Nektar pro duši

                            Č.78  JAKO  SLON  V  PORCELÁNU...
                                              I.část

                                                     
               POSELSTVÍ JEŽÍŠE VASSULE RYDEN – 27.9. 1988
                             NEUTLAČUJTE MÉHO DUCHA

     „Já jsem to, sledujte pokyny, které vám dávám a nechte mne mluvit!
JEŠTĚ JSEM S NIMI NESKONČIL! Jen vyčkej a uvidíš! Má díla jsště nejsou u konce, ještě nejsem s nimi hotov. Můj dům je v troskách, ale to nejhorší teprve přijde:
     KAINOVÉ, KTEŘÍ PLNÍ TOUHY PO SLÁVĚ žijí v mé Církvi a jsou trny vražené do mé hlavy, BUDOU CHTÍT VRAŽDIT ÁBELY, tyto Ábely, kteří chápou mého Ducha a upřímně mě milují. Ale pravím vám, že jejich chlubení se změní v nářek a MŮJ OHEŇ BUDE PÁLIT TYTO MÉ NEVĚRNÉ SLUŽEBNÍKY, neboť co teď mají, aby mi to podali? Pošlapávají mého Ducha, řídí se jen svými vlastními přáními a svým pobožnůstkářstvím. Jejich nevěrnost je zavedla do bludu a teď už nevidí jasně.
      Vassulo, zapiš svou otázku, protože je pro mnohé aktuální.“
VASSULA: „Pane, nezůstali už teď žádní dobří služebníci, takoví, kteří tě opravdově milují a jsou upřímní?“
      „Zůstalo jich jen několik, kteří mě skutečně milují, a jen hrst je těch, kteří chápou mého Ducha. Tyto duše jsou balzámem na mé rány a mé srdce je jim domovem.“
 VASSULA:“A Pane, jak je tomu s laiky?“
     „I mezi nimi zůstalo jen málo těch, kdo věří va mne a v má díla Prozřetelnosti. VĚTŠINA MNE OPUSTILA, MNE, SVÉHO BOHA! V hloubi mého Srdce vězí hrot oštěpu – toto ostří, které je příčinou tolika krveprolévání! Dnes vám říkám, že má podíl v příčině mého utrpení! Já, Pán, přijdu docela nečekaně. Náhle vstoupím, aniž by mě kdo očekával, do svého chrámu! Dny do této chvíle jsou sečteny! SESTOUPÍM JAKO BLESK A BUDU TŘÍBIT JERUZALÉM, který padne do prachu, ODE VŠECH, KDO MNE NEMILUJÍ! Budu vaším soudcem a budu soudit přísně, avšak všechny, kdo jsou věrni mému jménu, pozvednu, Já, Pán, vzhůru a přesadím je do svého nového Jeruzaléma.. Nemusí se bát, VŽDYŤ BYLI POSLUŠNÍ MÝCH NAUČENÍ A MÉHO ZÁKONA! Ikdyž byli utlačováni a nepřátelé dusili jejich křik, přesto jsem je slyšel!
     MÉ OČI NIKDY NEOPUSTILY TYTO SVATÉ, NEBOŤ SE MĚ BÁLI, VELEBILI MĚ, VĚRNĚ SE DRŽELI MÉHO SLOVA, DĚLILI SE NAVZÁJEM O PROSTŘEDKY, KTERÉ JSEM JIM DAL, DĚLALI DOBRÉ SKUTKY, KTERÉ SE MI LÍBILY.
     MILOVANÉ TVORSTVO, ŽIJEŠ V DOBĚ POSLEDNÍ! Varoval jsem vás, že v této době budou žít tací, kteří se budou posmívat vašemu náboženství, POTLAČOVAT PROROCKÉHO DUCHA, zesměšňovat vizionáře, ABY MOHLI ŠÍŘIT SVÉ KLAMNÉ NAUKY PLNÉ ZLA! Svých schopností využívají k perverzním výmyslům, které je vedou do bludu, protože milují zlo, nemohou mít čistou mysl. Jako pomatení se cítí být PŘITAHOVÁNI KE ZLÝM CEREMONIÍM A ČERNÝM MŠÍM, UCTÍVAJÍ SATANA! Buď dělají toto, nebo žijí v úplné bezbožnosti, jejich nevědomost je však tak velká, ŽE ZAHAZUJÍ SVŮJ VLASTNÍ ŽIVOT!
     Protože zavřeli oči a nechtějí vidět Pravdu, UZNAT MĚ, SVÉHO BOHA, hřích je úplně zkazil! BYLO PŘEDPOVĚZENO, ŽE VE VAŠICH DOBÁCH JEN MALÁ HRSTKA MÝCH SLUŽEBNÍKŮ MI ZŮSTANE VĚRNÁ A BUDE KÁZAT EVANGELIUM TAK, JAK JE TO SPRÁVNÉ, a že mnozí propadnou RACIONALISMU A ZRADÍ MĚ svou nevěrností!
     Je to tento racionalismus, který udělal z mé Církve pustinu, zanechal ji v troskách, ve kterých se uhnízdily zmije. Těm, kdo pošpinili mé jméno a trůní ve světské nádheře a otročí své touze po penězích, kdo sledují své vlastní a ne mé zájmy, zaznívá mé volání do pouště, do pouště, kterou jste způsobili: POJĎTE KE MNĚ A LITUJTE, DŘÍV NEŽ NASTANE DEN TŘÍBENÍ!!! Já, Pán, vás varuji: NEPOTLAČUJTE MÉHO DUCHA PRAVDY, který mluví prostřednictvím tohoto slabého nástroje! Prosím slavnostně mou Církev, ať si vzpomene, v JAKÝCH POMĚRECH JSEM PŮSOBIL JÁ A MOJI UČEDNÍCI, kam jsme skládali hlavu k spánku! PALÁCE JSME NEMĚLI ŽÁDNÉ! Paláce jsou pro krále, ale ani pro mne, ani pro mé učedníky!!!“
     VASSULA: „Pane, ty, které míníš, nebudou rádi slyšet tato slova, bude to další důvod potlačit tato poselství.“
„To je pravda, někteří z nich by má slova raději neslyšeli! DUSÍ MĚ, A MŮJ DŮM NICOTNOU CTIŽÁDOSTÍ A KŘIVÝMI PŘÍSAHAMI! Zavřeli všechna okna mého domu, tak nemůže dovnitř ani mé Světlo, ani můj Duch nemůže zavanout, aby pročistil vzduch. Tyto duše jsou jako sůl, která ztratila svou chuť! Jsou jako „špinavé okno“, které brání mému Světlu proniknout dovnitř a zabraňuje mé svatosti je tříbit.
     SATANOVY  VÝPARY  JSOU  V  TĚCHTO  DNECH  JAKO  HUSTÁ  MLHA,  KTERÁ  VNIKÁ  DOVNITŘ  KLÍČOVÝMI  DÍRKAMI  A  PROTAHUJE  SE  MEZI  DVEŘNÍMI  KŘÍDLY.  Protože jsou smrtelné, prosím vás slavnostně, zdvojnásobte svoje modlitby a oběti. Velké úsili a dostiučinění se žádají od těch, kdo mě milují. Satan ve své zuřivosti v tomto roce zdvojnásobil své usilí proti mé Církvi. V Mariánském roce měl chuť odštěpit část mé Církve. Varoval jsem vás předem před tímto schizmatem a řekl jsem, že máte všichni zůstat v mém domě.
     Vassulo, vezmi mě teď za ruku a kráčej se mnou, děl se o můj kříž. Má díla ještě nejsou dokončena! Já, Pán, ti dávám svůj pokoj, dítě. Usměj se na mne, nikdy nezapomeň na mou přítomnost. Řekni mi: Kyrie eleison. Potěš mě.
     Mé dítě, VŠECHNY VÁS VOLÁM! HLEDÁM KAŽDÉHO Z VÁS! DOVOLTE MI VSTOUPIT DO VAŠICH SRDCÍ, KAŽDÉHO Z VÁS UZDRAVÍM! Pojď, odpočiň si. Jsem vždycky s tebou, nikdy na to nezapomínej!“

                                       ERIČINA  ZJEVENÍ
                (Zápisky které vydal kardinál Hans Urs von Balthasar)
    Eričina připravenost se týká významných církevních událostí. Důležité bylo zjevení o zavraždění papeže Lucianiho - Jana Pavla I., který se s ní později častěji setkal
    "Včera večer, skoro na konci modliteb v Božím světě, dostala jsem zřetelné poznání: V oné noci, kdy byl zavražděn papež Jan Pavel I., přišli k němu do ložnice dva muži. První měl smrtící injekci, druhý hlídal u dveří. Svatý otec se probudil a ihned pochopil, že ho chtějí zabít. Viděl i druhého muže. Nemohl a ani se nechtěl bránit, nýbrž přijal smrt dobrovolně a s láskou.. Všechno šlo velmi rychle. Panna Maria mi ukázala, že se Svatý otec v posledních okamžicích zcela odevzdal, svěřil jí církev a příštího papeže. Pokud se nepletu, byl později druhý muž, který hlídal, jako spoluviník zavražděn.
    To je všechno. Byla jsem velmi dojata, potom mi Ježíš daroval velký mír. Bylo mi řečeno, že to, co jsem viděla o smrti Jana Pavla I., není konec, nýbrž začátek. Najednou byl můj duch v dúvěrném živém kontaktu se zesnulým papežem. Ukázal mi, že mu záleží na tom, aby se současný Svatý otec dozvěděl o jeho smrti. Že umřel z lásky ke Kristu a z lásky k Církvi...Milý papež Luciani mi řekl, že chce na přání Panny Marie pomáhat biskupským synodám, aby odpověděly odvážně a podle pravdy.. Mají ho zavolat. On bude svého nástupce zvláštním způsobem chránit."
     Když jsem vstávala, zmocnila se mne modlitba a byla tady nejmilejší Matka a představila mi svatého Ignáce. Svatý Ignác mi řekl, že medailku dostal sám od jednoho světce A já jsem věděla, že to byl svatý František Xaverský. Ten ji poslal s dopisem zpět Ignácovi, poněvadž věděl, že už ho neuvidí.
      Dnes ráno mi řekl milý Bůh:" Chci si tě zcela přivlastnit. Máš mi úplně patřit. Ty patříš mně." A já jsem ztratila veškerou sílu a byla jsem u něho. Později byl v modlitbě po celou dobu svatý Ignác. Řekl, že ho na mne upozornila Panna Maria. Chtěl být jakoby mým otcem,  MÁM  SE  MODLIT  ZA  JEZUITY.  JSOU  MEZI  NIMI  TAKOVÍ,  KTEŘÍ  UŽ  NEJSOU  TAKOVÍ,  JACÍ  BY  MĚLI  BÝT;  PŘÍLIŠ  VYSOKO  HODNOTÍ  PŘIROZENÝ  ROZUM  A  JSOU  KVŮLI  TOMU  DOMÝŠLIVÍ. (Bergoglio je jezuita z Argentiny-) Já jsem tady pro Církev, ale jeho otcové by tu také měli být hlavně pro Církev, je tedy správné, když se budu za ně modlit.
   Potom mi svatý Ignác říkal ještě o svatém Františku Xaverském: "Jak jsem ho jen miloval", v nebi je teď hlavně pro misie.  Řekl mi podruhé, že chce být pro mne jako otec, zdali s tím souhlasím.
   Po svatém přijímání:"Modli se, aby se všichni jezuiti podřídili důležitému rozhodnutí Svatého otce. Vy nevíte, jak blízko jsou vám svatí." Milý Bůh mi řekl:"Vy všichni patříte k jedné rodině - ty a svatý Ignác a svatý František Xaverský, a B. k tomu má také patřit." (Han Urs von Balthasar, který sbíral její poznámky do knihy.) "Napiš, že moje vedení pro tebe bude trvat až do konce."(Do její smrti, která už se blížila.) Od 26. už nepiš žádné poznámky, ale můžeš svému duchovnímu otci telefonovat a on bude dělat poznámky pro B." Bůh mě teď bude přitahovat stále více k sobě a tento svět pomalu ustupuje.
    "Zapomeň samu sebe. Je to moje vůle, abys přikla ke mně. (do nebe) Já tě definitivně i duchovně vezmu z tvé komunity." Potom jsem byla zajata jeho láskou.
     Byla jsem v pokoji u něho. Potom tu byl svatý Ignác a svatý František Xaverský. Svatý Ignác řekl: "V NEBI  SE  MUSÍŠ  JEDNOU  ZVLÁŠŤ  MODLIT  ZA  Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuity) ve světě a s námi chválit Boha." Svatý Ignác se mě ještě zeptal: "Souhlasíš, dítě? Neboť v Božím světě je všechno dobrovolné." Poněvadž jsem samozřejmě byla ochotna, dal mi požehnání.

      728.    POSELSTVÍ  JEŽÍŠE  MBM  ZE  DNE  8. března 2013 v 14:05
    PRO  MĚ  NEMÁ  ŽÁDNOU  LÁSKU,  JEHO  VĚRNOST  PATŘÍ  ŠELMĚ

     Satan kypí vztekem proti mé církvi na zemi a jeho pustošení se dále rozšiřuje uvnitř jejích zdí.  Lstivý podvodník, který trpělivě čekal na svou příležitost, brzy vyhlásí svou vládu nad mými ubohými, nic netušícími, posvěcenými služebníky. Pečlivě manévroval, aby dosáhnul své pozice, a brzy uvidíte jeho okázalé chování uprostřed jeho honosného dvora. Ze začátku bude svou pýchu, aroganci a posedlost sám sebou pečlivě skrývat před světem. Ve vnějším světě uslyšíte oddech úlevy, až zazní trubky a oznámí jeho mandát hlavy mé církve.
     Mé tělo je mou církví, ale nebude to Mně, Ježíši Kristu, komu bude přísahat svou věrnost, neboť  PRO  MĚ  NEMÁ  ŽÁDNOU  LÁSKU.  JEHO  VĚRNOST  PATŘÍ  ŠELMĚ,   a jak jen se bude smát a vysmívat se mým posvěceným služebníkům, kteří ho budou podporovat.
     On, který se odváží usednout v mém chrámu a který byl poslán Zlým, nemůže mluvit pravdu, protože nepřichází ode Mne.
Kdokoliv se ho odváží zpochybnit, bude vyhledán a potrestán!  Kněží, biskupové a kardinálové, kteří se mu postaví na odpor, budou exkomunikováni a zbaveni svých titulů!  Ostatní budou zastrašováni a pronásledováni spolu s mnoha kněžími, kteří  se BUDOU  MUSET  SKRÝVAT!
     Vy, moji ubozí posvěcení služebníci, kteří nyní poznáváte můj hlas, prosím slyšte Mě:  Vše, co můžete dělat, je důvěřovat Mi a nadále Mi sloužit.   CO  NESMÍTE  UDĚLAT,  JE  PŘIJMOUT  JAKÉKOLIV  UČENÍ,  KTERÉ  VÁM  BUDE  PŘEDLOŽENO  a  o  kterém budete okamžitě vědět,  že   NENÍ  V  SOULADU  S  MÝM  UČENÍM !   Musíte dělat, co vám říká vaše srdce:  Modlete se modlitbu č. 70 :
    Modlitba za duchovenstvo, aby zůstalo pevné a věrné svatému slovu Boha.
  "Ó, drahý JEŽÍŠI,  pomoz  tvým  posvěceným  služebníkům poznat rozkol v tvé církvi, až se odhalí.
    Pomoz tvým posvěceným služebníkům,  ABY  ZŮSTALI  PEVNÍ  VE  VÍŘE  A  VĚRNÍ  TVÉMU  SVATÉMU  SLOVU.  Nikdy  nedovol  světským  ctižádostem,   ABY  ZAKALILY  JEJICH  ČISTOU  LÁSKU  K  TOBĚ.
    DEJ  JIM  MILOSTI,  ABY  ZŮSTALI  ČISTÍ  A  POKORNÍ   PŘED   TEBOU  A  CTILI   TVOU   NEJSVĚTĚJŠÍ   PŘÍTOMNOST   V   EUCHARISTII.  Pomáhej jim a veď všechny ty posvěcené služebníky, kteří mohou být vlažní ve své lásce k Tobě,  A  ZNOVU ZAŽEHNI  OHEŇ  DUCHA  SVATÉHO  V  JEJICH  DUŠÍCH.
    Pomoz jim, aby  rozpoznali pokušení kladené před ně, aby je rozptylovalo, otevři jejich oči tak,  ABY  VŽDY  VIDĚLI  PRAVDU  
Požehnej jim, drahý Ježíši, v tomto čase  A  POKRYJ  JE  TVOU  VZÁCNOU  KRVÍ,  ABYS  JE  OCHRÁNIL  OD  ÚHONY.  Dej jim sílu, aby odolali  svodům  satana,  kdyby  je  znepokojovala  CHUŤ  K  POPÍRÁNÍ  EXISTENCE  HŘÍCHU.  Amen."  
     Moji posvěcení služebníci jsou páteří mé církve. Jsou první linií, která v tomto čase čelí strašnému náporu a útoku ze strany Satana.
       Váš Ježíš

                           ČTYŘI  ROKY  PRO  BERGOGLIA

       Na stránkách z LifeSiteNews  vyšel 1. března 2017 tento Obžalovací spis s  odkazy, které uvedené skutečnosti potvrzují
                                                                                                          *
     13. března tomu byly čtyři roky, co byl neznámý argentinský kardinál zvolen za hlavu církve. Volba Jorge Bergoglia se uskutečnila po 35 letech pontifikátů solidní nauky Jana Pavla II. (1978-2005) a Benedikta XVI. (2005- 2013).
      Když onoho večera stoupal ze Sixtinské kaple bílý kouř ohlašující zvolení nového papeže, věřící katolíci na celém světě s úzkostí očekávali, kdo bude jejich dalším vůdcem. Nevěděli a neuměli si ani představit, jak tíživá proměna je čeká. Ale určitý počet starých prelátů to věděl. NĚKTEŘÍ  SE  IHNED  PROŘEKLI,  ŽE  BYLA  USTAVENA  SKUPINA  VLIVNÝCH  KARDINÁLŮ  LIBERÁLNÍHO  ZAMĚŘENÍ  S  CÍLEM  OVLIVNIT  KONKLÁVE  TAK,  ABY  ZVOLILI  BERGOGLIA.  Jeden kardinál o sobě prozradil, že je členem skupiny, kterou označil za  MAFII.

                                          MAFIE  San Gallo
      Kardinál Godfried Danneels, který byl přítomen v lodžii při představování Bergoglia, prozradil existenci skupiny San Gallo a popsal ji jako  MAFII,  KTERÁ  USILOVALA  O  RADIKÁLNÍ  REFORMU  CÍRKVE,  aby byla »VÍCE  MODERNÍ«.
     Skupina byla ustavena v roce 1996. Její členové, kardinálové da Cruz Policaro, Martini, Danneels, Murphy-O´Connor, Silvestrini, Husar, Kasper a Lehmann se domnívali, že mohou mít rozhodující vliv na budoucí papežskou volbu, když využijí síť kontaktů (podle autorizovaného životopisu kardinála Daneelse, který napsali Jürgen Metztepenninge a Karim Schelkens).
     Skupina ztratila svůj elán v roce 2006, když selhala volba jejich preferovaného kandidáta v konkláve 2005. Později byla skupina obviněna, že vytvářela konspiraci, která přivedla papeže Benedikta XVI. k demisi, remnantnewspaper.com, ale tato tvrzení vyvrátil bývalý biskup v San Gallo Ivo Fürer - www.lifesitenews.com).
     Biskup Fürer také řekl, že skupina San Gallo po roce 2006 neudržovala formální kontakty, a proto nemohla být zapletena do komplotu, který měl přimět Benedikta k abdikaci. To však neznamená, že by zůstala neaktivní.
     Podle informací Austena Ivereigha [qui], životopisce Benedikta XVI. a bývalého asistenta kardinála Cormac Murphy-O'Connora dělala nátlak ve prospěch Bergoglia u jeho stoupenců ze Severní Ameriky a byla prostředníkem také ve státech Commonwealthu.
     Nejdříve si zajistili Bergogliův souhlas, napsal Ivereigh. Na otázku, zda by byl ochoten takovou roli přijmout, odpověděl, že za současné krize žádný kardinál nemůže odmítnout, pokud by byl o to požádán. Murphy-O'Connor ho vyzval, aby byl „rozvážný“, že nyní nadchází jeho doba. Odpověděl italsky ‚capisco‘.
     Ivereigh dále uvádí: Pak se dali do práce a organizovali řadu večeří mezi kardinály, aby podpořili svého člověka; to, že má 76 roků, by nemělo být považováno za překážku, když mohou papežové odstupovat. V roce 2005 pochopili dynamiku konkláve a věděli, že hlasy dostanou ti, kteří jsou včas představeni.  Ačkoliv Murphy-O'Connor už překročil věk 80 let a přestal být volitelem v konkláve, účastnil nicméně setkání před konkláve.
      2. března anonymní kardinál nevolič prozradil redaktoru La Stampa, že [Vatican Insider] BERGOGLIOVI BY STAČILY 4 ROKY, ABY ZMĚNIL VĚCI  V CÍRKVI.  Murphy-O'Connor uvedl totéž v červenci 2013 v The Independent. V prvních březnových dnech se začalo v kardinálském kolegiu rychle šířit, že existuje silné hnutí, které podporuje volbu Bergoglia.
Šest měsíců po Bergogliově volbě v překvapujícím vyprávění prozradil kardinál Theodore McCarrick, emeritní arcibiskup Washingtonu, jak byl naváděn, aby horlil pro nového papeže. Před konkláve nikdo s možností Bergoglia nepočítal, řekl v konferenci 1. října 2013 na Villanova University ve Filadelfii v Pennsylvánii.
     McCarrick, který sám byl pro hlasování v konkláve už příliš starý, vyprávěl, že ho vyhledal jeden velmi zajímavý a vlivný italský prelát v Collegio Americano v Římě, kde se zdržoval, a požádal ho, aby podpořil kampaň pro Bergoglia. Konverzace je citována podrobně, aby byl zřejmý její význam: "Posadili jsme se. Prelát byl velmi inteligentní a v Římě velmi vlivný. Mluvili jsme o různých záležitostech. Ptal se mě, kdy se vrátím do Spojených států. Ale pak mě překvapil svou otázkou: Co říkáte na Bergoglia?   Já: Co říkám?   On: Má šanci?    Já:  Myslím že ne, protože nikdo o něm nemluví, nikomu nepřišel  na mysl. Myslím, že nikoho ani nenapadne, aby pro něho hlasoval.    On: Mohl by se uplatnit.  Já: Jak uplatnit?   On: Bergoglio by mohl reformovat církev. Když mu dáme pět let,  posadí nás do sedla.   Já: Má 76 let.   On: Ano, pět roků. Kdybychom získali pět let, Pán by skrze něho za pět roků církev změnil.    Já: To je velice zajímavé.    On: Vím, že jste jeho přítel.   Já: Doufám, že ano.   On: Promluvte o tom.    Já: Dobře, uvidíme, co bude. Je to dílo Boží."
     »Bylo to poprvé, co jsem uslyšel, že jsou lidé, kteří si myslí, že Bergoglio má šanci v této volbě«.  McCarrick pak pokračoval ve vyprávění, že když na něho přišla řada promluvit se všemi kardinály, vyzýval je, aby volili někoho z Latinské Ameriky, kdo by se mohl identifikovat s chudými. Ve svých projevech před americkými katolíky a studenty pak vychvaloval Františka jako pastýře, který předčí předchozí papeže: »Myslím, že takového pastýře jsme ještě neměli«, řekl. A pokračoval: »[František] má pochopení pro lidskou povahu, protože říká věci, které nás mohou překvapit, ale zajímavé je, když se nad tím zamyslíte, že je to to, co církev vždy říkala: možná, že to není vždy tak, jak to říkali kanonisté a různí teologové. Ale trvalá nauka církve je nauka Františkova.«
     McCarrick v té chvíli předpovídal, že bude-li mít na to aspoň dva roky, změní papežství. A dodal: »Myslím, že čím více času bude mít, s tím větší pravděpodobností že budeme moci říct, že církev změnil«.

                              Čtyři roky pro  Bergoglia
     To, co liberální preláti jako McCarrick, Murphy-O´Connor a Danneels věděli o schopnostech Bergoglia dosáhnout změny církve, se pomalu a zmateně stávalo jasným věrným katolíkům v posledních čtyřech letech, ale především v tomto posledním roce. Na základě mylné představy o papežské neomylnosti mnozí katolíci bránili Františka přímo absurdně. Ale katolíci, kteří mají jasno, kteří znají tradiční nauku, dějiny a praxi, byli zalarmováni faktem, že  MNOHO  VĚCÍ  V  PAPEŽSKÝCH  PROJEVECH  JE  V  ROZPORU  S  TÍM,  CO  BYLO  DŘÍVE.
      Po čtyřech letech Bergogliova/Františkova působení představuje nesporně katolická církev na této zeměkouli zcela jiné náboženství, to znamená, že jedna   SVATÁ,  KATOLICKÁ  APOŠTOLSKÁ  CÍRKEV  JE  ZATEMNĚNA  A  PODKOPÁNA  A  NEPLNÍ  SVÉ  ZÁKLADNÍ  POSLÁNÍ :  BÝT  NEOMYLNÝM  SVĚTLEM  ZJEVENÉ  BOŽÍ  PRAVDY  A  VÉST  LIDI  K  VĚČNÉ  SPÁSE!  Jedinečnost a jednota Církve podřízené Kristu jako své Hlavě ve své integrální nauce a vyznání jediné víry byla za Františkova pontifikátu různými způsoby zatemněna a oslabena.
      Umožnil episkopátům determinovat pro vlastní »regionální« církve, co je morálně správné. Tímto způsobem si v Německu myslí, že cizoložníci mají přístup k přijímání, zatímco v sousedním Polsku se v takovém případě jedná o těžké svatokrádeže.
     DVOJZNAČNÉ  PROJEVY  A  PŘEDEVŠÍM  SPISY  PAPEŽE  POSTAVILI  KARDINÁLY  PROTI  KARDINÁLŮM  a biskupy proti biskupům, věřící laiky proti věřícím laikům. Přestavěl ji na církev »decentralizovanou« (KDO-KDO), Odmítl odpovědět exponentům katolické církve, kteří s největší upřímností požadují vyjasnění sporných bodů jeho materiálu.
    Dovolil, aby katolická nauka byla minimalizována ve jménu dialogu s věřícími jiných křesťanských vyznání v minulosti nepřátelských vůči katolické církvi a její nauce o manželství, eucharistii a papežství. Pod jeho vedením sám Vatikán vychvaluje Luthera, zakladatele protestantismu, jako »svědka evangelia«.
     Svatost a posvátná skutečnost církve jakožto nevěsty Kristovy byla během Františkova pontifikátu různým způsobem zatemněna a podkopána.    Jeho spisy využívají jeho zastánci k šíření špatné praxe (např. cizoložství a smilstvo) a označují je jako legitimní mravní volbu.
    Rozmetal kvetoucí řády s tradiční liturgií plné mladých povolání.
 Staví se proti tradiční mši a kvalifikuje mladé, kteří ji milují, jako »rigidní«.
    Obviňuje ze zbabělosti křesťany, kteří věrně zachovávají Desatero.
Používá vulgární výrazy, degraduje, kritizuje a ponižuje ty, kteří s ním nesouhlasí.
    Dovolil, aby bazilika Svatého Petra jako posvátná budova byla profanována okultistickou projekcí  a pořádal nepřístojnou cirkusovou podívanou před oltářem po mši svaté.
    Dovolil profanaci Sixtinské kaple k propagační akci fy Porsche s kytaristou ze souboru U2.
       KATOLICITA,  TZN  UNIVERZÁLNÍ  MISIJNÍ  POSLÁNÍ  CÍRKVE  PRACOVAT  INTENZIVNĚ  A  VYTRVALE  NA  SPÁSE  DUŠÍ  BYLA  ZA  FRANTIŠKOVA  PONTIFIKÁTU  ZATEMNĚNA  A  PODKOPÁNA  NEJRŮZNĚJŠÍMI  ZPŮSOBY!!!
    Orientoval poslání církve na světské záležitosti, jako je klima či globální ekonomika.
    Umožňuje vysloveným nepřátelům církve, aby ovlivňovali její politiku a program.
    Papež vystupuje jako vůdce nové papistické komunistické internacionály.
     Apoštolský charakter církve jakožto strážce pokladu víry, který jí byl předán od apoštolů a jejich nástupců, byl za jeho pontifikátu zatemněn a podkopán
    Prosazuje biskupy a kardinály evidentně heretické, kteří nehájí neměnnou nauku svěřenou apoštoly.(SV.PAVEL K APOŠTOLŮM:"PŘEDÁVÁM VÁM, CO JSEM PŘEVZAL OD KRISTA"-DODRŽOVAT TRADICI)
 Vytvořil prostředí, které dovoluje biskupům, kardinálům a dalším exponentům na čelných pozicích, aby se otevřeně rozcházeli s trvalou naukou víry a morálky církve.
      Dojem celé řady pracovníků je, že se jedná o formu totalitního režimu, jehož předmětem nejsou katolické hodnoty. Je to režim, který kopíruje modernistické projekty.
                                   Pištec z Hamelnu
     Jak byli Bergogliovi agitátoři svým kandidátem uchváceni, dokládá sám kardinál McCarrick, který v roce 2013 líčil studentům Villanova Univerzity, že Bergoglio bude procházet jevištěm světa jako   "PIŠTEC  Z  HAMELNU"  a všichni v něm  OBJEVÍ  CHARISMA,   které připomíná „božskou lásku“  A  PŮJDOU  ZA  NÍM!  ( DO  PEKELNÉ  PROPASTI!!!)
     Asi si neuvědomil, jak  JE  TOTO  JEHO  PŘIROVNÁNÍ  VÝSTRAŽNÉ!  V původní legendě totiž   KRYSAŘ  své charisma uplatnil nakonec tak, že  SVOU  FLÉTNOU  ODLÁKAL  ZA  SEBOU  VŠECHNY  DĚTI  DO  TAJNÉ  JESKYNĚ  V  HORÁCH  A  UŽ  JE  NIKDO  NIKDY  NESPATŘIL!
     Jenže v den Bergogliova zvolení argentinský novinář Marcelo Gonzalez v Panorama Catolico Internacional napsal na základě zkušeností s arcibiskupem z Buenos Aires Bergogliem, že  SE  PŘÍMO  DĚSÍ  BUDOUCNOSTI  KATOLICKÉ  CÍRKVE:
»Ze všech představitelných kandidátů je Jorge Mario Bergoglio ten nejhorší. Nikoliv proto, že akceptuje otevřeně nauku proti víře a mravům, ale protože z celého jeho díla již jako arcibiskupa v Buenos Aires je zjevné, že víra a mravnost pro něho nejsou důležité. Je zapřisáhlým nepřítelem tradiční liturgie a pověřil slavením tradiční mše nepřátele staré liturgie, kteří předvádějí její imitace. Pronásleduje všechny kněze, kteří se snaží nosit kněžský oděv, a nemá nejmenší zájem o Summorum Pontificum (nejvyššího pontifika).
 Je pověstný nesouvislostí a častou nesrozumitelností svých projevů a homilií; používá výrazy hrubé, demagogické a dvojznačné, můžeme říct, že jeho málo pravověrné projevy jsou navíc svou podstatou zmatené.
      VYUŽÍVÁ  KAŽDÉ  PŘÍLEŽITOSTI,  ABY  DAL  VE  SVÉ  KATEDRÁLE  PROSTOR  PROTESTANTŮM,  MUSLIMŮM,  ŽIDŮM   a jiným skupinám k nemožnému a neužitečnému mezináboženskému dialogu. Je pověstný svou účastí na evangelikálních akcích v Lunaparku, jinověrci „požehnali“ jemu i kazateli papežského domu Cantalamessovi.
      Jeho volba je nepochopitelná. Není polyglota, nemá kuriální zkušenosti, nevyzařuje svatost, nemá jasno v liturgii a v nauce církve, nezavrhuje potrat a jen vlažně odmítá homosexuální „manželství“.
     Nemá nic, co by zdobilo jeho papežský stolec. NIKDY  NEBOJOVAL  O  NIC  JINÉHO,  NEŽ  ABY  SE  UDRŽEL  PŘI  MOCI! Absolutně nemůže dát církvi to, co chtěl pro ni Benedikt. Nemá pražádné předpoklady, aby pokračoval v jeho díle. Bůh pomáhej církvi! Není možno vyloučit, i když se to jeví lidsky velmi obtížné, možnost obrácení... budoucnost nás však děsí.«
 
                                          Závěr?
      Z pouhého lidského hlediska jsou další vyhlídky víc než znepokojující a chmurné. Ježíš Kristus však řekl Petrovi a jeho nástupcům, že pekelné brány církev nepřemohou. Každý pravověrný katolík věří, že bitva proti Zlému již byla rozhodnuta jeho porážkou skrze smrt Božího Syna a jeho zmrtvýchvstání. To však neznamená, že Satan až do konce nebude vynakládat všechno své úsilí, aby církev zničil, ale tento záměr se mu nezdaří. Církev ovšem čeká nesmírně těžká zkouška, kterou předpověděl Ježíš i mnoho světců a ve které víra mnoha neobstojí.
      Pán svou církev posvětil svou krví. Kdo na ten kámen padne, ten se potluče, a na koho padne, toho rozdrtí (Mt 21, 44).
Viz KKC 646, 667 675, 677
     ( Podle: Chiesa e post concilio  www.lifesitenews.com - Lumen de Lumine)

                         PRO  A  PROTI - SCHIZMA  KVŮLI  AL

        Po Müllerovi, Brandmüllerovi, Caffarrovi a De Paolis vstoupil další kardinál do rozhodného boje proti tézi o přijímání pro rozvedené a civilně sezdané, se kterou vystoupil jejich kolega teolog Walter Kasper. Jedná se o kanadského kardinála Thomasse Collinse z Toronta (66 let), vynikající kardinálskou hvězdu svatého kolegia, kterého si papež František povolal do kardinálské rady.
     Kardinál Collins vystoupil k této otázce v interview s Bardonem Vogtem pro katolický blog? „The World on Firre“, které bylo zveřejněno v předvečer vydání Instrumentum laboris k nadcházejícímu synodu o rodině. V jedné pasáži Collins argumentuje o nemožnosti podávat svaté přijímání rozvedeným a znovu sezdaným.
     „Rozvedení a znovu sezdaní katolíci nemohou přistupovat k svatému přijímání od okamžiku, kdy setrvávají v takovém způsobu života, který je objektivně v rozporu s jasným přikázáním Ježíše Krista. To je základní důvod. Důvod nespočívá v tom, že se dopustili hříchu. Boží milosrdenství je dostatečně zajištěno pro všechny hříšníky. Vraždu, cizoložství či jiné hříchy, jakkoliv těžké, Ježíš odpouští zvláště skrze svátost smíření a rozhřešený hříšník přijímá svaté přijímání. V případě rozvodu a nového svazku spočívá problém ve vědomém rozhodnutí, a to z nejrůznějších důvodů, setrvávat tvrdošíjně v situaci, která je v rozporu s Ježíšovým přikázáním. Proto není pro ně správné, aby přijímali svátosti a musíme hledat jiné způsoby, jak jim pomáhat v této situaci, ve které se nacházejí a jak jim nabídnout láskyplnou pomoc“.
     „Jedním prvkem možné pomoci je, když všichni pochopíme, že není povinností přistupovat k přijímání, kdykoliv se účastníme mše svaté. Je mnoho jiných důvodů, pro které se může křesťan rozhodnout, že nebude přijímat. Když zde bude tedy menší tlak, aby každý vždy přijímal, byla by to pomoc pro ty, kteří nejsou ve stavu, kdy mohou přijímat.
     A ještě: Musíme uvažovat o tom, co můžeme udělat, abychom pomohli lidem v takové situaci, a to formou láskyplnou a účinnou. Ale když to budeme dělat, musíme také zůstat věrni přikázání Ježíše Krista a nezbytnosti nevystavovat manželství riziku, že budu znesvěcováno, a to se všemi těžkými důsledky pro všechny, zvláště pro svět, ve kterém je stabilita manželství již tragicky kompromitována. Jestliže bychom dokazovali skutky a nejen slovy, že manželská smlouva není to, co o ní říká Ježíš, nabízeli bychom jen momentální úlevu za cenu dlouhého utrpení. Jestliže bude svatost manželské smlouvy progresivně demolována, budou to nakonec děti, které budou nejvíce trpět.“
     Ale rozhovor s Collinsem říká ještě něco mnohem více. Nakonec činí přirovnání mezi očekáváním změn, které předcházelo Humanaevitae Pavla VI., a mezi široce rozšířeným očekáváním, které předchází nadcházející synod.
      „V letech, která předcházela encykliku Pavla VI., která znovu potvrdila trvalou katolickou nauku, že antikoncepce není v souladu s Boží vůlí, bylo v církvi rozšířeno očekávání, že církev změní svou nauku. Toto očekávání bylo založeno z určité části na ideji, že katolická nauka je něco jako politika vlády: když se změní situace, když lid podporuje jinou alternativu, tak se politika změní.
     Jenže katolická nauka je založena na přirozeném zákonu a je Bohem zapsána v našich srdcích, zvláště skrze Slovo, které bylo lidem zjeveno. My odhalujeme Boží vůli a Písmo svaté, a víra podle církve nám pomáhá, abychom to dělali. „Nevytváříme“ Boží vůli podle toho, co se nám momentálně zdá lepší. A tak když Pavel VI. nezměnil to, co není v naší moci změnit, ale potvrdil křesťanskou víru, mnoho, mnoho lidí bylo proti a byli rozhodnuti, že tuto nauku budou ignorovat. To je naše současná situace. Doufám, že nechceme prožít a protrpět opakování takového stavu, když se nyní šíří záplava očekávání změn, které církev provede ve výslovném přikázání Ježíše Krista a jeho nauce o manželství.
     Ještě jedna zajímavost. Jak jsme výše viděli, také kardinál Collins, aby vysvětlil nemožnost podávat přijímání rozvedeným a znovu sezdaným, hodnotí jejich stav jako situaci, ve které setrvávají vědomě „v odporu k Ježíšovu přikázání“. Je to ona situace, kdy člověk, který si je vědom i nejtěžšího hříchu jako vražda, pokud lituje, může dostat rozhřešení a přistoupit k svatému přijímání.
      Kuriozita je v tom, že totéž přirovnání ve stejných dnech učinil farář v Camri v diecézi Novara, don Tarcisio Vicarlo, aby vyložil věřícím výsměch ze strany kardinála Lorenza Baldiseriho, tajemníka synodu, který 26. června označil slova kněze jako „hloupost, jako výlučně soukromý názor faráře, který nerepresentuje nikoho, ba ani sám sebe“. Den předtím i novarský biskup Franco Giulio Brambilla cítil povinnost „distancovat se od tónů, které obsahuje text jeho faráře“, a to z důvodu „nepřijatelného srovnání, i když učiněného jako příklad, pokud jde o nedovolené soužití a vraždu. Takový příklad, i když je uveden v závorce, vyznívá nevhodně a zcestně, a je proto mylný."
      Pro upřesnění , zde je doslovný text, který farář pronesl: „Pro církev, která vystupuje ve jménu Božího Syna, je manželství mezi pokřtěnými vždy a jen svátostí. Civilní manželství je konkubinát a není to svátost. Proto kdo mimo svátostné manželství uzavře civilní sňatek, žije v trvalém konkubinátu. Nejedná se tedy o ojedinělý osobní hřích, (jakým je třeba vražda), ale o nevěrnost z lehkovážnosti nebo ze zvyku, kdy svědomí požaduje povinnost napravit hříšnost skrze účinnou lítost a pevné předsevzetí vystříhat se hříchu a všech příležitostí, které k němu vedou.“Kardinál Collins neřekl nic jiného. Tedy také on řekl        „hloupos"?   Biskup Brambilla             
      ( Sandro Magister, Il Timone)

           Papežův důvěrník: ŽÁDNÁ  PEVNÁ  NORMA  NEEXISTUJE!
                                          21.10.2017
      Pro jezuitu Antonia Spadara se může 2+2 rovnat 5. Tento rozchod se skutečností by normálně vyvolal potřásání hlavou a podnítil vtipy. Nyní vyvolává Spadaro pozdvižení novými neobvyklými tézemi. Jednání o Amoris laetitia v bostonské jezuitské koleji. Tento jezuita je důležitým mužem Bergogliova pontifikátu. Je šéfredaktorem římského jezuitského listu La civilita Cattolica. A patří do skupiny nejbližších papežových důvěrníků. Na jednom jednání, kterého se účastnili také dva kardinálové, 12 biskupů a 24 teologů, patřil k hlavním referentům a vyvolával rozruch.
      Jednání se konalo 5.- 6. října v bostonské jezuitské koleji v rámci konference jezuitského řádu. Přítomni byli všichni vedoucí a Bergogliem podporovaní preláti, kteří stojí obzvláště blízko linii argentinského papeže. Patří k nim především kardinál Cupich z Chicaga a kardinál Kevin Farrell. Oběma udělil papež kardinálský klobouk a povolal je na jejich nynější důležité posty: Cupicha na arcibiskupský stolec v Chicagu a Fareella za prefekta nově zřízeného dikasteria pro laiky, rodinu a život. Nezapomnělo se ani na mons. Roberta McElroye, kterého jmenoval 2015 biskupem v San Diegu. National Catholic Reporter, vĺajková loď amerického progresismu, o tomto jednání obšírně referoval.

                   "I v neregulérních svazcích může být Boží milost."?
     V Massachusetts Spadaro prohlásil:»Amoris laetitia uznává, že i osoby, které žijí v „neregulérních“ rodinných situacích, to je případ znovusezdaných rozvedených a těch, kteří spolu žijí bez sňatku, mohou žít v Boží milosti, mohou milovat a růst ve svém životě v lásce.« Nyní Spadaro tuto tézi dále rozvedl: »Z toho musíme vyvodit, jak papež uznal, že není možno mluvit o abstraktní kategorii osob, nebo o existenci nějaké normy, kterou musí všichni v každém případě zachovávat. Jelikož stupeň odpovědnosti není ve všech případech stejný, musí z toho nutně následovat, že pravidla nejsou nutně vždy stejná. Neexistuje žádá norma, která stojí nade vším.“
     Spadaro se odvolával ve svých vývodech na pastorační linii sicilských biskupů k aplikaci AL, které byly zveřejněny minulý červen. »Sicilský dokument dokládá jasně, že za určitých okolností je možné, aby znovusezdaní rozvedení po úvaze zpovědníka obdrželi rozhřešení a byli připuštěni k Eucharistii. Není už možné posuzovat lidi podle jedné normy, která stojí nade vším.«

                      Spadaro je hanbou Tovaryšstva Ježíšova a církve!
     Je skutečností, že Spadaro mluví o AL v rovině právního pozitivismu, který vylučuje veškerá božská objektivní kritéria. Zda jde o regulérní nebo neregulérní situace, není v tom žádný rozdíl, je možné „žít v Boží milosti“, „milovat“ a „růst“. Není žádné normy, kterou by bylo nutno zachovávat. „Stupeň odpovědnosti“ je flexibilní, kdo ho tedy může měřit nebo posuzovat?
     Francisco Fernandez de la Cigoňa reagoval na Spadarovy výroky slovy: »Je to hanba pro Tovaryšstvo Ježíšovo a pro církev.«
Tato „hanba“ ovšem ujišťuje, že „jen“ zastupuje to, co zastává papež František.
                 (Z Lumen de Lumine)
                                                                        

                         OTAZNÍKY  NAD  PAPEŽEM  FRANTIŠKEM
                                          Patrizia Stella

      Nedávno jsem četla v jedné katolické revue článek, který konstatoval, jak v Církvi svaté po takřka dva tisíce let katolický věřící praktikoval a dále předával víru v Ježíše Krista normální cestou křesťanských modliteb, mše svaté, svátostí, dobrých skutků, tradicí zbožnosti atd. které byly v podstatě obsaženy v přítomnosti faráře, křesťanské komunity, v katechismu a v Božím slovu v Písmu svatém,  ANIŽ  BY  VIDĚL  NEBO  PŘÍMO  ZNAL  PAPEŽE.  Někdy znal možná svého biskupa díky nějaké slavné liturgii, která byla rezervována jedině jemu. Věřící křesťan, i když věřil, že vrcholem celé církve podle Kristovy vůle je papež a biskupové s ním spojení a tvořící učitelský úřad, a pak všichni kněží, řeholníci, zasvěcené osoby a laici, nepociťoval potřebu spojovat se přímo s „nejvyššími vrcholy“, aby svou víru prožíval.
     S nástupem moderních technologií se postava papeže poněkud vynořila z určitého druhu soukromí, odkud dokázal dříve účinně řídit celé své stádo na celém světě, protože milost Boží, rychlejší a účinnější než světlo, účinně pronikala lidská srdce. Občas vystoupil na piedestal, kde začal přijímat tu pohanu, tu chválu, ale vždy s důstojným odstupem, jak se sluší na „zvláštní MORÁLNÍ  AUTORITU",  tu nejvyšší na světě,  PROTOŽE  ZASTÁVÁ  OD  BOHA  SVĚŘENOU  ROLI  "PROSTŘEDNÍKA  MEZI  NEBEM  A  ZEMÍ",  mezi Božím majestátem a lidskou bídou
       Až přišel 13. březen 2013 a volba papeže Františka, která okamžitě vystoupila do popředí v záři reflektorů s takovým záběrem, že ihned vyvolala reakce často protichůdné, od těch, které mají ráz kolektivního triumfalismu, až k těm, které nemohou zadržet své krajní  ZNEPOKOJENÍ  NAD  NĚKTERÝMI  JEHO  PROJEVY  A  ZCELA  NEOBVYKLÝM  CHOVÁNÍM,  nebo k odporu těch, kteří nejsou schopni akceptovat papeže stylizujícího se do role pouze jednoho z biskupů nebo dokonce ještě méně, jako by byl jedním z nás, protože není nic menšího než Zástupce Krista, nejvyššího a věčného Velekněze, když přijal od Krista skrze Petra klíče od nebe, tzv. primát, který spočívá nejen v moci „svazovat a rozvazovat“, tedy odpouštět hříchy, ale také moc vládnout Církvi.
      Ale to, co nejvíce udivuje je, že papež František se nadále označuje jen za „biskupa Říma“, podepisuje dokumenty pouze jménem „František“, bez paraf, které připojovali všichni papežové ke svému jménu: „p. p.“ tzn. Pastýř pastýřů. Papežská ročenka 2014 se objevila pouze s titulem biskupa Říma. A tak zatímco v Římě trůní postava Benedikta XVI. jako „Nejvyšší Pontifex ve výslužbě“, jakoby Bergoglio nebyl příliš přesvědčen, že chce vykonávat papežský úřad, nebo co horšího,  POKLÁDÁ  TUTO  POSTAVU  tradičně od věků spojenou s církví a s Petrovým primátem  ZA  PŘEKONANOU.  aby tak přenechal prostor pro vládu, jak to sám navrhuje, ještě kolegiálnější, než to předpokládá církevní Tradice: „papež a biskupové s ním spojení!“. „DEMOKRATICKÁ“ vláda je svěřena z velké části místním biskupským konferencím, kterým je poskytována velká autonomie i přes velká nebezpečí, na která upozorňují průzkumy,  JAKOBY  PRAVDA  CÍRKVE  PRAMENILA  Z  HLASOVÁNÍ  A  VYJÁDŘENÍ  VĚTŠINY  A  NIKOLIV  ZE  SLOVA  VTĚLENÉHO  BOHA  V  JEŽÍŠI  KRISTU,  PRAVDA,  KTEROU  MÁ  PAPEŽ  jako svou povinnost  STŘEŽIT  A  NEPORUŠENOU  PŘEDÁVAT!
     Neuvěřitelný fakt, že to může být právě papež, který usnadňuje velice  NEJASNÝM,  ZAMLŽENÝM  A  ZKOMOLENÝM  ZPŮSOBEM  ustupování od Petrova primátu, je znepokojující, ale zdá se, že to určitá proroctví předvídají, když mluví o tom, že se provalí  DÝM  SATANŮV  do chrámu, jak to řekl Pavel VI.,  A  BUDE  STOUPAT  AŽ  K  VRCHOLŮM  CÍRKVE... Jistota, že církev je Kristova a brány pekla ji nepřemohou, nás neomlouvá od povinnosti  BOJOVAT  VYTRVALE  NA  JEJÍ  OBRANU   a žádat od Ducha Svatého dar rozlišování, abychom chápali, co se to právě děje, protože ďábel rafinovaně zamíchal karty a chce zamíchat i s námi.
     Jsou to měsíce, co váhám vydat tento svůj alarmující text a dusím svou netrpělivost modlitbou, neboť jsem věrná a praktikující věřící, která miluje papeže a církev více než samu sebe, ale v určitém momentu jsem si řekla:  KOMU  PROSPÍVÁ  TOTO  MLČENÍ,  TATO  MOJE  VŮLE  OSPRAVEDLŇOVAT   za každou cenu určité projevy, akty nebo  TVRZENÍ  TOHOTO  PAPEŽE,  KDYŽ  HRUBĚ  SKŘÍPOU  V  KONFRONTACI  S  TRVALOU  NAUKOU  KATOLICKÉ  CÍRKVE?  Neriskuji svým neomluvitelným mlčením, že se připojuji k onomu multikulturnímu a multináboženskému „sboru“, který mu zpívá hosana?
     A skutečně, přes všechen jásot anonymních zástupů, jakoby na dálku řízených, přes všechny četné publikace o něm, knížky, trička, kterými jsou vytapetovány stánky, přes vánoční pozdravy, na kterých papež František líbá dítě a odsouvá do pozadí sv. Josefa, přes to a mnoho jiného je mnoho dobrých křesťanů, kteří se ocitli v krizi z důvodu  ZÁHADNÉHO  CHOVÁNÍ  TOHOTO  PAPEŽE,  JEHO  ČETNÝCH  ZCELA  NEJASNÝCH  VÝROKŮ,  KTERÉ  CENZURUJÍ  JEHO  BLÍZCÍ  spolupracovníci  Z  OBAV  PŘED  SKANDÁLEM  a jiné musí být vysvětlovány a uváděny na pravou míru hodnými a horlivými kněžími, aby byly ve shodě s pravověrností a nevyvolávaly zmatek v duších.  MNOHÝM  Z  TĚCHTO  VÝROKŮ  TLESKAJÍ  NEVĚŘÍCÍ   nebo progresivní „vyspělí“,  KTEŘÍ  UCTÍVAJÍ  TOHOTO  PAPEŽE,  PROTOŽE  SE  CÍTÍ  POSILNĚNI  VE  SVÝCH  BLUDECH   a   "chráněni božským milosrdenstvím" bez nutnosti litovat  NEBO  ZMĚNIT  ŽIVOT!

                     Dvě události mě obzvláště vyděsily:
       1. Návštěva papeže v Quirinálu u prezidenta Napolitana (skandálně „vyznamenaného“ medailí papežské univerzity v Lateráně, komunisty a relativisty, který nikdy nelitoval, že vede Itálii do záhuby). Ten zahájil svůj proslov, kterým vyzvedává papežovo dílo, těmito slovy: „Ke všem věřícím i nevěřícím dospěla Vaše koncepce církve a víry prostými, ale mocnými slovy. Zapůsobila na nás  NEPŘÍTOMNOSTÍ  JAKÉHOKOLIV  DOGMATISMU,   odstup od pozic, které „nechtějí zavadit ani o okraj nejistoty“, tento návrat k zásadě  „ZACHOVAT  PROSTOR  PRO  POCHYBNOSTI“,   jak je to vlastní velkým vůdcům Božího lidu.
     To je, prosím, syntéza, jak lidé dobré kultury pochopili nauku papeže Borgoglia: jako „triumf relativismu, nejistoty, pochybností“ spojený s radostí nevěřícího, jakým je Napolitano, který si dokonce s papežem blahopřál k této krásné službě prokazované společnosti!
      2. Poslední apoštolská exhortace „Evangelii gaudium“, která mi nahání husí kůži, protože  JE  SPŘEDENA  Z  NĚKOLIKA  PRAVD,  NĚKOLIKA  BLUDŮ  A  MNOŽSTVÍ  ZMATKŮ,  které navíc kladou důraz na znamenitou dovednost Borgoglia smířit všechno protikladné do skutečně zapeklitého zmatku. Až do té míry, že církev, „polní nemocnice“ má povinnost přijímat bez rozdílu všechny, nikoli jen ty opravdu obrácené, což je nerozum spojený s rizikem, že časem všichni budou reklamovat  NÁROK  SLAVIT  SVÉ  POHANSKÉ  KULTY  NA  NAŠICH  POSVÁTNÝCH  OLTÁŘÍCH   ve jménu církve „chudé a  PRO  VŠECHNY  OTEVŘENÉ“.
     Pravá chudoba církve je zdravá průměrnost církve (jeden velký světec říkal, že se světem je to špatné, jestliže s církví je to špatné). A jestliže se ve světě množí kalamity, nezaměstnanost, ekonomický úpadek na celosvětové úrovni, vraždy a zvrácenosti, je to proto, že se neúprosně hroutí také poslední pravá hráz proti zlu a hříchu ustanovená Boží mocí v katolické církvi ve světě, protože je umožněno řádit moci temnot. Protože zde se nejedná pouze o střety politiků na nejvyšší úrovni, nýbrž  O  NADPŘIROZENÝ  BOJ  MEZI  MOCNOSTMI  ZLA  A  SVĚTLA,   přičemž Světlo představuje církev,   VE  KTERÉ  JIŽ  ANI  KNĚŽÍ  NEMAJÍ  ŽIVOU  VÍRU   a  chápou ji pouze jako časnou moc (pochopitelně ne zcela všichni).
     Z toho důvodu jsem se rozhodla vystoupit na veřejnost. Není málo těch katolíků, které tíží strašné břemeno viny a velké utrpení, jestliže se necítí ve shodě s papežem. Těm radím, aby zachovali ve svém srdci pokoj a cítili se plně a věrně katolíky a četli si právem v Katechismu katolické církve (891,892) a kánon 212 Kodexu církevního práva a přidali vhodnou četbu, kde jsou dobře dokumentovány dějiny církve, např. knihu prof. Roberta de Mattei: „Náměstek Kristův, Petrův primát mezi normalitou a výjimečností“ (Fede & cultura).
     Neboť jestliže je pravda, že katolík je povinen poslouchat papeže, je současně pravdou, že  POSLUŠNOST  NENÍ  NIKDY  SLEPÁ  A  BEZPODMÍNEČNÁ,  PROTOŽE  NACHÁZÍ  SVŮJ  ZÁKLAD také v přirozeném zákoně,   V  ONÉ  BOŽSKÉ  TRADICI  CÍRKVE,  PODLE  KTERÉ  JE  PAPEŽ  STRÁŽCEM  A  NIKOLIV  tvůrcem nebo  REVOLUCIONÁŘEM  či cyklonem. Cyklon, kamkoliv vstoupí, působí jen škody a utrpení a všechno ničí. Dnešní móda odmítat transcendenci a hledat božství v lidech a v dějinách a v určitém druhu moderního panteismu může představovat vážné nebezpečí: zůstávat pouze u osoby (říká se tomu papolatria) může nakonec zcela nahrazovat Krista, třebas nevědomě a v dobré vůli.
     První rozčarování nastoupilo právě v onen den jeho volby, když se Bergoglio představil v bílém šatu bez červené mozety, kterou papežové nosí alespoň při slavnostních příležitostech,  ZAČAL  POZDRAVEM  SPÍŠE  JAKO  POLITIK  NEŽ  CÍRKEVNÍ  PŘEDSTAVITEL:   Dobrý večer, bratři a sestry! místo Laudetur Jesus Christus nebo Dominus vobiscum! Pozdravem,  KTERÝ  BYL  PRO  NÁS  LEDOVOU  SPRCHOU,  i když nás pak vyzval k modlitbě v tichosti, aby byl zahnán démon, který vždy ohrožuje duše. Velcí papežové dějin volali k věřícím: „Děti! Drahé děti!" A my jsme se skutečně cítili dětmi papeže a církve, dětmi Božími se svatou hrdostí. Nyní se cítíme sirotky uprostřed všeho toho povyku, který dále vysvětlím.
      1. Bylo to prezentováno jako znamení chudoby, když  SE  PAPEŽ  FRANTIŠEK  VEŘEJNĚ  VZDAL  nejen zmíněné mozety, ale  také bílé kleriky z tkaniny rezervované výhradně pro papeže,  ZLATÉHO  PEKTORÁLU  A  PRSTENU,   nemluvě o odmítnutí červené obuvi a papežského bytu.
      Může se to jevit jako nevýznamné detaily, ale ve skutečnosti  KAŽDÝ  Z  TĚCHTO  PŘEDMĚTŮ  OBSAHUJE  SYMBOLICKÝ  VÝZNAM,   který překračuje pouhý aspekt hodnoty zlata nebo perel či čehokoliv jiného. Např.  PEKTORÁL,   který představuje zlatý kříž,  OBSAHUJE  ČÁSTEČKU  RELIKVIE  SVATÉHO  KRISTOVA  KŘÍŽE   a zlatý prsten „Rybáře“ připomíná papeži, že je jako sv. Petr především „rybářem lidí“. Zlato jako použitý materiál vždy představovalo královskou důstojnost, majestát, a  JSOU  TO  STARODÁVNÉ  DRAHOCENNÉ  PŘEDMĚTY,  PROTOŽE  JSOU  PŘEDÁVÁNY  OD  PAPEŽE  K  PAPEŽI  JAKO  SYMBOL  NĚČEHO  TRANSCENDENTNÍHO,  CO  PŘEDSTAVUJE  ZÁVAZEK  VĚRNOSTI  A  KONINUITY  S  MANDÁTEM,   který chtěl Kristus svěřit Petrovi jakožto prvnímu papeži. Proč nepoužívat tyto předměty s vysvětlením hlubokého významu obsaženého v jejich kráse? Odmítat tyto předměty je příznačné, protože   V  URČITÉM  SMYSLU  TO  ZNAMENÁ  TAKÉ  ODMÍTÁNÍ  KONTINUITY  S  PŘEDCHOZÍMI  PAPEŽI!
     Jestliže my v našem prostém životě se snažíme předat našim dětem a vnukům drahocenné předměty, které jsme přijali od prarodičů jako znamení „příslušnosti“ k rodině, k domu, k příbuznosti, ať je či není jakkoliv vznešená, proč by papež, který nepředstavuje nic menšího než samotného Krista, nejvyššího Velekněze, nástupce Petra, Skály, na které Kristus zbudoval svou církev, všeobecně uznávaný jako morální hlava, proč by právě papež se měl vzdávat nejposvátnějších a obligátních znamení a zamíchat se jako „jeden z rovných“ do anonymního davu, který si myslí, že je utvrzován ve víře, protože se ho dotýká, líbá a objímá i při úplné neznalosti nauky víry?
      Budiž mi dovoleno přirovnání: co by se stalo z útvarů karabiniérů, horských myslivců čí policie, kdyby rezignovali na své uniformy, znaky, kokardy a stupně, ale také na určitou příslušnost a veřejnou službu, při které jsou k rozeznání také podle svého oděvu a chování? Co bychom si o nich mysleli, kdyby se při své službě dali do tance právě když jsou připraveni k přehlídce, jak to provedli žalostně mnozí biskupové v Brazílii během nejvyšší liturgické slavnosti, jakou je mše svatá, a tak ji vlastně znesvěcovali? A toto je   NOVÁ  MÓDA,  KTERÁ  PRONIKÁ  DO  LITURGICKÉ  MODLITBY  S  MLČENLIVÝM  SOUHLASEM  PAPEŽE!
     A je-li pravdou, že i Kristus žil uprostřed lidu jako chudý, protože se narodil v jeskyni, hledal útulek v cizí zemi, živil se prací vlastních rukou pokorně uprostřed zástupu, tato jeho chudoba a prostota nikdy nebyla na újmu jeho identity, důstojnosti a autority: Naopak, přijal zlato a kadidlo tohoto světa, zasedal u stolu s bohatými a mocnými, aby k nim promlouval o nebeském království, poroučel nečistým duchům, kteří ho poslouchali, zmátl zákoníky a udivil kněze, když je žádal, aby ho uznali jako Bohem poslaného Davidova potomka, přijal hold davu, a titul „Mistře“: „Kdo je ten který mluví s takovou autoritou?“ Ježíš také poroučel a posiloval s velkou autoritou, nikoliv jako jeden mezi sobě rovnými.
     PAPEŽSKÁ  MOC  V  SOBĚ  OBSAHUJE  TAKÉ  POVINNOST  SOUDIT  A  VYSLOVIT  SOUD  O  DOBRU  A  ZLU.   Když papež Bergoglio vystoupil se svým historickým výrokem: „Kdo jsem já, abych soudil...“, je to, jakoby zapomněl na svou autoritu Kristova náměstka, takže pak na světě není autorita schopná vyslovit soud o jakémkoliv faktu, události nebo osobě. Jestliže papež nejedná v plném souladu s tradicí učitelského úřadu církve, může být pokládán za papeže? Buď  SE  NACHÁZÍME,   jak soudí někteří, v sedivakantismu, (tvrdá vláda) nebo   V  POCHYBNÉM  "PAPISMU"(vláda papeže)  KAMUFLOVANÉM  DOBROTIVOSTÍ,  EKUMENISMEM (sjednocování všech křesťanských církví)  A  IRENISMEM ! (snaha o smíření se vším)  To je ovšem třeba co nejrychleji vyjasnit, jestliže opravdu milujeme papeže a církev.
       K tomu ještě scházelo, aby se Bergoglio 4. ledna uprostřed vánoční doby vrátil a podtrhl onu dvojznačnou větu o gayích novou větou: "Homosexuální páry předkládají dosud nevídané výchovné výzvy." Co to znamená? Těch jeho sibylských vět je již příliš, každý si je vykládá, jak chce, a vždy mají zapotřebí, aby je P. Lombardi nějak vysvětlil a „akrobaticky“ uvedl do souladu s pravověrností a zamezil tak dalším pohoršením  mezi věřícími. Ne nadarmo největší americká homosexuální revue navrhla Františka za „Muže roku“; jistě ne proto, že by se její vydavatelé obrátili, ale  PROTOŽE  CÍTILI,  ŽE  PAPEŽ  POTVRZUJE  JEJICH  KONÁNÍ,   jakoby dostali požehnání a povzbuzení, aby pokračovali na své cestě a svěřili ji Božímu „milosrdenství“. A na mnoha místech svět gayů vychvaluje papeže jako „oficiálního zastánce“ jejich práv. Asi to není to, co chtěl Bergoglio říct, ale lid to tak chápe a vtipy jsou upřesněním pro toho, kdo chce potvrdit své výroky.   PAPEŽ  MÁ  POVINNOST  "HOVOŘIT  MÁLO,  ALE  JASNĚ",   zatímco mluví naopak příliš a zamlženě.
      Je zde zřetelný kontrast mezi trvalou naukou církve, která pokládá „nečistý hřích proti přirozenosti“ (nikoliv hříšníka, který má právo na naši úctu a kterého může soudit jen Bůh) za jeden ze čtyř hříchů, které volají před Boží tváří o pomstu spolu s hříchem dobrovolné vraždy, útiskem chudých a zadržování mzdy dělníkovi. Zajímavá je v tomto ohledu knížečka Fabia Bernaberiho pod názvem „Církev a  HOMOSEXUALITA“,  kde autor uvádí se širokou dokumentací přístup církve k této realitě od dob prvních apoštolů, např. sv. Pavla, postupně přes církevní Otce a velké světce a papeže, různé koncily až k nejnovějším dokumentům Kongregace pro nauku víry. Např. sv. Petr Damián tvrdí, že tato neřest převyšuje závažností všechny ostatní neřesti, a sv. Kateřina Sienská se nebojí použít jistě přiléhavých výrazů, když říká, že  JE  to  ZLOŘEČENÁ  NEŘEST,  KTERÁ  SE  HNUSÍ  I  SAMOTNÝM  DÉMONŮM!
       Již papež Benedikt a sám papež František označili za znepokojující, že existuje ve Vatikáně lobby gayů, snad tatáž, která podle názoru mnoha pozorovatelů   DONUTILA  PAPEŽE  BENEDIKTA  K  DEMISI,  ABY  PROSADILA  INTRONIZACI  PAPEŽE  s „mnohem širším rozhledem“ (něco takového by nás opravňovalo pokládat volbu za neplatnou). Ale nadmíru odvážné je udání polského kněze dona Dariusze Oka, doktora výzkumu na oddělení filozofie papežské univerzity v Krakově, který udeřil hřebík na hlavičku, když   MLUVÍ  O  NOVÉM  DRUHU  "TEOLOGICKÉHO  PROUDU"  V  LŮNĚ  CÍRKVE,  KTERÝ  SE  NAZÝVÁ  "HOMOHEREZE"  A  JE  TAK  MOCNÝ,  ŽE  HÁJÍ  HOMOSEXUÁLNÍ  KNĚZE  PROTI  VŠEM,   kteří se odvažují s tím nesouhlasit. Don Oko začíná své znepokojující pojednání takto: Jestliže by hájení homosexuálních provinilců mělo být důležitější než osud chlapců a mladíků, než osud celé církve, kdyby to měl být fakt zcela záměrný,  PAK  BY  TO  BYLA  ZRADA  CÍRKVE,   zrada spáchaná církví vůči mládeži.
      Je faktem, že tento hřích měl v lidstvu místo od počátku, podobně jako další hříchy typu potrat, zabíjení nemluvňat, krvesmilství, krádež, vražda atd., protože život člověka na zemi je ustavičný boj s jeho nízkými pudy, ale to neznamená, že by se něco takového mělo stát náhle normálním nebo dokonce legalizovaným a oslavovaným činem.   TENTO  HŘÍCH  BYL  JIŽ  VE  STARÉM  ZÁKONĚ  BOHEM  ODSOUZEN  JAKO  TREST  SODOMY  A  GOMORY,  a když uvážíme, že i civilní zákony mnoha národů donedávna považovaly toto jednání za hodna těžkých sankcí, měli bychom to pokládat za dostatečné důvody a  BÝT  PŘESVĚDČENI  O  JEHO  NEBEZPEČÍ  PRO  DUŠI  I  TĚLO.   Tělo totiž je tím vystaveno stupňující se invazi různých forem infekce nebo nezvratné septikémie, která často vede až k smrti. To je důvod, proč lékaři a psychologové pomáhají těmto osobám k osvobození z tohoto stavu, protože dvě těla stejného pohlaví nejsou „komplementární“ při sexuálním aktu, jak je tomu mezi mužem a ženou, ale jsou „používána“ nepřiměřeně a násilně proti samotné anatomické skladbě těla a to má za následek nenapravitelná fyzická a psychická poškození, takže mnoho gayů je nuceno obrátit se k drogám dříve, než se oddají sexu.
     A i když je na světě  MNOHO  GAYŮ,  kterým se každý rok podaří vynikajícím způsobem vyřešit tuto situaci, viz např. Luca di Tolve, který vede úžasnou kampaň, nebo mnoho dalších, kteří  PŘIJÍMAJÍ  ŽIVOT  V  ČISTOTĚ   a  obětují  Bohu  vzniklé  utrpení. Bohužel  EVROPSKÁ  LOBBY  USILUJE  LEGALIZOVAT  MRAVNÍ  NEZŘÍZENOST  s odvoláním na domnělá práva gayů, pomáhá zločinné gender ideologii,   A  ZAPLÉTAJÍ  DO  SEXU  NEVINNÉ  TVORY  JIŽ  V  JESLÍCH.   A kdo si dovolí nesouhlasit, velmi riskuje, jako v nejhorších totalitních režimech. Tato profanace nevinnosti, kterou prosazují nepřátelé lidí i Boha, je horší než potrat a  SVOLÁVÁ  NA  SVĚT  BOŽÍ  TRESTY!  MUSÍME  SE  velmi  KÁT  ZA  SVOU  MLČENLIVOU  SPOLUVINU!!! Nacházíme se na tak dramatickém rozcestí dějin, že musíme být schopni obětovat všechno pro Pravdu Ježíše Krista, i kdybychom měli podstoupit pronásledování, jaké snášejí tisíce křesťanských bratří ve světě.
       PAPEŽ  FRANTIŠEK  MLUVÍ  ČASTO  O  MILOSRDENSTVÍ,  ALE  NIKOLIV  O  HŘÍCHU  A  OBRÁCENÍ!   Pokud je hřích ignorován, ať jde o jakékoli špatné jednání, které více či méně uráží Boží zákon a lásku, nikdy nedospějeme k pokání a lítosti, které jsou pro odpuštění nezbytné, a pak je zbytečné mluvit o milosrdenství, které nikdy nemůže nahradit Boží spravedlnost a milost odpuštění, kterou Bůh uděluje tomu, kdo ho vyzývá s upřímným srdcem.
      Papež František nám říká, že Bůh nám odpouští vždy, proto mlčí o hříších, jako je potrat, smilstvo, gender, vyhlazování křesťanů. … a naopak nám dává odpovědnost za smrt emigrantů ve vlnách moře. Tyto skutečnosti nás velice bolí, ale nejsou naším hříchem, ale hříchem těch, kteří je jen z touhy po zisku posílají na tyto riskantní cesty.
      Lidstvo nemůže přehlížet Krista, pravého Boha, ani církev, kterou založil a která je pevnou hrází proti silám temna a naší nadpřirozenou obranou, jak to vyslovil sv. Petr: Není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni. V tom všem sehrává postava papeže zásadní roli, protože pro křesťany je Kristovým Náměstkem, tzn. nejvyšší duchovní autoritou a nejautoritativnějším morálním hlasem.
       O tom je přesvědčeno  ZEDNÁŘSTVÍ,   které si je vědomo nadpřirozené moci církve a  CHCE  NEUTRALIZOVAT  její vnitřní  DUCHOVNÍ  SÍLU  BISKUPŮ,  KARDINÁLŮ  I  SAMOTNÉHO  PAPEŽE,  aby nakonec zničilo vazbu národů s papežem, aby ho oslabilo, učinilo zranitelným  A  MOHLO  S  NÍM  SNÁZE  MANIPULOVAT  PŘI  NASTOLENÍ   „NOVÉHO  SVĚTOVÉHO  ŘÁDU“  PODŘÍZENÉHO  SATANOVI,   od kterého si bláhově slibuje moc a peníze. Aplikuje „vítěznou strategii“, která  CHCE  UČINIT  Z  LIDÍ  MASU  ODDANOU  OSVOBOZENÉMU  SEXU,  KTERÝ  SI  PŘEDSTAVUJÍ  JAKO  PRÁVO  i povinnost.
        Kdo by dokázal vymyslet ďábelštější plán než  IDEOLOGII  GENDER,   která má být závazná už v předškolním věku a dělat z lidí masu s vymytým mozkem, a nenachází jinou opozici než církev. Mnoho laiků, sdružení a škol brání právo dítěte mít matku a otce v řádné rodině založené na manželském svazku muže a ženy, jak tomu bylo dosud v celých lidských dějinách.  ALE  JAKÝ  HLAS  POZVEDÁ  CÍRKEV  PROTI  TĚMTO  ZLOČINNÝM  SNAHÁM???   Bouří proti kapitálu, sociální nespravedlnosti, proti bohatství církve, ale  ŽÁDNÁ  CÍRKEVNÍ  AUTORITA  a tím méně papež František  SE  NESTAVÍ  PROTI  TOMUTO  ĎÁBELSKÉMU  PLÁNU  zaměřenému proti lidstvu, který je nebezpečnější než všechny jiné zločiny.
      Zdá se, že papež Bergoglio degradoval „Petrův primát“ na úroveň hypotetického „primátu sociálního“ změřeného na otázky pedagogické, politické, ekumenicko – mezináboženské, zatímco církev nám vždy představovala jako hlavní papežův úkol POSILOVAT  BRATRY  VE  VÍŘE.  To také Pán uložil prvnímu papeži před svým zajetím v Olivové zahradě: Šimone, Šimone, Satan si vás vyžádal, by vás tříbil jako pšenici, ale já jsem prosil za tebe, aby tvá víra neklesala, a ty, až se jednou obrátíš, utvrzuj své bratry (Lk 22, 31).
      Spíše než utvrzováním bratrů ve víře je Bergoglio zaměstnán tím, jak utvrdit všechny v mezináboženském dialogu.   HLÁSÁNÍ  EVANGELIA  POHANŮM  JIŽ  NENÍ  AKTUÁLNÍ,   protože ti si prý mají střežit hodnoty své původní kultury; také takové kultury, která praktikuje kamenování, mrzačení, mnohoženství, magický okultismus, protože TRADIČNÍ  HLÁSÁNÍ  EVANGELIA  JE  "PROSELYTISMUS".
      Kristus však nepožadoval nic jiného než předávání jeho víry a nauky všem národům skrze slovo (fides ex auditu) a především skrze svátosti:  KŘEST  NÁS  ČINÍ  BOŽÍMI  DĚTMI  A  SMÝVÁ  NAŠE  HŘÍCHY   VE  SVÁTOSTI  POKÁNÍ,   prostřednictvím kněze   ODPOUŠTÍ  VINY,    dává sílu ve svátost biřmování, zmírňuje utrpení nemocných a odpouští jejich hříchy ve svátostném pomazání,  POSVĚCUJE  DŮSTOJNOST,  SVATOST  A  JEDNOTU  MANŽELŮ   v manželství a obdařuje je darem života.  Tak to Kristus přikázal své církvi; za to se modleme a obětujme, aby ji uchránil ode všech novot a idolů, aby jí dal vytrvalost a trpělivost v utrpení a pronásledování  POD  VEDENÍM  PRAVÉHO  A  SKUTEČNĚ  SVATÉHO  PAPEŽE!!!
             (Patrizia Stella La Verita vi farra liberi)

             SCALFARI: "PAPEŽ  FRANTIŠEK  ODBOURAL  PEKLO!"

      Se souhlasem papeže zveřejnil Scalfari v minulosti vícero rozhovorů a úvah, ve kterých papež kladl do jeho úst výroky, které budily pozdvižení. Ačkoliv Scalfari sám prohlásil, že při těchto rozhovorech nepoužíval záznamník ani si nedělal žádné poznámky, nýbrž psal to, co si zapamatoval, nikdy se Svatý stolec od těchto výroků nedistancoval. Papež byl naopak k dispozici k dalším rozhovorům, osobně i telefonicky.
     Seznam teologicky sporných nebo neúnosných výpovědí, které Scalfari připisuje papeži, stále roste. Od odbourání hříchu až k absolutnímu primátu svědomí, od prohlášení, že se nehodlá obrátit, po požadavek „univerzálního promísení všech“ až ke komunistům, kteří smýšlejí jako křesťané.
     První rozhovory byly mezitím ve Vatikánu knižně publikovány, ty nejnovější zveřejnil v plném znění L´Osservatore Romano. Zveřejnění oficiálními médii Vatikánu vyvolává otázku, zda se jedná o součást Bergogliova papežského učitelského úřadu, nebo o papežovy soukromé názory, o nichž dosud nebylo rozhodnuto.

                               Nová kniha Vincence Paglii
      9. října zveřejnil Scalfari posudek nové knihy preláta, který byl duchovním asistentem společenství Sant´Egidio a stal se jeho prvním biskupem. Nejnovějším jeho počinem byla proměna hlavního chrámu v Bologni na velkou jídelnu při papežově návštěvě tohoto města. Nedávno jmenoval Bergoglio novým boloňským arcibiskupem Mateo Zippiho rovněž ze společenství Sant´Egidio. Multifunční transformace chrámu měla Bergogliovi umožnit, aby poobědval s „chudými a migranty“. (Sant´Egidio to praktikuje již od 80. let.)
                                     Scalfari napsal:
      Papež František – a to opakuji – odboural místa věčného pobytu duší na onom světě. Teze, kterou papež zastává, je, že duše těch, kteří páchali zlo a nelitovali, PŘESTANOU  EXISTOVAT,  zatímco ti, kteří se osvobodili od zlého, budou přijati do věčné blaženosti, kde patří na Boha.
       To je téze jak Františkova, tak Pagliova. Zde připojuji poznámku: Poslední soud, který patří k tradici církve, ztrácí smysl. Duše, které volily zlo a praktikovaly je, zmizí, a poslední soud zůstává pouhou předlohou pro velkolepé obrazy z dějin umění.

                               Scalfariho záliba v Pagliovi
     Scalfari ve svém článku Mons. Pagliovi jako autoru knihy nešetří chválou. Paglia to dotáhl, dost nepochopitelně, r. 2012 ještě za papeže Benedikta XVI. v konečné fázi jeho pontifikátu až na „ministra rodiny“, kde se také na první tiskové konferenci vyznamenal svými homofilními výroky, při čemž ortodoxními výroky pohrdal nebo o nich pomlčel. Za Františka se pak z mlčenlivého muže stal výmluvný řečník, hlásná trouba nové manželské morálky, která oslavuje Marco Panellu, nejradikálnějšího odpůrce církve, jehož po smrti Paglia takřka svatořečil.
     V průběhu kuriální reformy přetvořil František „ministerstvo pro rodinu“ a jmenoval Pagliu velkým kancléřem Papežského institutu pro studium manželství a rodiny a předsedou Papežské akademie pro život. V obou papežských institucích, které založil papež Jan Pavel II. na obranu manželství a rodiny a práva na život nenarozených dětí, nezůstal kámen na kameni. Přesně v linii papeže Františka, který po měsících mlčení v září 2013 prohlásil, že „neudržitelné hodnoty“ pro něho nemají význam, vybudoval Paglia z Františkova pověření obě instituce radikálně ve smyslu „nového humanismu“. O tom píše Eugenio Scalfari ve své recenzi.
     Odbourání „posledního soudu“, které Scalfari hlásá ve jménu papeže Františka a Mons. Paglii má také svou ironickou stránku. Paglia jako biskup v Terni dal ve své katedrále zobrazit Poslední soud ve středověkých dimenzích. Místní tisk poukazoval na zvláštnost tohoto zobrazení: Připomíná totiž příliš homoerotiku.

                     Jádro Pagliova (a Františkova) myšlení
     Vraťme se k „naukám“, které hlásá Scalfari ve jménu papeže Františka. Ve své nejnovější recenzi knihy Vincenza Paglii píše:
"Budu citovat jádro myšlení, které vyjadřuje autor na prvních stránkách knihy: Jestliže na jedné straně platí, že člověk 21. století se může cítit svobodnější, je dnes jistě také osamělejší, shrbený pod tíhou neviditelného, a přece velmi těžkého břemene. Tím je Já, naplněné jeho vlastní kompetencí. Cítí se být jedinečným. Všechno se musí točit kolem něho. Individuum se cítí být přinuceno snít, rozhodovat, chtít a objevovat. A rozhodne se, přičemž použije slova jednoho svého kolegy nejvyšší intelektuální úrovně, který už mezitím neexistuje: Carlo Maria Martini. Slova pronesl v roce 2003. Zde jsou: „Vy moderní humanisté, kteří jste proti transcendenci vyšších věcí, musíte uznat náš nový humanismus. Také my, více než všichni, podporujeme člověka. Chceme podpořit společný názor a společné úsilí mezi věřícími a nevěřícími, aby mohli společně vyjít vstříc požadavkům naší doby.“
     Dovoluji si na tomto místě připomenout, co jsme k tomuto tématu řekli, papež a já, při našem setkání, kdy jsme se spřátelili. Hodnotili jsme jeho nasazení pro moderní církev, která se umí dohodnout s laicistickou modernou. (…) Zeptal jsem se ho na možnosti setkání s modernou. Jeho odpověď byla: 'My věřící, a samozřejmě především my kněží a my biskupové, věříme na Absolutno, ale každý z nás svým způsobem, každý má svou vlastní hlavu a své vlastní myšlení. Naše absolutní pravda, kterou všichni sdílíme, se člověk od člověka liší. Nebráníme se diskuzím, když naše rozdílné myšlení srovnáváme'. To byla odpověď papeže Františka, která je samozřejmě velmi často citována v Pagliově knize".
                                                                                                   (…)
     Zakončím recenzi větou, kterou autor napsal, aby poukázal na jádro svého myšlení: „Ti, kteří věří v Boha (nábožní) a ti, kteří věří v člověka (humanisté), nacházejí v setkání s chudými drahocennou alianci. Řekl bych, že odtud bychom měli vycházet, abychom zacelili trhliny v naší společnosti. Účast na osvobozování chudých naznačuje linii povznášející změny. Pro křesťany je tento humanismus základní: „Kdo potkává chudého, potkává samotného Boha“.
     Dodávám za sebe: Pro nevěřící je to setkání s laickými hodnotami svobody, rovnosti a bratrství. Děkuji, milý Vincenzo, za knihu, kterou jsi napsal!
     (Giuseppe Nardi, Katholisches) (Bohužel, titul knihy nevíme)
                                  ALENKA  V  ŘÍŠI  AMORIS  LAETITIA
                                                     1. část
     Nezbytnost postavit se kriticky k dokumentu papežského úřadu je bezprecedentní situace. Bylo by k tomu zapotřebí nějakého velkého světce, jako je sv. Pavel, sv. Atanáš, sv. Bernard nebo sv. Kateřina Sienská, který by měl odvahu a duchovní pověření, tzn. pravý dar proroctví, aby řekl pravdu Petrovu nástupci a přivedl ho k lepšímu duchovnímu postoji a koncepčnímu rámci.
                         1. Znepokojení obecného rázu
     Autorka se úvodem odvolává na Boží zákon, který Bůh vyryl svým prstem do kamenných desek (Ex 31, 8; 32,15); K Desateru patří: Nesesmilníš (Ex 20,14) a Nepožádáš manželku svého bližního (20,17).
     Náš Pán sám prohlásil: Kdo se rozvede se svou ženou a ožení s jinou, dopouští se cizoložství (Mk 10,11). Svatý Pavel to zdůraznil větou: Proto když by za života svého muže chtěla patřit jinému muži, budou jí říkat cizoložnice (Řím 7, 3).
     V ohlušujícím mlčení se slovo „cizoložství“ ve slovníku Amoris laetitia (dále AL) vůbec nevyskytuje. Místo toho zde nacházíme něco jako „neregulérní svazek“a „neregulérní situace“, přičemž „neregulérní“ je v uvozovkách, jakoby se autor chtěl od toho držet v odstupu. Bohužel konstatujeme, že ve slovníku AL nejsou obsaženy výrazy jako „přikázání“, stejně tak jako „poslušnost“. Místo toho zde několikrát nacházíme tzv. „ideály“.
     Další pojem, který schází v AL, je „věčná spása“. Nejsou zde jmenovány ani nesmrtelné duše, které dychtí po věčné spáse. „Věčný život“ a „věčnost“ se objevují v § 168 a 166 jako nevyhnutelné dovršení osudu dítěte, ale bez zmínky o nezbytnosti milosti a zápasu a bez zmínky o věčné spáse, která je součástí této cesty.
     K  ČEMU  JE  TAKOVÝ  ROZVLÁČNÝ  TEXT,   třikrát delší než Familiaris consortio? Je to jistě  VELKÁ  PASTORAČNÍ  NEZDVOŘILOST.. Papež František chce, aby se to všechno přečetlo „s trpělivostí a pozorností“ (§ 7). Někteří z nás to opravdu přečetli. VELKÁ  ČÁST  TEXTU  JE  NUDNÁ, zvětralá. Františkovu řeč shledávám nejen tu a tam, ale všude plochou, jednorozměrnou, povrchní, dalo by se říct naivní, bez smyslu pro hloubku,  S  VYLOUČENÍM  SLOV  SVATÝCH  A  PRAVDIVÝCH,   která zvou zajet na hlubinu.
      Jedna z málo vítaných charakteristik AL jsou mnohé nakvašené a nevrlé komentáře papeže Františka, polemické výpady, které degradují ráz dokumentu. Např. v poznámce (351) papež napomíná kněze, že zpovědnice nemá být mučírnou. Mučírnou?
    Jiná pasáž (§ 36) říká: Kromě toho jsme často prezentovali manželství způsobem, který jeho sjednocující účel, pozvání k růstu v lásce a ideál vzájemné pomoci ponechával ve stínu téměř exkluzivního důrazu na povinnost plodit potomstvo.
    Kdo má alespoň malé znalosti o vývoji nauky o manželství, ví, že sjednocujícímu dobru věnuje obnovenou pozornost alespoň na začátku Gaudium et spes (§ 49) s historickým zázemím několika desetiletí.  Podle mého soudu jsou tyto útočné a nepodložené karikatury nedůstojné té vážnosti, jakou si zaslouží  APOŠTOLSKÁ  EXHORTACE.
    V § 121 – 122 MÁME EXEMPLÁRNÍ  UKÁZKU,  JAK  ZCESTNÝ  JE  STYL  PAPEŽE  FRANTIŠKA.   Po úvodním popisu manželství jako „drahocenného znamení“ a „ikony Boží lásky pro nás“, obratem po několik řádcích se tento obraz Krista a jeho církve stává „strašným břemenem“, které se manželům nakládá. Výraz „břemeno“ je použit už v § 37. Ale kdo očekává od snoubenců okamžitou dokonalost? Kdo nechápe, že  MANŽELSTVÍ  JE  PROJEKT  NA  CELÝ  ŽIVOT,  život růstu v prožívání této svátosti?
     Řeči papeže Františka o emocích a vášni (§§ 125, 242, 143, 145) nemají nic společného s naukou církevních otců a učitelů duchovního života a velkou církevní tradicí, ale  SPÍŠE  ODRÁŽEJÍ  MENTALITU  POPULÁRNÍCH  MÉDIÍ.  Prostoduché směšování erotiky a sexuální tužby v § 151 je plodem zcela laické vize, která vůbec nezná dokument „Deus caritas est“ papeže Benedikta, ponořený do meditativního výkladu tajemství spojujícího »eros«, »agapé« a kříž.
     OCITÁME  SE  V  ROZPACÍCH  NAD  VÝKLADY  DVOJZNAČNÉHO  SMYSLU  v § 243 a 246, které ponoukají názor, že je to svým způsobem vina církve nebo něco takového, že by se církev snad měla omluvit za skutečnost, jestliže její údy vstupují do objektivně cizoložného společenství, a tak se vylučují z účasti na sv. přijímání. TOTO  JE  VŮDČÍ  MYŠLENKA,  KTERÁ  PROSTUPUJE  CELÝ  DOKUMENT.
     Několikrát jsem se při četbě tohoto dokumentu zastavila a zamyslela: „TAKOVÉ  MNOŽSTVÍ  STRÁNEK,  A  VŮBEC  SE  TU  NEMLUVÍ  O  KRISTU"!   Příliš často jsme syceni dlouhými trapnými radami venkovského strýce, které by mohl poskytovat nějaký laický novinář bez víry, stránky Reader’s Digest nebo víkendová příloha novin o životním stylu.
      Ale všechna tato chvályhodná nauka  JE   podle mého názoru  PODKOPÁNA  CELKOVOU  RÉTORIKOU  EXHORTACE  A  VŮBEC  CELÉHO  PONTIFIKÁTU  PAPEŽE  FRANTIŠKA.  Ona potvrzení katolické nauky jsou vítaná, ale musíme si položit otázku: nemají spíše váhu přechodného entuziasmu než aktuální autority katedry sv. Petra? Říkám to zcela vážně. Můj instinkt mi říká, že další materiál bude o tzv. „manželství osob“ stejného pohlaví. Jestliže je možné ospravedlnit stav objektivního cizoložství na základě konstruktivních prvků, které již nebo ještě nekorespondují s církevní naukou o manželství (292) a omlouvat to tzv. „pastorační cestou postupného růstu“ atd., kam až bude možno dojít při aplikaci stejného rozumování nad svazky osob stejného pohlaví?
                                      ALENKA V ŘÍŠI  AL
                                                  2. část
                                Nad četbou osmé kapitoly
     A to všechno uvádím ještě dříve, než došlo k četbě 8. kapitoly. Ještě jsem neskončila jeho četbu a  BYLO  NAD  SLUNCE  JASNĚJŠÍ,  ŽE  PAPEŽ  FRANTIŠEK  CHTĚL  OD  POČÁTKU  UPLATNIT  NĚJAKOU  PODOBU  KASPEROVA  NÁVRHU. (Kardinál Kasper je jedním z počtu černých "vran", které si František dosazuje do vedení.)  A je to tady, Kasper vyhrál.   A to všechno uvádím ještě dříve, než došlo k četbě 8. kapitoly.
      Napadlo mě, zda mimořádná rozvláčnost prvních sedmi kapitol neměla za cíl nás vyčerpat dříve, než dospějme k této KLÍČOVÉ  KAPITOLE,  ABY  SE  SNÍŽILA  NAŠE  POZORNOST.  Pro mne je problematický celý obsah osmé kapitoly, nejen § 304 a poznámka 351.  Pojďme dále. Slova § 295 o postoji sv. Jana Pavla II. k „zákonu graduality ve Familiaris consortio 34 se mi jeví jako lstivě proradná a zfalšovaná. Je to totiž snaha kooptovat a zkorumpovat Jana Pavla II. pro podporu „situační etiky“, aby bylo možno opřít se na vrub svatého papeže o jeho láskyplnou a rozvážnou pastoraci a úsilí. Poslyšme tedy, co Jan Pavel skutečně řekl na téma zákonu graduality: »Manželé... však nemohou pokládat zákon za pouhý ideál, kterého se má dosáhnout jednou v budoucnosti, ale  MUSÍ  HO  POKLÁDAT  ZA  KRISTŮV  PŘÍKAZ  A  SNAŽIT  SE  PŘEKONÁVAT  TĚŽKOSTI  ZE  VŠECH  SIL!  Proto se nemůže takzvaný 'postupný vývoj', neboli 'postupná cesta' chápat jako 'odstupňování zákona', jako kdyby byly v Božím zákoně různé stupně a druhy přikázání, rozdílné podle lidí a situací. Všichni manželé jsou podle Božího plánu povoláni ke svatosti.«
    Také poznámka 329 v Al představuje  KRÁDEŽ  A  PODVOD.  Cituje pasáž z Gaudium et spes týkající intimního manželského života. Ale skrytým trikem ji aplikuje na rozvedené a sezdané. Takováto  ZKOMOLENÍ  evidentně dokazují, že odkazy a poznámky používané v tomto dokumentu jako nosné sloupy,  MUSÍ  BÝT  NÁLEŽITĚ  PROVĚŘENY!
    Již v § 297 vidíme, jak se odpovědnost za „neregulérní situace“ přenáší na pastýře. Argumentace postupují krok za krokem subtilně k záměrnému cíli. § 299 klade otázku, jak mohou být překonány„různé formy vylučování aktuálně praktikované“, a § 301 uvádí návrh: „rozhovorem s knězem v interním fóru“. Je těžké si domyslet, jakým směrem argumentace postupuje? Tak dospějeme v § 301 k bodu, který se už na nic neohlíží, přičemž sestupujeme do víru „polehčujících okolností“. Jak se zdá, „stará úzkoprsá církev“ je konečně nahrazena „novou velkodušnou církví“: v minulosti jsme zřejmě mysleli, že ti, kteří žijí v „neregulérní situaci“ bez kajícnosti,  JSOU  VE  STAVU  SMRTELNÉHO  HŘÍCHU;   nyní naopak je možné, že vůbec nejsou ve stavu smrtelného hříchu, dokonce v nich může působit posvěcující milost!!!
      V § 304 je vysoce technická apologie kazuistické morálky spočívající výlučně ve filozofických termínech, které  NEMAJÍ  PRAŽÁDNOU  SOUVISLOST  S  KRISTEM  A  VÍROU.   Není možné nepomyslet, že tahle pasáž je z jiné dílny. Není to Františkův styl, i když předpokládám, že je to jeho myšlenka.....v této poznámce 305 papež František cituje čtyřikrát sám sebe. Ve skutečnosti to vypadá tak, že pro papeže Františka v AL tím nejčastěji citovaným referenčním bodem je on sám, a i to je samo o sobě zajímavé.
       Ve zbytku kapitoly papež František mění kurs. Připouští zkroušeně, že jeho pojetí může vytvářet prostor, který vede ke zmatku (§ 308). Na to odpovídá  DISKUZÍ  O  "MILOSRDENSTVÍ".   
     Cituji slova mého rozumného přítele, ženatého, který mi řekl ještě dříve, než byla apoštolská exhortace publikována: „Doufám, že by se mohl vyhnout dvojznačnostem.“ Nuže, myslím, že ani ta nejzbožnější četba nebude souhlasit s tím, že se dvojznačnostem vyhnul. Abychom to řekli slovy samotného papeže Františka, »vyskytují se také  DVOJZNAČNÉ  JEVY« ( § 33). ANO,  VYSKYTUJÍ  SE  v tomto dokumentu a dovolím si říct,  V  CELÉM  JEHO  PONTIFIKÁTU!!!
Kdo si přečte pozorně v encyklice Veritatis splendor řekněme §§ 95 -105, zda nedospěje k závěru, že je zde hluboký nesoulad mezi encyklikou a touto apoštolskou exhortací?
      V letech svého mládí jsem se trápila s hádankou: Jak mohu poslouchat neposlušného? NEBOŤ  I  PAPEŽ  JE  POVOLÁN  K  POSLUŠNOSTI, a to dokonce poslušnosti par excelenc

                                     ALENKA  V  ŘÍŠI  AL
                                               3.část
                      Důsledky, které tu a tam vzejdou z AL
     TAKOVÝ  DOPAD  JE  TAK  ZARÁŽEJÍCÍ,  ŽE  MŮŽE  ZPŮSOBIT  ÚPLNÝ  KRACH  PŘEDÁVÁNÍ  KATOLICKÉ  VÍRY!  
 K podobnému závěru nás přirozeně přivádějí i další aspekty církevního a sociálního úpadku: zprofanování falešného výsledku obnovy církve v posledních desetiletích; ztřeštěná a zbloudilá politika inkulturace aplikovaná na vykořeněnou západní kulturu a militantní sekularismus; nesmírně progresivní eroze manželství a rodiny ve společnosti; útoky na církev, které jsou silnější zevnitř než zvenčí, jak ohlašoval již Benedikt XVI.; trvající zrada některých teologů a laiků v oblasti antikoncepce; hrozné sexuální skandály, nesčetné svatokrádeže, zmaření ducha liturgie, faktická interní schizmata v celé sérii velmi závažných problémů, důvtipně maskovaných pod zdáním jednoty de iure, modely hluboké neshody duchovní a morální. A divíme se, že církev se ocitá ve stavu malátnosti a přímo se vytrácí?
     Mohli bychom uvést také dlouhé časové předehry AL. I když jsem trochu staršího smýšlení,  VIDÍM  V  TOMTO  DOKUMENTU  ŠPATNÉ  PLODY   určitého vývoje druhého tisíciletí západní církve. Z nich poukážu zvláště na dva: silně racionalistická a dualistická forma tomismu praktikovaná jezuity v XVI. století a v tomto kontextu jejich konstrukce kazuistiky smrtelného hříchu v XVII. století. Kazuistické umění bylo aplikováno v nové kategorii posvátné vědy nazvané „theolgia moralis“, ve které je podle mého názoru důmyslně aplikované pravidlo: vyhodnotit - technicky, případ od případu - nejmenší možnou míru uvědomění  S  CÍLEM  VYHNOUT  SE  OBVINĚNÍ  ZE  SMRTELNÉHO  HŘÍCHU!   Co je to za duchovní cíl? Co je to za duchovní vizi?  Dnes kazuistika pozvedá svou ohavnou hlavu v nové formě situační etiky v AL, kde je jí, upřímně řečeno, habaděj,  I  KDYŽ  BYLA   VÝSLOVNĚ  ZAKÁZÁNA   sv. Janem Pavlem II. v encyklice Veritatis splendor.
                                          Závěr
     Nesmíme se dát svést k reakcím nepřátelství vůči papeži Františkovi, jinak riskujeme, že upadneme do ďáblovy léčky. I tohoto hluboce nedokonalého Svatého otce musíme ctít, vytrvat v lásce a modlit se za něho. S Bohem nic není nemožného. KDO  VÍ,  ZDA  NEPŘIVEDL  BŮH  Jorge Marii Bergoglia  DO  TÉTO  POZICE,  ABY  NAŠEL  DOSTATEČNÝ  POČET  OSOB,  KTERÉ  SE  ÚČINNĚ  MODLÍ  ZA  SPÁSU  JEHO  DUŠE?
       Především ve své mysli nesmíme ani v nejmenším pochybovat o evangeliu. Samozřejmě, určitá strategie nátlaku na oficiální vyjasnění budoucí pastorační praxe je nezbytná. Vyzývám především biskupy, aby tak učinili. Někteří se mohou nacházet ve velmi obtížných situacích vzhledem ke svým spolubratřím, což vyžaduje přímo heroickou víru. Jsou připraveni na pranýřování, metaforicky řečeno, které je může postihnout? Jistě, někdo by si mohl hledat iluzorní bezpečí v konvenční prázdnotě a v povrchních sympatiích, což je velké pokušení pro církevní představitele jakožto veřejné činitele. To nikomu neradím. Doba je těžká, mnohem těžší, než si myslíme. Jsme vystaveni zkoušce. „Pán je zde a volá tě.“
      Kdo z nás se nedokáže ztotožnit s touto svízelnou situací duchovního boje z vlastního života , tzn. tvrdého zápasu s nějakou nezkrotnou vášní, kdy těžce hledal cestu úniku, nebo když byl dlouho v zajetí nějakého hříchu, než jeho mravní život vyústil do prostoru větší svobody?
     Kdo si nevzpomíná na slavnou modlitbu svatého Augustina k Bohu v předvečer jeho definitivního obrácení: Domine, da mihi castitatem, sed noli modo! Ó Pane, dej mi čistotu, ale ne hned!
     Myslím, že když tyto osoby navštěvují mši svatou a zdržují se od svatého příjímání, může být jejich chování pro nás všechny velkým svědectvím. Ano, je to zvolání, které vyzývá, abychom s velkou pečlivostí zkoumali své dispozice, chceme-li mít účast na nejsvětějším Těle a Krvi našeho Pána.

   A propos, přišla mi na mysl věta herce Richarda Harrise, katolíka, který už mnoho let nežije podle víry: »Jsem dvakrát rozvedený, ale raději zemřu jako špatný katolík, než abych změnil církev, protože se mi přizpůsobila«.
            Pramen: www.chiesa
                                                           
             QUO  USQUE  TANDEM  ABUTERE  PATIENTIA  NOSTRA?   
                      ( Jak daleko budete zneužívat naší trpělivost?)
                                  18. února 2017

     Biskup Laun ze Salzburgu píše: »Papeži jako dobrému pastýři je možno klást otázky, i kritické. Někdy je lépe pomlčet tváří v tvář omylům, kterých se může papež dopustit. Nikoliv však v tomto případě. Není možné odložit otázku, o které se dnes diskutuje. Týká se církve, lidu, jeho osobního vztahu k Bohu, obrazu církve před ní samou i navenek. Existuje povinnost poslušnosti vůči papeži a autoritě církve; stejně tak existuje v církvi právo a povinnost svobodně promluvit, i když je obtížné obě věci spojit. Víra a rozum musí spolupracovat. I to je povinnost katolíka«.
     Jsem o něco starší než pan biskup ze Salzburgu a za mého života se v církvi vystřídalo sedmero papežů. To, co mě naučil první z nich a co jsem poslušně přijal, předkládal mi k věření i druhý, třetí, čtvrtý … až přišel tenton sedmý a  VNUCUJE  k přijetí něco,  CO  BYLO  nejen pro předchozích šest, ale  PRO  VŠECHNY  DOSAVADNÍ  NAPROSTO  NEPŘIJATELNÉ,   protože je to v naprostém rozporu s tím, co nám k věření důrazně předkládá sám zakladatel Církve, Boží Syn Ježíš Kristus. Apoštolové, kteří jeho nauku přijali jako první,  POKLÁDALI  JI  ZA  POSVÁTNOU  A  NEPORUŠITELNOU  a jako takovou ji pečlivě předávali dalším pokolením.   TATO  NEDOTKNUTELNOST  BOŽÍHO  SLOVA  JIM  BYLA  TAK  SVATÁ,  ŽE  NAPROSTO  NEPŘIPOUŠTĚLI  ŽÁDNÉ  SVOBODOMYSLNÉ  ÚPRAVY  ČI  DOKONCE  ZMĚNY  A  NOVOTY!  Za všechny to zdůraznil svatý Pavel v listě ke Galaťanům: A kdybychom vám my sami nebo anděl z nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! A aby bylo jasné, že se nepřeřekl a že nic nepřehání, dodává: Co jsem řekl, opakuji ještě jednou. HLÁSÁ-LI  VÁM  KDO  EVANGELIUM  ODCHYLNÉ  OD  TOHO,  KTERÉ  JSTE  PŘIJALI,  BUĎ  PROKLET!
     Nyní jako sedmý papež v pořadí přichází někdo, kdo předkládá zcela jiné, odchylné evangelium, než hlásali apoštolové. Nejedná se o omyl, je to promyšlený, dlouhodobý, podlý a tvrdošíjný záměr a podle slov apoštola Pavla je i pro mne hlasatel tohoto odlišného evangelia proklet. Neproklel jsem ho já, ale Apoštol národů. I kdyby se dalších nevím kolik „papežů“ drželo zbloudilé nauky tohoto současného, nic se tím nemění. Evangelium zůstává evangeliem a oprávněné prokletí svatého Pavla je neodvolatelným prokletím. Nic na tom nemění ďábelsky prohnaný způsob, jakým to dělá: NAVÁDÍ  SVÉ  HLÁSNÉ  TROUBY,  ABY  LHALY  A  TYTO  LŽI  AUTORIZUJE  SVÝM  MLČENÍM!
    Není to něco, co by z ničeho nic spadlo z nebe.  SÁM  PÁN  NÁS  VAROVAL  PŘED  FALEŠNÝMI  PROROKY,  ale zatím si počínáme, jakoby se nás to nemohlo týkat, tak jako se nás podle Roncalliho netýkalo 3. fatimské poselství a odsoudil je k zatajení a zfalšování.
     Problém pardonování cizoložství, který Bergoglio zasévá v církvi jako „člověk nepřítel“ (Mt 13, 28), představuje skutečně zcela odchylné a velmi mylné evangelium. Jestliže zavedeme nikdy neslýchanou novotu „kreativního svědomí“,  ABY  HŘÍŠNÍK  SÁM  MOHL  UVÁŽIT,  ZDA  BOŽÍ  PŘIKÁZÁNÍ  MÁ  PRO  NĚHO  PLATIT  NEBO  NE,  začne se tato svůdná svévole záhy praktikovat nejen v případě konkubinátů, ale i ve všech dalších nezřízených formách pohlavního soužití a nakonec se rozšíří i na případy jakýchkoliv do nebe volajících urážek Nejvyššího. O kterémkoliv zločinu proti Bohu a lidem si bude moci pachatel prohlásit, že už to nemohl vydržet a musel jednat, jak jednal.
    Byli bychom bláhoví, kdybychom si mysleli, že si toho Bergoglio není vědom. Svědčí o tom jeho podlé mlčení, které ho usvědčuje, že nastalá situace není omyl nebo nedopatření, ale  VÝSLOVNÝ  ZÁMĚR  OD  SAMÉHO  POČÁTKU.
    ČEKÁME,  ZDA  SE  KONEČNĚ  NAJDE  STATEČNÝ  KARDINÁL,  KTERÝ  VRÁTÍ  BERGOGLIOVI  SVŮJ  KLOBOUK  A  POPRAVDĚ  SEČTE  CELÉ  JEHO  PŮSOBENÍ,  které mu od jeho prvního Bona sera až dodnes neuvěřitelně prochází, ačkoliv je výslovně zaměřeno proti církvi Ježíše Krista ve prospěch Nové církve v Novém světě.  JEN  SLEPÝ  MŮŽE  NEVIDĚT  JAK  TO,  CO  SE  ZA  POSLEDNÍ  ČTYŘI  ROKY  V  TÉTO  VĚCI  UDÁLO,  PODKOPÁVÁ  OD  ZÁKLADU  CÍRKEV!
    Ti, kteří mají tu odvahu poukazovat na současné nesrovnalosti a zlořády, by neměli zůstávat na půli cesty. Dokud neodhalí také jejich skutečný kořen, jsou jako lékař, který mastičkami hojí příznaky choroby, ale bojí se pojmenovat pravým jménem a vytrhnout kořen všech těchto smrtelných vředů. Bergogliovská kalamita není nic jiného než konkrétní aplikace zrádného koncilu, který celý probíhal v režii úhlavních nepřátel církve podle jejich plánu starého více než 200 let a kteří si nemohou vynachválit, jak jim jde Berloglio na ruku.
 A dobře si pamatuje tento klíč: Veškerá ďáblova lež je dovedně a lákavě zabalena do svatokrádežně zneužívaného slova LÁSKA!
   -vu-      

  Redakci katholisches poslal jeden rozčarovaný přítel Heilihenkreuzu tento komentář:

"Mezi mnoha přáteli Heligenkreuzu, mezi které také patřím, je oheň na střeše. V mnoha rozhovorech se projevilo rozhořčení. Jedni jsou pohněvaní, jiní se pokoušejí o ospravedlnění. Nejhorší ovšem je, že vůbec mezi přáteli povstal tento rozpor. Je to pokračování rozkolu a sporu, který vnesl do církve František skrze Amoris laetitia. Pokud jde o otázku, zda prof. Stark může dále učit nebo ne: když rektor Walner byl schopen se od profesora tak rozhodně distancovat, snad bude schopný udělat ve věci jasno, zda Stark může nebo nemůže učit. Jenomže "JASNO", jak se zdá,  SE  ZA  TOHOTO  PONTIFIKÁTU  STALO  ZCELA  CIZÍM  SLOVEM!  Heiligenkreuz byl pro mě vždy ostrovem pravověrnosti."
     (katholisches)                                              

                     TOPlist:    Bergogliova blamáž v Chile neutichá
                                    Biskup Juan Barros Madrid

                     Nepřijatelná papežova obrana chilského biskupa
     Je to již více než týden, co papež opustil Chile, ale v této andské zemi zůstává hlavním tématem případ biskupa z Osorno Juana Barrose, který zůstává centrem polemik pro svou blízkost k jednomu diecéznímu knězi, těžce zapletenému do pohlavního zneužívání. Bergogliovy výroky opakované ještě na palubě letadla při zpáteční cestě, že nemá důkazy, aby mohl formálně vystoupit proti Barrosovi, pobouřily nejen kardinála O´Malleye, ale také velkou část chilského kléru. Proč? K pochopení je třeba se podívat, co všechno v tomto případě svědčilo o nevhodnosti jmenovat Barrose diecézním biskupem.
      V minulých dnech hlavním tématem chilských novin byl otevřený dopis jednoho kněze, který tento příběh velmi dobře zná a byl jedním z těch, kteří Barrose veřejně obvinili. Jedná se o P. Petra Kliegela, diecézního kněze, který poskytl deníku El Mostrador dopis adresovaný chilským biskupům, v němž odhaluje drama diecéze, která zažila těžký případ pedofilie a současně projev laxnosti nejvyšších prelátů při jeho odhalování.
     »Cítím nutnost obrátit se k vám, biskupové, po těchto dnech naplněných návštěvou Svatého otce«, píše autor.
P. Kliegel působí v městě Osorno již 52 let. Církev v tomto městě postihla v posledních třech letech hluboká krize, pro kterou se změnila na „polní nemocnici“, o níž mluvil papež v roce 2014.
      »Bratři biskupové, moje křesťanské svědomí mě zavazuje mluvit upřímně pod břemenem bolesti a citů mnoha věřících, ačkoliv  MI  BYLO  ULOŽENO,  ABYCH  MLČEL.  Neboť rozpor mezi slovy a skutečným jednáním hierarchie dosáhl bodu, kdy takové mlčení není přípustné.
     V těchto třech letech nám nunciatura i Vatikán na mnoho našich výzev  NEDALY  ŽÁDNOU  ODPOVĚĎ.  A neučinil tak ani Svatý otec. Jednalo se s námi jako s loutkami. Nemám právo nikoho soudit, ale nebrat vůbec v úvahu hlas obětí sexuálního zneužívání a nevyvodit z toho důsledky, je těžký zločin. Obětem je třeba věřit, ať už jsou to ty, které se soukromě setkaly s papežem, nebo ty, které veřejně promluvily. Označit za pomluvu svědectví některých z obětí, je naprostá nehoráznost. Především když takové obvinění zazní z úst kardinála Errazurize (arcibiskupa v Santiago)«. Podle názoru tohoto kněze tímto jednáním uráží nejen diecézní společenství, ale celou chilskou církev.«
      Pisatel pak cituje Františkovo vystoupení v Palazzo dell Moneda, kdy vyslovil bolest a hanbu nad nenapravitelnou škodou způsobenou dětem příslušníky kléru. Obvinil biskupa Barrose, že se během celé papežské návštěvy schovával za papeže, ale za celou dobu tří let nebyl schopen se setkat s Juanem Carlosem Cruzem, jednou z  OBĚTÍ  KNĚZE  KARADIMY   a vyjasnit případ v přítomnosti nás kněží a jáhnů. Pastýř, který se vyhýbá nepohodlným a kritickým situacím, nemá srdce pro své stádo. »Je pro mě proto nepochopitelná a  NEPŘIJATELNÁ  ZÁŠTITA,  JAKOU  SVATÝ  OTEC  POSKYTUJE  takto jednajícímu pastýři. Církev, která se presentuje jako svědomí lidstva, má morální povinnost aplikovat morální kritéria s maximální evidencí«.
     Ale Barrosovi, který je stále terčem tvrdých ovlivnění, scházejí také četné předpoklady, aby mohl vykonávat poslání pastýře, neboť při jeho jmenování byly silně podceněny. Historické prostředí, ve kterém se náš biskup pohyboval více než 30 let, je stejné prostředí, které si veřejně pochvaluje jako příkladné, a přitom v něm jeden homosexuální kněz způsobil škody naší církvi a vyvolal pohoršení.
     »Jestliže ani za třicet let nic nezpozoroval, dokládá to naprostou neschopnost objektivního pohledu na reálná fakta.« A na základě faktů vytýká autor Barrosovi, že představil papeži zcela falešný obraz situace v diecézi, jak to vyplývá z papežova dopisu, který byl nedávno zveřejněn. Jak to? »Vy biskupové jste mohli zcela jasně poznat osobně i historicky, jaké bylo počínání současného biskupa v Osorno a jaké bylo očekávání celé diecéze. Ale vědomě jste papeži představili fatální zkreslení, protože jste věděli, že papež se může mýlit, jak sám připustil v jednom rozhovoru.
     Proto si církevní autorita »hleděla raději svých mocenských pozic, než aby dbala o nejvyšší zákon, jakým je spása duší. Jít za tímto cílem je nejpřednější morální povinností«.
      Slova tohoto kněze odhalují pohled na to, co se stalo v Chile, a vysvětlují důvody, proč se Bergoglio tak zastává biskupa Barrose, i když se jeho jednání projevilo jako nepřijatelné. A díky tomuto aktu obžaloby by se měla objevit v jasnějším světle skutečná odpovědnost za současnou situaci, a pak by měly následovat i příslušné kroky.   
     Blamáž v Chile,  Andrea Zambrano, La Nuova Bussola Quotidiana                                                  

  ODCHOD JAKO PROTEST K POMĚRŮM V KURII

7.3.2017                                                                                                                                                                                                                                                                   
      Irská sestra Marie Collinsová oznámila kardinálovi Sean Patrick O’Malley 13. února, že odchází z Papežské komise pro ochranu nezletilých. Jako důvod uvedla zcela nedostatečnou spolupráci ostatních úřadů kurie. Hlavním důvodem bylo propuštění tří pracovníků Kongregace pro nauku víry, kteří se zabývali právě problematikou boje proti zneužití mladistvých. Bergoglio svalil vinu na kardinála Müllera, a to zcela neoprávněně. Proti jejich propuštění se kardinál Müller bránil!
ZÁSAH  PŘÍZNAČNÝ  PRO  DESPOTU! +Aktuální slova prastarého žalmu: Žalm 49, 16-22
     Proč vedeš řeči o mých příkazech? Proč máš v ústech moji smlouvu:
  Ty, který nenávidíš kázeň a moje slova házíš za záda?
    Jen uzříš zloděje, už za ním běžíš, a vstupuješ do spolku s cizoložníky.
  Otevřeš ústa, a jsou plná zloby a tvůj jazyk osnuje lest.
   Kydáš hanu na syna své matky.
 To děláš, a já bych měl mlčet? Domníváš se, že jsem jako ty?
   Vznesu proti tobě žalobu a všechno ti postavím před oči!
                      AŽ  PŘIJDE  VAROVÁNÍ - OSOBNÍ  SOUD!