Jdi na obsah Jdi na menu
 


Č. 79 JAKO SLON V PORCELÁNU 2. ČÁST


                            Č.79   JAKO  SLON  V  PORCELÁNU  
                                                   II. část

                 PRAVÉ  ZJEVENÍ  VE  FATIMĚ  TŘEM  PASÁČKŮM
                    ( Z dopisu sestry Lucie - co nám církev zatajila)
   Text začíná znamením JMJ a nese datum 1.4.1944 a pokračuje:
   "Nyní přicházím k zjevení třetího úryvku tajemství;  TATO  ČÁST  SE  TÝKÁ  APOSTAZE  V  CÍRKVI.  Naše Paní nám ukázala vidění jednoho církevního hodnostáře, kterého popisuji jako  "SVATÉHO  OTCE",  před velkým zástupem,  KTERÝ  HO  STÁLE  CHVÁLIL.  Ale byl zde rozdíl mezi skutečným Svatým otcem - měl vzhled démona a měl zlé oči.
    Pak po malé chvíli jsme viděli stejného papeže vstupovat do chrámu, ale tento chrám  BYL  CHRÁMEM  PEKLA;  není možné popsat ošklivost tohoto místa, jevilo se jako pevnost ze šedého cementu, s lomenými nárožími a okny jako oči, a měl na střeše jehlan. Pozvedli jsme oči k Naší Paní, která nám řekla,  že  VIDÍME  APOSTAZI  V  CÍRKVI.  TENTO  DOPIS  MÁ  BÝT  ZVEŘEJNĚN  PO  SMRTI  PIA XII.  A  PŘED  ROKEM  1960.(Před papežem Pavlem VI. a reformou mše svaté na II.vatikánském koncilu. Pokus o zprotestantizování mše, o což se znovu pokoušejí kardinál Kasper, papež František a klaka zednářských kardinálů v Církvi.)
        13.2. umírá v Portugalsku sestra Lucia (Lucie dos Santos) ve věku 98 let. Její texty byly až do její smrti cenzurovány a komunikace se světem kontrolována a silně omezena. Kardinál Bertone po jejím pohřbu překvapivě přiznal, že interpretace třetího tajemství jako atentátu na papeže Jana Pavla II. není definitivní. V rozhovoru přiznává, že v archivu Vatikánu je řada jejích dopisů i když to donedávna popíral.


                DŮVODY  FALZIFIKACE  FATIMSKÉHO  TAJEMSTVÍ

       Jaké důvody přiměly Vatikán k zveřejnění falzifikovaného tajemství? Po mlčení, které o třetí části fatimského tajemství zavládlo po roce 1960, se jevilo jako nejpravděpodobnější, že obsah bude prostě promlčen. Novinářům bylo řečeno, že dotyčný text se týká jen samotných dětí. Důvod? Vatikán zná obsah listu, ale i když církev fatimská zjevení uznala, nechce sama být garantem pravdivosti slov, která třem pasáčkům adresovala naše Paní. Za těchto okolností bylo velmi pravděpodobné, že obsah tajemství zůstane navěky zamlčen. (Pere Alonso : « La vérité sur le Secret de Fatima », Téqui, 1979.)

          Proč se objevilo na scéně tzv. 3. fatimské tajemství 26. června 2000?
     Odpověď je nesporně mnohoznačná.
     1. Bylo třeba jednat, dokud je Lucie naživu. Má už 94 let a po její smrti nebude možno využívat toho, co jí bylo uloženo ve jménu poslušnosti. Navíc, určitá tradicionalistická prostředí nepřestávala tvrdit, že bývá představována místo ní jiná osoba, kdykoliv se má Lucie objevit na veřejnosti.
     2. Ustavičné zkoumání specialistů, kritické a sémantické srovnávání textů a různá sdělení činí stále více evidentní, že tajemství obsahuje něco hrozivého: ztrátu víry v církvi, odpad zasvěcených osob a jejich odpovědnost za pohoršení věřících. Lidé se domnívají, že do církve skutečně vnikl Satanův dým, jestliže zlá vůle ukládá vatikánským institucím znásilnit pravdu, která se stále více tlačí na povrch, aby byli věřící odvedeni od správného pohledu. A jak jinak předejít věčným metodám opičení, karikatury, klamání a podvodu? Jak jinak si vysvětlit cynická slova tiskového mluvčího Vatikánu Mons. Navarro-Valse, než že zveřejnění je taktický manévr proti tradici: „Rozhodnutí zveřejnit tajemství je odpovědí na přesvědčení, že Fatima nemůže zůstat rukojmím partyzánské pozice antiekumenického tradicionalismu, který si neoprávněně přisvojil určité aspekty fatimského poselství a spekuluje o milenaristických perspektivách, které mají být předpokládaným, leč ve skutečnosti nepravdivým obsahem nevydaného textu.“
      Takový nápad je opravdu fantastický, když zvážíme propast, která odděluje samotnou událost (slavnostní varování adresované křesťanům skrze Pannu Marii, Matku Boží) od jejího zneužití a instrumentalizace. Ve skutečnosti to znamená uznání, že  CÍRKEV  JE  V  HLUBOKÉ  KRIZI,  znamená to připustit, že tradicionalisté od prvního dne měli pravdu, když souhlasili s kritikou Mons. Lefebvra vůči II. VATIKÁNSKÉMU  KONCILU  A  VŮČI  CÍRKEVNÍMU  VEDENÍ,  KTERÉ  SE  VZDÁLILO  OD  PRAVDY  A  JE  KONTROLOVÁNO  služebníky Nepřítele.
     3. Ale je tu něco horšího: „Zveřejnění“ bylo především spojeno se záměrem Vatikánu využít této příležitosti k přehnané glorifikaci osobnosti Jana Pavla II., který manifestačně dospěl ke konci svého pontifikátu.
     26. černa 2000 na tiskové konferenci prefekt Kongregace pro nauku víry Ratzinger a státní sekretář Bertone měli z pověření Jana Pavla II. seznámit veřejnost s třetí částí tzv. fatimského tajemství. Po tiskové konferenci vzniklo mnoho pochybností o úplnosti tohoto textu.
     16. května 2016 referovala Maike Hicksonová o telefonickém rozhovoru s prof. dr. Ingo Dollingerem, dlouholetým přítelem Josefa Ratzingera, kterému kardinál Ratzinger v osobním rozhovoru sdělil, že jedna část tajemství zůstala nadále nezveřejněna. Vatikán tuto zprávu dementoval. Nyní se přihlásil ke slovu Gottfried Kiniger, který je v Rakousku znám jako obránce katolické víry a bojovník proti rouhavým filmům a pornografii. Když se Kiniger, který nemá internet, dověděl o vatikánském dementi, vyslovil nad tím velký úžas. Vyprávěl o tom, jak prof. Dollinger, když jednou koncelebroval spolu s Ratzingerem, hovořil po mši v sakristii s kardinálem o Fatimě a Ratzinger mu na závěr řekl: „To, co jsme zveřejnili, nebylo celé tajemství. BYLO  NÁM  TO  ULOŽENO“.
     Kiniger prohlásil, že o této epizodě hovořil s Dollingerem později ještě několikrát. Neumí si přestavit, jak by rozhovor s Dollingerem mohl Ratzinger popírat. »To nejde. A nevím, proč to Řím udělal«.
      K odůvodnění zděšení, jaké podrobnosti utajovaného textu vyvolaly u těch, kterým se dostalo možnosti se s ním osobně seznámit, nepostačí samotné konstatování, že papež bude trpět a Řím propadne nevěře, ale tito svědkové museli z přečteného textu vyrozumět také konkrétní skandální důsledky tohoto faktického odpadlictví. Tato fakta musíme hledat již v bezprostřední blízkosti data, které je označeno za jejich počátek, tj. rok 1960. Je to doba, kdy byla vydána převratná encyklika Mater et Magistra, zahájen neméně převratný 2. vatikánský koncil a vydána encyklika Pacem in terris,  OHLÁŠENÁ  ZÁVAŽNÁ  ZMĚNA  Kodexu církevního práva atd. Všechny tyto kroky vedly plánovitě ke ztrátě pravé víry a jejímu  NAHRAZOVÁNÍ  VÍROU  FALEŠNOU.  Místo zasvěcení Ruska zavázal se papež prakticky chránit nedotknutelnost jeho zhoubné protináboženské ideologie.
        Co se muselo jevit ještě před půl stoletím pravověrným církevním osobnostem jako opravdu neuvěřitelně „strašné“?
    1. Zednářská příslušnost papežů a odevzdání církve masonerii, takže měla v moci všechna konkláve počínaje Janem XXIII. a podstatně určovala všechny zásadní změny přijaté koncilem; heretická víra papeže Pavla VI., skrývaná navíc pod šířenou a populisticky podporovanou zástěrou DOMĚLÉ  SVATOSTI;
     2. nahrazení pravé tisícileté liturgie rouhavým a více než sporným protestantským falzifikátem; oficiálně přijaté masové hanobení Eucharistie a po celém světě včetně rozšířených trpěné rouhavé karikatury mešních obřadů za účasti kněží i biskupů;        3. do nebe volající nemravný život prelátů, kněží a zasvěcených osob a s tím spojené pohoršení;
     4. zpřístupnění nejposvátnějších míst Vatikánu Satanovi k jeho černým obřadům;
      5. proměna univerzit, fakult a seminářů na semeniště bludů v oblasti víry a mravnosti.
Zamlčení a podvodné nahrazení původního poselství Panny Marie Fatimské falzifikátem před zraky celosvětové veřejnosti je drastickým příkladem a současně potvrzením nejhlubšího úpadku víry na nejvyšších místech, jaký katolickou církev v jejích dosavadních dějinách postihl.
      Vatikán tak hanebně zradil Fatimu a s ní nebem nabízenou pomoc a záchranu. To je velmi závažná skutečnost. Je to svatokrádež vůči Nejsvětější Panně, za kterou těžce zaplatíme dříve nebo později. Sám tento zločin poukazuje na pravý obsah tajemství: je to text nesnesitelný pro modernistický a odpadlý Řím, který se velmi jasně poznává v tomto důležitém proroctví o strašné krizi a nebezpečí, v jakém se nachází církev od roku 1960 a jaká se projevuje i ve světových událostech počínaje tímto rokem. A tato krize je předehrou nástupu Antikrista.
      Není těžšího trestu, který mohl postihnout církev, než všeobecná duchovní slepota. Fyzicky nevidomý si je trvale vědom své slepoty, ale duchovní slepec žije v domnění, že vidí lépe než všichni ostatní, a je tak plně disponován na přijetí přicházejícího Antikrista.
      (KI - Lumen de Lumine)

    PAPEŽ  FRANTIŠEK  A  JEHO  PŘEDCHŮDCE  SE  ZCELA  ROZEŠLI
                                        18.3.2017

       Papež František a jeho předchůdce Benedikt XVI. se zcela rozešli. »Nepromluví spolu ani slovo.« Toto je otřesná zpráva vatikanisty Andease Englische ze 16. března při přednášce v Limburgu. Englisch byl dlouholetým vatikánským korespondentem u Axel-Springer-Media v Římě. Po 30 letech zkušeností patří k nejpřednějším vatikánským expertům. V Josef-Kohlmaier-hale přednášel na téma »František-bojovník ve Vatikánu«, jak o tom píše Die Tagespost.

                                        Nemluví spolu
     Ze svých sympatií k Františkovi se nemusel tento novinář vyznávat. Patřil k jeho skalním příznivcům. Nyní konstatuje, že bíle oděná dvojice se zcela rozešla. Co to znamená?   Benedikta XVI. podle vlastního vyjádření objevuje se na veřejnosti   jedině na Františkovo výslovné přání. Co při těch příležitostech může dělat, je pouze přihlížet s ‚vlídnou tváří‘ ke špatné hře' s výměnou zdvořilostních gest.
                            František »ví, co chce« a »dělá, co chce«
      Římský korespondent líčí Františka jako silnou osobnost, která »ví, co chce«. Benedikt je naopak »fundovaný teolog«, ale se »slabou silou k řízení«. Z německých médií se ovšem po celá desetiletí ozývalo něco jiného, především byla řeč o „obrněném kardinálovi“.
     Nyní byl Benedikt od Františka degradován v očích veřejnosti na statistu, kterého nasazuje podle své vlastní potřeby. V tomto světle nabývá Benediktova nepřítomnost na posledním předávání kardinálských biretů nový význam. 2014 a 2015 byl tomuto obřadu Benedikt přítomen, v roce 2016 už scházel. Na to reagoval František tak, že s novými kardinály zajel do kláštera Mater Ecclesiae. Snad aby předešel možným interpretacím. Okolnosti ovšem napovídají, že nešlo o pouhou zdvořilostní návštěvu. Pět dní před konzistoří zveřejnili čtyři kardinálové „dubia“, na která František dva měsíce vůbec neodpověděl a postavili se mu tak frontálně do cesty. František může své mlčení protahovat, ale odešel z tohoto střetnutí oslaben, když jako papež mlčí k ústředním otázkám víry a mravů. To poškozuje jeho image.
      To, co Tagespost Englischovi nezveřejnil, je jeho přesvědčení, že Benedikt odstoupil, protože byl vystaven tlaku různých církevních kruhů. Benedikt vyklidil pole, které bylo obsazeno ‚týmem Bergoglio‘ a ‚tajné skupiny ze Sankt Gallen‘, které se odtud sotva jen tak hnou.
    ( katholisches.info)


             KDO  JE  VLASTNĚ  PAPEŽEM  A  KOLIK  JICH  JE?
                              Lumen de Lumine - 10. 9. 2016                            

      BENEDIKT XVI.:»NEOPOUŠRĚJTE  MĚ,  MODLETE  SE  ZA  MNE,  ABYCH  ZE  STRACHU  NEUTÍKAL  PŘED  VLKY.«                    Nejnovější kniha Benedikta XVI. Poslední rozhovory místo aby do věci vnesla jasno, jen znásobuje panující pochybnosti.
Vyjdu od nejzajímavějšího detailu:
Petr Seewald klade Benediktovi otázku: »Znáte proroctví Malachiáše, který sestavil ve středověku seznam budoucích papežů, předvídá je až do konce světa, nebo přinejmenším církve, a podle tohoto seznamu závěrečným pontifikátem by měl být Váš. Pokud jste opravdu poslední, měl byste představovat postavu papeže, tak jak ji doposud známe?«
Ratzingerova odpověď je překvapující: »Všechno je možné«. A pak přímo dodává: »Pravděpodobně se toto proroctví zrodilo v kruzích kolem Filipa Neriho (tzn. že je označuje za proroctví a připisuje je velkému světci a mystikovi církve). Uzavírá s gestem úlevy, ale taková byla jeho odpověď.
                                    ZLOM
Soudí snad Benedikt XVI., že je posledním papežem (buďto pro konec světa, nebo konec církve)? Pravděpodobně nikoliv. Soudí tedy – alespoň podle názoru tazatele – že je poslední, kdo vykonával papežský úřad tak, jak jsme ho znali dva tisíce let. Snad.
I tato druhá verze však kulhá, protože je známo, že papežství – božské ustanovení – nemůže být v církvi změněno z lidské vůle.
Ostatně, jaká změna? Je zde zlom v nepřerušené církevní tradici?
Další záblesk z knihy obrací pohled tímto směrem. „Cítíte se jako poslední papež starého světa, nebo jako první nového? Odpověď:» Řekl bych, že obou«.
Ale co tím chce říct? Co znamená „starý“ a „nový“, především co znamená pro někoho, jako je Benedikt XVI., který vždy potíral interpretaci koncilu jako „zlomu“ v tradici a vždy zdůrazňoval nutnost kontinuity, bez césur v historii církve?
Na straně 31 Seewald tvrdí (text revidoval a potvrdil Benedikt XVI.), že Ratzinger provedl revoluční akt, že změnil papežství, jako dosud žádný papež moder ní epochy“.
Má tato věta, která evidentně naráží na instituci „emeritního papeže“ - nějakou souvislost s tím, co říká Ratzinger v této knize? Ano, na str. 39.
                                          ZÁHADA
Dříve než shrnu, co zde Benedikt říká, musím připomenout, že postava „emeritního papeže“ v dějinách církve nikdy neexistovala a kanonisté vždy tvrdili, že ani existovat nemůže, protože „papežství“ není svátost jako třeba biskupské svěcení, a skutečně po dva tisíce let ti, kteří rezignovali na papežství, vrátili se do svého předchozího stavu, zatímco biskupové zůstávají biskupy, i když nemají jurisdikci v nějaké diecézi.
Přesto všechno Benedikt XVI. v posledních dnech svého pontifikátu, navzdory všemu, co kanonisté vždy zastávali, oznámil, že bude právě „emeritní papež“.
Nevysvětlil žádný teologický profil, proto ve svém posledním projevu prohlásil: "Moje rozhodnutí vzdát se aktivního výkonu služby, se nevzdává samé služby."
Benedikt doprovodil tato slova rozhodnutím setrvat ve Vatikánu, nosit bílou kleriku a bílé solideo, podržet si papežský znak s Petrovými klíči a titul Jeho Svatost Benedikt XVI. K tomu nechybělo otázek, co se vlastně stalo a zda skutečně opustil papežství. To jsem dělal na těchto stránkách, také proto, že mezitím kanonista Stefano Violi studoval prohlášení o rezignaci a dospěl k závěru: »Benedikt XVI. rezignuje na službu, (ministerium) nikoliv na papežství, jak je normativně stanovil Bonifác VIII.; nikoliv na munus, jak ho vymezuje kán. 332 §2, ale na ministerium, nebo jak specifikuje ve své poslední audienci: „na aktivní výkon služby“.
V reakci na moje články vatikanista Andrea Tornielli, velmi blízký papeži Františkovi, se ptal v únoru 2014 osobně Benedikta, proč zůstává emeritním papežem, a jeho odpověď byla tato: »Setrvání v bílém oděvu a jménu Benedikt XVI. je prostá praktická věc. V dané chvíli nebyl k dispozici jiný oděv«.
Vatikanista to roznesl do všech stran světa jako elegantní Benediktův trik (že by ve Vatikánu nebylo černé kleriky?), aby se vyhnul otázce, o které v té době evidentně nemohl hovořit.
A skutečně i dnes říká, že to nemělo nic společného s krejčím.
                                          VŽDY OTEC, VŽDY PAPEŽ
Papež Ratzinger začíná proto právě vyšlou knihu úvahou o biskupech. Když se jedná o jejich odstoupení v 75 letech, získají titul „emeritní biskup“, proto říkají: Jsem otec a jako takový vždy zůstanu.
Benedikt XVI. uvažuje, že i když otec přestává dělat otce, protože děti jsou odrostlé, nepřestává jím být, ale přenechává jim konkrétní odpovědnost. Zůstává otcem v hlubším smyslu.
Analogicky papež Ratzinger stejně uvažuje o sobě jako papeži. Přestává nést odpovědnost, kterou přijal ve vnitřním smyslu, ale nekončí s funkcí.
Toto poetické uvažování je v rovině teologické výbušné, protože znamená, že je papežem.
Socci pak připomíná květnové interview Georga Gaensweina o aktivním a kontemplativním papeži. V červnu však nastal na Berglogliově dvoře poplach. Bergoglio torpédoval tézi o sdílení papežské služby.
V srpnu vyšel ve Vatican Insider rozhovor Tornielliho s významným kuriálním kanonistou, ve kterém se zcela vylučuje možnost existence „emeritního papeže“. Nástupnická peterská jednota nepřipouští žádnou duplikaci funkce ani souběžnou denominaci čestnou či jinou. Neexistuje rozlišení mezi úřadem a jeho výkonem.
Ovšem Benedikt ještě v plnosti svých mocí rozhodl, že zůstane papežem a zříká se jen aktivního výkonu úřadu.
Jestliže však takové rozhodnutí je nepřípustné, tedy neplatné a nic neznamená, není pak celá jeho rezignace nulová?
               Antonio Socci Lo straniero

                               ČETBA  PLNÁ  OTAZNÍKŮ
                                          9. 10. 2016

     Kniha Benedikta XVI. Poslední rozhovory byla oslavována ve všech novinách a označena za tu nejprodávanější. Je také nejčtenější a chápaná?
     První záhadou je samotná kniha. 14. února, tři dni po oznámení své rezignace, která měla formálně nastoupit 28. února, papež slavnostně oznámil: „Zůstanu skrytý světu“. Místo tohoto po třech letech vydává přímo bestseller ( mimochodem po trilogii o Ježíši autor potvrdil, že další knihy už nebudou následovat). Proč? Jak je možné, že muž velmi rigorózní, vždy na hony vzdálený od jakéhokoliv protagonismu, náhle senzačně popře své rozhodnutí zůstat ve skrytosti? Jaké jsou opravdové důvody této knihy?
     A pak, jako v kresleném seriálu Pollicino, zdá se, že Benedikt zasévá svou knihou signály, které rozšiřují tajemství kolem jeho aktuální situace emeritního papeže a souběhu dvou papežů. Když např. říká, že jeho odchod nebyl útěk, nýbrž jiný způsob jak zůstat „věrný své službě“, kde vysvětluje, že pokračuje jako papež ve vnitřním smyslu a kde vytváří i hypotézu že je posledním papežem („všechno je možné“).
     Jsou to všechno známky, které živí tajemství a které směřují k explozivní konferenci mons. Gänsweina 21. května, kde vysvětluje: „On neopustil Petrův úřad“.
                              Co se tedy ve Vatikánu vlastně děje ?
     V květnu byl Benedikt XVI. dotázán na význam zjevení ve Fatimě. Papež odpovídá:  "Mimo tuto velkou vizi utrpení papeže, jíž lze ve své podstatě vztáhnout na Jana Pavla II., tu lze hovořit o budoucích událostech v Církvi, jež se postupně, krok za krokem, uskutečňují. Pokud jde o novost, kterou můžeme dnes ve fatimském poselství odhalit, pak se týká toho, že útoky na papeže a Církev nepřicházejí jenom zvenčí, ale že přicházejí i zvnitřku Církve, z hříchu, který v ní existuje."
Antonio Socci: Lo Straniero
         

  BÝVALÝ  PAPEŽ  BENEDIKTB  XVI. OZNÁMIL,  ŽE  "JE  NA  CESTĚ  DOMŮ
                                     8. února 2018, 08:34
     Události
     Bývalý papež Benedikt XVI. u příležitosti pátého výročí svého mimořádného rozhodnutí opustit funkci vůdce římskokatolické církve připustil, že mu ubývají tělesné síly a že je "na pouti domů". V krátkém dopisu do italského deníku Corriere della Sera tak reagoval na časté dotazy čtenářů, jak se mu daří.

                 715.   Poselství Ježíše ze dne 20. února 2013 v 19:30.

 TOTO  VELKÉ  OSVÍCENÍ  SVĚDOMÍ  SE  USKUTEČNÍ  POTOM,                     
                             CO  MŮJ  SVATÝ  VIKÁŘ  OPUSTÍ  ŘÍM
    Má drahá, milovaná dcero,
i když se může zdát nespravedlivé, že Boží děti musí trpět pod vládou falešného proroka a Antikrista, vězte však toto: Všechny duše na světě musí v jisté míře snášet bolest odmítnutí a utrpení, které jsem snášel Já, aby byly očištěny.
    Já, skrze mé velké milosrdenství zajistím, že tato očista proběhne rychle. Pak vzroste počet mých následovníků, kteří jsou připraveni na můj Druhý příchod. Můj Otec s velkou něhou v Srdci dohlédne na všechny zkoušky, které pocítí všechny jeho děti. Zasáhne, když zlovolné činy pronásledování, způsobené křesťanům, přesáhnou, co je dovoleno a zničí takové zlé lidi.
    Nyní musíte očekávat můj Boží čin milosrdenství, neboť oddělí dobré od zlých. Toto   VELKÉ  OSVÍCENÍ  SVĚDOMÍ  SE  USKUTEČNÍ  POTOM,  CO  MŮJ  SVATÝ  VIKÁŘ  OPUSTÍ  ŘÍM. (Benedikt XVI.)
    Připravte se zachránit vaše duše. Tvrdohlavým duším mezi vámi bude dán  VELMI  KRÁTKÝ  ČAS,   aby v pokoře padly na kolena a prosily Mě o milosrdenství. A pak se rozezní polnice, (*) a proroctví vedoucí ke konci budou odhalena, jak bylo předpověděno.
   Váš Ježíš

(*) Zj 8, 6-13; 9, 1-21; 11, 15-19; – poznámka překladatele.


                        PAPEŽSKÁ POLITIKA:
                         Dvě papežské audience:
     Italští politikové odešli 27. března z ranní papežovy mše jako spráskaní psi. „Dal nám pár facek“, prohlásili někteří a dodali, že by udělali lépe, kdyby vůbec nechodili. „Nepozdravil nás, nepodal nám ruku, ani se na nás nepodíval“, řekla rozhořčená Renata Polverini. Ve svém kázání mluvil František velmi ostře o vládnoucí třídě v Izraeli v době Kristově, o obílených hrobech, kteří klidně setrvávají ve svých hříších. Nikdo nepochyboval, že ta slova patří současným politikům. Tohle všechno potřeboval slyšet Obama.  
      Ale když k papeži přišel americký prezident, všechno bylo jinak. Ačkoliv ho měl jako největšího darebáka nechat klečet na hrachu, vyhnul se raději všem ožehavým otázkám. Nepadlo ani slovo o amorální zdravotní politice a vůbec nepřišla na přetřes krymská krize, která se zítra může proměnit díky USA ve třetí celosvětovou katastrofu. Jak Obama dvakrát zdůraznil novinářům, pokládá se vyznavače křesťanské víry, ale nikoliv tak, jak ji chápe papež, ale řídí se přímo učením Ježíše Krista a jeho zlatou zásadou: „Jednej s druhými tak, jak bys chtěl, aby oni jednali s tebou.“ Toto jeho vyznání víry, kterou si setkáním s papežem jen utvrdil, vyznívá z jeho úst jak nedostižný vrchol cynismu.
     Papežové si zřejmě vytrvale předávají bláhový názor, že třetí fatimské tajemství se netýká jejich pontifikátu.


      FRANCOUZŠTÍ  KATOLÍCI  OSTŘE  KRITIZUJÍ  BERGOGLIOVU  MIGRAČNÍ  POLITIKU
                                        28.8.2017
     Bergoglio vnucuje Evropě morální řád naprosté a bezpodmínečné otevřenosti hranic a národností komukoliv, kdo chce přijít a usadit se zde. Vystavuje nás velkému nebezpečí. Vylučuje jakoukoliv regulaci a  VYTVÁŘÍ  NOVOU  SMRTONOSNOU  TEOLOGII  PRO  EVROPU!  Je to nástup anarchie. Falešný prorok popírá jakýkoliv rozdíl mezi vetřelci, řádnými přistěhovalci a domácími obyvateli. Podle něho katolík nemůže být vlastencem. To je hrubý mondialismus. Vůbec nebere v úvahu úzkosti a starosti občanů a jejich každodenní strasti s cizí,  NESLUČITELNOU  SPOLEČNOSTÍ.  Nejen migranti, ale i domácí obyvatelé Západu mají evidentní právo na bezpečnost. Bergoglio však požaduje stejná práva pro legální i nelegální migranty. Je to hrubý útok na národní a občanská práva, který je v naprostém rozporu především s naukou církve a řídí se pouze abstraktními principy „kultury setkání“.
    Hledaným cílem je nastolení katastrofy civilizace evropských národů a nakonec i národů imigrujících. »Neplatí snad ‚centralita lidské osobnosti‘ i pro ubohé našince?« Jde o samotnou podstatu: o otázku přežití křesťanství. »Čím bude Řím v Evropě, která už nebude ničím z toho, co představuje její bohatství?«
    ( Chiesa e post concilio.)


             CHLADNÝ  PODZIM  BERGOGLIA  A  UTRPENÍ  CÍRKVE.

      Pro papeže Bergoglia se rýsuje chladný podzim. Především pro jeho politické prohry, které soustavně inkasuje, on, nejpolitičtější z moderních papežů. Debakl Angely Merkelové v Německu je právě důsledek přistěhovalecké politiky, kterou podporuje jako posedlý. A také v Evropě narůstá veřejné mínění, které se staví proti Bergogliově nekontrolované invazi, jak ukazuje Brexit, zeď v Calais a volby v Rakousku i v katolickém Chorvatsku. Další nelibá věc jsou nezdary „jeho kandidátů“ ve volbách v USA i v Argentině.
                                     PROFANACE
     Na vnitřní vatikánské frontě – navzdory klimatu strachu, jaké Bergoglio nastolil – vyvolal těžké polemiky jeho dopis argentinským biskupům, který poslal v těchto dnech a který má potvrdit jejich ultramodernistickou interpretaci AL, podněcující k cizoložství a k profanaci svátostí. ( jak mi to charakterizoval jeden opoziční prelát).
     Je to poprvé v historii církve, že papež přikládá svůj podpis k převrácení morálního zákona. Leč odhodit tisíciletou nauku církve založenou na evangeliu má nedozírné důsledky pro život křesťanů a vyvolává závažnou otázku o Bergogliově pravověrnosti, jak to učinil Newsweek svou titulní stránkou:  JE  TENTO  PAPEŽ  KATOLÍK?
     Demolovat svátosti znamená demolovat samotnou katolickou církev. Současný biskup Říma uplatňuje tuto strategii různým způsobem: od progresivistické přestavby hierarchie ( zdá se, že má nové záměry od zvláštního oddílu bergoliánských kardinálů až k ničivým úderům na různé pilíře katolické nauky a tradice ).
     Ale hlavním terčem útoků je eucharistie. Je to součást plánu „protestantizace katolické církve“, kterou mocně podporuje politická osa,  vycházející z USA od Obamy do Německa a severní Evropy, proti jejímž plánům se stavěl Benedikt XVI., až ho VYPROVODILI  K  ODSTOUPENÍ!
                                          BERGOGLIO A LUTHER
     Rozkol by měl pohasínat počínaje 31. října s návštěvou Bergoglia ve Švédsku k „oslavám“ 500 let schizmatu. Již sama tato návštěva je diskutabilní, tím více, že biskup Říma ostentativně odmítl účast na eucharistickém kongresu v Janově. Je to první případ v pokoncilní době, kdy papež odmítne tuto duchovní událost, zatímco se s nadšením účastní oslav nejvíce zničujícího heretika v dějinách církve. Tato příležitost se může stát nenapravitelnou událostí, jestliže by došlo k dohodě o společném přijímání katolíků a luteránů (interkomunio) Znamenalo by to de facto zrušeni katolické nauky o transsubstanciaci a prakticky  ZRUŠENÍ  EUCHARISTIE!  Při oslavě svého kněžského jubilea 28. června t.r. nikoliv náhodou  TRVAL  EMERITNÍ PAPEŽ  BENEDIKT  XVI. NA  TERMÍNU  "TRANSSUBSTANCIACE",  ABY  UPOZORNIL  NA  HROZÍCÍ  NEBEZPEČÍ!!!
     Interkomunio mezi katolíky a luterány by znamenalo ztotožnění eucharistie s obyčejným chlebem luteránské večeře. Pro církev to představuje katastrofu. Co naznačuje, že kurs míří  tímto směrem?

                                        PŘÍZNAKY
      Především překvapující slova Bergoglia 15. listopadu 2015 při návštěvě luterské komunity v Římě. Dále: Bergogliova promluva před dvěma dny u svaté Marty, kterou je možno pokládat za přípravnou dělostřeleckou palbu k zajištění jeho demoliční operace ( udělal to podobně pří tématu přijímání pro rozvedené a civilně sezdané).
     Vyrukoval s prapodivnou sérií obrazů, jak to dělá pokaždé, když chce odstřelit každého, kdo se staví proti jeho „revoluci“. Na závěr své zmatené promluvy učinil toto shrnutí: »Zabraňme ďáblu v ničení církve rozdělením a především rozdělením v samotném kořenu jednoty církve, kterým je Kristovo tělo, eucharistie.“
     Takový projekt by sám o sobě byl normální a správný, kdyby nebyl použit obráceně, protože těmi, kteří „působí rozdělení“ a proti kterým Bergoglio míří, mohou být právě ti katoličtí biskupové, kteří trvají na tom, že není možno asimilovat eucharistii (pravé Tělo a Krev Páně) s chlebem luterské večeře.
      Jelikož již známe Bergogliovy způsoby, můžeme předvídat, že zdánlivá apologie Eucharistie bude adaptována k finálnímu útoku na samotnou eucharistii (stejnou neuvěřitelnou dialektickou taktiku použil v AL, kde se vyzývá k cizoložství pro dobro dětí).
                                    LUTHER A EUCHARISTIE
     Ve skutečnosti jediné skutečně devastující roztržení církve kvůli eucharistii provedl před 500 lety právě Luther, kterého půjde Bergoglio oslavovat.
     Co řekl Luther o mši: "Prohlašuje, že všichni smilníci, vrazi, zloději a cizoložníci jsou méně ohavní, než zpustošení, jakým je papistická mše." A dále: "Když bude mše zničena, myslím, že spolu s ní bude zničen celý papismus. Papismus totiž spočívá na mši jako na skále, se všemi svými monastýry, biskupskými rezidencemi, kolegii, úřady a naukami, jedním slovem s celým svým bachorem. To všechno se nutně zhroutí, když bude zničena jejich svatokrádežná a ohavná mše. "
     Jestliže by totiž Bergoglio po pravdě stál za tím, co předevčírem řekl, musel by hájit eucharistii a nikoliv jít a účastí na oslavách legalizovat Lutherovu heretickou nauku, musel by říct protestantům, že interkomunio je naprosto vyloučené, protože EUCHARISTIE  JE  PRAVÉ  KRISTOVO  TĚLO  A  KREV.   Pak by také musel stáhnout AL, která ve skutečnosti legalizuje profanaci samotné Eucharistie. To však Bergoglio neudělá a půjde svou cestou, kterou silně sponzorují mezinárodní potentáti.
Ti, kteří jsou velkými sponzory tohoto pontifikátu, byli velkými nepřáteli Benedikta XVI., až byl nakonec „odstoupen“.
Nicméně je vždy možné, že část katolické církve se vzepře, a jsou také možné zvraty v bergogliánském pontifikátu, jestliže se v Bílém domě neudrží klika Obama - Clintonová, která ho podporuje.
     (Antonio Socci, Lo Straniero - Lumen de Lumine)


                  KDE  SE  NACHÁZÍ  LUTHER  PO  SVÉ  SMRTI?

       V knize 100 otázek o onom světě čteme v otázce 43: Vy tedy věříte, že Luther místo slávy mezi světci v nebi hoří v pekelném ohni?
       Nikoliv já, ale církevní tradice a také bl. Marie Serafína od Nejsvětějšího Srdce (světským jménem Klotillda Micheli (1849-1911), zakladatelka Kongregace sester od Andělů. V roce 1883 se nacházela v Eislebenu, Lutherově rodišti. Bylo to právě v den 400. výročí narození tohoto velkého heretika (10. listopadu 1483), který roztrhl Evropu i církev na dvě části. Ulice byly vyzdobeny k velké slavnosti. Budoucí blahoslavená bylo z toho velmi zmatena a velice toužila vstoupit do nějakého chrámu, aby se poklonila Nejsvětější Svátosti. V podvečer došla ke kostelu, ale jeho brána byla zavřena. Poklekla proto na schody a zatímco se modlila, zjevil se jí její anděl strážný a řekl: „Povstaň, to je kostel protestantský“. A pak dodal: „Ale chci ti ukázat místo, kde Luther odsouzený k věčnému trestu podstupuje muka za svou pýchu“.
     Po těchto slovech spatřila hroznou pekelnou propast s nesčíslným počtem duší. Na dně této propasti byl muž, Martin Luther, obklopený démony, kteří ho přinutili padnout na kolena a vyzbrojeni velkými kladivy usilovali vbít mu do jeho hlavy velký hřeb, ale marně. Budoucí sestra a zakladatelka řádu si pomyslela: "Kdyby lidé z těchto slavností viděli tuto dramatickou scénu, jistě by mu nevzdávali pocty a neoslavovali by tuto osobnost“. Kdykoliv se jí pak později naskytla příležitost, připomínala svým sestrám, aby žily v pokoře a ve skrytosti. Byla přesvědčena, že Martin Luther byl v pekle především pro svou pýchu.
     (Paolo Deotto: Riscossa Cristiana)

                        VÝMLUVNÉ  NAPOMENUTÍ  Z  POLSKA!!!
                                              31.5.2016

     Stalo se to v Lehnici, slezském městě s historickou minulostí. Je to významná událost, ale její ověřování probíhá v tichosti.
25. prosince 2013 ve farním kostele sv. Hyacinta během vánoční mše upadla nedopatřením na podlahu konsekrovaná hostie. Podle směrnic platných pro takové případy byla hostie vložena do sklenic s vodou a postavena za svatostánek, kde se postupně rozplyne. Po deseti dnech 5. ledna 2014 konstatoval jeden z kněží, že hostie se nadále nachází ve vodě a jedna její část je rudá od krve. Upozornil na to biskupa a ten po dvou týdnech jmenoval vyšetřovací komisi.
     Hostie byla podrobena důkladné analýze v ústavu soudní mediciny, kde dospěli k těmto závěrům: na hostii se objevila tkáň, která je shodná s živou tkání ze svalu lidského srdce, s příznaky trvající agonie. Církev, jak známo – na základě Ježíšových slov – uznává, že chléb a víno, které kněz proměňuje, stávají se skutečným tělem a krví Kristovou, i když si zachovávají vlastnosti chleba a vína. Ale během staletí se opakovaly případy, že tyto vlastnosti mizí a chléb a víno se stávají skutečným lidským tělem a krví. V tomto případě se hostie stala tkání identickou s tkání živého srdce, které trpí v agonii: utrpení Spasitele, kterého tento svět odmítá.
      Biskup Zbigniew Kiernikowski obdržel 17. dubna od Kongregace pro nauku víry oficiální potvrzení zázraku a povolení vystavit vzácnou relikvii k veřejné úctě. Diecéze svolala tiskovou konferenci a podala informace o případu a o lékařských analýzách, které jsou tak důkladné, že poskytují absolutní morální jistotu.
     Podobné zázraky se děly i v minulosti, např. v Lanciano, kde je relikvie uchovávána od VIII. století. Pověstný je zázrak v Sieně z XIII. století, který dodnes trvá navzdory všem přírodním zákonům a právě v minulých měsících byl předmětem nové vědecké analýzy, která potvrdila nevysvětlitelnou zázračnou událost. Právě to je významná skutečnost, že eucharistické zázraky se dějí a potvrzují také za našich dnů. Zdá se, jakoby je Bůh posílal vědecké tribunály, aby rozptýlil jakékoliv podezření, že jde o podvod.

                                    Bůh pod mikroskopem
     Skutečnosti z Lehnice jsou prakticky identické s jiným případem, ke kterému došlo rovněž v Polsku v Sokolce v kostele sv. Antonína v roce 2008. Rudou masu na hostii analyzovali specialisté z lékařské fakulty univerzity v Bialystoku Maria Elżbieta Sobaniec-Lotowska a Stanislaw Sulkowski, kteří konstatovali, že fenomen nemohl být způsoben bakteriemi: celý soubor příznaků vede k identifikaci částečky, která pochází ze srdečního svalu, a nejedná se o mrtvou tkáň nýbrž o živý organismus.
Navíc dlouhý pobyt ve vodě by měl vyvolat proces autodestrukce způsobený mezibuněčnými enzymy, ale nic takového nebylo zjištěno. Polský tisk vyslovil názor, že rudá substance mohla pocházet z kontaktu se srdcem vyňatým z mrtvoly. Hostie ovšem byla po celou do pod klíčem a nikdo kromě lékařů k ní neměl přístup. Manipulaci ovšem vylučuje udivující detail, že struktura hostie je neoddělitelně „prorostlá“ tkání lidského srdce, která tak prostupuje látku hostie, že jde o částečku hostie takřka transformovanou na živou tkáň. Nikdo na zemi není chopen něco takového realizovat. Profesorka Sobaniec-Lotowska prohlásila: „Ani vědci z NASA, kteří disponují nejnovějšími technologiemi, nebyli by schopni něco takového uskutečnit“.

                                       Věda a zázraky
     Paradoxně v nejmodernější době místo aby eucharistické zázraky skončily, jak by očekávali skeptici, jsou ještě více neoddiskutovatelné právě díky vědě, která se nakonec stává nejlepším spojencem církve. Neboť církev na rozdíl od názorů neinformovaných a zaujatých dává široký prostor rozumu a uznává základní roli vědeckého poznání. Církev je první, kdo žádá odpověď vědy, ať už jde o údajné zázraky v procesech svatořečení anebo ověřování zázraků Lurdech nebo jiných svatyních, a to tím spíše, když se jedná o zázraky mimořádných uzdravení. A tak volky nevolky vědecký svět poskytuje svůj spolehlivý souhlas k fenomenům, které přesahují náš rozum, „nerespektují“ přirozené zákony a nakonec dostávají název zázrak.

                                               Poselství nebes
     Proč by mělo mít nebe zájem na eucharistických zázracích? Církev odpovídá: aby potvrdilo víru věřících a probouzelo rozumné otázky v mysli nevěřících. Ale také proto, aby vyzvedlo a oslavovalo živou přítomnost Ježíše mezi svými. Bez Eucharistie by církev neexistovala. Není to jistě náhoda, že tyto zázraky se udály ve vlasti Jana Pavla II. Byl to on, kdo ustanovil diecézi v Lehnici v roce 1992 a po pěti letech tuto diecézi navštívil. A  POLSKÁ  CÍRKEV  BĚHEM  SYNODY  BOJOVALA  PROTI  BERGOGLIÁNSKÉ  REVOLUCI  V  OBLASTI  SVÁTOSTÍ.
     Bergogliovo mylné pojetí milosrdenství vede k profanaci Eucharistie a svátostí. Jsou také známy jeho otřesné relativistické výroky o Eucharistii v luteránském kostele v Římě. Nechybí těch, kteří opakování eucharistických zázraků v dnešní době chápou jako znamení a  NAPOMENUTÍ  PRO  BERGOGLIA,   který už jako pomocný biskup v Buenos Aires se snažil „ztlumit“ eucharistický zázrak v devadesátých letech v hlavní městě Argentiny.
    (Antonio Socci. Lo Straniero)


      KARDINÁL  SARAH  VAROVAL  PŘED  KLERIKALIZACÍ  V  LITURGII !

     Vatikán/Paříž. Advent i Vánoce podléhají sekularizaci, vytrácí se jejich smysl, jímž je příchod Spasitele, který nás osvobozuje z hříchu – domnívá se kardinál Robert Sarah. Podle jeho mínění je příčina ještě hlubší, totiž obecná ztráta pocitu viny. "Dnes se mluví takřka výhradně o "zraněních". KAŽDÝ  JE  ZRANĚN,  ALE  NIKDO  NENÍ  HŘÍŠNÍKEM."  Prefekt vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti podotýká, že tento stav věcí nelze shazovat pouze na kulturní proces sekularizace. „My kněží i biskupové nejsme bez viny", říká. "Zanedbala se katechizace,  ŠÍŘÍ  SE  ZMATEK  OHLEDNĚ  CÍRKEVNÍHO  UČENÍ,  biskupové si protiřečí, lidé váhají, čemu věřit ", řekl v rozhovoru pro pařížký katolický rozhlas Notre-Dame, kardinál Sarah:
     „Liturgie, která má sjednocovat, nás  PO  II. VATIKÁNSKÉM  KONCILU  značně rozdělila a postavila jedny proti druhým. Každý se domnívá, že jeho vlastní způsob vnímání liturgie je správný. Někteří si myslí, že mají právo pokořovat druhé, a to i veřejně. Jako prefekt Kongregace se snažím uskutečňovat to, o co se snažil Benedikt XVI., totiž usilovat o liturgický smír. OBNOVIT  JEDNOTU,  POSVÁTNO,  KRÁSU  A  VELKOLEPOST  LITURGIE,   která nás má sjednocovat a vést k adekvátní odpovědi na Boží velikost. Před touto velikostí  PADÁ  ČLOVĚK  NA  KOLENA,  ABY  SE  KLANĚL  BOHU!   Liturgie není sebeoslava, nýbrž adorace a velebení Boha za to, co jsme od Něho dostali. On nám smrtí svého Syna dal všechno. Jestliže budeme slavit eucharistii jako památku smrti Ježíše Krista, jsem si jist, že naše spory o liturgii ustanou.“  Řekl v rozhovoru pro pařížský rozhlas Notre-Dame prefekt Kongregace pro bohoslužbu, který varoval před klerikalizací na poli liturgie. "STŘEDEM  BOHOSLUŽBY  NESMÍ  BÝT  KNĚZ,  NÝBRŽ  BŮH", říká kardinál Sarah.
      (mig)    

    KARDINÁL  SARAH:  VRÁTIT  CENTRÁLNÍ  MÍSTO  V  LITURGII  BOHU

      Paříž/Vatikán.. Eucharistie se musí opět stát centrem našeho života a Bůh centrem liturgie – zdůrazňuje kardinál Robert Sarah, prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. V rozhovoru pro týdeník Famille chrétienne konstatuje, že dnešní liturgie jsou bohužel často jakýmsi představením. Kněz už neslouží Kristovu oběť, ale  VEDE  SETKÁNÍ  MEZI  PŘÁTELI - SPOLEČENSTVÍ.  Když si vymýšlíme vlastní, kreativní liturgie, hrozí nám, že upadneme do kultu čistě lidské povahy, odpovídajícímu našim touhám a  AKTUÁLNÍ  MÓDĚ  a  věřící se tak postupně oddálí od toho, co je pramenem života – říká kardinál Sarah. Eucharistie – dodává – je pro křesťana otázkou života či smrti. Pokud se totiž v centru liturgie nachází člověk, také církev se stane pouze lidskou organizací, která bude mondénní, jak často varuje papež František. Pokud naopak stojí v centru Bůh, církev získává na životnosti – ujišťuje šéf vatikánského úřadu pro liturgii.
     Podle kardinála Saraha je dnes potřeba vykonat na poli liturgie určité obrácení. Je k tomu potřeba reflexe, formace a návratu ke koncilním textům. Kardinál Sarah navrhuje, abychom obrácení vnímali doslovně. Je potřeba angažovat do něho i naše tělo, aby vyjadřovalo zaměření liturgie k Bohu. K tomu může nejlépe sloužit obrácení celého shromáždění věřících a kněze jediným směrem. Nejde totiž o to, zda kněz stojí k věřícím zády či čelem, nýrž o to, aby se všichni obraceli společně ve směru absidy, která symbolizuje Východ, totiž Boha.
     Kardinál Sarah zdůrazňuje, že takto sloužená liturgie je ve shodě s literou a duchem koncilu. „Jako prefekt Kongregace pro bohoslužbu chci připomenout, že sloužení liturgie „ad orientem“ je dovolené v rubrikách misálu, které precizují, kdy se má celebrant obracet směrem k lidu. Není tedy potřeba žádných povolení k tomu, aby se liturgie sloužila směrem k Bohu,“ řekl kardinál Sarah. Připomněl, že už v minulém roce oficiálně vybídl kněze a věřící, aby se alespoň při některých částech liturgie, jako je akt pokání, Gloria nebo eucharistická modlitba, všichni společně obraceli k východu.
    (job)    
                              Z  DOPISU  P. PIA

                          Dopis P. Pia zpovědníkovi:
     Můj nejdražší Otče, v pátek ráno jsem byl ještě v lůžku, když se mi zjevil Ježíš. Byl velmi smutný a ztrápený. Ukázal mi velké množství kněží řeholních i světských, mezi nimi různé církevní hodnostáře Někteří celebrovali, jiní se připravovali, jiní odkládali posvátná roucha. Ježíšův pohled plný úzkosti mi působil velkou bolest, proto jsem se chtěl zeptat, proč tak velice trpí. Nedostal jsem žádnou odpověď.
     Jeho pohled mě však zavedl k oněm kněžím; ale krátce nato jako zděšený a jako by byl znaven dívat se na ně, obrátil svůj pohled a pozvedl ho ke mně. S nemírnou hrůzou jsem pozoroval dvě slzy, které stékaly po jeho tvářích. Odvrátil se od onoho zástupu kněží s výrazem velké nevole a zvolal: »ŘEZNÍCI!«
     Obrácen ke mně řekl: »Můj synu, nemysli si, že moje agonie trvala tři hodiny, ne, kvůli duším, které jsem nejvíce obdaroval, BUDU  V  AGONII  AŽ  DO  KONCE  SVĚTA!   Během agonie, můj synu. není možno snít. Moje duše hledá nějakou kapičku lidského slitování, ale běda, ponechávají mě pod břemenem své lhostejnosti. Nevděčnost a sen o mých služebnících činí moji agonii nejtíživější. Běda, jak špatně odpovídají na moji lásku! To, co mě skličuje, je jejich netečnost, jejich pohrdání a jejich nevěra. Kolikrát jsem je chtěl smést, kdyby mě nezadrželi andělé a duše, které jsou do mne zamilovány....Napiš to svému otci, vyprávěj mu, co jsi viděl a slyšel ode mne dnešní ráno. Řekni mu, aby tento tvůj dopis ukázal otci provinciálovi.«
    Ježíš ještě pokračoval, ale to, co mi řekl, nebudu schopen nikdy sdělit žádnému tvoru na tomto světě.
        PADRE PIO DA PIETRELCINA: Epistolario I° (1910-1922) a cura di Melchiorre da Pobladura e Alessandro da Ripabottoni - Edizioni "Padre Pio da Pietrelcina" Convento S.Maria delle Grazie San Giovanni Rotondo - FG)               

    508.       Poselství Ježíše MBM ze dne 30. července 2012 v 01:00.     
           MOJE KATOLICKÁ CÍRKEV BYLA ROZTRHÁNA NA KUSY,
    PŘESTO DUŠE MÉ CÍRKVE NEBUDE NIKDY UCHVÁCENA, NEBO POZŘENA SATANEM.
    Má drahá, milovaná dcero,
když jsem v zahradě Getsemanské PROŽÍVAL AGONII,  NEJVĚTŠÍ  HRŮZOU,  kterou mi ukázal Satan,  BYLA  NEVĚRNOST    katolické a apoštolské   CÍRKVE  V  POSLEDNÍCH  ČASECH !
    Tehdy Satan, který Mě mučil vizemi budoucnosti, Mi ukázal   v l a ž n é   služebníky církve v těchto vašich časech. Ovládnutí svou   t o l e r a n c í   k   h ř í c h u   dovolili pýše a zdánlivým pravdám, aby  JE  OSLEPILY  VŮČI  PRAVDĚ  BOHA. ("naředěné učení" z evangelia)
     Jejich oddanost   s v ě t s k ý m   a k t i v i t á m   způsobila, že mnozí z mých posvěcených služebníků už nemají ve svých duších   SOUCIT  A  POKORU   nutnou k tomu, aby vedli mé následovníky ke svatosti, která je vyžadována, aby jejich duše byly zachráněny. Tak mnozí se obrátili proti Mně, i když říkají, že milují děti Boží.
     Kněží se ostýchají postavit se otevřeně za pravdu mého učení ze strachu, že budou   ostrakizováni. Nyní, více než kdy dříve, kvůli studu, který musí snášet kvůli ohavným hříchům některých z jejich vlastních řad, shledávají, že není možné, aby jejich hlasy byly slyšeny.
     Věřící se obávají slovních útoků a jízlivého výsměchu, který by museli snášet, kdyby otevřeně mluvili o mém Svatém Slovu.
Dokonce i věrní následovníci ztrácejí odvahu postavit se a bojovat proti zlovolným zákonům zavedených v jejich zemích, které vzdorují Slovu mého Otce. Když se některý statečný posvěcený služebník rozhodne povstat a bránit pravdu mého učení, pak strašně trpí. Je obviněn z nedostatku tolerance, nedostatku soucitu, nedostatku lásky a  ÚCTY  K  LIDSKÝM  PRÁVŮM.
      Vidíte, mé děti, že s pravdou mého učení, vyslovenou mými posvěcenými služebníky, je zacházeno jako se lží. Místo toho jsou za pravdu předkládány lži – překroucené verze pravdy, obsažené v Písmu svatém. Tím, že ve jménu Božím podporují toleranci, předkládají  f a l e š n o u  d o k t r í n u,   která maskuje Pravdu.
     Tito rozkolníci v mé církvi na zemi, kteří tvrdí, že vytvářejí nový typ stoupenců ve jménu katolické církve, ale kteří popírají mé učení, jsou pokoušeni Satanem, který chce mou církev zničit. On, Zlý, již způsobil strašný hřích zkaženosti mé církve a teď, když přibíjí moji církev na kříž, chce zatlouct poslední hřeb a hodit do pekla ty mé posvěcené služebníky, jednoho po druhém, kteří  ZNESVĚCUJÍ  SLOVO  TÍM,  ŽE  USNADŇUJÍ  PŘIJETÍ  HŘÍCHU  MEZI  BOŽÍMI  DĚTMI !
     Jejich hřích - že Mě bijí do tváře tím, že přede Mnou vystavují na odiv necudnosti, o kterých tvrdí, že jsou Bohem přijímané a tolerované, bude přísně potrestán. (Papežova kohortace Amore laetitia, o tom, že smilníci mohou přijímat Eucharistii.)
Opovažují se, skrze hřích pýchy a klamu, svádět duše z cesty a vést je do jámy temnoty, bez toho, že by pochopili, že je tím odsuzují do ohnivého jezera.  Hodně z mých posvěcených služebníků bylo svedeno a nevědí o tom. Přesto mnoho takových služebníků, pokud jsou sami k sobě čestní, je zmateno.
     Moji posvěcení služebníci jsou páteří mé církve. Jsou první linií, která v tomto čase čelí strašnému náporu a útoku ze strany Satana. Pomozte Mi je uvést na cestu záchrany zbytku mé církve, která směřuje k rozkolu, jenž bude už brzy vyvolán falešným prorokem. (Papežem Františkem)  Shromážděte se a modlete se za jednotu mých posvěcených služebníků, kteří musí udržet mou církev silnou ve dnech, které leží před vámi.
   Váš Ježíš.==

             BERGOGLIO - NEVHODNÝ  PRO  BISKUPSKÝ  ÚŘAD!
     List La Verita v rozhovoru s autorem knihy Il Papa Dittatore -Papež diktátor

     La Verita: Proč jste se rozhodl napsat tuto knihu? Musel jste použít pseudonym?
  MC: V zásadě je třeba říct, že mediální obraz, který v minulých pěti letech papež František přijal, je jedním z nejneobyčejnějších podvodných příběhů současné doby. VŠICHNI, KDO PRACUJÍ  VE  VATIKÁNU,  ZNAJÍ  PROPASTNÝ  ROZDÍL  MEZI  TÍMTO  OBRAZEM  A  SKUTEČNOSTÍ  a  není třeba se divit, když někdo další tuto pravdu najednou odhalí.
     Svou knihu jsem napsal pod jménem Marcantonio Colonna, protože to byl velký vojevůdce katolické církve 16. století. Každý, kdo tuto knihu přečte, uvidí, že se v žádném případě nejedná o útok proti církvi. Záměrem knihy je  VAROVAT  CÍRKEV, aby ještě jednou neopakovala takovou chybu, totiž zvolit za papeže neznámého kardinála, který se najednou osvědčí jako někdo zcela jiný, než jakým se zdál. Pseudonym byl nutný, neboť jak ukazuje kniha, PAPEŽ  FRANTIŠEK  SE  NEMILOSRDNĚ  MSTÍ  TĚM,  KTEŘÍ  SE  MU  PROTIVÍ.  Tři asistenti kardinála Müllera, kteří v říjnu 2016 byli propuštěni kvůli údajné kritice papeže, jsou toho příkladem.
                                  Církevní varianta Juana Perona
     La Verita: Proč je podle vašeho názoru Bergoglio „diktátor“?
    MC: Slovo „diktátor“ označuje suveréna, který  PROSAZUJE  SVOU  VŮLI  ZNEUŽÍVÁNÍM  PRÁVA  A  ZÁKONA.  To je něco zcela jiného než řádná autorita, která hlavě katolické církve tradičně přísluší. Chtěl bych znovu poukázat na kardinála Müllera. Pokoušel se hájit své podřízené. Na to obdržel od papeže odpověď: „Já jsem papež a nikomu se nezodpovídám ze svých slov“. To není způsob, jakým papežové tradičně uplatňují svou autoritu. Když nazývám papeže Františka diktátorem, chci poukázat na těsnou paralelu se stylem Juana Perona, ARGENTINSKÉHO  DIKTÁTORA  za Bergogliova mládí. Jeho vliv je rozhodující pro výklad Františkova stylu. Jak říkám v knize, je církevním provedením Juana Perona.

                         Nezvěstný posudek  generála jezuitů
     La Verita: V knize vyprávíte málo známou epizodu z Bergogliovy minulosti. Týká se jezuity Patera Kolvenbacha. Oč se přitom jedná? Jak jste se o té epizodě dověděl?
    MC: 1991, když byl Jorge Bergoglio jmenován světícím biskupem, byla k tomu nezbytná zpráva generálního představeného řádu jezuitů P. Kolvenbacha. Jeho odpověď, která se opírá i o jiné členy řádu, zněla, že Bergoglio se nehodí k tomu, aby byl jmenován biskupem. Pater Kolvenbach tvrdil, že Bergogliovi schází psychologická rovnováha, že  MÁ  LSTIVÝ  CHARAKTER  a v době, kdy byl provinciálem,  VYVOLAL V  ŘÁDU  ROZKOL.   Tato zpráva byla předána Kongregaci pro biskupy a byla známa poměrně velkému počtu osob. Bergoglio si pospíšil, když se stal papežem, aby všechny tyto stopy zahladil. Kopie, která se nacházela v archivu Tovaryšstva v Římě, zmizela.
     La Verita: Jak jste shromáždil materiál pro svou knihu?
    MC: Různí novináři napsali o mé knize, že neobsahuje nic nového. Opírá se skutečně o velké množství článků, které byly v minulých letech zveřejněny, např. Sandro Magistrem. Šlo prostě o to materiál shrnout. Přesto si myslím, že kniha je svou druhou kapitolou důležitým přínosem, který  ODHALUJE  MINULOST  JORGE  BERGOGLIA  V  ARGENTINĚ,  KDE  BYL  ZNÁM  JAKO  LSTIVÝ  POLITIK  A  MANIPULÁTOR  v peronistické tradici. I zde je pro Argentince málo nového, ale jde o to, seznámit s těmito fakty také ostatní svět. Byl jsem jen nástrojem, který se prosadil přes jazykové bariéry. A ještě něco: Odhalení odporu proti reformám a  VLÁDY  STRACHU  V  NYNĚJŠÍM  VATIKÁNU,  je známo těm, kdo tam pracují. Bylo však nutné, aby někdo veřejně odhalil, co už bylo známým tajemstvím.
                                        Mafie Sankt Gallen
      La Verita: Jak se stal Bergoglio papežem?
    MC: Moje první kapitola popisuje akci skupiny kardinálů z konkláve 2013, kteří byli známí jako „Mafie Sankt Gallen“ pro zajištění volby Bergoglia. Tento titul pochází od jednoho z členů samotné skupiny, jmenovitě kardinála Danneelse, který byl na to tak pyšný, že to sám vyprávěl svým životopiscům. Dovolte mi, abych dodal, že označení „Mafie Sankt Gallen“ pochází také od Danneelse. Asi si neuvědomoval, že tím prozradil těžké provinění proti církevnímu právu, které přísně zakazuje jakoukoliv formu konspirace a ovlivňování konkláve. Skupina Sankt Gallen se scházela roky tajně před konkláve v roce 2005, kdy chtěla zabránit volbě kardinála Ratzingera. Tehdejším jejich kandidátem byl Bergoglio. Když Benedikt překvapivě abdikoval, chopili se příležitosti, aby se pokusili o to, co se nepodařilo před osmi lety.

                                       Nenáviděná reforma církve
     La Verita: Jaký je Váš názor na Bergogliovy reformy?
    MC: Třetí kapitola má název: „Reformy? Jaké reformy?“ Popisuje podrobně, jak jsou reformy mocnými představiteli kurie, s nimiž se Bergoglio spojil, zcela blokovány.
     V první linii: Reforma kurie byla zcela zmařena Státním sekretariátem, kde je kardinál Parolin nejmocnější ze všech.
     Za druhé: Byl porušen slib, zasahovat proti skandálům pedofilních kněží. Jsou známy případy na špičkových pozicích, které kurie chrání.
     Za třetí: Zcela byla zastavena reforma financí, od níž se očekávalo, že bude zřízen nový hospodářský sekretariát pod vedením kardinála Pella. Byla bojkotována malým okruhem kardinálů, kteří se nechtěli vzdát své kontroly, a podařilo se jim zvítězit. Propuštění generálního revizora Libera Milone bylo dalším vítězstvím odpůrců reformy. Proč se tak děje? Protože papež František, který byl zvolen, aby církev reformoval, přišel na to, že kurie je efektivněji kontrolována zkorumpovanými postavami, které jsou na něm závislé, aby udržovaly jeho moc. Slepě ho poslouchají.
     La Verita: Jaká je ve Vatikánu reakce na vaši knihu?
    MC: Moje kniha se ve Vatikánu nelíbí. Ihned byly činěny pokusy zjistit, kdo ji napsal. Mysleli, že autora již vyslídili, když někoho, kdo je v Anglii, obtěžovali telefonickými hovory. To, čeho si nejsou vědomi, je: kniha není názorem jednotlivce, nýbrž tlumočí starosti mnoha lidí ve Vatikáně i mimo něj, kteří znají pravdu.
      (Katholisches)


                            SMĚJE  SE  JIM  NA  NEBESÍCH  PÁN

     Progresivní křídlo synody už jásá, i když ve skutečnosti nemohlo utržit větší blamáž, než když se cítí povzbuzeno kontroverzní epizodou o odvážném prvokomunikantovi a jeho strádajícím otci. Z této historky si může vytahovat kdo chce, co chce, ale konec konců vypovídá tento jejich domnělý stimul nebo, chcete – li, trumf, ve vztahu k tématice synody o jediné věci, a tou je hluboká přímo propastná nevědomost, která se netýká jen dotyčného dítěte a jeho „otce“, která se netýká jen dotyčného faráře a lidového vypravěče, ale která se více či méně dotýká všech synodních otců včetně svolávajícího papeže Františka. Celá synoda je totiž vyzrálým plodem obecné zaslepenosti, jaká opanovala církev díky Druhému vatikánskému koncilu, když na místo Boha dosadil člověka a víru nahradil sentimentálním prožíváním.
     Tato epizoda dokumentuje se zde katastrofální nevědomost o tom, co je to Nejsvětější Svátost oltářní, a to je evidentní důsledek koncilu a jeho „nové liturgie“, která vede až k neuvěřitelně svatokrádežném zacházení se samotným Božím Synem reálně přítomným pod svátostnými způsobami.
     Zcela zcestný ohlas této epizody je jasným důkazem, že celá synoda je od samého začátku zcestná a dokonce zvrácená, protože si troufá vstupovat do sporu s Bohem. Tragédie je v tom, že ať už synoda dopadne jakkoliv, sotva to změní názory, postoje a duchovní úroveň kasperovských vynálezců či německé církevní generality a dalších Františkových spřeženců, kteří ve svém zcela heretickém duchu již dlouho rozvracejí církev a i nadále ji budou paralyzovat.

                            Walter Kasper si je jist velkou většinou                         
     Je třeba si položit zásadní a nevyhnutelnou otázku: Jak dlouho to ještě bude trvat, než si havarující církev konečně otevřeně přizná: Poslední „koncil“ nebyl „ekumenický“, ale katastrofální, jak pro církev tak i svět. Byl to historický zlom, kdy ďáblovo býlí, které dvě století bobtnalo a klíčilo se pod povrchem, vítězně vyrazilo na povrch, aby dokonale zaplevelilo církev.
     Co to byl za nápad, kterým se tak chlubí Roncalli (Papež Jan XXIII.): »Otevřít dokořán okenice světu« ? Měl ten „dobrý farář“ vůbec ponětí, co se skrývá pod slupkou „světa“? Měl vůbec ponětí, před kým to klečel, aby přijal symboly nejvyšší církevní hodnosti? Dílo, ke kterému se propůjčil, je přímo úměrné této jeho velké kapitulaci.
     Stačí se podívat zblízka na všechny „vymoženosti“, které se neporazitelně se vší drzostí zabydlely v tomto světě pod svrchovanou záštitou nejmocnějších toho světa. Od průmyslu antikoncepce přes řeznictví potratů a eufemizaci sebevražd, gender – pavědy, obligátní téměř od narození, a z toho kvetoucí nová tvář světa „zákonem chráněná“ jako LGTB atd., propagovaná a všemi mediálními kanály prosazovaná. Co je to všechno jiného než  NEJPYŠNĚJŠÍ  A  NEJSMĚLEJŠÍ  CELOSVĚTOVÁ  VZPOURA  proti veškeré Pravdě, Řádu tedy  PROTI  BOHU?

                                 Arcibiskup Cupich na tiskovce s Františkem
     Bergoglio nastoupil, aby pakt církve se světem dovršil a paralyzoval  ve jménu svého »nového milosrdenství« přetrvávající zábrany k potřebnému uvolnění té nejchoulostivější morálky. Již od začátku jeho nástupní captatio benevolentiae a chrlení „perel“ nepokrytě naznačilo, že přichází s novým evangeliem, které má sice s originálem mnoho společných slov, ale nikoliv původního Kristova ducha. Tak je tomu i v jeho dvou jeho stěžejních ideových elaborátech, na které se soustavně odvolává. Pokud se dovolává Písma, jedná se zpravidla o překroucené účelové interpretace, ale to mu nijak nevadí, protože se může spolehnout na převládající stav neznalosti pravd víry i Písma.
      Výskledkem tohoto zbloudilého Nepřítelem inspirovsného vnitrocírkevního dění včetně synchronizované morové rány nuceného stěhování národů je nastupující  LIKVIDACE  posledních zbývajících překážek:  ZBYTKŮ  PRAVÉ  VÍRY,  STUDU,  MRAVNOSTI  A  ZÁKLADNÍCH  HODNOT  LIDSKÉ  SPOLEČNOSTI: rodiny, národa a všech trvalých historických společenských základů a vzorů, institucí a vztahů, které od počátku dějin formovaly lidskou osobnost: To jsou totiž poslední překážky k nastolení dokonalého všeobecného zmatku, aby mohl konečně vystoupit Antikrist jako nový spasitel a zachránce světa a zahájit své zhoubné dílo.
   (  vw - Lumen de Lumine)                                                                                                                        

             POSELSTVÍ PANNY MARIE V LA SALETTĚ 19.ZÁŘÍ 1846:

     "Běda obyvatelům země! Nastanou krvavé války a hlad; vypukne mor a nakažlivé choroby; nastanou deště s nejhrůznějším krupobitím živočichů: hromobití, které vyvrátí města; zemětřesení, které pohltí některé země; v ovzduší budou slyšet hlasy; lidé budou bít hlavou o zeď, budou přivolávat smrt, ale smrt jim současně bude mukou; krev poteče na všech stranách...
     Kdo bude moci zvítězit, nezkrátí-li Bůh čas zkoušek?  KRVÍ,  SLZAMI  A  MODLITBAMI  SPRAVEDLIVÝCH  SE  BŮH  NECHÁ  OBMĚKČIT.
     Henoch a Eliáš budou vydáni na smrt; pohanský Řím zmizí; oheň nebes padne na města a stráví je;  CELÝ  SVĚT  BUDE  ZASAŽEN  HRŮZOU  A  MNOZÍ  SE  NECHAJÍ  SVÉST,  NEBOŤ  NEUCTÍVALI  PRAVÉHO  KRISTA,  ŽIVÉHO  MEZI   VÁMI.     ( v eucharistii.) Už je na čase; slunce se zatmívá; jedině víra bude žít!
     Zde je ten čas;  p r o p a s t   s e   o t v í r á .  Zde přichází král králů temnoty. Zde přichází šelma se svými poddanými, sama sebe nazývající spasitelem světa. Pyšně se pozvedne do vzduchu, aby dosáhla samotných nebes; bude však zadržena dechem svatého Archanděla Michaela. Zřítí se  a  země,  KTERÁ  SE  PO  TŘI  DNY  BUDE  ZMÍTAT  V  USTAVIČNÝCH  PŘEVRATECH,  OTEVŘE  SVŮJ  KLÍN  PLNÝ  OHNĚ  A  NAVŽDY  BUDE  ŠELMA  POHLCENA  VĚČNÝMI  PROPASTMI  PEKLA  SE  VŠEMI  SVÝMI!  Tehdy voda a oheň očistí a stráví dílo lidské pýchy a všechno bude obnoveno. Bůh bude uctíván a oslavován a lidé mu budou sloužit..."


                 ANTIKRIST  PODLE  SOLOVJOVA
                Prorocké varování Vladimíra Solovjova.

      Kdo je Antikrist? Vlivná síla politická, náboženská anebo vlivná osobnost? Nevíme, proto jsme vyzýváni k trvalé bdělosti. Celý Nový zákon jsou ustavičné připomínky Antikristovy postavy a jeho trvalého úsilí ve světě vzdálit Boží děti od Boha. V druhém listě Soluňským popisuje sv. Pavel Antikrista takto: Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat.
     "Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože ten den nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a povýší se nade všecko, co má jméno Boží, nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce ‚usedne v chrámu Božím‘ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti."   (2 Sol 2, 3 - 12).
     Apoštol Jan ve svém Prvním listě a v Apokalypse popisuje Antikrista jako toho, který neuznává, že Ježíš Kristus je Boží Syn, a popírá jeho božství. „Kdo je lhář, ne-li ten, který popírá, že Ježíš je Kristus? Antikrist je ten, kdo popírá Otce i Syna“ (1 Jan 2,22).

      Meditace, kterou přednesl kardinál Giacomo Biffi, při duchovních cvičeních pro římskou kurii a papeže Benedikta XVI. (Il Foglio 15. března 2007):
     Na konci 19. století byla velmi rozšířena mentalita, která předpovídala, že začíná období pokroku, prosperity a míru. Již Victor Hugo na konci 19. století prorokoval: „Toto století bylo veliké, příští století bude šťastné“.
     Solovjov se nedal nakazit tímto laicistickým zápalem a ve svém posledním díle „Tři dialogy a vyprávění o Antikristovi, které datoval Velikonocemi 1900, několik měsíců před svou smrtí, předvídal, že 20. století bude poznamenáno velkými válkami, velkými a krutými revolucemi a velkými občanskými zápasy. Na konci století evropské národy – v přesvědčeni o velkých škodách, které způsobila jejich rivalita, dají vzniknout Spojeným státům evropským, „ale problémy života a smrti, konečného osudu světa a člověka se stanou ještě komplikovanější a zmatenější lavinou. Pro množství výzkumů a nových objevů na poli fyziologie a psychologie společnost zaostane a nenajde řešení. Vyjde najevo jen jeden důležitý výsledek, ale negativního charakteru: úplný úpadek teoretického materialismu. To však nepřispěje k rozšíření a posílení víry. Naopak, všechno zaplaví nevěra. Takže nakonec se v Evropě vyvine situace, kterou můžeme nazvat jako prázdnota. Právě z této prázdnoty se vynoří a prosadí působení Antikrista.
     Více než příběh, který představuje Solovjov – ve kterém je Antikrist nejprve zvolen prezidentem Spojených států evropských, pak provolán římským císařem, zabydlí se v celém světě a nakonec se vloží do života církví – zaměřuje se na zdůraznění charakteristických vlastností této osobnosti. Byl to – říká Solovjov – „přesvědčený spiritualista“ Věřil v dobro a dokonce v Boha, ale miloval jen sám sebe. „Byl to asketa, snaživec a filantrop. Dával najevo „nejvyšší projevy umíněnosti, nezištnosti a aktivní dobročinnosti." Od svého mládí se projevoval jako vzdělaný a bystrý exegeta: obsáhlé kritické dílo o Bibli mu získalo doktorát honoris causa na univerzitě v Tübingenu.
     Kniha, která mu zajistila slávu a všeobecné uznání nese titul: „Otevřená cesta k míru a všeobecné prosperitě“, ve které se snoubí respekt k tradici a antickým symbolům s širokým a odvážným radikalismem v oblasti sociálních a politických požadavků a směrnic, bezmezná svoboda myšlení s hlubokým pochopením pro všechno mystické, absolutní liberalismus s horoucím zápalem pro společné blaho, nejvyšší idealismus v řídících principech s přesnou vitalitou praktických řešení“. Je pravda, že někteří věřící kladli otázku, proč zde není aspoň jednou jmenován Kristus, ale druzí namítali: K čemu, když obsah knihy je prostoupen pravým křesťanským duchem, aktivní a všeobecnou láskou a všeobecnou dobrotivostí“. Co více chcete? „Ostatně, on neprojevoval vůči Kristu zásadní nepřátelství. Dokonce oceňoval správný záměr jeho nejvyššího učení. Jen tři věci se mu zdály na Kristu nepřijatelné: Především jeho starosti v oblasti morální. Říkal: „Kristus svým moralismem rozdělil lidi podle dobra a zla“, zatímco já je spojím dobrodiními stejně potřebnými pro dobré i zlé.“ Dále se mu nelíbila „jeho absolutní snaha o jednotu“. On je jedním z mnoha; Nebo lépe „byl mým předchůdcem, protože dokonalým a definitivním spasitelem jsem teprve já, já jsem očistil jeho poselství od toho, co je pro dnešního člověka nepřijatelné.“ Především nemohl snést skutečnost, že Kristus by měl být stále živý, a hystericky opakoval: „Není mezi živými a nikdy mezi nimi nebude. Nevstal z mrtvých, nevstal, nevstal! Ztrouchnivěl, ztrouchnivěl v hrobě...“
     V čem se však Solovjovův výklad jeví zvláště originální a překvapující – a zasluhuje prohloubenou úvahu – jsou vlastnosti Antikrista, kterého kvalifikuje jako pacifistu, ekologistu a ekumenistu.
     Viděli jsme již, že mír a prosperita jsou argumenty stěžejního díla našeho hrdiny. Jsou to však ideje, které umí také uskutečňovat. V druhém roce kralování jako římský a univerzální císař může vydat prohlášení: „Obyvatelé země! Slíbil jsem Vám mír a také jsem vám ho dal“. A právě z tohoto záměru v něm zraje jeho vědomí nadřazenosti nad Božím Synem: „Kristus přinesl meč, já přinesu mír“.
     Abychom správně pochopili Solovjovovou myšlenku v tomto bodě, bude dobré citovat, co říká ve Třetím dialogu pan Z, mluvčí, který představuje autora: „Kristus přišel, aby přinesl na zem pravdu, a tato pravda, jakožto dobro především rozděluje.“ „Je zde tedy – říká Solovjov – mír dobrý, mír křesťanský, založený na onom rozdělení, které Kristus přinesl na svět právě oddělením dobra od zla, pravdy od lži; a je mír špatný, mír světa, založený na směsi nebo vnější jednotě toho, co je vnitřně v boji se sebou samým“. Pokud jde o pojetí války v nejobecnějším a nejevidentnějším smyslu, připomeňme si, že první ze tří dialogů Solovjova je celý věnován kritice tolstojevského pacifismu a doktríny nenásilí. Zde se říká: „Válka je jistě zlo, ale je třeba uznat, že jak v životě jednotlivců, tak v životě národů jsou situace, ve kterých není možno odpovědět na zlovolné násilí jen napomínáním a dobrými slovy“. Můžeme říci podle Solovjova, že zatímco ideály míru a bratrství jsou nesporné a závazné křesťanské hodnoty, není možné za takovou hodnotu pokládat pacifismus a teorii nenásilí, které končí často v sociální kapitulaci a ve zneužití síly, v zanedbáni obrany malých a slabých ve prospěch ničemů s velkou mocí.
     Antikrist bude také ekologista nebo alespoň animalista. Jsou to moderní termíny, které Solovjov samozřejmě nepoužívá, ale jejich popis je dostatečně jasný: „Nový pán země je především filantrop, plný soucitu nejen s lidmi, ale také s živočichy. On sám byl vegetarián, zakázal vivisekci pod přísným dohledem; společnosti na ochranu zvířat všemi prostředky podporoval.
     Antikrist je konečně vynikající ekumenista „schopný vést dialog slovy plnými sladkosti, důvtipu a výmluvnosti“. Svolá představitele všech křesťanských náboženství na ekumenický koncil, který se koná pod jeho předsednictvím. „Jeho působení bude směřovat k nalezení souhlasu všech skrze ústupky ve prospěch jejich nejvíce oceňovaných tužeb. „Nejste-li schopni domluvit se mezi sebou – řekne na ekumenickém shromáždění – doufám, že přivedu ke shodě všechny části, když ukážu všem stejnou lásku a stejnou péči, abych uspokojil aspirace jednoho každého“.
     Aktualizuje prakticky tento záměr, když znovu daruje katolíkům časnou moc papeže, zřídí pravoslavným institut pro sběr a ochranu všech vzácných liturgických památek východní tradice, když vytvoří ve prospěch protestantů centrum svobodného biblického bádání bohatě financovaného. Je to ekumenismus vnější a „kvantitativní“, který se mu takřka perfektně povede. Masy křesťanů vstoupí do jeho hry. Jen malá skupina katolíků na čele s papežem Petrem II., nevelký počet pravoslavných pod vedením starce Jana a několik protestantů, kteří promlouvají ústy profesora Pavla se postaví na odpor Antikristovu spolku. Těm se podaří vytvořit ekumenismus podle pravdy, spojí se v jediné církvi a uznají Petrův Primát. Ale bude to ekumenismus „eschatologický“, vznikající tehdy, když dějiny dospějí do svého závěru: „Tak se uskuteční jednota církví v srdci a v temné noci na opuštěné výšině“, říká Solovjov. Ale temnota noci bude rozptýlena živou září a na nebi se objeví velké znamení: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy“.
     Jaké je tedy „prorocké napomenutí“, které dospělo do našich dnů tímto zvláštním podobenstvím velkého ruského filozofa? „Přijdou dny, říká Solovjov, kdy v křesťanství vznikne tendence k vyřešení spásného faktu, který bude možno přijmout jen obtížným, odvážným, a rozhodným rozumovým úkonem víry v řadě „hodnot“ snadno dosažitelných na trzích tohoto světa. Tohoto rizika se musíme vyvarovat.
     I když křesťanství, které mluví jen o hodnotách široce dosažitelných, nám zajití lepší přijetí v salonech, v sociálních a politických shromážděních, v televizních přenosech, nemůžeme a nesmíme se vzdát křesťanství Ježíš Krista, křesťanství, jehož středem je pohoršení kříže a převratná skutečnost zmrtvýchvstání našeho Pána. Toto nebezpečí, chtěl bych dodat, ve společnosti naší doby není ryze hypotetické. Don Divo Barsotti řekl strašné slovo, které má naprostou aktuálnost: „v mnoha návrzích, v mnoha iniciativách, v mnoha diskuzích našich společenství – říká – je Ježíš Kristus jako výmluva, aby se mluvilo o něčem jiném.“ Boží Syn ukřižovaný a zmrtvýchvstalý, jediný Spasitel lidstva, je nepřijatelný v sérii dobrých projektů a dobrých inspirací homologovaných s převažující světskou mentalitou. Je to „kámen“ jak o sobě sám řekl – a jak se odvažujeme často sami opakovat – a na tomto „kameni“ se buď buduje, nebo se na něm troskotá (když se postavíme proti němu): „Kdo na tento kámen padne, ten se potluče, a na koho padne, toho rozdrtí“ (Mt 21,44).
     Co nám toto podobenství říká? Je nesporné, že křesťanství je především „událost“; ale stejně je nesporné, že tato událost předkládá a uchovává neodvolatelné hodnoty. Jistě není možné, abychom z lásky k dialogu vybírali z křesťanství jen hodnoty které sdílejí druzí; není možné znevažovat autentické hodnoty, jako by je bylo možno přehlížet. Je tedy nutné rozlišovat. Existují absolutní hodnoty – jak říkají filozofové – transcendentální. Takovými jsou např. pravda, dobro a krása. Kdo je přijímá, ctí a miluje, přímá ctí a miluje Ježíše Krista, i když o něm neví a pokládá se dokonce za ateistu, protože v hloubi těchto věcí je Kristus, Pravda, Spravedlnost a Krása. Pak jsou hodnoty relativní, jako kult solidarity, lásky a míru, ohled na přírodu, angažovanost v dialogu atd. Ty vyžadují jasně artikulovaný soud, který chrání reflexi před každou dvojakostí. Solidarita, mír, příroda, dialog se mohou stát u nekřesťana konkrétní příležitostí k neformálnímu přiblížení se ke Kristu a jeho tajemství. Ale jestliže se pozornost k nim absolutizuje a zbaví se svého objektivního kořene, nebo co horšího, stanou se opozicí spásného faktu, stanou se modloslužbou a překážkou na cestě ke spáse. Stejně tak u křesťana tyto stejné hodnoty – solidarita, mír, příroda, dialog – mohou nabízet cenné podněty na cestě k úplnému a horoucímu přilnutí k Ježíši, Pánu vesmíru a dějin; příkladem je sv. František z Assisi. Ale pokud křesťan z lásky k otevřenosti vůči světu a dobrému sousedství se všemi nepozorovaně smaže podstatu spásného faktu a vynáší jen tyto sekundární zřetele, uzavírá se osobnímu spojení s Božím Synem ukřižovaným a zmrtvýchvstalým, dopouští se krok za krokem hříchu odpadlictví a ocitá se nakonec na straně Antikrista.
     V úvodu ke „Třem dialogům“ vypráví Solovjov, že svého času v jedné ruské gubernii začali praktikovat nové náboženství, které svůj kult extrémně zjednodušilo. Jeho přívrženci si v nějakém temném koutě izby pořídili ve zdi prohlubeň, přiblížili k ní své rty a opakovali několikrát naléhavě: „Moje izbo, moje díro, spaste mě!“
     V této neuvěřitelné zbloudilosti byla alespoň stopa korektního používání termínů: izbu nazývali izba a díru díra. V našem světě je to mnohem horší, stěžuje si filozof. „Člověk pozbyl starou poctivost. Jeho izba dostala denominaci „Boží království na zemi“ a svou díru začal nazývat „nové evangelium“ (zde vrcholí jeho polemika s Tolstým). Ale křesťanství bez Krista a bez jeho dobré noviny o jeho osobním zmrtvýchvstání se stala prázdným prostorem stejně jako izba a díra oněch venkovanů.
     Na závěr se mi zdá, že především dnes jsme v zajetí kultury pouhého „otevření se“ svobodě bez obsahu a bez čehokoliv podstatného. To je největší tragédie naší doby. Tato naše tragédie se ještě prohlubuje, když se tomuto „nic“ těmto „dírám“ přisuzuje z lásky k dialogu nějaká klamná křesťanská etiketa. Mimo Krista, konkrétní a živou osobu i událost, je jenom prázdnota člověka a jeho zoufalství. V Kristu, který je plnost Otce, nachází i člověk svou plnost a svou jedinou naději.
     (Pramen: http://holyqueen.altervista.org)

                        O  CO  SE  STARÁ  NÁŠ  "DOBRÝ  PASTÝŘ"?

                          Laudato si´ - encyklika papeže Františka
     Jaký svět chceme zanechat těm, kteří přijdu po nás, dětem, které právě vyrůstají? To je otázka, která nás má podle papeže Františka vést k „ekologické konverzi“ – k zacílení k jinému životnímu stylu, k získání nových návyků, k dobrovolné skromnosti, ke schopnosti těšit se z mála.
     Laudato si´: Obnovitelné zdroje energie a jejich využití na církevních stavbách (30/37)
5. května 2016
     Laudato si´: Encyklika z pohledu Akademie věd ČR (31/37)
12. května 2016
„Většina textu je psána velmi věcně a kriticky a z hlediska vědeckého pohledu je velmi čtivá. V principu mě ta encyklika potěšila. Musím říct, že jsem tak zajímavý materiál nečekal“, říká v rozhovoru předseda AV ČR
Papež František s ohledem na péči o náš společný domov vyzývá k maximálnímu omezení využívání fosilních paliv a k většímu využívání obnovitelných zdrojů energie.
     Laudato si´: Zaměřit se na jiný styl života (35/37)
8. června 2016
     Laudato si´: Obecné dobro a mezigenerační spravedlnost (27/37)
14. dubna 2016
Jaký svět chceme předat, těm, kdo přijdou pro nás? To je podle papeže Františka klíčová otázka, bez níž naše ekologické snahy nepřinesou zásadní výsledky. Spotřební mentalita naší kultury je nastavená tak, abychom si museli každý rok kupovat nové a nové věci. Jsme živeni představou, že smyslem našeho života je hromadění věcí. Změnou životního stylu však můžeme vyvinout tlak na ty, kteří mají politickou, ekonomickou a sociální moc, protože jim sáhneme na zisk.
      Laudato si´: Nezávislost na globálním ekonomickém systému? (24/37) 24. března 2016
V cyklu komentářů encykliky papeže Františka Laudato si´ se dostáváme ke čtvrté kapitole, která nese název Integrální ekologie. V této kapitole se papež zabývá vztahy mezi ekologií, ekonomikou a sociální spravedlností. K mikrofonu jsme pozvali Dr. Naďu Johanisovou, která se těmito vztahy zabývá na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
       Laudato si´: Genetické modifikace organismů (23/37) 17. března 2016
„Člověk smí zasahovat do rostlinné i živočišné říše a sloužit si jí, pokud je to k jeho životu nezbytné“, uvádí v encyklice Laudato si´ papež František. Vědecké poznatky v oblasti výzkumu DNA nabízí úctyhodné možnosti, zároveň však s sebou nesou vážná nebezpečí zneužití. Hostem pořadu bude biolog, přednosta Ústavu etiky na 3. LK UK a katolický kněz Marek Orko Vácha. Vysíláme v pondělí 21. března 2016 ve 22.00, opakujeme ve čtvrtek v 16.00.
                         A  KDE  JE  STAROST  O  SPÁSU  DUŠÍ?


                                          POSELSTVÍ JEŽÍŠE

      "Nepodléhej zmatku, Mé dítě. Nediv se tomu, co jsem ti dal napsat, protože BYLO PŘEDPOVĚZENO, že ve vašich dobách BUDE MÁ CÍRKEV ZRAZENA ČLOVĚKEM, KTERÝ PATŘIL K MÝM VLASTNÍM, právě tak jako JIDÁŠ,  A JEJÍ ODPADLICTVÍ VYJDE Z NÍ SAMOTNÉ! Budu zrazen těmi, kdo se Mnou seděli za stolem, kdo ke Mně patřili, kdo se Mnou pili a jedli. Ale teď už brzy bude odhaleno všechno, co je skryto, a bude objasněno, co jsem řekl v metaforách a podobenstvích. Chudým odhalím svá přísloví a přirovnání. Dříve, než pomine tato generace, Svou mocí a slávou svrhnu falešného proroka. VŠECHNO, CO ŘÍKAJÍ PÍSMA SE MUSÍ SPLNIT DO PÍSMENE, PROTO JSEM VŠECHNO NAPSAL, ABYSTE PO PROZKOUMÁNÍ TĚCHTO POSELSTVÍ POCHOPILI PRAVOST KAŽDÉHO PÍSMENE A ŽE JSOU TO MÁ VLASTNÍ SLOVA, DANÁ Z MÉ MILOSTI VÁM VŠEM.
      Přišel jsem oživit skomírající plamínek lásky, než HO FALEŠNÝ PROROK ÚPLNĚ SFOUKNE. (Ježíš plakal) Ano, pláči. Bydlí v Mém domě, a místo, aby Mi podával vonné dary a oběti, nahrazuje je vším možným zlem, které mu podává Zlý: nečistotou, promiskuitou, nespravedlností, neposlušností Mého zákona, zkažeností a opojením krví Mých proroků, Mých vlastních.
Bez přestání posílají jeho ústa chvástání a rouhání do všech čtyř světových stran, falešná požehnání a pravé kledby vycházejí z týchž úst. Vím o něm všechno, ZNÁM JEHO NITRO a říkám vám, nikdy nedojde na místo pokoje. Já, Pán, ti dám, Mé dítě, vizi toho, kdo má na sobě krev mnohých, a těch, kdo ho uctívají. Zůstaň bdělá, modli se po všechen čas o sílu, abys Mi zůstala věrná.
Slyš Mne: Hříchy tohoto rebela dosáhly až k nebi vyburcovaly celou Mou spravedlnost, následovanou nekonečným hořem Mé duše, ŽE JEJ MUSÍM ODSOUDIT (zatratit) A CELÝ JEHO KLAN. Můj Otec je stvořil s radostí a velkou láskou a Já jsem je miloval a obětoval jsem se, abych vykoupil nejen spravedlivé. Dal jsem za ně svůj život, ale ON A JEHO KLAN SE OBRÁTILI PROTI MNĚ S PLNÝM VĚDOMÍM, ŽE ZNIČÍ SVOU VÍRU (Ježíš opět plakal) a zrušíl Mou smlouvu na věky. Jeho úmyslem JE PŘEKROUTIT PÍSMO OD ZAČÁTKU DO KONCE a udělat z Mého slova, pravdy, moudrosti a z řeči Mého kříže řinčící cimbál, ROZUMOVOU TEORII, FILOZOFICKOU TEORII, opičí moudrost a těmito prázdnými naukami živit dav A VÉST JEJ NA SMRT!
    Chlubivými ústy pitvoří radostnou zvěst, Mé Zmrtvýchvstání a celé Mé božství! Ach! Doba vašeho obchodování už skoro končí, kupci, kteří vám dodávali zboží nejlepší kvality, klesnou ke dnu, a lidé budou zděšeni vaším osudem. Dcero, čti Ezechiela 28: "Nadutý pýchou jsi řekl:'Jsem Bůh, sedím na božském trůnu obklopen moři'. Ale jsi člověk, a ne Bůh, považuješ se za rovného Bohu. Jsi moudřejší než Daniel, žádný jiný mudrc není jako ty. Svou moudrostí a rozumností jsi nashromáždil velké bohatství, zlato a stříbro máš ve svých pokladnicích. Obratným obchodováním stále rostlo tvé bohatství, a tím zpyšnělo tvé srdce. Protože se považuješ za rovného Bohu, dobrá, PŘIVEDU NA TEBE CIZINCE, NEJKRUTĚJŠÍ  Z  NÁRODŮ!  VYTASÍ  MEČ   proti tvé ušlechtilé moudrosti, pošpiní tvou slávu, svrhnou tě do jámy A  ZEMŘEŠ NÁSILNOU SMRTÍ uprostřed moří. Budeš se ještě PŘEDVÁDĚT JAKO VELEKNĚZ oděný do stříbra a zlata? Budeš ještě říkat 'jsem Bůh, prorok' tváří tvář svým vrahům? Ne jsi člověk, a ne Bůh, ve spárech svých vrahů! A zemřeš jako bezbožník rukou cizinců.
     Byl jsi kdysi vzorem dokonalosti, plný moudrosti, dokonale krásný. Byl jsi v Edenu, v zahradě Boží, v srdci Mé svatyně, ale tvé čilé obchodování tě naplnilo násilím a hříchem. Zkazil jsi svou moudrost pro svou nádheru. Množstvím svých vin, nepoctivostí svého obchodování jsi znesvětil Mou svatyni."
       Pak čti Zjevení 18. Teď je vynášen rozsudek nad tímto světem. Kníže tohoto světa bude brzy svržen, druhá šelma neboli FALEŠNÝ PROROK "V E L E K N Ě Z", kopí, šakalové všechno jedno a totéž. To je on, kdo se po zuby ozbrojil, aby válčil proti Mému zákonu a proti Mým prorokům.(proti Mojžíšovi a Eliášovi) On a jeho klan jsou šakalové, o nichž jsem mluvil v předchozích poselstvích. Už Mě to unavuje, on a celý jeho klan, a nemám zálibu v trestání. Chtěl jsem je spasit, adoptovat je za své syny, ale nechali se koupit bohatými kupci (Ilumináti a zednáři), kteří padnou spolu s nimi. Vnímej Můj smutek, vnímej Můj žal, vnímej Mou bolest, jsou to modloslužebníci peněz!"
       Vassula:"Můj Bože, pojď a odpočiň si v srdcích svých Áeblů, těch, kteří Tě doopravdy milují. Možná je jich jen několik málo, ale jsou to Tvoji svatí, kteří obstojí ve zkouškách, jsou to lidé, kteří Tě milují, jsou to ti, kteří jsou věrní ve víře, jsou to Tví přátelé, jsou Tvým prvním ovocem a lež nikdy nepřešla přes jejich rty. Obětuji Ti je, aby sis v nich mohl odpočinout."
      Ježíš:"Složím svou hlavu v srdcích Svých oddaných dětí - svatých vaší doby. Pojď, miluj Mne, utěš Mé srdce a konej dostiučinění za ty, kdo odvádějí celé národy od Mé lásky tím, že stavějí zeď mezi Mnou a Mými dětmi. Nikdy jsem žádné duši neodepřel svou lásku. Modli se. Má dcero, bez přestání! Mnozí budou modlitbou očištěni, mnozí budou zachráněni oběťmi a postem. Neotálej,  ČAS  NALÉHÁ!   Dobrořeč Mi více, odstraňuj zkaženost světa tím, že Mi budeš prokazovat víc lásky. Ach, Má dcero, těš Mne a říkej Mi tato slova:  JEŽÍŠI, UČ MĚ MILOVAT TĚ NĚŽNĚ. DEJ TUTO MILOST TĚM KDO TĚ NEMILUJÍ A NEZNAJÍ STRAVUJÍCÍ OHEŇ TVÉHO SRDCE."


                               EVANGELIUM,  EFEZSKÝM 5-6:
     Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. O smilstvu, jakékoliv nezřízenosti nebo chamtivosti ať se mezi vámi ani nemluví. Dobře si pamatujte, že  ŽÁDNÝ  SMILNÍK,  PROSTOPÁŠNÍK  ani lakomec, jehož bohem jsou peníze,  NEMÁ  PODÍL  V  KRÁLOVSTVÍ  KRISTOVU  A  BOŽÍM.  NENECHEJTE  SE  OD  NIKOHO  SVÉST  PRÁZDNÝMI  SLOVY,  ABY  VÁS  NESTIHL  BOŽÍ  HNĚV  JAKO  TY,  KDO  HO  NEPOSLOUCHAJÍ.  Proto s nimi nemějte nic společného...Žijte proto jako děti světla  ovocem světla je dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale moudří. neboť nastaly dny zlé. Proto hleďte pochopit, co je vůle Páně.
      .Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, " a budou ti dva jedno tělo". Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. A tak i každý z vás be výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.
     A tak bratři svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, ABYSTE  MOHLI  ODOLAT  ĎÁBLOVÝM  SVODŮM.  NEVEDEME  TOTIŽ  BOJ  proti lidským nepřátelům,  ALE  PROTI  MOCNOSTEM  A  SILÁM,  a všemu, co ovládá tento  VĚK  TMY - PROTI  NADZEMSKÝM  DUCHŮM  ZLA!  

      Kardinál Wojtyla (papež Jan Pavel II.) řekl jasně před kongresem v Pensylvánii v roce 1977, že: „Stojíme před největší dějinnou konfrontací, jakou kdy lidstvo zažilo. STOJÍME  PŘED   KONEČNÝM  BOJEM  MEZI  CÍRKVÍ  A  PROTI-CÍRKVÍ,  EVANGELIEM  A  PROTI-EVANGELIEM.   Tato bitva patří do plánů Boží Prozřetelnosti a je taková výzva, kterou Církev nesmí odmítnout.
       NOVÁ  CÍRKEV  POD  VEDENÍM  PROTI-PAPEŽE  BUDE  PODPOROVAT  SJEDNOCOVÁNÍ  VŠECH  NÁBOŽENSTVÍ  A  FALEŠNÝ  MÍR,   čímž splní to, co řekl Kristus, dle čehož  I  VYVOLENÉ  BUDE  MOŽNO  POPLÉST!"

                                                                                                                  
         712.   POSELSTVÍ  JEŽÍŠE  MBM  ze dne 17. února 2013 v 19:00.

      ZEDNÁŘSKÁ  ELITA  UCHOPILA  KONTROLU  NAD  MOU  CÍRKVÍ  A  OKLAME  KATOLÍKY  TÍM  NEJPODLEJŠÍM  ZPŮSOBEM!   Klíče Říma jsou nyní v mých rukou, poté, co Mi je předal můj Otec. Budu řídit všechny mé následovníky, aby Pravda mohla být zachována a mé svaté Slovo zůstalo nedotčeno.
      Falešný prorok nyní převezme Římský Stolec a  S  MÝM  SLOVEM,  s takovým, jaké bylo v čase mého pobytu na zemi,  BUDE  ZACHÁZENO  JAKO  S  HEREZÍ.   Nemylte se, neboť až bude podvod předložen světu, jako kdyby nové vedení reprezentovalo Pravdu, ty, má dcero, stejně jako proroci, kteří přišli před tebou, budete strašně trpět.
      Moji následovníci musí zůstat klidní a modlit se za spásu všech mých posvěcených služebníků, kteří budou polapeni touto ohavností. Volám k nim, aby odpověděli následovně:
      ŘIĎTE  SE  I  NADÁLE  MÝM  UČENÍM.
      NIKDY  SE  NEZŘEKNĚTE  BOŽÍHO  SLOVA!
    Má dcero, dokonce   i   POSLEDNÍ  TAJEMSTVÍ  Z  FATIMY  NEBYLO  DÁNO  SVĚTU,  protože by odhalilo pravdu o Satanově zlé sektě, která se vetřela do Vatikánu.
    POSLEDNÍ  ČÁST  TAJEMSTVÍ  NEBYLA  ODHALENA,  ABY  BYLA  OCHRÁNĚNA  ZLOVOLNÁ  SEKTA,  KTERÁ  OD  DOBY  ZJEVENÍ  MÉ  MATKY  NA  SVATÉM  MÍSTĚ  VE  FATIMĚ  PRONIKLA  VE  VELKÉM  POČTU  DO  VATIKÁNU!  
    Má dcera Lucia byla umlčena silami, které kontrolují část Vatikánu a nad níž Moji ubozí milovaní papeži mají jen málo moci.
 Pohleďte, jak  NEJENOM  POKŘIVILI  PRAVDU  MÉHO  UČENÍ,  ALE  TAKÉ  ZAVEDLI  "NOVÉ"  METODY  KATOLICKÉ  BOHOSLUŽBY,   které uráží Mě a Mého  Věčného Otce.(obrácení oltářů zády ke svatostánku, odstranění klekátek a přijímání na ruku ve stoje...) Katolická církev je tou pravou církví a jako taková je prvořadým cílem Satana a jeho zlovolné sekty.


                                   DÉMONI  VE  VATIKÁNU
     Zesnulý exorcista P. Gabriele Amorth byl silně kritizován, když několikrát mluvil o tom, ŽE  VE  VATIKÁNU  SÍDLÍ  SATANSKÉ  SEKTY.    P. Amorth byl 30 let exorcistou diecéze Řím. V lednu 2008 řekl pro týdeník Spiegel: "Ve Vatikáně jsou satanské sekty.  NENÍ  JE  VIDĚT,  ALE  JSOU  TAM!"
      Nyní po jeho smrti v září loňského roku byla jeho slova potvrzena jiným exorcistou. Je jím Don Antonio Fortea, který řekl pro španělské vydání Newsweek: "Přeji si, aby jednoho dne byl ve Vatikánu proveden velký exorcismus." Don Fortea sám provedl několik velkých exorcismů. Jednoho z nich se účastnil také jeden kardinál.

                                                            

                                                        

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář