Nektar pro duši

                          Č. 75  STOLETÍ  VELKÝCH  ZNAMENÍ

                739.    Poselství Ježíše ze dne 19. března 2013 v 20:45.
  POSTUPNĚ  SE  JEJICH  ZLÉ  ÚMYSLY  STANOU  ZŘEJMÉ,  AŽ  SAMI  KLOPÝTNOU.
    ŠELMA  JE  NYNÍ  PŘIPRAVENA  A  VYTVÁŘÍ  LAICKÝ  OKRUH,  zahrnující některé ze světových vůdců   V  JEDNOTĚ  SE  VŠÍM  CO  JE  PROTI  BOŽÍMU  KRÁLOVSTVÍ.     D É M O N I Č T Í   D U C H O V É,   kteří   OBSAZUJÍ  TYTO  UBOHÉ  DUŠE  SE  KVŮLI  SVÉ  PÝŠE  A  AROGANCI   sami ukážou, aby je všichni viděli,   SKRZE  JEJICH  GESTA,   která budou pečlivě zkoumána a analyzována, dokud těm, kteří jsou požehnaní darem rozlišování, nezačnou svítat konečné odpovědi.
    Důvěřujte Mi. Důvěřujte tomuto daru víry. Nechejte Mě vás podpírat a vést vás skrze džungli zlých stvoření, které chtějí pozřít vaše duše.
   Váš Ježíš

          MARIÁNSKÁ  ZJEVENÍ  A  POSELSTVÍ  LIDEM  20. STOLETÍ.

    Od roku 1830 se Maria zjevuje na stále větším počtu míst po celém světě. Začala v ulici Ruy du Bac ve Francii,  La Salettě, pak v Lurdech, následují Fatima, Turzovka, Garabandal, Mežugorje v Srbsku...atd. Někdy se ukazuje jen svým vyvoleným vizionářům, jindy, jako například v roce 1987 v SSSR, desetitisícům svědků včetně příslušníků tajné policie.
    Proč vlastně tato zjevení? Maria k nám přichází s velmi prostými poselstvími: lidstvo se odrodilo Bohu a zařídilo se na zemi po svém. A výsledky této realizované utopie známe: jsou jimi ekologické katastrofy, stupňující se násilí, rozrušení právní jistoty, války, totality, hrozby nukleárního konfliktu, úpadek církve. Maria nás proto přichází varovat, že takto nelze pokračovat do nekonečna a že jedinou cestou ke smírnému vyřešení všech světových problémů na všech úrovních je  VŠEOBECNÝ  NÁVRAT  K  BOHU,  OBRÁCENÍ,  MODLITBA  A  POKÁNÍ!
  (František Press-Mariánská zjevení a poselství lidem 20.století.)

                     ZJEVENÍ  MATKY  BOŽÍ  V  RUE  DU  BAC
                        Kateřina Labouré - posel Neposkvrněné
                                       Hildegard Waach
 
                             Platí jen poselství Matky Boží
     Kdo vstoupí nepřipraven do kostela sester svatého Vincence v pařížské ulici Rue du Bac, užasne vpředu vpravo před skleněnou rakví pod bočním oltářem. Odpočívá v ní neporušené tělo Kateřiny Labouré, která zemřela v roce 1876. Toto tělo v řádovém rouchu sester vincentek působí nadčasově. Není na ní vidět, že žila na zemi 70 let. Její rysy jsou vážné, nikoliv však tvrdé. Zdá se, jako by návštěvníky odkazovala v souladu se svým přáním být zapomenuta, ztracena, držet se v pozadí božského poselství.
      Narodila se jako deváté dítě v rolnické rodině v burgundské vesnici Fain-les-Moutiers. A selská krev byla i v jejích žilách. Byla sice něžnější než její starší sestra, ale svou vytrvalou mlčenlivostí, která nerada odpovídala, se podobala svému otci, který za tvrdým zevnějškem ukrýval zlaté jádro. Když starší sestra po matčině smrti vstoupila k vincentkám v Paříži – později s ní byly potíže, protože byla svévolná a jednou dokonce přelezla klášterní zeď – nechtěl otec o dalším vstupu do kláštera ani slyšet. Kateřinin tichý náznak, že by ráda následovala svou sestru, jako by ani neslyšel. A protože ho Kateřina znala, věděla, že je to jasné odmítnutí. Musela proto čekat, protože na počátku 19. století ani odrostlé dcery nesměly vstoupit do kláštera bez souhlasu rodičů. Pomáhala v domácnosti, na poli a sloužila u dobytka. Když měla 24 let, byl svrchovaný čas, aby se vdala. Vesničané si o tom šuškali a otec se také dovtípil, že se bude muset něco stát, protože Kateřina všechny nápadníky rezolutně odmítala. Co vlastně chce? Stát se vincentkou. „Pro mě za mě,“ zabručel otec, a to bylo vše, co bylo na toto téma řečeno.
     Vesnické děvče s chatrným školním vzděláním, které poprvé odešlo ze své vesnice, vstoupilo do noviciátu. Jako všichni lidé, kteří mají zvláštní poslání, byla osamělým člověkem. Neměla přátel ani důvěrníků, ani ve své představené. Cítila se ve svém klášteře opuštěná, nikoliv však nešťastná. Již tehdy byla její modlitba velmi osobní a rozhovory s Bohem velmi důvěrné. Ale mlčela ještě více, byla bázlivá, zdrženlivá, měla těžkosti s pařížskou francouzštinou a novým způsobem života.
     Nosila ještě hábit klášterní kandidátky bez okřídleného čepce, když měla první zjevení Panny Marie. Bylo to v noci, když ji tajemná síla(anděl strážný) odvedla z lůžka do kaple. Kateřina ihned věděla, kdo se jí zjevil a kdo k ní promlouvá. Nebála se a byla šťastná, přijala první poselství, které jí bylo svěřeno: měla říct klášternímu zpovědníkovi, aby skoncoval se zlozvyky, které se v pařížském klášteře rozmohly, a aby klášter poskytl azyl biskupovi, který se uchýlí do mateřského domu lazaristů.

                                             Kaple zjevení
     Je pravděpodobné, že Kateřina nerozuměla zcela tomuto poselství. Pochopila však, že musí mluvit se zpovědníkem, ona, která se tak těžce vyjadřovala, a právě s lazaristou, člověkem, který měl v krvi tolik skepse, který zcela přehlížel klášterní kandidátku a který neměl o žádná poselství zájem. Kateřina by byla ráda podstoupila jakoukoliv jinou oběť, třeba i velmi těžkou, jen ne mluvit. Ale udělala to, protože to chtěla Panna Maria.
     Jak se dalo čekat, sklidila pohrdavé odmítnutí. Má se prý stát „normální“, Bůh si jistě najde lepší nástroj, než je ona (Bernadetta Soubirous se narodila až za 14 let, zpovědníkovi nemůžeme nic vyčítat). Kateřina mlčela, ona svou povinnost splnila. Když však 27. července propukla revoluce a právě tento zpovědník viděl, jak biskup de Fraysinous prosil v mateřském domě lazaristů o azyl, zamyslel se nad celou věcí. Ale ne nadlouho. „To mohla být náhoda.“ A jednal s Kateřinou jako s dítětem, které má fixní ideje, a nelze je brát vážně.
     O čtyři měsíce později 27. listopadu 1830 měla Kateřina druhé zjevení Matky Boží. Maria stála na polokouli, pod nohou měla rozdrceného hada (symbol neposkvrněného početí) a v ruce kouli se zlatým křížem. Z rukou vyzařovaly světelné paprsky jako symbol milostí, které se vylévají na svět. Pak se vidění změnilo. Maria již nedržela zemskou kouli a své ruce se zářícím světlem vztáhla k zemi. Kolem ní se vytvořil oválný rámec, ve kterém bylo napsáno zlatými literami: Ó Maria, bez poskvrny počatá, oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme! (Bylo to 28 let před prohlášením dogmatu o neposkvrněném početí.) Kateřina slyšela hlas: „Dej razit  MEDAILKU  s tímto obrazem.  KDO  JI  BUDE  S  DŮVĚROU  NOSIT,  OBDRŽÍ  VELKÉ  MILOSTI.“  Ubohá Kateřina! Zase musela zpovědníkovi vyprávět a zase projevil nelibost. Samozřejmě, že se nestalo nic. Dva roky. A Kateřina o tom neřekla nikomu ani slovo. Pak však zpovědník, kterému to přece jen nedalo, vyprávěl celý příběh pařížskému biskupovi. Domníval se, že obdrží něco jako rozhřešení. Ale biskup měl jiný názor. Vůbec nemůže být na škodu, když se medailky vyrazí. Může to dokonce být prospěšné. Tak se 30. června 1832 ukázaly první dva tisíce medailek vyražených přesně podle popisu Kateřiny Labouré, resp. podle zjevení. Medailky si rozkoupili zbožní lidé, ovšem nikoliv se zvláštním zájmem, a snad je i nosili, protože o poselství se nemluvilo, ani o zjevení, a tím méně o mladé řeholnici, která platila ve svém klášteře za lepší průměr jako sestra rolnického původu, šikovná ošetřovatelka, ale nic víc. Medailka vzbudila pozornost teprve tehdy, když ji pařížský arcibiskup přinesl jednomu umírajícímu prelátovi, který byl exkomunikován. Ačkoliv se předtím zdálo nemožné přitáhnout ho přemlouváním zpět do Církve, obrátil se v jediném okamžiku, když mu biskup medailku daroval a vysvětlil.
     Tento „zázrak obrácení“ byl pro arcibiskupa znamením, aby uvěřil v pravost zjevení, která měla Kateřina, a stal se obhájcem jejího poselství. Bylo vyraženo několik tisíc medailek, dáno do oběhu a začala se dít nápadná obrácení. Lidé brzy nazvali medailku „zázračnou“, jménem, které jí dodnes zůstalo. Je známá po celé Evropě i jinde ve světě. Medailka a tom, co je s ní spojeno a co symbolizuje, připravila půdu pro budoucí vyhlášení dogmatu o neposkvrněném početí. Kateřina žila ještě 46 let, aniž by měla další zjevení. Rozdávala medailky v jednom pařížském starobinci, kde pečovala o kuchyň a o nemocné. Nikdo kromě zpovědníka lazaristy a hlavní představené nevěděl, že se jí zjevila Panna Maria. Pokládala toto inkognito za samozřejmé. Samozřejmé bylo pro ni také to, že ačkoliv byla tak omilostněná, žila zcela obyčejným životem prosté řeholnice. "Maria mě jednou potřebovala. Teď už mě nepotřebuje." To byl její zcela obyčejný způsob, jak se na všechno dívala.
     Po celý život mlčela. Ani ve stáří se nestala hovornější. Působila spíše svojí trpělivostí, klidem a službou než zbožnými řečmi. Jen zcela ojediněle, když se jí někdo zeptal na otázky duchovního života, odpovídala moudrou odpovědí ze srdce zcela zasvěceného Bohu. Jak se modlí ona k Bohu, to se neměl nikdo dovědět. "Modlit se není těžké. Když jdu do kaple, kleknu si před milého Pána Boha a řeknu mu: Pane, tady jsem, dej mi, co chceš. Když mi něco dá, jsem ráda a děkuji mu. Když mi nedá nic, děkuji mu, protože vím, že si nic jiného nezasloužím."
     Kateřina Labouré zemřela ve věku 70 let v onom starobinci, kde tak dlouho pracovala. Při její smrti se neudálo nic zvláštního. Zemřela, jak mnozí umírají. Po smrti se však rozneslo, kým byla, a lidé začali putovat k jejímu hrobu, kde se událo mnoho podivuhodných vyslyšení. V roce 1933 byla prohlášena blahoslavenou a v roce 1947 se stala svatou.
     Naše doba je rozpolcená jak v mnoha věcech, tak i v postoji k mimořádným fenoménům, jakými jsou zjevení Panny Marie, poselství apod. Velká část věřících takové věci odmítá víceméně rozhořčeně jako pověry, jako honbu za zázraky, jako nedostatek pravé víry. Menší část však tíhne k tomu, uzavírat se do toho, co je viditelné, protože leccos z toho, co je duchovní (exegeze, liturgie, církevní právo, spiritualita) je chápáno deformovaně. Hledá se útěcha v tom, co je pevné a co se nehýbá. Oba postoje jsou extrémní a falešné…  Bůh rozdává své milosti tak, jak chce. Záleží však na milostech a nikoliv na tom, co je vnější, viditelné a zázračné.
     Kdo např. pokládá „Fatimu“ jen za příležitost ke zbožné pouti, ke krásným kázáním a procesím, ten je na scestí. Protože jádrem fatimského poselství je pokání, vnitřní obrácení od hříchu, od sobectví, od života ze dne na den. A pro koho je „zázračná medailka“ něco jako amulet s magickou mocí, místo  ZÁRUKY  MOCNÉ  PŘÍMLUVY  PANNY  MARIE,   a tedy Božího milosrdenství, ten je na cestě pověry a působí spíše pohoršení.
     Kateřina Labouré chápala, že musí ustoupit za poselství, věděla, co to znamená být jednorázovým nástrojem a nic víc. Nevyvozovala z toho pro sebe žádné nároky a ohledy na svou osobu a nedivila se tomu, že na ni za 46 let jejího obětavého života Bůh zdánlivě zapomněl.  TO  JE  POKORA,  TO  JE  VÍRA,   to je příspěvek k tomu podstatnému v křesťanském životě.
   (Z -sks- 49/2007 přeložil -lš-)

                 MARIÁNSKÉ  ZJEVENÍ  V  LA  SALETTĚ  19. ZÁŘÍ  1846.

     S Melánií Calvatovou a Maximinem Giraudem, prostými pasáčky, vkračujeme už naplno  do   APOKALYPTICKÝCH  POSELSTVÍ   moderní doby. Melánie je naším prvním velkým prorokem, přebírajícím tento nevděčný úřad po svých starozákonních předchůdcích, a to se všemi z toho plynoucími důsledky: není jen mluvčím Boha,  NAPOMÍNAJÍCÍHO  A  VOLAJÍCÍHO  K  ODPOVĚDNOSTI,   ale nese i úděl proroka pronásledovaného a kamenovaného. Melánie stojí první v řadě žen, která pokračuje jmény Bernadetta Soubirousová, Lucie Santosová, Jana Luisa Ramonetová, Rosa Quattrini, Amparo Bardenasová, lesníka Lašúta, děti z Medžugorje až po Vassulu Ryden. V době ženské emancipace přinášejí tyto pronásledované a šikanované vizionářky docela jiné ideály a měřítka úspěšného lidského života než pyšné zastánkyně ženských práv: přinášejí opět ony staré ideály pokory, oběti a služby, ideály, jež jsou odedávna dědičným ženským údělem.
    Melánie se narodila 7.listopadu 1831 v Corpsu na Iseře nedaleko nejvyšší hory Evropy, téměř na samých hranicích tří států, Francie, Itálie a Švýcarska. Líčí nám setkání s Pannou Marií:
                                                    +++
   Když jsem se probudila a neviděla naše krávy, zavolala jsem Maximina a vystoupila na kopeček. Odtud jsem spatřila, že naše krávy klidně leží, a tak jsem opět sestupovala. Vtom jsem náhle spatřila nádherné světlo, zářivější než slunce, a vypravila jsem ze sebe jen slova: "Maximine, vidíš to támhle? Ach můj Bože!" Zároveň jsem upustila hůl, kterou jsem držela v ruce. Nevím, co se to v té chvíli ve mně úchvatného odehrálo, cítila jsem se však přitahována, cítila jsem velikou úctu plnou lásky a mé srdce chtělo běžet rychleji než já sama.
    Pevně jsem hleděla do toho světla, které bylo nehybné a jakoby otevřené, a v tom světle jsem viděla překrásnou paní, jak sedí na našem "ráji" s hlavou v dlaních. Tato krásná Paní povstala, zkřížila ruce, pohlédla na nás a řekla: "Přistupte, mé děti, nemějte strach; jsem zde, abych vám oznámila velikou novinu."
    Po těchto sladkých a líbezných slovech jsem se k Paní rozběhla a mé srdce se k ní chtělo navždy přitisknout.  Z   JEJÍCH  KRÁSNÝCH  OČÍ  ZAČALY  PADAT  SLZY   a   ona  promluvila: "Nebude-li se chtít můj lid podrobit, budu muset ponechat volnou ruku mému Synovi. Jeho ruka už je tak těžká, že ji nemohu zadržet. Od kdy už pro vás trpím! Chci-li, aby vás můj Syn neopustil, musím ho neustále prosit. A vy to neberete stále na vědomí.  TOLIK  BY  STE  SE  MĚLI  MODLIT   a  tolik toho vykonat, a přesto mi nikdy nevynahradíte útrapy, které jsem pro vás podstoupila. Bůh vám dal šest dní k práci, vyhradil si sedmý den, a přesto mu ho nikdo nechce dopřát! Právě proto je ruka mého Syna stále těžší. Lidé stále klejí a berou jméno mého Syna nadarmo. To jsou dvě věci, které tolik zatěžují ruku mého Syna! ZKAZÍ-LI  SE  ÚRODA,  JE  TO  JEN  VAŠE  VINA.   Loni jsem vám to ukázala na bramborách; nebrali jste to na vědomí; právě naopak, když jste mezi nimi našli zkažené, kleli jste a brali jste nadarmo jméno mého Syna. Budou se kazit dál a  o vánocích už nebudou žádné. To samé s obilím: co zasejete, sežerou zvířata a co se ujme, až budete mlátit, rozpadne se v prach.  N a s t a n e   v e l i k ý   h l a d !  Ještě však než hlad přijde, děti do sedmi let budou dostávat třas a budou umírat v náručí osob, které je budou držet; ostatní se budou kát hladem. Ořechy se zkazí,  hrozny zhnijí."
    Zde krásná Paní, jež mne tak uchvacovala, chvíli setrvala, aniž bych ji slyšela; přesto jsem viděla, že pohybuje svými spanilými rty, jako by mluvila. To Maxim obdržel svoje tajemství. Pak se Svatá Panna obrátila ke mně a sdělila mi tajemství:
    "Melánie, to, co vám teď řeknu, nebude vždycky tajemstvím; můžete ho zveřejnit v roce 1858.   KNĚŽÍ,  SLUŽEBNÍCI  MÉHO  SYNA,  SVÝM  ŠPATNÝM  ŽIVOTEM,  SVOU  NEÚCTOU  A  BEZBOŽNOSTÍ  PŘI  SLAVENÍ  SVATÝCH  MYSTÉRIÍ,  SVOU LÁSKOU  K  PENĚZŮM  A  POCTÁM,  LÁSKOU  K  POŽITKŮM,  STALI  SE  STOKAMI  NEČISTOTY !  Ano,  KNĚŽÍ  SI  ŽÁDAJÍ  O  POMSTU !  A pomsta už se vznáší nad jejich hlavami! Běda kněžím a osobám zasvěceným Bohu, kteří svými zpronevěrami a špatným životem znovu křižují mého Syna!  HŘÍCHY  OSOB  ZASVĚCENÝCH  BOHU  VOLAJÍ  DO  NEBES  A  PŘIVOLÁVAJÍ  POMSTU   a  hle, pomsta už je přede dveřmi, neboť už není k nalezení nikdo, kdo by byl hoden nabídnout Věčnému   VE  PROSPĚCH  SVĚTA  OBĚŤ  BERÁNKA  BEZ  POSKVRNY !
    Bůh udeří způsobem, který nemá obdoby!  B Ě D A   O B Y V A T E L Ů M      Z E M Ě !
    Bůh  rozleje  svůj  hněv  a  tolika  spojeným  zlům  se  nebude  moci  nikdo  vyhnout !
HLAVY  A  VŮDCOVÉ  BOŽÍHO  LIDU  ZANEDBALI  MODLITBU  A  POKÁNÍ  A  DÉMON  ZATEMNIL  JEJICH  INTELIGENCI;  staly se z nich bludné hvězdy, jež starý ďábel strhne svým ohonem do záhuby. Bůh dovolí starému hadu,  ABY  ZASEL ROZBROJE  MEZI  VLÁDCE  VE  VŠECH  SPOLEČENSTVECH  A  VE  VŠECH  RODINÁCH;  lidé zakusí fyzické i morální bolesti; Bůh ponechá lidi jim samotným a sešle tresty, které budou za sebou následovat po dobu delší třiceti pěti let.
    Společnost stojí před nejstrašlivějšími pohromami a největšími událostmi;  NECHŤ  ČEKAJÍ  NA  TO,  ŽE  JIM  BUDE  VLÁDNUTO  ŽELEZNÝMI  DŮTKAMI  A  ŽE  BUDOU  PÍT  KALICH  BOŽÍHO  HNĚVU!
    Nechť náměstek mého Syna,  papež  Pius IX., už neopouští po roce 1859 Řím; nechť je pevný a statečný, neboť bojuje zbraněmi víry a lásky; budu s ním. (Papež Pius IX. byl v roce 1859 zbaven větší části církevního státu a v roce 1870 i Říma.)
    Nechť nedůvěřuje Napoleonovi;  jeho  srdce je  dvojaké  a  bude chtít být současně papežem i císařem, Bůh se od něho odvrátí: je oním orlem, který chtěje stále výš a výš, dopadne na meč, kterým si chtěl posloužit, aby přiměl národy k svému povýšení.
    Itálie bude potrestána za svou ctižádost, když bude chtít setřást břímě Pána pánů; bude také vydána válce; krev poteče na všech stranách: kostely budou zavírány a profanovány; kněží i řeholníci budou vyháněni a zabíjeni krutou smrtí. Mnozí opustí víru  a   VELKÝ  POČET  KNĚŽÍ  A  ŘEHOLNÍKŮ  SE  ODLOUČÍ  OD  PRAVÉHO  NÁBOŽENSTVÍ;  mezi těmito osobami budou  I  BISKUPOVÉ !
    Nechť se má papež na pozoru před strůjci zázraků,  neboť  PŘICHÁZÍ  ČAS,  KDY  SE  NA  ZEMI  I  V  OVZDUŠÍ  USKUTEČNÍ  NEJÚŽASNĚJŠÍ  DIVY !
    V roce 1864 bude z pekla vypuštěn Lucifer  s   v e l k ý m   p o č t e m   d é m o n ů:  BUDOU  postupně  NIČIT  VÍRU  I  V  OSOBÁCH  ZASVĚCENÝCH  BOHU.  Zaslepí je natolik, že s vyjímkou obvzláštní milosti  TYTO  OSOBY  PŘIJMOU  DUCHA  ZLÝCH  ANDĚLŮ;  četné řeholní domy ztratí úplně víru a ztratí mnoho duší. Na zemi se rozhojní špatné knihy a duchové temnot všude způsobí všeobecnou ochablost, co se týká služby Bohu; budou mít velikou moc nad přírodou; budou chrámy, kde se bude sloužit duchům.(V roce 1847, tedy pouhý rok po lasaletském zjevení, začalo hnutí spiritismu; jeho iniciátorky byly sestry Foxovy v Hydervillu v USA. Také stojí za povšimnutí, že o rok později byla v Londýně Marxem založena Internacionála.)
    Osoby budou těmito duchy přenášeny z místa na místo, a to i kněží, protože se nebudou řídit dobrým duchem Evangelia, který je Duchem pokory, milosrdenství a horlivosti pro slávu Boží. Tito démoni, kteří budou pod podobami lidí, kteří zemřeli,  BUDOU  LIDI  SVÁDĚT,  BUDOU  HLÁSAT  JINÉ  EVANGELIUM,  OPAČNÉ  OD  PRAVÉHO  EVANGELIA  JEŽÍŠE KRISTA,  POPÍRAJÍCÍCH  I  EXISTENCI NEBE  A  ZAVRŽENÝCH  DUŠÍ.
    Na všech místech se budou odehrávat neobyčejné zázraky a divy, opravdová víra uhasne a svět bude ozařovat falešné světlo. Běda knížatům církve, která budou zaměstnána jen  HROMADĚNÍM  MAJETKU,  zabezpečováním své autority   a   PYŠNOU  PANOVAČNOSTÍ!
    Náměstek mého Syna bude muset mnoho vytrpět, neboť po určitou dobu bude Církev vydána velkým perzekucím: to bude čas temnot; Církev projde strašlivou krizí.(V době francouzské revoluce, za fašismu i komunismu, v dnešní době neustálé vraždění křesťanů v muslimských státech.)
    Svatá víra Boha bude zapomenuta  a   KAŽDÝ  JEDINEC  SE  BUDE  CHTÍT  ŘÍDIT  SÁM  SEBOU  a  bude se nadřazovat svým bližním. Civilní i církevní moc bude zrušena; všechen pořádek a spravedlnost budou pošlapány; bude vidět jen vraždy, nenávist, žárlivost, lež a nesoulad bez lásky k vlasti a k rodině.
    Svatý Otec bude mnoho trpět. Budu s ním až do konce, abych přijala jeho oběť. Zlí budou usilovat o jeho život, aniž by mu však mohli uškodit.
     VŠECHNY  OBČANSKÉ  VLÁDY  BUDOU  SLEDOVAT  JEDEN  CÍL::  ZRUŠENÍ  A  VYHLAZENÍ  JAKÉHOKOLIV  NÁBOŽENSKÉHO  PRINCIPU,   aby tak bylo dáno místo   MATERIALISMU,  ATEISMU,  SPIRITISMU  A  VŠEM  DRUHŮM  NEŘESTÍ.
    V roce 1865 dojde k mravnímu spuštění na svatých místech; v klášterech zhnijí květiny církve a démon se jakoby stane králem srdcí. Nechť všichni, kdo jsou v čele řeholních komunit dávají pozor, koho přijímají, neboť démon použije všechnu svou zlobu, aby do duchovních řádů uvedl osoby oddané hříchu, neboť   NEPOŘÁDKY  A  LÁSKA  K  TĚLESNÝM  POŽITKŮM  BUDE  ROZŠÍŘENA  PO  CELÉM  SVĚTĚ.  
    Francie, Španělsko, Itálie a Anglie budou ve válce; krev poteče po ulicích; pak   BUDE  VŠEOBECNÁ  VÁLKA,  jež  bude strašlivá! Zlí rozpoutají všechnu svou zlobu k zabíjení a vzájemnému masakrování až do domů. Paříž bude spálena, Marseille pohlcena; četná velká města budou vyvrácena zemětřesením;  bude  vidět  jenom  samou  vraždu,  slyšet třeskot zbraní a samé proklínání; bude se zdát všechno ztraceno!
    Spravedliví mnoho vytrpí; jejich modlitby, pokání a slzy vystoupí do nebe, všechen Boží lid bude prosit o smilování, o mou pomoc a přímluvu. Tehdy Ježíš v hnutí spravedlnosti a velkého milosrdenství vůči spravedlivým nařídí svým andělům, aby všichni nepřátelé byli usmrceni.  VŠICHNI  PRONÁSLEDOVATELÉ  CÍRKVE  JEŽÍŠE  KRISTA  A  VŠICHNI  LIDÉ  ODDANÍ  HŘÍCHU  NÁHLE  ZAHYNOU (Tři dny tmy)  a země se bude zdát být pouští. Tehdy nastane mír - smíření Boha s lidmi. Ježíši Kristu se bude sloužit, bude uctíván a oslavován, všude rozkvete milosrdenství.
    Země bude postižena všemožnými ranami; vedle všeobecného  MORU  A  HLADU  budou strašlivé války až   K  VÁLCE  POSLEDNÍ, (Ta nás teprve čeká.) JIŽ  POVEDE  DESET  KRÁLŮ  ANTIKRISTOVÝCH (ILUMINÁTI),  jež budou chtít vládnout světu. Ale ještě než se toto všechno stane, ve světě bude panovat jakýsi nepravý mír; všichni se budou chtít jen bavit, zlí se oddají všemožným hříchům. Děti svaté Církve však zůstanou věrni, porostou v lásce a ve cntostech, které jsou mi nejdražší. Šťastné   DUŠE  POKORNÝCH  VEDENÉ  DUCHEM  SVATÝM!  Budou s nimi bojovat až dojdou v plnost věku.
    PŘÍRODA  SI  ŽÁDÁ  O  POMSTU  NA  LIDECH  A  VZDYCHÁ  HRŮZOU  V  OČEKÁVÁNÍ,  CO  MÁ  PŘIJÍT  NA  ZEM,  POSKVRNĚNOU  ZLOČINY!
    ŘÍM  ZTRATÍ  VÍRU  A  STANE  SE  SÍDLEM  ANTIKRISTOVÝM.  Démoni vzduchu budou na zemi a ve vzduchu konat velké divy a lidé budou stále zvrácenější. E v a n g e l i u m   bude kázáno už po celém světě a všechny národy budou  seznámeny s Pravdou.
    Obracím se na zemi   s   n a l é h a v o u   v ý z v o u:   vyzývám opravdové učedníky Boha živého a kralujícího na nebesích; vyzývám opravdové následovatele Krista, jenž se stal člověkem,  JEDINÉHO  A  OPRAVDOVÉHO  SPASITELE  LIDSTVA;    vyzývám své děti, své opravdové ctitele, všechny, kdo se mi odevzdali, abych je vedla ke svému Synu; vyzývám apoštoly posledních časů, věrné učedníky Ježíše Krista, kteří žijí v opovržení světa a sebe samotných, v chudobě a pokoře, v opovržení a mlčení, v modlitbě a umrtvování, v cudnosti a ve spojení s Bohem.  JE  ČAS,  ABYSTE  VYSTOUPILI  A  OSVÍTILI  ZEMI!!!   Jděte a ukažte se jako moje děti, aby tak vaše víra byla světlem,  JEŽ  VÁS  BUDE  OZAŘOVAT  V  TYTO  DNY  BĚD.   Bojujte, děti světla, vy, malého počtu, kteří vidíte,  NEBOŤ  ČAS  ČASŮ,  KONEC  KONCŮ  JE  ZDE!!!
    Církev bude ponořena do temnot, svět bude v ohromení. Ale tu přijdou z nebe Henoch a Eliáš, naplněni Božím Duchem; budou usilovně kázat Boží slovo, budou dosahovat velkých úspěchů prostřednictvím Svatého Ducha  a   ODSOUDÍ  ĎÁBELSKÉ  BLUDY  ANTIKRISTOVI."
    "Modlíte se dobře, mé děti?" Oba dva jsme odpověděli: "Och ne, Paní, moc ne." - "Och, mé děti, je zapotřebí, abyste se modlily ráno a večer, řekněte alespoň Otčenáš a Ave Maria, až budete mít čas, řeknete toho více.
    Na  m š i   s v a t o u   c h o d í   j e n   p á r   s t a r š í c h   ž e n,  ostatní celé léto pracují i v neděli a v zimě, když nemají co dělat, jdou na mši jen aby se posmívali náboženství. V postní dny chodí k řezníkovi jak psi.  Nuže, mé děti,  OZNAMTE  TO  VŠEMU  MÉMU  LIDU."
    Překrásná Paní překročila potok a my ji sledovali, neboť nás k sobě přitahovala svou září a svou dobrotou, která mě opájela a zdálo se, že rozpouští mé srdce. Dva kroky od potoka opakovala ještě jednou, aniž by se k nám obrátila: "Nuže, mé děti, oznamte to všemu mému lidu." Pokračovala v chůzi, její nohy se dotýkaly jen vrcholků trávy, aniž ji ohýbala.....

                       ZJEVENÍ  PANNY  MARIE  V  TRE  FONTANE  1947

                                     Výzva k obrácení z Tre Fontane
                                     P. Mieczyslaw Piotrowski TChr

    Na obálce "Dabiq" - propagandistického časopisu tzv. Islámského státu - byla otištěna fotografie náměstí Svatého Petra v Římě s povlávající vlajkou ISIS. Když se Matka Boží před sedmdesáti lety zjevila v Tre Fontane, řekla, že pokud budou lidé ignorovat její výzvy k obrácení, tak tehdy "Z  VÝCHODU  PŘIJDE  NÁROD  DALEKÝ  OD  BOHA,(Ruští komunisti nebo ISIS?),  KTERÝ  ZNIČÍ  NEJSVĚTĚJŠÍ  VĚCI"...
    Matka Boží se poprvé zjevila Brunovi Cornacchiolovi 12. dubna 1947 v Tre Fontaine, na předměstí Říma. Cornacchiola tehdy obdržel  DAR  POZNÁNÍ  NEJVĚTŠÍCH  HROZEB  PRO  CÍRKEV,  kterými jsou: demoralizace, ateismus a islám. Až do dne své smrti v roce 2001 dostával od Panny Marie poselství a proroctví. V jeho zápiscích jsou předpovědi, které se už splnily. Mezi jinými takové, jako je datum smrti papeže Pia XII. a volby Pavla VI. v roce 1963, jomkipurské války(arabsko-izraelské) v roce 1973, datum únosu a vraždy italského premiéra Alda Mora v roce 1978, výbuch atomového reaktoru v Černobylu v roce 1986, výbuch bomby před bazilikou sv. Jana v Lateránu v roce 1993 i teroristický útok na Světové obchodní centrum v USA v roce 2001. Existují také předpovědi dalších dramatických událostí, které nastanou,  POKUD  SE  LIDÉ  NEOBRÁTÍ!

                                    Kdo byl Bruno Cornacchiola?
    Bruno se narodil v Římě 9. května 1913 ve velmi chudé rodině. Měl těžké dětství. Jeho otec býval denně opilý a trpěli často hladem. Bruno se oženil, když měl 23 let. Tou dobou navázal spojení s italskou komunistickou stranou, která působila v podzemí. Pár měsíců po svatbě odjel do Španělska, kde v občanské válce stál na straně komunistů. Zůstal tam tři roky, během té doby bojoval v mnoha krvavých bitvách. Skamarádil se tehdy s německým vojákem, který jako  PROTESTANT  NENÁVIDĚL  KATOLICKOU  CÍRKEV.  Bruno ochotně naslouchal jeho školení o Ježíšově lásce a životě věčném, ale i o tom,  ŽE  ZPOVĚĎ  A  EUCHARISTIE  JSOU  VÝMYSLY  KNĚŽÍ,  ŽE  KATOLICKÁ  CÍRKEV  JE  ZDROJEM  VŠEHO  ZLA  NA  SVĚTĚ  A  ŽE  TO  JE  SATANOVA  SYNAGOGA.  Bruno věděl jen málo o katolické církvi, proto upřímně věřil tomu, co slyšel. Do jeho srdce byla zaseta nenávist ke katolické církvi, k papeži a duchovenstvu do takové míry, že si během pobytu v Toledu koupil nůž s pevným rozhodnutím zabít papeže!
    Po svém návratu do Říma v červnu 1939 Cornacchiola zničil a spálil všechny kříže, obrazy a náboženské předměty, které se v jeho domě nacházely. Začal tehdy chodit do evangelické církve a za několik let přešel k adventistům. Při jakékoliv příležitosti projevoval svou nenávist ke kněžím a katolické církvi.
 
                                               Tre Fontane
    V sobotu 12. dubna 1947 se Cornacchiola vydal s trojicí svých dětí do Tre Fontane, místa poblíž velké jeskyně - přibližně kilometr od kláštera trapistů, místa, kde byl sťat r. 67 sv. apoštol Pavel a kde o 250 let později zahynulo 10 000 římských vojáků mučednickou smrtí za to, že uvěřili v Krista, za doby vlády Diokleciána. Bruno si tam chtěl připravit řeč "demaskující" katolické učení o Matce Boží. Zabral se do psaní a jeho tři děti - Gianfranco, Isola a Carlo - si zatím hrály s míčem. V jednu chvíli si povšiml, že nejmladší syn Gianfranco poklekl a s dlaněmi sepjatými začal mechanicky opakovat slova: "Krásná Paní, Krásná Paní..." Po chvíli rovněž Isola a Carlo padli stejně jako on na kolena a s obdivem opakovali slova: "Krásná Paní..." Rozčilený Bruno začal zvedat své děti jedno po druhém, ale nepodařilo se mu to, poněvadž ty byly jako skalní blok přirostlý do země. Děti upíraly oči na jeskyni a nebylo možné s nimi navázat žádný kontakt. Bruno začal křičet se zaťatými pěstmi: "Je tam někdo uvnitř? Vyjdi ven!" Ale v jeskyni nikdo nebyl.
 Bruno s pláčem prosil své děti, aby okamžitě vstaly. Nepřišla však žádná odpověď. Cornacchioly se tehdy zmocnil ochromující strach a náhle z hlubin srdce začal Boha prosit o pomoc. Za okamžik spatřil dvě bílé ruce, které se přibližovaly k jeho tváři. Prsty se dotkly jeho očí a pocítil, že z nich bylo něco strženo. Bruno padl na kolena a se sepjatýma rukama se začal vroucně modlit. Zaplavila ho tak velká radost, jakou v životě nezažil. Náhle se ve tmě jeskyně objevilo malé světlo, které se zvětšovalo až k neuvěřitelnému jasu. Z toho světla se vynořila okouzlující, krásná postava Matky Boží. Maria byla oděna bílým šatem, vypadala jako asi 20-25 ti letá a měla výšku přibližně 165 cm. V pravé ruce držela knihu a levou ukazovala na svá chodidla, vedle nichž leželo černé sukno připomínající sutanu a úlomky kříže, který Bruno rozlámal ve svém domě po návratu ze Španělska v roce 1939.
     Matka Boží řekla, že je Panna Zjevení, a potom celou hodinu s Brunem rozmlouvala. Mluvila jako milující Matka, která z lásky napomíná svého syna. Cornacchiolovy děti Marii viděly, ale neslyšely, co říkala. Matka Boží vyjádřila přání, aby jí byla vzdávána úcta jako Panně Zjevení, Matce nevyléčitelně nemocných. Pokárala Bruna za to, že ji pronásledoval a že SVÝM PŘIPOJENÍM  K  PROTESTANTŮM  SE  STAL  NEPŘÍTELEM  BOHA!  S láskou ho prosila, aby se vrátil do katolické církve. Slíbila požehnání a uzdravení všem, kteří s vírou přijdou do jeskyně zjevení a posypou se prstí z toho místa. Prosila o vroucí, vytrvalou modlitbu  ZA  NEVĚŘÍCÍ.
     Když Mariino zjevení skončilo, šel Bruno se svými třemi dětmi do nejbližšího kostela v Tre Fontane. V kleče svým dětem ukázal svatostánek a řekl jim: “Pamatujete, že jsem vám říkal, že Ježíš není v eucharistickém chlebě, ale teď vám říkám, že tam Ježíš skutečně je!“ Zvěst o zjevení v Tre Fontane se bleskurychle rozšířila. Pastor adventistů a lidé z jeho sboru, stejně jako i někteří soudruzi z komunistické strany začali od té doby Cornacchioliho nenávidět a pronásledovat ho.

                                         Tre Fontane a papežové
    Je třeba připomenout událost, která se stala 12. dubna 1937 v Tre Fontane. Luigina Sinapi se tenkrát vydala na pouť do opatství trapistů v Tre Fontane. Procházela se blízkým eukalyptovým lesem a zastavila se u jeskyně. Zjevila se jí tam Matka Boží, která řekla, že se na to místo za deset let vrátí. Do svých služeb přijme člověka, který nyní bojuje proti katolické církvi a chce zabít papeže. Panna Maria Luigině přikázala, že má jít na náměstí Sv. Petra, kde potká ženu, která ji přivede ke kardinálu Pacellimu, aby mu mohla sdělit zprávu, že se brzy stane papežem. Luigina Sinapi nařízení Panny Marie splnila. Za dva roky, 2. března 1939, byl kardinál Pacelli zvolen papežem. Když se v roce 1947 jako Pius XII. dozvěděl o zjeveních v Tre Fontane, byl už připraven se jimi blíže zabývat. Na den 22. července byl Bruno Cornacchiola pozván k osobní audienci u papeže Pia XII. Bruno byl celý rozrušený, předal Svatému otci poselství Matky Boží. Cornacchiola sdělil, že Panna Maria ho uvědomila, že poselství z Fatimy pokračuje v Tre Fontane.
    Dne 5. října 1947, při oslavách Matky Boží Růžencové, se konalo v historii Říma největší růžencové procesí. Začalo na náměstí Svatého Petra a vedlo ulicemi města do jeskyně v Tre Fontane. Tři páry bílých koní táhly vůz s bílou sochou Panny Zjevení, kterou požehnal papež Pius XII. Tehdy vyslovil Svatý otec souhlas s jejím veřejným uctíváním v Tre Fontane a konventuálním františkánům svěřil péči o duchovní správu poutníků pobývajících v místě zjevení.
    Připomeňme, že Pius XII.  VIDĚL  NĚKOLIKRÁT  NEOBYČEJNÁ  ZNAMENÍ  Z  NEBE.  Ve spojení s vyhlášením dogmatu o Nanebevzetí Panny Marie 1. listopadu 1950 papež čtyřikrát pozoroval z Vatikánských zahrad  SLUNEČNÍ  ZÁZRAK  PODOBNÝ  TOMU,  JAKÝ  SE  UDÁL  VE  FATIMĚ  13. ŘÍJNA  1917
   Bruno se setkával také s dalšími papeži. Dne 8. 7. 1959 byl přijat na soukromé audienci papežem Janem XXIII. a 17. 10. 1973 se setkal s papežem Pavlem VI. Byl také na soukromé audienci u Jana Pavla II.. Díky rozhodnutí tohoto papeže vydal v roce 1994 kardinál Camillo Ruini dekret přikazující vybudovat kostel na místě zjevení a 2. dubna 1997 obdařil sv. Jan Pavel II. tento chrám titulem "Svatá Maria třetího tisíciletí v Tre Fontane"

                          Zázračná znamení, obrácení a uzdravení
    Během prvního zjevení řekla Matka Boží. že přivede k obrácení nejzatvrzelejší hříšníky skrze zázraky, které se stanou v Tre Fontane. Jsou mnohá svědectví o zázračných uzdraveních a obráceních. Jedním z nich je  OBRÁCENÍ  ZNÁMÉHO  ITALSKÉHO  HERCE  CARLA  CAMPANINIHO.  V roce 1948 se vydal do jeskyně zjevení v Tre Fontane, kde prožil své obrácení.
    Hned potom odjel ke svatému otci Piovi, aby se u něj vyzpovídal. Za pokání dostal vybídnutí, aby se vydal na pouť do Tre Fontane. „Ale já už jsem tam byl a právě odtud mě Maria poslala k vám,“ pokoušel se vysvětlit Campanini. „Vím o tom, posílám tě tam znovu, abys jí poděkoval“, odpověděl na to otec Pio.
     V Tre Fontane bylo tolik očividně neuvěřitelných uzdravení z nevyléčitelných nemocí, že už v létě roku 1947 byla vytvořena speciální lékařská komise, aby je vědecky ověřovala. Vedl ji dr. Alberto Aliliney, který byl předtím členem Lékařského úřadu v Lurdech. Jen v roce 1952 vybral dr. Alliney z několika stovek uzdravení 14 mimořádných případů zázračných uzdravení, které není možné vědecky vysvětlit.
     Neobyčejnou předpověď obdržel Cornacchiola během zjevení 7. listopadu 1979. modlil se tehdy před jeskyní a uslyšel, že OBRÁCENÍ  SPOČÍVÁ  NA  ŽIVOTĚ  V  POKOŘE,
    V  ÚPLNÉ  POSLUŠNOSTI  BOHA,
V  POZNÁVÁNÍ  ZJEVENÉ  PRAVDY  A  JEJÍM  VTĚLOVÁNÍM  DO  ŽIVOTA,
    NA  TRPĚLIVOSTI  V  DOBÁCH  PRONÁSLEDOVÁNÍ  A  POKOŘOVÁNÍ,
NA  ŽIVOTĚ  VÍRY  A  DÁVÁNÍ  DOBRÉHO  PŘÍKLADU  VŠEM.
     Později Maria řekla: „12. duben roku 1980 bude 33. výročí mého příchodu do jeskyně. Při té příležitosti slibuji mnoho mocných milostí pro duše i těla, pro všechny, kteří  MĚ  BUDOU  S  VÍROU  A  LÁSKOU  PROSIT.  TOHO  DNE  UČINÍM   VELIKÁ  ZNAMENÍ  NA  SLUNCI,  ABYCH  NEVĚŘÍCÍ  POZVALA  K  ŽIVÉ  VÍŘE.“
     Před jeskyní se 12. dubna 1980 shromáždilo velké množství lidí. Růženec před Eucharistií předříkával Bruno. Během mše svaté, po modlitbě Otče náš, začal a přes půl hodiny trval mimořádný sluneční zázrak podobný tomu, který se odehrál ve Fatimě 13. října 1917. Slunce se začalo točit, blížilo se k Zemi, zářilo různými barvami. Objevovaly se na něm nápisy a obrazy: písmeno M, kříž, srdce obtočené hvězdami, Kristův monogram IHS, sepnuté dlaně, Svatá rodina, Panna zjevení.  VŠECHNA  ZNAMENÍ  A  ZÁZRAKY  JSOU  ZVLÁŠTNÍM  PROSTŘEDKEM,  KTERÝM  KRISTUS  VYZÝVÁ  K  OBRÁCENÍ,  KE  VZDÁNÍ  SE   HŘÍCHŮ,  K  PŘIJETÍ  JEHO  NEKONEČNÉHO  MILOSRDENSTVÍ(svatá zpověď + svaté přijímání)  A  K  NÁVRATU  DO  KATOLICKÉ   CÍRKVE.
     Cornacchiola při vedení katecheze kladl otázku: „Proč se mně, PROTESTANTOVI, zjevila Matka Boží  a  PROSILA,  ABYCH  SE  VRÁTIL  DO  OVČÍNA?  Mohla přece říct: Zůstaň u adventistů, tam budeš také spasen.“ Bruno vysvětloval, že  SJEDNOCENÍ  VŠECH  NÁBOŽENSTVÍ  SE  MUSÍ  STÁT  PROSTŘEDNICTVÍM  PŘIJETÍ  jednoho vyznání víry v jediné církvi  SVATÉ,  KATOLICKÉ,  APOŠTOLSKÉ!  Ježíš říká: kdo věří ve mne, bude spasen, a ne: kdo věří ve své náboženství! JEDINÝM SPASITELEM  JE  JEŽÍŠ  KRISTUS,  KTERÝ  UČÍ,  ODPOUŠTÍ  VŠECHNY  HŘÍCHY  A  DÁVÁ  SÁM  SEBE  V  EUCHARISTII  KATOLICKÉ  CÍRKVE.

                                    Výzva k obrácení.
    Všechna poselství, která Matka Boží sdělila Cornacchiolovi během jeho celého života, jím byla přesně zapsána do sešitu. Jsou tu tytéž návaznosti poselství, jaké známe ze zjevení v Paříži roku 1830, z La Saletty, z Ludr, i z Fatimy. Ve svých poselstvích sdělených Cornacchiolovi vyjadřovala Matka Boží  VELKOU  BOLEST  NAD  ZTRÁTOU  VÍRY  A  NAD  HŘÍCHY,  KTERÉ  LIDI  PŘIVÁDĚJÍ  K  NEJVĚTŠÍMU  NEŠTĚSTÍ,  JÍMŽ  JE  ZTRÁTA  SPÁSY!  S vroucností a mateřskou starostlivostí Maria prosila,  ABY  LIDÉ  NEZŮSTÁVALI  VE  STAVU  SMRTELNÉHO  HŘÍCHU,  ALE  ŠLI  HNED  KE  ZPOVĚDI!  Vybízela: "Nehřešte, děti moje, nehřeště. Přijďte všichni do Ježíšova Srdce a do Srdce jeho Matky a budete uvolněni od svých hříchů a potěšeni."
     Bůh ve svém nekonečném milosrdenství odpouští všechny hříchy,  JE  ALE  ZAPOTŘEBÍ  K  NĚMU  PŘIJÍT  A  VYZNAT  JE  VE  SVATÉ  ZPOVĚDI,  LITOVAT  JICH  A  ROZHODNOUT  SE  K  NÁPRAVĚ.  Tehdy Ježíš uskuteční zázrak  ODPUŠTĚNÍ  HŘÍCHŮ  A  VYSVOBOZENÍ  ZE  STRAŠNÉ  SATANOVY  MOCI.  Maria říkala: "Myslete na skutečný život, který vás očekává v nebi. Stávejte se svatými, abyste  MOHLI  VE  CHVÍLI  SMRTI  PROJÍT  TĚSNOU  BRANOU  DO  ŽIVOTA  VĚČNÉHO."
    Matka Boží ujišťovala , že je pořád s námi,  ABY  NÁS  CHRÁNILA  PŘED  ÚTOKY  PEKELNÝCH  MOCNOSTÍ.  Ďábel dělá všechno, aby lidé nevěřili v jeho existenci, a falšuje obraz Boha tak, že zlo nazývá dobrem. Matka Boží prosila, aby lidé nenavštěvovali pohoršující představení a nečetli ani takové publikace, aby se neotevírali působení zlého ducha prostřednictvím nejrůznějších okultistických praktik,  NOŠENÍM  AMULETŮ,  spiritismem,  VYUŽÍVÁNÍM  VĚŠTCŮ,  MÁGŮ  A  RŮZNÝCH  LÉČITELŮ!
    Maria se obracela na kněze: "POUČUJTE  LIDI  O  POSLEDNÍCH  VĚCECH:  ČÍM  JE  SMRT,  SOUD,  PEKLO  I  NEBE,  JAKÁ  BUDE  VĚČNOST!  ŽE  EXISTUJE  PEKLO,  MÍSTO  ZÁHUBY  PRO  TY,  KTEŘÍ  ODMÍTLI  BOŽÍ  MILOSRDENSTVÍ."
    Řekla: "Svým Srdcem Matky dávám odvahu vaším srdcím. Zmírním tresty a vyléčím vaše strašné rány..... Přicházejte k mému eucharistickému Synovi  a  HŘEJTE  HO  SVOU  LÁSKOU.  RŮŽENEC  JE  BOŽÍ  POMOCÍ  NA  CESTĚ  KE  SPÁSE.  Je jednou z nejcennějších  věcí,  které člověk  musí mít na zřeteli. Díky této modlitbě  POSÍLÍŠ  VÍRU  A  ZVÍTĚZÍŠ  V  BOJI  S  ĎÁBELSKÝMI  SILAMI!  HODNĚ  SE  MODLETE  A  KAJTE  SE,  to je prosba mého Syna. Nechovejte v sobě k nikomu nenávist, vždycky odpouštějte , neodplácejte za zlo zlem.  POKÁNÍ,  ke kterému Ježíš vyzývá,  JE  MILOVAT  BLIŽNÍHO  A  DÁVAT  DOBRÝ  PŘÍKLAD.....Modlete se, děti moje, modlitba je duší lidskosti,  díky  ní  DOVOLUJEME  BOHU,  ABY  PŮSOBIL.  Zdrávas Maria, které vyslovíte s vírou a láskou, to je jako zlaté střely,  které  ÚTOČÍ  NA  JEŽÍŠOVO  SRDCE."  Maria prosila, aby  se lidé modlili  O  DARY  DUCHA  SVATÉHO  a  o  pokoru  v  srdcích.
    ka Boží se obracela  s horoucí výzvou na kněze, aby byli  LIDMI  INTENZIVNÍ  MODLITBY,  S  ODVAHOU  HLÁSALI  CELÉ  EVANGELIUM  a sami se neustále obraceli. Jenom tehdy  SE  NESTANOU  POHORŠENÍM  PRO  VĚŘÍCÍ  MatA  PŘÍČINOU  JEJICH  ODCHODU  OD  BOHA!  Ve svých poselstvích Matka Boží říkala, že kněží musí mít  ČISTÉ  SRDCE,  být vzorem čitotysa učit věřící, jak ji praktikovat. Musí být věrni svému povolání, usilovat celým srdcem  O  SVATOST  a zůstávat v jednotě s papežem, biskupem a druhými kněžími. Maria vyzývala k poslušnosti papeži: "Buďte poslušni papeže, čiňte pokání s čistou láskou, hodně se modlete - a tehdy se zmenší pronásledování a trápení. Boží láska všechno překoná, mnoho lidí se obrátí díky intenzivní modlitbě, projevem Boží všemohoucnosti a návratu všech k lásce.  KONEČNĚ  DOBRO  ZVÍTĚZÍ  NAD  ZLEM,  LÁSKA  NAD  NENÁVISTÍ!  
     JE  JENOM  JEDNA  CESTA  SPÁSY  A  TOU  JE  JEŽÍŠ  KRISTUS  A  JEHO  CÍRKEV  KATOLICKÁ,  APOŠTOLSKÁ  ŘÍMSKÁ,  s papežem, skutečným zástupcem Krista na zemi... Mimo katolickou církev není skutečného míru,  není opravdové lásky  A  NENÍ  SPÁSY!"
    Matka Boží prosila, aby se svatyně v Tre Fontane stala místem smíru za hříchy, jakoby očistcem na zemi. Každý, kdo se tu vyzpovídá a bude konat pokání, přijme svaté přijímání a bude se modlit,  BUDE  OČIŠŤEN  a  Matka Boží zanese modlitby Ježíšovi, který duši zbaví všech důsledků hříchů, za které je třeba trpět v očistci!
   (Z Milujcie sie! 5/2016)                                                      

                            MIMO KATOLICKOU CÍRKEV NENÍ SPÁSY!

                                      NEJSVĚTĚJŠÍ EUCHARISTIE
                                               P. Francois Zannini
     Božský poklad pro každého z nás!
Nejsvětější Eucharistie je nekonečný poklad Boží, ze kterého může čerpat každý křesťan, aby se obohatil četnými milostmi, které potřebuje pro svůj tělesný, citový i duchovní život. Mše svatá představuje sled symbolů a tajemství, které musíme znát, abychom dokázali posoudit celou velikost a velkorysost tohoto božského daru..Poklad pro katolíky, evangelíky, jehovity, protestanty, muslimy i židovské věřící a ještě nevěřící... KDYŽ  KONVERTUJÍ  DO  PRAVÉ  JEŽÍŠOVY  CÍRKVE.

                                          Tři symboly mše svaté
     Prvním symbolem mše svaté je oběť spravedlivého Ábela, který přinášel Pánu  VŠECHNO  PRVOROZENÉ  ze svého stáda. Druhým symbolem Eucharistie je oběť Izáka, kterou si Bůh vyžádal od Abraháma. Abraham byl připraven  OBĚTOVAT  SVÉHO JEDINÉHO  SYNA.  Pán mu řekl skrze anděla, že mu stačí akt poslušnosti.
    Třetím symbolem, tím nejnápadnějším, byla oběť Melchizedechova, který obětoval  CHLÉB  A  VÍNO.  Melchizedech představoval Krista, jeho jméno znamená „Král Spravedlnosti“ a byl králem Salemu, což znamená „Míru“, tak jako Ježíš byl Knězem a Králem.
     Ale Ježíš přišel, aby se sám obětoval na dřevě kříže. Melchizedech obětoval chléb a víno. Ježíš je obětoval v den svaté večeře, POTOM  PŘI  KAŽDÉ  MŠI  SVATÉ  PO  VŠECHNY  DNY  AŽ  DO  KONCE  SVĚTA.. Nejsvětější oběť mše svaté je věčná oběť díků křesťanů, kteří byli zotročeni démonem.
     Tyto tři oběti ohlašují svatou oběť Kristovu na kříži, jakož i nejsvětější oběť mše svaté  k  POSVĚCENÍ  LIDSTVA  A  JEHO  UDRŽOVÁNÍ  VE  SPÁSE,  protože on nám ji získal  ZA  CENU  SVÉ  DRAHÉ  KRVE,  KTEROU  PROLIL  NA  KŘÍŽI.

                                   Tajemství nejsvětější mešní oběti
     Při mši vaté se uskutečňují nejenom všechny symbolické oběti, ale mše svatá  PŘEDSTAVUJE  TAKÉ  HLAVNÍ  TAJEMSTVÍ  ŽIVOTA  A  UTRPENÍ  JEŽÍŠOVA.
     Ježíš Kristus navazuje na Davida, když po večeři říká svým učedníkům: „To čiňte na mou památku.“ Dílo vykoupení se naplní a při nanebevstoupení vás opustím, ale dříve, než se navrátím k svému Otci, založím jedinečnou oběť Nového zákona a dám vám moc slavit mši svatou, v níž  SE  BUDU  OBĚTOVAT  SVÉMU  OTCI  AŽ  DO  KONCE  SVĚTA,  KDY  PŘIJDU,  ABYCH  SOUDIL ŽIVÉ  I  MRTVÉ.  A aby moje památka zůstala mezi vámi živá,  ZAHRNUJI  DO  OBĚTI  MŠE  SVATÉ  VŠECHNA  TAJEMSTVÍ MÉHO ŽIVOTA  A  MÉHO  UTRPENÍ,  která se budou neustále opakovat před očima věřících. Z těchto tajemství uvedeme následující:
     TAJEMSTVÍ  VTĚLENÍ,  které se při mši svaté obnovuje. Při zvěstování vydala Maria svým svolením své tělo a svoji duši. V jejím panenském lůně se stal Ježíš člověkem působením Ducha Svatého a přijal naši lidskou přirozenost. Když kněz přináší Bohu chléb a víno a obětuje je, proměňuje je Duch Svatý slovy měnícími podstatu – konsekrací – v pravé Tělo a pravou Krev Kristovu, takže kněz už pak přijímá do svých rukou Syna Božího, tak jako ho přijímala Panna Maria do svého Panenského klína. Při mši svaté se obnovuje  TAJEMSTVÍ  ZROZENÍ.  Tak jako bylo božské Dítě narozeno z neposkvrněného těla svaté Panny, tak se rodí na oltáři ze rtů kněze, který říká Ježíšova slova:  „TOTO  JE  MOJE  TĚLO,  TOTO  JE  MÁ  KREV.“
     Sotva je proměňování ukončeno, je Dítě Ježíš skutečně přítomno na oltáři.  Pak  KNĚZ  POKLEKNE,  ABY  VZDAL  POCTU  SVÉMU  BOHU,  pozvedne ho nad svoji hlavu, aby ho plný radosti ukázal věřícím. Kdo by tu nepomyslel na Marii, která poskytla své dítě k uctívání pastýřům a svatým třem králům. Křesťané, kteří Ježíše uctívají v Eucharistii,  PROJEVUJÍ  VĚTŠÍ  VÍRU  než pastýři a tři králové, kteří viděli Ježíše v lidské podobě a věřili v jeho božství, zatímco my se díváme v úctě jenom na způsoby chleba a vína a upřímně věříme ve skutečnou přítomnost Pána. Při mši svaté máme před očima toho, kterého uctili tři králové, kterého držel Simeon ve svém náručí, kterého obětovala Maria v chrámě. Při mši svaté koná Ježíš před našima očima svůj největší zázrak tím, že proměňuje víno ve svou krev, což je větší zázrak než v Káně, kde proměnil vodu ve víno, a když při Poslední večeři proměnil chléb ve své Tělo hodné uctívání.
     Při pozdvihování ho vidíme  JAKO  VYZDVIŽENÉHO  UŽ  NA  KŘÍŽI  a  svýma ušima jako bychom slyšeli slova Ukřižovaného: „Otče odpusť jim: nevědí, co činí“, nebo „Žízním“, přičemž nevysloveně zaznívá:  PO  TĚCH  DUŠÍCH,  ZA  KTERÉ  JSEM  TOLIK  TRPĚL!“
     Při mši svaté vidíme Hostii našima tělesnýma očima a pevně věříme, že je to Ježíš.  TOUTO  VÍROU  DOSAHUJEME   VĚTŠÍCH  ZÁSLUH  než ti, kteří žili za časů Ježíšových a všechno mohli vidět na vlastní oči. Pro ně a pro všechny nevěřící lidi, jako byl Tomáš, řekl Ježíš později: „Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“
     A když nám Ježíš říká: „Já jsem s vámi po všechny dny, až do konce světa“, pak se uskutečňuje toto přislíbení při mši svaté v eucharistické přítomnosti. Ježíš  je  PŘÍTOMNÝ  JAKO  BŮH  A  PRAVÝ  ČLOVĚK  V  NEJSVĚTĚJŠÍ  SVÁTOSTI  OLTÁŘNÍ.  Ve svatostánku je ve dne v noci zajatcem kvůli nám, aby nás osvobodil od našich starostí, našeho strachu, našeho utrpení a aby nám pomáhal ve všech našich nesnázích tím, že slyší naše modlitby a naše prosby.
     Při mši svaté je stále naší obětí  a  NAŠÍM  PROSTŘEDNÍKEM  U  SVÉHO  OTCE.  On se obětuje svému Otci za nás a prosí za nás, aby Otec byl vůči nám milostivý a nevykonával spravedlnost.  KONÁ  SVOJI  KNĚŽSKOU  SLUŽBU,  která mu opravdu přísluší a spočívá v tom, „PŘINÁŠET  DARY  A  OBĚTI  ZA  HŘÍCHY  SVÉHO  LIDU.“
     Ježíš chce u nás zůstat až do konce světa, protože je hlavou své církve a křesťané jsou jejím tělem. A protože tělo nemůže být spolu s hlavou v nebi, chce hlava zůstat se svým tělem na zemi. Protože je Ježíš ženichem své církve, miluje ji nevýslovně a nemůže být od ní vzdálen. Ježíš v Hostii je jako potrava pro naši duši i tělo, a při mši svaté je naší Obětí a Prostředníkem.
    Křtem se stává křesťan Božím dítětem a členem jeho svaté církve. Dokud zůstává v posvěcující milosti, zůstává také jeho duše ve stavu nevinnosti a Ježíš ho miluje více než nějaký ženich nejkrásnější nevěstu. A Ježíš se nechce oddělit od své církve, která sestává ze všech těchto svatých duší. Spojení Ježíše s jeho církví je duchovní, jak říká prorok Ozeáš 2,21-22: „Zasnoubím se s tebou navždy, zasnoubím se ve spravedlnosti a v právu, v něžné lásce a v milosrdenství, zasnoubím se s tebou ve věrnosti  a  TY  POZNÁŠ  HOSPODINA.“
     Toto spojení ve víře vyžaduje, aby Ježíš Kristus zůstal skrytý a zamlčený, aby jeho nevěsta,  VĚŘÍCÍ  DUŠE,  SE  CVIČILA  VE  CTNOSTI  VÍRY  a dosáhla více zásluh. TENTO  tolik dobrý a tak  NĚŽNÝ  ŽENICH  NAŠÍ  DUŠE  NÁS  CHCE  ŽIVIT  A  STARAT  SE  O  VŠECHNO,  CO  SE  NÁS  TÝKÁ.  On uskutečňuje toto dílo lásky v Eucharistii a skrze ni se nám obětuje, aby naši DUŠI POSILOVAL,  NAŠE  TĚLO  LÉČIL  A  NAŠI  BYTOST  POSVĚCOVAL.
     Když je naše duše  VE  STAVU  SMRTELNÉHO  HŘÍCHU,  nejsme už dětmi Božími,  ALE  SATANOVÝMI!  Když posvěcující milost naši duši zase zkrášlí, je Ježíš jejím ženichem a nic jí nebrání, aby se stala ještě krásnější a svatější. Farář Arský často říkal: „Pokorné duši, která má  VÍRU  A  ČISTÉ  SRDCE,  MILÝ  BŮH  NIC  NEODEPŘE.“

                                          Dobrodiní Eucharistie:
     Jsou jím  ODPUŠTĚNÍ  HŘÍCHŮ  A  NAŠICH  PROVINĚNÍ.  My všichni jsme před Bohem dlužníky, neschopnými platit. V evangeliu říká dlužník svému věřiteli: „Posečkej mi, a splatím ti to.“ Máte dělat totéž vůči Ježíši. Vyprošujte si od něho čas, abyste se mohli zbožně účastnit jedné nebo více mší svatých – to postačí, abyste dosáhli smíření a splatili Ježíši všechny své dluhy, protože Boží Syn, který se obětoval svému Otci, přijde, aby ještě jednou napravil to zlo, kterého jste se dopustli svojí slabostí a svou nevěrností.
     Po slovech proměňování říká kněz: „Proto na památku požehnané smrti, slavného vzkříšení a nanebevstoupení tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista,, obětujeme, Bože, ke tvé slávě my, tvoji služebníci i tvůj svatý lid, dar z tvých darů, oběť čistou, oběť svatou, oběť neposkrněnou:  SVATÝ  CHLÉB  VĚČNÉHO  ŽIVOTA  A  KALICH  VĚČNÉ  SPÁSY.“  Mše svatá je smírná oběť. Na oltáři je Ježíš naším Přímluvcem u svého Otce a je smírnou Obětí za naše hříchy.
     Při mši svaté, říká sv. Pavel v listu Římanům 8, 32: „..vydal nám nebeský Otec svého Syna, jak by nám s ním nedaroval také všechno ostatní?“ Jedna mše svatá, které se zbožně účastníme, nás obohatí více než všechny stvořené věci. Abychom mohli slavit mši svatou, je potřebné být ve stavu milosti. Hříšník bude uchráněn těžkého hříchu, když se jí účastní. Může při ní dokonce dosáhnout obrácení a jít ke zpovědi, aby se znovu přiblížil k Němu a mohl žít z Něho a pro Něho.
     Ježíš řekl svaté Mechtildě: „Přicházím ke mši svaté s takovou mírností, že snáším trpělivě přítomnost všech hříšníků se všemi jejich ostudnými činy a odpouštím jim s radostí všechny jejich hanebnosti.“ Svatý Řehoř Veliký říká: „Oběť mše svaté  OCHRAŇUJE  HŘÍŠNÍKA  PŘED  VĚČNÝM  ZAVRŽENÍM.“  Toto spásonosné působení a hříšníka se neukazuje vždycky bezprostředním způsobem. Bůh vyčkává s obrácením hříšníka a čeká na správný okamžik,  AŽ  BUDE  JEHO  SRDCE  SCHOPNÉ  ONU  MILOST  PŘIJMOUT.
     Při mši svaté dochází k obrácení pod vlivem Ducha Svatého, který pohne srdci účastníků, tak jako kdysi pohl srdci těch, kteří stáli pod křížem: setníka a ostatních, kteří se bili v prsa a říkali: „On byl opravdu Boží Syn!“
     Spravedliví dosáhnou mší svatou odpuštění všech všedních hříchů, když mají pevný úmysl se jich znovu nedopouštět. Mše svatá usmiřuje také ty hříchy, kterých si nejsme vědomi, kterých jsme se ale přesto dopustili.  ČASTÁ  ÚČAST  NA  MŠI  SVATÉ  ZKRACUJE  NAŠI  DOBU  V  OČISTCI,  protože usmiřujeme svojí účastí velkou část trestů, které zsluhujeme.
     Naše modlitby budou při mši svaté jistěji vyslyšeny, protože jsou podepřeny modlitbami Ježíšovými a andělů. Sv. Jan Zlatoústý říká: „Při mši svaté se naše modlitby opírají o modlitbu Kristovu.“ Moje modlitba nezůstane bez účinku, protože ji nebeský Otec vždycky vyslyší.
     Mešní oběť je účinnější než všechna ostatní cvičení zbožnosti. Také ty modlitby, které se vykonají během mše svaté, mají větší účinek než všechny ostatní. Svatý František Saleský tvrdil, že „MODLITBA,  KTEROU  PŘINÁŠÍME  VE  SPOJENÍ  S  BOŽSKOU  OBĚTÍ,  MÁ  NEVÝSLOVNOU  SÍLU“.  Mše svatá rozšiřuje naše modlitby. Očištěné modlitbami Kristovými se stanou v očích Otcových přijatelnější. Může je vyslyšet, protože byly předneseny jeho božským Synem.
     Když se zbožně účastníme mše svaté, umožní nám to požehnání a zdar naší práci a podnikání! Svatý Jan Zlatoústý říká: „Kdo se zbožně zúčastní mše svaté, má úspěch ve všem často už v témže dni.“ Sv. Filip Neri sloužil mši svatou vždycky ráno, dříve, než začal podnikat něco důležitého, protože byl přesvědčen, že se záležitost lépe vyřeší. Sv. František Saleský potvrzuje, jak mocná je mše svatá v působení člověka, který se jí ráno zúčastní: „Ten, kdo ráno byl při mši tak blízko svému Vykupteli, bude se cítit posílen po celý den!“
     Kdybychom věděli o hodnotě jedné mše svaté a o nekonečných milostech, které nám Pán chce dát, zúčastnili bychom se jí každý den! Naše víra je ale tak malá a naše láska tak vlažná,  ŽE  NEMÁME  ČAS  PRO  BOHA,  zatímco máme dostatek času na lidské nicotnosti, které jsou tak neplodné a pomíjivé!
     Smírné oběti byly pro Židy nákladné. Museli obětovat alespoň jednoho beránka, ovci nebo kozu a chudí dávali pár hrdliček nebo holubů. My křesťané máme tak velikou oběť, která nám nepůsobí vůbec žádné výdaje. Ale  MY  OPOMÍJÍME  TENTO  VELIKÝ  DAR  PÁNA,  KTERÝ  NÁM  MŮŽE  PŘINÉST  TOLIK  DOBRODINÍ  PRO  NÁŠ  TĚLESNÝ  I  DUCHOVNÍ  ŽIVOT,  a ještě si stěžujeme. Poslechněme si, co říká apoštol Pavel v listu Židům 4,16: „Přistupme tedy s jistotou k trůnu milosti, aby se nám dostalo milosrdenství a abychom nalezli milost pro pomoc v pravý čas.“
     Mše svatá je vždycky s užitkem obětována na nějaký úmysl za někoho živého nebo zemřelého. Také za kněze, věřící a všechny živé a mrtvé. Kněz sklízí ze mše svaté více plodů než ostatní věřící, protože je nástrojem Krista a jedná na místě Kristově..Při mši svaté je vždycky Kristus obětí a současně tím, kdo oběť přináší. On se vydává skrze kněze Otci. Kněz se sjednocuje spolu s věřícími s Kristem,  ABYCHOM  NA  PŘÍMLUVU  KRISTOVU  DOSTALI  MILOSTI,  KTERÉ  POTŘEBUJEME  KE  SVÉMU  POSVĚCENÍ.  Svatá Magdalena de Pazzi říká: „Ti, co slaví mši spolu, jsou duchovním způsobem  POSTŘÍKÁNI  KRISTOVOU  KRVÍ,  a  kdybyste mohli vidět lesk a krásu jedné takové duše, byli byste v pokušení ji uctívat.“ Ježíš se modlí za všechny, kdo slaví spolu. On trpí a umírá mysticky za ně ještě jednou na oltáři. Celá církev dostává plody oběti na základě společenství svatých.
     Také zemřelí mají užitek ze mše svaté, když je sloužena za zemřelé, kteří jsou v očistci. Sv. Jeroným říká: „Mše za duše působí to, že tomuto ohni vystavené duše jsou po dobu jejího trvání uchráněny svého utrpení...Mnoho duší opouští místo smíření, aby odletěly do radostí ráje.“
     Oběť mše svaté je příčinou velké radosti pro anděly a svaté. Protože svatí a andělé milují a hledají především slávu Boží a spásu duší, pociťují nevýslovnou radost, když vidí, jak se mší svatou vzdává čest Nejsvětější Trojici a jak mocně působí ke spáse lidí.
     Nejsvětější Eucharistie dává růst víře křesťanů a pomáhá jim,  ABY  V  TĚŽKÝCH  CHVÍLÍCH  VĚŘILI  JEŠTĚ  VROUCNĚJI.  Když jsem zbožně přítomen mši svaté, dává mi Ježíš milost, abych už ve své slabosti  NEPOCHYBOVAL  O  JEHO  PROZŘETELNOSTI  PRO  MŮJ  ŽIVOT  MATERIÁLNÍ  I  DUCHOVNÍ.  Jako posila a útěcha, kterou je On pro každého z nás, zastává se nás u Otce, abychom  DOSTALI  TY  MILOSTI,  KTERÉ  JSOU  POTŘEBNÉ  K  NAŠÍ  SPÁSE  A  K  NAŠEMU  POSVĚCENÍ.
     Eucharistie živí naši křesťanskou naději.  ONA  JE  ZÁRUKOU  KRISTEM  PŘISLÍBENÉHO  ZMRTVÝCHVSTÁNÍ  A  VĚČNÉHO  ŽIVOTA! „Kdo jí mé Tělo a pije mou Krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“(Jan 6,54) Mše svatá mi pomáhá zachovat si naději pro nebe, jakož i naději pro život na zemi, i když se zdá, že se nic nedaří. Zve mne, abych ve svém životě očekával   HODINU  BOŽÍ,  která je vhodnější než moje hodina, protože Ježíš má vždycky to,  CO  POTŘEBUJI  A  NE  TO,  CO  BYCH  CHTĚL, protože moje pozemské štěstí může být nevýhodné a nezdravé  PRO  MOJI  VĚČNOU  SPÁSU!
     Eucharistie dává růst v lidském srdci lásce k bližnímu a vyzývá k tomu, abychom milovali Pána a bližního nikoliv z povinnosti, vlastního zájmu nebo z vypočítavosti,  NÝBRŽ  Z  NEZIŠTNÉ  A  VELKODUŠNÉ  LÁSKY!  KDYŽ  KRISTUS  BYDLÍ  V  MÉ  DUŠI,  TAK  TO  DĚLÁ  ON,  ABY  JI  POZVEDL  VE  CTNOSTI  A  ZVLÁŠTĚ  V  JEJÍ  LÁSCE,  která je moudrá, čistá, nezištná a velkodušná. Ježíš mi připomíná v každém svatém přijímání, že se mám stejně jako on nechat křižovat, abych miloval v plnosti,  ABYCH  TVOŘIL  SPOLEČENSTVÍ  SE  SVOJÍ  ŽENOU,  SVÝMI  DĚTMI,  svými přáteli, kolegy v práci. Manželská, rodinná a sociální jednota závisí na odevzdanosti  a  SEBEZÁPORU  KAŽDÉHO  ČLOVĚKA.  A mše svatá vychází od UKŘIŽOVANÉHO  Ježíše, který se obětuje v mém srdci a dává mi svoji milost.
     Egoistická láska ničí svět, protože ji  SATAN  NAŠEPTÁVÁ  KAŽDÉMU  Z  NÁS.  Odevzdaná láska mi dává žít z Krista v mém osobním, rodinném a společenském životě. Jestliže se stanu pšeničným zrnem, které padne do půdy a odumře, pak přinesu božský klas lásky , který přinese na svět 30, 60 nebo 100 zrn lásky. „Nezemře-li obilné zrno padlé do země, zůstává samo; zemře-li však, přináší mnohý užitek.“ (Jan 12,24) Tímto plodem  JE  OBĚTAVÁ  LÁSKA,  která člověka učí , že jenom odříkavý život vyzývá lidi,  ABY  ROSTLI  V  SEBEZÁPORU,  místo toho, aby si druhé lidi opanovali a chtěli je sobecky vlastnit! Ježíš nám to říká také v podobenství o vinném keři: „Já jsem vinný kmen, vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce.“(Jan 15,5) Ovoce, které může člověk přinést, je ovoce obětavé lásky, která se daruje a která odpouští kvůli Kristu a žije v člověku z eucharistického Krista.
    (Světlo 10-12/2017, zdroj: Maria heute 1/2017)

                                          PODĚKOVÁNÍ:
   Chtěla bych poděkovat Panně Marii,  Pánu Ježíši a sv. Prokopu za uzdravení mého vnuka. Před devíti lety jsem měla ve snu vidění, že já i moje rodina poneseme velký kříž. Vnuk začal brát drogy ve vlnách, kdy se toulal, bral věci v rodině, které rozprodával, co slíbil, to nesplnil, stálé výmluvy a dluhy! Celá rodina velmi trpěla. Bylo mi jasné, že jej ničí zlo.
    S bolestí v srdci jsem prosila o pomoc celé nebe i duše v očistci. Denně jsem se modlila za osvobození.  MNOHO  MŠÍ  SVATÝCH  BYLO  ZA  NĚHO  ODSLOUŽENO.  Po rozhovoru s vnukem a společné modlitbě  KE  SV.  PROKOPU  začal můj vnuk cítit napětí, rozruch, chvění od hlavy až dolů, nedovedl si vysvětlit, že má jasnou mysl, úlevu,  ŽE  ODCHÁZÍ  NĚCO,  CO HO  TÍŽILO  A  SVAZOVALO.
    Pán nás všechny odměnil uzdravením a vyslyšením. Byla neděla 4. července - svátek sv. Prokopa, den díkůvzdání za návrat vnuka ze spárů zlého a jeho nástrah. Vzdávám úctu světcům, našim pomocníkům. Boží pomoc nás nikdy neopouští, věřte každé oběti mše svaté každý den v modlitbě s Ježíšem: "Za cokoli prosíte Otce ve jménu mém, dá vám to!"
    Mé modlitby jej budou i nadále doprovázet, aby jeho život směřoval k Bohu a život s Ním s pomocí andělů strážných a celého nebe.  Rytířka Neposkvrněné Marie.
   (Immaculata 3/2011)
                                                      
                               NÁVRAT  K  PRVNÍM  SOBOTÁM

     Rok 2017 je rokem stého výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Pro ctitele Panny Marie není lepšího způsobu, jak zahájit tento rok, než obnovit praxi prvních sobot v měsíci, kterou svatá Panna tak doporučovala již od prvního zjevení v Cova da Iria. 13. května 1917 žádala děti o každodenní modlitbu sv. růžence. Při zjevení 13. června řekla Panna Maria Lucii, že Ježíš si chce skrze ni posloužit, aby ji lidé poznali a zamilovali si ji. Chce na světě rozšířit úctu ke svému Neposkvrněnému Srdci. Těm, kteří ji přijmou, slibuji spásu. Bůh si tyto lidi zamiluje jako květy, které pokládám k jeho trůnu. Po těchto slovech sestra Lucie vyprávěla, že viděla v dlani pravé ruky Srdce ovinuté trny, které se jevily jako zabodnuté. Pochopili jsme, že to bylo Neposkvrněné Srdce Panny Marie,  POTUPENÉ  HŘÍCHY  LIDSTVA  KTERÉ  SI  ŽÁDÁ  ODČINĚNÍ!
     Při třetím zjevení 13. července ukázala Panna Maria dětem peklo a oznámila strašný trest, který stihne lidstvo, pokud se neobrátí: "Abych tomu zabránila, budu žádat  ZASVĚCENÍ  RUSKA  MÉMU  NEPOSKVRNĚNÉMU  SRDCI  A  SMÍRNÁ  PŘIJÍMÁNÍ  O  PRVNÍCH  SOBOTÁCH.   Modlete se, mnoho se modlete, neboť  MNOHO  DUŠÍ  PŘICHÁZÍ  DO  PEKLA,  PROTOŽE  SE  ZA  NĚ  NIKDO  NEOBĚTUJE."
    V šestém a posledním zjevení 13. října 1917 se zjevila Panna Maria s  HNĚDÝM  ŠKAPULÍŘEM  z hory Karmel. Svatá Panna chtěla, aby  VŠICHNI  NOSLILI  ŠKAPULÍŘ,  KTERÝ  JE  ZNAMENÍM  ZASVĚCENÍ  NEPOSKVRNĚNÉMU  SRDCI  PANNY  MARIE.  Zjevení Panny Marie sestře Lucii pokračovala i po roce 1917 a potvrzovala předcházející zjevení. 10. prosince 1925 se zjevila Panna Maria po boku Dítěte Ježíše na zářícím oblaku v její cele v Pontevedra. Maria položila jednu ruku Lucii na rameno a v druhé držela Srdce ovinuté trním.
    V tu chvíli Dítě řeklo: "Měj soucit se Srdcem mé Nejsvětější Matky ovinutým trny, které  JE  USTAVIČNĚ  ZRAŇOVÁNO,   protože není nikoho, kdo by činil pokání, aby trny sňal." Svatá Panna pak dodala: "Hleď, moje dcero, mé Srdce je ovinuté trny, jimiž je lidé ustavičně zraňují skrze svá rouhání a nevděčnosti. Potěš mě alespoň ty a oznam všem toto: Všem, kteří po pět měsíců v první sobotu se vyzpovídají a přijmou svaté přijímání, a budou v mé společnosti 15 minut rozjímat o patnácti růžencových tajemstvích s úmyslem ulehčit mému utrpení, slibuji, že budu u nich v hodině jejich smrti se všemi milostmi nezbytnými pro jejich věčnou spásu."
     Toto velké zaslíbení Neposkvrněného Srdce Panny Marie se staví po boku zaslíbení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova Markétě Marii Alacoque o prvních pátcích v měsíci. Jeden zpovědník žádal Lucii, aby se zeptala, proč je prvních sobot právě pět. V noci z 29. na 30. května 1930 Maria odpověděla: Jedná se o odčinění pěti urážek Neposkvrněného Srdce Panny Marie:
   1.) Rouhání proti Neposkvrněnému početí
    2.) Rouhání proti jejímu svatému panenství
   3.) Rouhání proti jejímu božskému mateřství a odmítání uznat ji jako Matku všech lidí
    4.)Dílo těch, kteří veřejně zasévají do dětských srdcí lhostejnost a pohrdání a dokonce nenávist k Neposkvrněné Matce.
   5.) Dílo těch, kteří přímo urážejí její svaté obrazy.
Proč se jedná právě o soboty? Tento den je od nepaměti zasvěcen Panně Marii. Podle mnoha svatých teologů je sobota dnem absolutní a pevné víry Panny Marie. Zatímco sami apoštolové pochybovali, Maria osvěcovala svou vírou temnoty umučení. Svatá sobota byla prvním dnem největší bolesti pro ztrátu Ježíše, ale také dnem nekonečné důvěry v jeho vítězství.
     Panna Maria Fatimská stanovila podmínky pro tento triumf. Jedna závisí na papeži a na zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci, a to slavnostně ve společnosti všech biskupů světa. Druhý požadavek je rozšíření praxe prvních sobot v měsíci, který je adresován všem věřícím. Uplynulo téměř jedno století,  ALE  PODMÍNKY  NEJSOU  DOSUD  SPLNĚNY,   protože Rusko nebylo dosud zasvěceno a  PRAXE  PRVNÍCH  SOBOT  UPADÁ  DO  ZAPOMENUTÍ!  
    Abychom se vyhnuli trestu, který hrozí celému světu, nebo ho alespoň zmírnili, připomínáme všem jednotlivcům i rodinám a zvláště kněžím a farnostem nezbytnost modlit se a plnit žádosti Panny Marie Fatimské.
   (Magdalena della Somaglia, Corrispondenza Romana)

                              TURZOVKA  STÁLE  AKTUÁLNÍ!

                                ŽIVÁ  VODA  Z  TURZOVKY
                                       Ing. Karel Židlický

ÚVOD: Kniha Karla Židlického "Živá voda z Turzovky"  může být povědomá zejména starším návštěvníkům tohoto poutního místa. Autor je rozšiřoval ve strojopisné podobě a z ní jsme také čerpali v tomto vydání.
   Je známo, že pražský inženýr Karel Židlický byl pro svou věrnost turzovskému zjevení omilostněn mimořádnou schopností - rozmlouvat s Matkou Boží. Počátek vzájemných rozhovorů je možné sledovat od roku 1966. Na přímý pokyn Panny Marie ji K. Židlický zaznamenával do svého deníku. Zdá se, že byly určeny všem, kdo chtějí a potřebují naslouchat Panně Marii. O zveřejnění některých částí zmíněných rozhovorů jej požádala sama Panna Maria 11. května 1983: "Chtěla bych, abys také ty napsal něco o mé milé hoře..Stačí, když ze svých deníků vybereš některé naše rozhovory a patřičně je doplníš. Je to nutné, milé dítě, jako součást tvého apoštolátu na Turzovce. Mnohé by měli slyšet ti, kteří chtějí znát pravdu o mém zjevení na Živčákově hoře, a o milostech, které tam rozdávám." K. Židlický pak opravdu podle Mariiných pokynů pořídil jejich výběr a v záznamech pokračoval až do roku 1988. K duchovnímu setkávání Karla a Panny Marie docházelo nejen na Živčákově hoře, ale i doma, ve vlaku, v přírodě a kdekoliv jinde. Vzájemné hovory nepředstavují teologické lekce. Jejich smysl je určen k prohloubení víry každého, kdo o to usiluje. Panna Maria radí jak žít, aby  JEJÍ  NEBESKÝ  SYN  NETRPĚL  URÁŽKAMI  A  POHRDÁNÍM.  Nabízí jeho milosrdenství, ZÁROVEŇ VŠAK  I  VARUJE!  Učí trpělivosti a zbožnosti, pro niž může konat zázraky.
   Je třeba znovu zdůraznit, že od roku 1986 v těchto rozhovorech i na jiných místech svého zjevení, vyslovila přání,  ABY  BYLA  UZNÁNA  JAKO  SPOLUVYKUPITELKA  SVĚTA.  Přijetím tohoto titulu jí bude Synem dána možnost  ZACHRÁNIT  MNOHO  DUŠÍ  PŘED  BOŽÍM  TRESTEM,  který jinak svět nemine - a přitom  "ZBÝVÁ  UŽ  TAK  MÁLO  ČASU.
    Mariánští ctitelé tuto knihu jistě uvítají. Tím více, že její obsah je dnes ještě mnohem aktuálnější než v době jejího vzniku. K. Židlický se tak stal tlumočníkem či zprostředkovatelem Mariiných přání, varování, poučení a útěchy. Kniha vychází k 50. výročí zjevení na Živčákově hoře. (Olomouc 2009) Zmíněná okolnost by se měla stát podnětem k dalšímu úsilí o oficiální uznání Turzovky jako poutního místa - a rovněž k přiznání Mariina titulu jako  SPOLUVYKUPITELKA  SVĚTA.
    POZNÁMKA: Oficiálního uznání Turzovky jako poutního místa schváleného církví vyhlásil žilinský biskup  Mons. Tomáš Galis 18. října 2008.

                               ROZHOVORY  S  PANNOU  MARIÍ

                                              Praha 8.8,1966:
    Karle, můj milý synu, chtěla bych ti dnes něco povědět o mých zjeveních.  MOJE  ZJEVENÍ  JSOU  VŽDY  VÝSTRAHOU  PRO  ČLOVĚKA.  Jimi se snažím upozornit na věci, o kterých nepřemýšlí,  NA  ZLO,  KTERÉ  HO  OHROŽUJE
    Zjevuji se nejčastěji v horách, lesích, v čisté přírodě. Nemohu se zjevit na místech nečistých, odporných, plných hříchů a lidských slabostí. Často se zjevuji také nad oceány a moři prostým rybářům, kteří bývají tak zbožní, až mě to dojímá. V bouřích a vlnobití držím nad nimi ochrannou ruku.
   Také přicházím do očistce, kde mě duše vítají a velice se radují, protože jim pomáhám a vyprošuji u svého milovaného Syna zkrácení jejich očistcových muk. Nejkrásněji je mi samozřejmě v nebi, mezi svatými dušemi, v náručí svého Syna,  KTERÝ  TAK  TOUŽÍ  OBEJMOUT  KAŽDOU  DUŠI.
    Zjevuji se vždy lidem prostým, jejichž duše je úplně čistá. Lesník Lašút je takovým člověkem, který svým způsobem překonává učené lidi, a jeho výroky svou moudrostí předstihnou v mnohém i velice vzdělané lidi. Dnes vidíš, že není správné podceňovat nevzdělaného člověka, který ale má dobrou vůli žít podle Boha.
    Moje zjevení nejsou častá, ale mají vždy za účel získat další duše pro našeho Pána, mého Syna Ježíše Krista. Ani si, Karle, nedovedeš představit, kolik duší jsem získala po svém zjevení v Lurdech, ve Fatimě a v La Salettě. Ale kolik překážek, odporu a nenávisti se muselo překonat, kolik milostí jsem musela se svým Synem na těchto místech vylít než byla oficiálně církevně uznána za místa opravdového mého zjevení! Stejně tak to bude na Turzovce, kam zase brzy, Karle, půjdeš. Moje zjevení způsobilo mnoha zbožným lidem spoustu vážných, často životních problémů, a přesto se na Živčákovu horu putuje, poutníků přibývá a jejich víra v posvátnost tohoto místa se nedá utlumit.
   Moje statečnéné dítě, moje milovaná hora je stále ozářená jako Lurdy, Fatima a La Saletta. Tuto zář však nikdo nevidí, má však veliký význam, protože náleží do tajemství nebe.
                                          Turzovka 13.10.1979:
Jsem ráda, mé dítě, že jsi přeložil zprávy o Garabandalu a začal je rozšiřovat. Pochopil jsi dobře, Garabandal mi leží na srdci. Ochrannou ruku držím nad CONCHITOU,  KTERÁ  SE  STALA  MOU  APOŠTOLKOU..  Snaž se mé zjevení o Garabandalu co nejvíce zveřejnit!  BUDE  DLOUHO  POPÍRÁNO,  ale dokážu,  ŽE  MÉ  ZJEVENÍ  JE  PRAVÉ!  Tak bude i s Turzovkou. Amen.  VĚŘTE  DĚTEM  Z  GARABANDALU!  Maria
                                       TURZOVKA 6.10. 1980
   Můj dobrý Karle, moje zjevení nejsou pro úžas,  ALE  JAKO  VAROVÁNÍ!   Zjevila jsem se před časem v Egyptě, tentokrát před tisícmi lidmi. Před nimi  JSEM  ROZHOUPALA  SLUNCE  A  NEBESKOU  KLENBU,  ABY  POZNALI  SÍLU  NEBE  A  NEHRNULI  SE  DO  KRVAVÉ  VÁLKY!
   V této vaší části světa se také stále bojuje,  ALE  ZATÍM  SVĚTOVÁ  VÁLKA  NEHROZÍ  (v roce 1980) O to ďábelštější úklady vám satan nastražil, aby vás vlákal do své pasti. Moc se modlete, abyste mu nepodlehli! Amen.
   Něco jsi, můj milý, jistě pozoroval. Mnozí poutníci si vyzouvají obuv, když vystupují na mou horu. Kameny jsou ostré, někdy bývají zkrvavené. Někteří poutníci bolestí pláčou, a přesto jdou. I na jiných místech, kam jsem přišla, třeba na Svatém Hostýně, přicházeli ke mně poutníci po kolenou. Ale teď už to tak často nevidím. Zato hluku, kšeftování je tam často tolik, že přehlušují zbožné zpěvy, a to mě rmoutí.
   Všiml sis, Karle, té podobnosti hory Svatého Hostýna a Živčáku? Vybrala jsem si je záměrně proto, že obě místa byla zkropena krví nevinných lidí. Na Hostýně jsem zastavila hordy z východu(muslimy) a totéž na Živčákové hoře.. Kolik lidí se však tehdy utopilo v dravé řece Kysuci! Kolik je jich zakopáno v lesích na mé milé hoře! Ale svůj slovenský a moravský lid věrný Cyrilu a Metoději jsem zachránila! A protože moje voda neléčí, ale uzdravuje k životu, nazývám ji živou.
                                            Konečná 12.5.1967:
      MOJE  POSLEDNÍ  ZJEVENÍ  JE  POSELSTVÍM  ČESKÉMU  A  SLOVENSKÉMU  LIDU!
    Chci ti, Karle, nyní vysvětlit  některé okolnosti kolem mého posledního zjevení na mé hoře.  Vybrala jsem si zemi(Československo), která po mnoho staletí  UCTÍVALA  MĚ  I  MÉHO  SYNA.  Přišla válka (2.světová) a po ní pronikli do vaší země pohané od východu(komunisté ze SSSR), kterým se  PODAŘILO  POMOCÍ  ĎÁBLA  VŠECHNO  ZNIČIT!   Víra se dostala až na okraj lidských potřeb, náboženství bylo násilím odstraněno, lidé už neměli místa pro mého Syna a mě úplně zavrhli. Vím, že i přesto zůstalo nám mnoho věrných, a to i za cenu pronásledování a opovržení. Ti budou mým Ježíšem obzvláště obdařeni mimořádnými milostmi. Bohužel jádro vašich národů zůstává bezbožné. Proto jsem chtěla svým zjevením na Turzovce na svou přítomnost upozornit, abych zbožné duše potěšila  A  NEVĚRNÉ  VAROVALA.
   Moje zjevení mělo lidské duše vést k  PŘEMÝŠLENÍ  O  CENĚ,  SMYSLU  A  CÍLI  ŽIVOTA,  ale lidé to většinou odmítají a ještě ty, kteří za mnou přicházejí, zesměšňují a pronásledují. A tak, Karle, nezbude nic jiného, než že bude muset můj Syn trestat ty, kteří ho zavrhli!  ŠKODA  VAŠÍ  ZEMĚ!  ŠKODA  TOHOTO  kdysi tak zbožného  LIDU,  KTERÝ  JE  TEĎ  ÚPLNĚ  V  PASTI  ĎÁBLA!  Moje poslední zjevení nepřineslo zatím žádoucí účinek, a to  HLAVNĚ  PROTO,  ŽE  JE  MOJI  SLUŽEBNÍCI - KNĚŽÍ - VĚTŠINOU  ZAMÍTLI,  dokonce varovali věřící a vyhrožovali jim!(Tak jako v dnešní době arcibiskup Graubner ohledně irských varování, i když už je nad slunce jasné, kdo je v církvi "falešný prorok".) Ale to se, Karle, změní,  JÁ  VAŠI  ZEMI  NEOPUSTÍM  a svá zjevení znovu potvrdím. (Následovala další zjevení v Litmanové a v současné době v Dechticích, poblíž Turzovky!)
Ty se, Karle, ještě dočkáš krásné kaple k mé úctě postavené, a já ti říkám,  že zde bude stát i chrám a moje  místo na Živčáku bude církevně uznáno! Amen. (A už se to všechno splnilo. Kaple už stojí a církev zjevení uznala v roce 2008.)
    Moje děti, jak velmi bych si přála, aby všechny moje děti na tomto světě byly uchráněny od  SPRAVEDLIVÉHO  TRESTU  MÉHO  DRAHÉHO  SYNA!  Proto jsou moje zjevení na různých místech této planety čím dál častější.  CHCI  VÁS  PROBUDIT  DŘÍVE  NEŽ  BUDE  POZDĚ,  protože už dlouho neudržím trestající ruku svého Syna!
    I ve vaší zemi jsem se několikrát zjevila, ale všecko je marné! Lidé mě neslyší,  NEDBAJÍ  NA  MÁ  VAROVÁNÍ  A  PŘEHLÍŽEJÍ  JE.  VĚTŠINA  VAŠEHO  NÁRODA  ŽIJE  V  HŘÍŠÍCH,  A  TO  I  V  TĚCH  NEJTĚŽŠÍCH,  URÁŽÍ  JIMI  PÁNA,  OPOVRHUJÍ  DUCHEM  SVATÝM.  Nevidím zástupy navštěvující Boží chrámy, nevidím pokoru, nevidím lásku k Bohu, ale sobectví, nenávist a zášť, touhu po mamonu a bezedné sobectví!
MŮJ  DRAHÝ  JEŽÍŠ  VARUJE: "Synu můj, lidstvo je už tak zkažené, že popírá existenci Boha  NEPOSLOUCHÁ  NAŠE  VAROVÁNÍ!  Snad pocítí svou nepatrnost, až  ROZPOUTÁM  VICHRY  A  BOUŘE (teď v dubnu v Austrálii),  jakých na zemi ještě nebylo,  ALE  TO  UŽ  BUDE  SKORO  POZDĚ,  pak už zbude jen krátká doba." (KONEC  ČASU!)
   Slyšel jsi, Karle, že byly zase oltáře na mé milované hoře zničeny, sochy rozbity, kříže spálené. Všude bylo vidět tu zlobu zlých lidí. Já, tvoje Matka, ti říkám, ďábel mě nepřemůže, a přijde čas, kde právě zde bude stát kaple a ty do ní vstoupíš. Nastává opět zlá doba,(doba normalizace 1972) a moje dobré zbožné děti budou zase vystaveny  ÚTOKŮM  POSEDLÝCH  ĎÁBLEM ! (komunistů)  Ale nebojte se, já, vaše Matka a můj drahý Syn vás neopustíme!  SKRYJTE  SE  DĚTI  POD  MŮJ  PLÁŠŤ! Amen.
                                          Turzovka 23.9.1979
   Dnes jsem s tebou byla na mši svaté v tom malém vesnickém kostelíčku a moje srdce plesalo,  ŽE  TOLIK  MLADÝCH  LIDÍ  PŘIJÍMÁ  SVÁTOSTI!  Takový národ bude mít vždy mou pomocnou ruku!
   Je mi líto, že velká část národa od víry odpadá a bez Boha bloudí světem. Žádného pevného  CÍLE  ANI  KLIDU  NIKDY  NENALEZNE,   POKUD  SE  K  BOHU  NEVRÁTÍ!  
    Tady v tom kostelíčku jsi viděl, jak  JE  DŮLEŽITÉ  PŘIVÁDĚT  K  OLTÁŘI  UŽ  DĚTI  OD  NEJÚTLEJŠÍHO  VĚKU,  ANO,  UŽ  OD  PEŘINKY.  Myšlení malého dítěte ještě není rozptylováno světskými záležitostmi a tak přijímá Pána s otevřenou myslí a čistým srdcem.  Dítě, řekni všem svým známým, kteří mají malé děti, ať je nenechávají zaostávat v lásce k Bohu.  AŤ  JE  UČÍ  POZNÁVAT  HO  VŠUDE  KOLEM  SEBE,  ALE  HLAVNĚ  VE  SVÁTOSTI  OLTÁŘNÍ.  Ať je učí milovat ho jako Otce -  TATÍNKA,  který všechno udělá, když slyší dítě volat!
    Ať se nebojí brát děti už v nejrannějším věku do kostela, i jejich zavýsknutí či brebentění je Bohu milé. Jsou to přece první  DĚTSKÉ  POZDRAVY.  Dítě se ohlašuje: Jsem tady, já malý křesťan a patřím k vám do Církve. To přece musí být pro celou církevní rodinu velká radost. Duše maličkých zvlášť ochraňuji.  NECHTE  MALIČKÝCH  PŘIJÍT  KE  MNĚ!  
    Jak velmi se raduje moje srdce, když vidím v malém turzovském kostelíčku plno chlapců a děvčat připravených přijmout svátost biřmování. Žehnám mému mladému služebníku z Turzovky za pečlivou přípravu tolika mladých lidí. Kolik času, úsilí, zodpovědnosti i riskování vlastní existence(komunismus u vlády r. 1979) musel obětovat, aby se dnešní den mohl konat s takovou slávou. Vše je dílem Ducha Svatého, který chce svými dary posílit mladé duše,  ABY  SVOU  VÍRU  V  ŽIVOTĚ  ZACHOVALY  A  PŘEDALY.  Já jim budu pomáhat a přimlouvat se za ně, pokud zůstanou mému sladkému Synu věrny.
   Opravdu mi dělá radost  ZBOŽNOST  zdejšího lidu, když ji srovnávám s  CHLADEM  A  PRÁZDNOTOU  CHRÁMŮ  VELKÝCH  MĚST.  Proto sem tak ráda chodím, že jsem tu očekávána a vítána. Mnoho dětí, hlavně ve městech by rádo přijalo tuto svátost Ducha Svatého, ale rodiče jim brání,  ABY  SE  NEDOSTALI  DO  PROBLÉMŮ (ve škole, v zaměstnání za komunismu).  Dokazují tím, že  DÁVAJÍ  PŘEDNOST  DARŮM  SVĚTA  PŘED  DARY  DUCHA.  O  KOLIK  DĚTI  OCHUZUJÍ!!!
   Děkuj, Karle, svým rodičům, že jsi svátost biřmování obdržel, že tě na ni připravili, i statečnému knězi, který ti ji tajně uděloval. Rodiče, kteří se nebojíte a veřejně své děti vedete k Bohu . žehnám vám! BIŘMOVÁNÍ  PŘINÁŠÍ  DUCHOVNÍ  DARY  NA  CELÝ  ŽIVOT. Amen. Maria

ZPRÁVA  Z  POLSKA - 16. 2. 2011: Biskup ze Swidniku mons. Ignacy Dec poukázal ve svém rozhovoru pro tisk na rozdíl mezi Asií  a Evropou. Zatímco v Evropě  POČET  KNĚŽSKÝCH  POVOLÁNÍ  KLESÁ,  v Asii, kde je církev pronásledována,  NAOPAK  ROSTE.  Příčinu vidí mons. Dec v tom, že evropská církev byla zasažena již v době osvícenství zhoubným protikřesťanským duchem, jenž pokračoval nacismem a komunismem a dnes se projevuje  DIKTATUROU  RELATIVISMU.  Církev v Asii touto nákazou neprošla, zato však je ve většině zemí kontinentu pronásledována,  NĚKDY  I  KRVAVĚ!  V  ASII  JSOU  ZABÍJENA  TĚLA,  V  EVROPĚ  ZASE  DUCH,  což je podle mons. Dece mnohem horší!
   (Immaculata 3/2011)

                             TURZOVKA STÁLE AKTUÁLNÍ!
                       Boj s ďáblem a Konec času v tomto století.
                                           9.11.1987:
„Slyším, Karle, tvou duši, která se mě ptá, jak může skončit boj člověka proti Bohu?
     Za prvé si musíš uvědomit, že je to dílo ďábla, který člověka odedávna ke zlému navádí, nebo ho přímo POSEDNE. Boj proti Bohu je buď skrytý, nebo otevřený. V minulých dobách bojovali nepřátelé Boha spíše fyzickými útoky, zatímco nyní se stále více skrývají  ZA  RŮZNÉ  IDEOLOGIE  A  FALEŠNÉ  VIDINY  KRÁSNÉ  BUDOUCNOSTI  BEZ  BOHA.  A to je mnohem nebezpečnější, protože si to mnoho lidí neuvědomí. Jakmile si člověk postaví ve svém životě za cíl cokoliv jiného než Boha, ztrácí půdu pod nohama a řítí se do duchovního neštěstí.
     Bohužel to bude v příštích letech,  A  ZVLÁŠŤ  V  PŘÍŠTÍM  STOLETÍ,  JEŠTĚ  MNOHEM  HORŠÍ.  ĎÁBLOVA  MOC  BUDE  VRCHOLIT  A  MNOHO,  MNOHO  DUŠÍ  ZAHYNE!  Proto také budu stále častěji zachraňovat, co ještě není ztraceno!
PÁN  SE  VŠAK  ROZHODL,  ŽE  SVĚT  POTRESTÁ,  a nemůže lidem napovídat, jak mají žít, aby se před Božím trestem zachránili. To už přece ukázal skrze svého Syna Ježíše Krista a pak 2000 let na životech křesťanů.
     Moje dítě, Pánovi by stačilo jediné slovo a celá země by se ocitla v podmínkách pro člověka naprosto nevyhovujících. Pán si však  NEPŘEJE  ÚPLNĚ  ZNIČIT  ZEMI,  ALE  OČISTA  JE  NUTNÁ!  MODLI  SE,  dítě, hodně se modli,  ABY  BŮH  UŠETŘIL  ČLOVĚKA  OD  HROZNÉ  ZÁHUBY  A  ZMĚNIL  SVŮJ  TREST!  Amen.  MODLETE  SE  O  ZÁCHRANU  PŘED  TRESTEM  BOŽÍM. Maria
              2.10.1977 Před jmény Ježíš a Maria padne satan na tvář!
     Chtěla bych dnes s tebou, dítě, mluvit o tom, co je to statečnost. Říkáš – nebojácnost, odvaha, srdnatost, ano, máš pravdu ale já tě doplním.  STATEČNOST  JE  VLASTNĚ  STÁLÁ  PŘIPRAVENOST  K  BOJI  PROTI  ÚHLAVNÍMU  NEPŘÍTELI,  jímž je pro člověka  ĎÁBEL!  U toho nejlépe osvědčíš svou statečnost, protože  MUSÍŠ  CELÝ  ŽIVOT  ODRÁŽET  JEHO  dobře promýšlené ÚTOKY  v nejvyšší míře! On dobře ví, co na kterého člověka platí. Vybírá si jeho slabosti a těch ve svém plánu využívá. Je chytrý, daleko chytřejší než člověk!  VŽDYŤ  JE  TO  BÝVALÝ  ANDĚL,  kterého Bůh pro jeho pýchu svrhl z nebe, ale  JAKO  ANDĚL  BYL  NADÁN  MIMOŘÁDNÝMI  VLASTNOSTMI.  Těch nyní zneužívá a jeho cílem je Bohu ukrást co nejvíce duší! Člověk, který o Bohu moc neví, třeba i pokřtěný, mu snadno podlehne. Horší je, podlehne-li mu člověk – křesťan. To je pro ďábla velmi cenná kořist! A jestliže si takto dokonce osedlá duši mého služebníka – kněze,  RADUJE  SE  CELÉ  PEKLO!  Synu, modli se za věrnost kněží, obětuj za odpadlé, ať najdou cestu zpět ke své Matce a já je zachráním.
     Kdyby lidé znali  NEJLEPŠÍ  ZAKLÍNADLO  PROTI  SATANOVI,  mnoho duší by se zachránilo! Stačí říci: “JEŽÍŠI,  MARIA, POMOZTE!“ a zlý duch padá na tvář a s odporem nechává duši na pokoji. Jenomže dnes je tolik lidí nevěřících, že naše jména ani neznají. Ty, mé dítě, lehce odoláváš satanovi, protože  TĚ  CHRÁNÍ  MŮJ  KARMELSKÝ  ODĚV(hnědý škapulíř) a  KŘÍŽ  SVATÉHO  BENEDIKTA,  ale hlavně víra a láska k tvým nebeským rodičům.
    Málo se v dnešním světě mluví o ďáblu, přestože se snaží dostat do své moci celý svět, a to těmi nejprohnanějšími způsoby. Dokázat lidem, že vůbec není – to je jeho hlavní cíl, protože když se člověk nebude muset ničeho bát,  MŮŽE  KLIDNĚ  TAKÉ  ŽÍT  BEZ  BOHA.  MOJI  SLUŽEBNÍCI  BY  NA  TO  MĚLI  ČASTO  UPOZORŇOVAT,  ZACHRÁNILI  BY  MNOHO  DUŠÍ,  HLAVNĚ  TĚCH  PROSTÝCH,  KTERÉ  SE  V  DĚNÍ  SVĚTA  POTÁCEJÍ.
     Pokračujte ve svém apoštolátu, vždyť ďábel vám vážně nemůže ublížit, jen vám může znepříjemnit cestu a můžete ho okřiknout. Stačí jenom říci:  „ODSTUP,  SATANE!“  A  JEHO  MOC  KONČÍ.
    Usmívám se, jak ho důrazně zaháníš, když se ti něco nelíbí a máš podezření, že v tom má prsty. Nemusíš však při tom používat tak silných výrazů. Radím ti, abys postupoval proti němu vždy rázně, protože on je zvyklý útočit hlavně  NA  DUŠE  VYSTRAŠENÉ  A  BOJÁCNÉ.
    Všimni si, Karle, že při návštěvě mé hory se někdy stává, že někteří poutníci jsou jakoby náhle zasaženi bleskem a pociťují různé bolesti, které jim kazí radost z pouti. Nejsou to Boží zkoušky, ale zlost ďábla, který zuří a snaží se ztrpčovat duším jejich radost. Jeho moc je však obyčejně velmi krátká, bolesti rychle mizí, protože přede mnou prchá a své oběti nechává na pokoji. Vysvětluj to takto lidem nejen na mé hoře, ale i kdekoliv jinde, poněvadž stejným způsobem může trápit zbožné duše, kdy a kde chce. Ďábel se vzteká, když vidí, že mu duše unikají. Ale stačí mě zavolat a už při vyslovení mého jména, nebo jména mého Syna Ježíše ztrácí ďábel moc a prchá.
    Pokračujte v dobrých skutcích. Dobré skutky odzbrojují ďábla! Moje dítě, ďábel na tebe útočí, protože ví, že se tvoje duše přibližuje Pánu, ale tvoje skutky ho odrážejí, takže jeho snahy jsou marné. Budeš prožívat ještě mnoho pokušení, ale ty je zvládneš a ďáblovi se na návnadu nedáš nalákat. Navštěvujte dál nemocné a opuštěné. Přinášejte jim radost Kristovu a úlevu jejich bolestem. Ale oni potřebují vaši každodenní modlitbu. Musí vědět,  ŽE  NA  NĚ  NĚKDO  STÁLE  MYSLÍ  A  PŘIMLOUVÁ  SE  ZA  NĚ.  Pak chápou, že už nejsou sami a že se k nim Bůh sklání prostřednictvím těchto bližních.
    Přináším ti, moje dítě, posilu, kterou potřebuješ pro svůj apoštolát. Tu je třeba nejprve zjistit, jestli získané duše nezapomínají na kostel. Dnes jsi také viděl, jak do tvých snah zasáhl ďábel. Jeho jednání se zásadně liší od Božích zkoušek. Bůh svými zkouškami něco naznačuje, kdežto ďábel se projevuje svou brutálností. Je dobře, že se ďábla nebojíš a dovedeš ho tvrdě odehnat. Jen mi získávej další duše, vždyť  PŘÍSNÝ  BOŽÍ  TREST  SE  BLÍŽÍ!
    Nesmíte, moje děti zapomínat, že Pán, dřív než nějak zakročí, VARUJE PROSTŘEDNICTVÍM ANDĚLŮ STRÁŽNÝCH, a to několikrát za sebou! Člověk je ale k vnuknutí svého anděla hluchý, a proto se mu zdá, že je bez varování Bohem zaskočen.
    Lidé vůbec na své anděle strážné zapomínají, a je to k jejich škodě. Vždyť Pán je uděluje každému člověku a mají mu sloužit až do odchodu na věčnost. Oni to chtějí s láskou konat, ale jak mohou,  KDYŽ  O  NICH  ČLOVĚK  POCHYBUJE,  NEBO  O  NICH  ANI  NEVÍ?  Moje dítě, snaž se, abys  DOBŘE  ROZUMĚL  VAROVÁNÍM  SVÉHO  ANDĚLA!
    Upozorňuj každého na povinnost CHRÁNIT SVÉ ZDRAVÍ! Člověk si uvědomí hodnotu svého zdraví nejčastěji až v nemocnici. Pak slibuje všechno možné za to, aby se uzdravil, ale když mu trochu otrne, obyčejně své sliby nesplní.
    Pamatujte si děti, že  KDO  SI  KAZÍ  ZDRAVÍ  nadměrným pitím alkoholu, kouřením, nestřídmostí v jídle a pití, drogami – TĚŽCE HŘEŠÍ! Protože Stvořitel stvořil člověka k obrazu Božímu, a ne jako nějakého lazara. Jestliže propadne těmto hříchům, na Boha úplně zapomene, a to je počátek jeho konce.
    Zdraví si kazí i ti,  KTEŘÍ  HAZARDUJÍ  SE  ŽIVOTEM  NEPŘIMĚŘENÝM  SPORTOVÁNÍM,  ZÁVODĚNÍM  NEBO  dosahováním pracovních úspěchů  PŘES  SVÉ  SÍLY.  Možná získají obdiv a slávu, ale většinou pak zpravidla končí v zapomenutí a se zničeným zdravím! Pramenem  TOHOTO  HŘÍCHU  JE  LIDSKÁ  PÝCHA,  a ta se Bohu nejvíc protiví!
    Mé zbožné dítě, bedlivě pozoruj ďábla! Nezapomeň na hnědý škapulíř a medailku svatého Benedikta,  PŘED  NIMI  I  ZUŘIVÝ  ĎÁBEL  USTOUPÍ!   Ty už to, Karle, znáš, a proto všem, kteří tě navštíví poraď, že je třeba s ďáblem jednat rázně, nebát se ho, a prostě ho vůbec nebrat na vědomí.
    To by ses divil, jak od tebe satan odskočil, když vám dával německý kněz své požehnání před kostelem v Turzovce!  ZLÝ  DUCH  SE  RÁD  PYŠNÍ  SVOU  MOCÍ,  A  PŘECE  PRCHÁ  PŘED  MOU  MALOU  POSVĚCENOU  MEDAILKOU  Z  OBYČEJNÉHO  PLÍŠKU!  JE  TO  ŠTÍT,  OCHRANA  VAŠÍ  DUŠE,  STÁLE  JI  NOSTE!  Nikdy nevíte, kdy může ďábel zaútočit.
    Nikdy můj synu, neulpívej na malichernostech. Mám radost, že jsi velkorysý, ale ve všem platí ono latinské: „Aurea est via media.“ Nikdy nic nepřeháněj,  BYLA  BY  TO  PÝCHA,  A  TA  JE  TĚŽKÝ  HŘÍCH!  Ve všem vol zlatou střední cestu.
                                        Turzovka - 17.9.1985:
     Ani nevíš, milé dítě, jak ďábel zuřil, že tě nemohl zdržet od cesty na mou milovanou horu. Proto jsi měl tolik těžkostí! Dobře děláš, že bojuješ s ďáblem. Lidé, kteří se v tomto boji vzdávají, konají nesprávně a nerozumně. Ale je dost i takových, kteří by bojovali, ale neví, jak. A je to přitom tak lehké – MODLITBOU!  TA  BEZPEČNĚ  KAŽDÉHO  OCHRÁNÍ,  protože nemůže být v nebi oslyšena. A za kým stojím já, vaše Matka, a můj nejdražší Syn,  TEN  NEMŮŽE  BÝT  ĎÁBLEM  PORAŽEN!
    Máme z tebe, dítě naše, radost, protože jsi opět ďábla donutil kapitulovat, když ti bránil nejrůznějšími překážkami dostat se na mou milovanou horu. Nakonec jsi ji zdolal dvakrát, vzdor velkým bolestem.
    Rádi se díváme na tvoje souboje s ďáblem, které vyhráváš. Nezapomeneme na to, až tě budeme odměňovat nebeskými dary. Líbí se nám tvoje odvaha,  ALE  BUĎ  OPATRNÝ!  Opatrnosti nikdy nezbývá v boji s ďáblem,  PROTOŽE  JE  MNOHEM  MAZANĚJŠÍ,  NEŽ  SI  ČLOVĚK  VŮBEC  UMÍ  PŘEDSTAVIT!!!  BUĎ  OPATRNÝ!
    Moje statečné dítě, dnes máš možnost nejlépe pochopit, mé oslovení „statečné dítě“. Ďábel ví,  ŽE  JEHO  KRALOVÁNÍ  NA  TÉTO  ZEMI  BUDE  KONČIT,  a tak dělá úplnou akrobacii,  ABY  ZÍSKAL  DUŠI  ČLOVĚKA,  TŘEBA  I  V  POSLEDNÍ  CHVÍLI!  Výhra nad ďáblem bude znamenat vypětí sil na nejvyšší míru. Bude třeba, aby každý z mých apoštolů  PŘINÁŠEL  VELKÉ  OBĚTI,  protože satan pracuje rychle a snaží se zastrašit jemné dušičky, které se bojí i šramotu papíru. Přinášejte radostně své oběti Pánu a předkládejte je jeho milosrdenství. Vždyť on tak pečlivě zkoumá každou dušičku náležející do naší Církve a vaše oběti mohou z nich mnohé zachránit!
    DĚTI  MOJE  MILOVANÉ,  BLÍŽÍ  SE  DOBA  ROZHODUJÍCÍHO  BOJE  A  VELKÝ  SOUD  MÉHO  SYNA!  SKRYJTE  SE  POD  MŮJ  PLÁŠŤ,  KDE  BUDETE  V  BEZPEČÍ.  Choďte za mnou na Turzovku pro zdraví duše i těla a věřte – moje milovaná hora se stane slovenskými Lurdami, kde budu vylévat milost za milostí! Amen. Maria.

                                             listopad 1980
                                    O KNĚŽÍCH A KONCILU
     Všiml sis, můj synu, kdo dnes byl na mé milované hoře? Ano, mnoho poutníků ze všech koutů vaší země i z ciziny, a to mne těší. Hledají tu s nadějí mou pomoc a najdou ji. Domů se budou vracet s radostí a mou milostí v srdci. Koho tady ale nevidím, to jsou moji služebníci – kněží. Proč se právě oni bojí, nebo nevěří? Jak ráda bych je tady přivítala a oblažila svou mateřskou láskou! Zářili by před svými ovečkami pravou kněžskou čistotou a láskyplným srdcem!
     Víš, Karle, moji služebníci jen velmi neradi přiznávají nebo uznávají moje zjevení, a to buď proto, že žárlí na ty prosté duše, kterým svěřuji svá poslání, anebo se obávají, že některá poselství by veřejnost nepřijala, a pak by se jim lidé vysmáli.. Bohužel je i mnoho těch, kteří v má zjevení vůbec nevěří a nedají se přesvědčit ani důkazy mého milosrdenství.
     ZATVRZELOST  JE  Z  VNUKNUTÍ  ĎÁBLA  A  PRAMENÍ  Z  PÝCHY  ČLOVĚKA!  Ale já i za tyto své služebníky zvláště prosím u Syna a přijde doba, kdy i oni přijdou s pokorou za mnou na horu jako ztracení synové.
    Oznam, mé dítě, všem kněžím, se kterými se setkáš, aby byli zanícení pro Pána! Nejvíc je to vidět, jak slouží mši svatou...Musí z nich vanout  DUCH  SVATOSTI,  protože jej na ně vdechl Bůh při přijímání svátosti kněžství. Jsou to moji služebníci na zemi a moji nejdražší synové. Ať se co nejvíce podobají mému nejdražšímu  JEŽÍŠI  V  POKOŘE,  LÁSCE,  POSLUŠNOSTI  A  ODDANÉ  SLUŽBĚ.  MAJÍ  NEPŘEDSTAVITELNOU  MOC,  kterou jim svěřil Bůh, ale také NEPŘEDSTAVITELNOU  ZODPOVĚDNOST  ZA  DUŠE  JIM SVĚŘENÉ!  NESMĚJÍ  BÝT  ZBABĚLÍ  A  NESMĚJÍ  PODLEHNOUT  SVODŮM  ZLÉHO  DUCHA,  který zvláště o ně usiluje. Ať se sdružují pod mým jménem, budou vzájemně silnější a já je budu jako Matka ochraňovat.
     Do naší svaté církve , můj synu,  PRONIKLY  V  DOBĚ  TRVÁNÍ  KONCILU (2.Vatikánský koncil v r. 1963)  NĚKTERÉ  ŽIVLY,  KTERÉ  ODMÍTAJÍ  JAKOUKOLIV  OBĚŤ.  Dokonce i oběť Eucharistie,  PROTO  SE  SNAŽÍ  JI  ZNESVĚTIT  A  POLIDŠTIT  NA  ÚROVEŇ  PŘIJÍMÁNÍ  CHLEBA  BEZ  PŘÍTOMNOSTI  MÉHO  SYNA.  Jsou to prvky orientální, které neznají a neuznávají pojem hřích, lítost, odpuštění. Bude trvat dlouho,  NEŽ  OD  NICH  BUDE  MOJE  CÍRKEV  OČIŠTĚNA!
    Až bude postavena na mé milované hoře kaple, ať přicházejí se svými poutníky a uctít mého Pána svatou mší. Eucharistie na tomto místě bude velmi radostná a požehnaná. Ježíši, můj drahý Synu, ochraňuj kněžské duše!
                                        Turzovka   10. 11. 1983:
     Jak jsi Karle zjistil, je už ve zdejším kostele onen nový služebník, se kterým ses seznámil. Nemohla jsem se déle dívat na předcházejícího faráře, jak soustavně urážel mého nejdražšího Syna Ježíše Krista, a tak milosrdenství Boží mu dalo možnost činit pokání v malé farnosti. Jestli to takto pochopí, můj Syn mu odpustí i to, jak hanebně se choval také k jeho Matce.
    V Turzovce nastaly blahodárné změny příchodem mého mladého služebníka, který se teď vzorně stará o mou farnost. Žehnám jeho práci! Lidé mu mohou důvěřovat, a to je velmi důležité.  FARNOST  MÁ  ŽÍT  JAKO  RODINA  DĚTÍ  BOŽÍCH.  Pak je mezi nimi i můj Syn a to s velkým potěšením a žehnáním. Amen.
                                               28.8.1982:
     Moje drahé dítě, dnes jsi viděl, jaké překážky ti kladl ďábel, aby ses nemohl seznámit s novým knězem na Turzovce. A přece prohrál. Tento nový farář bude mít hodně práce, aby to tu dal do pořádku, ale já budu stát při něm.  MÁ  PRAVÉ  KNĚŽSKÉ  SRDCE  A  VÍRU  V  MOJE  ZJEVENÍ  a  chce z pomluv a nepravd očistit mou horu.
    Ta jeho maminka, kterou jsi tam poznal,  JE  PERLA  MEZI  KNĚŽSKÝMI  MATKAMI.  Pozorně poslouchala, když jsem s tebou důvěrně mluvila, mým slovům dobře rozuměla a vůbec se nedivila. Je to naše spřízněná duše. Važ si toho, že ses s takovou světicí seznámil, a splň jí, co jsi jí slíbil. Uděláš jí velkou radost. Taková žena musela vychovat stejně dobrého syna, kterého dala do služeb Pána. Kéž by takových matek bylo více! Ale doba je zlá, mých služebníků ubývá a nových nepřibývá. Ďábel z toho má radost, ale stejně nezvítězí! Dítě, často se setkávej s novým turzovským knězem a jeho maminkou. Budete se vzájemně duchovně podpírat.  CHRÁNÍM  VŠECHNY  SVATÉ  KNĚZE!  Amen. Maria.

                      POSELSTVÍ  KRÁLOVNY  MÍRU  Z  MEDŽUGORJE
                                              25.února 2017

      „Drahé děti! Dnes vás zvu, abyste hluboce žily vaši víru a prosily Njvyššího, aby ji posílil tak, aby větry a bouře ji nemohly zlomit. Kořeny vaší víry ať jsou  MODLITBA  A  NADĚJE  VE  VĚČNÝ  ŽIVOT.  A už nyní, děti, pracujte na sobě v tomto milostivém čase, ve kterém vám Bůh dává milost, abyste v odříkání a výzvě k obrácení byli lidmi jasné a vytrvalé víry a naděje. Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu!“