Jdi na obsah Jdi na menu
 


Č.50 PÁN JEŽÍŠ VZKAZUJE MUSLIMŮM...

                                       Č.50  PÁN  JEŽÍŠ  VZKAZUJE  MUSLIMŮM...


1240.                              Poselství Ježíše ze dne 11. října 2014 v 20:30.

                                              BOŽÍ PROZŘETELNOST VŽDY ZVÍTĚZÍ


  Má vroucně milovaná dcero,
ať nikdo nepodceňuje Boží moc ve všem, co může přijít v těchto časech. Boží moc je nekonečná a žádný člověk nemůže přemoci božství, nebo vůli Boha. Ani jeden můj nepřítel se nemůže chlubit, že je větší než Bůh, jenž pouhým jedním dechem může vylít na svět svou spravedlnost. Ačkoliv Bůh je trpělivý, čestný, spravedlivý a plný bezpodmínečné lásky ke všem svým dětem, včetně těch zlých, vykoná odplatu kvůli zkaženosti člověka, způsobenou zlým vlivem ďábla.
  Prokleti jsou ti, kteří povstávají proti Bohu navzdory jeho svaté vůli. Budou potrestáni v Božím čase, potom, co dostali všechny příležitosti ke změně svého jednání. Ti, kdo uctívají ďábla a šelmu, budou zasaženi bleskem právě tak, jako byl Lucifer vržen jako blesk do pekelné propasti.
  Když moji nepřátelé ubližují ostatním, pokoušejí se je zabít a zmrzačit, aby získali moc nad slabými, budou trpět strašlivým trestem.

   D O P U S T Í-L I   S E   U C T Í V A Č I   Ď Á B L A   J A K É K O L I V   G E N O C I D Y   N A   N E V I N N Ý C H,        B U D O U   H O Ř E T   V   P E K L E   a  budou  zastaveni, právě když budou věřit, že uspěli.
  Boží prozřetelnost vždy zvítězí, neboť žádná moc není mohutnější než On, který stvořil vše z ničeho.
   Váš Ježíš


                                     VŠICHNI  VÁS  BUDOU  NENÁVIDĚT  PRO  MÉ  JMÉNO...

  Lukáš 21,7-19:  Počátek běd
 Otázali se ho:"Mistře, kdy to nastane? A jaké bude znamení, až se to začne dít?"
Odpověděl:"Mějte se na pozoru, abyste se nedali svést. Neboť mnozí příjdou v mém jménu a budou říkat:'Já jsem to' a 'nastal čas'. Nechoďte za nimi. Až uslyšíte o válkách a povstáních, neděste se: neboť to musí nejprve být, ale konec nenastane hned."
  Tehdy jim řekl:"Povstane národ proti národu a království proti království,
                        budou veliká zemětřesení
                   a v mnohých krajinách hlad a mor,
                    hrůzy a veliká znamení z nebes.
  Ale před tím na vás vztáhnou ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. Vezměte si k srdci, abyste si předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám ústa i moudrost kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.
  Zradí vás i vaši rodiče, bratři, příbuzní a přátelé a někteří z vás budou zabiti.
          A   V Š I C H N I   V Á S   B U D O U   N E N Á V I D Ě T   P R O   M É   J M É N O !
  Ale ani vlas z vaší hlavy se neztratí. Když vytrváte, získáte své životy."

 

                                  Poselství Matky Spásy ze dne 22. května 2014 v 15:26.

                                JAKO KŘESŤANÉ SE MUSÍTE PŘIPRAVIT BOJOVAT ZA SVOU VÍRU

  Mé drahé dítě,
utrpení, které můj Syn snáší kvůli hříchům lidí, je intenzivní v tomto čase. Nenávist k Němu a k jeho svatému Slovu – jak je obsaženo v Bibli svaté – se projevuje v srdcích mnoha lidí, a to zahrnuje   F A L E Š N Á   N Á B O Ž E N S T V Í,   K D E   N E U Z N Á V A J Í   T R O J J E D I N É H O   B O H A,  stejně jako ty, kdo předstírají, že jsou křesťané.
  Každý spáchaný hřích zraňuje mého Syna a každý smrtelný hřích cítí jako krutou ránu zasazenou jeho Tělu. Každý spáchaný čin kacířství je jako kdyby se další trn zabodnul do koruny bolesti, kterou již snáší. Jak se utrpení mého Syna zvětšuje, v čase, kdy každý hřích proti Bohu bude popírán, se bude utrpení pravých křesťanů také zvětšovat.
  I když utrpení je strašná věc a bolest těch, kdo brání jeho Slovo, je nesnesitelná, může být také způsobem, jak se stát bližším mému Synu. Přijmete-li utrpení jako požehnání, spíše než byste se na ně dívali jako na prokletí, pochopíte, jak je můj Syn používá, aby porazil moc Zlého. Přijmete-li bolest urážek a výsměchu, které můžete vždy očekávat, kráčíte-li v jednotě s mým Synem, dostanete mnoho milostí. Taková bolest vás udělá nejen silnějšími, ale můj Syn vám odhalí svůj soucit k ostatním, jejichž hříchy, kvůli vaší oběti pro Něho, může smýt.
  Tak mnoho lidí si neuvědomuje, že když rozvíjíte důvěrnost s mým Synem a když On se usídlí v jistých duších, povede to k bolesti pro ty, kdo svolí, aby pozvedli jeho kříž. Můj Syn se může opravdově ponořit jen do duší, které jsou Mu otevřené a které jsou bez pýchy, zloby a sebelásky.
  A L E   J A K M I L E   S E   V   T A K O V Ý C H   D U Š Í C H   P L N Ě   U S Í D L Í,   S V Ě T L O   J E H O   P Ř Í T O M N O S T I   U C Í T Í   M N O Z Í,  s nimiž budou přicházet do styku. Přitáhnou ostatní, aby se stali stoupenci mého Syna. Stanou se také cílem pro Zlého, který bude tvrdě bojovat, aby je odtáhl od mého Syna. Nedokáže-li Zlý svést tyto duše, jeho boj proti nim se stane ještě zuřivějším a zamoří ostatní, aby na ně zaútočili, nadávali jim a pomlouvali je.
  Je důležité, aby všichni křesťané zůstali bdělí k plánům připravených Satanem k pohlcení duší těch, kdo milují mého Syna a slouží Mu. Po těchto duších dychtí více, než po všech jiných a nebude spokojen, dokud nepodlehnou jeho pokušením.
  Jako křesťané se musíte připravit bojovat za vaši víru, protože vše, co je vám v srdci drahé, vám bude, vrstva po vrstvě, odňato. Musíte vyhledávat svátost smíření jako nikdy dříve, protože bez ní zjistíte, že je nemožné vydržet zamoření, které bude v tomto čase působit ve světě proti křesťanství.
  Drahé děti, připomínejte si vše, co vás učil můj Syn, protože jeho Slovo má být zpochybněno tak, že bude k nepoznání. Pojďte a proste mě, svou milovanou Matku, Matku Spásy, abych orodovala za každého z vás, abyste mohli zůstat věrní Pravdě tím, že se budete modlit tuto modlitbu za obranu vaší víry. Modlitba modlitební kampaně (151):

                                                       Za obranu víry
  "Ó, Matko Boží, Neposkvrněné Srdce Marie, Matko Spásy, oroduj, abychom zůstali vždy věrní pravému Božímu Slovu. Připrav nás bránit víru, hájit Slovo a odmítnout kacířství.
  Ochraňuj všechny své děti v čase útrap a dej každému z nás milosti být odvážnými, až budeme vyzváni odmítnout Pravdu a zříci se tvého Syna.
  Oroduj, svatá Matko Boží, aby nám byl seslán Boží zákrok, abychom zůstali křesťané v souladu se svatým Božím Slovem. Amen."

  Budete-li se modlit tuto modlitbu modlitební kampaně, budete všichni požehnáni velkou odvahou. Jděte v pokoji, mé děti, milovat mého Syna, Ježíše Krista a sloužit Mu.
   Vaše milovaná Matka Matka Spásy

 

                             MALÁ  ARABKA - BLAHOSLAVENÁ  MARIA  OD  UKŘIŽOVANÉHO  JEŽÍŠE

  Blahoslavená Maria od Ukřižovaného Ježíše měla mystické zážitky a nosila na těle stigmata - stejné rány, jaké byly způsobeny Kristovi. Zázračným způsobem přežila mučednictví za víru, když jí muslim podřízl krk. Jako mladá dívka složila slib čistoty a v 21 letech vstoupila do karmelu v Pau. Celý její život byl plný neuvěřitelných Božích darů, ale základem její svatosti byla pokora.
  Díky hluboké, prosté víře prožívala svůj život v blízkosti Ježíše, Panny Marie, andělů a svatých. Rozmlouvala s nimi jako se sestrami z kláštera. Přítomnost nadpřirozené skutečnosti vnímala stejně reálně jako mateiální svět, který nás obklopuje. Její život byl bohatý na extáze, bilokace, zjevení, levitace, stigmata, proroctví, mystické stavy i boje s démony.
  Svatí jsou zdrojem nadpřirozeného světla ve světě. Poukazují na existenci duchovního rozměru skutečnosti, terá nás obklopuje. Ukazují na skutečnou přítomnost Boha ve Svaté Trojici, který nás miloval tak, že se stal skutečným člověkem, vzal na sebe všechny naše hříchy, utrpení a smrt, aby nás všechny skrze svou smrt a zmrtvýchvstání zachránil...

                                                    Dětství

  Maria Baouardy, kterou nazývali Malá Arabka, se narodila 5.ledna 1846 v malé vesnici Ibillin, která leží v půli cesty mezi Nazaretem a Haifou. Její rodiče byli horliví katolíci východního obřadu. Poněvadž nechtěli přestoupit na islám, ocitali se častokrát ve vězení, byl jim zabavován majetek, museli měnit místo pobytu. Potkalo je ještě jiné trápení - v průběhu řady let jim po narození zemřelo 12 dětí. Vydali se tedy na pouť do Betléma, aby si u jeskyně Božího Narození vyprosili tu milost, aby jim dítě zůstalo na živu.. Byli vyslyšeni - narodila se jim dcerka Marie a za rok syn Pavel.
  Když měla Maria tři roky, zemřel jí otec; za několik dní poté zemřela i její matka. Děvčátko adoptoval její bohatý strýček a bratra vychovávala teta. Maria vzpomínala, že když asi ve věku pěti let velice prožívala smrt malých ptáčků, uslyšela ve svém srdci hlas:"Všechno pomíjí! Jestliže mi daruješ své srdce, já v něm zůstanu navždy." Už tenkrát darovala svůj život Kristu. Když měla osm let, přijala s velikou radostí první svaté přijímání. Krátce poté se strýčkova rodina i s ní přestěhovala do Alexandrie v Egyptě.
  Když měla Maria 12 let, dozvěděla se, že jí strýček našel snoubence a že ji chce provdat. Začala dostávat šperky a hedvábí oblečení vyšívané zlatem a stříbrem. Maria si nepřipouštěla myšlenku na manželství, protože slíbila Bohu, že zůstane pannou celý život. Celou noc se modlila. Tehdy se jí zjevila Matka Boží, která jí řekla:"Marie, jestliže budeš poslušná mých vnuknutí, budu s tebou, ničeho se neboj." Po modlitbě si dívka ustřihla své dlouhé vlasy, které příští den donesla na podnose svému strýci, který uspořádal hostinu před blížící se svatbou. Bylo to znamení, že touží po tom, zůstat pannou a patřit pouze Ježíšovi. Toto gesto tak strýce rozhněvalo, že Marii veřejně udeřil. Za trest z ní udělal služku a zakázal jí - což pro ni bylo největším utrpením - chodit do kostela.

                                                     Mučednictví

  Všemi opuštěná, opřela celou svou naději o Krista a odvážně setrvávala ve svém rozhodnutí. Po třech měsících neustálého pokořování se Maria zatoužila setkat se svým bratrem Pavlem. Napsala mu dopis a zanesla ho k sousedovi, muslimovi, který se chystal do Nazareta, kde bydlel její bratr. Maria sousedovi pověděla o svém osudu. Muž ji vyslechl, avšak hlavní příčinu zla viděl v katolickém náboženství. Proto Marii nabídl, aby se stala muslimkou a žila v jeho rodině. Když odpověděla, že Ježíše nikdy nezradí a že pravá víra je hlásána jen v katolické církvi, muslim se rozběsnil, vytáhl meč a jedním seknutím podřízl Marii hrdlo. Poté mu matka a žena pomohly tělo zabalit do prostěradla a vyhodili je na pusté místo.
  Maria vzpomíná, že se po podřezání hrdla ocitla v nebi. Vládl tam nepředstavitelný jas a radost nesobecké lásky Boha v Trojici jediného, Panny Marie, andělů a svatých. Marie tam také potkala své rodiče a uslyšela slova:"Tvoje kniha života ještě není napsána." Tehdy vidění nebe skončilo.
  Dívenka se probudila v jeskyni; ležela na skromném lůžku. Vedle ní seděla překrásná žena v modrém oděvu a sešívala jí ránu na hrdle. Starala se o ni s velikou láskou asi měsíc. Během té doby děvče spalo, nic nejedlo a pěstounka jí vodou svlažovala rty. V posledním dnu léčení dala Marii talíř polévky, která jí výjimečně chutnala, a řekla, že Pán Bůh se stará o všechny její potřeby. Ať Bohu naprosto důvěřuje a miluje ho celým srdcem. Radila jí, aby byla vždy spokojená a za všechno děkovala Bohu, zvláště tehdy, když se jí dotkne nějaké trápení. Varovala ji, aby nikdy nenaslouchala satanovu lstivému našeptávání a vyhýbala se jeho nástrahám. Oznámila také Marii, že pojede do Francie a stane se řeholní sestrou, že bude velmi trpět a svou rodinu už nikdy neuvidí.
  Tajemná pěstounka Marii zavedla do jednoho z kostelů v Alexandrii, aby se tam vyzpovídala, a poté zmizela. Teprve později si Marie uvědomila, že ta tajemná pěstounka byla samotná nejsvětější Panna Maria. Dívka se úplně uzdravila, ale na její šíji zůstala velká jizva dlouhá 10 centimetrů a široká 1 centimetr. O mnoho let později, v karmelu ve Francii, sestru Marii prohlížel lékař, který byl ateista. S údivem tvrdil, že osoba, která utrpěla takovou ránu, to vůbec neměla přežít, poněvadž jí úder poškodil několik obratlů. Vnímal to jako znamení existence neviditelné, nadpřirozené božské skutečnosti.

                                                   Služebná

  Marie zůstala úplně sama. Našla si práci jako služka, pracovala v Alexandrii, v Jeruzalémě, v Bejrůtu i v Marseille. Měnila často místa pobytu, ale nejdéle chtěla pracovat tam, kde to pro ni bylo nejtěžší a kde s ní špatně zacházeli.
  V Bejrútu onemocněla a přišla o zrak. Nemoc byla nevyléčitelná. Po čtyřiceti dnech úplné slepoty Maria poprosila Matku Boží o uzdravení. Byla vyslyšena. Zjevila se jí Matka Boží a uložila jí tři podmínky: naprostou poslušnost, dokonalou lásku a úplnou důvěru v Boha. S přítomností Matky Boží byl spojen veliký jas a nádherná vůně v celém domě. Všichni obyvatelé se seběhli do pokoje nemocné Marie a potvrdili, že se zcela uzdravila.
  Maria se vyznačovala neobyčejně hlubokou a prostou vírou. Během bouře na moři, když lodi hrozilo potopení, Maria klečela na palubě, spínala ruce v horoucí modlitbě a prosila Ježíše, aby se moře utišilo. Bouře okamžitě přestala a loď byla zachráněna. Dívka pak řekla:"Kdybychom měli velikou víru, tehdy bychom od Boha všechno dostali."
  Po několika letech potulování přijela Maria v květnu 1863 do Francie a začala pracovat jako služebná v Marseille. Denně přijímala Eucharistii a dlouho se modlila. Dostávalo se jí při tom neobyčejných milostí. Jednoho dne po přijetí svatého přijímání zažila extázi, která trvala 4 dny. Všechny pokusy lékaře navrátit ji do normálního života se ukázaly jako zbytečné. Duchovní vůdce Marii přikázal, aby vypověděla, co tehdy prožila. Dívka přiznala, že zažila skutečnosti nebe, očistce a pekla. Viděla Ježíše, nejsvětější Pannu uprostřed apoštolů, mučedníků, velkého počtu panen a těch, kteří na zemi prošli velkým utrpením. Vzpomínala:"Viděla jsem sebe samotnou maličkou jako úplné nic, ale přesto jsem cítila, že mě ty duše s velkou radostí braly do náručí."
  Na radu zpovědníka vstoupila Marie v roce 1865 do řádu sester svatého Josefa od Zjevení. Během postulátu konala nejjednoduší práce. Často mívala extáze během Eucharistie a modliteb, dvakrát týdně prožívala Ježíšovo bolestné utrpení a smrt. Na jejím těle se objevovala stigmata, rány krvácející po korunování trním a ukřižování. Ty mimořádné stavy si sestry vykládaly chybně a Marie byla z řádu propuštěna.

                                                   V karmelu

  V červnu roku 1867 Maria klepe na karmelitánskou fortnu; byla přijata do kláštera v Pau. Má 21 let a vypadá, jako by měla 12. Zalíbilo se jí tam všechno: klauzura, mlčení, poslušnost, pokora a chudoba. Dostala jméno Maria od Ježíše Ukřižovaného. Poněvadž měla problémy se čtením, přála si zůstat sestrou na hovorně, která se věnuje běžné práci v kuchyni, v prádelně, na bráně nebo v zahradě. Svou dojímavou prostotou a dobrotivostí si získala srdce všech. Nadpřirozené dary, kterými ji Ježíš obdaroval, jako byly extáze, levitace a stigmata, přijímala ve své prostotě jako nemoc, za kterou je třeba se stydět. Útoky a sužování zlým duchem způsobily, že pokora sestry Marie se ještě více posilovala a že se před Pánem považovala za "malé nic". Určité projevy duchovního uchvácení sestry Marie však řádové komunitě způsobovaly problémy, zvláště tehdy, když upadala do extáze v průběhu mše svaté. Stávalo se, že nečekaně během kázání nebo po svatém přijímání, uchvácena Ježíšovou láskou, začíná zpívat a tančit. Za extází pronáší slova, které sestry přesně zaznamenávaly. Jednou pronesla:"Milujte Boha, hledejte pouze Boha, všechno ostatní je nicotnost! Nalezla jsem radost svého srdce, když jsem našla svého Stvořitele! Ten, který je vším, postačí. Už mi není na zemi ničeho víc třeba!"
  Jindy k sestrám takto promlouvala o bolesti nad hříchy:"Byla jsem úplně zničená kvůli nedostatečnému pokání, bála jsem se, že nepociťuji odpovídající lítost za své hříchy. Má dobrá Matka Maria mě naučila, abych před zpovědí prošla tři zastavení: první - před nebeskou bránou, druhé - před bránou pekla a třetí - v zahradě Olivetské. Dělám to tak, jak mě naučila, od té doby jsem klidná."
  Sestra Maria se ve svých vizích často setkávala s Matkou Boží. Během jednoho zjevení uslyšela:"Třikrát blahoslavená je duše, která trpí! Čas života na zemi je velmi krátký. Po krátkém utrpení na zemi bude ta duše navždy s mým Božským Synem u Otce v nebi."
  Jedenkrát Maria spatřila během mše dva svaté anděly, kteří stáli vedle kněze. V jedné chvíli spatřila nad kalichem Ježíše v podobě krásného chlapce, který se najednou proměnil v dospělého muže. Tato vize ji potěšila, ale ještě více toužila dozvědět se, jak může Ježíš, který přebývá v nebi, být zároveň přítomný všude tam, kde jsou konsekrované Hostie. Tehdy uslyšela Ježíšova slova:"Ať tě to tajemství neudivuje, copak přirozené světlo není nade vším? A proč by Původce světla nemohl být skrze svoji svátost na mnoha místech zároveň?"
  Sestra Maria netoužila po neobyčejných, nadpřirozených stavech, jako jsou stigmata, extáze, vidění a levitace. Říkala: "Je třeba toužit po tom, co chce Bůh, ale já ty stavy vnímám jako Boží tresty. Je tak lehké propadnout pýše! Pýcha je pramenem všech hříchů, a pokora základem všech ctností. To pýcha nás všechny ničí, z důvodu pýchy se lidská vůle staví proti Bohu. Duše pokorná se stává světlem, žije v pravdě, přichází k Bohu a Bůh se k ní sklání. Pán Bůh hledí s větší láskou na duši, která k němu přichází skrze svoji pokoru, než na duši, která má zálibu ve svých ctnostech."

                                                    Stigmata

  Během postní doby sestra Marie denně prožívala extáze, na jejím těle se objevovaly krvavé rány, stigmata - znamení Kristových muk. Tehdy se jí zjevovali Pán Ježíš, Matka Boží a další svatí. Když prosila Ježíše, aby jí odebral její stigmata, uslyšela odpověď: "Já vybírám některé duše, abych v nich byl zveleben. Nadobyčejné dary, které jim uděluji, nejsou pro ně, ale pro jiné. Duším zůstává jenom utrpení, které je jako trn růže. Nakonec po mnoha trápeních budou jako růže, která se otevírá. Rozlijí moji vůni a rozkvetou v nebi...Duše sama od sebe nemůže pro Boha udělat nic. To Bůh, který v ní pracuje, se zahrnuje chválou a vzrůstá v ní, v té míře, jakou se duše umenšuje, zaniká, ztrácí sama sebe."
  Když se na těle sestry Marie objevovaly rány Kristových muk, přenášeli ji do lazaretu. Její tělo tehdy vydávalo nádhernou vůni. Její utrpení začínalo večer na Popeleční středu. Nejdříve se objevoval velký černý vřed nad zápěstím a na nártech. Rány stigmat se otevíraly v pátek ráno. Hojně z nich tekla krev. Na bandážích, které byly přikládány na ránu na boku, krev zanechávala skvrny v podobě kříže. Sestra Marie trpěla spolu s Ježíšem po celou postní dobu, ale obvzlášť bolestné utrpení prožívala každý pátek. Zvláštním způsobem se tak účastnila tajemství Ježíšových muk a smrti. Sestry zapsaly slova, která tehdy pronesla:"Děkuji Ti, můj Bože. Jsem připravena ještě víc trpět za hříšníky, za Svatého otce a za církev." Když se při velikém utrpení obávala, že už víc nevydrží, prosila:"Bože můj, smiluj se nade mnou, jsem tak slabá. Jsem jenom hřích, a měla bych si stěžovat na to utrpení? Ne, ne, můj Bože. Ježíši, jak moc jsi Ty trpěl! Těší mě, že mohu trpět za Tebe!"
  Během jedné z extází sestra Maria promluvila:"Ježíš zůstal na poušti přes 40 dní bez pití a bez jídla, postil se za nás. Byl vyprahlý a lačný po duších, plakal, a když mu slzy tekly po tváři, promlouval:'Ubozí hříšníci, jestliže se neobrátíte, nepřijdete do nebe. Neptám se vás, proč jste zhřešili,  a l e   p r o č   s e   n e o b r a c í t e ?   Nehledím na vaši minulost. Toužím, abyste přišli ke mně. Přijďte a já vás zachráním.'"
  Během mše svaté při pozdvihování, kdy se zpřítomňuje Kristovo umučení a smrt, upadala sestra Marie do extáze a krev hojně plynula z jejích ran na hlavě, v boku, na rukou i na nohou. Shromážděné sestry mohly vidět na vlastní oči skutečnost Kalvárie. Při extázi Maria promlouvala:"Všechno pomíjí. Můj Bože, přikryj svým milosrdenstvím ubohé hříšníky. Kdyby porozuměli Tvému slovu, kdyby uvěřili ve Tvou přítomnost ve svatostánku, kdyby mysleli na to, že všechno pomíjí, obrátili by se. Ubozí hříšníci! Proč urážíte Toho, který vám dává všechno? Jděte k Bohu, slyšte jeho slova!"
  Na Zelený čtvrtek se ve dvě hodiny odpoledne sestra Maria potila krví, z níž vycházela neuvěřitelná vůně. Později prožívala bolesti bičování. Shromážděné sestry slyšely údery důtek. Na Velký pátek se stigmatička účastnila všech Spasitelových utrpení duchovních i tělesných. Krev plynula hojně ze všech stigmat. Když sestry umývaly její krvácející nohy a ruce, tělo bylo v místech ran průzračné. Na Bílou sobotu utrpení skončilo a Maria začala prožívat radost Zmrtvýchvstání.
  Dne 24.května roku 1868 během modlitby v poustevně obdržela sestra Maria od Ježíše mimořádnou milost. Toužila vší silou sjednotit se s Ježíšem v lásce. V určitou chvíli řekla během extáze:"Ježíš mi probodl srdce." Ježíš jí probodl srdce tak, jak to udělal svaté Terezii z Avilly nebo svatému otci Piovi. Je to zvláštní znamení poukazující na mystické sjednocení člověka s Bohem. Svatý Jan od Kříže píše, že takový dar dostávají osoby vyvolené ke zvláštnímu poslání v církvi. Označuje se to jako milost transverberace čili probodení srdce. Je to skutečná rána, opravdové probodení srdce. Kdyby se nejednalo o speciální, zázračný zásah Boha, člověk s takovou ranou by okamžitě zemřel. O té ráně v srdci sestry Marie se přesvědčili teprve po její smrti. Karmel v Pau chtěl mít u sebe její srdce. Když chirurg dr.Carpani vyňal srdce z těla zemřelé, mohli všichni vidět, že bylo probodené naskrz a okraje té rány byly zaschlé. Jak mohla sestra Maria žít víc než deset let s takovou ranou v srdci? Lékařství to nedokáže objasnit, ale u Boha není nic nemožného.

                                                 Budu hodně trpět

  Aby odhalil zákeřné působení zlých duchů, kteří se ukrývají a lidem namlouvají, že vůbec neexistují, Pán Ježíš sestře Marii vyjevil, že bude zažívat útrapy posedlosti. Ona o tom informovala své nadřízené:"Ježíš dá satanovi moc, trápit mé tělo po čtyřicet dní. Budu hodně trpět. Démon bude mít vládu jenom nad mým tělem, zatímco má duše bude ukryta. Ježíš mi slíbil, že ji uzavře tak, že se k ní satan nebude moci dostat. Démon mě přivede do takového stavu, že zevně spáchám mnoho špatností, i když nezhřeším, moje vůle nebude s ničím souhlasit. Budu se podobat malým dětem, jejichž rozum ještě spí a které proto nejsou schopny ještě žádného hříchu. Ježíš chce, abych trpěla bez potěšení. Vypiji kalich jako Ježíš a vypiji z něho jenom kapku, ale Ježíš ho přece vypil celý!"
  Všechna utrpení, která ji čekala, obětovala za církev, za Svatého otce, za kněze, za obrácení hříšníků a za duše trpící v očistci. Den před začátkem posedlosti se sestře Marii zjevil Ježíš a vložil jí na ramena obrovský kříž, který jí způsobil citelnou bolest.
  Proč Pán dopustil to strašlivé utrpení, jakým je posedlost? Mystická teologie a velcí mystici ten stav popisují jako trpné očištění. Aby Bůh člověka připravil na ještě těsnější sjednocení se sebou a dal mu zvláštní podíl na záchraně hříšníků, úplně ho očišťuje, dopouští satanská soužení, obsese a také posedlost. Pán Ježíš dopustil, aby tělo sestry Marie bylo po čtyřicet dní pod nadvládou zlých duchů.
  Přesně tak, jak to bylo předpovězeno, v poledne 26.července roku 1868 satan začal využívat tělo sestry Marie, mluvil jejími ústy. Vyslovoval strašlivá kacířství, vybízel sestry, aby neposlouchaly matku představenou ("starou babu"), aby klášter opustily a začaly se těšit pozemskými radovánkami. Díky exorcismům démoni na krátký čas opouštěli tělo sestry Marie. Tehdy směla přijmout svaté přijímání, promluvit se sestrami a vyzpovídat se. Byly dny, kdy do ní vstupovala celá legie démonů. Trpěla strašlivě, křik byl pronikavý; ve chvílích, kdy získávala nad sebou kontrolu, popisovala působení Boží lásky i to, že zcela přijímá jeho vůli, že svoje utrpení obětuje za obrácení hříšníků. Říkala:"Můj Bože, miluji Tě. Chci pro Tebe trpět. Je-li to Tvá vůle, Bože, budu pro Tebe trpět až do konce světa. Ježíši učiň, abych naplnila Tvoji vůli. Chci se líbit jenom Tobě." Tento neohrožený postoj sestry Marie vyvolával vztek satana, který řval, vyl a proklínal.
  Ježíš Kristus vydal tělo sestry Marie pod nadvládu satana, ale zabránil mu učinit cokoliv proti její čistotě. Exorcismy a slova kněze měly velikou moc. Podle příkazu kněze byli démoni v noci přinuceni zachovávat mlčení.
  Někdy sestry slyšely, jak sestra Marie hovoří:"Ježíši, pláču proto, že pro Tebe dost netrpím". Po satanských útocích opakovala:"Nic jiného, jenom trpět pro Ježíše."
  O všem byl informován biskup Lacroix. Dne 16.srpna 1868 napsal sestře Marii osobní dopis. Zde je z něj úryvek:"Ježíš, který tě stvořil pro sebe samého, také touží, abys žila jeho životem obtíží, pokušení, přemáhání a bojů s démonem a s hříchem, ale chce tě doprovázet k vítězství svou Božskou mocí, tak jak vítězil On sám. Poté, když dovolil démonovi, aby ho pokoušel, dovolil také, aby pokoušel i tebe, ale On ho přemůže, tak jak ho přemohl sám v sobě. Ježíš překonal peklo skrze kříž. Hřeby, které Ho přibily na kříž, ukovaly démony do řetězů a jeho trnová koruna se stala korunou slávy."
  Zlým duchům se nepodařilo donutit sestru Marii k tomu, aby si alespoň trochu postěžovala, ačkoliv byly dny, kdy ji hrozným způsobem týralo na sto zlých duchů. Po každém útoku sil zla sestra Marie opakovala:"Sjednocuji se s Ježíšem na Kalvárii, spolu s Ním se obětuji za obrácení hříšníků. Můj Bože, buď pochválen!"
  Sjednocovala své utrpení s Ježíšovými útrapami v každé etapě jeho mučení a smrti od Jidášovy zrady až do smrti na kříži. Během toho velikého utrpení ji posilovali svou přítomností Pán Ježíš, Matka Boží a svatí. Maria obětovala své utrpení za "slepé, kteří neznají církev", a za všechny, kteří proti ní bojují a nenávidí ji, za zatvrzelé hříšníky, kteří odmítají Boží milosrdenství a jdou cestou vedoucí do pekla.
  Jednoho dne se Ježíš ukázal Marii a řekl:"To já jsem pro vás nevybral peklo. To vy sami se rozhodujete pro ten výběr. Není takové duše, která by byla zatracena, aniž bych předtím tisíckrát nepromlouval k jejímu srdci. Přišel jsem na zem, vzal na sebe vaši přirozenost, stal jsem se malým dítětem, poslušným, chudým, podrobeným. Vytrpěl jsem to všechno pro vás. To já vás neodsuzuji, to vy sami se odsuzujete, když si vybíráte hřích a odmítáte moje milosrdenství."
  V posledních hodinách posedlosti sestry Marie přišel samotný Lucifer. Její tělo nejdříve celé zrudlo a po chvíli zčernalo. Začal z něj vycházet dým a hrozný smolný zápach. Všechno nasvědčovalo tomu, že nastane agonie. Blížilo se poledne 40.dne posedlosti. Najednou se všechno změnilo. Sestra Marie od Ježíše Ukřižovaného se vznesla v levitaci nad lůžkem. Její tvář i celé tělo bylo proměněné a vyzařovaly nadzemskou krásu. Všichni shromáždění klečeli a zažívali nebeskou radost, plakali štěstím. Zmrtvýchvstalý Kristus úplně proměnil zmučené tělo sestry Marie.
  Ti, kdo byli svědky těch dramatických událostí, vnímali nejenom strašlivou přítomnost démonů a skutečnost pekla, ale všemocnou lásku Ježíše Krista, který svou smrtí a zmrtvýchvstáním dosáhl naprostého vítězství nad satanem, hříchem, peklem a smrtí. Pán Ježíš nám všem dává podíl na svém vítězství ve svátostech pokání a Eucharistie. Je jenom třeba odmítnout a nenávidět každý hřích a vrhnout se do náruče Božího milosrdenství.
  "Ničeho se nebojte," říkala blahoslavená Maria od Ukřižovaného Ježíše, "jeho milosrdenství je neomezené. Lidé se Ježíše bojí. Hledí na něho jako na kata, a přece jeho oči jsou tak otcovské. On mocně touží po člověku! Má rád maličké, slabé, nemá zálibu v pyšných. Nikdy nehledejte pomoc u stvoření, ale volejte k Bohu. Jestliže kvůli nějakému hříchu nebo nouzi spadnete na dno propasti, volejte co nejhlasitěji, zaútočte na jeho srdce. Naučím vás maličký úskok. Řekněte mu:'Pane, jsem sama, jsem na dně, úplně dole, mám zlomenou nohu i ruku, jsem slabá, nemocná, přijď. Už ani nedokážu volat k Tobě a nechci jinou záchranu než od Tebe.'"

                                                     V Mangalore

  V srpnu roku 1870 sestra Maria spolu s dalšími pěti sestrami odjela do Indie na misijní pracoviště v Mangalore. Na lodi během plavby zemřely tři sestry.
  Po příjezdu do kláštera v Indii prožívala sestra Maria dobu naléhavých pokušení. Satan se jí ukazoval v podobě různých svatých a ponoukal ji k tomu, aby opustila klášter a vdala se. Sestra Maria vždy odhalila jeho přítomnost a znamením kříže ho zahnala. Říkala sestrám:"Pán Bůh dopouští pokušení jenom proto, abychom mohli růst. Nenechte se odradit, nejste přece anděly. Sama od sebe namůžu nic kromě hříchu, ale Bůh ve mně může učinit veliké věci." Zklamané sebou samými vybízela k důvěře v nekonečné Boží milosrdenství:"Lidem, kteří mají zkroušená srdce, lidem pokorným a poctivým Bůh vždy odpouští všechny hříchy."
  Prní řádovou profesi složila sestra Maria 21.listopadu 1871 v kapli kláštera v Mangalore. Po složení řádových slibů v extázi ukázala na Nejsvětější svátost a ve vytržení zvolala:"Hle, Láska!" Když se jí poté ptali, co je třeba dělat, aby dokázali Ježíše milovat tak jako ona, sehnula se, zvedla ze země smítko prachu a řekla:"Je třeba se stát maličkým jako ten prach."
  Dalšího dne požádala matka představená sestru Marii, aby jí odhalila celý svůj vnitřní život. Sestra Maria jí odpověděla, že to je tajemství určené pouze zpovědníkovi. Představená se domnívala, že odmítnutí poukazuje na působení zlého ducha. Podpořil ji v tom i místní biskup Efrem. A tak začali sestru Marii přesvědčovat, že to jsou iluze, že její extáze a stigmata jsou satanovým dílem. V únoru roku 1872 biskup Efrem informoval sestry v karmelu, že stigmata a extáze sestry Marie je třeba brát jako dílo démona nebo chorobné představivosti. Útočili na ni, aby se zřekla všech dosavadních mystických zážitků. Zkoušeli ji o tom přesvědčit, zakazovali jí vstup do chóru na společnou modlitbu sester, dávali jí menší porce jídla. Sestra Maria přijímala s pokorou všechna rozhodnutí představených, rovněž také to, že musí projít exorcismy. Přestože exorcismus očekávané výsledky nepřinesl, představená dále naléhala na sestru Marii, aby nezůstávala na špatné cestě. Byla to pro ni doba obvzlášť citelného trápení.
  V průběhu jednoho zjevení jí Ježíš objasnil smysl tohoto utrpení:"Má dcerko, jsi podobná vinnému keři. Pohleď, jak pracuje vlastník vinice, jak se o vinný keř stará: kypří půdu kolem něho. Půda, to je tvoje tělo: Já čistím vinný keř utrpením. Aby vinný keř mohl přinést hodně plodů, vlastník vinice ořezává špatné větvičky a čistí ty dobré. Já rovněž používám pokušení, pokořování, opovržení, abych očistil svůj vinný keř, a odtínám špatné a nepotřebné větévky: pýcha a přirozenost, které musí odumřít. Vlastník vinnice nepracuje zadarmo, On s nadějí očekává ovoce...Dávejte pozor, je třeba přinášet ovoce. Pán vytíná stromy, které ho nenesou, hází do ohně stromy špatné a zasazuje jiné. Snášej zkoušky, pokušení, utrpení, těžkosti, odpor, osamocenost. To všechno očišťuje špatnou půdu a připravuje ji na přijetí mé milosti." Jindy ji Ježíš pověděl:"Myslíš si, že jenom ty trpíš? Já trpím mnohem víc než ty, zvedám tíži všech vašich hříchů." Jednoho dne sestra Maria uslyšela během modlitby hlas:"Bůh je v srdci člověka skrytý jako semínko v ovoci, jako pět jadérek v jablku. Je tam ukrytý s tajemstvími umučení, které symbolizuje těch pět jadérek. Bůh trpěl a je třeba, aby i člověk trpěl, ať chce, či nechce. Jestliže trpí z lásky ve sjednocení s Bohem, bude trpět méně a bude mu to počítáno za zásluhy. V hlubině jeho srdce je oněch pět jadérek, která vyklíčí a přinesou hojný užitek, ale pokud člověk bude vzdorovat, bude trpět ještě víc a bez jakékoliv zásluhy." Sestra Maria porozuměla, že to, co je v životě na zemi nejkrásnější, je přijímání a obětování každého utrpení Ježíši.
  Sestra Maria nazývala poslušnost vůči Bohu křídly řeholní duše. Objasňovala sestrám:"Poslušnost je pro duše tím, čím jsou pro ptáka křídla. Běda člověku, který všechno nevěnuje poslušnosti: svoje touhy, vůli, to všechno, co se mu líbí. Jestliže nebude schopen takové oběti, nikdy nespatří Boha. Duše, která je poslušná představených - taková duše je královnou pokoje a radosti. A duše, která neposlouchá Boha, není poslušná vůči představeným a je královnou zmatku a nepořádku."
  Podle rozhodnutí vyšších představených sestra Maria opustila Mangalore 23.září 1872 a vrátila se do mateřského kláštera v Pau ve Francii.

                                                         Znovu v Pau

  Po příjezdu do karmelu v Pau sestra Maria prosila, aby mohla být sestrou určenou pro nejvšednější práce. Ve společenství sester ji přijímaly normálně. Představené nebyly varovány předem, pokud šlo o její mystické dary.
  Jednoho dne během modlitby sestra Maria uslyšela hlas, který vycházel z nádherného světla:"Chceš-li Mne hledat a jít za Mnou, vzývej světlo, to znamená Ducha Svatého, který osvítil mé učedníky a který osvěcuje všechny národy, jež Ho vzývají.     KDOKOLIV  BUDE  VZÝVAT  DUCHA  SVATÉHO,  NAJDE  MNE.
  JEHO  SVĚDOMÍ  BUDE  JEMNÉ  JAK  POLNÍ  KVÍTEK.
  BUDE-LI  TO  OTEC  NEBO  MATKA,  V  JEHO  RODINĚ  ZAVLÁDNE  POKOJ.
  KNĚŽÍ,  KTEŘÍ  BUDOU  JEDENKRÁT  MĚSÍČNĚ  SLOUŽIT  MŠI  SVATOU  O  DUCHU  SVATÉM,  MĚ  UCTÍ.  A  KAŽDÝ,  KDO  SE  JÍ  ZÚČASTNÍ,  OBDRŽÍ  DARY  DUCHA  SVATÉHO,  BUDE  NAPLNĚN  SVĚTLEM  A  POKOJEM.
  ON  VYLÉČÍ  NEMOCNÉ,  PROBUDÍ  TY,  KTEŘÍ  SPÍ."
  Sestra Maria Ježíše tak milovala, že když někdo v její přítomnosti vyslovil jeho jméno, upadala do vytržení a extáze. Dne 22.června 1873 byly sestry svědky neuvěřitelného jevu levitace. Matka představená spolu se sestrou novicmistryní si všimly, že sestra Maria chybí u večeře. Vyšly na zahradu a spatřily, jak se sestra Maria vznáší nad vzrostlými lípami a volá ve vytržení:"Ó Lásko!" Levitace byla údělem mnoha svatých.(Jev, kdy se tělo vznáší ve vzduchu navzdory zákonu gravitace.) Je to naprosto zřejmý projev přiblížení se člověka k Bohu. Vystrašená matka představená vybídla sestru Marii, aby okamžitě sestoupila na zem. Když řeholnice klesala, jeden její sandál se zachytil a visel na nejvyšší větvi lípy. Když byla sestra Marie v extázi, neuvědomovala si, že levituje. Když se vrátila do normálního stavu, s udivením si povšimla, že její sandál visí na vrcholku lípy, a ptala se, jak se to mohlo stát.
  Během některých extází sestra Maria nádherným zpěvem vychvalovala nevysvětlitelnou Boží dobrotivost, lásku a milosrdenství. V průběhu jiné promlouvala:"Všichni spí! A na Boha tak dobrého, tak velikého, tak hodného velebení zapomínají. Nikdo na Něj nemyslí! Oslavuje Ho příroda, nebe, hvězdy, stromy, rostliny, všechno Ho oslavuje. Člověk Ho má také oslavovat, a on spí! Rychle, rychle, probuďme vesmír! Pojďme oslavovat Boha, zpěvem Mu vzdávat díky! Svět spí, pojďme ho probudit!" Jindy zase mluvila:"Ježíše neznají. Ježíše nemilují. Jeho, tak plného dobroty a vlídnosti. Jeho, který učinil pro člověka všechno!"
  Základem svatosti sestry Marie nebyly neobyčejné mystické dary, ale pokora. Takto o ní mluvila:"Svatost, to není modlitba ani vidění, zjevení nebo schopnosti vychvalovat se, ani žíněné roucho, ani pokání, ale pokora a přísný řád. Pokora je pokoj! Pokorná duše je vždycky šťastná. Pokorné srdce je nástrojem, kalichem, který obsahuje Boha! Pokud se duše, které se cvičí v mnoha ctnostech, nesnaží, aby dosáhly pokory, nebudou nikdy Ježíšovi milé. Zatímco ty, které se budou cvičit v pokoře, i kdyby mnohem víc hřešily, naleznou u Boha milost. Pán říká:'Duše skutečně pokorná učiní více zázraků než dávní proroci.'"
  Ve světle Ježíšovi lásky mohla sestra Maria spatřit celou svoji nicotnost, proto jí byly lhostejny všechny chvály, kritiky a pomluvy. Říkala: "Jsem tím, čím jsem před Bohem. Jsem samý hřích, ubohost, nevděčnost. Můj Bože, prokaž mi své slitování!"
  Jenom pokorný člověk má čisté srdce, celé oddané Bohu, a tehdy se podílí na nezničitelné radosti zmrtvýchvstání. Sestra Maria toužila po tom, aby si toho byli všichni vědomi, proto je přesvědčovala: "Člověče, těš se a raduj, protože tvým pokladem je Nejvyšší! Buď hrdý na to, že máš tak velikého Boha! Pokud budeš ještě více milovat to, co je stvořené, než Boha, který to stvořil, tehdy se tvoje láska promění v temnotu. Miluj celým srdcem Boha, který stvořil všechny věci, a tvoje láska se promění ve světlo!"
  Sestra Maria radila:"Jestiže děláte něco pro Ježíše, dělejte to s celým nasazením. On nemá rád polovičatost. Duše, která mu nedává všechno, je jako vlažná voda, kterou Ježíš vyplivne ze svých úst...Ten, kdo Ježíšovi nedaroval svoji vůli, neudělal nic."
  Po návratu z Indie do Pau řekla sestra Maria matce představené, že ji Ježíš volá do Betléma, protože si přeje, aby tam vznikla karmelitánská kongregace. Tvrdila, že do tří let odjede spolu s dalšími sestrami do Betléma, aby tam založily novou karmelitánskou rodinu. Představení zpočátku nepřikládali žádnou váhu jejím proroctvím, ale sestra Maria na to stále naléhala a připomínala, že to je Ježíšova prosba i vybídnutí.
  Když viděla, jak jsou představení skeptičtí, řekla sestra Maria Ježíšovi:"Na důkaz, že je to tvá vůle, aby v Betlémě vznikl karmel, učiň, aby tento suchý list pelargónie zapustil kořeny." Za krátký čas mohly všechny sestry vidět, jak z uschlého lístku vyrostla překrásná pelargónie. Založení nového karmelitánského kláštera v Betlémě však zůstávalo pořád nesplnitelným snem. Nebyly prostředky, nebyl pozemek, ale především chyběl souhlas Apoštolského stolce.
  Pro Boha však není nic nemožné. Během adorace Ježíše Krista v Nejsvětější svátosti obdržela paní Dartigauxová z Pau vitřní vnuknutí, že má darovat prostředky na nový klášter v Betlémě. Vypravila se tedy za matkou představenou a sestrou Marií a o všem jim pověděla. Sestry svěřily tento problém biskupu Lacroixovi, který po dlouhém váhání zaslal do Vatikánu prosbu o povolení založit nový karmelský klášter. K údivu všech poslal blahoslavený Pius IX. velmi rychle dekret, jímž ustanovoval karmel v Betlémě. V květnu roku 1875 už byly všechny formální záležitosti zařízeny.
  Tato skutečnost utvrdila biskupa Lacroixe v přesvědčení, že sestra Maria, která se sama označovala za "malé nic", byla obdařena mystickými dary a charismaty. Biskup o tom promluvil na setkání s kněžími své diecéze, kteří zase jeho názor sdělili věřícím ve svých farnostech. Lidé začali houfně přicházet do karmelu v Pau, aby se tam setkali s pokornou řeholnicí. Sestra Maria poslechla vybídnutí matky představené a v klášterní hovorně se věnovala lidem, kteří potřebovali duchovní oporu. Uskutečnila se tam tehdy mnohá zázračná obrácení.

                                                    Cestou do Betléma

  Přiblížil se čas odjezdu do Betléma. Sestra Maria společně s devíti sestrami a s donátorkou paní Dartigauxovou opustily Pau 20.srpna 1875. Cestou se zastavily v Lurdech. Když loď proplouvala úžinou Bonifacio, sestra Maria nadšená tou krásou zvolala:"Jak je to nádherné, ale jak nekonečně krásnější musí být Bůh, který to všechno stvořil! Pane, Bože zástupů, jak jsi veliký!"
  Celá posádka se těšila z přítomnosti sestry Marie na lodi, malé skromné řeholnice, která každému věnovala pozornost a povzbuzující slovo. Promlouvala k námořníkům o nutnosti modlitby a pomíjejícnosti pozemského žití. Naslouchali jí s velkou úctou. Když mluvila o Bohu, byla její slova naplněna žárem lásky a padala do hlubin lidské duše. Těšila v trápení, ubohým vracela radost ze života, pochybujícím pevnou víru a naději. Po setkání s ní se každý cítil silnější a lepší. Měla odvahu mluvit pravdu, protože "Pán Bůh nechce pochlebování". Ti, s nimiž rozmlouvala, od sestry Marie přijímali pro ně nejednou bolestnou pravdu, protože věděli, že je vedena nesobeckou láskou.
  Dne 3.září 1875 se loď na tři dny zastavila v Alexandrii. Právě na tomto místě před 13 lety prožila sestra Maria mučednictví víry. Útočník jí podřízl hrdlo, protože rozhodně odmítla vzdát se víry v Ježíše Krista a přejít k islámu, a Bůh jí zázračným způsobem vrátil k životu.
  Loď 6.září připlula do Jaffy. Ještě téhož dne odjely sestry do Ramalláhu a dalšího dne do Jeruzaléma. Tři dny putovaly po nejpamátnějších místech tohoto svatého města. Když se 24.října dostaly do Betléma, šly se nejprve pomodlit do jeskyně Narození Ježíše Krista. Byly tam uctivě uvedeny a přivítány jeruzalemským patriarchou, představiteli francouzského státu a všech obyvatel. Poté byly v procesí uvedeny do provizorního kláštera, kde měly rok bydlet. Sestry měly co nejdříve zakoupit vhodné místo, kde by byl vybudován klášter. Několik let před tím při svém zjevení ukázal Ježíš sestře Marii pozemek pro budoucí klášter v Betlémě a řekl, že to je místo, kde Panna Maria naposled odpočívala na cestě do Betléma, místa jeho narození. Bylo to na hoře, která se také nazývá horou Davidovou, protože se zde nachází jeskyně, kde byl David pomazán na krále. Tento prostor však byl v držení několika muslimů a nekatolických křesťanů. Množily se problémy spojené se zakoupením pozemku. Podle Ježíšova příslibu se měli sami vlastníci toho území obrátit na sestry s prosbou, aby ho koupily. A právě to se po několika dnech stalo. Celá transakce proběhla bez problémů. Sestry se staly majitelkami velkého pozemku. Ježíš sestře Marii ve vizi ukázal i architektonický projekt celého kláštera, podle nějž byl potom vystaven.

                                                  Klášter v Betlémě

  Protože sestra Maria mluvila arabsky, matka představená ji pověřila, aby se starala o pracovníky a dozírala na stavbu kláštera. Jedním ze zaměstnanců byl mladý člověk, který opustil křesťanství a přešel k islámu. Sestra Maria si všimla jeho nepřátelského a nedůvěřivého pohledu. Začala mu vyprávět o lásce k Ježíšovi. Její postoj ho natolik zaujal, že jí otevřel své srdce a přiznal se k zločinu odpadnutí, který spáchal. Šel ke zpovědi, slavnostně odvolal svůj akt odpadnutí a přijal Nejsvětější svátost. Všichni byli svědky zázračné proměny, kterou v něm Ježíš způsobil.
  Sestra Maria řekla svým sestrám:"Pán Ježíš nesnáší obojakost, ale miluje opravdové srdce. Opravdového člověka Bůh miluje, a kdyby se dopustil mnoha hříchů, Bůh mu dá světlo, aby se vrátil; avšak na pokrytce Bůh nemůže hledět, třeba by měl veškeré zdání svatosti, nebude Bohu milý tak jako člověk poctivý se všemi svými nedokonalostmi.
  Sestra Maria se nejvíc bála hříchu, pociťovala k němu odpor. Toužila celým svým srdcem, aby všichni lidé milovali Boha. Chtěla lidská srdce zapalovat láskou k Ježíši, a ta láska byla nerozlučitelně spjatá se zamilováním si kříže, který je znamením "lásky až do konce". Toužila odpovědět na Ježíšovu lásku láskou, tím, že na sebe vezme utrpení kříže. Byla povolána ke zvláštní účasti na jeho utrpení za spásu hříšníků. V Betlémě dosáhlo její společné utrpení s Kristem vrcholu. Nejvíce trpěla, když byla svědkem - díky milosti bilokace - pronásledování a zločinů páchaných na křesťanech v nejrůznějších koutech světa. Pán Bůh dal sestře Marii možnost účastnit se těch tragických událostí v místech vzdálených stovky či tisíce kilometrů. Zachovalo se hodně zápisků na toto téma. Citujeme jeden z nich z 28.ledna 1877:"Včera večer jsem viděla, že daleko odtud se připravuje masakr křesťanů. Byla jsem zděšena. Křesťané byli uvědoměni, ale nestačili utéct. Viděla jsem masakrování. Srdcervoucí křik, volání o pomoc, ale nikdo jim nemohl pomoci. Bylo to strašné."
  Sestra Maria podávala podrobné zprávy o mučednictví některých misionářů v Číně a na dalších misijních územích. Například okamžitě po mučednictví patera Baptifaulta v Yunnanu v Číně 14.září 1874 podala sestra Maria zprávu o této události otci biskupu Lacroixovi. Když za několik měsíců poté biskup v časopise Univers četl oficiální relaci o tomto mučednictví, přesvědčil se, že se to líčení dopodrobna shodovalo s informacemi sestry Marie. Všechno pokořování, pomluvy, lži, které lidé zlé vůle zaměřovali na církev, způsobovali obrovské utrpení sestře Marii, která se cítila být živým údem církve. A víme, že církev, to je Kristus a my všichni, ubozí hříšníci, kteří potřebují jeho milosrdenství.
  Roku 1876 se o velikonočním postu sestře Marii znovu otevřela stgmata v srdci, na hlavě, na nohou i na rukou. Byly to krvácející rány, znamení obzvláštního společného utrpení s Ježíšem za spásu hříšníků. Právě tehdy došlo k jejímu mystickému zasnoubení s Ježíšem. Sestra Maria to vysvětlovala:"Když nás Bůh povolal k životu, daroval nám svobodnou vůli. Ten, kdo věnuje svoji vůli Bohu Stvořiteli, dostane prsten jako znak zasnoubení s Bohem. To je vrchol všeho, čeho je možné zde na zemi dosáhnout. Je to prsten svatební!"
  Sestra Maria byla přesvědčena o své velké hříšnosti. Byla pokorná, protože žila v pravdě. Říkala:"Můj Bože, jsme něčím tak maličkým! Jak může člověk sobě připisovat dobro? Přes všechny moje nevěrnosti mě Bůh miluje a zachrání mě jenom svým milosrdenstvím."
  Výstavba nového kláštera postupovala velmi rychle. Už od 21.listopadu 1876 bydlely sestry karmelitánky ve svém novém sídle na hoře Davidově. Patriarcha tam sloužil první mši svatou. Sestra Maria viděla, jak během ní mnoho duší přešlo z očistce do nebe.

                                                       Poslední etapa

  Sestra Maria toužila po nebi. Čekala na smrt jako na hodinu svého vysvobození. Modlila se:"Uspiš, Pane, chvíli mého odchodu. Toužím po Tobě! Jsem jako dítě, kterému se ztratil otec, a ono ho běží hledat. Jsem jako ptáček uvězněný v kleci. Otevři mi dveře, abych se mohla rozletět za Tebou!"
  Radila sestrám:"Na cestě, kterou jdeme, dávejme pozor, aby nás nepřítel neobelstil.  DĚLEJME  ČASTO  ZNAMENÍ  KŘÍŽE. Říkám vám to, o čem mě často poučuje Pán. Když přichází pokušení, ať jste kdekoliv, poklekněte před Pánem a řekněte:'Pane, odříkám se satana, jeho díla, jeho náklonnosti, chci jenom Tebe a tvého Ducha.' Uvidíte, že se vám vždycky podaří zvítězit, pokud zachováte věrnost těmto slovům, protože vám budou často uštědřovány údery a rány."
  Na jaře roku 1878 se matka představená spolu se sestrou Marií a další sestrou vydaly do Nazareta, aby tam zakoupily pozemek pro nový karmel. Když byly řeholnice na cestě, ukázal Pán Ježíš sestře Marii místo, kde Ho potkali dva jeho učedníci po zmrtvýchvstání a poznali Ho podle lámání chleba (Lukáš 24,29-32). Pozdější archeologické vykopávka potvrdily, že to je skutečně vesnice Emauzy, o níž čteme v evangeliu.
  Po návratu z Betléma sestra Maria znovu plnila svou povinnost při kontrole stavebních prací. Když šla 22.srpna 1878 po schodech a nesla pracovníkům pití, zakopla a spadla, při tom si zlomila levé rameno. Krátce na to se objevila gangréna. Byla si vědoma, že brzy zemře. Řekla sestrám:"Jsem na cestě do nebe, touha mého života se zanedlouho vyplní. Půjdu k Ježíšovi."
Dne 26.srpna 1878 se naplnilo její největší životní přání. Sestra Maria odešla k Pánu. Měla 33 let. Před smrtí se vyzpovídala, přijala svátost nemocných a Nejsvětější svátost. Své utrpení obětovala za církev, za Francii a za karmel. Během agonie zvolala:"Jako laň touží po vodních bystřinách, tak prahne má duše po Tobě, Bože!"(Žalm 42,2) Ve chvíli smrti její tvář měla výraz radosti a extáze ze setkání s Kristem. Na jejím těle byly vidět rány stigmat a v jejich místech bylo tělo průzračné.
  Pohřeb sestry Marie se konal 27.srpna. Účastnily se ho obrovské zástupy lidí. Toho dne bylo na karmelu vidět duhu se zelenou korunou uprostřed a v karmelitánských klášterech v Betlémě a v Pau byla cítit stejná nádherná vůně, jakou bývala někdy obklopena sestra Marie, když tam bydlela.
  Sestra Maria Baouardy od Ukřižovaného Ježíše -Malá Arabka- byla beatikována 13.listopadu 1983. Svatý Jan Pavel II. řekl během homilie:"Opravdová moudrost a rozumnost předpokládají postoj "prosťáčka" chápaný jako podřízenost Duchu Svatému. Jenom ten umožňuje poznání v Synu, skrze Syna i se Synem, tajemství Otce, která zůstávají ukryta před moudrými a rozumnými tohoto světa, zaslepenými hloupostí a pýchou. Celý život té mladé Arabky, plný neobyčejných mystických darů, byl - ve světle Ducha Svatého - uvědomělou a neodvolatelnou odpovědí na povolání ke svatosti, čili odpovědí na onen věčný plán spásy, který byl připraven pro každého z nás prostřednictvím Božího milosrdenství." Díky jejím přímluvám u Boha se stávají početná zázračná uzdravení a obrácení.
 Blahoslavená Maria od Ukřižovaného Ježíše, vyprošuj nám dar čistého a pokorného srdce. Uč nás přijímat každé utrpení a obětovat je i s naší vůlí Ježíšovi.
    (P.Mieczyslaw Piotrowski TChr - z časopisu Milujcie sie 2/2014)
============================================================================================================================


1253.                                 Poselství Boha Otce ze dne 28. října 2014 v 20:20.

                                              BEZE MNE BYSTE NEMOHLI EXISTOVAT


  Má nejdražší dcero,
mé děti musejí vědět, že je jen jeden Bůh. Pouze jeden. Jakýkoliv jiný existuje jen v mysli lidí. Jakýkoliv jiný bůh je ohavnost v mých očích  a  Č L O V Ě K,   K T E R Ý   P O D L E H N E   U C T Í V Á N Í   F A L E Š N Ý C H   B O H Ů,   S L O U Ž Í   J E N   Ď Á B L U,   kterého těší pád člověka z milosti.
  Já jsem Začátek a Konec. Nic Mě nemůže přemoci. Dokonce i démoni a padlí andělé, které odvrhuji do propasti, se nikdy nepostaví přede Mne a nebudou Mě vyzývat, neboť nemají takovou moc.
  T A K   M N O H O   N Á B O Ž E N S T V Í   B Y L O   Z A L O Ž E N O   O M Y L N Ý M   Č L O V Ě K E M,
   A   T O   Z P Ů S O B I L O   M N O H O   Z M A T K U !
  Od začátku jsem mluvil jedním hlasem a až do konce může být jen jediný hlas. Svět je můj, protože jsem jej stvořil. Stvořil jsem všechno živoucí. Také jsem stvořil svou nebeskou hierarchii, z níž jsem odvrhl padlé anděly, kteří se Mi vzepřeli a zradili Mě. Mnoho z těchto padlých andělů komunikuje s mými dětmi, které vytvořily podobu New Age spirituality. Varuji ty, kdo zbožňují falešné bohy provozováním takových praktik. Taková spiritualita vystavuje vaše duše zlým duchům, jejichž jedinou touhou je vaši duši zničit.
  Tito falešní andělé jsou démoni, převlečení za živoucí duchy světla, a zlákají vás uvěřit v nepravdy. Budou vás krmit každou lží o mé nebeské hierarchii, abyste kladli všechny své potřeby před Satana a zlé duchy. Vše, oč jim jde, je jako divoká zvířata roztrhat vaše duše a pak vás nechat prázdné a oloupené o každou lásku. Nejprve, oddáte-li se takovému modlářství, vám dají falešný pocit pokoje. Démoni mohou dát takové síly, ale jsou krátkodobé. Neboť jakmile získají přístup k vaší duši, budou vás mučit a ponoukat vás k démonickým činům.
  Já jsem vše, co bylo na Počátku, a jsem i Konec. Vše začíná a končí se Mnou. Dáváte-li přednost falešným bohům přede Mnou, a děláte-li to ze své sobecké touhy hledat potěšení, moc a vládu nad svým osudem, jste vinni přestoupením Prvního přikázání.
  Beze Mne byste nemohli existovat. Beze Mne nemáte žádnou budoucnost. Bez mého Syna nemůžete přijít ke Mně. Odmítněte mého jediného milovaného Syna, Ježíše Krista, pravého Mesiáše, a odmítnete Mne.
  Nejprve byla světu dána Pravda, když se široce rozšířilo pohanství. Svět dostal Pravdu narozením mého Syna a generace byly obráceny. Nyní je Pravda znovu dávána světu, protože velké odpadlictví rdousí duše těch, kdo věří v mého Syna a v čase, kdy je pohanství znovu rozšířené. Právě tak, jak tomu bylo na počátku, kdy jsem byl odmítnut nevděčnými lidmi, tak také tomu bude na konci, kdy srdce lidí zkamení a jejich duše budou dobrovolně darovány ďáblu. Potom, svět, jak jej znáte, už nebude, protože nové nebe a nová země se spojí v jedno. Nakonec znovu zavládne pokoj a Já sjednotím ty, kteří si vybrali jít se Mnou.
   Váš milovaný Otec Bůh Nejvyšší

 

                                                HLEDÁNÍ  SKUTEČNÉHO  BOHA
                                       (Případ obracení Muslimů na křesťanskou víru.)

  MOTTO:"Ty jsi můj Bůh. Máš se o mě starat. Jak mě můžeš nechat v těch špinavých rukou? Nevím, co ti lidé chtějí se mnou udělat, ale vím, že Ty budeš se mnou a že Tě jednoho dne potkám."

                                                  Nosící v sobě Korán

  Více než 2 miliardy lidí na světě nikdy neslyšeli pravdu o Ježíši Kristu. Mezi takové lidi patřil i Mustafa, jenž trávil dětství v náboženské atmosféře muslimského domu na jihu Egypta.
  Chlapcovo vzdělání začalo, když mu bylo 5 let, pod vedením jeho strýce. Spočívalo v četbě a v memorování celého Koránu v klasickém arabském jazyce. Už dříve Mustafa tu knihu slyšel v mešitě nebo v rádiu. Kromě toho jeho rodiče do svého domu občas zvali lidi specializované na deklamování Koránu a štědře jim za to platili.
  Mustafa byl schopným žákem, přestože jazyk, který denně používal, se hodně lišil od toho, s kterým se denně setkával v Koránu; naučit se celou knihu nazpaměť mu trvalo 7 let. Proto ho ve dvanácti letech začali nazývat háfizem - "nosícím v sobě Korán", ačkoliv do ukončení střední školy význam mnoha slov z té knihy neznal, jak přiznává. Rýsovala se před ním kariéra muslimského učence, v okolí mu začali říkat malý šejk (muslimský duchovní).
  Když měl chlapec 13 let, přihodilo se něco, co významně ovlivnilo jeho duchovní život. Jak Mustafa přiznává v jednom rozhovoru, pociťoval tenkrát pořádný vztek na křesťany a na židy, to v něm narůstalo pod vlivem školní výuky. Mockrát slyšel od učitelů náboženství, že příčinou všech problémů, s kterými se potýkají Egypťané, jsou židi a křesťané. V mládenci to začalo vřít. Brzy se mu naskytla příležitost, jak ty "křivdy" způsobené rukou křesťanů odplatit. Poblíž jejich domu bydlel jeden koptský kněz a chodíval tudy každý den do kostela. Toho chtěl Mustafa využít. Jednoho dne se do něj začal trefovat kamením. Kněs s rozbitou hlavou se dostal do nemocnice, když se vrátil zpět, přišel k nim domů - znal totiž jeho rodinu - a chtěl si s chlapcem promluvit. Pro Mustafu to bylo překvapení: poprvé si uvědomil, že křesťané netouží po pomstě, že se k němu nehodlají chovat tak jako on k nim. Kněz přišel za Mustafou, aby mu řekl, že mu odpouští. Pověděl chlapci:"Je v tobě oheň, který tě nejdřív musí strávit, než bude spalovat ty druhé." Toto setkání na Mustafu velice zapůsobilo.

                                                   Intelektuální solidnost

  Na střední škole Mustafa pokračoval v poznávání muslimské tradice prostřednictvím paměťového učení hadithů - kratších či delších výroků či příběhů z života Mohamedova a jeho stoupenců. Za tu dobu jich uměl několik tisíc. Nikoho tedy neudivoval fakt, že po ukončení lycea odešel studovat na Al-Azhar, vysokou školu, která používá největší autority ve světě islámu.
  První den přednášek na univerzitě byl pro Mustafu velikým překvapením:"Šejk, který nám přednášel, řekl:'To, co vám povím, musíte považovat za pravdu. Nepovoluji žádnou formu diskuse ve třídě. To, co vám neříkám, není poznání hodno. Poslouchejte, buďte poslušní a nepokládejte žádné otázky.'" Takový přezíravý postoj přednášejícího ťal sotva přijatého studenta do živého. Mustafa se přihlásil a položil otázku:"Jak je možné se učit a nemít otázky?" Uslyšel rychlou urážlivou odpověď. Šel si stěžovat k děkanovi, který konflikt zprovodil ze světa. Od té doby, jak píše, "kráčel cetou mlčení a podřizování se, jak bylo na univerzitě vyžadováno". Metoda studia se opírala o četbu prací muslimských učenců, z nichž se vypisovaly hlavní body, které se pak učili nazpaměť. Žádná kritika ani diskuse nebyla povolena.
  Brzy ale došlo k dalším neshodám Mustafy s vyučujícími. Jedním z nich byl Omar Abd Ar-Rahman, strůjce bombového útoku na Světové obchodní centrum roku 1991, který se na Al-Azram zabýval otázkami interpretace Koránu. A div divoucí, ten dal studentům možnost klást mu otázky. Mustafa se vztyčil mezi pěti stovkami studentů a zeptal se:"Pročpak nás pořád učíte o džihádu? A co jiné verše Koránu, které mluví o míru, lásce a odpuštění?" Uslyšel odpověď:"džihád a zabíjení jsou podstatou islámu... V Koránu je súra s názvem VÁLEČNÁ KOŘIST, ale není tam súra s názvem MÍR." Ta děsivá odpověď studentovi nedávala pokoje...
  Po čtyřech letech Mustafa skončil studia jako druhý nejlepší ze šesti tisíc studentů. Když pak začal na univerzitě pracovat, rozhodl se, že od této chvíle bude sám hledat odpovědi na mučivé otázky, které jenom zvětšovaly rozdíl mezi tím, co mu nabízel opravdový islám, a tím, co mu říkalo vlastní svědomí...
  Jeho magisterská práce se týkala otázek spojených s historií a kulturou islámu. Když sbíral materiál a zabýval se vládou muslimů, stanul Mustafa tváří v tvář nepopiratelné skutečnosti,"že dějiny islámu jsou příběhem násilí a prolévání krve od časů Mohameda až do dnešní doby". Jinak se ale snažil islám nezpochybňovat, ačkoliv o něm měl stále větší pochybnosti. Jeho výzkumy zaujaly egyptskou vládu; chtěli vysílat živě přenos jeho obhajoby na jedné rozhlasové stanici.

                                                   Úspěch a duchovní prázdnota

  Ve svém náboženském středisku měl Mustafa nepochybně velký úspěch. Začal pracovat na doktorátu, přednášel na Al-Azharu a dalších vysokých školáchj Blízkém východě. Rozhodl se ale, že svým studentům umožní diskusi, aby se tak stali otevřenými v kritickém myšlení bez obav z represí. Krátce nato ho radikální studenti udali vedení univerzity. Cítili se totiž uraženi tím, že na základě všeobecně známých muslimských zdrojů poukazoval na krutost a nedůslednost islámu jako náboženské ideologie.
  Mustafu pozvali na setkání s univerzitní "Komisí pro realizaci výukového programu". Zúčastněným pověděl o svých pochybnostech o božském původu Koránu. Uvedl, že v něm našel víc lidských ideí než božských slov. Na reakci nebylo třeba dlouho čekat; jeden z členů komise vstal ze židle, plivl mu do tváře a křikl:"Ty kacíři!"
  Za několik hodin, uprostřed noci, vpadlo do Mustafova domu egyptské komando a odvedli ho k výslechu. Mladý muslim se dostal do vězení kvůli podezření ze "zrady islámu" a konverze ke křesťanství. Takový zločin se v Egyptě trestá smrtí. Mučení, které zažil, bylo, jak později napsal, "posledním impulsem, hřebíkem do rakve, který mě odloučil od islámu, náboženství, o kterém jsem měl pochybnosti mnoho let před svým uvězněním. Mé otázky se netýkaly skutků muslimů, ale skutků Mohameda a jeho stoupenců, a učení Koránu."
  Ve vězení se mu pokusili způsobit "přirozenou smrt", zavřeli ho do kobky plné hladových krys. Policisté byli velmi vlídní. "Ten chlap je muslimský filosof, tak ať mu krysy sežerou hlavu", řekli. Když ho do rána ani jediná krysa nekousla, zavřeli ho  do cely s velikánským divokým psem. Mustafa se úplně zoufalý modlil:"Ty jsi můj Bůh. Máš se o mě starat. Jak mě můžeš nechat v těch špinavých rukou? Nevím, co ti lidé chtějí se mnou udělat, ale vím, že Ty budeš se mnou a že Tě jednoho dne potkám."
  Dalšího dne překvapení policisté spatřili modlícího se Mustafu. Vedle něj seděl pes. Se zděšením si říkali:"Toho člověka chrání neviditelná moc. Ale čí moc? Vždyť je to odpadlík, nevěřící! Alláh zcela určitě nemohl být tím, kdo chrání odpadlíka!"
  Díky značným konexím svého strýce byl po dvou týdnech strávených ve vězení a po mnohém bolestném mučení Mustafa propuštěn a očištěn ode všech obvinění. Svoboda pro něj nebyla obyčejným návratek do normálního života. Jeho život byl v ruinách. Pro obyvatele  Blízkého východu znamená totiž ztráta víry a odmítnutí vlastního dědictví strašlivou ránu. Islám - jeho zakladatelem počínaje a univerzitními profesory konče - se v očích tohoto člověka, hledajícího pravdu, naprosto zkompromitoval. Proto začal zkoumat jiná náboženství, především hinduismus a buddhismus, ale nenašel v nich odpovědi na svoje hledání. Mustafa procházel obdobím skutečných zápasů a temnot horších než egyptské vězení. Zároveň v jeho srdci vzrůstal hlad po poznání tohoto Boha, který ho neopustil, ale pomohl mu zázračně přečkat psychické i fyzické týrání ve vězení a ukázal mu tak, že se o něho stará. "Seděl jsem na lůžku nebo u svého psacího stolu a modlil jsem se, aby se mi ukázal skutečný Bůh, ten, který mě zachránil, když jsem byl ve vězení, ať by to byl kdokoliv. Občas jsem nebyl schopný promluvit ani slovo. Prostě jsem jenom seděl a plakal."

                                                   Bolesti hlavy

  Tou dobou zesílily bolesti hlavy, které se Mustafovi stále vracely. Připomínaly mu také hrůzy života ve vězení. Během dne se bolesti daly vydržet a Mustafa mohl pracovat v otcově firmě, ale večer nemohl usnout a v noci spát. Začal tedy chodit do lékárny, kterou vedli křesťané, jak je tomu zhusta v jeho zemi. Když si majitelka všimla jeho vnitřní rozervanosti, začala s ním mluvit o víře. Znala ho jako nábožného muslima, s údivem naslouchala jeho příběhu o hledání Boha. Pochopila, že ve svém dosavadním náboženství odhalil prázdnotu, kterou chtěl zaplnit. Rozhodla se tedy, že mu daruje svou Bibli. "Než si dnes večer vezmeš tabletky, zkus si přečíst nějaký úryvek a všimni si, jak se budeš cítit," řekla přitom zákazníkovi.
  Ten večer znamenal přelom v Mustafově životě. Takto na ten den vzpomíná:"Byla letní noc, kolem desáté. Hlava mně pořádně bolela, ale nevzal jsem si tabletky. Položil jsem je na stůl a podíval se na Bibli. Nevěděl jsem, kde mám začít číst, tak jsem ji jednoduše namátkou otevřel. Otevřel jsem pátou kapitolu evangelia podle Matouše, Kázání na hoře. Začal jsem číst. Spatřil jsem výjev: Ježíš učí zástupy shromážděné kolem něho na hoře...Můj mozek začal pracovat jako počítač. V knize na stole jsem spatřil obraz Ježíše. V mysli jsem viděl obraz Mohameda. Stále jsem srovnával ty dvě osobnosti. Znal jsem tak dobře Korán a celý Mohamedův život, že jsem nemusel vyvinout sebemenší úsilí k tomu, abych ty věci vydoloval ze své paměti. Ony tam prostě byly.
  Až do této chvíle byl Ježíš pro Mustafu pouhým Isou, v Koránu zachyceným prorokem, který ho nikdy nezajímal. Když teď četl Písmo svaté, právě tento večer pochopil, že Ježíš Kristus je skutečný Bůh, kterého celý život hledal. Odhalením, které ho nejvíc šokovalo, byla Ježíšova slova:"Milujte své nepřátele." Mustafa byl do té doby přesvědčen, že nepřátele je třeba zabíjet. Ježíš se dotkl jeho srdce svou odpouštějící se láskou, která se nedala ničím zadržet. Když Mustafa četl evangelium, odhaloval nekonečně silnou lásku Syna Božího k hříšníkům, které Ježíš nepřikázal kamenovat, ale které objímal a přijímal jejich slzy obrácení.

                                                 Nový život a nová totožnost

  Četba evangelia Mustafu tak zaujala, že s ní skončil teprve za svítání. Natolik byl Ježíšovou osobou fascinován, že mu odevzdal svůj život s vědomím, že za to může zaplatit nejvyšší cenu. VVěděl přece, že ho Ježíš nikdy nezklame - přesvědčil se už o tom ve vězení a ta jistota v něm rostla zároveň s pokračující četbou Písma svatého. Slova žalmu vnímal jako Boží odpověď adresovanou jemu samému:"Vysvobodí tě z osidla lovce, ze zhoubného moru. Přikryje tě svými perutěmi, pod jeho křídly máš útočiště; pavézou a krytem je ti jeho věrnost. Nelekej se hrůzy noci ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy jež šíří zhoubu za poledne. Byť jich po tvém boku padlo tisíc, byť i deset tisíc tobě po pravici, tebe nestihne nic takového."(Žalm 91,3-7)
  Příštího roku se Mustafa pokusil připojit k jednomu z křesťanských společenství ve své čtvrti. Čekalo ho ale hořké zklamání, protože ho další a další duchovní odmítali z obavy o vlastní život a životy ostatních v komunitě. Jakožto bývalý učitel na Al-Azhar byl v mnoha kruzích příliš známou osobou. Nakonec mu kdosi věnoval svou důvěru a dovolil mu, aby se mohl zůčastnit bohoslužeb v jejich kostele. Kvůli zajištění bezpečnosti vlastní i toho společenství, které ho přijalo, musel Mustafa zachovávat nejvyšší možnou ostražitost. Po cestě střídal různé dopravní prostředky. Vyhýbal se místům, kde by ho někdo mohl poznat. Jenomže se "světlo skrýt nedá"...Vzpomíná:"Bylo to jenom otázkou času, kdy se má rodina o všem dozví. Jednoho dne, zcela neplánovaně, jsem všechno odhalil svému otci. Okamžitě na mě vytáhl revolver a z pouzdra a pětkrát na mě vystřelil." Žádná z těch kulek Mustafu nezasáhla - Bůh ho znovu zachránil.
  Mustafa musel opustit svou vlast a v narychlo připraveném útěku se během tří měsíců dostal z Egypta přes celou Afriku do Jihoafrické republiky. Ale všude ho stíhali nájemní vrazi. Mustafa zažil znovu, jak se o něj Ježíš Kristus, který ho přivedl ke spáse, neobyčejně stará, jak to sám slíbil."Kdo uvěří ve mne a přijme křest, bude spasen." Teprve nyní mohl v jednom z kostelů v Johanesburgu přijmout křest. Ke cti svatého evangelisty Marka přijal jméno Mark a z vděčnosti příteli, který mu pomohl v Jihoafrické republice, příjmení Gabriel. A tak ponořením do Kristovy smrti se skrze jeho zmrtvýchvstání zrodil do nového života. Když se stal novým člověkem, přijal i novou totožnost, aby nyní mohl celým svým životem sloužit Ježíši.

                                                  Žeň je velká

  Když Mustafa začal poznávat Ježíše Krista, neustále Ho srovnával s jemu dobře známým prorokem Mohamedem, až nakonec zvítězil milující a odpouštějící Syn Boží. To On překonal smrt a řekl:"Nebojte se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou."(Matouš 10,28) Proto si dr.Mark A.Gabriel vybral těžkou cestu víry v Krista. Při vědomí toho, že na něm spočívá FATVA - trest smrti za zradu islámu, odvážně předává svoje svědectví víry, aby ke Spasiteli přivedl co nejvíce svých muslimských bratrů a sester.
  Mark přiznává:"Víc než 34 let jsem žil v obavách před Alláhovým trestem. Když jsem svůj život odevzdal Ježíši, byl jsem vykoupen jeho Krví." Když potkal Ježíše, cítil poprvé v životě velikou úlevu, protože ho přestalo tížit břemeno viny pro dodržování zásad islámu. Když Mark zkoumal muslimské tradice, přišel na to, že ani sám Mohamed si nebyl jistý, že bude spasen a přijat do ráje. Jestliže ani islámský prorok neměl žádnou jistotu, co má říci obyčejný muslim?
  Mark A.Gabriel se obrací na všechny lidi:"Bratře a sestro!..Pouze Ježíš Kristus ti může dát pokoj a odpustit ti tvé hříchy. Zamysli se nad tím, v jakých hrozných podmínkách žijí muslimové na celém světě: Nenávist, prolévání krve, vraždy, konflikty, terorismus! Je jediná cesta, jak se dostat z toho chaosu - přijmout Ježíše Krista jako svého Pána a Vykupitele."
  Největším neštěstím pro lidstvo je hřích, z něhož nás mohl vykoupit jedině Boží Syn, který byl bez hříchu. Ježíš Kristus je řešením každého problému jednotlivce i všech lidí. Důvěřujme mu, smiřme se s ním a dalším hlásejme spasení jeho výkupnou smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním. Spočívá na nás veliká zodpovědnost za spasení všech, kteří neměli možnost slyšet evangelium. My přece nemusíme platit tak vysokou cenu jako Mark A. Gabriel.
  (Bartolomiej Grysa - z časopisu Světlo 27/2014)

 

                                    Poselství Ježíše ze dne 3. června 2014 v 18:22.

                                    SLÍBIL JSEM SVÉMU OTCI, ŽE PŮJDU ZA KAŽDOU DUŠÍ,
                                   PRO NIŽ JSEM OBĚTOVAL SVŮJ ŽIVOT. A TAKÉ TO UČINÍM.

  Má vroucně milovaná dcero,
mám v úmyslu dosáhnout obrácení v každém národu ve světě a učinit to rychle. Má láska k vám všem je tak velká, že dokonce i v případech,  K D E   V L Á D N E   Z M A T E K   V   S R D C I   T Ě C H,   K T E Ř Í   M N E   N E Z N A J Í,   Z A S Á H N U   T A K O V Ý M I   Z P Ů S O B Y,   K T E R É   N E J S O U   A Ž   D O S U D   L I D S T V U   Z N Á M É.
  Můj pokoj bude dán každé duši, která vidí světlo Pravdy. Má láska jim přinese klid ducha, který takové duše nikdy skutečně nepoznaly. Duch Pravdy bude mým darem světu a lidem, kteří Mě neuznávají. Jenom pak může být člověk otevřen Božímu zásahu, seslanému na příkaz mého milovaného Otce, aby mohl vzít do náruče každé své dítě.
  Lásku Boha brzy zakusí vyprahlé duše – duše, zůstávající nepoddajně uzavřené vlivu Ducha Svatého. Plamen Ducha Svatého pronikne jejich srdce jako meč a vylije na ně vrozené porozumění o tom, jak drahá je každá duše v očích Boha.
  Duch Pravdy probudí duše těch, kdo Mě popírají, opovrhují těmi, kdo věří ve Mne a ty, kdo jsou přesvědčeni o své vlastní neporazitelnosti. Dotkne se srdcí nadutých, pyšných, arogantních, stejně jako nevědomých, zatvrzelých hříšníků, majících v srdci nenávist, stejně jako prostých. Ani jeden z vás nebude vyloučen z tohoto velkého zázraku. Slíbil jsem svému Otci, že půjdu za každou duší, pro niž jsem obětoval svůj život. A také to učiním. Neboť k čemu by byla dobrá moje smrt, kdyby znamenala, že byť i jeden hříšník nemohl být zachráněn? Přijdu brzy připravit vás všechny na mou spásu. Radujte se, neboť můj čas je blízko.
  Jděte, moji milovaní následovníci a zůstaňte v lásce, naději a v očekávání mého velkého milosrdenství. Splním svůj slib každému z vás a vy budete sklízet plody mého království, přijmete-li s pokorou můj velký výlev lásky.
   Váš Ježíš
============================================================================================================================

 

                                       VŠICHNI  VÁS  BUDOU  NENÁVIDĚT  PRO  MÉ  JMÉNO

  Dnes jako nikdy dříve v dějinách křesťanství zahyne pro víru v Ježíše ročně kolem 170 000 křesťanů a stovky milionů zažijí kruté pronásledování! Ti, kdo vyznávají Krista, jsou nejpronásledovanější náboženskou skupinou na světě...

  Jsme svědky toho, jak se naplňuje Kristova předpověď:"Budou vás vydávat mukám a budou vás zabíjet; budete pro mé jméno v nenávisti u všech národů.."(Matouš 24,9) Pokud doopravdy věříme, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých, překonal smrt, odpustil všechny hříchy a každému člověku dal možnost věčného života, máme se výrazně starat o osud pronásledovatelů církve, kteří vědomě a dobrovolně odmítají Krista, který touží po tom, aby je všechny zachránil. Pán Ježíš říká:"Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen; ten, kdo neuvěří, bude odsouzen."(Marek 16,16) Ti totiž, kdo milují hřích, žijí v zaslepení falešnými náboženstvími, ke všem svým hříchům ještě přidávají to, že bezdůvodně nenávidí Krista a vraždí nevinné lidi jenom proto, že jsou křesťany.
                                                  Globální nenávist

  Díky globalizaci a přílivu informací z celého světa vidíme, jak se v nevídaných rozměrech naplňují Kristova slova zapsaná v evangeliu:"Vydají vás dokonce i vaši rodiče, vaši bratři, příbuzní a přátelé; některé z vás usmrtí, ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen."
  Častokrát vydají členové nejbližší rodiny křesťana na smrt, jsou dokonce sami jejich katy. Právě to se stalo v případě Fatimy Al-Mutairiové, dívky ze Saudské Arábie, která uvěřila v Krista. Zabil ji za to vlastní otec! Hluboká nenávist  k poselství evangelia je naprostý fakt. Uvěznění nebo zavraždění křesťané zanechávají často své opuštěné celé rodiny: ženy, muže, děti bez základních prostředků k životu. V muslimských zemích je skutečným nástrojem pronásledování nejčastěji vymyšlené obvinění z kacířství vůči Mohamedovi. Na takovém základě mohou být obvinění roky vězněni se stále odkládaným rozsudkem smrti, jak je to v případě Asii Bibiové z Pákistánu, pastora Yousefa Nadarkhaniho a spousty  dalších. I Maryam Rostampour a Marziyeh Amirizadech z Íránu vypovídají o svém utrpení pro Krista v knize Vězenkyně Íránu. Ale i po propuštění na svobodu nejsou ti křesťané, které prošli peklem vězení za víru, ve vlastní zemi bezpeční. Obě ženy musely opustit svou vlast. Takové štěstí neměli dva bratři, kteří se dostali v Pákistánu před soud pro obranu svých křesťanských práv. Byli zavražděni "neznámými útočníky", když vycházeli z budovy soudu po výslechu; jejich vrazi nebyli dodnes potrestáni.

                                                 Komunistické země

  Z 50 států, kde jsou křesťané ze zákona pronásledováni, je 48 muslimských, ale na prvním místě nechvalně proslulém je pořád Severní Korea se svým komunistickým režimem a ideologií "samozásobitelnosti", která přinesla smrt hladem dvěma miliónům Korejců v devadesátých letech 20.století. V té zemi, kde se přímo božský kult vládnoucí rodiny spřáhl s komunismem, jsou křesťané považováni za největší nepřátele a internováni v koncentračních táborech. (Jako za fašismu) Používají na nich nejhrůznější způsoby mučení a rodiny věřících jsou likvidovány až do třetího pokolení! Navzdory tomu se uvádí počet křesťanů od 30 000 do 400 000 z 20 milionů obyvatel a hlásání evangelia v té zemi nemůže nic zabránit.
  V komunistických zemích v současnosti žije nejvíc pronásledovaných křesťanů na světě. Ale "tam, kde se rozmnožil hřích, rozhojnila se víc i milost"(Římanům 5,20), což zdůvodňuje neuvěřitelný nárust počtu křesťanů v Číně, kde každý rok přijme křest 150 000 lidí. Vzhledem k antikřesťanské politice a propagandě, která tam v současnosti panuje, nejsou k dispozici přesné údaje o počtu vyznavačů Krista. Podle bývalého komunistického úředníka Zhao Xiao může počet tajně věřících překračovat i 130 miliónů. Tato země, která zaujímá 37. místo v žebříčku pronásledování křesťanů podle Open Doors, začala v poslední době pomalu zavádět změny k lepšímu ve svém přístupu ke křesťanům. Ale od roku 2011 tam opět výrazně zesílilo pronásledování Kristových vyznavačů a počet zadržených a uvězněných pro víru v Krista vzrostl ve srovnání s rokem 2010 o 132%.

                                            Postkomunistické země

  Jiný problém představuje celá řada postkomunistických zemí, z nichž část nadále ztěžuje různými způsoby život společenstvím věřících. Uzbekistán, Turkmenistán a Tádžikistán jsou bývalé komunistické země, v nichž převládá islám. Požadavky na registrování církví, narušování obřadů, zastrašování věřících jsou časté praktiky, které se týkají křesťanů v těchto zemích. Například 20.prosince 2010 obvodní imám(muslimský duchovní) požádal o policejní zásah na kostel baptistů v Dašoguzu v Turkmenistánu, kde se na nedělní modlitbě shromáždilo 22 věřících. Policie všechny účastníky vyfotografovala, zkonfiskovala jim Bible a náboženské materiály a všechny převezla na stanici, kde je hodiny vyslýchali. Cílem výslechů bylo dosáhnout vynuceného podespsání prohlášení, že se věřící už nadále nebudou zúčastňovat křesťanských setkání.

                                               Islámské země

  Nejkrvavější pronásledování křesťanů se však děje v muslimských zemích. V Saudské Arábii je každý příchozí okamžitě informován o tom, že se nachází v zemi, kde platí právo šaríi, kde se nesmí nosit ani ukazovat jiné náboženské znaky než muslimské. Není dovoleno dovážet žádnou nemuslimskou náboženskou literaturu až na to, že roku 2006 tato země pod nátlakem USA souhlasila s tím, že každý křesťan může vlastnit jeden exemplář Bible pro vlastní potřebu nebo k soukromé modlitbě. Toto právo se ale často nedodržuje.
  Pokračuje pronásledování křesťanů v Íráku a v Sýrii. Mnoho z nich bylo donuceno opustit svou vlast  po sérii výbuchů v kostelích, výhrůžek, únosů nebo utajených vražd, která se přehnala Irákem. V únoru 2014 informovala BBC o tom, že v oblasti Raqqa, místě starodávných křesťanských tradic shajících až do 1.století, byly zavedeny zásady Koránu, jak se má postupovat proti "nevěřícím": každý křesťan musí zaplatit poplatek v hodnotě 14 gramů čistého zlata za právo na život, musí být zakryty všechny kříže, i na kostelních věžích, a nemohou být veřejně vystavovány, opravy kostelních budov jsou přísně zakázány, o stavbě nových kostelů nemluvě, veřejná modlitba křesťanů se trestá smrtí. Představitelé křesťanských společenství byli pozváni na rozhovor s novou správou a dostali nabídku: buď přijmout nová pravidla, nebo přejít na islám, jinak musí počítat s masakrováním. Mnoho křesťanů muselo všechno opustit a utéct.
  V Sýrii válečný stav trvjící několik let už poměrně zničil početnou křesťanskou společnost hlavně v městě Homs. Dne 7.dubna 2014 byl neznámými pachateli zmasakrován P.Frans van der Lugt, který v Sýrii pracoval více než 47 let. Mezinárodní islámské skupiny, které bojují v Sýrii, vraždí a unášejí kněze, řádové sestry i biskupy. Stát, který donedávna charakterizovala ohleduplná tolerance ke křesťanům je v současnosti na třetím místě žebříčku zemí, kde jsou vyznavači Kristovi nejcitelněji pronásledováni.


                                              Slovo redakce Světla

  V pozoruhodné knize "Ježíš a Mohamed" srovnává Mark A.Gabriel tyto dvě osobnosti, jejich učení a chování. Je to velmi poučné, když si o tom člověk chce udělat obraz, jestli křesťané a muslimové skutečně uctívají stejného Boha.
  Uveďme zde jenom, co říká na téma džihádu - svatého boje:"V Mekce praktikoval Mohamed po 13 let toleranci vzhledem k pronásledování. Potom ale v Medině sestavil armádu, vyzval ke svatému boji proti nevěřícím a svým dřívějším pronásledovatelům. Slíbil, že Alláh odmění ty, kteří potáhnou do boje. Až do své smrti nepřestal vyzývat ke svatému boji.."
  Jistě se mnozí z nás modlí za pronásledované křesťany. Každá taková modlitba by však měla být i modlitbou za pronásledovatele. K tomu nás vybízí sám Ježíš:"Milujte své nepřátele a modlete se za své pronásledovatele."(Matouš 5,44)
A jinde:"Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, dobrořečte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vás hanobí."(Lukáš 6,27-28)
  Žádné zlo nelze ospravedlnit. Lidská duše je však natolik vznešená, že stojí za námahu   U S I L O V A T   I   O   O B R Á C E N Í   A   S P Á S U   P R O N Á S L E D O V A T E L Ů   K Ř E S Ť A N Ů.
  Ježíš nám dává těžký úkol, ale je-li to jeho svatá vůle, dá nepochybně také sílu k jeho naplnění. Ve Fatimě si Panna Maria posteskla,  že   M N O H O   D U Š Í   J D E   D O   Z Á H U B Y,   P R O T O Ž E   S E   Z A   N Ě   N I K D O   N E M O D L Í....
(Světlo 43/2014)

                              

                                        Poselství Matky Spásy ze dne 16. listopadu 2014 v 14:20.

                              KDYŽ O NIC NEPROSÍTE, JAK VÁM POTOM MŮŽE MŮJ SYN POMÁHAT?

  Mé drahé děti,
v časech smutku a tísně musíte vždy volat mě, svou Matku, abych vám pomohla zmírnit vaše starosti, jakkoli těžká je vaše situace.
  Mějte na paměti, že když předám svému Synu vaši zvláštní prosbu, zahrnuje-li naléhavou žádost o spásu vaší duše, nebo někoho jiného, vždy odpoví na mé prosby. Prosíte-li o mimořádné požehnání, nebo uzdravení, pak vždy zasáhnu ve váš prospěch. Ani jediná prosba nebude ignorována, a je-li to vůle Boží, vaše modlitby budou vyslyšeny. Není ani jediná duše na zemi, která by nemohla prosit o pomoc mého Syna, prosí-li Ho naléhavě o svou spásu.
  Můj Syn učiní mimořádné úlevy pro každou duši, za niž prosíte. Jeho milosrdenství je velké, jeho láska bezmezná. Nikdy se Mu nebojte přiblížit a prosit Ho o jeho milosrdenství. Modlitba, mé drahé děti, je velmi mocný prostředek k získání Boží milosti. Ani jediná modlitba není nikdy ignorována. Ale když o nic neprosíte, jak vám potom může můj Syn pomáhat?
  Modlete se, modlete se, modlete se svými vlastními slovy, neboť Bůh vás nikdy nenechá bez odpovědi.
   Vaše milovaná Matka Matka Spásy

 

                                           VYUŽIJTE  ČASU  MILOSRDENSTVÍ

  JEŽÍŠ k sestře Františce od Ukřižované Lásky:
  "Proste o odpuštění za hříchy ducha, za ohromnou pýchu ve světě. Obětujte nebeskému Otci neustále rány mojí trny korunované hlavy, obětujte mu moji drahocennou Krev, která vytryskla z těchto ran s nsvýslovnou bolestí těla i duše.
  Viděl jsem strašné následky satanského ducha, který chce zaplavit svět, toho zničujícího ducha svodů a odcizení se Bohu.
V Y U Ž I J T E   Č A S U   M I L O S R D E N S T V Í,   K T E R Ý   J E   V Á M   D Á N !
  Váš nebeský Otec postavil proti nenávisti a slepé zášti démonů zvláštní čas milosrdenství a milosti.
U P R O S T Ř E D   T O H O T O   B O J E   D U C H Ů   S T O J Í   M Ů J   K Ř Í Ž.
  Moje trnová koruna je znakem vítězství lásky, která ve své pokoře překonává šílenou nenávist a zlobu satanovu, ba dokonce i smrt, protože její moc je zakořeněna v jediné, opravdové lásce Boží, která jediná vládne a uchovává v sobě všechen život."
 (Z knihy "Boží milosrdenství a láska")


  Svatý Cyril Jeruzalémský:
  "Nestyďme se vyznávat Ukřižovaného, v důvěře si prsty označujme čelo a dělejme kříž nade vším, nad chlebem, který jíme, nad pohárem, který pijeme! Dělejme je při příchodu i odchodu, před usnutím i po probuzení, v chůzi i při odpočinku!"

 


                              

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kdo?

(Katka, 29. 9. 2015 20:59)

Docela mne mrzí, že ten kdo píše tenhle web ho píše v anonymitě, alespon jsem nenašla, kdo je autorem těchto článků.
Stydíte se? Není přeci zač.
Děkuji

Re: katka

(jituskarybicka@seznam.cz, 9. 3. 2016 10:35)

Milá Katko, já to nepíšu kvůli své slávě, ale pro lidi, aby poznali pravdu o Bohu a církvi, o duchovních věcech a smrti, co po ní následuje. Sama už ji mám na dosah. Jestli máte zájem, pište na mejl: jituskarybicka.seznam.cz

Re: Re: katka

(jituskarybicka@seznam.cz, 17. 3. 2016 17:46)

oprava mejlu: jituskarybicka@seznam.cz