Jdi na obsah Jdi na menu
 


Č.101 NĚMÍ SVĚDKOVÉ ZMRTVÝCHVSTÁNÍ KRISTA

                                       /        

     JAN PAVEL II. A BENEDIKT XVI.: "JEDINĚ  DO  ÚST  A  NA  KOLENOU."
                                                      1. 8. 2020
Je nejvyšší čas připomenout, že Benedikt XVI. v dokumentu Corpus Domini zavedl, aby v papežské liturgii se svaté přijímání podávalo výlučně do úst klečících věřících.
Vysvětlení tohoto opatření Ufficio delle Celebrazioni Liturgiche del Sommo Pontefice bylo publikováno na webu Vaticano. Připomíná se zde, že od dob Otců se podává Eucharistie výlučně na jazyk věřícího, a to především ze dvou důvodů: aby se co nejvíce omezilo roztrušování drobných úlomků, a aby byla podpořena úcta věřících k Ježíši Kristu přítomnému v Eucharistii. Je zde také odvolání na sv. Tomáše Akvinského, který prohlašuje, že pro úctu k Nejsvětější Svátosti se Eucharistie nemá dotýkat nic, co není posvěceno, tedy kromě posvátných nádob a korporálu mají tuto výsadu pouze posvěcené kněžské ruce. Dále zdůrazňuje světec a učitel církve nezbytnost poklonit se Pánu před jeho přijetím, a takovým úkonem je pozice vkleče.
Sám Benedikt XVI. vysvětluje tento způsob sv. přijímání následovně: »Rozhodnutím, aby se Eucharistie přijímala na kolenou a do úst, chtěl jsem zdůraznit ZNAMENÍ  HLUBOKÉ  ÚCTY a zvýraznit vykřičníkem, že se jedná o skutečnou osobní přítomnost: jedná se zde o něco mimořádného! Je zde On a před Ním vždy padáme na kolena. Dejte pozor: Nejedná se o jakýkoliv společenský obřad, jehož se můžeme účastnit." (Benedikt XVI.: Světlo světa. Papež, Církev a znamení doby. Rozhovor s Petrem Seewaldem. Citttà del Vaticano 2010).
Dne 10. dubna 2009 kardinál Cañizares Lovera, již jako prefekt Kongregace pro posvátné obřady, ale také jako apoštolský administrátor arcidiecéze Toledo během mše svaté v katedrále oznámil věřícím, že bylo ZŘÍZENO  KLEKÁTKO  jako výzva pro věřící, aby přijímali Eucharistii tak, JAK  SI  TO  PŘEJE  PAPEŽ,  který umístil toto rozhodnutí do předpisů o svaté liturgii. To bylo publikováno 27. července v ACI Prensa/EWTN Noticias pod titulem: Es recomendable comulgar en la boca y de rodillas (è raccomandabile comunicarsi in bocca e in ginocchio (Je třeba přijímat do úst a na kolenou).
Kardinál Ranjith především ve funkci sekretáře Kongregace pro posvátné obřady a svátostnou kázeň v roce 2008 konstatoval, že s rozšířenou praxí podávat na ruku bude třeba skončit, protože to přineslo množství negativních důsledků, a přiznal s velkou pokorou, že to byl velký omyl a že tuto praxi je třeba v celé církvi opustit.
 
Kromě těchto citací kniha Mons. Laise přináší autoritativní potvrzení předmluvy prefekta pro božský kult kardinála Saraha k textu Federico Bortilo: je to krásná obrana postojů papežů Pavla VI. Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Uvádíme některé úryvky:
»Vidíme nyní, jak víra v reálnou božskou přítomnost může ovlivnit způsob přijímání Eucharistie a naopak. Přijímat Eucharistii do ruky nepochybně silně podporuje disperzi úlomků a naopak pozornost věnovaná i nejmenším úlomkům, pečlivost při purifikaci posvátných nádob, nedotýkat se Hostie rukama se stávají vyznáním víry ve skutečnou osobní přítomnost Ježíše Krista i v těch nejmenších proměněných částečkách. Jestliže Ježíš je samotnou podstatou Eucharistického Chleba a jestliže velikost úlomků jsou jen vlastnosti chleba, pak má malý význam, zda úlomek hostie je malý nebo velký. Podstata zůstává stejná! Je to stále On. Jestliže se naopak úlomkům nevěnuje pozornost, jestliže se rozdává způsobem, že úlomky se mohou rozptylovat, tak to buď znamená, že v nich není Ježíš, nebo je jen do určitého bodu. Proč tak trváme na podávání ve stoje a na ruku? PROTOŽE  JE  TO  Z N A M E N Í  NEDOSTATEČNÉ  PODŘÍZENOSTI  BOŽÍM  ZNAMENÍM.  Kéž se nikdo z kněží neodváží uplatňovat svou vlastní autoritu v této otázce a nepřístojně jednat s těmi,  KTEŘÍ  TOUŽÍ  PŘIJÍMAT  NA  KOLENOU  A  DO  ÚSTt: přicházejme jako děti a přijímejme pokorně - na kolenou a na jazyk Tělo Kristovo.
»Pán povede spravedlivého pro 'správných cestách', nikoliv po vytáčkách (Sap 10,1); kromě výše uvedených teologických důvodů způsob, jakým se rozšířila praxe přijímání do ruky, jeví se jako něco, co neodpovídá Božím cestám«. A kardinál uzavírá: »Kéž tato kniha dodá odvahy kněžím a věřícím, kteří vedeni příkladem Benedikta XVI. - který v posledních letech svého pontifikátu chtěl a podával svaté přijímání na kolenou a do úst – zatouží posluhovat a přijímat Eucharistii tím způsobem, který je nejpřiměřenější samotné Svátosti. Přeji si, aby se to stalo objevením a šířením oné krásy a pastorační hodnoty tohoto způsobu. Podle mého názoru a mého soudu je to velice důležitá otázka, o které musí dnes církev vážně uvažovat. Je to poslední úkon bohopocty a lásky, jakou může každý z nás nabídnout Kristu. Působí mi velikou radost, když vidím mnoho mladých, kteří SI  ZVOLILI  PŘIJÍMAT  NA  KOLENOU  A  DO  ÚST.«
 
Na závěr bych chtěl připojit jedno svědectví dosud nevydaného dopisu, který Mons. Laise napsal papeži Benediktovi XVI. (s nímž měl letité styky a navštívil ho jako prefekt pro nauku víry v roce 2005): »Mám zato, že synoda o Eucharistii by se měla věnovat zpytování svědomí týkajícímu se rozšíření a povolení přijímání na ruku takřka v celé církvi,  I  KDYŽ  V  ROCE 1969 TO  BYLO  POVOLENO  JEN  NĚKTERÝM  EVROPSKÝM  CÍRKVÍM (Holandsko a Německo) NA  ŽÁDOST  JEJICH  PASTÝŘŮ.
 
 
(Nicola Bux Nuova Bussola Quotidiana - Lumen de Lumine)
 ===========================================================
A naši biskupové to nevysvětlili řádně a nechali tak zneuctívat  TĚLO  KRISTOVO  NEPOSVĚCENÝMA  RUKAMA  LIDÍ,  KTEŘÍ  NETUŠÍ,  CO  JE  PAK  ZA  TO  PO  SMRTI  ČEKÁ,  jak o trestech vypráví Marie Simma, která rozmlouvá s dušemi z očistce, jak o tom píši v jiné kapitole o přijímání na ruku. Hlavně budou trpět biskupové a kněží a laici, kteří podávají posvěcenou HOSTII do neposvěcených rukou. A pak mi jistý kněz na to řekne:"To je jedno, jak přijímají, hlavně že přijímají s láskou." Tak pak si musí člověk položit otázku: A JE TEN KNĚZ VŮBEC VĚŘÍCÍ A OPRAVDU VĚŘÍ, ŽE KRISTUS JE TAM SKUTČNĚ PŘÍTOMNÝ? A JAK JE TO POTOM S JEHO ÚCTOU K BOHU? barmanka
===============================================================

 

                         DŮKAZY  O  BOŽÍ  PŘÍTOMNOSTI  V  EUCHARISTII                                                  VĚDECKY   DOLOŽENÉ


              EUCHARISTICKÉ  ZÁZRAKY  POSLEDNÍ  DOBY

  V současnosti opět slyšíme o zvýšeném počtu eucharistických zázraků. Těch bylo ve středověku velké množství. Bůh ve své vševědoucnosti a lásce k člověku ví,  ž e   v í r a   V  PŘÍTOMNOST  K R I S T A  POD  ZPŮSOBOU  CHLEBA  A  VÍNA   není vůbec snadná, je nad lidské chápání, proto nám nabízí smyslovou pomoc, která ji má podpořit.
  Krista ve svátosti nevidíme, i když jasně řekl, že chléb, který nám dává, je jeho živé Tělo a víno je jeho skutečná Krev. Církev neustále učí, že  m š e   s v a t á   je tatáž oběť, která se odehrála na Kalvárii. To ovšem mnozí   b l u d a ř i (jiné církve) často popírají a Církev musela tuto autentickou zjevenou   p r a v d u   bránit.   Proto   také   častokrát   na   toto   téma  PROMLUVIL   sám    B o ž s k ý     S p a s i t e l   z  nebe  a   ODHALIL  VIDITELNĚ,  že malá bílá hostie je skutečně jeho  TĚLEM   a  víno v kalichu  jeho  KRVÍ.
  Mylně by se někdo domníval, že se jedná o středověké, ničím nepodložené "legendy" o zázracích.   N I K O L I V !  Každý případ byl církevními autoritami pokaždé pečlivě a přísně kriticky zkoumán a mnohokrát příslušné komise prohlásili, "že o žádný zázrak nejde"(například v německém Wilsnacku na počátku 15.století, kdy rozbor tohoto případu prováděl také Jan Hus). Zázrak konstatovaly církevní autority teprve na základě věrohodného svědectví spolehlivých osob, kdy zde navíc existovala viditelná znamení tkáně lidského těla nebo lidské krve. Teprve poté se dotyčná lokalita stala místem úcty pro celou Církev.
  To se ale nestávalo pouze ve středověku.  I  D N E S   S E  TYTO  EUCHARISTICKÉ   Z Á Z R A K Y   D Ě J Í !
  Asi nejstarším  d o l o ž e n ý m  eucharistickým zázrakem je událost v italském Lancianu někdy po roce 700. Jeden kněz zde sloužil mši svatou a při proměňování zapochyboval o reálné přítomnosti Pána Ježíše. Tehdy se okamžitě svatá   H O S T I E   P R O M Ě N I L A   V   Ž I V É   M A S O   A   V Í N O   V   opravdovou  K R E V.  Obě relikvie jsou zde uchovávány dodnes, současní vědci je mnohokrát zkoumali, mnozí se stali věřícími, a pokaždé zjistili totéž: jde skutečně  o  l i d s k o u   t k á ň   a  hrudky zaschlé krve krevní skupiny AB. Zvláštní je, že všechny hrudky  VÁŽÍ DOHROMADY     j a k o   k a ž d á   ZVLÁŠŤ.  T O   OPĚT   P O T V R Z U J E   KATOLICKOU  VÍRU,  že v každé kapičce vína, jakož i v každé částečce hostie je přítomen  C E L Ý   K R I S T U S.  Tudíž i maličký úlomek (který upadne na zem z lidské dlaně při přijímání na ruku) konsekrované hostie nebo kapička vína mají tutéž hodnotu jako celá hostie nebo plný kalich vína, protože Kristus je přítomen stejnou měrou jak v malé částečce nebo kapičce, tak i v celé hostii.

  Z dalších podobných událostí je nejznámější tzv. Bolsenský zázrak (1263), kdy český kněz Petr také při proměňování pochyboval - náhle po rozlomení svaté hostie   v y t r y s k l a   k r e v,  rovněž skupiny AB. Byla uložena v italském Orvietu. Tento případ byl ve 13.století vedle vidění blahoslavené Juliány z Lutychu jedním z podnětů k zavedení svátku Božího Těla.
  Jindy zase, jako například ve španělské Iboře, se víno po konsekračních slovech kněze proměnilo ve skutečnou krev, jež začala vytékat z kalicha a rozlila se po oltáři a dokonce po oltářních stupních.
  Tyto eucharistické zázraky se často pojí i s dalšími mimořádnými úkazy, například  že věřící vidí v konsekrované hostii Kristovu tvář, jak se stalo r.1570 v italské Veroli, nebo dochází k lékařsky nevysvětlitelným uzdravením z nevyléčitelných a smrtelných nemocí, jako například v Lurdech, kde nejvíce uzdravení se děje právě při požehnání Nejsvětější svátostí.
  Časté jsou při těchto příležitostech také případy obrácení. Jedním z nejznámějších je kauza židovského chlapce Daniela, který r.1918 se svým katolickým učitelem vstoupil v polském Krakově do katedrály, kde se právě sloužila mše svatá. Daniel náhle poklekl a jakoby s někým hovořil. Hned poté poprosil učitele, aby ho připravil ke křtu. Vyprávěl, co v chrámu zažil. Uviděl v  o k a m ž i k u   p r o m ě ň o v á n í   S p a s i t e l e,  který mu sdělil, že brzy zemře a aby   s e   d a l    p o k ř t í t.  Daniel skutečně zemřel přesně ten den, který mu Pán předpověděl. Učitel poté vstoupil do semináře a stal se knězem.
  Známým a charakteristickým je také ze 30.let 20.století případ Andrého Frossarda, syna vysokého funkcionáře komunistické strany ve Francii, jenž jako zapřisáhlý ateista náhodně vstoupil do kaple, v níž byla vystavena Nejsvětější svátost oltářní - a stačilo pouhých pět minut, aby odtud vyšel jako  p ř e s v ě d č e n ý   k a t o l í k.  Po válce vynikl jako katolický novinář a spisovatel. Napsal o tom knihu "Bůh je, já jsem ho potkal".
  K eucharistickým zázrakům také patří pozoruhodné případy omilostněných osob, které dlouhá léta nepřijímali žádnou potravu a žili   j e n   z    E u c h a r i s t i e. Tak tomu bylo např. u švýcarského národního světce Mikuláše z Flue, jenž se r.1467 uchýlil do samoty jako poustevník a po dvacet let až do své smrti kromě denního přijímání Těla Páně nic nejedl.
  Ve 20.století to byla portugalská mystička Alexandrina de Costa a známá vizionářka z německého Konnersreuthu Terezie Neumannová, která od r.1927 až do své smrti r.1962 vůbec nic nejedla a nepila. Její jedinou stravou se stalo každodenní svaté přijímání. Zvlaštní u ní bylo - jako i u jiných omilostněných duší - že vždycky poznala přítomnost eucharistického Krista. Očití svědkové uvádějí, že když s ní cestovali někam do neznáma, ona u každého chrámu řekla, jestli je   K A T O L I C K Ý   s přítomností  S V Á T O S T N É H O   S P A S I T E L E  nebo ne. A nikdy se nezmýlila. Její kauzou se zabýval i český lékař R.W.Hynek, ateista, jenž se právě na základě zjištění, že něco takového nemůže být přirozeného původu,  o b r á t i l   na katolickou víru.
  Snad největšího "rekordu" v tomto směru dosáhla francouzská vizionářka Martha Robinová, která více jak 50 let až do své smrti r.1982 žila jen z eucharistie bez jakéhokoliv přijímání potravy. Nutno dodat, že byla nadto upoutána na lůžko bez možnosti pohybu. Nad tímto zázrakem zůstal v údivu stát i francouzský prezident Charles de Gaulle, jenž byl praktikujícím katolíkem.
  Jsou doloženy skutečnosti, že když byla svatá hostie ukradena nebo se ztratila, zázrakem se opět nalezla. V Turíně r.1453 se nějakému vozkovi u kostela vysypal náklad. Z něho se najednou vznesla monstrance s Nejsvětější svátostí a zůstala stát ve vzduchu. Lidé kolem v úžasu padali na kolena. Vozka byl zloděj a ukradl vzácnou zlatou monstranci i s Tělem Páně, aby ji výhodně zpeněžil. Když přišel na místo zázraku sám turínský biskup s kalichem, sv.hostie se do něj sama položila a monstrance spadla na zem.
  Někdy se stalo, že ukradené nebo ztracené hostie vydávaly zvláštní záři nebo světlo a podle toho byly nalezeny. Tak tomu bylo r.1730 v italské Sieně. Zázrakem je, že až dosud byly neporušené, ačkoliv jinak se jejich hmota už po několika letech rozpadá.
  Při povodni ve francouzském Avignonu r.1433 připluli františkáni na loďce k jednomu zaplavenému kostelíku, aby odtud odnesli Nejsvětější svátost. Kostel však už byl zatopen i uvnitř. Kněží přesto otevřeli dveře - a hle, voda se zázrakem rozdělila jako při přechodu Izraelitů Rudým mořem a stála po obou stranách stěn kostela. Františkáni tak mohli suchou nohou dojít až ke svatostánku a Svátost oltářní vynést.
  Po r.2000 nám Pán předkládá krátce po sobě dva eucharistické zázraky. Ten první se udál v polském městečku Sokólka 12.prosince r.2008 ve farním kostele sv.Antonína. Knězi tam při podávání svatého přijímání spadla konsekrovaná hostie na zem. Podle předpisu ji uložil do misky s vodou, aby se rozpustila. K obrovskému překvapení všech zainteresovaných se ale hostie nerozpustila, ale objevily se na ní červené skvrny. Její část se proměnila  v  k o u s e k   s r d e č n í h o   s v a l u,  o němž lékaři konstatovali, že jde o  l i d s k é   s r d c e   v e   s m r t e l n é   a g ó n i i.

            /
  Zpráva o zázraku se rychle rozšířila. Do Sokólky začaly chodit poutě, sestry eucharistiánky adorují před Nejsvětější svátostí dnem i nocí. Došlo i k zázračným uzdravením. Polka Krystyna Oloffsonová, žijící 30 let ve Švédsku, trpěla nádorovým onemocněním. Když přijela do Polska, vydala se s poutí do Sokólky, a hle - nádor úplně zmizel, lékaři konstatovali přirozeně nevysvětlitelné uzdravení.
  V prosinci 2011 děvčata z místní školy v Sokólce poprosila kněze, aby v kostele, kde se stal zázrak, odsloužil mši svatou za jejich spolužačku Justynu Popowczakovou, která se nacházela v posledním stádiu rakovinového onemocnění. Nádor náhle zmizel  a lékaři o tom sepsali závažný dokument, který kněží v Sokólce uchovávají jako doklad pravosti zázraku.
  Místně příslušné biskupství v Bialystoku se hned na počátku ujalo vyšetřování a konstatovalo, že zázrak se skutečně stal. Dokumentace o tom byla zaslána do Říma.
  Další zázrak je ještě mladšího data. 24.července r.2013 v mexické Guajaladaře kněz José Dolorés Gudino v poledne klečel a modlil se v chrámu v boční kapli, kde byla uložena Nejsvětější svátost. Náhle uslyšel tajemný hlas, který mu přikazoval, aby nechal rozezvučet zvony a přinesl monstranci s Tělem Páně do svatostánku na oltář v hlavní chrámové lodi. Zároveň mu bylo sděleno, aby svatostánek neotvíral až do 15 hodin, kdy se stane zázrak. Když to udělal a svatostánek ve tři hodiny odpoledne otevřel, hostie uprostřed monstrance se koupala v krvi. Lékaři zjistili, že i v tomto případě, jakož i u všech eucharistických zázraků (i Turínského plátna) s Krví Páně , se jedná o lidskou krev skupiny AB.
  Zázrak v Guadalajaře je předmětem zkoumání církevních autorit, které dosud nevydaly žádné rozhodnutí, proto je zapotřebí zachovat jistou míru opatrnosti. To však nic nemění na faktu, že  PÁN  V  POSLEDNÍ  DOBĚ  STÁLE  ČASTĚJI  ZÁZRAČNĚ   U P O Z O R Ň U J E   NA  SVOU   PŘÍTOMNOST  V  EUCHARISTII.
  O Vánocích si připomínáme vstup Božího Syna Ježíše do lidských dějin. A nezůstalo jen při tom. On, vtělený Bůh, je nejen v dějinách, ale i v současnosti  S T Á L E   F Y Z I C K Y   P Ř Í T O M E N,  i když neviditelně pod způsobou chleba a vína. Jeho láska však šla až tak daleko, že se nespokojila jenom s tím, že Bůh se stal člověkem a šel na kříž za naši spásu, ale chtěla být fyzicky přítomna s lidmi   AŽ  DO  KONCE  SVĚTA  VE  VŠECH  JEJICH  RADOSTECH  I  STRASTECH....
  (Immaculáta 6/2013)

       Věda o Eucharistii: Je to živé trpící Srdce

                                       28. 11. 2018

Kardiolog Franco Serafini provedl vědeckou analýzu všech pěti posledních eucharistických zázraků a konfrontoval je na pozadí Kristova umučení. Výsledek je ohromující: »Přesná a podrobná klinická diagnóza, která se shoduje a kryje s tím, co čteme v Evangeliích: Jestliže věřící člověk v zásadě nepotřebuje laboratorní analýzy, aby uvěřil, že Ježíš v Eucharistii ve své nekonečné pokoře se „dává za pokrm“, činí tak pro moderního člověka, aby mohl být od něho milován, a tak daroval všem své Srdce.

»Krvácející srdce, které náleží mladému muži, zmučenému a odsouzenému, trýzněnému těžkým fyzicko-psychickým stresem, a který se asi po dva dny ocitá mezi životem a smrtí«. To je konkrétní popis Těla Kristova, jež přijímají katoličtí věřící v okamžiku, kdy kněz klade na jejich jazyk proměněnou Hostii. Tedy: nepopisujeme mystické vidění, které Bůh daroval některým svým světcům. Tentokrát mluví nevyvratitelným způsobem jasně a „prostě“ věda. Objevuje to doktor Franco Serafini ve své knize Kardiolog navštěvuje Ježíše. Eucharistické zázraky vědecky vyšetřované.

Jedinečná kniha, která pojednává o všech jednotlivých eucharistických zázracích na základě vědecké analýzy: Lanciano (VIII. století), Buenos Aires (1992-1994-1996), Tixtla (2006), Sokólka 2008, Legnica (2013), - ke kterým by mohl být připojen šestý zázrak v Betánii (1991), ponechaný k samostatnému pojednání z důvodů, které autor vysvětluje.

Kardiolog nás uvádí do nesmírně náročné práce, kterou musel vykonat, když analyzoval všechny výzkumy z posledních padesáti let ve spolupráci, pokud to bylo možné, s vědci, kteří zkoumali relikvie jako první. Výsledkem je ohromující obraz: »Přesná klinická diagnóza analyzovaná do nejmenších podrobností, která nevykazuje nejmenšího rozporu, naopak, zapadá a spojuje se se vším tím, co čteme v evangeliích a přijímáme jako dar katolické tradice. Ale vyjděme od počátků.

                   LANCIANO: SRDCE, KTERÉ TLUČE JIŽ TŘINÁCT STOLETÍ

                                              

Všechno začíná zázrakem v Lancianu (Abruzzy, provincie Chieti). V určitém smyslu se jedná o "outsidera"vzhledem ke komplexu eucharistických zázraků, o který se zde pojednává, ale snad - a snad právě proto -  je to zamilovaný zýzrak doktora Serafiniho: »Je to zázrak mysteriózní, kterýžto má právě ony neuvěřitelné charakteristiky. I když je méně oceňovaný, je to zázrak absolutně jedinečný. Nejedná se o Hostii, která "trošičku" krvácí, ale onoho dne se celá hostie stává tělem a všechno víno krví. Tento zázrak vychází z komplexu dvou důvodů: především je jediný, který nepatří mezi zázraky moderní epochy, jeho ověření spadá do VIII. století po Kristu, a dále se liší specifickým způsobem, jakým k němu došlo. Starší eucharistické zázraky jsou totiž takřka všechny ověřeny a v důsledku i toho jsou hostie nenapravitelně poškozeny.

Těm, kterým to není známo, připomínáme, že v těchto případech kanonická procedura spočívá v tom, že částečka se ponoří do nádobky s vodou, až se zcela rozplyne, a tato voda se pak vylévá do sakrária.

A právě během tohoto kroku dochází k zázraku, protože proměněná Hostie místo aby se rozmočila, projeví se jako tělo a krev. Tak tomu bylo v Buenos Aires, v Sokólce a v Legnici. V Lancianu tomu tak nebylo. Zázračný fakt nastupuje přesně během eucharistického proměňování a zahrnuje nejen Hostii, ale i Kalich. Kromě toho, zdůrazňuje Serafini, »je to zázrak, který trvá a provází nás více než 1300 let, předáván nepřetržitě z generace na generaci: a to je velmi povzbuzující. Jsou to totiž „dějiny v dějinách“, takže jako v roce 700 mnich sv. Bazil pochyboval o reálné přítomnosti Krista v eucharistických způsobách – čemuž vděčíme za tuto zázračnou událost – stejným způsobem františkáni minulé generace, kteří uchovávali jako dědictví málo známou a překážející relikvii, také byli trýzněni tíživými nejistotami. Proto v roce 1970 řeholníci svěřili profesoru Odoardo Linolimu provedení vědeckých studií. Tak se stalo, že z druhé pochybnosti se v důsledku oné analýzy uskutečnil historicky bezprecedentní zázrak: Analýza prastaré tkáně – čteme ve zprávě, – představuje charakteristiky buněk myokardu. Není to pouze mikroskopický nález, který poukazuje na srdeční sval, je to úplná makroskopická struktura těla, která připomíná celý profil srdce.«

Řečeno jinými slovy: 11. prosince 1970 profesor Linoli s odvoláním na mnichy a první výsledky studií napsal: »In principio erat Verbum et Verbum caro factum est«. Při závěrečných zkouškách už není nejmenších pochybností: Hostie je živá tkáň, a tkáň je lidské srdce. Rána za ranou: v Buenos Aires, v Tixtle, v Sokólce výzkumy vždy potvrzují: stojíme před lidským srdcem. Ale tím to nekončí.

     VĚDA NEMÁ POCHYBNOSTÍ:   H O S T I E   J E Š T Ě  T R P Í !

Je zde zcela zvláštní aspekt, jemuž může věda dát autentickou hodnotu určenou věřícímu, který přistupuje k eucharistickému tajemství, a ve stejné chvíli otřásá tím, kdo ještě nevěří. Serafini to líčí takto: »Analyzovaná tkáň myokardu představuje dvojí charakteristiku: jedna část je fragmentace - segmentace tkáně a druhá infiltrace bílých krvinek.« Přeloženo: Tento lékařský popis, jak vysvětluje kardiolog, nám dává pochopit, že Kristovo utrpení není genericky druhovou otázkou, tzn. Ježíšovo utrpení není pouze vágní pojem v abstraktně duchovním smyslu. Naopak, toto je utrpení převedené do velmi přesných termínů antropopatologického a histopatologického typu, ze kterých je možno vyvozovat diagnostické hypotézy. Ba co více: Zkoumané leukocyty jsou živé, takže tkáň vzorku v okamžiku, kdy procházela analýzami, byla ještě živá! Jsme u zdroje a výsledku z vědeckého hlediska prostě nevysvětlitelného; Serafini proto vysvětluje: Leukocyty nemohou přežít ve vodě, aniž by se během několika minut, maximálně za hodinu, rozpustily, když byly jednou odděleny od živého organismu, z něhož pocházejí, nebo po jeho smrti. K pochopení úžasu vědců stačí pomyslet, že v případě relikvie v Buenos Aires byla studovaná tkáň konzervována v destilované vodě bez výživy více než tři roky.

Ale pokračujme. Po potvrzení, že tkáň je živá a trpící, následuje spontánní otázka: před jakým typem utrpení se vlastně nacházíme? Také v tomto případě diagnóza, která byla provedena, je absolutně přesná a koherentní s údaji víry: »Pokud jde o krev – upřesňuje kardiolog – lymfocystóza a hypogammglobulinemia kontrolované v laboratoři jsou srovnatelné s klinickým obrazem silně traumatizovaného pacienta: osoby zmlácené, zbité, nebo oběti těžké nehody, vystavené velkému šoku, který přechází do situace psycho-fyzického stresu intenzivního nebo subintenzivního, při němž se mohou zdroje utrpení hromadit v průběhu jednoho nebo dvou dnů od jeho počátku.« Podobná diagnóza platí »nejen pro srdeční nemoc či infarkt způsobený koronárními defekty, ale také pro největší a kruté poškození ze stresu, který je způsoben hromaděním katekolaminů... opravdu hovoříme o všech těchto situacích, které se nacházejí v biopsii nebo autopsii pacientů, kteří prožili náhle těžkou prostraci typu psychického, farmakologického nebo traumatického, např. u obětí letecké nehody nebo u odsouzenců k smrti.«

                              KREVNÍ SKUPINA A BOMBA MILOSTI

Mezi četné aspekty, na které se výzkumy soustředily, je jeden zcela zvláštní, pro který věda nemá odpovědi. Jedná se o objev krevní skupiny, kde byla provedena všechna vyšetření – mluvíme především o Lancianu, Tixtle a o třech hlavních plátnech - svědcích Umučení: Turínském sindonu, sudáriu v Oviedu a tunice v Argenteuil. U všech pěti zázraků pětkrát byla zjištěna stejná krevní skupina: AB. »Tento výsledek – vysvětluje Sarafini s čísly v rukou – nás přivádí k důkazu o autenticitě těchto tkání na 99,9996875%. Řečeno několika slovy, stojíme před zázrakem v zázraku, který podle Serafiniho »je málo známý a absolutně podceněný«.

Na závěr: Jestliže studium tohoto objektu mohlo podat vědeckou analýzu nejvyšší úrovně, pak kniha doktora Serafiniho zasluhuje to nejvyšší ocenění. Vyjděme z pouhé teoretické otázky, která však má zásadní význam: »Má člověk víry opravdu potřebu vědeckého důkazu, aby věřil v eucharistický zázrak? - Autor připojuje osvětlující závěrečnou odpověď: Eucharistický zázrak se „dává za pokrm“ modernímu člověku, daruje se a obětuje pro něho bez výhrad, aby podpořil jeho kolísající víru právě jako nalámaný Chléb.« Dělá to s nekonečnou pokorou a jemností Ježíše Krista: »Světlo, které vyzařuje z těchto zázraků, není nikdy oslepující. Jestliže některé vědecké výsledky jsou ohromující, je zřejmé, že eucharistický zázrak se tlumí, omezuje se a nechce rozdrtit svou evidencí křehký poklad naší víry. «Ostatně, kdyby Bůh chtěl, jeho Všemohoucnost by nás mohla přivést k jakékoliv vědecké evidenci, dostačující k tomu, aby kohokoliv přesvědčila o Své Pravdě. Ale je zřejmé, že to není vůle našeho Pána. Říká nám to víra a opakuje nám to věda: Eucharistický Ježíš chce, aby se mu věřilo, aby byl milován, aby se svobodný člověk klaněl Tomu, který po něm touží s takovou vášní. To je živé spojení s Tím, který nás miluje jako první: dar Jeho srdce.

                       /

Constanza Signorelli, Nuova Bussola Quotidiana

                 

/Cmd+V         

          SROVNÁNÍ  S  EUCHARISTICKÝM  ZÁZRAKAM  V  LANCIANU  A  

                                           TURÍNSKÝM  PLÁTNEM

Údaje newyorské laboratoře byly posléze konfrontovány s jiným eucharistickým zázrakem v italském Lancianu, také v tomto případě, aniž by se odhalil původ testovaných vzorků. Odborníci po srovnání vzorků prohlásili, že náleží téže osobě a že analyzovaná krev patří do krevní skupiny Ab Rh+. Zjištěná DNA se shoduje s nálezem na Turínském plátně a roušce z Ovieda a vykazuje charakteristiky muže, který se narodil a žil v oblasti Blízkého východu. Vatikán se dosud nevyjádřil k pravosti buenosaireského eucharistického zázraku. V každém případě může být užitečné, když o jeho existenci víme. Odkazuje totiž k mnohem většímu zázraku, který se nehledě na něj odehrává denně ve všech kostelích a při němž se chléb a víno proměňuje v Kristovo Tělo a Krev.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář