Nektar pro duši

CHOROBY OČÍ, příčina: vysoký tlak, cukrovka, dědičnost.

Co je to diabetická retinopatie a jaké jsou její příznaky a typy?

Nejčastější typ retinopatie souvisí s cukrovkou (diabetem). Diabetická retinopatie se obvykle vyskytuje u lidí s diabetem typu 1 a 2. To jsou obecně nejčastější typy, oba souvisejí s hladinou inzulínu v krvi a následně se zpracováním glukózy (cukru), což může vést k velmi závažným stavům. Cévy v sítnici na zadní straně oka postupně poškozuje vysoký obsah cukru v krvi. Diabetická retinopatie může být proliferující (rozrůstající se) nebo neproliferující (nerozrůstající se). Růstem se zde myslí tvorba abnormálních cév v sítnici.

Pacienti se mohou setkat s různými příznaky, mezi které patří rozmazané vidění a zmenšené zorné pole. K rizikovým faktorům, které mohou diabetickou retinopatii zhoršovat, patří kouření, vysoká hladina cholesterolu a vysoký krevní tlak.

Retinopatie na pozadí

Pokud je retinopatie rozpoznána v raném stádiu a došlo zatím jen k drobnému poškození, hovoříme o retinopatii na pozadí. Na cévkách na zadní straně oka se objevují drobné výdutě (mikroaneurysmata), které mohou uvolňovat menší množství krve. To je sice u lidí s diabetem normální, nicméně oční lékař by měl váš stav pečlivě sledovat, aby věděl, zda se problém nezhoršuje. Pokud totiž není tento problém včas léčen, může se vyvinout v proliferující diabetickou retinopatii.

Sítnice je membrána, která pokrývá zadní stranu oka. Přijímá světlo a přenáší světelné signály do mozku. Po odeslání takové informace se signály mění na obrazy. Pokud ovšem člověk trpí cukrovkou a jeho krevní cévy jsou poškozené, nemůže už sítnice svou funkci plnit. Výsledkem je unikání krve nebo tekutiny do středu sítnice (Makuly), a to má za následek rozmazané nebo zhoršené vidění. Taková situace je velmi nebezpečná a může při ní dojít až ke ztrátě zraku.

Typy retinopatie

Proliferující retinopatie

• U proliferující retinopatie dochází k tvorbě nových krevních cév (neovaskularizace) na vnitřním povrchu sítnice nebo ve sklivci (to je průhledný gel uvnitř oční bulvy). To způsobuje odchlipování sítnice nebo pronikání krve do dutiny oka. Dochází tak k přímému ohrožení zraku. Při tomto typu retinopatie vyrůstají z povrchu sítnice drobné krevní cévy.

Neproliferující diabetická retinopatie

• Neproliferující diabetická retinopatie představuje rané stádium onemocnění, při kterém jsou příznaky jen mírné nebo prakticky žádné. U neproliferující diabetické retinopatie jsou cévy sítnice oslabené. Drobné výdutě v cévách (mikroaneurysmata) mohou do sítnice propouštět tekutinu. Toto propouštění pak může způsobovat otoky středu sítnice.

• Toto onemocnění se nazývá pre-proliferující, protože se obvykle vyvine v proliferující retinopatii, kdy začne docházet k tvorbě nových cév.

Hypertenzní retinopatie

• Vysoký krevní tlak může způsobovat problémy s cévami včetně zesilování drobných tepen, ucpání cév a krvácení. Se stoupajícím krevním tlakem může začít otékat optický nerv a způsobovat zhoršené vidění.

Příznaky retinopatie

Při retinopatii se můžete setkat s následujícími příznaky:

•  rozmazané a zamlžené vidění;

•  narušené vidění barev;

•  zákalky (malé skvrnky) a šmouhy v zorném poli;

•  bezbarvé a průhledné „nitě“ v zorném poli;

•  neschopnost vidět jasně v noci;

•  trvalá nebo částečná ztráta zraku.

Komplikace retinopatie

Zde je několik komplikací, se kterými se můžete setkat při diabetické retinopatii.

• Odchlíplá sítnice: K této komplikaci může dojít, pokud zjizvená tkáň v oku odtáhne nebo odpojí sítnici směrem dozadu pryč od oka. Právě v důsledku toho se pak v zorném poli objevují zákalky a záblesky. Pokud se odchlípnutí neopraví chirurgickým zákrokem, může dojít ke ztrátě zraku.

• Krvácení do sklivce: K tomu může dojít, pokud z krev z cév uniká do oční dutiny. Světlo pak toho nedopadá na sítnici a způsobuje částečnou ztrátu vidění. K dalším příznakům může patřit extrémní citlivost na světlo a zákalky v zorném poli.

Důležitost včasných a pravidelných kontrol zraku

Diabetická retinopatie může vzniknout, pokud se zvýší hladina krevního cukru a zůstane na vysoké úrovni. Toho si ovšem nemusíte všimnout až do doby, než zaregistrujete některý z výše popsaných příznaků. Je proto důležité chodit pravidelně na kontroly zraku, obzvláště tehdy, jestliže trpíte cukrovkou.

PIGMENTOVÁ RETINOPATIE

Co je pigmentová retinopatie?

Pigmentová retinopatie (latinsky Retinitis pigmentosa) zahrnuje vícero vzácných genetických onemocnění sítnice, které způsobují závažné problémy se zrakem. 

Čím je pigmentová retinopatie způsobena?

Retinitis pigmentosa je genetická nemoc, je tedy podmíněná dědičností. Nehraje zde tedy roli infekce, prostředí nebo třeba poranění očí. Je to vzácná porucha, která postihuje zhruba jednoho člověka ze čtyř tisíc, v České republice se týká přibližně dvou tisícovek lidí.
 
Sítnice je jako obrazovka v zadní části oka (viz článek Jak funguje naše oko. Je tvořena speciálními buňkami, které detekují světlo; tyčinky, které zpracovávají bílé světlo, a čípky, které se starají o zpracování barevného světla. Světlo, které přichází do oka, přeměňují ho na elektrické signály, kterým rozumí náš mozek. Část lidských genů je odpovědná za  tvorbu bílkovin, které tyto buňky potřebují ke svému fungování. Při pigmentové retinopatii tyto geny nefungují správně, takže tyčinky a čípky časem přestanou správně fungovat a nakonec zcela odumřou.

Příznaky pigmentové retinopatie

Někteří lidé s touto nemocí začnou příznaky pozorovat už v dětství, jiní je zaznamenají až ve věku třiceti let nebo později.
Zpočátku lidé obvykle vnímají, že je obtížnější vidět v šeru a ve tmě. Také mohou vnímat jako nepříjemné jasné světlo a mohou mít problémy s přizpůsobením zraku, když se úroveň světelnosti změní. Lidé s normálním zrakem se mohou přizpůsobit slabému světlu za 15 až 30 minut, lidem s touto nemocí to bude trvat výrazně déle. Častým jevem je, že lidé nevidí předměty na okrajích svého zorného pole, což způsobuje, že zakopávají či narážejí do věcí. 

Pigmentová retinopatie má tendenci se postupem času zhoršovat. Jak se zorné pole zužuje, může nastávat až tunelové vidění. To znamená, že najednou člověk vidí jen malou výseč, jako by se díval tunelem nebo tubusem. V pozdějším věku může být problém zřetelně vidět i tuto malou oblast, což výrazně ztíží rozpoznávání lidí nebo čtení.

Pigmentová retinopatie postupuje u různých lidí odlišně podle toho, které genové kombinace ji vyvolaly. 

Diagnostika pigmentové retinopatie

Pokud se domníváte, že byste mohli trpět pigmentovou retinopatii, měli byste si promluvit se svým očním lékařem. Vyšetří vaše oči a může vám poradit, jak s tímto onemocněním žít a jak se s ním co nejlépe vyrovnat. 

Během vyšetření se lékař podívá do oka a dobře si prohlédne zejména sítnici. Při pigmentové retinopatii budou pravděpodobně vidět na sítnici tmavé pruhy.

Oftalmolog může také udělat test zorného pole. V rámci něj se člověku zobrazí světelné body ve středu a po stranách. Pak se se stiskává tlačítko k označení bodů, které ještě vidět jsou a které už ne. Díky tomu lze přesně změřit šířku zorného pole.  
 

Související články

Jak lze retinopatii předcházet?

Pravidelné kontroly očí mohou pomoci rozpoznat rané známky tohoto onemocnění a udělat včas potřebné kroky k tomu, aby cukrovka nepoškodila i vaše oči.

Pokud u vás hrozí riziko rozvoje diabetické retinopatie, přečtěte si hlavní preventivní opatření:

• Dodržujte pravidla pro diabetiky: Diabetes má vliv na tělo i mysl a jedinou prevencí diabetické retinopatie je dodržování pravidel pro diabetiky. K těm patří pravidelný pohyb v podobě alespoň 30 minut aerobní aktivity každý den. Na snížení hladiny krevního cukru skvěle fungují procházky nebo běhání.
• Hlídejte si hladinu krevního cukru: Zvýšená hladina krevního cukru je jedním z faktorů přispívajících ke vzniku diabetické retinopatie, a proto se doporučuje mít vždy po ruce glukometr. Pravidelně si kontrolujte hladinu cukru v krvi a jezte vyváženou a zdravou stravu.
• Zajděte si na vyšetření glykovaného hemoglobinu Pokud trpíte diabetem nebo prediabetem, můžete požádat svého lékaře buď o vyšetření glykovaného hemoglobinu, nebo vyšetření hemoglobinu A1C. Tato vyšetření se budou opakovat každé 2–3 měsíce a dozvíte se z nich, jak se hladina vaší glukózy vyvíjí.
• Hlídejte si krevní tlak a cholesterol: Zdravá strava je hlavním faktorem pro udržení dobrého krevního tlaku a hladiny cholesterolu.

Jak léčit diabetickou retinopatii

Diabetickou retinopatii lze léčit laserovým nebo chirurgickým zákrokem, díky kterým se zastaví její zhoršování.

Ohniskový laserový zákrok

Při tomto zákroku se laserem spálí na cévách ta místa, z nichž uniká krev. Provádí se také zákrok nazývaný fotokolaguace neboli spojování tkáně laserem, aby se minimalizoval únik krve nebo tekutiny z oka. Po dobu 24 hodin po této proceduře se můžete potýkat se zamlženým viděním, později byste už ale měli vidět jasněji.

Rozptýlený laserový zákrok

Jak naznačuje název, cílí se během tohoto zákroku na různá místa na sítnici (mimo žlutou skvrnu). Zákrok se provádí dvakrát až třikrát. Po zásahu laserem se krevní cévy smrští a sníží se pravděpodobnost unikání krve nebo tekutiny v oku.

Chirurgická léčba retinopatie: vitrektomie

Při tomto zákroku se odstraní část tkáně sklivce (čirého gelu uvnitř oční bulvy). Oční lékař pak na oční bulvu přiloží zakalený gel obsahující čistou tekutinu nebo plyn. Oko gel absorbuje a vytvoří si novou sklivcovou tkáň, která nahradí tu odstraněnou.

Výhodou této procedury je to, že pokud je ve tkáni sklivce krev, dojde k jejímu odstranění. To sítnici posílí a umožní jejím zregenerovaným cévám opět absorbovat světlo a zjasnit vaše vidění.

Tato procedura se provádí pod lokální nebo celkovou anestezií a může trvat i několik týdnů, než zase budete vidět jasně. Po zákroku musíte mít oko zakryté až do doby, než znovu nabude sílu.

Pravidelné kontroly očí mohou pomoci rozpoznat rané známky diabetické retinopatie a udělat včas potřebné kroky k tomu, aby diabetes nepoškodil i vaše oči

Svalová křeč

Popis onemocnění

Jedná se o bolest spojenou s mimovolnými svalovými stahy. Křečí může být postižen jeden sval, ale také celá svalová skupina. Svalové křeče jsou častým a obtížným problémem zejména u pacientů s bolestmi v oblasti páteře (verterobrogenní obtíže) a často se vyskytují i u pacientů s poruchami krevního oběhu, především na dolních končetinách. Křeč může být vyvolána různými faktory.

Křeče vznikají jako následek déletrvajícího horka, minerální disbalance nebo jako důsledek nadměrné fyzické zátěže. Samostatnou kapitolou jsou křeče vznikající jako důsledek vysazení některých návykových látek a léků (např. barbituráty), patří sem i případy po vysazení alkoholu u závislých alkoholiků.

Jak se onemocnění projevuje

Křeč se projevuje déletrvajícím stahem svalu nebo skupiny svalů se současným bolestivým pocitem. Bolest může být hodně intenzívní. Silné a abnormální křeče mohou vést až k bezvědomí (konvulze). Tyto případy jsou však prakticky vždy důsledkem jiné závažné poruchy.

Diagnóza onemocnění

Křeče jsou natolik jednoznačným onemocněním, že není nutná zvláštní diagnostika. Pouze v případech hledání jejich příčiny se obvykle pozornost zaměřuje na stanovení hořčíku, protože minerální disbalance tohoto prvku bývá nejčastější příčinou. Souvislost se posuzuje s ohledem na onemocnění páteře, žaludku, diabetes a poruchy krevního oběhu. Specifickým problémem jsou menstruační a těhotenské křeče.

Křeče z horka jsou obvykle způsobeny ztrátou vody a elektrolytů v důsledku nadměrného pocení. Po intenzívním a usilovném cvičení nebo po zvýšené fyzické námaze se naopak v noci nebo ráno po procitnutí mohou objevit křeče v lýtku nebo na chodidle. Menstruační křeče jsou důsledkem zvýšené produkce prostaglandinů v těle ženy. Žaludeční křeče bývají obvykle vyvolány přejídáním, konzumací zkaženého jídla (bakteriální jedy) nebo konzumací například jedovatých hub, ale mohou vzniknout i jako důsledek alergické reakce na určitou složku jídla (například metabolická nesnášenlivost lepku).

Křeče, které přetrvávají i po zavedení určitých nápravných opatření, vyžadují provedení vylučovací diagnostiky specializovaným lékařem.

Možné způsoby léčby

Medikamentózní léčba spočívá v podávání myorelaxantů, což jsou látky uvolňující svalový stah. Mají však určité nežádoucí účinky, jako jsou závratě, útlum, snižují také sebekontrolu. Ve většině případů ve spojení s alkoholem nastávají stavy silného opojení (významně zesilují účinek alkoholu i při relativně nízkých dávkách).

Úlevu při křečích svalů dolních končetin může vyřešit obohacení stravy hořčíkem (v některých speciálních případech i vápníkem), bandážování končetiny a podáváním chininu na noc (zdrojem chininu nemusí být jen léky, ale chinin je obsažen také v některých tonicových nápojích). Suplementace hořčíkem vyžaduje podání rychle vstřebatelné formy, jako nejvhodnější se osvědčil laktát hořečnatý (magnesium lactate). Obvykle stačí podat 2x 100 mg hořčíku první den s odstupem asi 3 až 6 hodin a pokračovat dávkováním 1x 100 mg denně nejlépe po hlavním jídle (uvedené dávky se vztahují pro případ laktátu hořečnatého).

Z doplňků stravy dostupných na českém trhu se velice dobrých výsledků dosahuje například při užívání Prokardinu. Jedná se sice o přípravek primárně určený pro posílení činnosti svalů (zejména srdce), ale obsahuje hodně hořčíku a tím se dá vysvětlit i jeho vysoký účinek proti svalovým křečím. Zřejmě se na jeho účinnosti příznivě projevují i další obsažené účinné látky.