina de Costa a známá vizionářka z německého Konnersreuthu Terezie Neumannová, která od r.1927 až do své smrti r.1962 vůbec nic nejedla a nepila. Její jedinou stravou se stalo každodenní svaté přijímání. Zvlaštní u ní bylo - jako i u jiných omilostněných duší - že vždycky poznala přítomnost eucharistického Krista. Očití svědkové uvádějí, že když s ní cestovali někam do neznáma, ona u každého chrámu řekla, jestli je   K A T O L I C K Ý   s přítomností  S V Á T O S T N É H O   S P A S I T E L E  nebo ne. A nikdy se nezmýlila. Její kauzou se zabýval i český lékař R.W.Hynek, ateista, jenž se právě na základě zjištění, že něco takového nemůže být přirozeného původu,  o b r á t i l   na katolickou víru.
  Snad největšího "rekordu" v tomto směru dosáhla francouzská vizionářka Martha Robinová, která více jak 50 let až do své smrti r.1982 žila jen z eucharistie bez jakéhokoliv přijímání potravy. Nutno dodat, že byla nadto upoutána na lůžko bez možnosti pohybu. Nad tímto zázrakem zůstal v údivu stát i francouzský prezident Charles de Gaulle, jenž byl praktikujícím katolíkem.
  Jsou doloženy skutečnosti, že když byla svatá hostie ukradena nebo se ztratila, zázrakem se opět nalezla. V Turíně r.1453 se nějakému vozkovi u kostela vysypal náklad. Z něho se najednou vznesla monstrance s Nejsvětější svátostí a zůstala stát ve vzduchu. Lidé kolem v úžasu padali na kolena. Vozka byl zloděj a ukradl vzácnou zlatou monstranci i s Tělem Páně, aby ji výhodně zpeněžil. Když přišel na místo zázraku sám turínský biskup s kalichem, sv.hostie se do něj sama položila a monstrance spadla na zem.
  Někdy se stalo, že ukradené nebo ztracené hostie vydávaly zvláštní záři nebo světlo a podle toho byly nalezeny. Tak tomu bylo r.1730 v italské Sieně. Zázrakem je, že až dosud byly neporušené, ačkoliv jinak se jejich hmota už po několika letech rozpadá.
  Při povodni ve francouzském Avignonu r.1433 připluli františkáni na loďce k jednomu zaplavenému kostelíku, aby odtud odnesli Nejsvětější svátost. Kostel však už byl zatopen i uvnitř. Kněží přesto otevřeli dveře - a hle, voda se zázrakem rozdělila jako při přechodu Izraelitů Rudým mořem a stála po obou stranách stěn kostela. Františkáni tak mohli suchou nohou dojít až ke svatostánku a Svátost oltářní vynést.
  Po r.2000 nám Pán předkládá krátce po sobě dva eucharistické zázraky. Ten první se udál v polském městečku Sokólka 12.prosince r.2008 ve farním kostele sv.Antonína. Knězi tam při podávání svatého přijímání spadla konsekrovaná hostie na zem. Podle předpisu ji uložil do misky s vodou, aby se rozpustila. K obrovskému překvapení všech zainteresovaných se ale hostie nerozpustila, ale objevily se na ní červené skvrny. Její část se proměnila  v  k o u s e k   s r d e č n í h o   s v a l u,  o němž lékaři konstatovali, že jde o  l i d s k é   s r d c e   v e   s m r t e l n é   a g ó n i i.

            /
  Zpráva o zázraku se rychle rozšířila. Do Sokólky začaly chodit poutě, sestry eucharistiánky adorují před Nejsvětější svátostí dnem i nocí. Došlo i k zázračným uzdravením. Polka Krystyna Oloffsonová, žijící 30 let ve Švédsku, trpěla nádorovým onemocněním. Když přijela do Polska, vydala se s poutí do Sokólky, a hle - nádor úplně zmizel, lékaři konstatovali přirozeně nevysvětlitelné uzdravení.
  V prosinci 2011 děvčata z místní školy v Sokólce poprosila kněze, aby v kostele, kde se stal zázrak, odsloužil mši svatou za jejich spolužačku Justynu Popowczakovou, která se nacházela v posledním stádiu rakovinového onemocnění. Nádor náhle zmizel  a lékaři o tom sepsali závažný dokument, který kněží v Sokólce uchovávají jako doklad pravosti zázraku.
  Místně příslušné biskupství v Bialystoku se hned na počátku ujalo vyšetřování a konstatovalo, že zázrak se skutečně stal. Dokumentace o tom byla zaslána do Říma.
  Další zázrak je ještě mladšího data. 24.července r.2013 v mexické Guajaladaře kněz José Dolorés Gudino v poledne klečel a modlil se v chrámu v boční kapli, kde byla uložena Nejsvětější svátost. Náhle uslyšel tajemný hlas, který mu přikazoval, aby nechal rozezvučet zvony a přinesl monstranci s Tělem Páně do svatostánku na oltář v hlavní chrámové lodi. Zároveň mu bylo sděleno, aby svatostánek neotvíral až do 15 hodin, kdy se stane zázrak. Když to udělal a svatostánek ve tři hodiny odpoledne otevřel, hostie uprostřed monstrance se koupala v krvi. Lékaři zjistili, že i v tomto případě, jakož i u všech eucharistických zázraků (i Turínského plátna) s Krví Páně , se jedná o lidskou krev skupiny AB.
  Zázrak v Guadalajaře je předmětem zkoumání církevních autorit, které dosud nevydaly žádné rozhodnutí, proto je zapotřebí zachovat jistou míru opatrnosti. To však nic nemění na faktu, že  PÁN  V  POSLEDNÍ  DOBĚ  STÁLE  ČASTĚJI  ZÁZRAČNĚ   U P O Z O R Ň U J E   NA  SVOU   PŘÍTOMNOST  V  EUCHARISTII.
  O Vánocích si připomínáme vstup Božího Syna Ježíše do lidských dějin. A nezůstalo jen při tom. On, vtělený Bůh, je nejen v dějinách, ale i v současnosti  S T Á L E   F Y Z I C K Y   P Ř Í T O M E N,  i když neviditelně pod způsobou chleba a vína. Jeho láska však šla až tak daleko, že se nespokojila jenom s tím, že Bůh se stal člověkem a šel na kříž za naši spásu, ale chtěla být fyzicky přítomna s lidmi   AŽ  DO  KONCE  SVĚTA  VE  VŠECH  JEJICH  RADOSTECH  I  STRASTECH....
  (Immaculáta 6/2013)

          SROVNÁNÍ  S  EUCHARISTICKÝM  ZÁZRAKAM  V  LANCIANU  A  

                                           TURÍNSKÝM  PLÁTNEM

Údaje newyorské laboratoře byly posléze konfrontovány s jiným eucharistickým zázrakem v italském Lancianu, také v tomto případě, aniž by se odhalil původ testovaných vzorků. Odborníci po srovnání vzorků prohlásili, že náleží téže osobě a že analyzovaná krev patří do krevní skupiny Ab Rh+. Zjištěná DNA se shoduje s nálezem na Turínském plátně a roušce z Ovieda a vykazuje charakteristiky muže, který se narodil a žil v oblasti Blízkého východu. Vatikán se dosud nevyjádřil k pravosti buenosaireského eucharistického zázraku. V každém případě může být užitečné, když o jeho existenci víme. Odkazuje totiž k mnohem většímu zázraku, který se nehledě na něj odehrává denně ve všech kostelích a při němž se chléb a víno proměňuje v Kristovo Tělo a Krev.