Jdi na obsah Jdi na menu
 


Č.34 NEBE-OČISTEC-PEKLO, A TAKÉ O BOŽÍ LÁSCE



    
                                     Č.34   N E B E  -  O Č I S T E C  -  P E K L O !

                                                    A TAKÉ O BOŽÍ LÁSCE.



                                          POSELSTVÍ PANNY MARIE ZE DNE 3.SRPNA 2012.

                                                Vizionář:Enoc - K O L U M B I E

  "Děti, nepřimlouvejte se už o prodloužení času milosrdenství, přimlouvejte se jen za záchranu duší.
          V  B O Ž Í   V Ů L I   J E   Č A S   M I L O S R D E N S T V Í   J I Ž   U Z A V Ř E N .
  Dítka, stvoření právě sténá až v hlubinách svého lůna. OHEŇ VYTRYSKNE ZE ZEMĚ NA MNOHA MÍSTECH, VODY MOŘE ZAPLAVÍ MĚSTA, ZEMĚ SE OTŘESE A OTEVŘE SE, aby nechala slyšet svůj nářek!   Ó,  T V O R O V É,   V R A Ť T E   S E   K   B O H U   C O   N E J R Y C H L E J I,    N E B O Ť   Č A S   M I L O S R D E N S T V Í   J E   U   S V É H O   K O N C E !"


                                         JEŽÍŠ A MYSTICI - FAUSTYNA KOWALSKÁ.
                                     Polská řeholnice - apoštolka Božího Milosrdenství.
  Květen 1935
  Když jsem vycítila velké Boží záměry, které se mnou Bůh má, zlekla jsem se jejich velikosti. Cítila jsem se úplně neschopná je splnit. Začala jsem se vyhýbat vnitřním rozhovorům s Ním a tento čas jsem nahrazovala ústní modlitbou. Dělala jsem to z pokory, ale brzy jsem poznala, že to nebyla pravá pokora, ale veliké pokušení satana.
  Když jsem jednou místo vnitřní modlitby začala číst duchovní knížku, uslyšela jsem v duši zřetelně a mocně tyto slova:  "P Ř I P R A V Í Š   S V Ě T   N A   M Ů J   D R U H Ý   P Ř Í C H O D !"  Tyto slova mě pronikly do hloubky, i když jsem předstírala, že je neslyším, rozuměla jsem jim dobře a neměla jsem o tom žádné pochybnosti.
  Tento boj lásky s Bohem a ustavičné výmluvy, že jsem neschopná splnění tohoto díla, mě unavovaly. Když jsem jednou unavená chtěla vyjít z kapličky, nějaká síla mě zadržela, cítila jsem se úplně bezmocná. Vtom jsem uslyšela slova: "Máš v úmyslu vyjít z kapličky, ale nevyjdeš ze Mne, protože jsem všude. Sama ze sebe nedokážeš udělat nic, ale   s e   M n o u   m ů ž e š   v š e c h n o !"

  25.března 1936
  Ráno, v době rozjímání se mě zmocnila Boží přítomnost zvláštním způsobem. Viděla jsem nesmírnou Boží velikost a zároveň Jeho snížení se k tvorstvu. Vtom jsem uviděla Matku Boží, která mi řekla: "Ó, jak velmi je Bohu milá duše, která jde věrně za dechem Jeho milosti.
  Já jsem dala světu Spasitele a ty máš hovořit   o   J e h o   v e l i k é m   M i l o s r d e n s t v í   a    PŘIPRAVIT    S V Ě T   N A   J E H O   D R U H Ý   P Ř Í C H O D,   kdy už přijde ne jako milosrdný Spasitel,   A L E   J A K O   SPRAVEDLIVÝ  SOUDCE !
  Ó, ten   d e n   j e   s t r a š n ý !  DEN SPRAVEDLIVOSTI,  D E N   B O Ž Í H O   H N Ě V U   J E   U R Č E N Ý.  Třesou se před ním andělé. Promlouvej k duším  o  V E L K É M   M I L O S R D E N S T V Í,   D O K U D   J E   ČAS  S L I T O V Á N Í !   Jestliže budeš mlčet, v ten strašný den se budeš zodpovídat za velké množství duší. Ničeho se neboj, buď věrná do konce, já soucítím s tebou."

  Den obnovení slibů.  B o ž í  p ř í t o m n o s t   z a l i l a   m o u   d u š i.  Během mše jsem viděla Ježíše, který mi řekl: "Ty jsi Mojí velkou radostí. Tvoje  l á s k a   a   p o k o r a   způsobují,  že  opouštím  trůny  nebe  a   SPOJUJI  SE  S  TEBOU.   Láska vyrovnává propast, která je mezi Mojí Velikostí a tvojí nicotou."  Láska mi zalévá duši, jsem ponořená v oceáně lásky,   c í t í m,    ž e    u p a d á m    d o   m d l o b y   a   ÚPLNĚ  SE  V  NĚM  ZTRÁCÍM.....


                                               O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ:
 
  Neděle svátku milosrdenství, smíření s Bohem prostřednictvím svátosti, získává nezměřitelnou moc. Jinak řečeno, rovná se odpustkům, které udělují nejen odpuštění hříchů, ale současně osvobozují od následků toho, kdo je učinil. Zřízením tohoto svátku nám Ježíš umožnil každoroční přístup k této nesmírné milosti, jež byla dříve rezervována jubilejním rokům, každých padesát let, nebo k výjimečným příležitostem. Obnovuje tedy každý rok "Milostivé léto" prorokované Izaiášem v tomto textu čteném Ježíšem v synagoze v Nazaretu, podle sv. Lukáše:
"Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně, den pomsty našeho Boha, potěšit všechny truchlící…" (Iz 61, 1-2).
Připomeňme, co k tomu řekl Ježíš sestře Faustině v roce 1931:
"Dcero Má, říkej celému světu o mém milosrdenství. Toužím, aby svátek milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží.
  D U Š E,   K T E R Á   P Ř I J M E   S V Á T O S T   S M Í Ř E N Í   A   S V A T É   P Ř I J Í M Á N Í,    D O S Á H N E   Ú P L N É H O   O D P U Š T Ě N Í   V I N   A   T R E S T Ů !
  V tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti;
  A Ť   S E   Ž Á D N Á   D U Š E   N E B O J Í   K E   M N Ě   P Ř I B L Í Ž I T,   I   K D Y B Y   J E J Í   H Ř Í C H Y   B Y L Y   J A K   Š A R L A T !
  Mé milosrdenství je tak veliké, že jím nepronikne žádný rozum, ani lidský, ani andělský, za celou věčnost. Každá duše, která má ke Mně vztah, bude po celou věčnost rozjímat o Mé lásce a mém milosrdenství. Svátek milosrdenství vyplynul z mého nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích. Lidstvo nedojde pokoje, dokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství". (Deníček: č. 699).
Jan Pavel II. ustanovil tento svátek dne 30. dubna 2000, v den, kdy prohlásil blahoslavenou sestru Faustynu  ZA  SVATOU.



    O BOŽÍ LÁSCE A O TOM, O CO ČLOVĚK PŘICHÁZÍ, KDYŽ BOHU NEOTEVŘE SVÉ SRDCE.

                                                 Faustýna a Ježíš.
  Moje spojení s Pánem je nyní skrz-naskrz duchovní. Mé duše se dotýká Bůh. Celá se do Něho noří až po zapomenutí na sebe. Skrz-naskrz prosáknutá Bohem tonu v Jeho nádheře. Utápím se celá v Něm - nedokážu to popsat, protože při psaní používám smysly, a tam,   v   t o m   s j e d n o c e n í,  smysly nepůsobí - s l é v á   s e   B ů h   a   d u š e...
  V Bohu je tak velký život, ke kterému je duše připuštěná, že slovy se to nedá vyjádřit. Když se pak duše vrací do běžného života, tehdy vidí, že  t e n t o   ž i v o t   j e   s o u m r a k e m,   m l h o u,  ospalou neuspořádaností, je jakoby malým dítětem.
  V  t a k o v ý c h   c h v í l í c h   d u š e   j e n   p ř i j í m á   o d   B o h a,  protože ona sama ze sebe nedělá nic, neudělá ani tu nejmenší námahu,  v š e c h n o   v y k o n á v á   B ů h   v   n í.  A když se duše vrací do obyčejného stavu, vidí, že není v její moci zůstat dále  v   t o m t o   s j e d n o c e n í.  Tyto chvíle jsou krátké, proto jsou trvalé. Duše nemůže být  d l o u h o   v   t o m t o   s t a v u, protože jinak by  s e   v s k u t k u   OSVOBODILA  Z  POUT  TĚLA  NAVŽDY,  i  když i tak ji drží jen zázrak skrze Boha.  B Ů H   D Á V Á   D U Š I   JASNĚ NAJEVO,   J A K   J I   M I L U J E,  J A K O   B Y   B Y L A   J E N   O N A   J E D I N Á   PŘEDMĚTEM  JEHO  ZASLÍBENÍ.  Duše to poznává jasně, jakoby bez závoje.  V R H Á   S E   Z E   V Š E C H   S I L   K   BOHU,  ale cítí se být dítětem. Ona ví, že to není v její moci,  proto  se  Bůh  snižuje  až  k  ní  a   s p o j u j e   s e   s   n í   z p ů s o b e m...tady musím zmlknout,  neboť to,  co   duše    p r o ž í v á,  n e u m í m   p o p s a t. (varhaní koncert Mistra)
  Všimla jsem si, že Pán uděluje takovou milost duším ze dvou důvodů: první je ten, jestliže má duše splnit nějaké velké dílo, které je z lidského hlediska nad její síly. Ve druhém případě jsem si všimla, že Bůh uděluje tuto milost pro vedení a upokojování podobných duší. I když Pán může udělit tuto milost, jak se mu zlíbí a komu chce.
  Co se mě týče, dostala jsem tuto milost poprvé, když jsem měla osmnáct roků v době oktávy Božího Těla, když jsem složila Pánu Ježíši věčný slib čistoty. Žila jsem ještě ve světě, ale zakrátkou dobu jsem vstoupila do kláštera. Tato milost trvala jen chilku, ale její síla je veliká.
  Po této milosti přišla dlouhá přestávka. Bylo to období zkoušek a očisťování. Avšak jak mě Pán do tohoto trápení ponořil, tak mě z něho i vyvedl. Trvalo to několik roků a opět jsem dostala tu vyjímečnou milost  s j e d n o c e n í,  která trvá dodnes. I v tomto sjednocení byly krátké přestávky. Teď však již od určitého času nepociťuji žádnou přestávku, ale nořím se do Boha čím dál hlouběji. Duše v té chvíli  t o n e   c e l á   v   N ě m   a   p r o ž í v á   t a k   v e l k é   š t ě s t í   j a k o   v y v o l e n í   v   n e b i.  I když oni vidí Boha tváří v tvář a jsou úplně šťastní - absolutně - jejich poznání Boha však není stejné. Bylo mi to dáno poznat.
  To hlubší poznání  s e   z a č í n á   u ž   t a d y   n a   z e m i   s k r z e   m i l o s t,  ale ve velké míře záleží na  n a š í   v ě r n o s t i   t é t o   m i l o s t i.  Duše, která prožila tuto  nepochopitelnou  milost  s j e d n o c e n í,  nemůže říct, že vidí Boha tváří v tvář. Duše je proniknutá Bohem, Bůh jí dává najevo, jak velmi ji miluje. Duše vidí, že lepší a svatější duše jako ona tuto milost nedostaly, a proto se jí zmocňuje svatý úžas a udržuje ji v hluboké pokoře. Noří se do své nicoty a svatého úžasu a čím více se ponižuje, tím těsněji se Bůh s ní spojuje a snižuje se k ní. Duše je v této chvíli jakoby ukrytá, její smysly jsou nečinné, v jedné chvíli poznává Boha a tone v Něm. Poznává celou hloubku Neproniknutelného a čím je její poznání hlubší,  TÍM  VROUCNĚJI  PO  NĚM  TOUŽÍ !
(Faustyna Kowalská:"Deníček")


                                       VASSULA A BOŽSKÁ PÍSEŇ LÁSKY.

                                                        5.5.1987

  Když cítím, jak na mne přechází Boží Láska, málem bych omdlela! Když mě nechá splynout se Svým tělem a když Jeho tělo ničí mé tělo,  cítím se jako vzduch,  skutečně   j a k o   d u c h   b e z   t ě l a !  Je to vytržení? Ani toto slovo nemůže plně vystihnout, do jakého stavu mě může přivést Jeho Láska. Jeho milost a Jeho dobrota jsou nepopsatelné, stejně tak i velikost a lesk Jeho svatosti...- A já jsem HO odmítala, než ke mně přišel blíž!
 Ježíš: "Vassulo, pojď ke Mně, Mých pět ran je otevřeno. Vnikni do mých ran a pociťuj Mou bolest. Pojď a dej se uzdravit Mou krví v Mých ranách. Oslavuj Mě. Povedu tě, Má dcero. Rozdávám zadarmo. Já, Pán, přijdu opět se Svou svatou knihou."(Ježíš měl u sebe malou knížku.) Poznej a čti místo, které ti ukážu:...'Milovaná nevěsto Mé duše, Má dcero, živ Mé beránky. Rozsévej Má zrna,  a b y   p ř i n e s l a   b o h a t o u   ž e ň,  sklízej a rozdávej zadarmo Můj chléb. Já jsem chléb života. Živ Mé ovce. Jsem stále s tebou  až  d o   K O N C E   Č A S Ů."
  Když jsem začala překládat do francouzštiny, co jsem přijala anglicky, "chytil" Ježíš mou ruku a napsal: "Milovaná, miluji tě k zbláznění, pokaždé, když se ve své ubohosti snažíš,  a   h l e d í m   n a   t e b e   p l n   l á s k y.
  Miluji tě  a   n i k d y   t ě   n e o p u s t í m,  budeme pracovat, nikdy neumdlévej ve psaní. Povedu tě, Vassulo. Pjď ke Mně. Nech Mě  v o l n ě   v   t o b ě   p ů s o b i t.  Budu tě vyučovat prostřednictvím moudrosti."
  Po tomto poselství jsem v sobě cítila Boha a cítila jsem se v Něm tak silná, že jsem  s e   u ž   o d   N ě h o   n e m o h l a   o d l o u č i t...
                                         
 Ježíš: "Má průvodkyně, miluji tě. Vassulo, dej Mi všechno,  d e j   M i   v š e c h n o   c o   m á š."
  Vassula: "Dala jsem Ti svou lásku. Darovala jsem si Ti, odpoutala jsem své city od země, odevzdala jsem se Ti. Mohu Ti ještě něco dát?"
  Ježíš: "Má dcero, rád slyším, když   s e   M i   o d e v z d á v á š. Dovol Mi být tvým únoscem..."
  Cítila jsem Ježíše tak silně, že jsem mohla zřetelně vidět Jeho tvář. Tak intenzivní jak toho večera to nebylo ještě nikdy.   B y l   p l n ý   p l a m e n n é h o   n a d š e n í,  jako někdo,  kdo je plný temperamentu a rozhodnutý   p ř e s v ě d č i t   v l a ž n é h o...
  Ježíš: "Chceš políbit Mé rány?"
  Učinila jsem tak, mystickým způsobem, a stejně jsem Mu řekla, aby si vedle mne sedl na židli. Hned to udělal. Seděl naproti mně a natáhl ruku, aby dosáhl na můj sešit.
  Ježíš: "Květino,  o b ě t u j   s e   M i   ú p l n ě.  Jsi ochotna Mi naslouchat?"
  Vassula: "Ano, Ježíši."
  Ježíš: "Milá, požehnaná Mé duše, Já jsem rozdával zadarmo, dávej i ty zadarmo,  s j e d n o ť   s e   se  Mnou.   Buď se Mnou jedno, hleď Mi do očí."
  To jsem udělala.
  Vassula: "Ježíši, co víc ještě mohu udělat?"
  Ježíš: "Miluj Mě."
  Vassula: "Miluji Tě, už jsem to říkala víckrát, víš, že jsem upřímná. Má duše po Tobě sténá. Chtěl jsi, abych se odpoutala a já jsem to udělala."
  Ježíš: "A Já, Vassulo,  n e v z d y c h á m   p o   t o b ě ?"
  Tu jsem pochopila, co to znamená:  D U Š E   T O U Ž Í   P O   S V É M   B O H U   A   B Ů H   T O U Ž Í   P O    T É T O   D U Š I.
  Ježíš:  "A Já, Tvůj Bůh,  netrpím pro tebe? (kvůli odloučení,  které působí tělo,  držící naši  d u š i   v   z a j e t í) Milovaná,  ž i j   v e   M n ě   a   J á   v   t o b ě,  ty ve Mně a Já v tobě, MY. Přizpůsob se Mi a sjednoť se."
  Vassula: "Vždyť už jsi nás sjednotil, Ježíši. Říkal jsi to!"
  Ježíš: "Ano, to jsem udělal."
  Najednou jsem se cítila tělesně vyčerpaná a proto jsem prosila o dovolení odejít. "Nemáme jít, Ježíši?"
  Ježíš: "Milovaná, chci, abys zůstala. Chceš zůstat?" Bylo to poprvé, kdy Ježíš tak naléhal. "Tak zůstanu."
  Ježíš: "Mé Srdce je rozerváno, když   j s e m   p o n e c h á n   o   s a m o t ě."
  Vassula: "Vždyť jsi se mnou, jsme spolu..."
  Ježíš: "Teď jsem s tebou, ale zapomínáš na Mne velice často. Ponech Mi volnost, dej se formovat Mýma božskýma rukama, jak si přeji. Přetvořím tě k Svému obrazu, popřej Mi působit skrze tebe. Jsem Ježíš a Ježíš znamená Vykupitel!
  Má dcero, miluji tě žárlivě...Chci tě mít úplně pro sebe. Chci, abys Mě vzývala a žila pro Mne. Dýchej pro Mne,  miluj pro Mne,  jez pro Mne,  usmívej se pro Mne,  obětuj se pro Mne...... D Ě L E J   V Š E C K O,  C O   D Ě L Á Š,  P R O   M N E.   C H C I   T Ě   Z A P Á L I T,   C H C I   T Ě   P O Z Ř Í T,   C H C I   T Ě   Z A P Á L I T,   A B Y S   T O U Ž I L A   J E N   P O   M N Ě.  Ozdob Mě svými listy, Má květino, korunuj Mě svou láskou. Odstraň Mou trnovou korunu a nahraď ji svými něžnými květními plátky. Naplň Mě svou libou vůní, miluj Mě,  J E N   M Ě !  Skrze vznešenou lásku jsem za tebe dal svůj život. Nechtěla bys totéž učinit pro Mne, svého Ženicha?  N E V Ě S T O,   P O T Ě Š   S V É H O   Ž E N I C H A,   U D Ě L E J   M Ě   Š Ť A S T N Ý M.    P O U T E J   S E   K E   MNĚ  V Ě Č N Ý M I   P O U T Y.   Ž I J   P R O   M N E   A   J E N   P R O   M N E !      B U Ď   M O U   O B Ě T Í,   M Ý M   T E R Č E M,   M O U   S Í T Í...
  Stvoření, miluješ Mě?"
  Vassula: "Jak bych mohla Tě nemilovat, můj Bože? Ano, miluji Tě!"
  Ježíš: "Ř Í K E J   T O,   říkej to velmi často.  Dovol Mi to slyšet, slyším to rád.   Ř í k e j   t o   t i s í c k r á t   d e n n ě   a   k a ž d é   r á n o.  Říkej to po tvém   s p o č i n u t í   v e   M n ě,  postav se proti Mně a řekni Mi:'Můj Pane, miluji Tě!'"
  Vassula: "Ježíši, přece Tě miluji. Proč jsi najednou tak přísný? Snad nekonám dost?"
  Ježíš: "Pojď, chápej Mě správně. Láska mluví! Jsou to přání lásky, je to plamen lásky, je to žárlivá láska Lásky. Nemohu strpět protihráče. Opři se o Mne, svého Ženicha a Průvodce a Boha.  M I L U J   M Ě,   M Á   D C E R O,  I   Ž Á R L I V O U   L Á S K O U."
  Začínám chápat a učit se, co chce Bůh říci slovy "odevzdej se Mně úplně", totiž být odpoutaná, nechat všeho a následovat Ho.  O D D A N O S T !  Uskutečnila jsem to s radostí.  P O S T A V I L A   J S E M   H O   N A   P R V N Í   M Í S T O   A   N A D E   V Š E C H N Y   V Ě C I.  Nechávám Ho volně ve mně působit a dělat se mnou, co se Mu líbí.    M I L U J I    H O    Z E    V Š E C H    S V Ý C H   S I L   A   Z   C E L É   D U Š E.  Přijímám všechno a děkuji Mu za všechno, co mi dává: radost nebo utrpení, aniž bych se Ho ptala nebo cokoliv namítala. Chápu, že  j e   t o   r a d o s t   n e b á t   s e   s m r t i,   A L E   P Ř Á T   S I   J I,  A B Y C H   S   N Í M   K O N E Č N Ě   B Y L A   N A   V Ě K Y.
  Utrpení! Ano, ta bolest, prahnout po Něm, stále po Něm toužit...Cítím se tu na zemi jako vdova. Trpím tím, že s Ním ještě nejsem. Trpím tím, že jsem "natírána" každý den "balzámem", spočívajícím na technologickém, vědeckém a materialistickém podkladě. Byla bych si přála zbavit se tohoto světa a být sama s Bohem, svým Otcem: On a já, a už nikdo jiný, kdo by mě mohl odvádět. Odprejsknout, zmizet, najít se v poušti...
  Bůh mě chce ve světě pro Své poselství. Být ve světě, to pro mne znamená nést kříž. Mé tělo mi působí bolest.
  Ježíš: "Mé tělo také. Všechno co cítíš,  C Í T Í M   I   J Á.  Miluji tě, vidíš? Láska přináší utrpení. Láska váže.(láska, která váže na Boha) Láska nabízí hojnou věrnost. Láska se obětuje bez omezení.  Vassulo, hodiny plynou, tvůj čas se blíží.  Zbavím tě řetězů a tvá  D U Š E   V Z L É T N E   K E   M N Ě,  velmi brzy."
  Vassula: "Miluji Tě, můj Bože..."


                                             BOŽÍ  LÁSKA  A  ANDRÉ  FROSARD

  "B ů h   b y l,   d o k o n c e   b y l   t a d y,   z j e v e n ý    a    z a h a l e n ý   v    t o m   p o s e l s t v í   S V Ě T L A    j e ž    b e z    m l u v e n í   a   o b r a z ů   d a l o   v š e c h n o    p o c h o p i t   a   v š e c h n o   m i l o v a t !

  Vím, že taková tvrzení mohou vypadat přemrštěně, ale co mám dělat, když křesťanství je pravé,  k d y ž   j e   v   n ě m   p r a v d a,  a když tato pravda   j e   O S O B O U,  k t e r á   n e c h c e   b ý t   n e p o z n a t e l n á.

  Zázrak trval měsíc. Každé ráno jsem u vytržení nacházel toto S V Ě T L O,  před kterým bledl den, tuto  SLADKOST,  na kterou nikdy nezapomenu a v níž spočívá celé mé teologické vědění.
  Nutnost prodloužit si život na této planetě, když nebe bylo téměř na dosah ruky, se mi nezdála už tak zřejmá, přijímal jsem ji spíš s vděčností než z přesvědčení.  S v ě t l o   a   s l a d k o s t   ubraly všem dnům z jejich intenzity. Nakonec zmizely, ale já jsem ještě nebyl zcela připraven na život bez nich. Pravda mi bude dána jinak, musím ji hledat, když jsem ji už našel.
  Otec od Svatého Ducha se uvolil, že mě připraví na křest, že mě poučí o náboženství, o němž už nemohu tvrdit, že nic nevím. Co mi o křesťanském učení řekl, to jsem čekal a s radostí přijal:
U č e n í   C í r k v e   b y l o   s p r á v n é   d o   p o s l e d n í   č á r k y !  Každou větu jsem sledoval s dvojnásobným hlasitým souhlasem, jako bývá pozdravován zásah do cíle. Jediná věc mne překvapila:
                                          E U C H A R I S T I E !                                         
Ne, že by se mi zdála neuvěřitelná;  ale že Boží láska zvolila tento neslýchaný  prostředek,  a b y   s d ě l o v a la   S e b e,   že si k tomu zvolila chléb, což je potrava chudého a přednostní strava dětí, to mě naplňovalo úžasem. Ze všech darů, které přede mnou křesťanství rozhodilo, byl ten nejkrásnější!

 L Á S K O,   A B Y S   M O H L A   B Ý T   V Y J Á D Ř E N Á   S L O V Y,     N A   T O   B U D E   I    V Ě Č N O S T   K R Á T K Á !               

  Vcházím, Bože, do tvých opuštěných chrámů, dívám se na blikající lampičku v přítmí před oltářem a vzpomínám na svou radost.  J a k   b y c h   m o h l   z a p o m e n o u t !   Jak bych mohl zapomenout na den, kdy se mezi zdmi kaple, rozčísnutým náhlým světlem, ukázala   n e t u š e n á   L á s k a,   v    n í ž   d ý c h á m e,   jež nám dala poznat,   ž e   n e j s m e   s a m i,   ž e   n á s   o b k l o p u j e,   p r o n i k á,   ž e   n a   n á s   č e k á   n e v i d i t e l n á    B y t o s t,   že nezávisle na našich smyslech a představivosti   e x i s t u j e   j i n ý    s v ě t,   vedle něhož tento hmotný svět, byť sebekrásnější a sebedotěrnější, je jenom prchavá pára a vzdálený odraz krásy, která ho stvořila. Neboť je jiný svět!
  Neříkám to jako hypotézu ani jako výsledek rozumové úvahy, neslyšel jsem o tom vyprávět - m l u v í m   z e   z k u š e n o s t i..."
   (Z knihy:Bůh je, já jsem ho potkal-André Frossard) 

               
                                          MUŽ  BOLESTI  A  LÁSKY - OTEC  PIO.

  Mystikové jsou lidé, kteří se snaží velmi milovat Boha a Bůh je za to nejednou připouští velmi blízko k sobě; zcela zvláštně, až citelně, jim dá zakusit něco ze sebe,  J E   S   N I M I   A   V   N I C H.  Mohou to být chvíle a delší mnohaminutové chvíle, kdy věci kolem sebe vnímají tak napůl nebo je vůbec nevnímají a vnímají jen Boha, vyznávají Mu svou lásku - tu začíná to, čemu říkáme vytržení, extáze.   E X T Á Z E   patří k největším zážitkům, jaké tu na zemi člověk může mít, dříve než se probije smrtí k Bohu,  k   v ě č n é   e x t á z i...
  Mezi extází a stigmaty je jakási vnitřní souvislost. Církevní dějiny znají asi 180 stigmatizovaných lidí, z nichž asi 80 uctíváme na oltářích. Stigmata dostávají lidé v extázi: K r i s t u s   j e   t a k   u c h v á t í   s v o u   l á s k o u,  a ž   s e   j i m   v   t o m   ú c h v a t u   v i d i t e l n ě   z a p í š e   d o   t ě l a,   ž e   t o   b y l   On   a   ž e   j e   m á   n e s m í r n ě   r á d.  A Jeho podpisem je v jejich případě viditelné rány - S T I G M A T A.
  P.Pius cítil v sobě hned prvním rokem svého kněžství   t o u h u   b ý t   přímo   o b ě t í,  jak píše  v listopadu 1918: "Od jistého času cítím potřebu  n a b í z e t   s e   j a k o   o b ě ť   z a   h ř í š n í k y   a   d u š e   v   o č i s t c i...Tato touha narostla teď ve mně až v jakousi silnou vášeň...Vícekrát jsem už zapřisahal Pána, aby na mě uvalil tresty určené hříšníkům a duším v očistci..." Bůh tuto vůli být obětí stále více žádá a přijímá: "Minulý pátek jsem byl v kostele a děkoval po mši svaté. Tu mi najednou srdce zranil jakoby ohnivý šíp, takový žhavý, že jsem myslel, že zemru...Zdálo se mi, že mě kdosi   c e l é h o   p o t á p í   d o   o h n ě.  OHEŇ!...Kolik   s l a d k o s t í   u m í   mít ten OHEŇ !  Duše by chtěla hned odejít s Kristem! A C H,  JAK  JE  TO  KRÁSNÉ  S T Á T   S E   O B Ě T Í   LÁSKY !  Oběť lásky prožívá radost i bolest, krásu i její opak. Jedno i druhé  z   l á s k y !"
  Páter Pius 20.září 1918 zažil něco neobyčejného, co zažilo jen málo lidí. Asi po měsíci o tom napsal svému zpovědníkovi: "Jak jen vám to mám na vaši žádost vysvětlit, jak vůbec došlo  k   m é m u   u k ř i ž o v á n í ?  Můj Bože, jaký se tu cítím zmatený a malý, když mám vyjevit, co jsi uskutečnil na tomto bídném stvoření...Bylo to ráno 20.září. Modlil jsem se po mši svaté na chóru. Tu se mě zmocnilo něco nevýslovného: jako když člověk odpočívá, cosi jako sladký sen. Tělo a duše se  o c i t l y   v e   s t a v u   n e p o p s a t e l n é h o   p o k o j e.  I  okolo mne všechno hluboce mlčelo. Cítil jsem hluboký mír, hluboký mír a současně   j s e m   b y l   o c h o t e n   d á t   BOHU VŠECHNO,  úplně všechno, ba přijmout ještě i vlastní zničení. Toto vše se odehrávalo najednou, jakoby bleskem...Byl jsem před tajemnou osobností, které krvácely ruce, nohy a bok. Vidět ji naplňuje člověka hrůzou a nemohu vyjádřit, co jsem tehdy cítil. Cítil jsem, že umírám. A jistě bych i umřel, kdyby Pán nebyl přiskočil na pomoc mému srdci, které se divoce házelo v mé hrudi. Tajemná osobnost se potom vzdálila a já zpozoroval, že mám proražené ruce, nohy a bok, a že tyto rány krvácejí. Můžete si představit muka, která jsem cítil a cítím neustále, téměř den co den. Rána na boku krvácí ustavičně, a to zvlášťě od čtvrtka do soboty..."
  Jak se mýlíme, jestliže si představujeme stigmata P.Pia jako cosi bezbolestného. Na všetečnou otázku, zda ho těch pět ran bolí, řekl někomu: "Myslíte si, že jsem je dostal na ozdobu? Prorazte si hřebem ruku a potom jím v ráně otáčejte."
  Co jsou proti tomu naše rány...A kdy už pochopíme, že Bůh je od nás chce, že Bůh je od nás očekává, že je potřebuje od nás jako rány a muka P.Pia,  a b y   j i m i   z a c h r á n i l   n á s   a   s v ě t ?  Kdy už pochopíme Pavlovo, že bez vilití krve není odpuštění? A to nejen bez vylití krve Kristovy, ale i naší krve, tj. našich utrpení a ran, které Kristus čeká? Jestliže se nám zdá, že svět dnes velmi trpí, musíme vědět,  že  B ů h   c h c e   v e l m i   s p a s i t   s v ě t   i   d n e s !  Jeho utrpením, ale i naším. Ano i naším, přidaným k mukám Kristovým. Spojeným s mukami Kristovými.
  Stěžovali si jednou panu faráři, že "mše pátera Pia jsou bez konce. Skutečně, ten mladý kněz ztrácel při mši svaté smysl pro čas. Trvala dvě hodiny i déle.  U C H V Á C E N   B O H E M,  nekonečně dlouho býval s Ním při mešních mementech, když se modlil za lidi a stejně i při svatém přijímání. Při mši svaté mu  srdce  mocně  tlouklo a bledé  líce  hořely.  P r o ž í v á   m y s t i c k é   s p l ý v á n í,  cítí, že srdce se  m u   z t r á c í   v   K r i s t o v ě   S r d c i,   jako kapička v oceáně.
  Jednou píše: "...tak silně jsem dnes   u v n i t ř   h o ř e l !  Tak silně jsem se  cítil  blízko  Krista!  Jako by vě mně   h o ř e l o   t i s í c   p l a m e n ů:  žil jsem i umíral současně. Stále jsem tpěl,  žil i umíral...   Chtěl bych křídla, chtěl bych mocný hlas,  všem bych křičel:  M I L U J T E   K R I S T A !"
                                                               
                                    
                                                      NÁVŠTĚVA  V  NEBI
                                                      Dean Braxton - USA

Kapitola 7:                                          Co jsem viděl v nebi?
  Když jsem zemřel, věděl jsem, kam mám jít. Nikdo mi nemusel říkat, kam mám jít. Byl jsem jako losos na cestě domů. Nikdo mi nemusel nic říkat. Když jsem tam dorazil, věděl jsem, že to je to místo, na které patřím. Byl jsem na svém místě. A všechno tam bylo SPRÁVNÉ. Byl jsem na správném místě, tam kde jsem měl být. Byl jsem doma. BYL JSEM DOMA!
  Jaký ten domov je? Není to jako tady. Zaprvé – všechno je tam živé. Vše tam žije a není tam nic mrtvého. Pochopil jsem, že opravdová smrt znamená nemít Boha jako svého Pána a Spasitele, to je opravdová smrt.

                                                Zpět ze smrti? – Právě naopak
  Myslel jsem si předtím, že když tady na zemi zemřeme, tak to je ta smrt, o které Bible hovoří. Ale když jste tam, pak si uvědomíte, že smrt znamená nemít společenství s Bohem. Když jsem tam vešel, věděl jsem, že tam jsem pro to, co pro mne Ježíš vykonal, byl jsem tam s Otcem a Ježíšem a věděl jsem, že jsem skutečně živý. Tady na zemi mi každý říká, že jsem se vrátil ze smrti. A někteří ještě z legrace říkají: „Tady jde ten mrtvý muž.“ Ne… Byl jsem živý s Otcem a Synem. Přesně jak to Ježíš řekl v evangeliu Matouše.
  Matouš 22:32: „Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ On není Bohem mrtvých, ale živých!"
Bůh nepřestal ve tvoření života. Myslel jsem si, že to skončilo, když Bůh stvořil muže a ženu, ale není tomu tak. Všude tam, kde je Ježíš a Otec, je život. On nežije ve smrti nebo se smrtí. Náš Bůh je čistý život, světlo a láska. A ty se staneš tím, čím je On – životem, světlem a láskou. Život je v nebi všude a všechno, život je nebe samo. Tady na zemi žijeme se smrtí a myslíme si, že všemu bude jednou konec, ale tam v nebi život pokračuje dál a dál.
  Jak už jsem řekl předtím, vše je v nebi živé. Budovy v nebi vypadají, jako kdyby byly vyrobeny ze světla (vypadají tak, ale ve skutečnosti nejsou světlem), krajina, atmosféra a prostě všechno. Budovy jsou živé a vypadají tak trochu jakoby ze skla, ale nejsou sklem. Září Boží slávou Páně. Také se mohou pohybovat z místa na místo. Tyto budovy jsou umístěny ve městech po celém nebi. To, čemu my říkáme krajina, bylo živé – stromy, květiny, keře, tráva, hory, kopce, údolí, jezera, řeky a mnohem více, pro což nenalézám slov k vysvětlení. Nebe je obrovské!

                                                         Trůn Otce
  Viděl jsem Boha Otce sedět na trůnu a znovu jedna z mých náboženských „škatulek“, ve které jsem ho měl uloženého, se tím roztříštila. On seděl na trůnu a On je tím trůnem. Vycházely z něho různé barvy, více barev než jsem schopen vám říct. Ty barvy, které z něho vycházely, byly živé. Vše, co vychází z Boha Otce, je živé.
  Před tímto trůnem bylo nespočetné množství nebeských bytostí, které vzdávaly Bohu chválu.
Teď se budu snažit popsat trůn Boží. Tohle je to, co jsem viděl. Bůh je obrovský a ten trůn byl samotný Bůh. On byl uprostřed trůnu a byl s tímto trůnem v kontaktu. Kde byl On, tam byl také tento trůn. Ten trůn byl zářící a vypadal jako oblak. Vždy jsem si myslel, že sedí na židli, ale spíše to vypadalo, jako že ten trůn je oblak - moje tradiční myšlení zde bylo roztříštěno.
  Připadalo mi, že ten trůn je Bůh a že Otec nikdy nebyl od tohoto trůnu oddělen. Když mluvím o tomto trůnu, je pro mne těžké pochopit vše, co jsem tam viděl. Bůh říká v Izaiáši: „Nebe je můj trůn, zemi mám u nohou jako podnožku.“

                                                    Láska našeho Otce k nám
  Když jsem hleděl na ten trůn, viděl jsem, jak moc nás Bůh miluje. Věděl jsem, že nás Ježíš moc miluje, ale vidět Otcovu lásku k nám – páni! Když jsem Mu hleděl do očí, myslel jsem si „nevím kolik vesmírů by bylo možno do Jeho očí vložit.“ Ale ze všeho nejvíce mi utkvěla v mysli ta   L Á S K A,  jakou má pro nás, co jsme zde na zemi,    K E   K A Ž D É M U   Z V L Á Š Ť.
  Dověděl jsem se, že pokaždé, když se nadechneme vzduchu, Bůh Otec tím ve skutečnosti říká „miluji tě“. Ten jediný důvod, proč je zde vzduch, je ten, že je zde pro tebe. Kolikrát za den se nadechnete?  Kolikrát  se  nadechnete,   t o l i k r á t   v á m   B ů h   ř í k á,   ž e   v á s   m i l u j e.  Naslouchej Mu, když se nadechuješ, říká „miluji tě“.

                                                 Všichni jsme číslem jedna
  Pochopil jsem, že v Božích očích neexistuje nic jako číslo dvě. Každý je pro Něho číslo jedna. Nikdo pro Něho není osobou číslo dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm ani deset. Pro Něho jsme číslem jedna. Každý je pro něho první na řadě. Není rozdílu ani tady na zemi. Pokud znáš Ježíše jako Pána a Spasitele, pak jsi pro Něho číslo jedna. Tak jak Bible říká, jsme zřítelnicí Jeho oka.
  Žalmy 17:8: „Jak zřítelnici oka mě opatruj, ve stínu tvých křídel kéž úkryt naleznu.“
  Zach. 2:12: „Neboť tak praví Hospodin zástupů, který mě pro svou slávu poslal k národům, které vás plenily: "Kdo se vás dotýká, dotýká se zornice mého oka.“
                                           Dověděl jsem se, jak moc si nás váží.
Jan 3:16-17: „ Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna,  aby žádný,  kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen.“
  Viděl jsem v Jeho očích, že tam chce mít všechny, všechny, kteří jsou ještě na této zemi. Nechtěl, aby ani jedna osoba zahynula a šla do pekla. Ježíš chce, aby byli všichni spaseni. Přál bych si, abychom to pochopili. On miluje každého. Otec, Syn a Duch svatý milují každého tak moc.
  Během té doby, kdy jsem hleděl do Jeho očí a viděl jsem tu lásku, věděl jsem, že i já jsem se stal touto láskou. Pokud máme Ježíše, všichni máme tu lásku v nás a měli bychom se stát Jeho láskou pro ostatní.
  On nás miluje všechny.
  Během té doby, kdy jsem Mu hleděl do očí, měli jsme spolu komunikaci v myšlenkách bez toho, abychom promluvili jediné slovo ústy. Zeptal jsem se Ho, zda mám milovat i ty, kteří zneužívají děti. Jak už jste se asi dočetli, pracoval jsem s dětmi a mládeží. To, co se v té době stávalo velmi často, bylo zneužití dětí mládeží. Tato věc podle mne způsobovala největší ublížení ze všech, s kterými jsem se jako poradce setkal. Viděl jsem spoustu lidí, kteří se zotavili ze všech možných zneužití, ale pokaždé, když jsem se setkal se sexuálním zneužitím, tak to bylo to, co působilo největší zranění. Vždy mne to uvnitř nahněvalo.
  Zatímco jsme takto komunikovali, Ježíš mi odpověděl: „Když někoho zavřeš do vězení, dostane se ven. Buďto se dostane ven, když jeho čas vyprší, nebo když zemře, ale dostane se ven. Když ale dáme někoho do pekla, je tam na věky.“
  Potom na mne pohleděl s rudým plamenem v očích a řekl: „KDO JSI TY, ABYS RUŠIL TO, CO JÁ JSEM VYKONAL!“ Řekl to velmi přísně. Také jsem v tu chvíli viděl, jak roztáhl svoje ruce jako by byl na kříži a zaplatil tu cenu za každého, kdo zhřešil anebo zhřeší, což znamená, že  n e m á m e   p r á v o   o d s u z o v a t   k o h o k o l i v,  jelikož On to nedělá. Věděl jsem to – vím, že vím – On chce, aby tam s Ním byli všichni lidé. On opravdu chce, abychom tam byli s Ním. Všichni lidé. Ježíš chce, aby byli všichni spaseni!
                                                      Vedoucí nebeské chvály
  Další věc, kterou jsem viděl, byla jedna z bytostí před trůnem, která povstala z pozice, kdy klečela. Povstala podobně, jako když stoupá výtah vzhůru, velice pomalu. Tato bytost byla neuvěřitelně nádherná. Vypadala jako žena, ale věděl jsem přitom, že není. Pomalu vystoupila do vzduchu takových sto pater i výš. Když dosáhla svého nejvyššího bodu, roztáhla paže doširoka nad hlavu. Barva té bytosti byla světle modrá podobně jako obloha za jasného dne. Téměř jste skrze tuto bytost mohli vidět, ale těžko říct, jelikož různé barvy duhy vycházely z Boha a vcházely do té bytosti.
  Poté, co tato bytost přestala stoupat vzhůru, otevřela ústa a prolomila ticho, které tam vládlo. Začala zpívat v řeči, které jsem rozuměl, ale věděl jsem, že to není pozemský jazyk. Vypadalo to, že to je řeč té bytosti, ale já mu nějak rozuměl. Zvuk, který z těchto úst vycházel, byl nádherný a byla to jakoby jedna nota. Vycházelo to z nejniternější části té bytosti. Tato bytost jakoby vytvářela hudbu uvnitř sebe. Takto všechny bytosti vytvářejí hudbu.

                                               Hudební nástroje uvnitř této bytosti
  Když jsem se vrátil na zem, někdo se mne zeptal na hudbu v nebi. Řekl jsem jim o tom, jak jsem slyšel a viděl hudbu, jak vychází z bytostí v nebi. Poté, co jsem to té osobě řekl, tak jsem si sám pro sebe řekl: „Deane, tohle jsi přehnal!“ Ale věděl jsem, že musím říct to, co jsem viděl, ať už mi uvěří nebo ne. Musel jsem říct pravdu, když se mne zeptali, ať už jsem tomu předtím věřil nebo ne.  Nikdy jsem nikoho neslyšel,  jak mi říká,  že andělé v nebi   m a j í    h u d e b n í   n á s t r o j   u v n i t ř   v   s o b ě.  To bylo poprvé, kdy jsem řekl něco, o čem jsem ani nevěděl, že je v Bibli, ale nebylo to naposled. Později jsem zjistil, že Lucifer, teď satan, byl stvořen s hudebními nástroji uvnitř sebe.
  Ezechiel 28:13: „V Edenu, zahradě Boží, byl jsi, všelijaké drahé kamení přikrývalo tě, sardius, topazius, jaspis, tarsis, onychin, beryl, zafir, karbunkulus a smaragd i zlato; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých V TOBĚ, hned jakžs se narodil, připraveni jsou.“(Kralická) (KJV a ASV verze také překládá v tobě.)


                                              JEŽÍŠ A MYSTICI - DINA BÉLANGEROVÁ

                            Informace o tom, jak Boží milosti přetváří člověka a proč o ně máme prosit.
 
  Pán zjevuje řeholnici Dině Bélangerové,  ž e   n e j v ě t š í   r a d o s t,  j a k o u   m u   d u š e   m ů ž e   p ř i p r a v i t,  spočívá v tom, že  j i   m ů ž e   p o z v e d n o u t   a ž   k e   s v é m u   b o ž s t v í.
  Když si jí Pán 4.června 1928 stěžoval, že zasvěceným duším schází spojení s Ním, ptala se blahoslavená Dina, co musí udělat, aby od Něho obdržely milost spojení s Ním a odloučení od sebe. Pán odpověděl:"Musí Mne o to prosit. Dávám svou milost každé duši, která Mne o to prosí, zvláště pak duši zasvěcené, která je mojí nevěstou a chce se jí stát."  "Jak má o to prosit?" ptá se Dina. "Duše Mě má prosit o milost, abych v ní panoval, jak chci."  "A co má dělat, když tuto milost obdrží?"  "Odpovídat na to velkou láskou."
  Dina Pánu připomíná lidské slabosti, takže často padáme a zanedbáváme spolupráci s milostí. Pán odpovídá:"Pozvedat se znovu s velkou láskou,  v ž d y   s e   k e   M n ě   v r a c e t,   d ů v ě ř o v a t   M i.  Velký počet Bohu zasvěcených duší Mi nedostatečně důvěřuje: to je to, co jim schází! Musí Mi ve všem důvěřovat: Ve svých těžkostech, ve svých nouzích, ve svých bojích,  ano,   i   k d y ž   u p a d n o u   a   d o p u s t í   s e   c h y b y (hříchu).   Důvěřovat  Mi  a   n e b á t   s e,  velmi Mi důvěřovat!"

  7.července popisu je jedno ďáblovo pokušení ke skleslosti:  "Vidím své chyby, své nedostatky a démon by mě  chtěl  přivést  k tomu, abych ztratila důvěru v Boží Milosrdenství. Ale podle přání našeho Pána nezabývám se svými chybami; lituji jich s pokorou a přenechám vše Jemu, vrhnu se  D O   V Ý H N Ě   J E H O   L Á S K Y   a snažím se rozjímat jen o Něm samotném a o Jeho božském Srdci, nezabývat se sebou."
  Pán učí Dinu stále více zapomínat na sebe. Má  myslet  jen  na  Něho,  n e c h a t   H O   p ů s o b i t   a   n i c   M U   n e o d p í r a t.  Dina se nemá bát. Strach, který ohrožuje pokoj její duše, pochází od ďábla. Nemá se o to starat.
  Toto poselství důvěry, která se neopírá  o   s e b e   a   o   s v é   m o ž n o s t i,  nýbrž  jen  o   B o ž í   m i l o s r d e n s t v í,  a  proto její ubohost nemůže přicházet v úvahu, souhlasí zcela s poselstvím svaté Faustyny, které Pán v říjnu 1936 řekl:"Vidíš, čím jsi sama ze sebe, ale nebuď z toho skleslá. Kdybych ti chtěl ukázat celou tvou ubohost, zděšením bys zemřela! (To se má stát některým nepřipraveným hříšníkům při "Varování".) Věz však, čím jsi. Právě proto, že jsi tak velká bída, odhalil jsem před tebou celé moře svého milosrdenství.
  Takové duše, jako ty   h l e d á m   a   p o ž a d u j i,  ale je jich málo.  T v o j e   v e l k á   d ů v ě r a   k e    M n ě   M ě   n u t í   p o s k y t o v a t   t i   u s t a v i č n ě   m i l o s t i.  Máš velké a nepochopitelné právo na Mé Srdce, protože jsi dcera plná důvěry.  N E S N E S L A   B Y S   V E L I K O S T   M É   L Á S K Y,  kterou k tobě chovám, kdybych  T Ě   S   N Í   Z D E   N A   Z E M I   V   P L N O S T I   Z A H R N U L !"(Z Deníku Faustyny,č. 178)
 Výslovně o pokoře se v autobiografii Diny mluví málo. Ale je svým způsobem přítomna na každém řádku. Na některých místech je řeč  o  h o d n o t ě   p o k o ř e n í.  Tak říká Pán v dubnu 1928:"Kdybys věděla, jak veliké mám v tobě zalíbení, když zaujímáš  s   r a d o s t í   stav pokoření, do kterého jsem tě přivedl! Pokoření, která na tebe přicházejí, jsou za zasvěcené duše, které chci zbavit jejich pýchy."
  Blahoslavené Anně Marii Taigi Pán jednou řekl:"Moje Srdce se dá  obměkčit  j e n o m   p o k o r o u.  Třeba si duše přeje Mne velice milovat, dokud nenastoupí přímou cestu pokory, bude klopýtat a padat a nikdy nedosáhne Mé lásky. Člověk má na srdci prach, sebelásku, která mu pokrývá oči duše jako závoj a kazí jeho jednání.
   Č L O V Ě K   J E   P L N Ý   P Ý C H Y   A   J Á   S   P Y Š N Ý M I   N E M Á M   N I C   S P O L E Č N É H O !  Jen pokorní se mi líbí, jen na nich plýtvám pokladem svých milostí.  Kdo požívá   M é   s l a s t i,   m u s í   p o h r d a t   s v ě t e m;  on sám musí být světu předmětem pohrdání, tak jako Já jsem byl.  Tak  r á d   o d p o č í v á m   v   p o k o r n ý c h   a   p r o s t ý c h   d u š í c h.  Čím menší jsou a čím méně vážené, tím více mám z nich radost. Ony moudré a vzdělané, které mají plnou hlavu dýmu a domýšlivosti, zahanbuji a pokořuji, ty víš, kam je nakonec posílám. "Tam dole" končí jejich falešná moudrost a jejich pýcha.
  Ó má dcero, povyšuji toho, kdo se ponižuje.  Ti  jsou  hodni  Mého Království  a   t ě m   o d h a l u j i   s v á   t a j e m s t v í.  Milujte proto pohrdání, které je základem pravé ctnosti! Ten, kdo vyzbrojen vírou a pravou horlivostí, má dar trpělivost snášet pohrdání světa, bude mým pravým synem a žákem!"(Viz svatý František, kterého svět považoval za Božího blázna.)
  U Diny nabývá pokora formy zapomínání na sebe samu, a to opět v následování svaté Terezie od Ježíše, od níž známe tato slova: "Ptáte se mě, jak dospět k čisté lásce? Zapomeňte na sebe a nehledejte nikdy sebe."
  Od Diny žádá Pán, aby zcela zapomněla na sebe. Bylo to 28.ledna 1927, šest dní před přijetím stigmat. Dal jí osvícení o stavu sebezničení v Něm. Tato pokora je předpokladem pro povýšení, které spočívá v tom, že ji Pán  postupně   v t a h u j e   d o   n i t r a   N e j s v ě t ě j š í   T r o j i c e.   5.srpna byla uchvácena do nekonečných sfér Trojice, kam vstoupilo, jak jí Pán sdělil, jen několik privilegovaných duší. Dina je jako  oslepena  s v ě t l e m   a   s l y š í   J e ž í š ů v   h l a s:  "Mlčení a odříkání, moje malá Já-sám, neodepři Mi nic, nic..."
  O Vánocích téhož roku je zavedena o něco hlouběji do "zavřené zahrady srdce Nejsvětější Trojice", kde je obklopena nepopsatelnou atmosférou mlčení a lásky.
  21.ledna 1928 - tentokrát v doprovodu Matky Boží a svého anděla strážce - smí vstoupit dále do "Svatyně Nejsvětější Trojice", kde ji překvapí hluboké poznání velikosti a nesmírnosti božských atributů.
  9.února jde ve stejném doprovodu dále do "Svatostánku Nejsvětější Trojice", kde smí   B Ý T   P O N O Ř E N A   D O   N E S M Í R N É H O   Ž Á R U   B L A Ž E N O S T I   A   R O Z K O Š E.  Ježíš jí řekne: "Zde je krb božského plamene,  s t ř e d   n e k o n e č n é   l á s k y.  Ty, moje malá Já-sám, strávená ve Mně, smíš žít jen z čisté lásky sebeobětování. A Já jsem tě sem zavedl  k  oslavě  mého  Otce,  k  útěše  svého  Srdce   a   k   u ž i t k u   d u š í."



                                            JEŽÍŠOVO POSELSTVÍ MALIČKÝM DUŠÍM.

  Ježíš:"Nedal jsem své Poselství světu k nápravě jedné jediné duše, nýbrž k nápravě všech duší. Nepřišel jsem pro jednu jedinou duši, nýbrž pro všechny duše. V době Mého veřejného života jsem mluvil k zástupům a ony mi naslouchaly s horlivostí. Po dlouhé hodiny se živily Mým učením.
  D N E S   M L U V Í M   Z A S E,   neboť vy všichni potřebujete být obnoveni. Abych vám řekl a opakoval svou lásku k vám, zvolil jsem si jednu maličkou(pokornou) duši, která se tak stává Mým mluvčím před vámi.(Markéta v Poselství Lásky maličkým duším)
  Já sám přijdu opět na konci časů, abych vykonal spravedlnost. Pročpak jsou někteří z vás udiveni Mými slovy, která jsou Duch a život? Jsou to stále tatáž slova. Změnili jste se snad do té míry, že mne nerozeznáváte?
  Jsou to stránky evangelia. Neuberu nic z toho, co bylo a z toho, co je.
  Buďte   d o s t a t e č n ě   p o k o r n í,  abyste se rozeznali v tomto Poselství, které posílám všem a jednomu každému. Ta  nebo  ona  část  se   t ý k á   v á s.  Objevte ji ve světle Mé milosti.
  L Á S K O U   H O Ř Í C Í   B Ů H   S T V O Ř I L   S V Ě T,     A B Y   D A L   T É T O   L Á S C E   Ú Č E L.   Tento svět nepřestal svému Stvořiteli přinášet zklamání. Dnes je míra naplněná a neobrátí-li se, navrátí se do prázdna, ze kterého jsem ho stvořil. Zapomněli, že jsou jenom prach a popel.  
                 Z e m ě   u ž   ne b u d e   o b s a h o v a t   n i c   n e ž   p r a c h   a   p o p e l !
Ale na těchto zříceninách vzejde Moje láska plnější života a světla než kdy jindy. V upokojených duších  najde plnost svého tvůrčího a spásného působení.
  Vztáhl jsem k nim ruku....n a d a r m o !   Volám je z celé Své Lásky....n a d a r m o !
  Z jedné strany Mé pokorné děti, z druhé ti pyšní, kteří se   L á s c e   n e c h t ě j í   v z d á t.
  A   L Á S K A   Ú P Ě N L I V Ě   P R O S Í !   A  L Á S K A   N A Ř Í K Á !   Milosrdenství čeká....nadarmo!
  A SVATÁ SPRAVEDLNOST SE PŘIPRAVUJE  K   Ú D E R U !  Budou citliví jen na její hlas? Neboť jejich srdce je zavřené  pravé  L á s c e.  B L Á Z N I !
  Ano, jak jsou pošetilí. Slepé a nešťastné děti! A Bůh čeká, až se jim zachce....
  Proč je musím  t o l i k   m i l o v a t ?  Ať však jistota Mé Lásky a ujištění Mého Milosrdenství upokojí úzkostlivou duši Mých maličkých ubohých duší.  N e b o ť   j e   z a c h r á n í m   a  žádná z nich se neztratí,  p r o t o ž e   o d p o v ě d ě l y   n a   M é   v o l á n í   a  v nich nachází Bůh  ú t ě c h u.
  A Moje něžnost k nim je taková, že nedokáži vždycky odolat jejich slzám.  Mé  ubohé  děti!  Co si s vámi počnu?  P ř i n á š í m   v á m   l á s k u   a   p o k o j.  Vy mi dáváte svou  l h o s t e j n o s t   a   v ý s m ě c h!
      H L E,   T A D Y   K   V Á M   P Ř I C H Á Z Í   S V Ě T L O !  Přijmete Ho, jak se sluší?
  Já jsem   C h l é b   z   n e b e.  Svůj život jsem vzal ze své podstaty. Vtělil jsem se v panenském lůně své svaté Matky. Poznal a sdílel jsem váš každodenní život. Vzal jsem na sebe všechnu vaši bídu. Cítil jsem, že moji duši tíži břemeno vašich hříchů i spravedlnost Mého Otce.
  Od prvního okažiku své existence jsem věděl, jakou cenu budu muset zaplatit za vaše nepravosti. Neboť i když jsem byl předně božským, vzal jsem na sebe také vaše lidství. Poznal jsem jeho slabosti, aniž bych jim podlehl. Miloval jsem vás láskou bezmeznou,  K T E R O U   K   V Á M   V   N E B I   H O Ř E L   M Ů J   N E B E S K Ý   O T E C.
  Ale už je tomu tak,   V Y   J S T E   N E P O C H O P I L I,  co je to   B O Ž Í   L Á S K A !  A   m n o h o   z   v á s   z ů s t á v á   h l u c h ý m i   a   s l e p ý m i. A jejich život plyne v bludu a pochybnostech.
                                           Ubohé děti! Ubohé zbloudilé lidstvo!   

  Jaká je v tomto životě člověka naděje bez Boha?  Ž á d n á !  Pro něho je smrt bodem, který zakončuje obyčejný, úzkostí plný život. Jaké musí být zoufalství takového člověka, který se celý život poutal nezřízeně k zemi a který dorazí k osudnému okamžiku, kdy ji musí neúprosně opustit. Prázdnota toho, co ho naplňovalo štěstím, se mu objeví v celé své hrůze. Kruté pomyšlení pro tohoto nešťastníka, který kolem sebe nevidí než tmu. Žel, světlo mu nezasvítí, protože si ho celý život nevšímal, a nepřijde-li zvláštní pomoc od Pána, odejde tak jak žil, bez Boha.
  Všecko, co jsem stanovil se uskuteční.  A přece všichni nebudou spaseni,   p r o t o ž e   s i    z v o l i l i   j i n é h o   p á n a!
  Ach děti lidí, jak vás mohu snášet! Kam se ženete? Já to vím. A tolikrát jsem vás varoval, ale vy zůstáváte hluší k Mému hlasu.  Zahráváte si s ohněm,  když  vyrábíte  vražedné  zbraně.  B ě d a   v á m,  j e s t l i ž e   n e p ř e s t a n e t e !!!
  N I Č Í T E   S V Á   T Ě L A   A   V A Š E   H Ř Í C H Y   J E Š T Ě   V Í C E   N I Č Í   V A Š E   D U Š E !
  Myšlenka na věčnost se vás ani nedotkne, a poznáte ji brzo, jestliže se neobrátíte. A naleznete ji takovou, jakou jste ji chtěli mít. Zde na zemi jen sbíráte prach věčnosti. A tento prach za vámi půjde tam, kam půjdete. Nevěříte v Lásku, je ve vás jen duch zisku. Mohl bych vás zničit jedním hmatem. Ale nechávám vám příležitost.
  P R O   M N E   Č A S   N E E X I S T U J E,   A L E   V Á Š   J E   S E Č T E N !
  Ó, Mé děti, pochopte hlavně nezbytnost  m o d l i t b y   a   o d ř í k á n í !
  S t r a š n á   h r o z b a   v i s í   n a d    s v ě t e m !
  Měl bych uspíšit svou hodinu kvůli vám! Nevědomí a hlupci, chcete se rovnat Bohu? Dejte pozor, aby Mé milosrdenství neustoupilo před Mou spravedlností! Dost už! Vzchopte se! Jinak vás k tomu budu muset donutit. Potom budete výt hrůzou.
  Ach proste, proste Mou svatou Matku! Ona jediná má moc odvrátit Můj hněv.
  Srdce Boží je otevřeno všem, volá je všecky. Kdo ho nalézá? Ten, kdo se na ně obrátí s důvěrou, kdo ho hledá v bližním a nejjemnější láskou. Ó, jak málo váží teorie světa vedle příkladů božské lásky, kterou dávají Boží maličcí! V očích světa jsou bláhoví... V očích Božích to jsou moudří.
  Když se tvé dítě dopustí chyby, miluješ ho proto méně? Dáš mu mateřské varování, abys ho přivedla zpět na správnou cestu. Poslechne tě, nebo si toho nevšimne. V tom případě je třeba přísně je potrestat. A to i přes všechnu bolest, kterou bys z toho mohla pocítit.
  Tak to dělám s vámi, Moji milovaní. A přes Můj smutek je nutné, abych vás napravoval.  P o s l e c h n e t e   M ě   k o n e č n ě ?  Kdy budou národy zpívat chválu a slávu Mého svatého Jména? Kdy zapomenou na své spory, aby pamatovaly více na svého Boha, aby se spojily a milovaly jednou a touž láskou?
  Touží po štěstí a hledají ho tam, kde není. Nacházejí jenom zklamání. Je to proto, že nepřicházejí k Prameni všeho dobra. Pro Mne čas neexistuje, ale pro ně... A potom..
  Všechna sláva světa nemůže nahradit jediný stupeň slávy nebeské!
Na jedné straně prázdnota toho, co neexistuje, na druhé straně bohatství statků získaných životem velkomyslnosti a modlitby.
 Na jedné straně útěcha před smrtí, na druhé bezejmenné zoufalství před tím, co je nevyhnutelné.
  A tak to je, Moje ubohé děti, můžete si vybrat: Hojnost na této slzavé zemi a  s   t í m   v ě č n o u   c h u d o b u,   nebo   L Á S K U   S V É H O   B O H A   U Ž   N A   T O M T O   S V Ě T Ě   a   j e h o   s l a v n é   p o z n á n í   v   n e b i.
  Vědouce co víte, můžete se nezřízeně připoutávat k věcem bezcenným a neužitečným, k bezduchým předmětům lichotícím duchu vlastnictví, kterého v sobě máte? Ptám se vás: k čemu slouží tento luxus, ve kterém si libujete? Může vám snad získat jediný stupeň božské lásky? Nevzdaluje vás naopak od toho, co má a mělo by být? K tomu jsem vás snad stvořil?
  A jestliže se tak vzdalujete od toho, pro co jste stvořeni, jak se budete moci přiblížit k tomu, který  vás  jednoho  dne   b u d e   s o u d i t   p o d l e   l á s k y   nebo  n e c h u t i,   k t e r o u     j s t e   k   N ě m u   c h o v a l i,   a podle  p o h r d á n í,  se   k t e r ý m   j s t e   s e   d í v a l i   na  Jeho   u č e n í. 
  Naslouchejte bolestnému volání svého Boha. Ještě je čas!  P o j ď t e   k e   M n ě  !  Poznejte ve Mně toho, který jediný vás může zachránit   A   D Á T   V Á M   Š T Ě S T Í,   P O   K T E R É M   T O U Ž Í T E,   aniž ho nacházíte. U Mne je všechno krásné, čisté a vznešené. A vaši duši jsem učinil ke svému obrazu. Z  T O H O   D Ů V O D U   N E M Ů Ž E T E   B Ý T    Š Ť A S T N I   N E Ž   V E   M N Ě.
    O d p o u š t í m   h ř í š n í k o v i,  k t e r ý   d ě l á   p o k á n í.
    A l e   t r e s t á m   t y,   k t e ř í   h ř e š í   p r o t i   D u c h u !
  Kvítka Mého milosrdenství, maličké duše, voňavá kytice Mé lásky, blaho Mého Božského Srdce, které ve vás zapomíná na krutost těch, kteří Mu nepatří, zapalte duši svého Milovaného svou věrností, horlivostí a darem sebe samých Lásce.
  D ě t i č k y   M o j e,  j d ě t e   p o   c e s t ě   l á s k y !   Je to ta jediná dobrá, jedině pravá, jediná, která vás   m ů ž e   d o v é s t   d o   n e b e,  d o   v a š í   v l a s t i !

  Svět se zmítá, bláhové myšlenky víří v myslích zavalených starostmi a radostmi světa. A Moje milost si musí proklestit cestu tímto labyrintem. Ty víš, že nemohu nikoho nutit, aby Mě miloval. A přece...Moje milost je jemnost sama. Ale s tolika těžkostmi se setkává, aby se dostala do duší. Každá práce zasluhuje mzdu. A nenamáhám se vždycky nadarmo. Moje milost je nenápadná a duše si všimne dříve nebo později její přítomnosti v sobě.
  Dětičky Moje, pomozte svému Bohu. Nenechte milost projít nadarmo. Spokojím se s tak málem! Jednoduché zavolání...Číhám tak pozorně na vaše nejmenší hnutí. Pochopte, jakou radost způsobuje vašemu Bohu získání jedné duše Mojí milostí a jak je nevýslovně oslavováno v nebi!
  Dívej se,  J A K   H L U B O K Á   J E   M O J E   L Á S K A,   kam až sestoupí, aby vás našla. Chápej že Bůh, který je schopen se dělat tak   m a l i č k ý m,  nemůže milovat než to, co je maličké. Každým dnem se neustále přibližuješ k nepopsatelné chvíli konečného setkání a Mé projevy budou stále citelnější tvému lidství. Mnoho lidí se třese o svůj život. Ty se třes o Můj život v duších, neboť jestliže Mne odvrhnou...
  Dítě Moje,  m i l u j e š   M n e ?   Řekni Mi to,   ř í k e j   M i   t o   z n o v a.   Moje něha sleduje ta nejmenší hnutí tvého srdce ke Mně.  N E B U Ď   L A K O M Á.  Kdybys věděla! Mezi tebou a Mnou byla nepřekročitelná hranice, kterou mohla jedině Moje láska překlenout.
  Jsem Bůh pozorný k vašim prosbám a rád vás vyslyším, když je vaše modlitba pokorná a spravedlivá. A tak proste s vírou a očekávejte Mou pomoc. Ten, kdo Mne miluje, se nemůže bát. Radost dávat je vzácnější než radost dostávat, a tu jsem učinil svou pro čas i pro věčnost.   A L E   D E J T E   M I   N A   V Ý M Ě N U   S V Á   S R D C E.   Ž Í Z N Í M   P O   V Á S,   M É   D Ě T I,  a chci s vámi sdílet svou žízeň skrze lásku k duším."

 

                    VYBER SI:  ŽIVOT VĚČNÝ V LÁSCE - NEBO SMRT NAVĚKY V PEKLE


711.                                    Poselství Ježíše ze dne 15. února 2013 v 22.10.

                                         SVATBA  PŘED  MÝM  OLTÁŘEM  NENÍ  PŘIJATELNÁ,
                                      JESTLI  JE  MEZI  DVĚMA  LIDMI  STEJNÉHO  POHLAVÍ.

  Má drahá, milovaná dcero,
tato mise musí jít nyní dál, aby přivábila a zahrnula ty, kteří nevěří mému učení a ty, kteří se považují za křesťany, ale jen v málo ohledech Mě uznávají.
  Jejich lhostejnost je zraňující. Jejich interpretace mých učení, která byla pokřivena, aby vyhovovala  jejich  světským   životním stylům,   J E   N E J H O R Š Í   F O R M O U   Z R A D Y   N A   M N Ě,   J E J I C H  J E Ž Í Š I !
  Mladí lidé, lidé středního věku a staří, všichni tak zvaní stoupenci křesťanství, Mě urážejí svými vlastními rozředěnými verzemi [křesťanství], o nichž si myslí, že jsou Bohu přijatelné. Vytvořili svoje vlastní nové učení, které vyhovuje jejich životním stylům. (Nedovolený sex, smilstvo, pornografie, homosexualita, vlažná srdce, výuka asertivního chování je od satana, honba za majetkem a tělesnými požitky - Bůh až na posledním místě, mše a zpověď zanedbávané, láska jen k sobě, bližní přehlížení, odstrčení...) Pak si ještě myslí, že tím mohou Bohu udělat radost a že jejich učení je pro Něj přijatelné.
  Vězte, že Bohu je přijatelná jenom Pravda. Pokusy Ho uchlácholit padnou do hluchých uší. Bůh nikdy nepřijme lži. Nic z toho, co prosazuje nové koncepty v křesťanství - a nezáleží na tom, jak jsou přikrášleny a formulovány v krásném jazyce - a přijetí a toleranci hříchu, nebude přijatelné v očích vševidoucího Boha. Nikdy nepřijme nové zákony, které znevažují svátosti, zůstavené Mnou, Ježíšem Kristem, Spasitelem světa.
  Spasil jsem vás, abych vám pomohl se uvolnit ze sevření, jakým Satan svírá srdce lidí. Ochotně jsem se vzdal svého života, abych vás zachránil a osvobodil z řetězů, kterými jste byli spoutáni Satanem a plameny pekla. To znamenalo, že peklo už nemělo nad vámi moc,   p r o t o ž e   V Á M   B Y L A   D Á N A   S V O B O D A   V Y B R A T   S I   Ž I V O T   V   M É M   K R Á L O V S T V Í,   N E B O   S M R T   V   P R O P A S T I   P E K L A !
  Ale co dělají lidé v dnešním světě, aby se Mi odvděčili za tento mimořádný dar? Pokoušejí se ospravedlnit hřích v mých očích. Předkládají přede Mne urážlivé hříchy a prosí Mě důrazně, abych přijal lži a nepravdy. Ještě hůř, chtějí různými způsoby přizpůsobit mé svaté svátosti tak, aby vyhovovaly jejich potřebám, a pak Mě postavit před ohavnost.
  S V A D B A   P Ř E D   M Ý M   O L T Á Ř E M   N E N Í   P Ř I J A T E L N Á,   J E S T L I   J E     M E Z I   D V Ě M A   L I D M I   S T E J N É H O   P O H L A V Í !  Přesto to dělají a urážejí Mě. Prosí Mě, abych přijal hřích ospravedlněním přestupků proti Přikázáním mého Otce. Pokoušejí přesvědčit sami sebe, že je to před Bohem přijatelné, zatímco tomu nikdy tak být nemůže.
  Všechny Boží zákony byly připraveny v nebi.  H Ř Í C H   J E   V   O Č Í C H   B O Ž Í C H   H Ř Í C H E M,  a nikdy nemůže být ospravedlněn lidskou interpretací. Je to klamný myšlenkový směr těchto moderních křesťanských obhájců, kteří se při každé příležitosti snaží, aby učení křesťanství změnili a přizpůsobili, což škodí mé církvi. Způsobuje to strašný zmatek.
  V Y S M Í V A J Í   S E   B O H U   A   M É   S M R T I   N A   K Ř Í Ž I.
  Tímto způsobem se křesťané vracejí   K   P O H A N S T V Í   a přechod může být rychlý. Falešní   B O Z I,   falešné   C H R Á M Y,   falešná  N Á B O Ž E N S T V Í !  Všechny mají jedno společné. Jejich následovníci uctívají boha, jenž je vytvořen rukama lidí. Taková náboženství urážejí Boha a v jediné církvi,   V   Z E D N Á Ř S K Ý C H   C H R Á M E C H,   V Ů B E C   N E U C T Í V A J Í   B O H A,   A L E   Š E L M U !
  To je cena svobody, daná světu mou smrtí na kříži. Proto svět potřebuje přijmout Pravdu a nesmí padnout za kořist klamu,  K T E R Ý   B Y L   B Ě H E M   Č A S U   Z A S A Z E N   Š E L M O U   M E Z I   V Á S.
   Váš Ježíš


716.                                  Poselství Ježíše ze dne 22. února 2013 v 23:00.

                                   ŽIJETE V ČASE, KDY MNOHO BOŽÍCH DĚTÍ SE STALO POHANY

  Má drahá, milovaná dcero,
žijete v čase, kdy mnoho Božích dětí se stalo pohany. Dokonce i ti, narození jako Židé nebo křesťané nyní, jak bylo předpověděno, propadli různým druhům modlářství.
  Jak Mě uráží vidět úctu, jakou Boží děti chovají ve svých srdcích k sebeuspokojení, a víře ve falešné bohy, kteří existují jenom v jejich myslích.
  Vzestup spirituality hnutí New Age a vášeň ke všem věcem, které  s e   v z t a h u j í   k e   z k l i d n ě n í   m y s l i,    směřují k jediné věci – tito lidé jsou v temnotě, protože odmítají uznat Mě, Ježíše Krista. Tím, že záměrně kladou odpor Božímu světlu, p o n e c h á v a j í   s a m i   s e b e   o t e v ř e n é   t e m n o t ě   d u c h a   z l a.  
  Satan a jeho démoni kradou takové duše a   z p ů s o b u j í   v   j e j i c h   n i t r u   n a p r o s t o u   a   s t r a š n o u   p r á z d n o t u,   kvůli níž nikdy nenajdou útěchu, neboť ta není přirozeným prostředím, do kterého byli vrozeni, a nezáleží na tom, jaké léky spirituality New Age vyhledají.
  Pohanství, které v tomto čase sevřelo lidstvo, je na svém vrcholu od doby, kdy Já, Ježíš Kristus, jsem se na zemi narodil. Ačkoliv světu byla dána Pravda Boží existence a přesto, že Já svou smrtí na kříži jsem zachránil lidstvo od zatracení, stále se ještě ke Mně obrací zády.
  P o s e d l o s t   s a m a   s e b o u,   nekritický obdiv a láska ke světským výstřelkům jsou  m e t l o u  l i d s t v a   a   p o c h á z e j í   z   beznadějného pocitu nejistoty, neklidu   a   d u c h o v n í   p r á z d n o t y.  Modlářství – láska ke slavným lidem, falešným bohům a stavění na odiv pohanské předměty – přinášejí mrak temnoty na všechny, kteří jsou ovládnuti vášní k takovému jednání. Křesťané jsou takovými lidmi zesměšňováni, ale svým utrpením a modlitbami mohou pomoci zachránit své bližní před ohněm pekla.
  Když si zahráváte s těmito falešnými idoly, hrajete si s démony pekla, poslané, aby vás vtáhli do propasti na věčnost. Nikdy nevěřte, že tyto pohanské praktiky jsou neškodné, protože nejsou. Jestli takto trávíte čas a zaměstnáváte svou mysl takovým rozptýlením, uzavíráte sami sebe před Bohem a věčným životem.
  Probuďte se k Pravdě. Já jsem Pravda. Není jiná cesta k věčnému štěstí, jenom skrze Mne, Ježíše Krista, Syna člověka. Přicházím nyní odhalit Pravdu, abych vás mohl znovu zachránit a přinést vám věčný život tím, že vám pomohu zachránit vaši duši.
   Váš Ježíš
 

  "V průběhu dospívání přichází okamžik, kdy i člověk vychovávaný ve víře, musí své "ano" Bohu říct sám za sebe.
  Čím větší důvěru máme, tím více nás Bůh obšťastňuje a přitahuje k sobě. Záleží to tedy z velké části na nás, zda  se  n á m   d o s t a n e   m i l o s t i   n e b o   n e,  a  v jakém stupni se tak stane."
           Anette di Rocca

                                 

                                            VYBER SI ŽIVOT NEBO SMRT.

                                   Svatá Terezie z Lisieu verzus Marilyn Monroe.

  Marilyn Monroe byla 5.srpna 1962 nalezena ve svém bytě mrtvá. Lékař prohlásil, že jde nepochybně o sebevraždu. Teprve po třinácti letech však losangeleský koroner tento výrok potvrdil.
  Tisk se ptal: Je kolem Marilyn nějaká záhada? Padnou jména bratrů Kennedyů a znovu zavládne ticho. Obdivovatelé Marilyn věřili, že to byla sebevražda. Vyšetřování bylo znovu otevřeno v roce 1982. O třicet dní později soudci případ uzavřeli.
  Známe však celou pravdu o Marilyn?

  Marilyn i Terezie mají stejný cíl: Absolutní lásku a slávu!
  Obě mají pravdu, je to cíl, pro který byly stvořeny. Ale ne všechny cesty vedou tam, kam bychom chtěli, jsou také cesty, které místo aby dávaly život - z a b í j e j í !
  Nechci vás tím šokovat, ale obě měly stejné povolání. Obě věnovaly celý život lásce. Co má jejich život společného? Aby to bylo srozumitelnější, uvedu něco z jejich života.

  TEREZIE: "Jenom Ty, Ježíši, můžeš naplnit mou duši." Milostí pro Terezii bylo, že velmi záhy poznala Toho, kdo může naplnit její duši, aby se s Ním vydala za dobrodružstvím lásky. To jí ušetřilo mnoho bludných cest.
  Především jí Duch Svatý dal poznat, že to, co nejvíce přitahovalo na ni Jeho lásku, byla její vlastnost,  ž e   b y l a   m a l o u   d u š í - její neschopnost podniknout sama velké věci. Její poselství zní: "TVOJE  SLABOST  PŘITAHUJE  PRAVOU  LÁSKU."             
                                          Budu velkou světicí...
  Narodila se v rodině, kde panovala velká láska spolu s velkou něžností, ale také vysoké nároky, pokud jde o pravé hodnoty života. Její rodiče byli pro ni skutečnými "obrazy Boží lásky". Terezie sála poznání Boha a jeho lásky takřka s mateřským mlékem. Dům rodičů byl pro ni malým "rájem", její první vzpomínky byly něžná laskání. Již ráno se jí ptali:" Darovala jsi své srdce Ježíši?"
  Když jí byly čtyři roky, ráj skončil. Její matka zemřela. Hluboce zraněna pláče pro každou maličkost, je úzkostlivá a přecitlivělá. Zvolí si svou starší sestru Pavlínu za svoji druhou maminku. Nyní rozumí, že země je jen průchod, to podstatné je třeba hledat jinde.
  V devíti letech prožije další šok! Pavlína odchází na Karmel! Málem se z toho zhroutí, nejí a nespí a leží na lůžku s tělesnými a duševními poruchami. Všichni kolem ní se intenzivně modlí. Po několika měsících se pokouší volat: "Maminko!" Obrací se k soše Panny Marie. Maria se na ni dívá a usmívá se na ni. "Jak milosrdný úsměv! Zdála se mi tak krásná, jak jsem ji ještě nikdy neviděla."
  Terezie je okamžitě uzdravena. V jedenácti letech jde k prvnímu svatému přijímání. S láskou se připravovala na Ježíšův příchod a říká:  "Jak   n ě ž n ý   b y l   p r v n í   Ježíšův   p o l i b e k   p r o   m o j i   d u š i.  C í t i l a   j s e m   s e   tak   m i l o v á n a   a  řekla jsem mu: Já Tě také miluji  a   d a r u j i   s e   T i   p r o v ž d y !"
  Být od Něho milována a být s Ním zajedno, to je poklad, pro který udělá vše!

                                           Budu velkou hvězdou...
  MARILYN: Podobně jako u Terezie, ji pohání bláznivá touha být milována a žárlivost, překonat všechny ostatní. Marilyn o sobě řekla:"Budu velkou hvězdou", podobně jako Terezie byla o sobě přesvědčena, že bude velkou svatou.
  Základ její intuice byl dobrý: Chtěla absolutní lásku, ale ptože nepoznala jediný pravý ZDROJ lásky, očekávala všechno od lidí. Dávala všechno, aby tuto lásku získala. Bylo mnoho těch, u kterých zkoušela utišit svou žízeň, a hledala až k zoufalství, které skončilo sebevraždou.
                                              Dětství.
  Od dětství na ni čekala krutost života; otce nepoznala a matka byla obětí psychoafektivní nevyrovnanosti - potácí se mezi pobyty v nemocnici a montáží filmů. Nemá vůbec čas, aby Marilyn vychovávala. Svěří ji proto sousedům, přísným, chudým, ale velice věřícím a dobrým lidem. Marilyn u nich zůstane až do svých sedmi let. Začíná se modlit, poznává evangelium a prozpěvuje si: "Ježíš mě miluje, já to vím."
  Jako sedmiletá se přestěhuje k jednomu hereckému páru, který ji uvádí do uměleckého světa. Boha neznají a Marilyn pomalu zapomíná na Boha svého dětství. V tomto ateistickém prostředí musí hledat svoji identitu.
  Kde je pravda? Kde je dobro? Kde zlo? Nikdo jí nevysvětlí, že na tyto otázky odpovídá Bůh.
  Fyzicky se vyvíjí velmi dobře, ale její psychika strádá mezi úzkostmi a nejistotami jejího prostředí.
  V té době se matka zcela vytratí z jejího života - je násilím zavřena do psychiatrického ústavu. Sedmiletá Marilyn nemá nikoho, komu by mohla říkat "maminko". Tehdy začal její vnitřní pocit prázdnoty. Nakonec se herecký pár stěhuje do Evropy a ona se ocitne před velkými vraty v Los Angeles: "SIROTČINEC".
  To je na ni příliš! Vzbouří se a kříčí, že její matka ještě žije! Násilím ji vtáhnou dovnitř. Její schopnost být šťastná je udušena a její srdce zachvátí mučivá smrtelná nuda! Jedinými světlými okamžiky jsou filmová představení o nedělních odpolednech, kde kompenzuje své nedostatky pomocí snů. Tady se také rozvíjejí její představy o lásce a o prostředcích, jak této lásky dosáhnout. Aby byl člověk šťastný a milovaný, musí být  v e l m i   s v ů d n ý...
  Následující událost měla otřást jejím životem. Po jednom pokusu o útěk ze sirotčince je předána jedné ženě, která ji proti očekávání přijme s velkou láskou, bere ji do náruče a říká jí "moje dítě", a dokonce ji i trochu líčí.
  Marilyn později napsala: "Bylo to poprvé, kdy jsem se  c í t i l a   b ý t   m i l o v á n a." Ale závěr byl osudný: "Jsem milována, protože jsem krásná."
                                         Dobrodružství lásky Terezie.
  TEREZIE v patnácti vstupuje na Karmel, protože je pro ni dobrodružstvím stálého "srdce k srdce" s Ježíšem, jejím královským ženichem,  jehož  p r o p a s t n á   l á s k a   přitahuje její   p r o p a s t n o u   t o u h u.  To je také sen všech, kteří uzavírají manželství.
  Zde se dotýká srdce toho, k němuž přicházíme ve svém hledání opravdové lásky: to je pravé klanění. Protože klanět se neznamená nic jiného, než vrhnout se celou svojí bytostí, svojí propastnou touhou do ještě hlubší propasti Boží touhy, svoji touhu po lásce odnést k onomu PRAMENI, KTERÝ JEDINÝ MŮŽE UTIŠIT MOJI ŽÍZEŇ. A kdo nepociťuje tuto existenciální žízeň? Potřeba klanění - ADORACE - je tedy v samých základech člověka.
  "Jen Ty sám, Ježíši, můžeš naplnit mou duši, protože já musím milovat až do nekonečna."
  Druhou část této věty by mohla říct i Marilyn, i ona chtěla absolutní lásku. Ale od koho očekávala  n e k o n e č n o u   lásku? Protože jediný pravý Zdroj Lásky neznala, očekávala všechno jen od lidí...
  Milostí pro Terezii bylo, že velice brzy poznala, kdo jediný může  n a p l n i t   j e j í   d u š i   a  mohla se s Ním vrhnout  do  d o b r o d r u ž s t v í   l á s k y.  Řekla:"Dobrý Bůh mi dal pochopit, že moje sláva spočívá v tom, stát se velkou svatou." A to chtěla:  STÁT  SE  VELKOU  SVATOU!  Duch Svatý jí dal poznat, že to, co ji dělalo   m a l o u   d u š í,  nejvíce na ni přitahuje Jeho lásku:"To co je slabé, si Bůh vyvolil, aby zahanbil silné."( I.Korintským 1,27) To je protiklad k duchu světa, kde platí:"Chceš být milována a mít úspěch? Musíš být mladá, krásná, bohatá, dynamická a zdravá! Jestliže ztratíš tyto kvality, přestáváš být zajímavá." Odtud pochází strach z možnosti zestárnout a stát  s e   s l a b ý m !
  Jaké osvobození daruje Bůh Terezii:"Ty jsi slabá,  p r o t o   n e j v í c   m i l o v a n á !  Nemáš mnoho darů, ale všechno, co Mi patří, je tvoje! Jsi tak slabá, že sama nevystoupíš po schodech do nebe,  s k o č   t e d y   p ř í m o   d o   M é   n á r u č e !  TO  JE  PRAVÁ  TVÁŘ  LÁSKY! Tvoje poselství: Tvoje slabost přitahuje   P R A V O U   L Á S K U !"
  A tak je nejen velkou světicí v nebi, nýbrž její spisy se staly po její smrti bestsellerem, skutečnou "bombou"! Malá neznámá karmelitka a tolik duší žije její spiritualitou!
  Měla jistotu, že se stane velkou světicí: "Věřím, že jsem narozena pro slávu a hledám cestu, jak k ní dospět. Dobrý Bůh mi ukázal, že k tomu  n e n í   p o t ř e b a   v y k o n a t   m i m o ř á d n á   d í l a,  nýbrž žít ve skrytu a cvičit se v ctnostech."
  Terezie o sobě řekla, že byla schopna největších vin, ale přijímala každý den to, co Bůh v ní chtěl působit. Nabízí se jako svatá "kuplířka" mezi žíznivými po lásce, mezi Bohem a člověkem, protože je uchvácena nouzí těch,  K T E Ř Í   N E V Ě D Í,   Ž E   J S O U   B O H E M   M I L O V Á N I !  Aby se lidé mohli vrhnout do Ježíšovy náruče, má jeden nápad: "Obětuji se sama Milosdné Lásce!" Tím, že se Terezie obětuje, říká "ano" k tomu  b o j i   m e z i   s v ě t l e m   a   t e m n o t o u,  mezi bláznivou láskou a tvrdohlavým odmítáním této lásky.
  Cítí se navštívená myšlenkami těch, kteří neznají Boha, cítí jejich pocity, trápí ji jejich zoufalství a trpkosti. Mizí útěchy - nastává "temná noc",  jako sestup do pekel,   až k myšlence  n a   s e b e v r a ž d u:  "Kdybych neměla víru, neváhala bych si vzít život."
  Za těchto okolností by se mohla klidně propadnout,  a l e   l á s k a   b y l a   s i l n ě j š í.  Nezůstala stát u svého utrpení a věří navzdory noci: "Za noci nejtmavší, na slunce pamatuj."(J.Mahen)
  Tak kráčí od vítězství k vítězství. Všechna její "ano" uprostřed jejího utrpení ničí "ne" těch, kteří odpírají Bohu. Umírá ve 24 letech na tuberkulózu. Před smrtí řekla:"Chci v nebi trávit čas tím, že na zemi budu působit dobro."

   MARILYN byla obětí omylu, který ji stál život. Chtěla dát zazářit kráse v šedi všedního dne, ale místo toho, aby šla k Bohu, Prameni a Původci vší krásy, zůstává stát u sebe sama. Začíná se soustřeďovat na své tělo. Tráví celé hodiny před zrcadlem, studuje techniky, jak se upravit, líčí se..atd. Později se stane známou tím, že tyto techniky ovládá lépe než kdokoliv jiný. Nechala se fascinovat svými dary. Zbožňovala svou vlastní podobu a očekávala to i od druhých jako potvrzení a "důkaz lásky".
  Klaněla se v sobě této nekonečné touze, ponořená do propasti lásky. Ale tento kouzelný potenciál se zvrátil tím, že zbožňovala svůj vlastní obraz. Když zpozorovala účinek své krásy na okolí, chtěla se stát největší hvězdou! Vysnila si fascinující svět "filmové hvězdy" jako protiklad neradostného světa sirotčince.
  Terezie: "Marilyn, sestřičko moje, ty nevíš, že tvoje pravá identita vychází z Božího srdce?  On jediný zná skutečně tvou  j e d i n e č n o u   k r á s u:  proč čekáš od lidí, že ti zjeví kdo jsi? Tvůj život  nezávisí  na  tvém  "Out-fit"  nebo  na  tvém  vystupování.  J S I   P Ř E C E   V Í C   N E Ž   O N O !  Proč čekáš lásku od dravých ptáků,  kteří tě obklopují, aby tě pohltili a nedůvěřuješ tomu,     k t e r ý    z a   t e b e   z e m ř e l   a   ú p ě n l i v ě   t ě   p r o s í,    a b y s   n e z a h a z o v a l a   s v o u   d u š i ?"
  První manželství, které uzavřela, aby unikla sirotčinci, se rozpadlo. Pracuje jako manekýnka a je stále více okouzlena sama sebou. Nechá se najmout pro reklamu a věří, že je milována pro svoji krásu. Chce být královnou hvězd!
  Marilyn se stává rychle slavnou. Vyvolává šílenství z filmového plátna. Ženy chtějí vypadat jako ona, muži sní o tom, aby ji mohli držet v náručí.  S T A L A   S E   H V Ě Z D O U.  Její image: Krásná blondýnka, supersexy, zrozená, aby sváděla...
  Ale velice brzy zjistí, že její tužba není naplněna. Po ztroskotání druhého manželství toho má dost. Odkrývá propast mezi svým zářivým obrazem a svou skutečnou chudobou - svou neschopností  b ý t   š ť a s t n á,  svou osamělostí, chronickou nespavostí. Každý den je u psychiatra, bere léky. Chtělo by se jí vykřiknout, že není jen okouzlující tělo,  ale také srdce  a   p ř e d e v š í m   d u š e !  Že může dávat víc, než jen legendární smyslovost a že nesouhlasí, aby byla redukována jen na tento obraz!
  Ale v Hollywoodu nemají srdce. Návod je jasný: Buďto budeš dělat dál jako dosud, protože jenom to vynáší, anebo nás už nezajímáš!
  Věřím, že v tu dobu k ní Bůh promlouval, protože v úzkém kruhu přátel opakovala na vrcholu své slávy: "Co prospěje člověku, jestliže získá celý svět,  ale  z t r a t í   p ř i   t o m   s v o u   d u š i." (Matouš 16,12) Byla si tedy vědoma, že je blízko toho, ztratit svou duši.
  Mezi svými veřejnými vystoupeními ležela bezmocně na lůžku, pila šampaňské, oči upřené do prázdna, zatímco všichni obdivovali její slavnou podobu. Dívala se na sebe do zrcadla, neučesaná, nenalíčená, nejednou si oblékla špinavé šaty. Byla nikým a nevýslovně trpěla!
         B Ů H   D O P O U Š T Í   K R I Z E   J A K O   Š A N C I   K   O B R Á C E N Í.
  Marilyn se mohla stát velkou svatou, kdyby následovala to, co Bůh do ní vložil - do jejího svědomí - místo aby se přizpůsobovala tomuto světu. Ale  k   t o m u   j i   n i k d o   n e v y c h o v a l...
  Nevěřím na osud, ale  n a   s v o b o d u   v ů l e.  Církevní dějiny ukazují, že  h l u b o c e   p a d l í   l i d é   s e   mohou  dopracovat  k   v y s o k é m u   s t u p n i   s v a t o s t i,  například svatý Augustin, svatá Marie Magdalena a jiní.
  Když Marilyn viděla, že její život v posledních letech je jen samota a prázdnota, když viděla,  k o l i k   z l a   z p ů s o b i l a,  kolik manželství rozbila a její vlastní manželství se hroutí už po třetí, když poznala, že nemůže mít vlastní děti, zhroutily se všechny její naděje a ona se stala pro své okolí nesnesitelnou. V noci, v dlouhých hodinách nespavosi snad mohla volat: "Ježíši, zachraň mě! I když si to nezasloužím, vezmi mě do náručí a odpusť mi!" Znala přece jeho jméno...KLADU  PŘED  TEBE  ŽIVOT  A  ŠTĚSTÍ,  SMRT  A  NEŠTĚSTÍ,  Z V O L   S I   Ž I V O T,  A B Y S   Ž I L...
  Myslím, že její utrpení spočívalo v tom, že nevěřila, že je od Něho milována,  a   ž e   j i   h l e d á !  Nakonec o ní nevíme nic. Můžeme ji odsoudit?
Jedno je jisté:    B O Ž Í   M I L O S R D E N S T V Í   P Ř E K R A Č U J E   Š I R O C E   B O Ž Í   S P R A V E D L N O S T.
  Marilyn zemřela ve svém bytě na předávkování léky. Bylo to v předvečer svátku Zjevení Páně. Bylo jí 36 let.
  Nakonec je to naše vůle, která nás může definitivně oddělit od Boha. Žádný člověk nemůže říci, jaké rozhodnutí učinila Marilyn v posledním okamžiku života.
  Terezie mohla říct Marilyn: "Marilyn, když vidím tvůj život, pláču. Nikdy bych nesnesla to, co jsi snesla ty. Jak jsi mohla tak dlouho vydržet v zoufalství? Ale děkuji ti, Marilyn, kvůli tobě jsem třicet let před tvým narozením vstoupila na Karmel. Tvoje nouze mne dohnala k tomu, abych se zavřela do dobrovolného "vězení". Kvůli všem Marilyn na světě jsem byla schopna milovat až k smrti z lásky. Mohu ti říct své tajemství, Marilyn, která jsi chtěla být královnou lásky:
  N I K D O   N E M Á   V Ě T Š Í   L Á S K U   N E Ž   T E N,   K D O   D Á   S V Ů J   Ž I V O T   Z A   T Y,   K T E R É   M I L U J E !"
  (Z Feu et Lumiére)

 
                                   O BOŽÍM MILOSRDENSTVÍ A SPRAVEDLNOSTI.
                                  (Z knihy: Duše v očistci a co jsem s nimi prožila.)

   Vypráví Marie Simmaová: Vzrušení na vsi.
  Roku 1954 se mne jeden muž ptal na dva zemřelé. "Jsem skutečně zvědavý, jakou dostanu pak odpověď", řekl mi. "Proč?" Víc už neřekl, jenom že si přijde pro odpověď. Bylo to v mariánském roce a odpověď přišla brzy. Už za měsíc jsem mu mohla oznámit:
"Paní S. je vysvobozena a pan H. je ještě hluboko v očistci."
  Zavrtěl hlavou: "To nemůže být pravda. Paní S. umřela v nemocnici při potratu, a ta že je vysvobozena? Pan H. však byl první v kostele a poslední odcházel, a ten má být ještě v očistci?"
  "Máme mariánský rok", přiznala jsem, "a dostávám opravdu mnoho odpovědí. Možná, že jsem něco zaměnila, zeptám se ještě jednou." Opakovala jsem dotaz a dostala jsem odpověď: "Napsala jsi to dobře, je to tak." I tuto odpověď jsem pánovi sdělila, ale on tomu nechtěl věřit. Pocházel ze stejné vesnice jako paní S. a pan H., polovina dědiny byla pobouřena odpovědí o těchto dvou osobách; já jsem na tom nemohla nic změnit.
  Stalo se však, že za mnou přišla jedna paní ze stejné vesnice, která dobře znala paní S. i pana H. Byla opačného mínění: "U nás se rozčilovali nad vaší odpovědí. Ale právě to mne posílilo ve víře, že informace o těchto dvou osobách byla právě taková." Přišla právě proto, aby mi vše vysvětlila. Pokračovala: "Znala jsem paní S. téměř jako vlastní sestru. Je pravda, že byla mravně slabší, ale velice tím trpěla, u ní to bylo z větší části dědičné. Je pravda, že zemřela při potratu, ale kněz, který byl u její smrtelné postele, musel dosvědčit:'Rád bych zemřel s takovou lítostí, jako tato žena.' Zemřela v Pánu a měla církevní pohřeb. Pan H. byl sice první i poslední v kostele, ale stále druhé lidi kritizoval. Co se mne však nejvíc dotklo, že nikdo nebyl tak podrážděný na pohřbu paní S. jako on. Jenom opakoval, že taková poběhlice na hřbitov nepatří."
  Byla jsem této paní vděčna za vysvětlení a řekla jí: "Teď je mi to všechno jasné. Pán nechce, abychom někoho odsuzovali. Pan H. paní S. odsuzoval a Pán k němu byl ještě milosrdný." Je velice nebezpečné někoho odsuzovat. Nad žádným člověkem nesmíme lámat hůl. Navenek může dvacet lidí dělat totéž, a přece vina u každého může být rozličná. Existuje tolik různých pohnutek a důvodů, jako například výchova, dědičnost, vzdělání, zdraví, prostředí. Opravdu to my nemůžeme posoudit.

  Jedna duše z očistce mi vyprávěla:"Měl jsem ve Vídni na motocyklu náhle smrtelný úraz, protože  j s e m   n e d o d r ž e l   p ř e d p i s y,  to byl můj osud." Ptala jsem se: "A byl jsi připraven na věčnost?"  Přiznal se: "Nebyl bych býval připraven, ale Bůh dává každému, kdo proti Němu drze a trvale nehřeší, ještě dvě nebo tři minuty času, aby mohl vzbudit lítost. Jenom ten, kdo řekne: "N E C H C I" je zavržen."
  Zajímavé a poučné bylo i další vysvětlení: "V takovém případě lidé říkají, že mu   b y l a   s m r t   s o u z e n a.  Ale není tomu tak. Podle Boží vůle já měl žít ještě dalších třicet let, teprve potom by se můj čas naplnil. Jedině tehdy můžeme říci: B y l a   t o   j e h o   h o d i n a,  když člověk přijde o život úplně bez vlastní viny.  P R O T O   S E   N E S M Í M E   N I K D Y   Z B Y T E Č N Ě   V Y S T A V O V A T   N E B E Z P E Č Í   S M R T I !"
 
 

718.                                        Poselství Ježíše ze dne 24. února 2013 v 22:00.

                           NEJVĚTŠÍ CHYBU, KTEROU MŮŽETE UDĚLAT, JE PŘEDPOKLÁDAT,
                              ŽE JENOM ZATVRZELÍ HŘÍŠNÍCI JSOU VRŽENI DO OHŇŮ PEKLA.

  Má drahá, milovaná dcero,
a ž   s v ě t   z a k u s í   V A R O V Á N Í,  r o z d ě l í   s e   n a   d v ě   č á s t i:
  P r v n í   č á s t   bude sestávat z těch,  K T E Ř Í   P Ř I J A L I   Z P O V Ě Ď   A  J E J I C H Ž   D U Š E   P O H L T I L   D U C H   S V A T Ý.  Od tohoto dne bude jejich obrácení úplné a kvůli tomu budou trpět rukama těch, kteří odmítají moji ruku milosrdenství.
  D r u h á   č á s t   bude složena z těch zatvrzelých  duší,    J E J I C H Ž    V Ě R N O S T      P A T Ř Í   Š E L M Ě   a kteří záměrně  Z A S L Í B I L I   S V Á   S R D C E   A   D U Š E   S A T A N O V I   V   P L N É   Z N A L O S T I   T O H O,   C O   D Ě L A J Í.  Neboť věří v takzvaný ráj, který jim slíbil, jenž, samozřejmě, neexistuje. Jejich osudem je věčné utrpení v ohních pekla.
  Jsou také duše, které nevěří v Boha nebo ve Mne, svého Spasitele, Ježíše Krista. Mnoho z nich nepřijme mé milosrdenství. Nebudou dbát na stav svých duší, protože věří, že na tom nezáleží. To jsou ateisté – mnozí z nich jsou dobrosrdeční lidé, ale kteří věří, že kontrolují své vlastní životy a že jejich honba za světským potěšením je udrží v tomto životě, že to bude stačit, aby jim přinesla spokojenost a pokoj, což samozřejmě být nemůže, neboť je to nemožné, dokud hřích není vymýcen.
  Jejich umíněnost znamená, že pokud se nezmění  A   N E P Ř I J M O U   M Ě,   J E Ž Í Š E   K R I S T A,   nemohou jít k mému Otci. N E B U D O U   M Í T   P Ř Í S T U P   D O   R Á J E,   který stvořil pro všechny své děti.
  Největší chybu, kterou můžete udělat, je předpokládat, že jenom zatvrzelí hříšníci jsou vrženi po ohňů pekla. Žel, všichni ti, kteří odmítají Boha, nemohou být v jeho blízkosti, ani nemohou být přinuceni Ho přijmout. Jejich svobodná vůle je velkým darem, jejž jim Bůh dal. Nemůže být jim vzat jakoukoliv silou. Bude to jejich vlastní svobodná vůle, která bude diktovat jejich osud. Buď si zvolí moji ruku a vstoupí do ráje, nebo přijmou lži, které jim do mysli zasadil Satan, což zpečetí jejich osud.
   Váš Ježíš


712.                                     Poselství Ježíše ze dne 17. února 2013 v 19:00.

                                             FALEŠNÝ PROROK PŘEVEZME ŘÍMSKÝ STOLEC

  Má drahá, milovaná dcero,
budete   s v ě d k y   r o z k o l u   v   k a t o l i c k é   c í r k v i,  jak bylo předpověděno, a uvidí jej celý svět. Odchod mého drahého a milovaného svatého vikáře, papeže Benedikta XVI., o z n a č u j e   z a č á t e k   k o n c e. Více než dva poslední roky jsem se pokoušel skrze tebe, mého vybraného proroka, připravit moji církev na zemi na tuto smutnou událost.
  Zednářská elita uchopila kontrolu nad mou církví a oklame katolíky tím nejpodlejším způsobem. Klíče Říma jsou nyní v mých rukou, poté, co Mi je předal můj Otec. Budu řídit všechny mé následovníky, aby Pravda mohla být zachována a mé svaté Slovo zůstalo nedotčeno.
  F a l e š n ý   p r o r o k   n y n í   p ř e v e z m e   Ř í m s k ý   S t o l e c   a s mým Slovem, takovým, jaké bylo v čase mého pobytu na zemi, bude zacházeno  j a k o   s   h e r e z í.   Nemylte se, neboť až bude podvod předložen světu, jako kdyby nové vedení reprezentovalo Pravdu, ty, má dcero, stejně jako proroci, kteří přišli před tebou, budete strašně trpět.
  Moji následovníci musí zůstat klidní a modlit se za spásu všech mých posvěcených služebníků, kteří budou polapeni touto ohavností. Volám k nim, aby odpověděli následovně:
  Ř Í Ď T E   S E   I   N A D Á L E   M Ý M   U Č E N Í M.
  N I K D Y   S E   N E Z Ř E K N Ě T E   B O Ž Í H O   S L O V A.
  Z Ů S T A Ň T E   V Ě R N I   V A Š I M   S V A T Ý M   P O V I N N O S T E M   A   P O D Á V E J T E   S V A T É   S V Á T O S T I   T A K,   J A K   J S E M   V Á M   U L O Ž I L.
  Učení katolické církve, jejíž základy byly utvářeny mým apoštolem Petrem, zůstává neomylné. Nyní se to změní, až základy budou otřeseny přicházejícími změnami.
  Zkrátka, už více nepoznáte mou církev a budete se cítit velmi nepříjemně, až uvidíte, jak je mé Slovo pozměňováno.
   Váš Ježíš


                                              ODSTOUPENÍ  PAPEŽE  JINAK.
                            ( P.Mag. Martin Leitner - spirituál v Heiligenkreuz u Vídně.)

  Nějaký papež odstupuje! Ne!  T E N T O  papež odstupuje!
  Když byla tato zpráva vysílaná na rádiu  Ö 1  hned na začátku poledních zpráv, poslouchal jsem jen na půl ucha. Okamžitě však moje pozornost zbystřila! To byl jen masopustní žert našeho státního rádia!  B o h u ž e l  n e.  Vyhledávač na facebooku přinesl smutnou jistotu a odkaz na zvukový záznam jeho projevu v latině, připravený Rádiem Vatikán.
  Papež odstupuje! Lidsky mu přeji z celého srdce ještě pár klidných let, kdy se bude moci věnovat modlitbám a bude smět zestárnout, pomalu svůj život, své zdraví, svou tělesnou i duševní sílu vložit do rukou Páně. Jako každý člověk, který po nejvýš záslužném životě odchází na odpočinek.
  Lidsky mu to z celého srdce přeji. A přesto jsem zamyšlený. Ztratil tím papež něco ze svého nadpřirozeného lesku? Možná tím může být vystupňován tlak na následující papeže,  Ž E   J E D N O D U Š E   O D S T O U P Í,   K D Y Ž   S E   J I Ž   N Ě K O M U   N E B U D O U   H O D I T   J E J I C H   N Á Z O R Y.
  Jsem vděčný a šťastný, že jsem obyčejný farář. Nezakládám si na tom, že jsem magistr teologie, a každý den vidím své nedostatky, rád bych si udělal více času, abych se mohl dále vzdělávat...Ale  jedno  bych  chtěl  učinit. Jednoduše   v y v o l a t   v z p o m í n k y   n a    s e t k á n í   s   t í m t o   v ý j i m e č n ý m   č l o v ě k e m   J O S E P H E M   R A T Z I N G E R E M,  s tímto výjimečným   P A P E Ž E M    B E N E D I K T E M  XVI.  A tím vytvořit takový "nekrolog". Jiný. Neboť jsem neustále žádán psát nekrology pro přátele, kteří zemřeli. Ale Joseph Ratzinger žije. A já mu přeji ještě mnoho klidných let, která mu darují čas pro to, co by v tomto pozemském životě ještě rád dokončil!
  V médiích bylo stále slyšet o "železném kardinálovi" nebo "pancéřovém kardinálovi" nebo "rotvajlerovi Božím". Ale protože mi lidé, kteří nemluví v šifrách, byli po celý můj život milejší než ti, kteří se uchylují k vybledlým otřepaným frázím, byl mi sympatický. Svým klidným způsobem mluvení, jistotou svých výroků, které - politicky řečeno - nelze jen tak sypat z rukávu, aby lidé byli uspokojováni lacinou moudrostí, nýbrž fundovaně postavenou na základech dlouholeté vědecké činnosti, která byla vždy spojená s modlitbou, prosbou o sílu Božího Ducha, o sílu pravdy a lásky, která je nutná, aby skutečně našel místo v této Církvi.
  Poprvé jsem se s kardinálem Ratzingerem setkal, když jsem byl ještě seminaristou. Během cesty do Říma s kněžským seminářem. Byl to pro mne jeden z vrcholů života...Mše svatá v kostele na Campo Santo Teutonico. Sloužena byla kardinálem Ratzingerem. Ačkoli se moji spolubratři mohli přetrhnout, aby získali fotografii s "prominenty", zde neměl o snímek s kardinálem Ratzingerem nikdo moc velký zájem. Přesto k tomu došlo. A já mohl vnímat trpělivost a klid, otcovské teplo člověka, ke kterému médií přisuzovaná "něžná jména" jako "rotvajler Boží" vůbec nesedí.
  A potom tu bylo 25leté jubileum biskupského svěcení našeho bývalého rakouského nuncia Donata Squicciariniho, který mě pozval na své svěcení do Říma. Na první adventní neděli roku 2003. Pro faráře prakticky nemožné! Ale jeden kněz, kamarád, se postaral o zástup. Následovala noční jízda autem do Říma, rychlá snídaně na Piazza Navona - uprostřed římského vánočního trhu - a potom ke kostelu San Apollinare Terme. Slavnostní kázání měl kardinál Josef Ratzinger. A kdo by zde očekával složitý teologický traktát, měl být poučen něčím lepším! Neboť přišla   o s o b n í   l á s k y p l n á   s l o v a,  p l n á   t e p l a   v í r y   a   n a d ě j e,  p ř e d e v š í m   l á s k y   k   C í r k v i,  která jsem slýchával jen zřídka. Opět protiklad k mediálnímu štvaní člověka, který Církev opravdu miluje  a   c e l ý   s v ů j   ž i v o t  p o s t a v i l   d o   j e j í   s l u ž b y.
  Když byl kardinál Joseph Ratzinger roku 2005 zvolen papežem, kolísal můj první dojem mezi radostí a pochybností. Podaří se mu ten krok do nelítostné veřejnosti papežského úřadu? A opět jsme mohli vidět, že tomuto člověku nebyl úřad svěřen  l i d s k o-p o z e m s k ý m   z p ů s o b e m !  B ů h   s á m   h o   v e d l  -  v e d e   h o   a ž   d o d n e s.
  Z kuriálního kardinála, který se držel spíše zpátky, se stal papež, který podával lidem na Svatopetrském náměstí ruce, který jednoduše přijal z rukou člověka na invalidním vozíku mobilní telefon, aby telefonoval jedné těžce nemocné řeholnici a dal jí útěchu.
  Jeho oči na mě vždy udělaly dojem. Vždy jsem si trochu myslel: jako by malý bavorský šibal právě přemýšlel o tom, jaký žert lidem okolo právě provede(když dovolíte!)...
  Ty oči se unavily. Celý člověk Josef Ratzinger se unavil. Přesto mu celá Církev nekonečně děkuje, že těchto skoro osm let pro ni v Duchu i síle Boží působil.
  V příštích dnech se pozvedne mnoho hlasů a budou vyjmenovávat  p a p e ž o v y   z á s l u h y.  Bohužel  v y l e z e   i   m n o h o   "k r y s"  ze  svých děr, které na tomto   S v a t é m   otci  nenechají nic dobrého.
  Udělal jsem si svůj obrázek. Pro mě byl skutečně   O T E C,   h l u b o k ý   m y s l i t e l   a   p o z o r o v a t e l,  připravený obsáhlé vědomosti, které může   p o k l á d a t   z a   v l a s t n í,   proměnit v drobnosti každodenního křesťanství.
  Z celého srdce mu přeji ještě mnoho let, kdy může dokončit to, pro co mu poslední roky zcela jistě chyběl čas.
 (Z www.martin-leitner.at, 11.února 2013 /časopis Světlo č.9/2013)



399.                                 Poselství Ježíše ze dne 12. dubna 2012 v 11:27.

         PŘÍŠTÍ PAPEŽ MŮŽE BÝT ZVOLEN PŘÍSLUŠNÍKY KATOLICKÉ CÍRKVE, ALE BUDE TO FALEŠNÝ PROROK.

  Má drahá, milovaná dcero,
mnoho lidí na světě Mě stále ještě odmítá a souvisí to s veřejným míněním.
  Tak mnoho temnoty sestoupilo na všechny Boží děti, že jen velmi málo z nich má odvahu veřejně hlásat mé Slovo.
  Věřící se obávají slovních útoků a jízlivého výsměchu, který by museli snášet, kdyby otevřeně mluvili o mém Svatém Slovu.
Dokonce i věrní následovníci ztrácejí odvahu postavit se a bojovat proti zlovolným zákonům zavedených v jejich zemích, které vzdorují Slovu mého Otce.
  Kněží se ostýchají postavit se otevřeně za pravdu mého učení ze strachu, že budou     o s t r a k i z o v á n i.
Nyní, více než kdy dříve, kvůli studu, který musí snášet kvůli ohavným hříchům některých z jejich vlastních řad, shledávají, že není možné, aby jejich hlasy byly slyšeny.
  Když se některý statečný posvěcený služebník rozhodne povstat a bránit pravdu mého učení, pak strašně trpí. Je obviněn z nedostatku tolerance, nedostatku soucitu, nedostatku lásky a úcty k lidským právům.
  Vidíte, mé děti, že s pravdou mého učení, vyslovenou mými posvěcenými služebníky, je zacházeno jako se lží.
Místo toho jsou za pravdu předkládány lži – překroucené verze pravdy, obsažené v Písmu svatém.
  Satan získal tak mnoho duší, včetně představitelů mé vlastní církve, což vede k tomu, že mnoho nevinných lidí shledává těžkým zavázat se věrností mé svaté vůli.
  Byl jsem opuštěn a odsunut stranou a to pak dovolilo lžím, zasazených do myslí mých posvěcených služebníků, aby byly přijaty většinou.
  Tyto ohavné lži se rozšiřují daleko nad tento rámec.
  Pravda mého Písma, obsažená v Knize Zjevení, byla vysvětlena mnoha mými církvemi. S tak mnoha modifikacemi, a všechny z nich založenými na lidském výkladu.
  Můj milovaný papež Benedikt XVI.  j e   p o s l e d n í m   p r a v ý m   p a p e ž e m   n a   z e m i.
  Petr Říman je můj Petr, původní apoštol, který bude vládnout mé církvi z nebe pod velením mého Věčného Otce. Potom, až přijdu panovat za mého Druhého příchodu, bude vládnout všem Božím dětem,   a ž   s e   v š e c h n a    n á b o ž e n s t v í    s j e d n o t í   d o   j e d i n é   s v a t é   a p o š t o l s k é  c í r k v e.
  Já říkám pouze pravdu, má dcero.
  Musím vás varovat, že nyní vystoupí mnoho nových samozvaných proroků, kteří budou protiřečit mému Svatému Slovu, které dostáváš ty, pravý prorok konce časů.
  Nejdříve přesvědčí věřící, že jejich slova přicházejí ode Mne.
  Jejich slova budou pozorně vybrána a jejich význam bude nejasný a trochu matoucí. Mnozí si nebudou všímat těchto nedostatků a přijmou jejich poselství, protože se budou zdát v souladu s Písmem svatým.
  Až bude svedeno mnoho duší, pak začne útok.
  Má dcero, oni byli posláni, aby připravili Boží děti přijmout příštího papeže, jenž přijde po mém milovaném vikáři papeži Benediktu. Tento papež může být zvolen členy katolické církve, ale bude to falešný prorok.
  Jeho voliči jsou vlci v rouchu beránčím a  j s o u   č l e n y   tajné  zlovolné   z e d n á ř s k é   s k u p i n y,   vedené Satanem.
  Tímto způsobem se Satan pokusí mou církev zničit.
  Žel, tento falešný prorok přiláká mnoho přívrženců. Ti, kteří mu budou odporovat, budou pronásledováni.
  Jednejte, děti, dokud můžete. Odsuďte tyto lži, které budou předkládány těmi, kteří se vás pokusí přesvědčit o pravosti falešného proroka.
  Buďte pevní. Stůjte věrně při Mně, vašem Ježíši. Nikdy nepochybujte o mém Svatém Slovu.
  Kniha Zjevení je pravdivé Boží Slovo. Nelže vám.
  Ne všechna tajemství v ní obsažená jsou vám známa. Všechny je odhalím prostřednictvím Marie Božího milosrdenství, i když pravda bude vášnivě   N A P A D Á N A    A    P O V A Ž O V Á N A   Z A   K A C Í Ř S T V Í.
  Nezapomeňte jednu důležitou lekci:  Mé Slovo, bylo také  považováno  Z A   K A C Í Ř S T V Í,  když  J S E M   P Ř I Š E L   P O P R V É   N A   Z E M !
  Věřící, včetně mých posvěcených služebníků, kteří představují mou církev na zemi, budou mé Slovo, které dostáváte teď, za mého Druhého příchodu také považovat za kacířství.
  Satan obětuje mnoho duší, aby uspokojil svoji konečnou touhu způsobit co největší hoře.
  Buďte ujištěni, že to bude   k a t o l i c k á   c í r k e v,   založená Mnou a dána pod velení mého milovaného apoštola Petra, která v tomto konci časů  b u d e   n e j v í c e   t r p ě t.
  Mějte se stále na pozoru.
  Prosím, modlete se modlitbu (43) z modlitební kampaně:

                                 ZA SÍLU K OBRANĚ MÉ VÍRY PROTI FALEŠNÉMU PROROKOVI.
  "DRAHÝ JEŽÍŠI, DEJ MI SÍLU, ABYCH SE ZAMĚŘIL NA TVOJE UČENÍ A VŽDY HLÁSAL TVÉ SVATÉ SLOVO.
  NIKDY NEDOVOL, ABYCH BYL POKOUŠEN UCTÍVAT FALEŠNÉHO PROROKA, KTERÝ SE POKUSÍ VYDÁVAT ZA TEBE.
  UDRŽUJ MOU LÁSKU K TOBĚ SILNOU.
  DEJ MI MILOST DARU ROZLIŠENÍ TAK, ABYCH NIKDY NEZAPŘEL PRAVDU, OBSAŽENOU V BIBLI SVATÉ, BEZ OHLEDU NA LŽI, KTERÉ MI BUDOU PŘEDKLÁDÁNY, ABYCH SE ODVRÁTIL OD TVÉHO PRAVÉHO SLOVA. AMEN."

  Pravda je zapsána v Písmu svatém.
  Kniha Zjevení neodhaluje všechno,  protože Já,  Beránek Boží, přicházím teprve teď,   abych  P Ř E D   Z R A K Y   C E L É H O   S V Ě T A   O T E V Ř E L   K N I H U   Z J E V E N Í.
  Jakýkoliv lidský výklad ohledně 1000 let není důvěryhodný.
  Musíte věřit jenom Božímu Slovu.
   Váš milovaný Ježíš

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář