Jdi na obsah Jdi na menu
 


Č. 72 VRAŤ SE K SVÉMU STVOŘITELI!


                         Č. 72  VRAŤ  SE  K  SVÉMU  STVOŘITELI !


                  POSELSTVÍ PANNY MARIE V LA SALETTĚ 19.ZÁŘÍ 1846:

  "Běda obyvatelům země! Nastanou krvavé války a hlad; vypukne mor a nakažlivé choroby; nastanou deště s nejhrůznějším krupobitím živočichů: hromobití, které vyvrátí města; zemětřesení, které pohltí některé země; v ovzduší budou slyšet hlasy; lidé budou bít hlavou o zeď, budou přivolávat smrt, ale smrt jim současně bude mukou; krev poteče na všech stranách...
  Kdo bude moci zvítězit, nezkrátí-li Bůh čas zkoušek?  KRVÍ,  SLZAMI  A  MODLITBAMI  SPRAVEDLIVÝCH  SE  BŮH  NECHÁ  OBMĚKČIT.
  Henoch a Eliáš budou vydáni na smrt; pohanský Řím zmizí; oheň nebes padne na města a stráví je; celý svět bude zasažen hrůzou a mnozí se nechají svést, neboť neuctívali   PRAVÉHO  KRISTA,  ŽIVÉHO  MEZI  VÁMI. ( v eucharistii.) Už je na čase; slunce se zatmívá; jedině víra bude žít!
  Zde je ten čas;  p r o p a s t   s e   o t v í r á .  Zde přichází král králů temnoty. Zde přichází šelma se svými poddanými, sama sebe nazývající spasitelem světa. Pyšně se pozvedne do vzduchu, aby dosáhla samotných nebes; bude však zadržena dechem svatého Archanděla Michaela. Zřítí se  a  země,  KTERÁ  UŽ  PO  TŘI  DNY  SE  BUDE  ZMÍTAT  v ustavičných převratech,  OTEVŘE  SVŮJ  KLÍN  PLNÝ  OHNĚ  A  NAVŽDY  BUDE  POHLCENA  ŠELMA  VĚČNÝMI  PROPASTMI  PEKLA  I  SE  VŠEMI  SVÝMI.  Tehdy voda a oheň očistí a stráví dílo lidské pýchy a všechno bude obnoveno. Bůh bude uctíván a oslavován a lidé mu budou sloužit..."

                                          EUCHARISTIE !
     Svátost eucharistie je středem a srdcem veškeré liturgie Kristovy církve. V ní se naplňuje den za dnem po celém světě příkaz, který Ježíš dal apoštolům v noci předtím, než trpěl. Naše mše svatá má tedy kořeny v památce na Ježíšovu poslední večeři, v posvátné tradici, jak svědčí sv. Pavel: "Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: 'TOTO  JE  MOJE  TĚLO,  KTERÉ  SE  ZA  VÁS  VYDÁVÁ,  TO ČIŇTE  NA MOU  PAMÁTKU.'  Podobně vzal po večeři i kalich, a řekl: 'TENTO  KALICH  JE  NOVÁ  SMLOUVA,  POTVRZENÁ  MOU KRVÍ.  KDYKOLIV  Z  NĚHO  BUDETE PÍT,  ČIŇTE  TO  NA  MOU  PAMÁTKU'."( 1 Korintským 11,23-25)
    Církev - každá jednotlivá křesťanská obec - slaví eucharistii jako chválu a díkůčinění, jako společenství  PODÍLEJÍCÍ  SE  NA  POSVÁTNÉM  POKRMU  a také společenství povinované k oběti Ježíše Krista. Tím tedy dělá víc, než že jen uchovává živou památku toho, co Bůh pro nás vykonal skrze Ježíše Krista.  VE  MŠI  SE  KRISTUS  SÁM  ZPŘÍTOMŇUJE.  A my, když se podílíme na tmto posvátném pokrmu, také se stáváme plně křesťany.
    Budeme-li navzájem lámat chléb, navzájem se dělit, přijímat jeden od druhého, navzájem si naslouchat, přicházet blíž k sobě, jeden před druhým se skloníme, podáme si navzájem ruku, navzájem se obejmeme - tak budeme dělat, to, co dělal ON.
 (Immaculata 2/2010)

               PROSBA BOŽÍHO SYNA K OTCI, ABY UŠETŘIL LIDI:

     "Mne, který jsem podle Tvého nařízení vzal na sebe šat těla, trápí, že moje údy, především ty, které byly se mnou spojeny   KŘESTNÍ  KOUPELÍ,   se mně   ZŘÍKAJÍ   a  propadají výsměchu ďábelské pohany,   KDYŽ  POSLOUCHAJÍ  A  UCTÍVAJÍ  SYNA  ZÁHUBY.  Já přesto opět vyjímám z nich ty a přijímám k sobě ty, kteří jen uklouzli;  ale   BUŘIČE  A  TY,  KTEŘÍ   SETRVÁVAJÍ  VE  ZLÉM,  ZAVRHUJI!
     Otče, protože jsem Tvůj Syn, pohleď na Mě ve své lásce, s jakou jsi Mě poslal na svět, uvaž moje rány, skrze které jsem na tvůj příkaz lidi vykoupil. Ukazuji Ti je, aby ses smiloval nad těmi, které jsem vykoupil, nedopusť, aby byli vymazáni z knihy života.
 PRO  KREV  Z  MÝCH  RAN,  PŘIVEĎ  JE  K  LÍTOSTI,   aby ten, který pohrdá mým vtělením a mým utrpením,  NEPANOVAL  NAD  NIMI  ZKÁZOU!
     Proto nyní,  vy,  VŠICHNI  LIDÉ,  KTEŘÍ  TOUŽÍTE  OPUSTIT  HADA  A  VRÁTIT  SE  K  SVÉMU  STVOŘITELI,   dejte pozor na to, že Já,  SYN  BOHA  A  SYN  ČLOVĚKA,   UKAZUJI  ZA  VÁS  SVÉMU  OTCI  SVÉ  RÁNY. (PŘI MŠI SVATÉ) Proto  NA  KOLENA,   která jste skláněli před pýchou malomocného Odpůrce,  PADNĚTE  V  ČISTOTĚ  VÍRY  PŘED  SVÝM  OTCEM,  KTERÝ  VÁS  STVOŘIL  A  VDECHL  DO  VÁS  DECH  ŽIVOTA.
     VYZNEJTE  Z  CELÉHO  SRDCE  VŠECHNY  SVÉ  HŘÍCHY,   ABY   vám, kteří jste v tělesné či duševní trýzni, podal svou nepřemožitelnou ruku a   VYTRHL  VÁS  OD  ĎÁBLA  A  ODE  VŠEHO  ZLÉHO."
     Tak mluví Syn k Otci a doporučuje Mu své údy.  BERE  JE  V  OCHRANU,  ABY   skutečně náleželi ke své Hlavě  a  NAPOHLTILA  JE  ZHOUBA  PRVNÍ  I  POSLEDNÍ  ZKÁZY.    Neboť   KDYKOLIV  SE  PROBUDÍ  ZLÝMI  SKUTKY  OTCŮV  HNĚV,  UKAZUJE  MU  SYN  SVÉ  RÁNY,  ABY  KVŮLI  NIM  LIDI  UŠETŘIL!
     On sám neušetřil své tělo, aby ovce, které ztratil, byly skrze jeho Krev přivedeny zpět. Proto  také   JEHO  RÁNY  ZŮSTANOU  TAK  DLOUHO  OTEVŘENÉ,  DOKUD  BUDE  SVĚT  TRVAT  A  HŘEŠIT!
                                                                                                                     

                      PROMLUVA  O  OPRAVDOVÉ  PŘÍTOMNOSTI
                                       Sv. Jan Maria Vianey

     Z knihy: Promluvy sv. Jana Marie Vianeye od Z. A. Monnin,( I.díl, A.M.I.M.S., Vranov nad Dyjí, Přímětice - Bítov, 2006)
     Náš Pán je tady skrytý a čeká, až ho navštívíme a předneseme mu svoje prosby. Podívejte, jak je dobrý! Přijímá nás i v naší slabosti. V nebi, kde budeme slavit vítězství, ho uvidíme v plné slávě. Neodvážili bychom se před ním objevit, proto se nyní skrývá a je podobný člověku, který je ve vězení, a říká nám: "Přestože mě nevidíte, nic to neznamená, proste mě, a o cokoliv mě budete prosit, chci vám to udělit." On je zde ve svátosti lásky,  VZDYCHÁ  A  PROSÍ  BEZ  PŘESTÁVKY  SVÉHO  OTCE  ZA  HŘÍŠNÍKY.  Co vše na sebe bere, když přebývá mezi námi! On je zde, aby nás těšil, proto ho máme hodně často navštěvovat. Jak je mu příjemná malá čtvrthodinka, kterou ušetříme ve svých tak často neužitečných činnostech,  ABYCHOM  SE  K  NĚMU  MODLILI,  JEHO  NAVŠTÍVILI  A  POTĚŠILI  ZA  VŠECHNY  URÁŽKY,  KTERÝCH  SE  MU  DOSTÁVÁ!
    JESTLIŽE  VIDÍ,  JAK  TOUŽEBNĚ  K  NĚMU  SMĚŘUJÍ  ČISTÉ  DUŠE,  S  ÚSMĚVEM  JE  ZDRAVÍ.  Přicházejí k němu, aby ho obyčejným způsobem, který se mu líbí, prosili za odpuštění pro všechny hříšníky.  JAKOU  BLAŽENOST  CÍTÍME  v přítomnosti Boží,  KDYŽ  PŘED  JEHO  SVATOSTÁNKEM  TRÁVÍME  CHVÍLE  O  SAMOTĚ  U  JEHO  NOHOU!  Tak tedy, má duše, buď velmi zapálená. Jsi tu sama, aby ses svému Pánu klaněla.. Jeho pohled směřuje k tobě jediné. Ten dobrý Vykupitel  je plný lásky k nám, že nás vyhledává všude.
     Ach milé děti, když se v noci probudíte, rychle se v duchu odeberte ke svatostánku a řekněte našemu Pánu: "Bože můj,  HLE  JSEM  ZDE,  abych se ti klaněl, tebe chválil, tobě děkoval,  TEBE  MILOVAL,  ABYCH  TI  SPOLU  S  ANDĚLY  DĚLAL  SPOLEČNÍKA!"  Říkejte modlitby, které znáte, a pokud se nemůžete modlit, pak se utíkejte ke svému dobrému  ANDĚLU  A  SVĚŘTE  MU,  ABY  SE  MODLIL  ZA  VÁS.
     Když vstupujete do kostela a namáčíte prsty do svěcené vody, když kladete ruku na čelo, abyste udělali znamení kříže, pohlédněte na svatostánek: NÁŠ  PÁN  Ježíš  Kristus  VÁM  tím samým znamením  V  TUTÉŽ  CHVÍLI  ŽEHNÁ!
    Ach! Kéž bychom měli andělské oči a viděli svého Pána Ježíše Krista, který je přítomen zde na oltáři a hledí na nás! Jak bychom ho milovali! Nechtěli bychom se od něho už nikdy odloučit! Stále bychom setrvávali u jeho nohou, to by byla předchuť nebe! Všechno ostatní by se pro nás stalo nechutným. Tak tedy hleďte, víra, ach víra chybí! A my jsme ubozí slepci, kteří mají mlhu před očima. Jedině víra by mohla tuto mlhu rozptýlit. Proto proste, milé děti, až za chvíli budu držet našeho Pána v rukou, proste ho,  ABY  OTEVŘEL  OČI  VAŠEHO  SRDCE,  volejte k němu jako slepec u Jericha: "Pane, udělej, ať vidím!" Budete-li plni víry upřímně k němu volat: "Učiň, ať vidím", pak zajisté dosáhnete toho, zač prosíte, protože On chce vaše skutečné blaho. ON  MÁ  RUCE  ZAPLNĚNÉ  MILOSTMI  A  HLEDÁ,  KOMU  BY  JE  MOHL  UDĚLIT!
    Ale ouvej! Jak málo lidí po nich touží! Ach, tolik lhostejnosti! Tolik nevděku! Jak jsme nešťastní, milé děti, že toto vše nechápeme! Jednou to však pochopíme,  ale  TO  UŽ  BUDE  POZDĚ!
    Náš Pán je tady jako obětní Beránek. A modlitba je Bohu velmi milá, pokud prosíme svatou Pannu, aby věčnému Otci obětovala svého božského Syna. Toto obětování Beránka  ZA  OBRÁCENÍ  HŘÍŠNÍKŮ  je nejlepší modlitbou, jakou kdo může vykonat. Všechny modlitby bývají konány ve jménu a skrze zásluhy Ježíše Krista. Pamatujte si to, milé děti, kdykoli jsem dosáhl nějaké milosti, prosil jsem o ni právě tímto způsobem a nikdy nezůstala má modlitba nevyslyšena. Pokud jdete ke svatému přijímání, musíte přijímat vždy s tímto úmyslem, a v okamžiku, kdy přijímáte Tělo našeho Pána, říci: "Ach můj dobrý Otče, který jsi na nebesích, obětuji ti v této chvíli tvého milovaného Syna, tak jak byl sňat z kříže a položen do náruče Nejsvětější Panny a jak ona ho přinesla v oběť za nás.  OBĚTUJI  TI  JEHO  NEJSVĚTĚJŠÍ  TĚLO  A  PROSÍM  TĚ  ÚSTY  JEHO  SVATÉ  MATKY  ZA  ODPUŠTĚNÍ  SVÝCH  HŘÍCHŮ,  abych vykonal dobré svaté přijímání, a tím dosáhl té či oné milosti:  VÍRY,  LÁSKY ,  POKORY."
     Musíme také Bohu děkovat za všechny odpustky, které nás očišťují od našich hříchů. Bohužel se na to málo dbá. Ale na konci svého života  BUDEME  VELMI  LITOVAT.
     Když setrváme před velebnou  SVÁTOSTÍ,  zavřeme  své  oči a svá  ústa místo nějakého rozhlížení kolem sebe,  OTEVŘEME  VŠAK  SVÉ  SRDCE,  A  PAK  TAKÉ  OTEVŘE  DOBRÝ  BŮH  SVÉ  SRDCE - PŘIJDEME  K  NĚMU  A  ON  PŘIJDE  K  NÁM,  DÁ  SE  NÁM  POZNAT.  Vše, o co ho budeme prosit nám dá. Jak šťastni bychom se cítili, kdybychom  ÚPLNĚ  ZAPOMNĚLI  NA  SEBE  PROTO,  ABYCHOM  MILOVALI  POUZE  BOHA!
     SVATÍ  NEMÍVALI  JINÉ  ZÁMĚRY,  NEŽ  VIDĚT  POUZE  BOHA,  JEN  PRO  NĚJ  PRACOVAT.  Zapomínali na všechno stvořené, jen aby jej nalezli!  TO  JE  TAKÉ  PRAVÁ  CESTA,  JAK  PŘIJÍT  DO  NEBE!
   (Uveřejněno na www.fatym.com)

                  POZDRAV  JEŽÍŠI  VE  SVÁTOSTI  OLTÁŘNÍ:
                                    Sv. Paschalis Baylon
    "Nejmilejší Ježíši, Ty jsi zde. V modlitbě klečím před Tebou. Shlédni na mne a požehnej mi! Chci Tě z celého srdce milovat!"

                      30. Poselství Ježíše ze dne 9. června 2016.
                                  Nástroj: Pelianito (Kanada).
            ČISTÉ SRDCE JE NEOCHVĚJNÝM MAJÁKEM,  KAM SE NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE TOUŽÍ STÁLE VRACET A NACHÁZET POKOJ!
    Moji milovaní,
je pravda, že čistí srdcem uvidí Boha, spatří blaženou vizi, až budou očištěni v přípravě na věčnost. Ale je zde ještě jiný význam. Neboť  TI,  KDO  JSOU  ČISTÉHO  SRDCE,   ačkoli ještě na zemi, také  UVIDÍ  BOHA.  Těm, kdo se očišťují častou zpovědí, pokáním, modlitbou a přijímáním nejsvětější eucharistie, těmto zbožným duším se určitým způsobem odhalím. Dám Světlo jejich srdcím a pomohu jim, aby se jim dařilo na cestě k čistotě. Není nic, co bych neudělal pro duši, která usiluje o čistotu. VSKUTKU,  BUDU  PÁTRAT  NA  ZEMI  PO  TAKOVÝCH  DUŠÍCH,  JAKO  HOLUBICE  PROROKA  NOE,  HLEDAJÍCE  MÍSTO,  KDE  SPOČINOUT.  Čisté srdce je neochvějným majákem, kam se Nejsvětější Trojice touží stále vracet a nacházet pokoj. Usilujte o čistotu, moji maličcí. Co získáte na této zemi, pomůže vám k vašemu vstupu do věčnosti.
       Ježíš
 
                                Ježíš ctihodné Conchitě Armidě:
  "Já jsem Život", život nadpřirozený, božský a nebeský, život milosti, život pravý ve srovnání s oním pozemským,  KTERÝ  JE  POUZE  STÍNEM  ŽIVOTA.
  Zůstal jsem v Eucharistii, abych  ti   d a l   Ž i v o t,  to  znamená,  ABYCH  TI  DAL  SÁM  SEBE,  protože   jsem   Život,  protože   CHCI  ŽÍT  V  TOBĚ,   ve  tvých  schopnostech,  V  TVÉ  DUŠI,   ve  smyslech  tvého  těla,  v  každé  kapce  tvé  krve.
  Chci vlít do tvé bytosti kvalitu všech kvalit, svou pokoru, svou horlivost, svou poslušnost, svou trpělivost, svou lásku ke kříži. Přišel jsem, abys měl život a měl ho v plnosti. Jakým ještě dokonalejším způsobem ti ho mohu sdělit,  než   S VATÝM  PŘIJÍMÁNÍM ?  Proto se nasycuj a napájej z Toho, který je Život.
  Můj život na zemi byl trpělivost, prostota a láska. Chodil jsem po této zemi a činil dobré skutky, ačkoliv jsem byl obklopen nenávistí, kritikou, pomluvami mých nepřátel.
  Pohleď na mne a nauč se mlčení, eucharistickým ctnostem a napodobuj mne svým životem. Chci přenést své živé Srdce do tvého, a jestliže souhlasíš, odejmout tvé špatné zvyky a tvé neřesti.
  Již nebudeš žít ty, ale Já budu v tobě se svým vnitřním životem, s božskou transformací,  ABY  V  TOBĚ  MOHL  PŘEBÝVAT  DUCH  SVATÝ.   Miluj tohoto Ducha Svatého celým srdcem, neboť vládne prostřednictvím lásky.
       S V A T O S T   J E   P L O D E M   V Y T R V A L É   L Á S K Y !
  Proto mě miluj a odstraňuj vytrvale vše, co tě vzdaluje ode mne, vyprázdni se od sebe samého, zapři se skrze umrtvování a naplň se mnou. Jez mé Tělo a pij mou Krev, nasyť svůj hlad tím, že budeš přijímat Cestu, Pravdu a Život.
  Mé Srdce tě čeká každé ráno, nechci, abys zemřel, ale abys měl život v hojnosti, mám v tobě obzvláštní zalíbení.
   PŘIJĎ  KE  MNĚ  S  POKOROU  A  DŮVĚROU,  S  HOROUCÍ  LÁSKOU   a  pak  rozjímej,  mlč,  raduj  se  a  obdivuj  tím, že se hluboce ponoříš do mne i do své nicoty...

                              

                      "JEN  ČISTÉ  DUŠE  UVIDÍ  BOHA."

           Jak blahoslavená Angela z Foligna viděla Pána při proměňování.
    Známá mystička 13. století, františkánka bl. Angela z Foligna, nazývaná pro své bohaté duchovní zážitky "učitelkou teologů", mívala v okamžicích proměňování při mši svaté vidění Pána Ježíše ve svaté hostii. Píše o tom:
   ...Když kněz pozvedl svatou hostii, promluvil ke mně Bůh: "PODÍVEJ  SE,  VEŠKERÁ  MOC  JE  NYNÍ  PŘÍTOMNÁ  NA  OLTÁŘI!"  Uviděla jsem tam Pána. Jeho tvář mne naplnila radostí, na kterou nikdy nezapomenu!
    Jindy jsem zase v proměněné  hostii uviděla Ježíše jako dítě. Bylo to ale vznešené dítě s královským žezlem v ruce. Když kněz položil hostii zpátky na oltář, pocítila jsem bolest v srdci, tak to bylo krásné!
     Potom opět při mši svaté mne při zpěvu  SVATÝ, SVATÝ, SVATÝ  PÁN...uchvátilo veliké světlo. Když kněz pozvedl proměněnou hostii, ukázal se mi Pán, tentokrát na kříži ve smrtelném zápase...
     Později při jedné mši svaté, když lid při pozdvihování sv. hostie klečel, jsem byla Duchem unesena. Zjevila se mi Nejsvětější Panna Maria a řekla mi: "Moje dcero, protože jsi milá mně i mému Synovi, tak můj Syn právě k tobě přišel a požehnal ti." Pochopila jsem, že Syn Ježíš Kristus je právě v tom okamžiku na oltáři. A Panna Maria mi chtěla tuto novou radost sdělit. Skutečně jsem pocítila tak nevyslovitelnou radost, jakou bych nedokázala popsat! Tu posilovalo ještě, že Nejsvětější Panna mi to řekla s takovou pokorou a láskou, až jsem se divila, čím jsem si tuto milost zasloužila...
    Díky tomu teď častěji  HOŘÍ  OHEŇ  V  MÉ  DUŠI.  Ale tento oheň, který mi uděluje Ježíš pod svátostnými způsobami, je oheň zcela zvláštního druhu. Je to mírný oheň lásky.  KDYŽ  JE  TENTO  OHEŇ  V  DUŠI,  potom pravdivě poznávám,  ŽE  V  DUŠI  JE  BŮH!  NEBOŤ  OD  NIKOHO  JINÉHO  TO  NEMŮŽE  POCHÁZET....
   (Dienst am Glauben 1-3/2009)

       Mt 5, 8: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha."

            SVATÝ  FRANTIŠEK  Z  FATIMY - EUCHARISTICKÁ  DUŠE
                                          Bernard Balayn

     V této době, kdy se církev připravuje na stoleté jubileum zjevení Panny Marie ve Fatimě v roce 1917, je vhodné si všimnout  VELKÉ  ZBOŽNOSTI  MALÝCH  PASÁČKŮ  Z  FATIMY,  zvláště  FRANTIŠKA  MARTA - Hyacintina bratra a Luciina bratrance.
    Když si připomeneme paměti sestry Lucie, jsme dojati intenzivní a hlubokou prorockou a eucharistickou zbožností tohoto malého chlapce, který v roce 1916 při prvním zjevení anděla měl sotva 8 roků. Jeho příkladná zbožnost není bezvýznamná pro povědomí církve a eucharistickou výchovu dnešní mládeže, která je svatosti života tímto způsobem vzdálena!
 
                               Zjevení Lásky, která není milovaná
     Od apoštola Jana až ke svaté Markétě Marii Alacoque a svaté Faustýně není žádného světce, který by nebyl dotčen láskou, již dlužíme tomu, který dal za nás svůj život! Tento požadavek našel nezapomenutelnou ozvěnu v osobě svatého Františka z Assisi, ochránce dětí, který jakoby v neutěšitelném vzlyku zvolal:  "LÁSKA  NENÍ  MILOVÁNA!"
    František Marto, který věděl o eucharistii jenom to, co ho naučila Lucie, a který ještě nepřistoupil k prvnímu svatému přijímání, nevěděl, co to znamená. Ale nebeským zjevením těmto třem dětem, zjevením anděla a potom Panny Marie pochopil náhle všechno.
     Začalo to první výzvou anděla Míru na jaře 1916: "Modlete se takto:  MŮJ  BOŽE...MILUJI  TĚ,  PROSÍM  ZA  ODPUŠTĚNÍ  PRO  TY,  KTEŘÍ  TĚ  NEMILUJÍ. - Srdce Ježíšovo a Mariino slyší vaše vroucí prosby." Když se jim anděl Portugalska zjevil v létě, doporučil jim: "Přinášejte oběť jako akt zadostiučinění za hříchy, kterými je Pán zraňován."
     Na podzim se vrátil anděl po závěrečném, slavnostním zjevení se svátostnými způsobami v ruce, poklekl a učil je onu velkou  EUCHARISTICKOU  MODLITBU  z Fatimy: "Nejsvětější Trojice, v nejhlubší úctě se ti klaním a obětuji Ti drahé Tělo a Krev, duši a božství Ježíše Krista...jako zadostiučinění za všechny potupy, svatokrádeže a lhostejnosti, kterými je urážen." Pak jim podal svaté přijímání a prosil je vroucně: "Přijměte Tělo Ježíše Krista,  KTERÉ  LIDÉ  TAK  STRAŠNĚ  URÁŽEJÍ!  SMIŘUJTE,  SMIŘUJTE  SVÉ  HŘÍCHY  A  UTĚŠUJTE  SVÉHO  BOHA!"  Toto je ozvěna nářku z Písma svatého: "Doufal jsem v soucit, ale marně, v utěšitele, ale nenašel jsem je."(Žalm 69, 21)
    Tady se setkáváme s tématem mystického utrpení, které zjevilo Srdce Ježíšovo svaté Markétě Marii Alacoque. Při kázání útěchy probudilo v tomto dítěti nenasytitelnou touhu utěšovat Pána. Tato žádost se prohlubovala nejméně ve třech dalších stupních: Při prvním a druhém zjevení Naší Milé Paní 13. května a 13. června 1917, kdy pasáčci na konci jejího zjevení ve světle, které vyzařovalo z rukou svaté Panny,  UVIDĚLY  KRISTA  V  JEHO  VELIKÉM  SMUTKU  NAD  HŘÍCHY  LIDÍ.  A konečně při posledním zjevení 13. října, kdy svatá Panna  PROSILA  LIDSTVO,  ABY  UŽ  NEHŘEŠILO!
    Tenkrát se ukázala Panna Maria také jako  ZARMOUCENÁ  A  HLUBOCE  SMUTNÁ,  což hluboce zasáhlo dobré Františkovo srdce. A od toho okamžiku se všechno změnilo v jeho osobní odpovědi a v jeho celkovém osobním postoji k tomu, co považoval za rozhodující:  ODPOVÍDAT  NEMILOVANÉ  LÁSCE  CO  NEJVĚTŠÍM  ZADOSTIUČINĚNÍM,  ÚTĚCHOU  A  SMÍŘENÍM,  které se staly základními slovy jeho charismatu.
    Podle moudrého vedení božské Prozřetelnosti mělo každé z těchto tří dětí svoje vlastní dary. František byl nejsilněji zaměřen na Eucharistii, a byl jistě svým přirozeným založením a svojí nadpřirozenou citlivostí k utrpení Pána nejmystičtější ze všech. Utrpení Pána ho dojímalo nejvíce, ještě dříve než trpěl za hříchy a za "Svatého otce", jehož výrazné utrpení viděl v jednom zjevení.(Jedná se o papeže Jana Pavla II., který musel nejvíce bojovat s "bezbožníky" ateistického marxismu.)
    Ve svém čtvrtém pojednání, které mluví o Františkových charakterových rysech, říká jeho sestřenice neustále, jak velmi bylo Františkovo citlivé srdce dojato od prvního až do šestého zjevení  BOLESTÍ  A  SMUTKEM  KRISTA  A  JEHO  MATKY,  a jak velmi se snažil  SVOU  DOBROU  VŮLÍ  TOMUTO  UTRPENÍ  ZABRÁNIT  už tady na zemi, aby to pak v nebi dovršil. Porozuměl, co je v lidském určení rozhodující:  PŘIPRAVENOST  K  UTRPENÍ  A  TAK  USMIŘOVAT  UTRPENÍ  KRISTOVO, těšit ho a stát se spoluvykupitelem - jak říká Marta Robinová - s ohledem na spásu všech.  TO  BYL  PROGRAM  krátkého, ale intenzivního života  MALÉHO  PASTÝŘE.  Opakoval bez ustání: "Viděl jsem našeho Pána ve světle, které vyzařovala Naše Milá Paní do mé hrudi.  ALE  ON  BYL  TAK  SMUTNÝ,  KVŮLI  TOLIKA  HŘÍCHŮM,  KTERÉ  HO  ZRAŇOVALY!  Kdybychom je, ta Srdce Ježíše a Marie,  MOHLI  OBĚTOVANÝM  UTRPENÍM  UTĚŠIT,  byli bychom šťastní! Já bych vytrpěl všechno, co ona chtěla. Chci přijít do nebe,  ABYCH  JEŽÍŠE  POTĚŠIL!"  Říkal také: "MYSLÍM  NA  BOHA,  KTERÝ  JE  TAK  SMUTNÝ  KVŮLI  MNOHA  HŘÍCHŮM!  Ach, kéž bych mu mohl udělat radost!  CHCI  NEJPRVE  POTĚŠIT  NAŠEHO  PÁNA  A  POTOM  OBRÁTIT  HŘÍŠNÍKY."  Pro něho splývaly obě tyto věci v jedno: "CHCI  OBRÁTIT  HŘÍŠNÍKY,  aby už Ježíše nezraňovali a  ABY  UŽ  NEBYL  SMUTNÝ!"  Jeho nemoc - Španělská  chřipka, která tenkrát řádila - byla pro něho neočekávanou příležitostí, aby ještě více trpěl, aby utěšil Ježíše a Marii, jejichž utrpení poznal, zvláště svaté Panny na konci jejího posledního zjevení: "Nesmíme už Boha urážet. Náš Pán už byl tolik urážen!"

              Františkova stravující vášeň ve službě Kristu a duším
     I když byl hluboce dotčen zjevením pekla a nutností trpět za hříšníky a za papeže a pěstovat úctu k Panně Marii, tím nejdůležitějším pro něho bylo uctívat Trojjedinného Boha. Aniž by o tom věděl, uskutečňoval tak heslo svaté Jany z Orléansu: "Jako první věc musíme sloužit Bohu!" František byl duší zaměřenou v první řadě na Krista. Bylo jeho největším přáním přijít do nebe a byl vyslyšen tím, že byl povolán do nebe jako první. Používal všech možných duchovních a lidských prostředků, aby miloval svého Pána, a toužil po tom, vidět ho ve zjeveních v záři, která vycházela z rukou Paní světla.  CHTĚL  USPOKOJIT  SVÉHO  JEŽÍŠE,  SETŘÍT  JEHO  SLZY  A  VIDĚT  HO,  JAK  SE  ZASE  USMÍVÁ.
    Jak to chtěl provést? Tím, že doslovně chtěl následovat doporučení svaté Panny, která mu předávala Lucie. Protože kořenem smutku Kristova je zlo, kterého se dopouštějí hříšníci, musí především a to za každou cenu odstranit všechno zlo!  BOJOVAL,  ABY  ZVÍTĚZIL  NAD  SVÝMI  CHYBAMI  A  ZPOVÍDAL  SE  DO  POSLEDNÍHO  DNE.  Aby toho dosáhl, odděloval se od lidí, chránil se pochybného jednání, karnevalu a dokonce i dětského tance. Radil také Lucii, aby se toho neúčastnila. Vypěstoval si silně vyvinutý smysl pro hřích a často říkal: "Nedělejte to nebo ono, je to hřích!" Myslel na strašlivou vizi pekla, která Hyacintě naháněla strach a hrůzu, že by obětovala svůj život, aby zachránila ohrožené duše před peklem: "Tolik duší přichází do pekla!" naříkala. Pak se musí zlo usmiřovat. Jak? Tím, že se bude konat dobro a opak zla, totiž dobro podle vůle Boží,  KTERÉ  JE  VYJÁDŘENO  V  DESATERU  PŘIKÁZÁNÍ.
     Od té doby se snažil František konat své povinnosti jako dítě v rodině a  JAKO  MALÝ  KŘESŤAN.  Byl stále milý, mírný, klidný a miloval přírodu. Rostl ve svatosti tím, že odmítal hněv, doma poslouchal, ke kamarádům byl velkorysý a snažil se posloužit všem starým lidem a lidem v nouzi...Mohli ho poprosit o cokoliv, přijal všechno. Když byl nemocný, přicházeli jeho přátelé rádi na návštěvy, protože cítili, že jeho pokoj byl jako kaple.  CÍTILI  SE  TAM  DOBŘE,  PROTOŽE  OD NĚHO  VYCHÁZELO  SKUTEČNĚ  NĚCO  JAKO  "NEBESKÁ  VŮNĚ".
    Smiřovat znamená také obětovat se a být připraven  PO  BOKU  KRISTOVĚ  TRPĚT.  Měli na mysli slova anděla a potom Paní: "Přineste všechno, co můžete, jako oběť   SMÍŘENÍ  ZA  HŘÍCHY,  kterými je on urážen  a jako prosbu  ZA  OBRÁCENÍ  HŘÍŠNÍKŮ. Přijměte především odevzdaně utrpení, které na vás Pán sešle, a snášejte je s trpělivostí." František vzal na sebe svůj díl - a nemalý - odříkání a skoro nepřetržitý život v pokání, oč více věděl, že nebude dlouho žít. Bral na sebe zkoušky, které Bůh sesílal: DUŠEVNÍ  ZKOUŠKY  - jako pohoršení: nevíru příslušníků rodiny, kritiku a pohrdání obyvatel vesnice, obtěžování poutníky a zvědavci, výhrůžky - dokonce výhrůžky smrtí od autorit(zednáři).
      DUCHOVNÍ  ZKOUŠKY - pochybnosti, pokušení, obavy, opakované náročné výslechy kněžími atd. Jemu chtěl obětovat František svá osobní utrpení, jako starosti kvůli utrpení Lucie,  SVÁ  NEUVĚŘITELNÁ  TĚLESNÁ  STRÁDÁNÍ,  podobná utrpením pouštních otců, odříkání v jídle, pití, spánku, volném čase, k tomu šlehání nohou kopřivami, nošení hrubých provazů okolo pasu..atd.  Žíznil po obětech z lásky k Ježíši a ke svým bližním natolik, že jenom Nejvyšší ho mohl mírnit, jak to řekla Panna Maria při svém zjevení v září: "Bůh je s vašimi oběťmi spokojen, ale nechce, abyste spali s provazy. Noste je jen ve dne."
     Utrpení nemělo být nápadné, pro něho bylo důležité jenom to, "aby Bůh byl spokojen". Jemu s jeho oběma spolutrpitelkami se podařilo zmenšit smutek Boha a připravit mu radost.
    Smíření a útěchu mohl působit také mimořádný  ŽIVOT  MODLITBY,  k němuž patřila v prvé řadě účast na bohoslužbách ve farnosti, i když obě mladší příbuzné nebyly dostatečně staré, aby mohly přijímat. Už brzy se stále modlili všechny ty modltby, které je naučil anděl a Naše Milá Paní, spojovali je se svými oběťmi. K nim patřilo to, co jim Maria řekla v červenci: "Modlete se, modlete se mnoho a přinášejte oběti za hříšníky, vždyť mnoho duší přichází do pekla, protože se za ně nikdo nemodlí a neobětuje... Když přinášíte oběť, říkejte:  JEŽÍŠI,  DĚLÁM  TO  Z  LÁSKY  K  TOBĚ,  ZA  OBRÁCENÍ  HŘÍŠNÍKŮ  A  KE  SMÍŘENÍ  ZA  VŠECHNY  TY  HŘÍCHY..." Ale nejkrásnější z těchto modliteb je vždycky velká modlitba klanění anděla Eucharistie, zaměřená k oběti Syna  Otci v Duchu Svatém, obsahuje v sobě všechno, co může Boha potěšit a usmířit zlo.František se stal svým způsobem mistrem v klanění a v modlitbě smíření, jak to dokázal 13. května: "Nejsvětější Trojice, klaním se ti! Můj Bože, můj Bože, miluji tě v Nejsvětější svátosti!" Přitom často odcházel do přírody, mluvil s Bohem, klaněl se mu a myslel všechno opravdově. Ale přesto dával přednost klanění ve vesnickém kostele a chodil tam i v době smrtelné nemoci, která ho postihla až na pokraj svých sil. Biskup Cosmedo Amaral dosvědčil, že "František myslel stále na eucharistického Ježíše a navštěvoval ho, kdykoliv mohl. Chtěl dělat společnost  SKRYTÉMU  JEŽÍŠI - jak říkal. Když už nemohl stát na nohou a proto ani chodit do kostela, prosil Lucii, aby tam šla místo něho, a svěřil jí své modlitební prosby. K tomu přispívala i jeho věrnost růženci, který se od té doby správně modlil, takže na svém loži, když už nemohl nic jiného dělat, se  KAŽDÝ  DEN  POMODLIL  NĚKOLIK  RŮŽENCŮ.  Když tak den za dnem nashromáždil množství obětí a modliteb, těšil se, že Ježíš "bude šťasten" a že k tomu mohl přispět, aby ho potěšil tím, že se obětoval za hříšníky.
    V předvečer své smrti, ve čtvrtek 3. dubna, prožil nesmírnou radost, když mohl z rukou kněze přijmout poprvé svaté přijímání. S tímto nevýslovným štěstím odešel příštího dne do věčné blaženosti, aby mohl Ježíše utěšovat tváří v tvář. Důkazem, že Pán byl spokojen, bylo, že jeho modlitby a pokání bylo provázeno mnoha milostmi všeho druhu, jak vyprávěla Lucie, jeho hlavní svědkyně. Tak začalo hned po jeho časné smrti - 4. dubna 1919 - uctívání této vynikající zbožné duše zástupem lidí, dříve, než dosáhla jeho sestra Hyacinta stejné úcty. Toto množství lidí tedy v něm vidělo nezpochybnitelného posla, a dokonce proroka eucharistické lásky. A ve šlépějích Neposkvrněného Srdce Panny Marie bylo jeho dětské srdce zářivou cestou k Srdci Ježíšovu, které je dnes uráženo více než kdy předtím, jak řekl biskup Cosmedo Amaral ve svém kázání 13. května 1982 ke statisícům poutníků: "Nestačí obdivovat Františkovu lásku k Eucharistii.  ONA  JE  VÝZVOU  PRO  NÁS  VŠECHNY!"
    Jak jsem se pokusil ukázat ve své knize "Pasáčci ranní záře"(Les bergers de l' aurore), září postava blahoslaveného Františka kvůli jeho mimořádné disponibilitě jako prvotřídní vzor plodnosti, který není jenom  VZOREM  DOSPĚLÝM  KŘESŤANŮM,  ALE  v prvé řadě mnoha dětem,  MLÁDEŽI  DNEŠKA,  TRPÍCÍ  NEZNALOSTÍ  BOHA,  nudou prostřednosti, mládeži, která je lákána všemi možnými pokušeními, velice ranými zkušenosti se zlem je zraňována a upadá do znepokojující existenční prázdnoty ideálů.
  (Světlo 7/2017, zdroj: Maria heute 7-8/2014)
                                                                     
                          32. Poselství Ježíše ze dne 9. června 2016.              
                                   Nástroj: Luz de Maria (Argentina).       
                             NIKDO NEDOSÁHNE SPÁSY BEZE MNE...
    Můj lide, má vůle nepřestává, pokračuje velkým plánem spásy...Proto jsem vás zavolal – vy, kdo jste poslušní a naplňujete ji, přivedete mé dílo k završení. Ti, kdo ji odmítají, Mě zapřou.
   Můj lide, bydlím v srdci každého jednoho z vás. Nevzpírejte se, když vás napravuji, nevzdalujte se ode Mne, když vás vedu ke své Pravdě. Nezapomeňte, že co vytvořil člověk, je pomíjející...Pojďte ke Mně: "Já jsem, který jsem" [Ex 3, 14].
    Učený je blázen. ..NA  JEDNODUCHÉM  A  POKORNÉHO  SRDCEM  SPOČINE  MŮJ  ZRAK  A  MÁ  LÁSKA.   Miluji Pravdu ve způsobu života. Slovo může být chvilkové a povrchní. Vy, moji lidé, jste jen mé děti, není důvod, abyste Mě vlastnily. Nezapomeňte, že se dívám s obzvláštním zalíbením, s velkou milostí,  NA  NEÚNAVNÉ  HLEDAČE  MÉ  LÁSKY,  kterou přivádí k životu. Mé děti nejsou klidné samy v sobě, ale jsou dychtivé získat své bližní, aby s nimi sdílely spásu. Moji lidé, miluji vás. Žehnám vám.


                 Z  TEMNOTY  NEVĚRY  K  SETKÁNÍ  S  KRISTEM!
                                         P.M. Piotrowski TChr

     V létě r. 1964 proběhla v životě mladého italského studenta Vittoria Messoriho radikální změna. Hmatatelně zakusil Boží existenci. Z agnostika se tak stal jeden z nejznamenitějších současných apologetů Katolické církve, proslulý spisovatel a novinář, jehož knihy stojí v čele světových bestsellerů.
     Obrácení - jak píše Messori v knize "Proč věřím" - se uskutečnilo bez jeho jakékoliv zásluhy. Byl to jemu nabídnutý dar. Mohl ho samozřejmě odmítnout, ale kdyby to udělal, byl by - jak sám říká - "úplným oslem, který zavírá nejen srdce, ale i oči a odmítá to, co je samozřejmé...."  Víra v Ježíše Krista se stala pro Messoriho tak DRAHOCENNÝM  POKLADEM,  ŽE  DNES  JE  OCHOTEN  ZA  NI  POLOŽIT  I  ŽIVOT!  Raději by umřel, než by Krista zapřel!

                             Otázka po smyslu smrti a Kristova odpověď.
     Messoriho rodiče byli slušní, ale nevěřící lidé. Žili v Turíně, otec byl nejdříve vojákem, potom úředníkem. Přesto Vittorio (nar. r 1941) byl u prvního svatého přijímání, neboť i ateisté byli tenkrát přesvědčeni, že "to děti ochrání před neštěstím". Navštěvoval prestižní Azegliovo gymnázium v centru Turína, poté studoval na univerzitě politologii. Aby zaplatil studia, pracoval v noci jako telefonista. Ve shodě s formací, kterou získal doma i ve škole, byl agnostikem a antiklerikálem. Fascinovaly ho spisy francouzského existencialistického filosofa Jeana Paula Sartra, který útočil proti katolické víře.
    Jednou v létě r. 1964 ho však náhle přepadla otázka: Skončí se všechno mojí smrtí? Na to nedostal odpověď ani od svých učitelů, ani od racionalistické ideologie, v níž byl vychován. Vede skutečně smrt  DO  ČERNÉ  PROPASTI  NICOTY?  Tato palčivá "velká neznámá" mu nedopřála klidu. Sám neví, jak se to stalo, že jedno odpoledne našel malé, kapesní vydání evangelií, pohozené ve skříni. Otevřel a četl: "Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.." (Matouš 11,28)
    Tehdy se stalo něco mimořádného. Jakoby mu spadly šupiny z očí. Vzrušeně četl dál - a z temnoty na něj zazářilo  SVĚTLO: Vittorio se setkal s Kristem "ve fyzickém pravdivém smyslu: tak silná byla jistota této přítomnosti. Slovo se pro mě doopravdy stalo tělem, nabídlo mi radost i neklid, velké nadšení i bázeň, uspokojení z vyplněné povinnosti i výčitky svědomí kvůli mé nevěrnosti.." Šlo o  MYSTICKOU  ZKUŠENOST  SVĚTLA  KRISTOVI  PŘÍTOMNOSTI,  které jako pramen vytrysklo z evangelia.
     Messori zdůrazňuje, že tato jeho zkušenost byla absolutně objektivním faktem, ne iluzí nebo dokonce psychickou chorobou. Bylo to jako tsunami, které rozbilo na kusy celou jeho dosavadní racionalistickou a materialistickou ideologii.  NÁHLE  HO  NAPLNILA  PŘÍTOMNOST  BOHA,  JEHOŽ  EXISTENCI  DOSUD  POPÍRAL. Navíc s údivem odhalil,  ŽE  CELÁ  PRAVDA  ZJEVENÁ  BOHEM  JE  OBSAŽENA  V  KATOLICKÉ  CÍRKVI!  Pokora od té doby byla pro něho životní nutností, neboť právě ona znamená  POSLUŠNOST  VŮČI  PRAVDĚ  O  BOHU  I  O  ČLOVĚKU!  Rozmetala na prach jeho intelektuální snobismus a způsobila, že  "SE  DEFINITIVNĚ  ZŘEKL  VOLNÉ  LÁSKY"  a  všech sexuálních kontaktů s děvčaty. Stal se praktikujícím katolíkem! Před konverzí mu chyběla disciplína, nyní ale po setkání s Kristem si stanovil program práce i modliteb. Ten byl tak přísný, že by ho nevydržel snad ani mnich kartuzián. Mimo jiné denně rozjímal texty Písma svatého a studoval katechismus.

                                 Setkání s Pascalem a Frossardem
    Duchovní i intelektuální život Messoriho po konverzi silně ovlivnil francouzský matematik, filozof a mystik Blaise Pascal, který žil v 17. století. Jeho spis "Myšlenky" pomohl Messorimu lépe pochopit, co se vlastně stalo v jeho životě. Pascal totiž měl téměř doslova stejnou mystickou zkušenost setkání s Kristem jako Messori. Úplná duchovní proměna, vnímání "ohně" Boží přítomnosti a lásky, jakož i celá atmosféra byly tytéž u Messoriho i u Pascala.
     Díky Pascalovi Messori pochopil, že bez Božího zjevení nejsme my, lidé, schopni odlišit pravdu od lži. Vřele přijal Pascalova slova: "POSLEDNÍM  KROKEM  ROZUMU  JE  UZNÁNÍ TAJEMSTVÍ,  KTERÉ  HO  PŘEVYŠUJE."  Messori právě toto učinil.  OTEVŘEL  SE  VŮČI  TAJEMSTVÍ  BOHA!  Dogmata katolické církve se stala pro něho směrovkami na cestě svobody v poznávání Boha.
    Každý logicky myslící člověk, když odmítne všechny předsudky, dospěje k závěru, že jsme ponořeni do tajemství makro- i mikrokosmu a do  JEŠTĚ  VĚTŠÍHO  TAJEMSTVÍ  DUCHOVNÍHO  SVĚTA!  Proto je těžko pochopitelné, proč tolik lidí se nad tím nezamýšlí! Messori píše: "Ať nás nerozesmívají ti, kteří se pokládají za moudřejší než věřící, protože nahrazují svého Boha Stvořitele absurdním idolem, jímž by měla být Věčná Hmota!"
     Jenom věřící člověk si uchovává svobodu při hledání Pravdy. To je markantně zřejmé u událostí, které přesahují přirozené zákony,  ČILI  U  ZÁZRAKŮ.  Když věřící zjistí, že fakta jsou nepopiratelná, tak zázrak přijme.  Nevěřící  ale  ODMÍTÁ  JAKOUKOLIV  MOŽNOST  ZÁZRAKU - a tím se uzavírá před uznáním  JINÉHO  ROZMĚRU  SKUTEČNOSTÍ,  NEDOSTUPNÉHO  SMYSLOVÉHO  POZNÁNÍ.  Zázrak se totiž nedá vměstnat do jeho ideologického schématu. Tehdy se uchyluje k nejrůznějším iracionálním výkladům.  NENÍ  VNITŘĚ  SVOBODNÝ,  ALE  ZOTROČENÝ  ATEISTICKÝM  DOGMATEM,  KTERÝ  TVRDÍ,  ŽE  BŮH  URČITĚ  NEEXISTUJE,  a  proto nemohou být ani zázraky!
     Druhou osobností, která na Messoriho po konverzi silně zapůsobila, byl André Frossard, jediný katolík mezi 40 členy Francouzské akademie věd a osobní přítel papeže Jana Pavla II. Napsal knihu o svém obrácení "Bůh žije, potkal jsem Ho."(U nás pod názvem: "Bůh je, potkal jsem Ho!) Pocházel z ateistické rodiny, otec byl zakladatelem Francouské komunistické strany. André kolem 30. let jako mladý, začínající novinář hledal v Paříži svého přítele a přitom "náhodou" vstoupil do kostela, kde právě byla vystavena Nejsvětější svátost. Tehdy pocítil, že do jeho nitra pronikla jakási tajemná moc, která jej osvobodila od ateistické slepoty a zahrnula nadpřirozenou realitou Boha, vyzařující přímo z Nejsvětější svátosti. Bůh ho zahrnul vlitým poznáním, že Katolická církev obsahuje o Něm Pravdu ve svém učení.
     Frosard píše: "S tímto 'vtrhnutím'  BOŽÍ  SKUTEČNOSTI  DO  ŽIVOTA,  je spojena radost entuziasmu trosečníka, jehož právě zachránili z oceánu před jistou smrtí. Teprve tehdy jsem si uvědomil, v jakém blátě jsem žil, a divil se, jak jsem tam mohl vůbec dýchat. Zároveň jsem byl obdarován novou rodinou,  JÍŽ  SE  STALA  KATOLICKÁ  CÍRKEV."

                                              Plody obrácení
     V této výjimečné době krátce po konverzi, kdy Messori zakoušel čerstvou zkušenost osobního setkání s Bohem, se u něho projevovala intenzivní potřeba modlitby - a to beze slov, v radostné intimitě, doprovázené často i slzami. Byl to, jak píše "pláč útěchy, údivu a poznání, ale též  KAJÍCNOSTI,  VÝČITEK  SVĚDOMÍ  A  LÍTOSTI". Začal denně chodit na mši svatou a odhalil,  JAK  OBROVSKÝM  POKLADEM  JE  EUCHARISTIE,  SKUTEČNÁ  PŘÍTOMNOST  ZMRTVÝCHVSTALÉHO  KRISTA.  Právě ve svatostáncích  KATOLICKÝCH  KOSTELŮ  je přítomen  největší  POKLAD  LIDSTVA,  náš  Spasitel Ježíš Kristus, který září mocí svého božského života a lásky.
    Po svém obrácení chtěl Messori být objektivní, a proto nakoupil několik protikatolických knih. Tato četba ho ještě více utvrdila v přesvědčení, že  PLNOST  PRAVDY  SE  NACHÁZÍ  POUZE  V  EVANGELIU,  interpretovaném a prožívaném ve společenství katolické církve. Poté Messori vyhledal svého katechetu z gymnázia, františkána otce Berarda.  PŘISTOUPIL  U  NĚHO  KE  SVÁTOSTI  SMÍŘENÍ.  I když vyznání hříchů jej bolelo, přineslo mu nakonec obrovskou  RADOST  ZE  ZÁZRAKU  ODPUŠTĚNÍ!  Poznal, jak velkým pokladem je svatá zpověď, v níž se zpřítomňuje všemohoucnost  BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ!
     Po skončení studia se Messori stal novinářem, publicistou a obhájcem katolické nauky. Dokazoval, že víra v Ježíše Krista je podložena historickými fakty a evangelia podávají věrně všechno, co se odehrálo v Ježíšově pozemském životě. Historický Ježíš a Kristus víry je jedna a táž osoba. Tvrzení nepřátel církve, že evangelia jsou směsí mýtů a legend, postrádají jakékoliv opodstatnění. To všechno Messori vyložil ve své první knize "Mínění o Ježíši", která se stala světovým bestsellerem.
     Messori kategoricky odmítá názor, že  VŠECHNA  NÁBOŽENSTVÍ  JSOU  SI  ROVNA!  Je podle  něho škoda ztrácet čas spiritualitou Východu, která může být maximálně vzdálenou přípravou k plnosti Zjevení v Kristu. Všem, kteří mají averzi ke křesťanství, Messori radí seznámit se s krvavým barbarstvím pohanských kultů v Africe nebo Latinské Americe před příchodem Kolumba. Píše: ..."jsem přesvědčen, že mezi mnohými měl pravdu pouze ten Nazareťan, jenž o sobě prohlásil: 'Já jsem Cesta, Pravda a Život...' "
    Dodnes se Messori denně modlí, účastní mše svaté, čte a medituje Písmo, má rád lidovou zbožnost, nadšeně obhajuje zjevení Matky Boží v Lurdech a ve Fatimě. Ctí anděly, věří, že Pán dal každému člověku anděla strážce. Pochopil, že  NEJVĚTŠÍM  POKLADEM  LIDSTVA  JE  KATOLICKÁ  CÍRKEV.  Ona je Kristus,  KTERÝ  SJEDNOCUJE  SE  SEBOU  VŠECHNY  HŘÍŠNÍKY,  aby se osvobodili z otroctví hříchu, stali se svatými  A  PŘIŠLI  DO  NEBE !
    Církev je Matkou a Učitelkou, Kristovým tělem zpřítomněným v Eucharistii.


                                      ODPUŠTĚNÍ  HŘÍCHŮ
                                     O. Christoph Schönborn.

     Pouze Bůh  může odpouštět hříchy. V tom mají učitelé Zákona pravdu. Protože považují Ježíše za pouhého člověka, pohoršují se, že říká ochrnutému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." (Marek 2,5) Nepochopili, že On, jako Syn Boží, jako Syn člověka poslaný od Otce "má moc na zemi odpouštět hříchy".
    Abychom vůbec vytušili, jak velikým darem je  ODPUŠTĚNÍ  HŘÍCHU,  musíme se snažit pochopit závažnost hříchu! Pozemské zlo jako nemoci, katastrofy, ztrátu majetku pociťujeme spontánně jako to nejhorší, co nás může postihnout. Mravní a duševní utrpení nám napomáhá k větší zralosti, k novému spojení s Bohem. Přijmeme-li utrpení ve víře, budeme mít účast na Kristově kříži  A  PŘISPĚJEME  K  POSVĚCENÍ  DRUHÝCH.
    To se nikdy nemůže stát s hříchem.  HŘÍCH  ODDĚLUJE  LIDI  OD  BOHA  I  MEZI  SEBOU!  Ničí vnitřní jednotu jak jednotlivce, tak i kolektivu. Co je tedy hřích? "Jen proti tobě jsem se prohřešil, spáchal jsem, co je před tebou zlé" modlí se církev s žalmistou.(Žalm 51,6) Při pokusu pochopit, co je to hřích, je nutno především uznat hluboký vztah člověka k Bohu. Jen ten, kdo zná Boží plán s člověkem, může pochopit,  ŽE  HŘÍCH  JE  ZNEUŽITÍ  ONÉ  SVOBODY,  KTEROU  BŮH  DÁVÁ  STVOŘENÝM  OSOBÁM,  ABY  HO  MOHLY  MILOVAT  A  ABY  SE  MOHLY  MILOVAT  NAVZÁJEM.  HŘÍCH  je  "sebeláska  až  k   POHRDÁNÍ  BOHEM." Říká svatý Augustin. Hřích říká: "Já, Já, Já" - ne Ty.
     K tomu poslal Bůh svého Syna na svět, v tom spočívá cíl Ježíšova poslání: "spasit svůj lid od hříchů"(Matouš 1,21) Kristus zemřel za naše hříchy. Proto je prvním darem Vzkříšeného po Velikonocích: "Přijměte Ducha Svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."(Jan 20,22-23) Kristus svěřuje o Velikonocích své církvi to, co si žádný člověk nemůže sám darovat:  MOC  ODPOUŠTĚT  V  JEHO  JMÉNU  HŘÍCHY !
    KŘEST  je první  a  HLAVNÍ  SVÁTOST  pro odpuštění hříchů: spojuje nás s Kristem, který zemřel a vstal z mrtvých  a  DÁVÁ  NÁM DUCHA  SVATÉHO.  Proto zní článek  ve "velkém" Krédu: "Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů." Moc odpouštět hříchy tím ale není vyčerpána. Není žádná vina, byť sebetěžší,  KTEROU  BY  CÍRKEV  SVATÁ  NEMOHLA  ODPUSTIT.  Kristus zemřel za všechny. V jeho církvi je všem,  KDO  SE  OBRÁTÍ,  BRÁNA  ODPUŠTĚNÍ  OTEVŘENÁ!
   (Imacculata 2/2010, Zdroj: z knihy "Základy naší víry" od Christopha Schöborna)

                                 BANALIZOVANÉ  NEBEZPEČÍ
                            Příběh Agnieszky o nebezpečí magie.

    Šla jsem na ten seminář jako na obyčejné školení, ale když trenér zhypnotizoval sál se třemi tisíci lidí, vyděsilo mě to....

    Před osmi lety jsem potkala jednoho Francouze. Zdál se mi velmi dobrý, upřímný, úplně jiný než ti, které jsem potkala dříve. Uvěřila jsem všemu, co říkal. Byla jsem jím tak okouzlena, že ačkoliv jsem byla věřící, po půl roce známosti jsem se k němu odstěhovala do Francie. Žel, nevěděla jsem, že on i jeho matka jsou zataženi do věštectví...
    Poté, co jsem se přestěhovala, mě jeho matka při první vhodné příležitosti zavedla k věštci, aby zjistil, jestli se s jejím synem nechci spojit kvůli penězům. Po návštěvě se vrátila šťastná, poněvadž onen věštec rozptýlil její obavy. Můj přítel se na mne díval prizmatem toho, co mu o mně bylo kdysi předpovězeno. Ještě než mě poznal, měl napsáno na lístku, že jeho žena bude z východu, o hodně mladší a bude mít ve jménu písmena "s" a "z". Mezi námi je věkový rozdíl 11 let, jmenuji se Agnieszka, a protože všechno odpovídalo, vyplynul mu z toho náš svazek.
    Když jsem byla přijata za nového člena rodiny, brávali mě často k různým věštcům, a i když jsem tomu všemu nevěřila, přesto jsem se na tom podílela. Všimla jsem si, že ani můj přítel, ani jeho matka neměli přátele, nenavštěvovali rodinu a jejich jedinými známými byli věštci. V hlavě se mi tehdy rozsvítilo výstražné světýlko, ale ignorovala jsem ho.

                                          "Kariéra" v televizi
    V jednu chvíli mě získali pro to, abych jim pomáhala v realizaci programu o vyvolávání duchů. Natáčela ho známá francouzská televize a bylo do něho zapojeno mnoho věštců. Jezdili jsme po různých kostelích a hřbitovech  a tam se prováděly tyto programy. Nyní se mi to zdá děsivé, ale tenkrát - i když jsem se vyvoláváním duchů nezabývala - mě přilákali slibem, že když jim teď pomohu, dostanu brzy místo pracovnice ve známé televizi. Všechny jejich sliby se ale ukázaly jako lež a manipulace. Ten program trval dva roky. Tou dobou jsem začala mít problémy: obavy, depresivní stavy. Nikdy předtím  jsem neměla problémy s psychickým zdravím, ale tehdy - možná to bude znít divně - jsem cítila něčí přítomnost za čelem. Když jsme se vraceli po vyvolávání duchů, někdy jsem náhle začínala plakat a dlouho se nemohla uklidnit. Dokonce došlo k tomu, že když jsem dostala nějaký amulet, pověděl mi jakýsi hlas, abych si přeřezala žíly... V té době jsem neměla ponětí o tom, proč se to děje; nevěděla jsem, že to byl vliv seancí - byla jsem slepá. Vůbec jsem nepostřehla, kdy jsem se vlastně vzdálila od církve. Vůbec jsem nechodila do kostela, i na Vánoce a Velikonoce jsem zůstávala doma.

                                           Seance  pro  zasvěcené
    Jednou nás jeden z věštců přemluvil k tomu, abychom jeli do Říma na motivační trénink. Na semináři jsme se měli dozvědět, jak se stát miliardářem. Vedl to americký trenér. Měl kolem padesátky, byl velmi energický, stále v černém oblečení. Šla jsem na ten seminář jako na obyčejné školení, ale když trenér zhypnotizoval sál se třemi tisíci účastníků, vyděsilo mě to. Neprováděla jsem totiž kroky, ke kterým trenér vybízel, byla jsem zcela při vědomí. Rozhlédla jsem se kolem. Poblíž mě začala těhotná žena výt a další lidé padali, křičeli a plakali... Byly to démonické scény. Trenér uvedl, že používá Dickensovu hypnózu. Třetího dne sál znovu zhypnotizoval a lidé byli schopni chodit po žhavém uhlí.. Na závěr účastníci dostali certifikát, že jsou schopni překonávat svoje obavy a slabosti, poněvadž přešli oheň. Ten seminář byl velmi drahý; bylo za něj třeba zaplatit 1000 euro za osobu; soukromý seminář s tím trenérem stojí 30 000 euro.

                                              Každodenní  věštby
    VE  FRANCII  JE  VĚŠTĚNÍ  POPULÁRNĚJŠÍ  VÍCE  NEŽ  JINDE.  věštkyně a věštci platí daně a jejich studia tam jsou normálně zaregistrovaná. Francouz jde k takovému věštci tak jako k lékaři...
   Všechna životní rozhodnutí člověka, se kterým jsem bydlela, závisela na tom, co řekne věštec - od našich zásnub až po obchodní podnikání. V práci se přestal řídit svými znalostmi z oboru bankovnictví a všechny pohyby ve finančním sektoru odvozoval od rozhodnutí věštce. Podle jeho rad vydával obrovské sumy peněz, jenže nakonec došlo k tomu, že přišel o všechno a velké množství lidí se od něho odvrátilo. Rovněž matce mého partnera věštec předpověděl, že jednou vyhraje spoustu peněz, takže ta celé dny trávila v kasinu a  STALA  SE  ZÁVISLOU  NA  HAZARDU.
    Za nějaký čas mě začal partner velmi omezovat, nedovoloval mi chodit do kostela ani se setkávat s lidmi mimo okruh věštců. Nemohla jsem po tři roky ani přijet do Polska, protože on nechtěl, abych jela sama, a na společnou cestu věčně neměl čas.

                                           Návrat  k  církvi
     Až když jsem se vrátila k církvi, začaly se mi teprve otevírat oči.  VE  FRANCII JE  VELKÉ  MNOŽSTVÍ  NEVĚŘÍCÍCH  LIDÍ.  Kostel v mé obci zeje prázdnotou. Naštěstí mi Pán Bůh poslal do cesty paní, která mě začala brát s sebou na mši svatou. Dá se o ní říct, že mi spadla z nebe. To díky ní - po šesti letech pauzy - jsem šla ke zpovědi a slíbila si, že již nebudu víru zanedbávat. Už jsem úplně ztratila naději, že se mi podaří dostat z celé té hrůzy, ale když jsem se vrátila k církvi a  ZAČALA  ČERPAT  ZE  SVÁTOSTÍ  A  PŘISTUPOVAT  KE  SVATÉMU  PŘIJÍMÁNÍ,  dostala jsem najedno sílu a takový vnitřní pokoj,  ŽE  JSEM  SE  PŘESTALA  BÁT.  Polský kněz, kterého jsem našla v Métách, mi řekl, že musím co nejrychleji od toho člověka odejít a vyrvat se z toho pekla, ale že se nemám divit, neboť nyní mohou útoky zesílit. Žel, ten kněz měl pravdu....

                                            Zesílený  útok
    Bylo to čím dál horší. U mého partnera se začala projevovat agresivita. Nemohla jsem promluvit o víře ani se přiznat, že chodím na mši svatou, protože z toho šílel a doma bylo strašně zle...
     Údery jeho agrese ještě vzrostly, když začal chodit k velmi známému věštci, který mu tvrdil, že rozmlouvá s andělem, ale já jsem už tenkrát věděla, že rozmlouvá se satanem.
     Když po jedné návštěvě u něho dostal záchvat šílenství, já vyděšená, nevědouc co dělám, jsem začala polsky odříkávat "Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko..." Tehdy se můj partner uklidnil a začal se chovat normálně, zatímco předtím byl jako posedlý. Jeho matka vypadala podobně. Když jsem odcházela z domu, ona otevírala dveře a zuřivě mě proklínala a svolávala na mne to nejhorší.
                                              Kufry  za  dveřmi
    Jednoho dne, když se můj partner vrátil domů z návštěvy u věštve, který mu kdysi věštil naše zasnoubení, řekl mi, že se mám zbalit a odjet. Asi mu moje přítomnost bránila v úspěchu. Dalo by se říct, že mě vyhodil na ulici... Byla jsem zničená, neměla jsem práci, peníze ani bydlení...Přišlo i pokušení jít sama k věštkyni a dozvědět se, zda se k sobě zase vrátíme. Naštěstí mi dávala sílu a naději účast na Eucharistii.  ODEVZDALA  JSEM  VŠECHNO  PÁNU  BOHU,  protože jsem věděla, že sama to nezvládnu. Najednou se zcela nečekaně objevili lidé, kteří mi přišli pomoci. Po osmi letech se mi podařilo s Boží pomocí konečně se z té hrůzy dostat!
    Chtěla bych, aby si lidé uvědomovali,  JAKÝM  NEBEZPEČÍM  JE  VĚŠTECTVÍ!  Toto téma je často ignorováno a banalizováno. Prostě nám nedochází, jak obrovské ohrožení s sebou přináší! I já bych uvažovala podobně, kdybych to nezažila na vlastní kůži. Neuvědomujeme si, že tímto způsobem ničíme svůj život.  MŮŽE  TO  VÉST  AŽ  K  POSEDLOSTI!  Žel, člověk bez víry není schopen porozumět takovému ohrožení. Proto je tak důležité, abychom se vždycky pevně drželi Krista,  PROTOŽE  JEN  KDYŽ  SETRVÁME  V  MILOSTI  POSVĚCUJÍCÍ  A  JSME-LI  POSILOVÁNI  SVÁTOSTMI,  DOKÁŽEME  ODPOROVAT  ZLU!
  (Z Milujcie sie! 5/2015)

                                NENÍ  ODPUŠTĚNÍ  BEZ  OBRÁCENÍ

    Důvěra v Boží milosrdenství je nejdůležitější výzvou vyplývající ze zjevení Pána Ježíše Krista sestře Faustyně Kowalské, kterou si připomínáme vždycky druhou velikonoční neděli. Nelze však zapomínat, že Bůh  NENÍ  JENOM  MILOSRDNÝ,  ALE  TAKÉ  SPRAVEDLIVÝ.  S jeho milosrdenstvím nemůže počítat ten,  KDO  SE  PŘED  NÍM  NEPOKOŘÍ,  NELITUJE  SVÝCH  HŘÍCHŮ,  NEOBRÁTÍ  SE  k Němu a  NEVYUŽIJE  "zázraku Božího milosrdenství", jakým je  SVÁTOST  SMÍŘENÍ. Kristus o tom sv. Faustyně říká:
    "Jsem třikrát svatý a mám v ošklivosti i ten nejmenší hřích.  NEMOHU  MILOVAT  DUŠI  POSKVRNĚNOU  HŘÍCHEM,  ale když lituje, neexistuje hranice pro moji štědrost! Moje milosrdenství tuto duši objímá a ospravedlňuje. Svým milosrdenstvím stíhám hříšníky na  všech cestách  a  MÉ  SRDCE  SE  RADUJE  KDYŽ  SE  KE  MNĚ  VRACEJÍ.  Zapomínám na hořkosti, jimiž napájeli mé Srdce, a těším se z jejich návratu!
   Řekni hříšníkům, že  NIKDO  NEUNIKNE  MÉ  RUCE!  Když utíkají před mým milosrdným Srdcem, upadnou do mých spravedlivých rukou!
    Řekni hříšníkům,  ŽE  VŽDYCKY  NA  NĚ  ČEKÁM  a  naslouchám tepu jejich srdce,  KDY  ZAČNE  BÍT  PRO  MNE!
    Napiš, že  K  NIM  MLUVÍM  SKRZE  VÝČITKY  SVĚDOMÍ,  NEÚSPĚCHY  A  UTRPENÍ,  SKRZE  BOUŘE  A  BLESKY,  mluvím k nim skrze  HLAS  CÍRKVE,  a jestli promarní všechny mé milosti,  ZAČNU  SE  NA  NĚ  HNĚVAT,  ponechám je sobě samým a dám jim, po čem sami touží..."
  (Deník sestry Faustyny, par. 1728, Žródlo 27.9. 2009)

                                      ADORACE  LÁSKY
   
     V době komunistické perzekuce promluvil ve vidění Pán Ježíš k jedné rumunské řeholnici. Toto poselství se setkalo se živým zájmem tehdejšího prefekta  KONGREGACE  PRO  BOHOSLUŽBU  A  SVÁTOSTI  ve Vatikáně kardinála J. R. Knoxe v letech 1974-1981. Publikujeme zde jeho 2 části:
                                           Ježíš v Eucharistii
     "Já, Slovo, já, Pravda, nazývám Boha prostřednictvím mého milovaného apoštola Jana slovy nejvíce strhujícími a srozumitelnými:  BŮH  JE  LÁSKA.  Proto člověk, který nemiluje, nezná Boha! A naopak: Protože láska pochází od Boha, ten, kdo miluje, se narodil z Boha.(1 Jan 4,7-8)
     V Evangeliu i v Eecharistii kladu stále důraz na to, že Otec miluje mne a já miluji Otce. Zároveň  EUCHARISTIE  JE nejzřetelnějším  DŮKAZEM  LÁSKY  BOHA  K  LIDEM!  Chci, abyste i vy mne milovali a skrze mne Otce v tomtéž duchu lásky mezi Otcem a Synem.  TOHO,  KDO  MNE  MILUJE  V  EUCHARISTII,  BUDE  MILOVAT  I  MŮJ  NEBESKÝ  OTEC!  Pouze tajemství lásky ti umožní pochopit, že Bůh je láska. Jak bys mne, nekonečně velikého, mohla milovat tak, jak náleží, když tvé srdce je tak malé? Miluj mne v Eucharistii mou vlastní láskou. Miluj Otce mým Srdcem!"

                                              Adorující duše
    "Ó, Bože lásky v Eucharistii, miluji tě tvou vlastní láskou a skrze tebe miluji Otce! Tak Bůh miloval svět, že vydal za nás tebe, svého milovaného Syna. Stvořil jsi nás z lásky. Vtělil ses z lásky k nám. Ponížil ses a žil s námi z lásky. Dal jsi nám Evangelium a celý svůj život z lásky. Nechal ses za nás ukřižovat a zemřel jsi za nás na kříži z lásky. V nepochopitelném žáru své lásky ses nám dal v Eucharistii, abys uspokojil naši touhu po lásce, ale hlavně, abys nás naučil a uschopnil milovat Otce, Svatou Trojici,  KTERÁ  JE  VĚČNÝM  STŘEDEM  A  ZDROJEM  LÁSKY.
    Miluji tě, Ježíši v Eucharistii, prolévající krev z nekonečné lásky, kterou náš rozum nemůže pochopit. Miluji tě tvým vlstním Srdcem. Miluji tě Duchem Svatým lásky. Duchem, z něhož vytryskla Eucharistie.
    V této lásce se spojuji s Neposkvrněným Srdcem tvé Matky, rozzářeným nebeským ohněm tvé lásky a také s celou církví, tvojí věrnou Snoubenkou, se Svatým otcem, všemi biskupy, kněžími, věřícími, s celým lidstvem a všemi bytostmi schopnými lásky. Miluji tě rovněž  JMÉNEM  HŘÍŠNÍKŮ,  kteří tě nemilují, jménem  TVÝCH  NEPŘÁTEL, kteří nenávidí tebe i Otce. Miluji tě jménem těch,  KTEŘÍ  TĚ  MILUJÍ.  Toužím se ztratit ve tvé lásce, aby tě všichni poznali a MILOVALI!"
        (Milujcie sie 5/2009)

                       UCTÍVÁNÍ  BOHA  V  NEJSVĚTĚJŠÍ  SVÁTOSTI
                                      P. Andreas Hirsch FSSP

     Mojžíš si na Boží rozkaz vyzouvá boty a zahaluje si tvář při Božím zjevení v hořícím keři, který ale neshoří. Také prorok Eliáš si zahaluje tvář při setkání s Bohem na hoře Choreb a  VZDÁVÁ  TAK  VŠEMOHOUCÍMU  ČEST  A  POVINNOU  ÚCTU.  Zahalení tváře má svůj původ v nebeské liturgii: "V tom roce, kdy zemřel král Oziáš, jsem viděl Pána, jak sedí na velkolepém a vyvýšeném trůně. Lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové, měli každý po šesti křídlech, dvě na zastření tváře, dvě na zastření nohou a dvě na létání. Jeden na druhého volali tato slova: 'Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje celou zemi.'(Iz. 6,1-3) Vedle těchto dvou uctivých gest požaduje Bůh vrhnout se před ním na zem, protože toto zakazuje před nepravými bohy.
    Ježíš odkazuje těmito svými slovy na Deuteronomium 6,13: "Je psáno: Budeš se klanět Pánu, svému Bohu, a jeho jediného budeš uctívat."(Luk 4,8) Tím jsou křesťané vyzýváni, aby vzývali Otce v duchu a v pravdě. Aby byli k tomuto vzývání uschopněni, je zapotřebí prosby o Ducha Svatého kterého si vyprosili apoštolové společnou modlitbou, shromážděni ve večeřadle spolu s Marií před jeho sesláním o Letnicích. Vždyť Duch Svatý sestoupil na věřící, aby Boha chválili a svoje stížnosti přednášeli před ním v modlitbě bez ustání. Při uctívání Boha nám přikazuje Nový zákon  POKORNÝ  POSTOJ  KLEČENÍ: "Vešli tedy do příbytku, uviděli dítě s jeho Matkou Marií, padli na zemi a klaněli se mu."(Mt 2,11)  ŽENY  PADLY  PŘED  ZMRTVÝCHVSTALÝM  JEŽÍŠEM  NA  KOLENA.(Mat 28,9)
     Pomocí těchto biblických informací se dá vysvětlit v kombinaci s prvním mešním kánonem přítomnost Zmrtvýchvstalého v Eucharistii, zmiňovaná v textu proměňování, a  DŮLEŽITOSTI  UCTÍVÁNÍ  SVÁTOSTI  VKLEČE.
     Encyklikou "Mysterium fidei"(tajemství víry) podpořil Papež Pavel VI. dne 3. 9. 1965 učení o přeměně podstaty a o skutečné přítomnosti Ježíše Krista s jeho božstvím a lidstvím pod způsobami chleba a vína. Důstojnost uctívání svaté Eucharistie při mši svaté i mimo ni je tím samozřejmá. Na to poukazuje také papež, když požaduje pečlivé uchovávání konsekrovaných hostií a jejich uctívání. Papež Jan Pavel II. píše v roce 2003 ve své encyklice "Ecclesia de Eucharistia"(Církev z Eucharistie), že Ježíš svojí mešní obětí vyjádřel zaslíbení,  ŽE  ZŮSTANE  S  VĚŘÍCÍMI  AŽ  DO  KONCE  SVĚTA.  Z utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Kristova vychází církev, která se stále buduje z Eucharistie, která právě toto tajemství víry zpřítomňuje.
     Proto se máme účastnit na mešní oběti, pěstovat a podporovat eucharistickou úctu,  PROTOŽE  VEDE KE  SVATOSTI  A  KE  KRISTU  A  POSILUJE  LÁSKU  K  NĚMU,  který je přítomen pod eucharistickými způsobami, pokud tyto trvají.
    Skutečná přítomnost Krista pod způsobami chleba a vína je biblicky podložena v učení církve: "Toto je mé tělo,...Toto je má krev."(Mat 26, 26-28)  "Nelze vnímat smysly, že je v této svátosti přítomno pravé tělo a pravá krev Krista", říká svatý Tomáš, "nýbrž  POUZE  VÍROU,  KTERÁ  SE  OPÍRÁ  O  BOŽÍ  AUTORITU! " Proto v komentáři k úryvku ze sv. Lukáše 22,19: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává", říká sv. Cyril: "Nepochybuj, zda je to pravda,  ale  spíše  S  VÍROU  PŘIJMI  SLOVA  SPASITELE -  ON  NELŽE,  protože  ON  SÁM  JE  PRAVDA!" (KKC 1381)  Ježíš je stále skrytý, to musíme na tomto místě a v dalších pochybnostech vždy uznat.
    Už v začátcích církve byla svatá Eucharistie uchovávána pro přijímání doma, což je doloženo od 2. století. Tenkrát pro ni byly používány důstojné kalichy,  PROTOŽE  PRO  NEJSVĚTĚJŠÍ  SVÁTOST  NENÍ  NIC  DOSTATEČNĚ  VZÁCNÉ.  Tento krásný zvyk dodržujeme ještě dnes. Už ve Starém zákoně dal Bůh Mojžíšovi pokyny pro důstojné oblečení kněží, jakož i pro výzdobu svatyně s archou úmluvy, která obsahovala kromě jiného tabule s deseti přikázáními. (Exodus 36-38) Chrám postavený králem Šalamounem na příkaz Boží byl právě tak jako příbytek Boží skvostně vybaven.
     Katolická církev vzdává tuto bohopoctu eucharistické svátosti nejen během mše svaté, nýbrž i mimo její slavení tím, že se svrchovanou pečlivostí uchovává proměněné Hostie a vystavuje je k slavnostnímu uctívání křesťanských věřících a nosí je v průvodu o slavnosti Božího těla s radostí křesťanského lidu. K tomu používáme drahocenné pozlacené monstrance, do nichž mohou být vsazeny také drahé kameny. "Monstrance" je odvozena od latinského slova "monstrare", což znamená "ukazovat". Monstrance nám ukazuje našeho Pána a Boha Ježíše Krista,  UKRYTÉHO  POD  PODOBOU  CHLEBA.  Skvostné liturgické náčiní ukrývá nekonečně vznešeného a dokonalého Boha: "POJĎTE  A  KLANĚJTE  SE  MU!"
     Uctívání  Eucharistie mimo mši svatou je vždycky zeměřeno na toto.  BEZ  KLANĚNÍ  NENÍ  podle staré tradice Otců  DŮSTOJNÉ  SVATÉ  PŘIJÍMÁNÍ  MOŽNÉ!  Augustin považuje  PŘIJÍMÁNÍ  EUCHARISTIE  BEZ  KLANĚNÍ  dokonce za  HŘÍŠNÉ! (Hříšné přijímání ve stoje a na ruku zavedli kardinálové sloužící zednářům po II. vatikánském koncilu!!! Proto se svatí papežové, věrní Ježíši Kristu, Jan Pavel II. a Benedikt XVI. snažili o nápravu svým příkladem, když podávali lidem v kleče a do úst. Jinou možnost neměli, padlí kardinálové ovládají Vatikán. Viz následné kapitoly.)
    Papež Jan Pavel II. píše: "Církev i svět velmi potřebují  EUCHARISTICKOU  ÚCTU.  JEŽÍŠ  NA  NÁS  ČEKÁ  V  TÉTO  SVÁTOSTI  LÁSKY.  NEŠETŘME  SVÝM  ČASEM,  ABYCHOM  SE  S  NÍM  SETKÁVALI  V  ADORACI,  V  ROZJÍMÁNÍ  PLNÉM  VÍRY  A  OCHOTNÉM  PODÁVAT  ZADOSTIUČINĚNÍ  ZA  TĚŽKÉ  VINY  A  ZLOČINY  SVĚTA.  KÉŽ  NAŠE  ADORACE  NIKDY  NEPŘESTÁVÁ!" (Jan Pavel II.list "Dominicae cenae") Na zemi můžeme toto přání papeže plnit tím, že se denně modlíme, alespoň každou neděli jsme pokorně přítomni na mši svaté, vždy znovu navštěvujeme Pána ve svatostánku a zúčastňujeme se eucharistických pobožností.
     Chtěl bych ještě zmínit tuto pěknou modlitbu:  "OSLAVUJI  TĚ,  MŮJ  BOŽE,  VŽDYŤ  TY  JSI  VŠEMOHOUCNOST  LÁSKY.
   A  VELEBÍM  TVOJI  MILOSRDNOU  DOBROTU!"
     (Z Der Fels 5/2016)

                            161. Poselství Ježíše ze dne 20. ledna 2017.
                                   Nástroj: Mária Júlianna (Maďarsko).
                 KAŽDÝ TEP VAŠEHO SRDCE NECHŤ JE JEDINÉ TE DEUM
     Moje drahé děti, vyvolení mého srdce,
radujte se a plesejte, vzdávejte neustále díky a velebte moji nekonečnou dobrotu, moji milosrdnou lásku za to, že můžete žít v mé Přítomnosti. Zůstal jsem tady mezi vámi ve světle chleba a vína s mým vzkříšeným Tělem a Krví. Svou vírou můžete okusit moji láskyplnou Přítomnost.
    Moje děti, kdybyste uměly pochopit, jak velkou milostí je svaté přijímání, zemřeli byste radostí, že se sjednotíte se Mnou, se svým Spasitelským Bohem, který za vás trpěl mučivou smrtí. Můžete se do Mne ponořit jako kapka do obrovského oceánu lásky. Každý dostane mou milost v té míře, v jakém stupni otevře přede Mnou svou duši k jejímu přijetí. Tak chovám v úctě vaši svobodnou vůli. Běda tomu, kdo Mě k sobě vezme v hříchu, nebo mechanicky, nestaraje se o to, koho přijal do své duše, jen jako kousek chleba, který cumlá a pohltí. Všechny tyto duše učiní v sobě marným to množství dobra a krásy, o němž jsem pro ně snil.
     Moji maličcí,  HLÁSEJTE  VŽDY  A  VŠUDE  NEVYSLOVITELNĚ  VELKOU  MILOST  SVATÉHO  PŘIJÍMÁNÍ  A  TO,  aby se každý ke Mně přiblížil jen  S  ČISTOU  DUŠÍ,  NEBOŤ  JEDINĚ  TAKTO  JE  MNE  HODEN!  Nechť si vezmou z pramene milosti, která má dva způsoby:  ÚPLNÉ  OTEVŘENÍ  DUŠE  PŘEDE  MNOU,  A  DRUHÝM  JE  DŮVĚRA!  Kdo Mi důvěřuje a odevzdá se Mi, tomu do srdce proudí Světlo, oslavené záření mého vzkříšeného Těla a mé Krve.  KDE  JE  TOTO  SVĚTLO,  TAM  SE  NEODVÁŽÍ  TEMNÉ  DUCHOVNÍ  SÍLY,  DÉMONI  A  ĎÁBLOVÉ,  ALE  UPRCHNOU   a taková duše si vždy užívá velký pokoj a radost.
     Moje drahé děti, tak pohlížejte na každé svaté přijímání, které vlije do vás vždy nové milosti, neboť Já, Bůh, jsem všemohoucí. Nevysvětlitelně vás miluji a veškerou mou touhou je, abyste byli tam, kde jsem Já, a viděli mou slávu. Každá taková duše, která v připravenosti čeká na okamžik své smrti – která není smrtí, ale nekonečnou radostí velkého setkání se Mnou, touží vroucí, hořící, ohnivou touhou po věčném pohledu do mého svatého Světla.  TO  ALE  DOKÁŽÍ  UČINIT  JEN  TI,  KDO  ŽIJÍ  VE  SVATOSTI  ŽIVOTA.
     Totiž v okamžiku smrti, každý člověk v hloubce své duše cítí, kam vede jeho cesta. Ti, kdo se smrti bojí, jdou po špatné cestě a bojí se rozsudku, jenž je raní. Takové duše se dostanou buď do očistce, nebo do pekla. Ale je jedna malá část, která Mě s horlivou vírou miluje, žije podle mých Zákonů, zakusí v sobě mou božskou Přítomnost, kterou do nich vložím skrze svátosti. Proto ke Mně vykročí s nezkrotnou radostí a nesmírnou touhou po velkém shledání, kdy Mě mohou vidět ze světla do světla a navždy se ve svaté smlouvě se Mnou sjednotí.
    Takové duše spolu se svatým Pavlem říkají, že smrt je pro ně ziskem a život plodnou prací na zemi. Takové duše se svatým Pavlem volají: Už nežiji já, ale ve mně žije Kristus.  KDO  ve stavu hodnosti  PŘIJÍMÁ  MÉ  TĚLO  A  MOU  KREV,  TY  POSTUPNĚ  PŘETVOŘÍM.  Zbožští se ve Mně, a  JÁ  VŠAK  BUDU  PŘEBÝVAT  V  SEDMÉ  KOMŮRCE  JEJICH  SRDCE   a skrze ně budu pokračovat ve velkém díle mého Vykoupení. Takové duše vždy dosáhnou cíle svého života, neboť jsem jim dal smysl jejich životu.  JÁ  JSEM  SMYSL  A  CÍL  JEJICH  ŽIVOTA.
    ZÁCHRANA  DUŠÍ  JE  JEJICH  RADOSTÍ  A  JEDINOU  VŮLÍ.  PROTOŽE  MI  ODEVZDALI  SVŮJ  ŽIVOT,   žijí slova Otčenáše: Otče můj, přijď království tvé, buď vůle tvá v nebi, tak i na zemi. Avšak můj Otec na ně vylije svého Ducha, který je naplní a povede a učiní je mými spolupracovníky v nejsvětější úloze, v bohoslužbě. Takoví jste i vy, proto jste šťastní a vaše duše je v proudu světla plovoucí velký palác, kde šťastně přebývám a odkud vyzařuji i na vaše okolí moji požehnanou Přítomnost, mou milost.
     Moji maličcí, buďte šťastní! Vzdávejte Mi neustále díky. Každý tep vašeho srdce nechť je jediné Te Deum. Velebte všemohoucího, vznešeného Boha, jenž svou všemohoucnost použil k tomu, aby On, Jehož svět není schopen přijmout, neboť převyšuje všechno a všechny a stojí nade vším,  UZAVŘEL  SVOU  BOŽSKOU  PODSTATU  DO  SVATÉ  HOSTIE  A  DO  SVATÉ  KRVE,  ABY  VSTOUPIL  DO  VAŠEHO  SRDCE  A  ZTOTOŽNIL  SE  S  VÁMI,   abyste se i vy v Něm zbožštili a čím dál tím víc zářili v tomto temném, hříchem zatíženém světě.
     Vy, moji maličcí, jste nositeli světla.  VYZAŘUJETE  MÉ  SVĚTLO  A  ŠÍŘÍTE  JE  NA  SVĚT.   Proto vás zlí nenávidí, ale ti, kdo Mě hledají, Mě skrze vás rychle najdou. ŽEHNÁM  VÁM,  MÉ  DĚTI,  ABY  VÁŠ  ŽIVOT  BYL  ÚRODNÝ,  HOJNĚ  PLODŮ  PŘINÁŠEJÍCÍ  VINIČNÝ  KEŘ,  K  VĚTŠÍ  SLÁVĚ  MÉHO  OTCE  A  K  MÉ  RADOSTI.  Přijměte mé požehnání vycházející ze srdce, ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
   Váš Ježíš

                                        NOVÉ  STVOŘENÍ
                                     P. Silvestr M. Braito OP

     Což jste nevěděli, že já v tom, co je mého Otce, musím být vždycky? Tak bych řekl všem, kteří vzdychají nad všedností života vůbec a nad všedností svého vlastního života zvlášť. Nebylo by dobrým výsledkem rozhodnout se k plnému duchovnímu životu, kdybychom se dívali neklidně na skutečný všední den.
    Jsi-li Božím dítětem, jsi jím, či máš jím být ve všem,  do čeho tě Bůh postavil. Bůh tě postavil do světa, do života, do tvého povolání, DOPUSTIL  I  TVÉ  SLABOSTI,  i tvé sklony, abys tím vším a v tom všem uskutečnil i své Boží synovství.
   Jak se říká "všude je zem Páně", tak platí o křesťanu: "Všechno je chrám Boží." Nejprve tvé nitro. Tvá duše je především a zůstává stále, pokud jsi v milosti, domem Božím, chrámem Božím, ve kterém Bůh přebývá.  DŮVĚRNĚ  PŘEBÝVÁ,  ABY  TĚ  PROVÁZEL  CELÝM  TVÝM  ŽIVOTEM  a  aby dával sílu a prostředky,  JAK  POSVĚTIT  CELÝ  TVŮJ  DEN,  jak na každém kroku smýšlet, mluvit a jednat  JAKO  BOŽÍ  DÍTĚ.
   To je přece smysl milosti, že má omilostnit celý tvůj život. Nemohou být v tobě dva zdroje tvého života, jeden přirozený pro všední den a druhý nadpřirozený pro den sváteční. Nadpřirozené povznáší celou přirozenost, očišťuje ji, posvěcuje a dává našemu jednání jeden, či měl by dát celému našemu bytí a celému našemu jednání jeden zdroj jednání, aby celý tvůj život byl i v přirozeném ohledu prozářen nadpřirozeným, totiž tvým Božím synovstvím. Pokud to nebudeme umět, nejsme dobrými křesťany. Stále budeme pokulhávat, stále bude náš život rozdvojen!
    Celý smysl těchto slov spočívá v tom, abych  UKÁZAL  NA  ŽIVOTNÍ  JEDNOTU  CELÉHO  KŘESŤANSTVÍ,  a tedy na životní jednotu každého křesťana. Tímto zdrojem jednoty má být  SVATÁ  SKUTEČNOST  NAŠEHO  POVOLÁNÍ  k účasti na Boží přirozenosti  a  NA  BOŽÍM  ŽIVOTĚ.  Všechno v nás má být tímto nadpřirozeným prosvíceno jako cílem, jako skutečností mající přetvářet náš život v život Božího synovství.
    Tedy nejprve prožij tuto skutečnost Božího synovství jako nejvznešenější a zároveň nejskutečnější a nejživotnější, co vůbec máš. Prožij tedy nejprve skutečnost,  ŽE  VŠE,  CO  TI  BŮH  DAL,  DAL  TI  PROTO,  ABY  TĚ  PŘIVEDL  BLÍŽE  K  NĚMU,  ABYS  TÍM  VŠÍM  MOHL  USKUTEČŇOVAT  A  PROŽÍVAT  SVÉ  BOŽÍ  SYNOVSTVÍ.  KDO  MILUJE  BOHA,  TOMU  VŠECHNY  VĚCI  NAPOMÁHAJÍ  K  DOBRÉMU!  Nic nám trvale nemá uškodit!  I když dopustí Bůh pády a hříchy, to proto,  ABYS  VIDĚL  SVOU  SLABOST  a  aby ses tím pevněji přimkl k Bohu, své jediné síle,  KTERÁ   DOVEDE   VŠECHNO   ZLOMIT,  I  TVOU  ZLOBU  A  SLABOST.
    Rozuměj takto všem zkouškám denního života. Dopuštěním časného rázu i řízením tvého vnitřního nadpřirozeného života. Všechno přijmout, jakože všechno, co Bůh sesílá, nejenom je v plánu Prozřetelnosti Boží, nábrž že ti to má pomoci blíže a hlouběji k onomu nejvyššímu, totiž k uchopení, prožití, prohloubení tvého Božího synovství.
    Tak rozuměj i svému povolání a zaměstnání. Není malého a nepatrného a v duchovním ohledu bezúčelného, neužitečného zaměstnání.  VŠECHNO  JE  TŘEBA  PŘIJÍMAT  Z  RUKOU  BOŽÍCH!  Nejenom, jak znovu zdůrazňuji, z rukou Stvořitelových, nýbrž pod světlem tvého synovství. Vše ti má napomáhat k dobru tvého synovství. Proto musíš všechno přijmout nejenom z ruky Prozřetelnosti stvořitelské, nýbrž i z rukou Prozřetelnosti určující tebe k nadpřirozenému cíli a určující tedy také všechny tvoje okolnosti, osudy, události  k tomuto synovství. Ze všeho máš umět vydobít živnou krev tvého duchovního života. Vasáti olej i ze skály nejtvrdší, jak praví žalm.
    Tak ber na sebe svou denní práci. První tvá myšlenka ráno může být třeba tato:  To Otec mi posílá dnešní jitro, On mi pošle nebo dopustí všechno, co budu myslet, trpět či konat. A to všechno proto, aby mě to přivedlo blíže k Němu, když to přijmu v nadpřirozené víře důvěřující Bohu.  POKOŘIT  SE  POD  MOUDROU  A  PEČLIVOU  RUKOU  BOŽÍ  VŮČI  VŠEMU  A  VE  VŠEM,  CO  PŘIJDE,  A  BÝT  VDĚČNÝ,  RADOSTNÝ,  POKORNÝ  KE  VŠEMU.  Vděčný za každou radost, za každé dobro, i za dobro zkoušky, která je jen částečným zlem, jež může otcovská láska proměnit v dobro, když je klidně a oddaně přijmeš jako z ruky Otce svého nadpřirozeného života. Kéž radostně vezmeš všechny možnosti vykonání jakéhokoliv dobra. Když pokorně přijmeš i své porážky, své slabosti, zjištění svých ubohostí  a  POKOŘÍŠ  SE  POD  MOCNOU  RUKOU  BOŽÍ,  abys uznal svou neschopnost, ničemnost a tím více   OČEKÁVAL  VŠECHNO  OD  BOHA  A  JEHO  SILNÉ  LÁSKY,  silnější, než je tvá zloba a tvá slabost. Co tě potom odloučí od lásky Kristovy? I tvá vina tě jen blíže v lítosti a v pevném očekávání síly od Boží pomoci přiblíží k Bohu.  On, jako dobrý Otec, rozděluje se s námi o řízení světa. Každému z nás dal určitý úkol v tomto spravování světa, každý z nás má podíl na uskutečňování jeho svatých plánů. Svým denním zaměstnáním, svým povoláním, svými schopnostmi jsi dělníkem na Otcově vinici. Proto přijímej všechnu svou denní práci z jeho ruky jako možnost prokázat mu synovskou oddanost poslušností a láskyplné spolupráce na Božím díle.
    TEDY,  POSVĚCOVAT  SVOU  DENNÍ  PRÁCI.  Nekonat ji jen jako nutnou, nudnou povinnost, jako něco, co by tě mohlo, nebo dokonce mělo odvádět od Boha. Nesni o nějaké ideální práci, o ideálním místě a povolání, kde bys mohl žít zbožně, kdežto na tvém místě je to skoro nemožné, nebo jen tak málo možné. To je trpký omyl! Všude je vůle nebeského Otce.  TO  ON  TĚ  POSTAVIL  NA  TVÉ  MÍSTO,  a proto se musíš snažit  VZÍT  KAŽDOU  PRÁCI  A  KAŽDOU  ŽIVOTNÍ  OKOLNOST  Z  JEHO  RUKOU  V  DUCHU  DŮVĚRY  A  POSLUŠNOSTI  A  POSVĚCOVAT  TO  vše dobrým, přímo nejsvětějším úmyslem tvé poslušnosti důvěry. Pak porosteš vším. Pak budeš umět hledat a nalézat po vzoru svaté Terezie od Dítěte Ježíše  PERLY  V  PRACHU  VŠEDNÍHO  DNE.  Nedej se svou prací ovšem tak zaplnit, že by tě zotročila, že by sis na nic vyššího duchovnějšího nevzpomněl. Prosviť svou práci třeba vřelými, kratičkými rozlety k Bohu. Postav se několikráte za den do svaté důvěrné Boží přítomnosti. Pohovoř si třeba kratičce s Bohem v sobě, klaň se Mu, vzbuď svou důvěru v Něho, odevzdej Mu celý dosavadní čas a vše, cos konal, vypros si sílu pro další okamžiky. Vše přijímej z lásky Otcovy a vracej to v lásce synovské.  TAK  POROSTEŠ  KAŽDÝM  OKAMŽIKEM,  KAŽDÝM  KROKEM  A  KAŽDÝM  ÚDEREM  SRDCE  K  NĚMU,  porosteš ve svém synovství.
    Nevyhýbej se ani radostem, které ti Pán sešle. Jsou to úsměvy Otcovy. Ber je jako závdavky jeho nekonečné lásky, přes drobné denní radosti snaž se sestupovat do radosti, která je v živém prožití přítomnosti jeho nesmírné dobroty v tom, že jsi jeho dítětem. Nemusí tě od Něho žádná radost odvést, bude-li ti jen odrazem k radostem v Něm jediném.
    I bolest přijímej z rukou Otce, který si musí prořezávat svou révu. Uvědom si, že i bolesti jsou Otcem láskyplně míněny, Otcem sesílány nebo dopuštěny, aby ti zhořklo všechno stvořené, abys nezapomněl pro to, co ti působí bolest, co tě opouští, na Něho, jenž jediný opustit nemůže. Pak spoj své bolesti s utrpením Ježíše Krista, který je přinesl v lásce k nebeskému Otci. I ty máš tuto možnost zadostiučinění za viny své i svých bližních svému Otci. V  TOMTO  SVATÉM  SPOJENÍ  S  MUKAMI  JEDNOROZENÉHO  SYNA  BOŽÍHO  MÁ  TVÁ  BOLEST  BOŽÍHO  DÍTĚTE  NESMÍRNOU  CENU - VÝKUPNOU,  SMÍRNOU,  OČISTNOU.  Vzpomeň si, že jsme všichni povoláni za děti Boží, spojeni v tomto svatém povolání a v Ježíši Kristu. Všechno utrpení všech, ponořené do ran Ježíše Krista, může všechny očistit, všem pomoci blíže k Otci.
    Mnoho lidí si vůbec neuvědomuje, jak roztříštěným duchovním životem žijí. Zkoušejí to s nejrůznějšími cvičeními nejrůznějších ctností, množí svá dobrá předsevzetí podle nejrůznějších nápadů, podle toho, jak se jim právě ošklivě zjeví nějaká jejich chyba, jak je zpovědníci napomínají, nebo podle toho, jak se jim před očima zjeví nějaký krásný příklad svatých či zbožně žijících bližních. Také každou chvíli je zaujme jiná pravda a podle ní jako podle ústřední pravdy žijí a vyrovnávají svůj duchovní život. Podle toho se také kroutí jejich duchovní život podivnou klikatinou.
    Zjednodušit duchovní život je starým ideálem všech duchovních otců. I vy cítíte tuto potřebu zjednodušit, sjednotit především svůj duchovní život. Zjednodušte jej tím, že jej sjednotíte v ústřední myšlence, jak ji chápe sám Spasitel, když stále hlásá poselství o Otci, o tom, jak všechno podle jeho příkladu máme všechno jen k Otci zaměřovat,  JEMU  VĚŘIT,  JEMU  SE  SVĚŘIT  A  VŠECHNO  Z  LÁSKY  K  NĚMU  KONAT  A  TAK  HO, jediný cíl, svůj jediný hodný cíl své věčné touhy OSLAVOVAT.
Abys hledal v křesťanství a ve svém duchovním životě ne sebe, ani ne tak svou spásu,  JAKO  JEHO  OSLAVENÍ  A  NAPLNĚNÍ  JEHO  SVATÉ  OTCOVSKÉ  VŮLE,  ABY  ON,  OTEC,  BYL  CELÝM  ŽIVOTEM  TEBE,  JEHO  DÍTĚTE!  Pak ti vše prospěje a nic neuškodí, až ti bude "život znamenat Krista a smrt zisk", největší zisk,  PROTOŽE  SPOČINEŠ  dokonale,  NA  VĚKY  a  naprosto v Něm,  V  JEHO  NÁRUČÍ!   A  TO  JE  NEBE !  A život sem směřující bude předsíní ráje, závdavkem ráje, počátkem ráje.
 NEBE  JE  TOTIŽ  BŮH,  A  KDO  DO  NĚHO  POSTAVÍ  SVŮJ  ŽIVOT,   ŽIJE    JIŽ    V    N E B I !
  (Světlo 1/2017 - z knihy: Podstata křesťanství, živé synovství Boží, upraveno)


                               BILANCE  ČESKÉHO  KATOLICISMU

   Biskupská konference Čech a Moravy představila v r. 2009 veřejnosti spis nazvaný Bílá kniha církve s černou kapitolou. Jeho autory jsou královehradecký biskup mons. Dominik Duka a publicista P. Milan Badal. Autoři rekapitulují český katolicismus od listopadu 1989, pozitivní i negativní stránky. Jednotlivé body nás nutí k reflexím,   vztahujícím   se   K  ZODPOVĚDNOSTI  KAŽDÉHO  Z  NÁS  ZA  SOUČASNÝ  STAV  KATOLICKÉ  CÍRKVE  V  ČECHÁCH  A  NA  MORAVĚ.
    Za posledních dvacet let se udělalo mnoho dobrého pro nemocné a trpící. Skutečnost, že katolické hospice jsou hojně vyhledávány i nevěřícími spoluobčany, je skvělou vyhlídkou mnoha obětavých řeholnic i laických zdravotníků, kteří tam působí. Při živelných pohromách doma i v zahraničí byla vždy katolická charita mezi prvními, kdo spěchal s pomocí.
    Na druhé straně však uvedený spis mluví i o tom,  ŽE  KATOLÍCI  PROMARNILI  ŠANCE  STÁT  SE  SVĚDOMÍM  NÁRODA,  které měli po r. 1989. Jejich společenský kredit byl tenkrát díky komunistickému pronásledování a statečným postojům mnoha duchovních i laiků vysoký. Jak to, že už dnes není?
    V r. 2001 se ke katolické církvi hlásilo pouhých 27% obyvatekstva, zatímco v r. 1991 to ještě bylo 40%. Ať už jsou příčiny jakékoliv, jde o závažnou věc! Někteří katolíci ihned obrací ostří své kritiky proti biskupům. Oni jsou na veřejnosti málo viditelní, NEVYJADŘUJÍ  SE  KE  SKUTEČNÝM  PROBLÉMŮM  SPOLEČNOSTI... starají se hlavně, jak zajistit mši sv. někde ve Zlámané Lhotě, jak sehnat peníze na opravu chátrajících kostelů..atd. Těmto kritikům je třeba říci: díky Bohu, že se biskupové o to starají, jinak by byli špatnými pastýři. Věřící, kteří takto mluví, patrně nechápou,  JAKOU  nezastupitelnou  HODNOTU  MÁ  NEKRVAVÁ  OBĚŤ  MŠE  SVATÉ  a co znamená  BOHOSLUŽBA!  To je pro církev otázka bytí a nebytí,  BEZ  TOHO  BY  NEBYLA  CÍRKVÍ!
    Položím ale otázku "na tělo": Není snad větší aktivita církve na veřejnosti  SPÍŠE  DOMÉNOU  LAIKŮ  NEŽ  DUCHOVNÍCH?  Nejsou to právě oni, kdo má církev činit "viditelnější"? A vůbec - o jakou viditelnost jde? Jediná opravdová viditelnost je ta, která slouží evangelizaci českého národa. Pod tímto úhlem pohledu je nejdůležitější, jaké svědectví pro Krista vydám já osobně ve své rodině, v práci a v okruhu lidí, mezi nimiž se pohybuji. Právě tato drobná evangelizace  OD  ČLOVĚKA  K  ČLOVĚKU  ZNAMENALA  TAK  SILNÝ  POČETNÍ  NÁRUST  KŘESŤANŮ  ve starověké Římské říši. Katolická nauka  na rozdíl od novověkých  -ismů vždycky dávala přednost konkrétnímu člověku před anonýmní masou.
    Vydávat svědectví pro Krista  VYŽADUJE  především  NESKRÝVAT  SE  SE  SVOU  VÍROU!  Bohužel řada katolíků dosud vězí ve strachu, který si přinesla z komunistické éry a říkají: "Náboženství je soukromou záležitostí.  OMYL!!!  NIKDY  NEBYLO  A  NENÍ!  Mé okolí musí vědět, že jsem katolík, který chodí pravidelně do kostela. Tajit se s tím  HRANIČÍ  SE  ZAPŘENÍM  KRISTA!  Nelze však upadnout do druhého extrému: vnucovat rozhovor o víře tam, kde o to evidentně není zájem. Nejúčinnější evangelizace slovem je nenásilné, přirozené využití příležitosti ve zcela všedním rozhovoru. Konkrétní příklad: Velmi často si lidé v konverzaci stěžují na hospodářskou krizi a její dopad. Katolík, který se těchto debat účastní, může ihned "evangelizačně" připomenout, že sv. Pavel nabádá, abychom se zbytečně neznepokojovali, pokud máme co jíst a do čeho se oblékat. Tím vnese do diskuse aspoň trochu pokoje a zároveň vnímavější duchy na jeho zdroj - Písmo svaté.
    Jenže to vyžaduje,  ABY  KATOLÍK  BIBLI  ČETL  A  ZNAL  A  S  NÍ  SAMOZŘEJMĚ  I  KATECHISMUS.  Tady ovšem narážíme na obrovskou slabinu nemála českých katolíků - NÁBOŽENSKOU  NEVĚDOMOST!  Už jsem si zvykl na to, že si pravidelní návštěvníci nedělní mše pletou Neposkvrněné Početí Panny Marie  s jejím panenským početím Krista, ale když se při Božítělovém průvodu vysokoškolsky vzdělaná dáma, praktikující katolička, zeptá přítomné řeholní sestry, jestli svátostný Pán Ježíš "je to bílé, nebo to zlaté",  TO  UŽ  JE  TEDY  SÍLA!!!  Potom se nedivte, že evangelizace ze strany laiků vázne. Jak mohou s takovými znalostmi zodpovědět nevěřícím námitky proti víře?
    NEDBALOST  V PÉČI  O  NEZBYTNÉ  NÁBOŽENSKÉ  VĚDOMOSTI  JE  HŘÍCHEM!!!
Nijak negeneralizuji, vím také o solidních znalostech pravé víry u mnoha katolíků a obětavé práci mnoha kněží i laických učitelů náboženství, ale přesto si myslím, že na katechizaci, především dospělých, je nutno položit větší důraz než dosud.
    S tím souvisí i další neduh, který je překážkou evangelizace:  IGNOROVÁNÍ  autenticky  KŘESŤANSKÝCH  HODNOT  ZE  STRANY  NEMÁLA  VĚŘÍCÍCH!  Známý zpěvák lidových písní se před Vánocemi v televizi přiznal, že je katolíkem, a řekl krásná slova o Kristu. Jenže na Silvestra tentýž muž v televizní zábavě vykládal hnusné kanálové vtipy. Neví o tom, že obojí se vzájemně vylučuje? Jestliže se mu podařilo hlouběji založeného slušného ateistu svým prvním vystoupením, tak tím silvestrovským všechno zboural. Ať už chtěl nebo ne - vyvolal dojem, že "ti křesťané jsou stejní sprosťáci, jako ti ostatní..."
    Jsou praktikující katoličky, jež používají  ANTIKONCEPCI  a netají se tím. Máme i "katolické" farmaceuty, kteří prodávají  ABORTIVNÍ  PREPARÁTY,  "katolické ženy", které jdou klidně  NA  POTRAT  a  "katolické" zdravotníky, kteří jim "to" klidně udělají! Existují "katoličtí" podnikatelé, kteří  TUNELUJÍ,  nutí zaměstnance  PRACOVAT  V  NEDĚLI  NA  ÚKOR  RODINY,  neplatí za ně zdravotní a důchodové pojištění;  existují též "katoličtí" zaměstnanci, kteří své šéfy  ŠIDÍ  a odvádějí  FUŠERSKOU  PRÁCI.  Mám smutnou zkušenost, že osobní identifikace některých českých praktikujících katolíků s  KŘESŤANSKÝM  HODNOTOVÝM  SYSTÉMEM  vázne!  Buď z neznalosti nebo úmyslně. V tom druhém případě přijímají z nauky církve pouze to, co se jim "hodí", což je trend současného evropského  "LIBERÁLNÍHO  KŘESŤANSTVÍ".
     Argumentují, že když budeme trvat na  PEVNÝCH  KŘESŤANSKÝCH  ZÁSADÁCH,  nebude nám naše okolí rozumět a obrátí se k víře zády. Zkušenost ze Západu ale ukazuje, že největší evangelizační fiasko nastoupilo právě tam, kde se křesťané maximálně "přizpůsobili". Je to zcela logické, jestliž věřící obhajují finanční podvody, smilstvo, potraty, eutanázii apod., tak průměrný nevěřící člověk nepochopí,  V  ČEM  SE  VLASTNĚ  TI  KATOLÍCI  OD  NĚHO  LIŠÍ?  Pouze v to, že v neděli jiní jdou do supermarketu, oni jdou do kostela - a to je tedy přece žalostně málo!
    Samozřejmě by bylo naivní se domnívat, že když katolíci budou statečně hájit autentické hodnoty proti "duchu doby", tak se do církve pohrnou zástupy. Tak to nefungovalo ani u prvních křesťanů. Spoléháme však na to, že mezi nevěřícími lidmi Čech a Moravy existují hlouběji založené osobnosti, které z různých důvodů mají  "po krk" konzumní mentality a ideologických -ismů, jež jim nabízejí pouhý pozemský blahobyt. A právě o ty nám jde, ti jsou nejoslovitelnější, i když v menšině. Byť i nesouhlasí s naším hodnotovým systémem, přijde jim sympatické, že tady někdo  MÁ  ODVAHU,  HÁJIT  NĚJAKÉ  MORÁLNÍ  PRINCIPY  PROTI  VĚTŠINĚ!  A to už je první krůček směrem ke Kristu. Další přenechme modlitbám, Boží milosti a osobnímu svědectví. Jiná cesta k evangelizaci národa nevede.
    I přes uvedené nedostatky jsou zde ale signály, že český katolicismus je v jádru zdravý a schopný evangelizovat. Důkazem je stoupající počet vícedětných, dobře fungujících katolických rodin. Stačí jen zajít na pravidelné jarní  POCHODY  PRO  ŽIVOT  v Praze, organizované  NA  OBRANU  NENAROZENÝCH - a srdce zajásá nad tím počtem kočárků, dětské drobotiny a mladých manželských párů. Díky Bohu účastníků těchto pochodů je rok od roku více.
    Máme i mnoho obětavých a skvělých kněží. Čtyři z nich přinesli během posledních dvaceti let oběť života. Kéž se jejich mučednická krev stane semenem obrody českého katolicismu!
  ( R. Malý - Světlo 2/2010)

                       150. Poselství Matky Spásy ze dne 1. února 2017.
                                      Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
      ZKOUMEJTE SEBE, DĚTI, NEBOŤ MUSÍTE PROJÍT TOTÁLNÍ ZMĚNOU

     Drahé děti mého Neposkvrněného Srdce, žehnám vám, žijete v mém srdci a potřebuji, aby vaše srdce tlouklo v rytmu mého srdce. Lidstvo lásku zapomnělo a v tomto čase je největším problémem člověka to, že nezná lásku – lásku k sobě samému a k bližnímu.  ČLOVĚK  NEZNÁ  LÁSKU  a nazývá sám sebe křesťanem, aniž by znal mého Syna do hloubky, a pracuje   A  JEDNÁ  ZCELA  PROTI  BOŽÍ  VŮLI,   pracuje a jedná podle svých rozmarů, pronáší slova a činí skutky, které jsou proti učení mého Syna.
      Jsou snad v těchto časech křesťané jiní než můj Syn?.. Nebo dal můj Syn této generaci jiný Zákon, jiná Přikázání, jiné předpisy? Jak klamete sami sebe, mé děti! Všechny jste mé děti, miluji vás stejně. Jak podvádíte samy sebe tím, že pod nějakou výmluvou podněcujete  CHOVÁNÍ,  KTERÉ  JE  NESLUČITELNÉ  S  UČENÍM  MÉHO  SYNA!
     Zákon Lásky není neplatný; je stejný, včera, dnes a navždy. Kolik jen vás se nazývá křesťany a říkáte, že mě milujete a zformovali jste malé sekty, které dávají Písmu svatému jiný výklad, který vám vyhovuje. Setkáváte se, abyste se živili iluzemi, stavěli se do popředí a nevykonáváte povinnosti pravého křesťana. Neevangelizujete, ale omezujete se na zdánlivé činy zbožnosti, ale v podstatě nejste v souladu se zbytkem církve mého Syna. Měli byste se shromažďovat, abyste se ve shromáždění naučili pokoře, neboť kdo není pokorný, je pyšný, a pyšný člověk se musí sklonit, dokud se nenaučí být pokorný a poslušně plnit to, co můj Syn požaduje od každého, kdo Ho chce následovat jako opravdový následovník.
      Hvězdy osvětlují nebeskou klenbu a vy jste dostali Ducha Svatého, abyste byli světlem světa, ale stvoření, která  PLNĚ  NEŽIJÍ  LÁSKU  K  svému  BLIŽNÍMU  A  NEMAJÍ  ÚCTU  K  BOŽÍM  PŘÍKAZŮM,  nemohou být světlem světa, ani šířit Slovo mého Syna.  Vidím, kolik jste vytvořili malých jednotek, které se příliš vzdálily od učení mého Syna, a proto vás v těchto časech nabádám, abyste provedli nápravu.
    Člověk nevidí dovnitř sebe. Je pro něj snesitelnější dívat se na jiné a kritizovat je, ale vy víte, že v těchto časech musíte zůstat v neustálé duchovní bdělosti. Já, jako Matka lidstva, vás vyzývám, abyste se v pravdě zavázali stát se dětmi mého Syna, které plní Boží příkazy. Tyto časy vyžadují nejvyšší bdělost vůči Satanovi a všem démonům, kteří se vrhají na duše a hledají nejnepatrnější špatný skutek nebo jednání, aby je pak nechali padnout do největších hlubin hříchu.
    Děti mého Nejsvětějšího Srdce, nemůžete se samy nazývat svatými, nemůžete říct, že jste dosáhly svatosti, nebo že se vám podařilo dosáhnout spásy. Taková arogance není hodna opravdového křesťana.  MÉ  DĚTI  USILUJÍ  DO  POSLEDNÍHO  OKAMŽIKU  SVÉ  EXISTENCE  O  SVATOST,  O  SPÁSU,  neboť spása není slovo, SPÁSA  JE  SOUBOR  prací, činů, neustálého úsilí, péče, podřízení lidského ega, poslušnosti, lásky k bližnímu, naděje, pokory, víry... Víra vzrůstá, když se mé děti ponoří hlouběji do života mého Syna, když při každé příležitosti, kterou mají, prokazují svou lásku k jeho lidu a k jeho dětem. Každý z vás je jiný, ale s nikým nebude zacházeno podle individuálních pravidel, neboť vám byl dán jediný Zákon pro všechen lid, pro lid mého Syna. Slovo pro lid mého Syna je jedno, a je jedna jediná Matka, kterou můj Syn dal svému lidu.
    Ještě vám chybí vědomí, neboť je-li vědomí ve svém nejvyšším projevu, pak bojujete v každém okamžiku svého života o to, abyste v celé šíři praktikovali "Lectio Divina", o které se můj Syn přišel rozdělit s vámi od času, kdy mě požádal, abych učila jeho lid jako jeho věrného učedníka. Ale je skutečností, že "Lectio Divina" není ukončeno, protože odmítáte pohledět do svého nitra a očekáváte od ostatních to, co chcete pro sebe, nemáte úctu ke svým bližním, soudíte už předem, aniž byste byli Bohem, dovolujete si hřešit jako člověk povýšený a bezcitný.
     Kolik jen falešnosti v sobě nese každý člověk!  Kolik pokrytectví prodlévá v tomto lidstvu zbaveného hodnot! Vidím zemi krvácet, hluboce krvácet. Ano, země krvácí, krvácí veškerou krví, kterou na ni člověk nespravedlivě vylil, krví nevinných, krví nevinně umučených. Krvácí kvůli nelítostným lidem, jejichž jediným cílem je prosadit se terorem. Kolik je v tom omylu a kolik hořkosti přinášíte mému Synu!  NEBOŤ  ON  ŽIJE  TEĎ  V  KAŽDÉM  Z  VÁS,  kde obnovuje své bolestné utrpení.
     Milované děti mého Neposkvrněného Srdce, zdá se vám, že se cítíte v bezpečí, protože pod nohama cítíte pevnou zemi, ale kolik z vás si představí své nohy na pohyblivých píscích?... Přestože o tom nechcete vědět, musíte v tomto čase projevit nejvyšší možné úsilí, měly byste použít vší svou sílu ve vašem těle, ve vaší duši, i v duchu, aby vaše duše byla zachráněna. Každý člověk je jiný, ale musí najít soulad v lásce, kterou vám můj Syn odkázal, protože člověk, jenž nemiluje svého bližního, nemůže milovat mého Syna, s nímž je jedno. Je tolik bojů, které se objevují po celé zemi, tolik zmatků v této chvíli. Je tolik lidí, kteří kvůli tomu kárají ďábla!... Neklamte se, chybí vám růst v lásce, ve věrnosti k mému Synu, chybí vám víra, když čelíte obtížím života, prosíte tak slabě a nejistě, že vaše prosby se cestou ztratí.
    Modlitba má největší důležitost, neboť modlí-li se lidé mého Syna s vírou, energicky a s jistotou, můj Syn ukáže své nekonečné milosrdenství. To neznamená, že tato generace nebude očištěna, ale MŮJ  SYN  VSKUTKU  ODPOVÍ  SVÝM  NEKONEČNÝM  MILOSRDENSTVÍM  NA  VŘELÉ,  PROSEBNÉ  MODLITBY  SVÉHO  LIDU.
    Modlete se, milované děti, modlete se za Spojené státy, na které v tomto čase pohlížel celý svět. Modlete se, neboť z této země přijde na lidstvo neštěstí a bolest...Modlete se, milované děti, modlete se za údajná spojenectví, modlete se za podepsané smlouvy, podepsaná ujednání, neboť přijde den, kdy všechno, co se zdálo být jednotou, se zhroutí a vyvstane nejhorší rozpolcenost, jakou kdy lidstvo zažilo, a následky pro lidstvo budou katastrofální.... Modlete se, milované děti mého Neposkvrněného Srdce, modlete se za vaše bližní, aby poslechli volání této Matky  a  UŽ  DÁLE  NEPŘEDSTÍRALI,  že milují a naplňují Boží Zákon.
     Andělé   V Y K O N A V A T E L É   jsou již lidstvu blízko. Buďte silní, pevní a rozhodní. Vy, děti, které v každém okamžiku svého života bojujete, abyste zůstaly věrné a plnily příkazy mého Syna,   USILUJTE  NAJÍT  SÍLU  V  POTRAVĚ  EUCHARISTIE!   Zesilujte dále své modlitby a buďte těmi, kdo zcela a naprosto naplňují lásku mého Syna ke všem jeho následovníkům. Zkoumejte sebe, děti, neboť musíte projít totální změnou, protože žádné lidské stvoření si nemůže říct, že žije v naprosté svatosti, neboť vlastnosti lidského ega zůstávají skryté v každém z vás a dokonalosti jste nedosáhly.
     Milované děti mého Neposkvrněného Srdce, vy víte, že země se bude stále třást, vy víte, že příroda udeří na celý svět. Zůstaňte připraveny a dívejte se nahoru, neboť člověk chodí tak, že se dívá na zem, proto se nemůže odpoutat od světa. Musíte se dívat vzhůru a zavázat se jít vzhůru, abyste dosáhly opravdového duchovního vzestupu. Toto je nejvyšší nutností pro každé z mých dětí v tomto čase, protože každý, kdo se nedokáže odpoutat od toho, co je světské, nemůže tvrdit, že je víc duchovní. Abyste zachránily své duše, musíte být duchovní stvoření a více mystické. V každém díle, v každé situaci, která se vám naskytne, měly byste dát duchovní odpověď a ne čistě lidskou odpověď.
    Povzneste se, děti, jděte za hranice světského, abyste byly hodny statečnosti, kterou nutně potřebujete, abyste čelily pronásledování, ponížení, mučednictví, neboť nejen když je lidské stvoření umučeno předměty, vyrobenými lidskou rukou, se bytost může nazývat mučedníkem. Kolik z vás je každodenně mučeno svými vlastními bratry, zvráceností a nedostatkem lásky vašich bližních, ve vašich vlastních domovech. Kolik z vás je mučeno nejmocnější zbraní, kterou má člověk k týrání a zabíjení, k udušení, k bičování: svůj jazyk!
    Jen ti, kdo se dokážou spatřit v nitru svého vlastního zrcadla, jsou těmi, jimž se podaří odpoutat se od sebe samých a otevřít se opravdové znalosti obsažené v Božím Slovu. Pojďte ke mně, pojďte, abych vás mohla vést. Já nejsem víc, než můj Syn, jsem Matka mého Syna, jsem Matka každého z vás, i když mě nepokládáte za Matku. Pojďte ke mně, protože vás povedu a budu se za vás přimlouvat. Pojďte ke mně, děti, pokračujte v cestě a buďte odhodlané k opravdovému obrácení. Milujte jeden druhého jako opravdoví bratři, neudržujte pokrytecké vztahy, buďte průhlední, jako křišťálově čistá voda, a snažně vás prosím, aby mléko a med mohly proudit k potřebnému z každého z vás.
    Udržujte své lampy rozsvícené a nedovolte, aby byly znečištěny. Žehnám vám, mé děti, miluji vás, přitáhněte se ke mně, neboť já neodmítnu roztáhnout mé paže před nikým, kdo mě prosí, abych ho vedla k mému Synu.
   Matka Maria

                                                               

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tema

(JM, 12. 3. 2017 21:23)

Jak posuzujete souhlas Františka,aby se mohli nechat vysvětit již ženatí muži??

Re: Tema

(jituskarybicka@seznam.cz, 15. 3. 2017 22:38)

Re: Re: Tema

(jituskarybicka@seznam.cz, 15. 3. 2017 22:40)

Můj názor je totožný s tím Božím.
60. Poselství Ježíše ze dne 14. června 2016.
Ač jsem ve své církvi celibát neustanovil Já, dal jsem vám k němu, spolu se svými apoštoly, příklad. Já sám a moji apoštolové – neboť jen tak dokážete se sjednoceným srdcem milovat a sloužit. PROTO AŽ MŮJ NEPŘÍTEL V MÉ CÍRKVI ZRUŠÍ CELIBÁT, VY, KTEŘÍ CHCETE ZŮSTAT VĚRNI MNĚ, DODRŽUJTE JEJ.
Moji maličcí, VYPRÁVĚL JSEM VÁM O PRONÁSLEDOVÁNÍ KŘESŤANŮ. TO prosím, i když bude velmi žalostné, smutné a tvrdé, PŘIJMĚTE S DÍKŮVZDÁNÍM, NEBOŤ Z TOHOTO velkého zla ZÍSKÁM největší dobro: OČIŠTĚNOU CÍRKEV, která bude svítit v zářícím světle, a to světlo nebude vnější přepych a lesk, ale záření mých následovníků s planoucím srdcem, svatým životem zářících kněžských synů a mých věřících.

Re: Re: Re: Tema

(JM, 16. 3. 2017 19:33)

Děkuji,napsala jste to velice hezky ale myslíte,že ten celibát opravdu definitivně zruší?

Re: Re: Re: Re: Tema

(JM, 18. 3. 2017 12:24)

A teď mi napište,kde v Bibli máte psáno o tom,že na Nebi bude Kříž??V Bibli je psáno pouze o ženě oděné Sluncem s Měsícem pod nohama a to má být souhvězdí které se utvoří letos 23.září.Ale v Bibli není psaní nic o tom,že na obloze bude zobrazené souhvězdí ve tvaru Kříže.Vždy vycházejte z Písma Svatého.

Re: Re: Re: Re: Re: Tema

(JM, 18. 3. 2017 12:29)

Podle mě to nemůže být ani Marie,protože to co viděl apoštol Jan už bylo přece po narození Ježíše Krista z lůna Mariina.Podle mě to znamená, že na Izrael přijde velké soužení v podobě Nukleární války,o které mluví jediný pravý Boží Prorok David Owuor.

Re: Re: Re: Re: Re: Re: Tema

(jituskarybicka@seznam.cz, 21. 3. 2017 13:08)

Bůh je všemohoucí a dává vidět svým lidem co chce a kdy chce. Někteří vizionáři vidí budoucnost a jiným Bůh dává vidět minulost ze svého života. Viz Kateřina Emmerichová, Marie Valtorta a další.

Re: Re: Re: Re: Re: Tema

(jituskarybicka@seznam.cz, 21. 3. 2017 13:05)

Když si přečtete zjevení v Garabandalu a další poselství MBM a Zbytku ve Varování, tam se o znamení KŘÍŽE NA NEBI píše mnohokrát!!!