Nektar pro duši

    SATANOVY  SNAHY - DÁVEJTE  SI  POZOR  NA  MUSLIMY!!

 
                   EXORCISTA  O  ISLÁMSKÉM  STÁTU:

  Římský exorcista P.Gabriele Amorth prohlásil, že Islámský stát je Satan a vytkl západním národům, že na to nereagují.  "ISIS   j e   S a t a n:  věci se nejdříve dějí v duchovní oblasti a pak se konkretizují na této zemi. A duchovní oblasti jsou jen dvě - Duch Svatý a duch ďábla", napsal na svou facebookovou stránku.
  Zlo se podle P.Amortha skrývá různým způsobem: v politice, v náboženství, v kltuře - ale má jen jeden zdroj inspirace: ĎÁBLA ! "Jako křesťan s touto bestií bojuji duchovně," dodal.
  "Politický svět dnes dostatečně nereaguje na masakry křesťanů, ale budeme muset bojovat s ISIS různým způsobem. Musíme se ptát, co Západ za poslední desetiletí udělal?" P.Amorth vysvětluje:"Satan stále tvrdí, že svět je v jeho moci, a to, co říká on, je pravda. Biblicky řečeno,   Ž I J E M E   V   P O S L E D N Í C H   D N E C H   A   Ď Á B E L   Z U Ř I V Ě   P R A C U J E."  Připomněl desetitisíce Iráčanů na útěku a útisk křesťanů v Sýrii. Opakovaně upozorňuje, jaké nebezpečí znamená,  ž e    l i d é   u ž   n e v ě ř í   v   ď á b l a !
  (Světlo 42/2015 zdroj CNA)

    NEŽ  ZAČNEŠ  PŘEMÝŠLET  O  SVADBĚ  S  MUSLIMEM...

  Abd Jasu: Apoštolský stolec varuje dívky před omylem, kterého se často dopouštějí: Když se křesťanka provdá za muslima, čeká ji celá řada problémů, rozčarování a trápení, která často znemožňují normální fungování rodiny a vychovávání dětí.
  Jde o rozdíly v doktríně i náboženských praktikách nebo  V  MORÁLNÍCH  PRÁVECH  ISLÁMU  V  TOM,  CO  JE  MOŽNÉ  ODDĚLIT,   OD  TOHO,  CO  ODDĚLIT  NELZE!!! V případě žádosti katoličky o manželství s muslimem také v důsledku hořkých zkušeností je třeba provést důkladnou a hlubokou přípravu, během které budou snoubenci přivedeni k poznání a vědomém "přijetí"  HLUBOKÝCH   ROZDÍLŮ  KULTURNÍCH  I  NÁBOŽENSKÝCH!

                                    Co má společného světlo s temnotou?

  Katoličky, které uvažují o možnosti vzít si za manžela muslima - opačná situace nastává zřídka -, musí brát v úvahu níže uvedené skutečnosti, které sepsal P.Zakaríja Butrus, duchovní správce koptské církve v Egyptě, člověk zkušený v práci pastýřské i evangelizační.
  Otec Butrus má co do činění se smíšenými manželstvími, a to jak v Egyptě, tak i v Evropě a v Americe. V každém z těch manželství, bez ohledu na místo, se opakují stejné problémy. Jediný rozdíl je v tom, že v islámském státě, jakým je Egypt, se vůči nemuslimským ženám používá většího násilí, a to jak před svatbou - s cílem je k manželství donutit, tak i po svadbě - aby je donutili k přestupu na islám. V muslimských zemích dochází často k únosům křesťanek a jejich rodiny jsou falešně informovány v tom smyslu, že ony samy utekly a požádaly o možnost přejít k islámu a vdát se za muslima. Právní systém muslimských států podporuje konverze k islámu a znemožňuje přijetí křesťanství. Kromě toho výpovědi křesťanů před soudem ve shodě s právem šaria se prakticky neberou v úvahu, zatímco všechna tvrzení muslima jsou brána jako pravdivá.
  Jaké jsou tedy ty rozdíly, na které se zaměřuje P.Zakaríja? "On ti nabízí manželství a ty jsi zamilovaná do jeho orientální krásy. Je inteligentní, je bohatý, vzdělaný a přímý. Co ještě víc může žena očekávat? Ale ukáže se, že ten "dokonalý" kandidát manželství  je   m u s l i m !  On ti řekne:'S náboženstvím nebudou žádné problémy, můžeš si zachovat svou víru a já si zachovám svoji.' Je samozřejmě pravda, že muslimský muž se může oženit s nemuslimkou, ale je také pravda, že v tom manželství nebudou problémy? Aby bylo možné odpovědět na tuto otázku, musí se žena dozvědět, co znamená pojem "ŽENA  MUSLIMA"

                                            Kdo je žena muslima

  Islám učí, že "muži jsou o stupeň výše než ženy."(Korán súra 2:228)
Islám učí, že žena má polovinu práv z těch, které má muž - v soudnictví (2:282) a v dědických záležitostech (4:11).
  Islám prezentuje ženu jako vlastnictví muže. Verš Koránu 3:14 říká:'Dobré je pro muže milovat   s v é   v ě c i: ženy a syny, zlato a stříbro, i koně...'
  Islám ženám přikazuje, aby si zahalovaly tvář, když vycházejí z domu.:'A řekni věřícím ženám, aby cudně klopily zrak a střežily svá pohlaví a nedávaly na odiv své ozdoby kromě těch, jež jsou viditelné. A nechť spustí závoje své na ňadra svá.'(24:31)
  Mohamed zároveň učí, že ženy jsou intelektuálně a duchovně zaostalé. Al-Buchári(2:54) hovoří slovy Proroka:'Nepoznal jsem nikoho více zbaveného rozumu a zbožnosti než ženy.'

                                            Práva ženy v manželství

  Islám povoluje mnohoženství; muž smí mít zároveň dokonce 4 ženy:'Berte si za manželky ženy takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři..'(4:3)
  Muž se smí se ženou rozvést - postačí jeho ústní vyjádření -, žena však o rozvod požádat nemůže(protože je jeho majetek). Korán praví:'Rozvod je možný dvakrát(2:29). Pokud muž třikrát pronesl rozvodovou formuli, žena se k němu nesmí vrátit, dokud se nevdá za jiného, který se s ní rovněž rozvede(žena s ním však musí dál sexuálně žít. Přikazuje to Korán 2:230).
  Islám učí, že muž musí ženu trestat, bít ji nebo jí odpírat spolužití.(4:34):'A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je!' (Opravdu je to učení od Boha, který je Láska?)

                                            Tvůj sexuální život:

  Islám považuje ženu za   o b j e k t   u s p o k o j u j í c í   sexuální  touhy   m u ž e: 'Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete...'(2:223)

                                                Tvé děti

  Tvé děti musí být vychovávány v náboženství otce - muslima. V případě rozvodu děti vždy zůstanou s otcem, který ti může zakázat se s nimi vídat.
  Šaría (islámské právo) určuje, že ve smíšených manželstvích musí být dítě vychováváno v lepším ze dvou náboženství rodiči vyznávanými - přičemž to lepší, samozřejmě, podle učení práva šaría je islám. Korán tvrdí, že islám je jediné   p r a v é    náboženství(3:19). Nemuslim ani nemůže být přítelem muslima:'Vy, kteří věříte! Neberte si nevěřící za přátele místo věřících!'(4:144)

                                             Tvoje budoucnost

  Jestliže muslimský manžel zemře dříve než ty a jeho majetek se nachází v muslimském státě, bude uplatněno muslimské právo. Žena muslima, která nepřešla k islámu,  n e d o s t a n e   z majetku svého manžela   n i c.  Ta, která přešla k islámu, dostane velmi malý podíl. Podle Koránu muslimská žena nedědí po muži majetek. Jestliže muž zemře a nezanechá potomky, žena dostane jednu čtvrtinu jeho majetku, zatímco zbylou část mezi sebe podělí jeho rodiče, bratři, strýcové a další příbuzní. Pokud ale zemřelý muž měl děti, dostane žena pouze jednu osminu majetku a zbytek dostanou děti - přičemž synové dostanou 2x víc než dcery. Takové právo stanoví Korán(4:12):'A manželkám patří jedna čtvrtina toho, co zůstavíte, jestliže nemáte mužského potomka. A jestliže máte mužského potomka, pak patří manželkám jedna osmina toho, co jste zůstavili po vyplacení odkazů a po uhrazení dluhů.'

                                                Než řekneš "ano"

  Než se rozhodneš provdat za muslima, měla bys znát důvody, proč se on chce s tebou oženit. Pokud je pro tebe motivací láska, k jeho rozhodnutí může vést snaha získat právo pobytu ve tvé zemi. Vím, že láska je slepá, ale přesto věřím, že tyto mé úvahy ti pomohou otevřít oči a uvidět pravdu. Možná, že řekneš, že ten tvůj vyvolený je nepraktikující muslim, ale nesmíš zapomínat, že islám je něčím víc než náboženstvím.  JE  TO  CELÝ  SYSTÉM  NÁBOŽENSKO-PRÁVNÍ,  KTERÉMU  SE  MUSÍ  PODŘÍDIT  MUSLIMOVÉ,  JAKOŽ  I  NEMUSLIMOVÉ  V  MUSLIMSKÉ  ZEMI!  V případě jakékoliv neshody mezi tebou a tvým muslimským manželem jemu postačí pouze být na islámském území k tomu, aby měl nad tebou naprostou převahu!!! Pokud máš i nadále pochybnosti, vybízím tě podívat se na filmy: "BEZ  DCERKY  NEODEJDU", který ukazuje skutečný příběh Američanky, která se vdala za muslima. "PRINCEZNA"(Dreams of Trespass) nebo "UKAMENOVÁNÍ  SORAYI M."(The Stoning of Soraya M.) Zhlédnutí některého z těchto filmů ti možná zachrání život. A nejenom tvůj, ale i tvých budoucích dětí.
 'Nespojujte se v nesourodé spřežení s nevěřícími. Co má vlastně společného spravedlnost s bezbožností? Co spojuje světlo s tmou?'(2 Kor. 6,14)

                                                 Otevři oči!

  Ještě před několika lety bylo možné se domnívat, že v našem světě platí jiné zásady a že hodně muslimů nesdílí takové názory. Ale dnes vidíme, že se na Západě radikalizují muslimská centra a že  VE  VÍCE  NEŽ  V  PADESÁTI  MUSLIMSKÝCH  ZEMÍCH   VYUŽÍVAJÍ  PROTI  KŘESŤANŮM  OTEVŘENÉHO  NÁSILÍ.  KŘESŤANKY  JSOU  TAM  BRÁNY  JAKO  VÁLEČNÁ  KOŘIST.(Podle Koránu 23:1-6 nebo 70:30).
  Kalifát ISIS (anglicky Islamic State of Iraq and Sham - Islámský stát Íráku a Sýrie) není nějakou barbarskou výjimkou - v mnoha muslimských zemích existuje otroctví!!! Časopis The London Economist uváděl, že například súdánští muslimové berou do zajetí a prodávají černé ženy a děti z křesťanského rodu Dinka za cenu 15 dolarů na hlavu!
  Každý muslim vyrůstá v prostředí s určitým světonázorem a stupnicí hodnot v prostředí formováném Koránem (vymývání mozků), hadísy a islámskou tradicí, a v menší či větší míře je přijímá. Jestliže uvažuješ o sňatku s muslimem, nemůžeš pominout dvě naprosto skutečné kulturně-náboženské odlišnosti, které křesťanům připadají absolutně nevěrohodné. První je chápání islámu jako náboženství "vrozeného", čili předávání skrze pohlaví! Existuje dokonce odpovídající pojem v jazyku arabském: DIN AL- FITRA. Ve smyslu tohoto rozhodnutí je žena muslima "NOSITELKOU ISLÁMU" a rodí tak děti   p l n ě   m u s l i m s k é,   dokonce i kdyby její muž říkal úplně něco jiného a i kdyby dovoloval dětem praktikovat křesťanské náboženství.
SKRÝVÁNÍ  PRAVDY,  NEBO  DOKONCE  LHANÍ  A  KLAMÁNÍ  S  CÍLEM  ŠÍŘENÍ  ISLÁMU  JE  TOTIŽ  BRÁNO  JAKO  DOBRÝ  ÚMYSL!!!
  Pro to má rovněž teologie islámu speciální termín: TAKÍJA. Jestliže to nevíš, zažiješ hořké rozčarování, až pravda vyjde najevo,   a l e   b u d e   u ž   p o z d ě !"
  (Z Milujcie sie! 2/2015)
============================================================================================================================  

   M MASOVÝ  ODCHOD  SYRSKÝCH  OBYVATEL  JE  ÚČELOVÝ!

  Biskup Aleppa:
  "Evropští křesťané se někdy stydí dokonce a za svou vlastní víru, čímž velmi trpíme. Pro nás je křesťanství důvodem ke cti a hrdosti, a to také tváří v tvář našim pronásledovatelům. Vaše chování nás někdy překvapuje a rmoutí," prohlásil v září v Římě biskup Antoine Audo. Syrský jezuita a biskup chaldejské církve v obleženém Aleppu vystoupil na tiskové konferenci, organizované papežskou nadací "Kirche in Not". Poskytl také několik rozhovorů pro italské sdělovací prostředky.
  Pro deník "Il Giornale"(17.9.2015) říká:"Vy Evropané byste se měli bít za to, abyste zabránili odchodu křesťanů ze Sýrie. Damašek, kázání sv.Pavla, či Antiochie jsou přece ustavujícími prvky naší společné křesťanské tradice. Spíše se vše jeví tak,    Ž E   J S T E    Z A P O M N Ě L I    N A   H O D N O T U,   V Í R U   A   M O R Á L K U.  Avšak dávejte si pozor!!! Když islamistickému fanatismu dopřejete možnost, aby vyhnal křesťany z Blízkého východu, dovedete ho k přesvědčení, že  MŮŽE   USILOVAT  O  DOBYTÍ  EVROPY!  Možná jste si toho dosud nevšimli,   A L E   P R Á V Ě   T O   M A J Í   V   P L Á N U."
  Za tímto plánem podle Mons. Auda jistě nestojí syrští muslimové, kteří z převážné většiny nemají nic do činění s pronásledováním křesťanů.  JE  TO  DÍLO  MUSLIMSKÉHO  BRATRSTVA,  SALAFITSKÝCH  SKUPIN  A  STÁTŮ,  KTERÉ  JE  PODPORUJÍ!
  "V syrské tradici neexistuje pronásledování z náboženských důvodů," vysvětluje biskup, podle kterého byla pluralita vyznání odjakživa syrskou zvláštností a vyjímečností. "Jde o  IMPORTOVANÉ  STRATEGIE(Ilumináti a zednáři?) MNOHEM  ŠIRŠÍ  A  TAJNĚJŠÍ   než je jejich komediální zinscenování pod hlavičkou  ISLÁMSKÉHO  STÁTU. Onen útvar má omezené poslání, ale teď slouží jejich cílům." Jak Mons.Audo uvedl pro agenturu "Zenit"(16.9.), tytéž cíle v minulosti vedly ke zničení Iráku a Libye a v nedávné době se přenesly do Jemenu. Nynějším účelem je zničení Sýrie a její pozdější rozdělení. K završení zkázy této země má mimo jiné posloužit také masový odchod jajích obyvatel. Právě z tohoto důvodu biskup Audo mluví o svém usilí pastýře, který přesvědčuje křesťany, aby město Aleppo neopouštěli.
  "Pro mne jako biskupa chaldejské katolické církve je to otázka života či smrti. Východní církve musí udělat vše, co je možné, aby uchovaly svou přítomnost v Sýrii, tak důležitou pro dějiny univerzální církve. V arabském a muslimském kontextu je vysoce důležitá přítomnost církve, která je schopná vést dialog a žít s druhými v úctě a důstojnosti. Jsme lidmi východní tradice a chceme žít ve své zemi, která má krásnou historii. Netoužíme po odchodu na Západ, který není lepší než naše země. Opouštíme Sýrii pouze kvůli bezpečnosti a chudobě."
  Ať Evropa pomáhá potřebným, ale nepovzbuzuje křesťany k odchodu, vyzývá aleppský biskup a dodává:"Neklamte lidi tím, že na Západě najdou ráj. Syřané musí zůstat doma, aby opětovně učinili ráj ze své vlastní země. Současný život křesťanů v Aleppu nicméně nelze nazvat životem, nýbrž přežíváním," podotýká biskup Audo. Za čtyři roky obléhání a rozdělení města ztratilo práci 80% obyvatel. Z původních 150000 křesťanů jich nezbyla ani třetina. V ulicích jsou vidět děti, které s plastovými nádobami hledají vodu. Anebo mladíci se samopaly, protože městem se pohybuje bezpočet ozbrojených jednotek.
  "Je to velmi tvrdý život. Prvním problémem je chybějící bezpečnost. Situace je strašná, protože na Aleppo denodenně dopadají bomby, které přicházejí z různých bodů a v každé chvíli. Druhá otázka je hospodářská - všichni zchudli, nemají práci a životní náklady závratně narostly. Pak je tu problém vody a elektřiny, který odnímá možnost důstojného každodenního života."
  Ve více než dvoumilionovém městě nefungují voda a proud po celé horké léto, ačkoli nebyly narušeny existující sítě!!! Rovněž tato skutečnost je podle syrského biskupa součástí celé strategie. "Zastrašují nás, abychom odešli," míní. Při tiskové konferenci v Římě Mons.Audo   O D S O U D I L   T U R E C K O,  NA  JEJICHŽ  ÚZEMÍ  PROBÍHÁ  VÝCVIK  A  ZÁSOBOVÁNÍ   KRIMINÁLNÍCH  BAND,  KTERÉ  PAK  ÚTOČÍ  NA  ALEPPO,  vzdálené pouhých 40km od tureckých hranic!!! A také nešetřil  KRITIKOU   EVROPSKÝCH  SDĚLOVACÍCH  PROSTŘEDKŮ: "Za peníze jste ochotní zapřít celá společenství a  IGNOROVAT  ŽIVOTY  STATISÍCŮ   KŘESŤANŮ." Přičmž právě postavení křesťanů v syrské společnosti je velice křehké:"Myslím, že je to kvůli tomu, že jsou slabí, nejsou ozbrojení, nečiní si nároky na moc či peníze. Chtějí pouze důstojně žít, ale zároveň je tu někdo, kdo jejich slabosti zneužívá k politickým účelům."
  Biskup Audo také rozhodně odmítl západní mediální ztotožňování křesťanských biskupů s Assadovým režimem. "Sdělovací aby se měly vyvarovat zaslepené propagandy a více dbát na inteligenci a úctu. My křesťané jsme svobodní lidé, a nikoli otroci mocných," uzavírá syrský jezuita Mons.Antoine Audo.
 (www.radiovaticana.cz - Světlo 41/2015)

                                          O  IMIGRACI  JINAK
                                             Milan Glaser

  Křesťanská povinnost pomáhat člověku, který se ocitl v nouzi, nijak nebrání racionálnímu pohledu na fenomén zvýšeného přílivu imigrantů na starý kontinent. Nejde o jev spontánní, jak naznačuje většina sdělovacích prostředků, které ovšem nikdy neukazují příčiny či důsledky dění, o kterém informují, nýbrž pouze se snaží do něj vtáhnout, aniž by měl člověk možnost samostatně se tázat a přemýšlet.
  Populační divize OSN (UNPD) uvedla již v roce 2000, že"Evropa bude do roku 2025   p o t ř e b o v a t  159 milionů imigrantů". Poukaz na potřebu a nezaokrouhlená čísla prozrazují,  že je řeč  o   k o n k r é t n í c h   p l á n e c h.  Ideový tvůrce Evropské unie, rakouský hrabě Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi (1894-1972), hovořil již v roce 1923 o vzniku "m í š e n e c k é   r a s y   b u d o u c n o s t i",  aby mohly být evropské národy sjednoceny pod jedinou vládou. Jméno tohoto muže, který byl držitelem také československého pasu, protože vyrůstal na zámku v jihočeských Poběžovicích, obvykle nebývá příliš zmiňováno v učebnicích ani médiích, třebaže to byl právě on, kdo již ve dvacátých letech minulého století formuloval ideu Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO), jejímž uskutečněním roku 1950 začal proces dnes nazývaný  "e v r o p s k á   i n t e g r a c e",  a mimochodem přišel také s tím, aby se Beethovenova "Óda na radost" stala hymnou Evropy.
  Jeho přínos je poněkud zastiňován legendou o "otcích zakladatelích" De Gasperi, Schumanovi a Adenauerovi. Ostatně ten poslední jmenovaný se jako kolínský starosta již roku 1926 účastnil ve Vídni prvního zasedání dvou tisíc delegátů z 24 zemí dodnes působícího Panevropského hnutí, které Coudenhove-Kalergi založil a jehož členem byl i např. Sigmund Freud.
  V mediálním "přítmí" se postava Coudenhove-Kalergiho patrně nenachází nedopatřením. Ideje, které formuloval ve svých spisech, jsou totiž - mírně řečeno - zarážející! Například v knize PRAKTISCHER IDEALISMUS (Paneuropa Verlag Wien-Leipzig, 1925) předpovídá   O D S T R A N Ě N Í   K U L T U R   P Ů V O D N Í C H   O B Y V A T E L   E V R O P Y  A   V Z N I K   N O V É   N E G R O I D N Í   E U R O A S I J S K É   R A S Y,   OVLÁDANÉ  ELITOU,  KTEROU  NAZÝVÁ  NĚMECKY  FÜHRERNATION.  Tyto a mnohé podobné výplody formuloval člověk, k jehož odkazu se Evropská unie hlásí a zřejmě se je pokouší uskutečňovat! Každé dva roky obdrží některý z čelných evropských politiků cenu nesoucí jméno Coudenhove-Kalergiho za přínos tzv. evropskému procesu integrace.
  Francouzský list LE MONDE přinesl v červnu t.r. reportáž z bývalé Libye, která je dnes zemí nikoho, kde vládne chaos a odkud týdně připlouvají do Itálie tisíce lidí, většinou mladých mužů ze subsaharské Afriky. Dva reportéři navštívilo místo, kde jsou tito lidé shromažďováni před naloděním,  n a l á k á n i   f a l e š n ý m i   s l i b y,   p e n ě z i   a   nezřídka také   u n á š e n i   l i b y j s k ý m i   d ž i h á d i s t y   a  drženi v barácích pod ostrahou, kde musejí celé měsíce živořit v otřesných hygienických podmínkách. Mají jen jedinou možnost úniku, totiž vydat se na chatrné bárce do Evropy, hlavně přes Itálii. Kdo organizuje tento "proces integrace"? To už francouzský list neuvádí.
  V Ženevě sídlí Mazinárodní organizace pro migraci, která má roční rozpočet více než jeden a půl miliardy dolarů a disponuje sedmi a půl tisíci zaměstnanců ve více než stovce zemí. Tato mezivládní organizace se však nesoustřeďuje na humanitární pomoc, nýbrž "celosvětově zprostředkovává a realizuje programy  p ř e s í d l e n í",  jak uvádí na svých internetových stránkách. Migrační pohyb, který posledním rokem směrem do Evropy tak dramaticky sílí,  tedy  N E N Í   S P O N T Á N N Í!   Chudí a hladovějící lidé ostatně nemají prostředky a zpravidla ani sílu či ochotu opouštět svůj domov.  
  Generální tajemník OSN Ban Ki-moon řekl v Dublinu 26.května t.r., že "s t á r n o u c í   E v r o p a   p o t ř e b u j e    m i g r a n t y,  aby udržela svůj ekonomický dynamismus." Korejský technokrat tím sugeruje existenci ekonomických důvodů tohoto sociálního inženýrství. Bylo by možné tomu uvěřit, pokud by v Evropě neexistovala nezaměstnanost. Důsledkem je tedy v každém případě zmatek, nevraživost ve společnostech cílových zemí, ale i na straně "tzv.uprchlíků", kteří si právem připadají jako novodobí otroci posílaní tentokrát místo do Ameriky, do Evropy, kde s nimi šibují filantropové či organizace, které se nazývají nevládní, protože   j s o u   f i n a n c o v á n y   z e   s t á t n í c h   r o z p o č t ů   z e m í,    v e   kterých   n e p ů s o b í.  Za ekonomickými důvody se však s velkou pravděpodobností skrývají cíle jiné, geopolitické, jak se dnes říká  GLOBAL  GOVERNANCE,  ale zavání spíše dokonalým, a proto také posledním  t o t a l i t n í m   r e ž i m e m   l i d s k ý c h   d ě j i n !!!
  Organizovaný příliv imigrantů je ovšem jen střípkem této agendy   a n o n y m n í c h   s o c i á l n í c h   p l á n o v a č ů,  jejichž cíle jsou mocenské, ne-li přímo   o k u l t n í.  Ideologický, politický,legislativní, ekonomický a kulturní proces dezintegrace křesťanské civilizace v Evropě trvá již přinejmenším dvě století a jeho skutečný smysl se ukazuje jenom v perspektivě víry, o   j e j í ž   v y m a z á n í   z   l i d s k ý c h   s r d c í   u s i l u j e   p ř e d e v š í m.
  V posledním pokušení na poušti nabízel Ježíšovi satan za pouhou poklonu všechna království světa i jejich slávu(Matouš 4,8) a stejný vládce tohoto světa nabízí kolektivně a diferencovaně, každému jinak, také dnes iluzorní podíl na moci, o kterou se však s člověkem jistě dělit nemíní. Království tohoto světa ovšem Ježíš nejen nepřijal, ale také přemohl založením vlastního království, které poroste až k veřejnému zjevení Kristova vítězství. Nabídka otce lži, která jako by byla stále zjevnější, však nepřestává být adresována všem lidem až do konce světa.
  Migrační krize stejně jako ta globálně-finanční či jakákoli jiná mediálně propagovaná není ničím jiným než kolektivní a individuální zkouškou víry. Nejde v ní o přeměnu světa vedoucí k proměně člověka, jak se spolu s otcem lži domnívají sociálníinženýři, nýbrž o proměnu člověka vírou v Ježíše Krista.
  (česká sekce Rádia Vatikán)
 

                               BITVY  BOŽÍ - BITVA  U  LEPANTA
                                             Guido Rodheudt

  Dnes bezpochyby existuje nebezpečí, že poskytneme vlastním úpadkem prostor víře, která není křesťanství nakloněna. Podle slov G.K.Chestertona, že správný voják nebojuje z nenávisti proti tomu, kdo leží před ním, ale z lásky k těm, kteří jsou za ním, a tyto brání, si proto připomeňme zbraň, kterou můžeme použít jako prostředek v boji proti bezvěrectví našich dnů a také v boji proti lhostejnosti mnoha lidí v našem okolí. Je to modlitba růžence.
  Duchovní nemají mít žádné zbraně, říká se. Duchovní mají povinnost být mírumilovní, tak to vyplývá z Písma svatého. Na druhé straně se duchovní mají orientovat na Ježíše Krista, to je také známé. Ale v evangeliích čteme, že Kristus vůbec nebyl žádný pacifista. Násilné vyhnání kupců z chrámu v Jeruzalémě to dokazuje stejně jako jeho zmínka o meči, který má přinést, nebo ohni, který má vrhnout na zemi.
  Musíme si ale přesněji všimnout, ve kterých případech je Pán mírný a kdy je spíše strohý až agresivní. Ten druhý případ zjišťujeme tehdy, když se jedná o pravdu a její obranu. Pak nezná "pardon", pak je mírný Spasitel veskrze bojovný.
  Podle tohoto příkladu byli také papežové v církevních dějinách tu a tam ozbrojení. Papežové však nejsou vyzbrojeni meči a kopími, ale jinými zbraněmi: jinak než politici a generálové - jsou obrněni milostí Kristovou, která dává nástupci sv.Petra být stejnou  s k á l o u,  jakou byli sami apoštolové. Papežové bojují slovem Božím, zápasí zbraněmi přesvědčení. A nebojují ze záliby, nýbrž kvůli Božímu království, které bývá někdy vystaveno zlým útokům.
  Kdo si otevře noviny nebo zapne televizi, může to denně potvrdit. Neférové a neuctivé útoky (média jsou v moci satana) na zástupce církve nebo i na Krista samého, jehož kříž urážejí připíchnutými žábami a jinými potupami, nebo když pokojným demonstrantům při "Pochodu pro život" v Berlíně vytrhují z ruky kříže a házejí je do řeky Sprévy. Nejhorší jsou v současné době krvavé útoky na křesťany v Sýrii a v severním Iráku, kde kříž Kristův je pro všechny, kdo v něj věří, přímo tělesným znamením odporu, kde jsou křesťané přibíjeni na kříž a bestiálním způsobem jsou jim stínány hlavy.
  Ale jak se máme proti tomu bránit, abychom přitom nenapadli lásku k nepřátelům?
V dějinách církve existuje vynikající příklad, je znám jeden papež, který bez okolků a v plné angažovanosti mával jednou zbraní, a dokonce ji všem křesťanům doporučoval! Je to růženec, a ten, který ho doporučoval, byl svatý papež Pius V..
  Tenkrát, v 16.století, šlo také o střetnutí s Turky, kteří chtěli na západ rozšířit islám podle pravidel džihádu, svaté války. Celé francouzské, italské a španělské pobřeží mělo připadnout pod tureckou, to znamená   i s l á m s k o u   nadvládu. Rozhodnout se mělo při velké námořní bitvě u Lepanta. Nešlo o politiku, šlo o svobodu víry, o zachování křesťanství v Evropě.
  Papež se zúčastnil bitvy svým způsobem. Zavolal do boje veškeré křesťanstvo. Ale ne s meči a děly, ale volal  k   m o d l i t b ě   r ů ž e n c e,  aby bylo zabráněno pronikání islámu do křesťanských zemí.
  Zbraň papeže byla úspěšná. Dne 7.října 1571 byli Turci u Lepanta zahnáni na útěk křesťanskou flotilou, i když byla daleko slabší. A od té doby se stal nový svátek pevnou součástí církevního kalendáře: 7.října - památka Panny Marie Růžencové (původně Panny Marie vítězné). Papež Klement XI. ho v roce 1716 učinil závazným pro celou církev  a  dodnes  nám  připomíná    m o c   m o d l i t b y.
  Vždyť růženec je tichou a mocnou zbraní v boji proti vnějšímu pronásledování křesťanů a také proti vnitřním nepřátelům v církvi, kteří způsobili také mezi křesťany nevěru, úpadek mravů ve formě relativismu a lenosti!
  VE  SMYSLU  OCHRANNÉHO  PROSTŘEDKU  PROTI  VŠEMU  ODPORU  VŮČI  BOHU  PATŘÍ  BEZPOCHYBY  RŮŽENEC  K  ZÁKLADNÍ  VÝBAVĚ  KAŽDÉ  KATOLICKÉ  ZBOŽNOSTI!
  Protože tak jako modlitba růžence, kterou papež Pius V. kladl křesťanům na srdce, pomohla k vítězství u Lepanta nad velkou přesilou Osmanů, a tím zachránila Evropu před pokusy o islamizaci, tak také dnes se růženec svým účinkem nemine - pokud se jej budeme často modlit!!! Růženec se tedy musí stát pevnou součástí všedních dnů katolíka.  KDO  SE  RŮŽENEC  PRAVIDELNĚ  NEMODLÍ,  PONECHÁVÁ  CÍRKEV  A  LIDI,  KTEŘÍ  JSOU  JÍ  SVĚŘENI,  NAPOSPAS  NEPŘÁTELŮM!
  Nyní v měsíci říjnu, který se kvůli vítězné modlitbě růžence v říjnu 1571 od té doby nazývá také "růžencovým měsícem", vychází tedy výzva ke všem, kteří uchovávají víru  v   n e b e s k ý   a r s e n á l   milého Boha. Tato výzva zní:
    M O D L E T E    S E   P R A V I D E L N Ě   R Ů Ž E N E C !
A jestliže jste se ho už dlouho nemodlili, začněte trénink a modlete se alespoň jeden desátek růžence za den! I když nemáte šanci se denně slyšitelně připojit k mnoha bratřím a sestrám z celého světa, můžete se přesto zařadit do velkého proudu modlících se, když jste sami v autě nebo jdete pěšky do práce. Můžete využít i času v čekárně u lékaře.
  Kdo to považuje za bláznivou myšlenku, nepochopil,  j a k o u   m o c   m á   m o d l i t b a !  Vždyť je hlubokou skutečností, že se Duch Svatý dá pohnout naší modlitbou na přímluvu Matky Boží a svatých.  RŮŽENEC  JE  TEDY  TICHÁ,  ALE   MOCNÁ  ZBRAŇ  K  BOJI  PROTI  ZLU,  PROTI  BEZBOŽNOSTI  A  PROTI  LHOSTEJNOSTI  NAŠICH  DNŮ,  A  DOKONCE  PROTI  NEJRADIKÁLNĚJŠÍM  POKUSŮM  VÍRU  KRVAVĚ  VYHLADIT!!  Je to prostředek, který bychom dále neměli nechat nevyužitý.
  Růženec nepatří do šuplíku, ale má být stále po ruce! A brát jej s sebou na denní cesty, stejně jako mobilní telefon a čistý kapesník. Protože růženec je zbraň velmi potřebná v našich posledních dnech. Je to zbraň, která nezraňuje, ale vytváří mír, zbraň, která nechává zbraně mlčet a z nepřátel dělá přátele. Kdo se modlí růženec, není nikdy sám, ani teď, ani v hodinu své smrti. Amen.
( Světlo 40/2015)

        SVĚDECTVÍ  O  TOM,  JAK  SATAN  LÁKÁ  DUŠE  DO  SVÉ  MOCI

            Zachary King:"Prováděl jsem satanistické rituály na potratových klinikách - dnes jsem katolíkem."

  Ve světle nedávných videí odhalujících obchody americké organizace Planned Parenthoot s orgány a tkáněmi nenarozených dětí připravilo Lepanto Institute interview s bývalým satanistickým vysokým čarodějem Zacharym Kingem. Zachary byl průměrným chlapcem z americké čtvrti. Vyrůstal v baptistické rodině. Když mu bylo deset let, začal praktikovat magii, ve třinácti se připojil k satanistickému spolku a v patnácti porušil všech deset Božích přikázání. Během svého dospívání  se v tomto spolku propracoval až na pozici vysokého čaroděje a aktivně prosazoval satanovu agendu - včetně rituálních potratů. King napsal o svých zkušenostech ve své knize "Abortion is a Satanic Sacrifice".(Potrat je satanistickou obětí)

  Lepanto Instituce: Zaku, ty máš opravdu o čem vyprávět. Mohl bys nám poodhalit pozadí toho, jak ses dostal k satanismu?

King: Začalo to silnou zvědavostí, zda je magie skutečná. Ta přišla poté, co jsem v sedmdesátých letech, ve kterých jsem vyrůstal, sledoval filmy o čarodějích a černokněžnících. Ve škole jsme měli hru s názvem "Bloody Mary" nebo "Nenávidím tě, Bloody Mary". Během hry jsme museli vejít do umývárny a tuto frázi při zhasnutých světlech několikrát odříkat. Vždy, když to moje skupina učinila, v zrcadle jsme viděli démonickou tvář. Netušili jsme, na co se to vlastně díváme. Věděli jsme jen to, že je tam najednou v zrcadle ta děsivá věc a každý vyběhl z umývárny  vyděšený na smrt...kromě mne. Vždy jsem si myslel, že je to celkem v pohodě. Zhruba ve stejném čase, kdy jsem toto dělal, jsem každý víkend hrával v kampani "Dungeons and Dragons" a vždy jsem tam byl čarodějem nebo černokněžníkem. Nakonec mě napadlo, že bych mohl dělat nějakou skutečnou magii a zkusil pár kouzel za peníze. Dvakrát to fungovalo, ale mohla to být jen náhoda, a tak jsem to udělal potřetí, kouzlo jsem vyřkl před démonem v umývárně (ze zaříkávačky "Bloody Mary") a pomyslel jsem si, že bych mohl trochu zvýšit svoje požadavky, a uvidím, co se stane. Druhý den jsem dostal 1000 dolarů. To mě přesvědčilo, že magie je skutečná.
 Když mi bylo dvanáct, jeden přítel mě uvedl do skupiny, která hrávala "Dungeons and Dragons" a která rovněž věřila, že magie je skutečná. Ukázalo se, že tato skupina je satanistickým spolkem. Mnoho lidí se mne ptá:"A v té chvíli jsi neutekl? Neschoval se?" Připomínám jim, že jsem vyrůstal v sedmdesátých letech, kdy satanské spolky byly v televizi zobrazovány skutečně děsivě, ale...Miluji hrací automaty, videohry a sci-fi jako "Star Trek" a "Star Wars". A tito lidé měli téměř každý sci-fi a fantasy film, který byste si přáli vidět. Měli hrací automaty, v zemi zapuštěný bazén, velký krb na grilování...a celé to bylo jako chlapecko-dívčí klub. Byla to prostě velká zábava.
 Povím vám to takto: V Ě D Ě L I,  J A K   V Á S   Z L Á K A T !  Znali vše, co by dítě chtělo dělat, a takto jsem se do toho zapletl i já.
  Toto byl můj první kult. Byl jsem tam, dokud mi nebylo osmnáct, a potom jsem se stal členem SVĚTOVÉ  SATANISTICKÉ  CÍRKVE,   což je mnohem větší, celosvětový kult. Pozice, kterou jsem tam dostal se nazývá "vysoký čaroděj"(anglicky High Wizard) Ve velkých satanistických spolcích jsou totiž lidé, kteří pro shromáždění vykonávají magii. Může tam být jeden takový, nebo i deset. Většinou je vysokých čarodějů ve spolku dva až pět a naším úkolem je cestovat po celém světě a dělat čáry, které si lidé žádají vykonat. Když teď říkám "lidé", myslím tím rockové hvězdy, filmové hvězdy, politické osobnosti, bohatí lidé....neexistují hranice ani v tom, kdo si kouzlo žádá, ani v tom, kolik je ochoten za to zaplatit.

  Lepanto instituce: Takže jsi byl v satanismu vysokým čarodějem..Jen velmi stručně, jak se to stalo?

King: Říká se, že vysoké čaroděje si pečlivě vybírá sám satan. Nevím, jaká jsou pro to kritéria. Provozoval jsem magii od svých deseti let a vysokým čarodějem jsem se stal, když mi bylo jednadvacet. Ve Světové satanistické církvi jsem byl asi tři roky. Kdysi, když jsem byl dítětem, viděl jsem jednoho vysokého čaroděje, ale nevěděl jsem, že je to, na co se dívám, on. Jeho vzhled je zcela unikátní. Takový člověk má vysoký klobouk, proutek nebo paličku, tvář má namalovanou jako mrtvola a má takový ten starý smoking. Pokud si kliknete na klip od Pink s názvem "Like a Pill", uvidíte, jak se na videu  čtyřikrát objeví vysoký čaroděj. Když se čaroděj objeví na obrazovce potřetí a počtvrté, můžete vidět, jak sesílá kouzla. Vidělo ho mnoho lidí, kteří shlédli tento klip, ale nevěděli, na co se dívají.
  Satan si tedy takového člověka vybírá sám. Ale takový velký kult má ještě i generálního ředitele a správní radu. Generální ředitel mu pošle zprávu, že se má s ním a se správní radou sejít. Oni mu řeknou, že byl vybrán. Dostane knihu, která mu řekne, jaké jsou jeho pracovní povinnosti na postu vysokého čaroděje, a on se rozhodne, zda to dělat chce, nebo ne. I když ještě jsem neslyšel o někom, že by to odmítl.

  Lepanto Instituce: Takž tě tehdy pozvali před tuto vysokou radu a nabídli ti pozici vysokého čaroděje?

King: Správně. A já jsem to dělal asi 10 nebo 12 let.

  Lepanto Instituce: Jakou roli hraje při satanistických rituálech potrat a kdy ses poprvé podílel na potratu v rámci satanismu?

King: Jen co jsem dosáhl čtrnácti let, přišli za mnou členové spolku a řekli mi, že se asi za 9 měsíců zúčastním potratu. Uspořádali sexpárty, na kterých byli hoši od 12 do 15 let a žena nad 18 let, jejímž záměrem bylo otěhotnět a potom po devíti měsících podstoupit potrat. Když mi to řekli, odpověděl jsem nahlas "skvělé", avšak neměl jsem tušení, co to potrat je. Myslím, že ve své rodině jsem jednou slyšel rodiče zašeptat slovo "potrat", když hovořili o někom jiném. Myslel jsem, že je to vulgární slovo, protože šeptali, a nikde jinde jsem to slovo neslyšel. Když jsem se členů spolku zeptal, co je to potrat, neboť nevím, co mám při něm dělat, vysvětlili mi to takto: V děloze je dítě a ty ho zabiješ. Bude tam potratový doktor, aby ti pomohl, a bude tam zdravotní sestra, protože je to normální lékařský postup. Moje první otázka zněla:"Je to legální?" Odpověď byla:"Ano, je, dokud je dítě v děloze. Když je dítě ještě uvnitř ženy, smíš ho zabít." Takto nám tovysvětlili:"Zabiješ dítě." Neřekli, že zabijeme plod nebo nějaké buňky v těle. Nic z toho. Je to dítě.
  Nyní, nechci říci, že bych souhlasil se zabitím dítěte mimo ženské tělo, avšak když jsem věděl, že mohu zabíjet, kolik chci, pokud je něco uvnitř těla...v satanismu je totiž zabíjení nebo usmrcení něčeho nejefektivnějším způsobem, jak dosáhnout naplnění vašeho zaklínadla. Pokud se snažíte získat satanův souhlas, tj. aby vám dal něco, co chcete, něco zabít je tím nejlepším způsobem, jak to dostat. Něco zabít znamená vykonat nejvyšší oběť satanovi. Když tedy  MŮŽEŠ  ZABÍT  NENAROZENÉ   DÍTĚ,  JE  TO  PRO  NĚHO  NEJVYŠŠÍ  OBĚŤ!

  Lepanto Instituce: Pověz mi něco o prvním potratu, který jsi provedl jako satanistický rituál.

King: První z nich jsem provedl asi tři měsíce předtím, než jsem dosáhl patnácti let. Proběhlo to na farmě, která byla překvapivě sterilnější než mnohé jiné potratové kliniky, na kterých jsem dělal potraty. Přišel lékař a zdravotní sestra, kteří vykonávali potraty...Byla tam žena s rozkročenýma nohama, která čekala dítě a kterou obklopovalo 13 nejvyšších členů našeho spolku, všichni vysocí kněží a kněžky. Já jsem byl uprostřed kruhu se ženou  a potratovým lékařem. Byli tam všichni dospělí členové mého spolku. Bylo tam několik žen, které klečely na podlaze, zmítaly se z jedné strany na druhou a znovu a znovu odříkávaly zaklínadlo "naše tělo a my samé". Opodál bylo několik mužských členů našeho spolku a všichni zaklínali a modlili se. Rituál začal ve 23.45, kouzlo začalo působit o půlnoci, což je hodina čarování,  a  skutečná  smrt  dítěte nastala   v e   t ř i   r á n o,  v hodinu,  k t e r á   s e   n a z ý v á   ď á b l o v o u   h o d i n o u.
  Mým jediným úkolem při tom všem bylo vložit skalpel. Nemusel jsem skutečně způsobit smrt...důležité bylo, abych měl na svých rukou krev. Takže jsem musel na ruce dostat něčí krev, ať už ženy, či dítěte. A pak lékař postup dokončil.

  Lepanto Instituce:...Kolika rituálních potratů ses zúčastnil?

King: Předtím, než jsem se stal vysokým čarodějem, jsem jich provedl pět. Poté, co jsem se stal vysokým čarodějem, jsem provedl ještě dalších 141.

  Lepanto Instituce: Prováděl jsi někdy potrat v..(velmi známé potratové zařízení)?

King: Ano, dělal. Odhaduji, že jsem v těchto zařízeních provedl asi 20 rituálních potratů, ale nikdy jsem to nepočítal. Vím jen, že jsem byl v mnohých z nich. Asi před dvěma lety jsem šel dovnitř jednoho takového zařízení, protože jsem dělal nějaký nový výzkum pro nové CD, na kterém jsem pracoval, a bylo velmi čisté a lidé byli velmi milí. Ale všechna ta, na kterých jsem se zúčastnil při vykonávání potratů, byla strašně nehygienická. Vypadala jako domy hrůzy. Krev byla všude.. Některé pokoje měly krev i na stropě.

  Lepanto Instituce: Jak jste dostali pozvání k vykonávání satanistických potratů v těchto zařízeních? Někdo vás zavolal? Jak k tomu došlo?

King: Jako vysoký čaroděj jsem byl v satanistickém spolku člověkem, za kterým chodili jiní. Většina lidí buď zavolala někomu, koho z toho spolku znala, anebo nás zavolali, nebo jsme dělali dost práce   s   i l u m i n á t y,  a tak si nás zavolali. To všechno byli samozřejmě lidé, kteří tyto věci znali, ale nás jen pozvali k účasti. SVĚTOVÁ  SATANISTICKÁ  CÍRKEV  NENÍ   JEDINOU  ORGANIZACÍ,  KTERÁ  V  TĚCHTO  ZAŘÍZENÍCH  VYKONÁVÁ  SATANISTICKÉ  OBĚTI.  Existují i další čarodějnické organizace jako "Wiccans", které se velmi angažují ve vykonávání potratů v těchto zařízeních. Občas si nás na rituální potrat pozval ředitel zařízení anebo nějaký vlivný správce. Někdy byl satanistou sám lékař a oni člověka pozvou, abychom přišli a podíleli se na potratu, anebo tehdy, když chtěli vykonat obřad na závěr dne.
  Na konci dne se totiž satanistické skupiny každodenně setkávají a dělají něco jako černou mši. Je to obvykle kolem půlnoci. Toto je prodloužená mše, která trvá asi dvě nebo tři hodiny. Při ní všechny děti, které byly v ten den zabity, zasvětí satanovi.

  Lepanto Instituce: Co se děje při vykonávání takovýchto rituálních potratů, zasvěcení dětí? K čemu všeobecně dochází během těchto rituálů?

King: Na tyto akce přicházejí také děti, i když většinou nejsou v místnosti, kde se koná potrat. Jsou v oddělené místnosti a mají soutěžit, které dítě zůstane vzhůru až do třetí ráno. Dítě, které dokáže zůstat vzhůru tak dlouho, dostane odměnu. Muži, kteří nejsou součástí nejvyšší třináctky, zaklínají a zpívají. Zaklínají je také kvůli ochraně před kýmkoliv, kdo by se mohl proti nim modlit, například křesťanské modlitby. Kvůli ochraně máme rovněž mnoho lidí v kapse. Například zaplatíme nějakého poslance nebo šerifa, nebo někoho takového, aby po nás v té době nikdo nepátral.
  Jsou tam ženy, které zpívají a kývají se. Třináct členů obklopí ženu, která má potrat, a právě oni provádí magické kouzlo. V jednom případě byl žadatelem kouzla starosta města. Přišel k nám, aby v jeho městě prošla nějaká vyhláška a snažil se o to dvakrát či třikrát, ale nikdy to neprošlo. Nějakou dobu byl členem spolku. K tomu, aby tu věc protlačil, se snažil využít všechny právní cesty, ale nikdy to nefungovalo. A tak získal někoho, kdo by šel na potrat, který proběhne v noci během našeho satanistického sabatu - abychom tak mohli vykonat potrat a spolu s ním i to kouzlo. Všeobecně platí, že v maloměstských spolcích se na takové věci ukáže každý. Ve větších, jako například v takových, jakých jsem byl já, když jsem byl členem Světové satanistické církve, je přítomen vysoký čaroděj, lidé, kteří chtějí kouzlo, a potratový lékař se sestřičkou. Mnohokrát byla ve velmi známých potratových zařízeních přítomna celá kopa lidí, protože mnozí, kteří pracují na těchto místech, jsou satanisti nebo čarodějnice. Takže tam bylo mnoho lidí ochotných zúčastnit se této satanistické události.

  Lepanto Instituce: Řekl bys, že tato zařízení přitahují členy okultismu, protože mohou vykonávat rituální potraty?

King: Řekl bych, že ano, je to zcela pravdivé tvrzení. Víte, v dnešní době existuje mnoho lidí, kteří patří k NOW (Národní organizace žen), a mnozí lidé patří do kultu "wiccan". Členové kultu wiccan sice tvrdí, že zastávají zachování života, ale je jim dovoleno "srazit" anebo "porazit" každého, kdo jde jakýmkoliv způsobem proti nim. Je jim tedy dovoleno zničit takové lidi všemi dostupnými prostředky, což pro ně znamená skrze magii. My jako křesťané se namísto toho modlíme za jejich obrácení. Nuže, oni se na to dívají jako na loveckou sezónu na křesťany. Také se dívají na ženskou postavu a na ženu jako Matku Zemi či Gaiu. Mají tedy tuto ženskou postavu a tu uctívají. A představte si, že ona je bohyně. Dítě jí z toho tedy něco ubírá. A tak je potrat jakoby satanistickou svátostí, pokud se to tak dá říci.
  Tedy tak, jako katoličtí muži přistupují ke kněžství, protože je přitahuje svatost a práce pro Boha, tak potratové zařízení láká satanistu k satanistickému kněžství.

  Lepanto Instituce: Zažili jste někdy, že jste nedokázali dokončit potrat nebo rituál kvůli lidem, kteří se modlili před potratovým zařízením?

King: Více než jedenkrát. Jednou jsme měli dítě, které navzdory svému osudu přežilo potrat. Jednou jsem přišel k potratovému zařízení a na obou stranách ulice stáli lidé. Na jedné straně byli lidé, kteří se modlili a vyzývali k odporu k potratům, a na druhé straně jsem byl já a lidé, kteří byli očividně pro potraty a kteří křičeli všechny možné oplzlosti na lidi na druhé straně ulice. Když jsme vešli dovnitř a podívali se na ulici, viděli jsme všechny druhé lidi na kolenou. V ten den se naplánovaný potrat nekonal. Myslím si, že se mi to stalo asi třikrát. A všechny tři případy...je to vtipné, ale nikdy mi to nedošlo...totiž, že všechny tři zmařené potraty lze skutečně připsat pouze modlitbám, které se konaly venku.

  Lepante Instituce: Jakou radu bys dal lidem, ktří se modlí venku před potratovým zařízením, zejména pokud mají podezření, že se uvnitř děje nějaká okultní činnost?

King: Zaprvé, nepřestaňte!!! Nic, co se děje uvnitř potratové kliniky, vám nemůže ublížit. Jistě, jsou tam všude dokola  všude démoni, ale myslete na satana jako na psa na řemínku: když nepůjdete k řemínku, nemůže vás uhryznout. Buďte ve stavu milosti, když tam jdete. Vezměte si s sebou sklenici svěcené vody. Nestříkejte ji na lidi, kteří tam jsou, protože se můžete ocitnout u soudu. Víte, tito lidé vás zažalují i za nejhloupější věci. Když tam půjdete a když budete odsud odcházet, určitě pokropte sebe sama. Pokropte jí všechny členy vaší rodiny. Ideální by bylo, kdybyste předtím, než tam půjdete, šli ke svatému přijímání. Pokud v ten den půjdete na mši, věnujte po mši pár minut tomu, že poprosíte našeho Pána, aby s vámi poslal svoji Matku. Vezměte si s sebou růženec a dobijte jím ďábla až na smrt. Jsou věci, kterých se ďábel bojí. Nejvíc se však bojí dobře zformovaného katolíka; katolíka, který chápe svoji víru a který ví, o čem je duchovní boj. Nechce bojovat s někým, kdo má na sobě všechno svoje brnění...

  Závěr: V lednu 2008 během práce ve stánku se šperky prožil Zachary King setkání s naší Nejblahoslavenější Matkou. To změnilo jeho život. Zachary prožil uprostřed nákupního centra mocí Zázračné medailky pokoj, který převyšuje všechno chápání. Tím pokojem byl Ježíš Kristus, Kníže pokoje. Láska naší Paní zachránila Zacharyho před peklem a vyvedla ho přímo do Srdce svého Syna, Ježíše Krista. Začal chodit do katolického kostela sv. Františka Xaverského ve Vermontu a v květnu 2008(v měsíci Panny Marie) Zachary King vstoupil do katolické církve!
  Po 26 letech působení v okultismu se stal Zachary bojovníkem pro Ježíše Krista a kvůli ochraně Božího lidu se chce podělit o své vědomosti. Zacharyho svědectví je inspirací, která dokazuje, jak skutečně velké je Boží milosrdenství a jeho odpuštění. Především však ukazuje, jak hluboce nás Bůh miluje.
  Zachary King v současnosti žije se svojí ženou na Floridě. Působí jako mezinárodní mluvčí, který, kdykoliv jen může, šíří příběh o zázračné záchraně ze satanismu. Zacharyho webové stránky jsou: http://www.allsaintsministry.org.
  (Světlo 49/2015)

                                    ZPRÁVY  Z  NĚMECKA:

  Tisíce muslimských uprchlíků po příjezdu do Německa žádají o křest, oznámil italský deník Il giornale. V Berlíně Rev.Gottfried Martens uvádí, že v jeho luterském kostele Nejsvětější Trojice bylo pokřtěno více než 600 muslimů; 50 dalších se připravuje nyní na křest, který jim bude udělen v listopadu.
  V Hanoveru jedna farnost hlásí 2000 křtů od roku 2008. Pastoři říkají, že poptávka po křtu roste s tím, jak se zvyšuje příliv uprchlíků.
(CWN,26.10.2015)
                                                 

                                     ZPRÁVY  Z  INDIE:

              Svědectví z Národního eucharistického kongresu v Bombaji
  "Ztratila jsem všechno, ale ne Ježíše", tato slova zazněla na Národním indickém eucharistickém kongresu letos v Bombaji. Vyslovila je Kanaka Rekha, která si jen zázrakem zachránila život během protikřesťanských pogromů, které se udály ve státě Orisa roku 2008.
  Uniknout se však nepodařilo jejímu manželovi, kterého se hindští vrazi snažili mučením přinutit, aby se zřekl Krista. Když byl neoblomný a jednoznačně vyznal, že se víry nikdy nezřekne, usekli mu nohy, sťali hlavu a nakonec jej zapálili. V mukách se až do konce modlil ke Kristu. Kanace se podařilo utéct se dvěma malými dětmi do lesa, ale neměla se kam vrátit, protože jim pronásledovatelé spálili všechen majetek. Vrazi jsou již propuštěni na svobodu a Kanaka nemůže zůstat ve své vesnici, neboť jí vyhrožují pomstou za to, že celou záležitost nahlásila na policii.
  "Ztratila jsem manžela, ztratila jsem dům i všechno, co jsem měla, ale neztratila jsem víru. Ježíš je mým Spasitelem", řekla Kanaka Rekha na kongresu v Bombaji. "Taková svědectví posilují naši víru a ukazují, že Ježíš je s námi", řekl po jejím vystoupení pořadatel kongresu kardinál Oswald Gracias a dodal, že "kříž je neoddělitelně vepsán do našeho života, ale s Ježíšem zvítězíme."
  Kongresu se účastnili nejen věřící latinské církve, ale také církve syrsko-malabarské a syrsko-malankarské, které jsou v jednotě s římskokatolickou církví.
 (Immaculáta 5/2015)

                                               ZPRÁVY  Z  IRÁKU:

  Podle slov iráckých misionářů stále více muslimů opouští islám poté, co viděli brutální jednání bojovníků Islámského státu."Lidé chtějí poznat Krista, zejména když slyší o zázracích, uzdravení, milosrdenství a lásce", říká vedoucí kurdské regionální pobočky organizace "Christian Aid Mission". "Napomáhají tomu  sami islámští extremisté, protože všechny své krutosti a vraždy páchají ve jménu Alláha a zdůvodňují je verši z Koránu."
(316news.org, 10.11.2015)

       PRONÁSLEDOVÁNÍ  KŘESŤANSKÝCH  MIGRANTŮ  V  NĚMECKÝCH  UPRCHLICKÝCH  TÁBORECH

  Pronásledování křesťanů muslimy pokračuje i v německých uprchlických táborech. Informuje o tom P.Daniel Irbitis, převor pravoslavného kláštera sv.Řehoře u Berlína, který je zároveň členem německé rady pro integraci. K jeho práci patří také asistence pravoslavným křesťanům z Damašku. Jak tvrdí, míra pronásledování je tak velká, že mnoho křesťanských uprchlíků se chce raději vrátit do válkou zkoušené vlasti, než žít v těchto podmínkách.
  O situaci křesťanů v uprchlických táborech informoval už v říjnu deník "Die Welt". Napsal doslova, že muslimové jednají s křesťany jako se zvířaty a hrozí jim smrtí. P.Daniel o tom pak napsal v listu adresovaném ministru Peteru Altmaierovi. Informuje ho, že křesťané ze Sýrie, Eritreje a dalších zemí zažívají v německých táborech ústrky, pronásledování a násilí.
 V  NEJHORŠÍ  SITUACI  JSOU  BÝVALÍ  MUSLIMOVÉ,  KTEŘÍ  PŘIJALI  KŘEST.  Pro muslimy totiž odpadlíci nemají právo na život. Proto se bojí nocovat v táborech a často hledají nocleh v kostele.
  V listu ministru P.Daniel zdůrazňuje, že německé právo by nemělo slevovat v postizích vůči muslimům. A skutečnost, že policie v těchto záležitostech nezasahuje, označuje za nepřípustnou.
  (www.radiovaticana.cz, 16.1.2016)

                                      ZPRÁVY  Z  JORDÁNSKA:

  Řada bojovníků ISIS po setkání s křesťany konvertuje ke Kristu a mění svůj život. Jeden z nich, který z bezpečnostních důvodů chce zůstat v anonymitě, prohlásil, že dostal od ISIS rozkaz jít na shromáždění katolíků v hlavním městě Ammánu a všechny povraždit, v noci předtím se mu však zjevil Kristus. On šel, a když viděl, jak se křesťané na svém shromáždění chovají, poznal, že zjevení Ježíše ve snu nebylo žádným mámením, ale skutečností. Uvěřil a vydal se plně Kristu.
 (Kath.net, 30.11.2015)

                                         VÍTĚZSTVÍ  KŘÍŽE
                                                 Imran

  Před rokem došlo na pláži v Libyi k popravě koptských křesťanů islámskými extrémisty. S vyjádřením úcty ke křesťanskému svědectví víry a s modlitbou za obrácení a spásu duší všech nepřátel Kristovy církve otiskujeme text, který vyšel vloni v polském časopisu "Milujcie sie!" jako reakce na tuto událost.

                                                   Proč je zavraždili?
  Džihádisté v Libyi provedli 11.února 2015 strašlivý zločin. Unesli 21 koptských křesťanů a na pláži jim usekli hlavy. Svatý otec František za ně 17.února sloužil mši svatou a zdůraznil, že "je popravili jenom proto, že byli křesťany".
  Vrahové umístili na internetu materiály, které potvrzují: popravení koptové měli možnost zachovat si své životy - pod podmínkou, že přestoupí k islámu. Znamenalo by to ale zapřít živého Boha, Ježíše Krista, který svou smrtí přemohl náš hřích a svým zmrtvýchvstáním překonal smrt. Copak život není tím nejcennějším? Copak by někdo chtěl zemřít za legendu, mýtus nebo za pohádku?  T Í M,   Ž E    S I    Z V O L I L I    S M R T,    V Y S L O V I L I    M U Č E D N Í C I   S I L N É   S V Ě D E C T V  Í   P R A V D Ě !
  Výmluvná je také symbolika barev. Černá barva je jednou z barev islámu, kromě jiného proto, že přece "v noci anděl" přinesl Mohamedovi Korán, dusil proroka a nutil ho ke čtení - takto zpravuje nejrannější životopisec Mohameda, Ibn Ishák, 152-153 - (asi to nebyl anděl), protože vlastně noční temnota je nejlepší dobou pro recitaci Koránu(viz túra 73:2-6) nebo proto, že Alláh poslal své anděly v podobě černých mravenců, aby zabíjeli nevěřící(viz Tabari IX:14; Ibn Ishák, 849). Vidíme li na videu osoby v černém, které způsobují smrt osobám oblečených v oranžové, musíme pochopit, že není kompromis mezi světlem a temnotou. Každý z nás má na výběr: být buď na straně temnoty, nebo na straně Ježíše, který je světlem světa(Jan 8,12).
  Vrahové byli přesvědčeni, že když zabijí Kristova vyznavače, vyplní Alláhovu vůli. BBohužel, tak jako Korán, i v hadisech dochované Mohamedovy výpovědi jsou plné vybízení k násilí, utvrzujících džihádisty v tomto přesvědčení. Vyplnili doslovně příkaz Koránu "udeřit do šíjí"(súra 47:4), sťali hlavy nevinným lidem a věřili, že za to půjdou do ráje užívat si sex s krásnými hurdiskami na lůžkách postavených v řadě(súra 52:19-20). Všeobecně akceptovaná muslimská exegeze praví, že muslimové mají "nenávidět nevěřící a brát je jako nepřátele, leda že ti uvěří v Alláha"(šejk Sálich al-Munadžid, Islam Q+A, fatva č.11793).
  Bohužel, ta přesvědčení jsou integrální součástí islámu a jsou tak zakořeněná v mentalitě muslimů, že muslimská vláda se vůbec nezajímala o osud unesených koptů.

                                  Zabití, ukřižování a useknutí končetin
  Krátce předtím byl celý svět pobouřen bestialitou bojovníků ISIS, kteří zaživa upálili jordánského pilota Maáze Kasásbu. Byli tím zasaženi i muslimové. Profesor Ahmed al-Tajíb, imám Al-Azhar, vydal fatvu vyhlašující, že za takový čin si jeho pachatelé zaslouží zabití, ukřižování a useknutí končetin. Ve zdůvodnění dodal, že takový trest Korán ukládá těm, Kdo bojují proti Alláhovi a jeho poslu Mohamedovi.
  Proto nás nemůže udivit, že si svět islámu vůbec nevšiml, že o dva dny později byl v Egyptě Muslimským bratrstvem rovněž zaživa upálen osmnáctiletý mladík Paul Mansúr Fauzi, jediný živitel rodiny(staral se o nemocného otce, matku a sestru). Nevolalo se po pomstě, dokonce ani nezahájili vyšetřování, aby odhalili původce činu. Proč? Protože upálený mladík byl vyznavačem Krista. Upálení křesťana za živa není negativně vnímáno ani Koránem, ani Mohamedem, ani imámy.
  Je třeba poznamenat, že na rozdíl od imáma al-Tajíba, který se domáhal tortur pro vrahy muslima, rodina upáleného osmnáctiletého křesťana mu po pohřbu připravila svatební veselí, protože šel do nebe jako ženich. Jeho matka vydala prohlášení, že se modlí za pachatele, aby takový čin neopakovali, a ujistila všechny, že k nim necítí nenávist.

                                           V kříži je vítězství
  Podobně se zachovaly rodiny 21 koptských mučedníků, kteří byli sťati v Libyi. Mezi nimi byli bratři Samuel(23let) a Bišoj (25 let) Estefanos Kamel. Jejich bratr Bišir se zeptal své matky:"Co bys řekla, kdybys teď potkala jednoho z vrahů, co zabili tvé syny?" Matka odpověděla:"Řekla bych mu:'Pán ať osvítí tvoje oči! Zvu tě k nám, pohostíme tě, protože jsi mé syny uvedl do království nebeského.'" Bišir Estefanos Kamel říká oficiálně jménem celé rodiny, že nepřijímají kondolence - zaslouží si gratulace za mučednickou smrt bratří. Bišir děkuje ISIS za to, že z nahrávky průběhu exekuce nebylo odstraněno volání:"Ježíši!Pane!" - svědectví víry jeho bratří.
  Mezi muslimy takové postoje vzbudily značný rozruch. Lidé volají a přicházejí do rodin mučedníků a ptají se:"Co vy jste zač?" Pro muslimy totiž pomsta představuje smysl života(viz súra 2:179), a tady vidí absolutní a bezpodmínečné odpuštění. Modleme se, aby Bůh otevřel jejich oči i srdce a přivedl je k obrácení, poněvadž přece sám Mohamed je varoval ve sbírce hadisú al-Bucháriho, č.6205 a 6206:"Nejstrašnějším jménem pro Alláha bude   J M É N O   M U Ž E,   K T E R Ý   S E   N A Z Ý  V Á   K R Á L   K R Á L Ů."
  Písmo svaté říká:"Vytáhnou do boje proti Beránkovi a Beránek spolu s těmi, kdo mu náleží, s povolanými, vyvolenými, věrnými, je porazí, neboť   O N   J E   P Á N   P Á N Ů   A   K R Á L   K R Á L Ů."(Zjevení 17,14) A tak vidíme, jak se před našima očima uskutečňuje vítězství skrze víru a věrnost svědků Ježíše Krista. Vítězství skrze kříž, odpuštění a skutečně praktikovanou lásku k nepřátelům.
  Zjevným znamením tohoto vítězství je dekret pramiéra Ibrahíma Mahlaba přikazující postavení nového kostela ke cti 21 koptských mučedníků v provincii Al-Minjá v centrální části Egypta, na jih od Káhiry. Odtud totiž pocházeli v Lybii zavraždění egyptští koptové. Taková událost se v průběhu 1400 let od dobytí této země muslimy v Egyptě ještě nestala.
  (Z Milujcie sie! 2/2015)

                     Poselství Královny Míru z Medžugorje 25.září 2015:
  "Drahé děti! I dnes prosím Ducha Svatého, aby naplnil vaše srdce silnou vírou. Modlitba a víra naplní vaše srdce láskou, radostí a vy budete znamením pro ty, kteří jsou daleko od Boha.
  Děti, povzbuzujte se navzájem k modlitbě srdcem (vnitřní modlitba), aby modlitba naplnila váš život. Budete, děti, každým dnem především svědky Boha v klanění a bližnímu k potřebě.
  Já jsem s vámi a přimlouvám se za vás. Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu!"
============================================================================================================================

                               Z  DROGOVÉHO  PEKLA  KE  SVOBODĚ
                                  (Juanovo svědectví o vlastním obrácení)

  Když jsem scházel do nemocniční kaple a viděl Ježíše visícího na kříži, v duchu jsem pronesl:"Jsi špatný Bůh, protože jsi ukřižoval svého Syna, i když tě ve všem poslechl. A mně teď děláš to samé!"

  Moje problémy začaly už ve škole. Když jsem donesl špatné známky, otec na mne křičel a občas mne i bil. Věděl jsem, že dělám něco špatného, a chtěl jsem, aby se mnou rodiče byli spokojeni, ale nevěděl jsem, jak to mám udělat.
  Možná, že příčina mých potíží byla v tom, že otec stále nebýval doma matka vlastně také bývala doma jen zřídka..Všechno to způsobovalo, že přesto, že jsem žil v početné rodině (měl jsem 5 bratrů), cítil jsem se velmi osamělý. Když mi bylo 13 let, viděl jsem poprvé své bratry, jak pijí alkohol a kouří marihuanu a cigarety. Byli rozesmátí a vypadali šťastně. Já jsem chtěl být také takový. Začali jsme tedy s mým kamarádem ze školy chodit do parku pít a kouřit, utíkat aspoň na chvíli od běžné šedivé každodennosti...Až jsem jednou přišel pozdě do školy a nepustili mě do hodiny. Nechtěl jsem se vrátit domů, zašel jsem do jednoho biliárového klubu. Když jsem tam uviděl rozesmáté mladíky, napadlo mě, že nemá smysl chodit do školy, když můžu chodit sem, příjemně prožívat čas a trochu se bavit.

                                           Chtěl jsem jenom pomoci
  Stal jsem se členem "vedoucí" skupiny v naší čtvrti v Madridu. To byla 80.léta. Tehdy přišel skutečný narkotikový ráj a moji bratři brali stále tvrdší drogy, heroin, cocain....Zdálo se mi to zajímavé a přitažlivé - do momentu, kdy jsem se stal závislým. Spadl jsem do toho naprosto hloupým způsobem: chtěl jsem pomoci svému bratrovi, aby se dostal ze závislosti, a napadlo mě, že musím poznat, jak ta droga působí, abych dokázal pochopit jeho závislost. Bratr byl pro mne moc důležitý; vždycky se mi věnoval a díky tomu jsem se cítil aspoň trochu milovaný. Tak se stalo, že jsem se stal závislým a už v 15 letech jsem vyzkoušel snad všechno...
  V té době zemřel můj otec. Tenkrát jsem si uvědomil, že jsem s ním nikdy doopravdy nehovořil. Vlastně jsem ho ani neznal, a proto mi bylo zatěžko porozumět, kým byl, no, a kým jsem já. Nevěděl jsem ani co pro mě bylo důležité a co ne.. Proto, když mi bylo 18 let, jsem hodil svůj dosavadní život za hlavu a začal jsem se potloukat po světě. Dostal jsem se na Kanárské ostrovy, potom do Londýna...Nejdéle jsem se zdržel v Itálii, kde jsem pracoval v ochrance ve známé a velmi módní diskotéce. Poznal jsem tenkrát dívku, které záleželo na opravdovém svazku. Napadlo mi, že budu konečně moci založit rodinu, o čemž jsem vždycky snil. Dívka mě prosila, abych skončil s nočním životem a příležitostnými výdělky. Nabídla mi místo v jejich rodinné firmě. Pomyslel jsem si, že díky nové práci budu moci svou rodinu finančně zabezpečit, a to se přece od opravdového chlapa žádá. Měl jsem šanci, že když skončím s nelegálními záležitostmi a nočním životem, začne konečně lepší období mého života.

                                            Vzpoura proti utrpení
  Bohužel, asi za dva měsíce poté, co jsem podepsal pracovní smlouvu, jsem měl moc ošklivou autohavárii a dva roky jsem ležel v nemocnici. Doktoři mi museli amputovat ruku...Byl to pro mne šok! Když jsem scházel do nemocniční kaple a viděl ukřižovaného Ježíše, v duchu jsem pronesl:"Jsi špatný Bůh, protože jsi ukřižoval svého Syna, i když tě ve všem poslechl. A mě teď děláš to samé. Chtěl jsem začít dobrý život a ty mi za to takto odplácíš? Tak teď to udělám přesně opačně!" Aby toho nebylo málo, když mě pustili z nemocnice, zjistilo se, že dohoda, kterou se mnou uzavřela rodinná firma mé dívky, nebyla v pořádku! Podepsal jsem jen bezcenný papír, který mi nezabezpečoval sociální ani zdravotní pojištění. Když jsem o tom řekl své dívce, popřela to. To už na mne bylo trochu moc! Byl jsem úplně zničený - fyzicky i psychicky! Cítil jsem se podvedený.
  Měl jsem nějakých 22 let, byl jsem na dně, životem absolutně zničený. Nedokázal jsem pochopit, proč mě to všechno muselo potkat. Chtěl jsem přece udělat něco dobrého: skoncovat s nočním životem, s drogami, založit si rodinu, mít skutečnou a pořádnou práci. A co jsem  z  toho  měl?  Havárku,  přišel  jsem   o ruku, pocit naprosté osamělosti...
  Znovu se mi vrátily do hlavy myšlenky z nemocniční kaple, tentokrát důrazněji. Když jsem se dřív snažil být dobrý a skončilo to pro mne špatně, že jestli teď budu postupovat špatně, budu na tom možná líp...

                                           Ve víru zla
  S tímto rozhodnutím jsem se vrátil do Madridu, ke starým známým. Stal jsem se specialistou v obchodování s drogami. Brzo mě to pohltilo, protože na prodeji drog se dalo hodně vydělávat, mít úspěch, získat uznání. Cítil jsem se "silnější". Nasazoval jsem si masku tvrdého chlapíka, za kterou jsem se snažil skrýt to, co se mi stalo po havárii: ukrýt člověka, který v jediné chvíli ztratil zdraví i přátele. Můj život se rozsypal, ale pýcha mi přikazovala za každou cenu jít dál a dělat, že se přece nic nestalo. Propadal jsem se stále hlouběji...
  Zhruba ve stejné době vstoupil jeden z mých bratrů do společenství Cenacolo. Abych se s ním mohl vidět, jezdíval jsem občas na setkání se matkou Elvírou. Viděl jsem, že se tam můj bratr cítí dobře, že ožil. Pokaždé se ptal, kdy přijedu a strávím nějaký čas ve společenství. Já jsem ho tehdy odbýval, říkal jsem mu, že nemusím, že přece drogy neberu každý den. Nedokázal jsem pochopit, že ve skutečnosti byla mým problémem vnitřní prázdnota, kterou jsem se snažil naplnit pomocí drog.
  Jednoho dne mi moje matka, která pracovala na zemském soudu, sdělila informace od svých kamarádů z tajné policejní jednotky, že pokud neodjedu ze Španělska, budou mě muset sebrat. Pochopil jsem, že teď už budu muset zcela určitě něco ve svém životě změnit. Vzpomněl jsem si na pozvání do Cenacola. Rozhodl jsem se toho využít a tak utéct ze země - od problémů, do kterých jsem se zase dostal.

                                                Velký útěk
  Když jsem se ocitl v Cenacolu v Miláně, bylo mi 31 let. Nejprve jsem vůbec nechtěl nic slyšet ani o náboženství, ani o životě ve společenství. Křičel jsem v rozčilení:"Já jsem sem přijel, abych se zbavil drog, ne abyste ze mne dělali faráře, mnicha nebo koho ještě! Nechte mě na pokoji! Já jsem nikdy nebyl věřící a nemyslete si, že začnu věřit teď, když mám zničený život!" Naštěstí se za pomoci mého "strážného anděla" (mladého muže, který má na starosti toho, kdo do společenství nově přišel) ve mně něco pomalu měnilo. Říkal mi to, co mi nikdo jiný neměl odvahu povědět: že jsem vnitřně neuspořádaný, že řadu věcí dělám špatně, že jsem líný...Jeho slova mě ranila, ale nemohl jsem se nijak bránit, protože to byla pravda - smutná pravda o mně, kterou jsem nechtěl znát! Teprve když mi to došlo, začala moje opravdová cesta ve společenství. Začal jsem se modlit růženec. Zpočátku jsem si myslel, že se mi během modlitby zjeví Panna Maria nebo Pán Ježíš, ale nic takového se nestalo. Modlitba mi však dávala obrovský pokoj srdce, pokoj, jaký jsem nikdy dřív nepocíťoval.
  Z Milána mě poslali do hor poblíž Turína. Celé dny jsme tam pracovali v lese při těžbě dřeva. Práce byla těžká. Znovu jsem se cítil fyzicky silný a díky modlitbě po nějakém čase přišla i síla duchovní. Zásluhu na tom měm "Malý Polák". Tak jsme mu všichni říkali, protože jsme všichni byli vytáhlí chlapi, a on jediný byl drobné postavy a měl velmi jemný hlas. Před velikonočním postem mi pověděl tím svým hláskem:"Juane, dnes začneme být opravdovými přáteli."-"Co tím myslíš? Jakými opravdovými přáteli?" zeptal jsem se zaskočený.-"Začneme s opravdovým odříkáním a nebudeme po celou postní dobu jíst chleba."-"Copak to nestačí, že vstáváme každý den v šest ráno a makáme celý den zadarmo, žádná televize, cigarety ani holky, a ty ještě chceš, abychom si odřekli chleba?!" Měl jsem ho moc rád a nechtěl jsem mu odporovat, ale odkud vzal takový šílený

nápad? A on, když viděl moje zděšení, dodal:"Víš, celkem vzato můžeme udělat ještě něco navíc."-"Jak to? Ještě něco navíc?"-"Jo, ještě víc! Můžeme každý den vstát v postní době ve dvě v noci, jít do kaple a tam se spolu modlit."-"Copak toho neděláme dost přes den, abychom se ještě museli uprostřed noci probouzet?! Nevím, jestli to zvládnu. Víš, že tě mám rád, ale teď už jsi to trochu přehnal..."-"Jestli nechceš, Juane, tak dobře, ale mohli bychom se modlit za někoho, koho jsi moc zranil, kdo ti leží na srdci, aby ses konečně zbavil té zátěže..." Náhle se mi před očima objevila má matka a to všechno, co vytrpěla kvůli mně a mým bratrům. Představil jsem si, co musela pociťovat, když jí přátelé ze soudu řekli, že mě viděli s ozbrojenými strážci a dealery, že mají důkazy...Dřív, omámen drogami, jsem si z toho nic nedělal, ale teď to na mě dolehlo velmi silně. Dostal jsem ze sebe jenom:"Už mi nic neříkej! Takže zítra přesně ve dvě."

                                                Super Juan
  Pracovali jsme denně asi deset hodin, nosili jsme kmeny - a já jsem nosil ty největší! Byl jsem ve skvělé tělesné kondici. Chtěl jsem předvést, že můžu všechno, že jsem super-Juan. Nadýmal jsem se pýchou. Ale když jsem měl ve dvě v noci vstávat, to jsem přestával být super-Juanem...Bolelo mě doslova celé tělo. Stálo mě to strašně moc, vstávat uprostřed noci a jít pěkně do kaple, která byla za hlavní budovou, asi tisíc metrů výš. Na dvoře byla strašlivá zima; šli jsme s "Malým Polákem" neprodyšně zabalení do šálů, v péřových bundách, a v kapli jsme se doslova nacpali na radiátor. Jediné, co jsem si pamatoval, když jsem se v šest ráno znovu probouzel a přemítal, jestli jsem byl na adoraci, byl ohromný pokoj srdce. Nemyslel jsem tehdy na náročnou cestu do kaple ani na ostrý chlad. Pociťoval jsem poute vnitřní pokoj. Díky tomu jsem věděl, že jsem zcela jistě byl na adoraci. Ne vždy byla něčím příjemným. Často se mi během modlitby připomínaly všechny špatné věci, které jsem udělal. Když jsem se později vracel do lůžka, nemohl jsem až do rána usnout. Nedokázal jsem to ještě všechno odevzdat Ježíši, důvěřovat mu. Dusil jsem v sobě celé to zlo a nebyl jsem sám schopen poradit si s jeho tíží. Časem ale - díky adoracím - jsem se pomalu  učil otevírat se milosti Pána Ježíše Krista a dělit se s ním o svoji těžkou minulost.

                                                 Funguje to?
  Za šest měsíců jsem se musel vrátit do Španělska kvůli výměně protézy ruky. Během vyřizování formalit jsem se zastavil ve francouzském domě Cenacolo v Lurdech (ve Španělsku jsme žádný neměli). Když mě chlapík odpovědný za ten dům uviděl stát na prahu, vypadal velmi rozrušeně. Když viděl mou nedůvěru, řekl mi, že zná mého bratra Carlose. Ten že ho budil každou noc ve dvě v noci, aby se za mne modlili, protože měl o mne velkou starost. Ten chlapík pochopil, že jejich modlitba byla vyslyšena. Poprosil jsem ho tedy, abychom se v tom případě začali modlit za mého druhého bratra, Antonia, který už 25 let bojoval s alkoholismem. Chtěl jsem si ověřit, jestli to skutečně funguje. Postili jsme se také ve středu a v pátek o chlebě a vodě, tak jak o to prosí Panna Maria v Medžugorje. Já jsem navíc skončil s jedinou ve společenství dostupnou příjemností - pojídáním sladkostí. Po dvou letech jsem došel k závěru, že zřejmě Pán nechce, aby Antonio přijel do společenství. Ale poněvadž jsem se kvůli odříkání, které jsem si předsevzal, cítil silnější a určité věci jsem viděl jasněji, rozhodl jsem se pokračovat dál.

                                       To nejsou prázdniny
  Naprosto nečekaně mě po třech letech požádal představený společenství, abych zašel na zastávku pro svého bratra. Byl jsem překvapen, poněvadž jsem mu celou tu dobu nevolal. Snažil jsem se mu vysvětlit, že komunita Cenacolo není nějaký prázdninový pobyt na vesnici, že vstáváme ráno v šest hodin, modlíme se růženec a pak jdeme do práce...Nedokázal jsem si představit Antonia, že by dělal takové věci. Ale zůstal a já jsem mu dělal "strážného anděla". Byl jsem mu oporou v nejtěžších chvílích. Díky tomu jsem se přesvědčil, jak moc je možné milovat vlastního bratra. Milovat ho v utrpení, když se cítil strašně a měl záchvaty abstinence, když sváděl duchovní zápas a říkal, že nevěří, že se může modlit, že to není nic pro něho. Opakoval jsem mu tenkrát, že když už je tady, zcela určitě to má nějaký význam. Nakonec v Lurdech zůstal sedm let. Protože jsem věděl, že v mojí zemi je spousta mladých lidí ztracených, začal jsem se modlit za to, aby ve Španělsku vznikl také dům Cenacolo. Aby byla otevřena komunita Cenacolo, nestačí jenom podat žádost a počkat dva měsíce na její vyřízení...Záleží to jenom na vůli Boží. Lidé se často ptají, kolik pobyt ve společenství stojí, a matka Elvíra, zakladatelka komunity Cenacolo, neustále opakuje:"Naprosto všichni rodiče by byli ochotni zaplatit nám nějakou stanovenou částku, zvláště v situaci, kdy už ztratili všechnu naději. Nabízejí nám peníze, ale my neustále odpovídáme, že za životy jejich dětí není možné platit penězi, že ony jich měly příliš mnoho, a to je vlastně potopilo. Místo peněz čekáme spolupráci, víru vyjadřovanou v každodenním životě, v životních rozhodnutích. Když rodinu poznáme blíž, ukazuje se, že nejenom chlapci potřebují pomoc. Že synova závislost byla prohrou celé rodiny a že ho můžeme zachránit jenom tehdy, když se změní také jeho rodiče."

                            "Copak jich nebylo uzdravených deset?"
                                            (Lukáš 17,17)
  Za nějakou dobu jsem ztratil naději, že bude ve Španělsku otevřen dům, a rozhodl jsem se společenství opustit, ale nežilo se mi dobře s takovým rozhodnutím. Pokračoval jsem tedy v modlitbách a jedné noci, když jsem četl evangelium, jsem přišel na úryvek o deseti malomocných, kteří byli uzdraveni cestou ke svatyni. Pouze jeden, který to postřehl, se vrátil, aby Ježíšovi poděkoval. Ostatní odešli...I já jsem se tak cítil, jako bych chtěl odejít beze slova. Uvědomil jsem si, že během těchposledních čtyř let jsem ani jednou Bohu  nepoděkoval za milost, že mohu žít v této komunitě a růst ve víře. Nedělal jsem nic, nic ze sebe jsem nedával. Myslel jsem jen na svoji práci, na své auto, na svoji holku...Stále jen já, já, já. Zase to stejné sobectví! Všechno jsem promyslel a rozhodl se, že se vzdám svých životních plánů a představ, které jsem choval nevědomky po ta poslední léta. Zůstal jsem ve společenství a věnoval se Španělům, kteří k nám přijížděli. O něco později jsme ve Španělsku otevřeli dva domy. Já jsem se, po sedmi letech života ve společenství, vrátil do Madridu. Pracuji profesionálně, a když mám možnost, pomáhám druhým, protože díky tomu cítím, že můj život má smysl.

                                    Cenacolo - škola víry a odpuštění
  Nejdůležitější, co jsem se naučil ve "škole Cenacolo", je odpouštět a prosit za odpuštění. Odpouštět na kolenou před Nejsvětější svátostí. Modlit se za ty, kteří mě zranili, a přát jim dobro. Modlitba je jediná cesta k uzdravení. Pochopil jsem, že navzdory bolesti nemohu za zlo odplácet zlem, protože by zasáhlo mě samotného. Přece když já sám mockrát dělám chyby, tak se to druhému člověku také může přihodit. A když čekám odpuštění, musím sám odpouštět: bližnímu i sobě samému. Teprve když jsem toto pochopil, mohl jsem začít pomáhat druhým, stávat se "strážným andělem" nově přicházejících chlapců. Uvědomoval jsem si, že když pomáhám, nemůžu se vyvyšovat, je třeba se postavit na místo uvedeného člověka. Díky mým zážitkům mi bylo lehčeji, mohl jsem říct:"Procházel jsem tím samým, vím co cítíš. Můžeš se z toho dostat a být šťastný, mně se to podařilo. Život, a zvláště život víry není jednoduchý, ale může se to podařit. Není lehké vyléčit rány, a některé se nezahojí do konce života, ale dá se s tím žít! Nejdůležitější je to, že zmrtvýchvstalý Ježíš nás miluje a je vždycky s námi. Jestliže vzniká taková potřeba, můžeme vždycky jít za Ježíšem, vyzpovídat se a dostat odpuštění všech svých hříchů. Nemusíme zůstávat v otroctví sil zla a zadržovat v sobě hříchy, které nás zotročují a ničí."

                                              Tři dny a tři noci
  Matka Elvíra nám předala následující "zlaté pravidlo" působení v problémových situacích:
  "Když se s někým pohádáš, nechoď za ním hned druhý den, abys mu objasnil svoje mínění. Než to uděláš, modli se tři dny a tři noci, abys měl pokoj v srdci, až za ním půjdeš. Jestliže i po té době pořád nemáš pokoj, pokračuj v modlitbě tak dlouho, až ho dostaneš. Protože když k němu půjdeš a nebudeš mít v srdci pokoj, bude ta rozmluva jen vylévání žalu a nepovede k ničemu dobrému, jenom prohloubí konflikt mezi vámi.
  Když už s ním budeš mluvit, přiznej se nejprve k vlastní chybě a popros ho, aby ti odpustil. Uvidíš, že on udělá automaticky to samé. Jenom pamatuj, že první to musíš udělat ty."
  Další věc, kterou se ve společenství učíme, je pokora. Začíná od vykonávání příkazů: dělání toho, co nám ukládají, konkrétním způsobem. Jde o dodržování pravidel, která v domě platí. Jestliže si myslíme, že náš způsob je lepší, můžeme navrhnout změnu, ale až po vykonání úkolu přesně tak, jak nás o to poprosili. Láska k bližnímu se projevuje v maličkostech. Týká se to například nočního vstávání k modlitbě. Zda budíme v rozruchu a hluku všechny ostatní - nebo zda to děláme potichu, abychom druhým dovolili klidně spát? Zda někomu křičíme do ucha - nebo se ptáme potichu:"Chceš jít se mnou?" Takto se učíme to nejdůležitější: že život víry se projevuje v naší každodennosti.
  (Z Milujce sie! 3/2015)

             VÍTE,  JAKÉ  OBROVSKÉ  BOHATSTVÍ  MÁTE?

    Eucharistie je náš nezasloužený a nevyčíslitelný poklad.
                               Darius Žuk-Olszewski, PhD.
  V posledních týdnech se téma Eucharistie dostala na titulní stránky světových sekulárních denníků. Paradoxně na stránky denníků, kteří o duchovní otázky většinou projevují pramálo zájmu a jejich jediným informováním o dění ve světě křesťanů jsou vděčně komentované a patřičně přibarvené šťavnaté zprávy o skandálech z církevního prostředí. Důvodem, proč se na stránky sekulárního tisku či do elektronických médií dostala téma Eucharistie, bylo tak velmi proklamované "právo na svaté přijímání" u osob žijících ve druhém, třetím či dalším svazku po rozpadu jejich před Bohem zpečetěném právoplatném manželství. Určitě u liberálních novinářů v náhlem zájmu o Eucharistii nemůžeme hledat duchovní motivaci. Ale můžeme v něm najít i něco pozitivního?
  Jsem přesvědčený, že ano. Tento zájem může být pro nás výzvou, abychom se hlouběji zamysleli nad skutečným stavem naší úcty k tomuto největšímu daru, který Ježíš Kristus své Církvi zanechal. Tyto diskuse nanovo otevřeli přehlíženou otázku, jak je to s úctou k Eucharistii mezi tradičně katolickými národy Evropy. Je pro nás Eucharistie stále tím Nebeským Chlebem, který nám dává Bůh jako projev své neustálé přítomnosti mezi svým lidem a posilu v těžkých časech, anebo je to jen ta "oplatka", na kterou "máme právo", jak se nám to snaží namluvit rétorika západního konzumního křesťana?
  Při psaní těchto řádků jsem si vzpoměl na jistou událost před několika roky. Pracoval jsem tehdy jako koordinátor humanitárního projektu v muslimském Kirgistánu. V této horské krajině tvoří katolíci jen nepatrnou hrstku několik set lidí z téměř pětimilionové populace. Po svaté mši v rodinném domě nedaleko ťanšanského jezera Issyk-Kul, místních obyvatelů, kteří žijí ve stavu extrémní chudoby, ošetřoval náš lékař. Přišlo i mnoho muslimů. A tehdy nás oslovila jistá asi šedesátiletá žena muslimka:"Musím vám to říct. Jsem muslimka, i když jsem byla vychovaná v ateistickém Sovětském svazu, téměř bez víry. Vám katolíkům a pravoslavným závidím jedno. Můžete Bohu předložit to, co vám zatěžuje svědomí, vyzpovídat se a pocítit obrovskou úlevu. To my, muslimové, nemáme. A závidím vám ještě jednu ohromnou věc, kterou sice nechápu, ale žasnu nad ní. Máte svého Boha blízko sebe, v té malé oplatce. Víte, jaké bohatství máte?"
  Žena, která nebyla křesťanka a která měla jen základní a jen velmi vzdálenou představu o křesťanských pravdách víry, mi přednesla snad nejhlubší přednášku o velikosti Eucharistie, jakou jsem v životě slyšel.
  Svatá Terezie z Avily se o velikosti Eucharistie vyjádřila takto:"Kdyby lidé poznali hodnotu Eucharistie, pořádkové služby by musely řídit masy lidí při vstupech do kostelů."
  Zkusme tedy uvažovat a žasnout nad nevyčíslitelnou cenou pokladu Eucharistie, pokladu živé a skutečné přítomnosti Božího Syna mezi námi v hmotě, kterou bereme každodenně do ruk a kterou pokládáme za nejobyčejnější součást našeho každodenního pokrmu. Vždyť Eucharistie je náš nezasloužený a nevyčíslitelný poklad.

                               ODNES  TOHO  NAZARETSKÉHO
                                  Exorcista kněz P.M.Olszewski

  Dovolte, abych vám pověděl příběh, který si ponesu celým životem. Pokud mluvíme o Ježíši přítomném v Nejsvětější svátosti a o pochybnostech, zda tam doopravdy reálně přebývá, tak během jednoho exorcismu jsem se přesvědčil, že tam skutečně přítomen je, a to s velkou mocí.
  V rituále většího exorcismu základním textem evangelia, které exorcista používá během modlitby, není ten, který popisuje, jak Ježíš vyhání zlé duchy, ale ten, kde se říká:"A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi". To je základ evangelia.
  Jednou jsem ten úryvek četl během modlitby a zlý duch se začal vysmívat a křičet:"To není pravda. Nazaretský vás ošidil. On neexistuje. Zabili ho a vy v to, hlupáci věříte." A protože jsem původem horal a temperamentem cholerik, strašně jsem se rozčílil, vyšel jsem z toho pokoje, kde jsme se modlili, šel jsem do kaple, otevřel svatostánek a řekl jsem:"Pojď, Pane Ježíši, musíme zařídit jednu věc." Vzal jsem Pána Ježíše do ruky, to znamená kousek chleba, kousek toho nesmyslu v očích světa. Vrátil jsem se do toho pokoje a držel jsem ten kousek chleba nad osobou, nad kterou jsme se modlili, a řekl jsem::"Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." Zlý duch začal křičet:"Vezmi odsud toho Nazaretského!" A já říkám:"Hola, hola! No tak si to vyjasněme. On existuje, nebo neexistuje?" "No existuje, existuje, jenom ho odnes, protože to nevydržím!"
  Samozřejmě, že jsem ho neodnesl...a zlý duch to nevydržel.
Všimněme si, svět říká:"Ano, Ježíš z Nazareta žil, existoval, ale jste nenormální, když věříte, že žije i nadále. A ještě k tomu v chlebě a víně." Nejednou lidé žertují, když tvrdíme, že Ježíš žije, vysmívají se a říkají:"Elvis Presley taky žije." Ale množství květin na hrobě Elvise Presleyho, které tam lidé dodnes dávají a nákladní auta je nestačí odvážet, je důkazem, že zemřel.
  Ale Ježíš žije doopravdy. Hrob je prázdný. Nikdo k Ježíšovu hrobu květiny neklade, kromě toho jediného momentu v roce, kdy si připomínáme jeho smrt a uložení do hrobu.
 (Immaculáta 5/2015)

                         DOTÝKAT  SE  ŽIVÉHO  KRISTA
                               br.Bohdan Heczko OFM Conv

  Eucharistická oběť je sama o sobě zaměřena na důvěrné spojení nás věřících s Kristem skrze svaté přijímání. Proto bych rád vaši pozornost soustředil na toto téma, zvláště pak na náš osobní vztah k eucharistickému Ježíši.

                                                 Dar nejvyšší
  Jan Pavel II. v encyklice "Ecclesia de Eucharistia" píše, že církev nedostala eucharistii jako dar jeden z mnoha, byť velmi cenný, ale jako dar par excellence, jako nevýslovný poklad, z něhož církev žije.
  Díky eucharistii vstupujeme do prostoru nesmírné Boží lásky. To, co se jednou uskutečnilo na Kalvárii, se nyní zpřítomňuje v každé mši svaté. Mít účast na eucharistii znamená dotýkat se živého Krista, který pro nás prolil svou Krev, přinesl dokonalou oběť vykoupení a zároveň nám vysloužil dar zmrtvýchvstání a dar Ducha Svatého.
  Ve mši svaté probíhá dialog lásky mezi Otcem a Synem, do něhož jsme zapojení i my. Otec posílá Syna, aby z lásky obětoval sebe sama na vykoupení lidí. Syn projevuje Otci i lidem lásku do krajnosti, kdy jde ve své poslušnosti až na kříž. Otec jeho oběť přijímá se zalíbením a odpovídá na ni darem zmrtvýchvstání. Ale i my, lidé, jsme pozváni vstoupit do tohoto dialogu lásky. Přinášíme na oltář své dary: chléb a víno - plod země a lidské práce, do nichž chceme vložit sebe sama celé. Bůh naši oběť přijímá a spojuje ji s nejvyšší obětí svého Syna tak, že náš chléb a víno jsou proměněny v Tělo a Krev Božího Syna. My přinášíme jen chabé dary, ale sám Bůh je proměňuje a vkládá nám do rukou dar jeho důstojný - svého milovaného Syna. To ale ještě není všechno. V eucharistii jsme pozváni, abychom se důvěrně spojili s naším božským Spasitelem, jak říká Jan Pavel II. ve zmíněné encyklice: Eucharistická oběť je sama o sobě zaměřena na důvěrné spojení nás věřících s Kristem skrze přijímání: přijímáme toho, který se za nás obětoval, jeho tělo, které za nás vydal na kříži, jeho krev, kterou prolil za mnohé na   odpuštění hříchů, abychom měli v sobě život. A ještě více, můžeme říci, že nejen každý z nás přijímá Krista, ale také Kristus přijímá každého z nás. Uzavírá s námi své přátelství...

                                              A naše odpověď?
  Jaká by měla být naše odpověď na Boží přátelství, v němž se nám zcela daruje? Jaké místo dáme našemu příteli ve svém životě? Bude to vděčnost nebo  l h o s t e j n o s t ?  Slova Pána Ježíše sestře Faustýně, kdy si stěžuje na lidskou nevděčnost, by nás neměla nechat v poklidu:
"Ach, jak mě bolí, že se duše se mnou tak málo spojují ve svatém přijímání. Čekám na duše, a ony jsou ke mně lhostejné. Tak něžně a upřímně je miluji, a ony mi nevěří. Chci je zahrnout milostmi - ony je nechtějí přijmout. Jednají se mnou jako s něčím mrtvým, a přece mám Srdce plné lásky a milosrdenství...Jak je veliká lhostejnost duší za tolik dobroty, za tolik důkazů lásky, mé Srdce zakouší samý nevděk...; na všechno mají čas, jenom nemají čas na to, aby přišly za mnou pro milosti... Tolik výhrad, tolik pochybností, tolik opatrnosti."

                                                 Vděčnost
  Nechtějme zůstat nevděční, ale chtějme se učit od naší Paní, jak přijmout a odpovědět na Boží lásku. Jak to dělala ona? Její postoj srdce  můžeme vyčíst z jejího chvalozpěvu MAGNIFICAT(Luk 1,46-55). Za prvé děkuje a velebí Hospodina. Nepovažuje své vyvolení za samozřejmost, ale za dar, za který vroucně děkuje. Za druhé nic si nenárokuje, spíše sebe samu považuje za nepatrnou služebnici. A za třetí "vše uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom", čili bedlivě si všímá, jak Bůh působí v jejím životě, aby nic z toho nevděčně neopomenula.
  I my nic neopomíjejme - uchovávejme si ve svém srdci stále živou paměť na všechno, co Pán pro nás vykonal a stále koná. Nedovolme, abychom zvlášť při svatém přijímání, kde se nám Ježíš dává jako náš nejbližší Přítel a my se ho přímo dotýkáme, byli vůči němu chladní a lhostejní. Jak se dává on nám, odevzdávejme se i my jemu.
  Jako praktický návod nám pomůže myšlenka z duchovního deníku mystičky Gabriely Bossisové. Pán Ježíš jí dává radu:"Rozděl si svůj den na tři části. Ráno po probuzení se odevzdej Otci Stvořiteli, který ti dává svého Syna jako pokrm.
  Po mši svaté se daruj Synu, který je v tobě.
  A večer usínej v Duchu Svatém, který je Láska."
 (Immaculáta 5/2015)

                                        A  NAŠE  BUDOUCNOST?

  UKÁZKY  Z  KIHY:  LÁSKA  KE  VŠEM  MÝM  DĚTEM,  JEŽÍŠ

  1.srpna 1985
  Dcera Ano v Boží vůli: V noci mě vzbudil výkřik který jsem slyšela v mém snu. Rozplakala jsem se. Ten hlas a ta slova! Vše je tak skutečné! Vidím se na rozlehlé pláni podobné poli. Uprostřed, malý bílý plůtek a v jeho středu, kříž. Pláču před tímto křížem. Slyším velmi silný výkřik, hlas muže převelikého zármutku! Ta slova jsem nikdy nezapoměla! Má dcera Caroline je přepsala a dala do mého Písma svatého. Ten hlas volal:"Volám svou bolest nad střechami, ale nikdo ji nechápe, je tak nesmírná!"

  Ježíš: Má lásko, miluji tě. Jsem v tobě; ty jsi ve mně. Jak tě miluji! Jsem v tobě, má milovaná. Ten výkřik, který jsi slyšela, byl ode mne, tvého Milovaného. Zvolal jsem v tobě svou úzkost. Vykřikl jsem tak silně, že jsi mne uslyšela. Tato slova byla vryta do tvého srdce. Vtiskla se tam, má milovaná, abych ti dal poznat všechnu mou lásku k tobě a ke všem mým dětem.
  Ano, mé děti, zvolal jsem tak silně mou úzkost, že celá moje bytost byla otřesena. Veliký otřes se dal pocítit v každém z vás; nikdo nepochopil tento výkřik úzkosti. Byl tak plný zármutku, že jsem se dal do pláče dokud jste jej všechny neuslyšely! Ó, mé drahé děti, proč tolik lhostejnosti vůči mně, Ježíši Ukřižovanému? Zemřel jsem pro každého z vás! Milujte mne, děti moje! Znovu ve vás volám! Milujte toho, který dal sám sebe, aby vám dal život, život, který nekončí. Miluji vás. Amen.

  1.-2.listopadu 1985
  Ježíš: To, co jsi viděla, je má vůle. Tento sen, má dcero, ti ukázal to, co my, Boží Vůle, jsme ti chtěli dát prožít v nás, Trojici. Vše se v tobě děje skrze nás. Vše pochází od nás. Já jsem Ježíš, ten, který je v tobě; ty má dcero jsi ve mně. Tvůj sen je naše vůle. Napiš tento sen, který jen já sám znám, má dcero.

  Dcera Ano v Boží vůli: Vycházím z mého domu, procházím plotem z bílého dřeva. Můj otec, který zemřel v roce 1979, je se mnou. Spěcháme, je třeba někam jít, nevím kam. Vše pospíchá, je pochmurno, už není den. Pohlédnu na nebe - už tam žádné není! Je to jakoby se vesmír rozpoutal. Jsou tu červené mraky, které jsem nikdy neviděla. Je to těžké popsat. Tyto mraky se pohybují velmi rychle. Jiné jsou žluté, oranžové a červené(barvy ohně), a jdou opačným směrem. Mám dojem, že prožívám nějakou katastrofu! Země se otvírá, jsem na pokraji propasti. Země se zůžuje a já již nevidím kolem sebe, je příliš tma.
  Najednou se nacházím na břehu moře s nějakými lidmi. Ze země zůstalo jen velmi málo. Utíkám k moři pro lidi, kteří se zachránili. Podávám ruku jedné osobě abych jí pomohla vystoupit z vody; je to můj bratr! Pociťuji velkou bolest. Zjišťuji, že nás na břehu není mnoho...
  V tom jsem se vzbudila. Bylo to tak skutečné, že si vzpomínám na všechno, hlavně na to nebe, jestli ho tak vůbec mohu nazvat...

  Ježíš: Má dcero, toto vidění popisuje konec tohoto světa bez lásky, tohoto světa temnot. Nyní je vše zde. Skrze mou svatou Vůli jsi viděla tento čas, který je u konce. To barevné nebe je má svatá Vůle. Vše bude narušeno: roční období budou změněna, stromy, rostliny, vodní toky a vody budou přikryty mými moři. Země se otevře, bude slyšet křik a dramatické nářky. Lidé se budou chtít skrýt. Nikdo nezastaví to, co přichází. Nikdo nebude v bezpečí, leda by přišel ke mně, Ježíši Lásce. Já vás povedu k mé Svaté zemi.
  Viděla jsi co se stane. Ty barvy, to je oheň očištění. Ta otevřená země, to je peklo. Ty výkřiky, ty slzy, ten strach, jsou těch dětí, kteří odmítly přijít ke mně. Voda, to je země, která bude obnovena skrze mou svatou Vůli.
  Málo, ano, jen velmi málo jich bude zachráněno. Ten zármutek, to jsou tvé slzy nad těmi, kteří odmítli naslouchat v sobě mému svatému hlasu. Ten břeh, to jsou ti, kteří se rozhodli přijít ke mně. Tvá natažená ruka, to jsem já, má dcero, který je vede k mému Nebeskému Otci. Je to má Svatá Vůle, která v nich působí že se přibližují k Zaslíbené zemi.
  Má dcero, kterou miluji, vytiskni tyto sny. Jsou světlem. Miluji tě. Jdi, neznepokojuj se svým pravopisem. Amen.

  8.-12.února 2001            Svatá eucharistická mše(str 20)
  Ježíš: Já, všemohoucí Ježíš, ti říkám, piš. I když jsi jen skromná farnice, žádám tě abys psala k užitku Církve Ježíšovy, který zemřel a vstal z mrtvých.
  Mé děti, přicházejte na mši. Vše ve mně touží vás zahrnout láskou. Čekám tam na vás, abych vám dal potřebné síly k plnění vašich denních prací. Ano, děti, jsem v kostele, abych vám dal pokrm lásky.
  Přijďte mě navštívit, mé děti. Jsem přítomen ve svatostánku. Pouze já vás mohu zahrnout milostmi, které jsou nezbytné ve vašich životech. Jsem Život, který je přítomen v každé mši sloužené mými svatými kněžími. Mé kostely jsou místa shromažďování pro mé děti lásky. Pochopte, že vše se musí konat v lásce ke mně. Uvidíte že pouze má moc lásky bude moct učinit že budete znovu žít v lásce, mé děti.

http://lafilleajesus-audio.org/tch_volumesNEW.htm

       POSLEDNÍ  POSELSTVÍ  JEŽÍŠE  VASSULI  RYDEN 13.ÚNORA 2016

  Dávám ti svůj pokoj. Zapíšeš Má Slova?

  Ano, Pane…

  Tato generace není ochotná se sklonit. Oslabeni svými hříchy, vložili svou důvěru v Satana, postavili na něm svou naději.

Ačkoliv stojím před každým, aby mě viděl, jen někteří si toho všimli. Jejich vůdcové se stali krutými a mnohé národy čeká smrt z jejich rukou. Jak moc jsem se nad tebou naplakal, stvoření! Na tebou, jehož život se nyní řítí do zkázy. Až budou plameny šlehat do výše a ohnivými jazyky olizovat váš lid, zeptám se této generace: Kde nalezneš pomoc? A u koho? U Satana? Ve svém egu, v sobě?
  Přišel čas, aby byla vykonána Má Spravedlnost, neboť trest této nevěrné generace je u vašich dveří. Své výnosy naplním do písmene. Když budete slyšet hřmění, bude slyšen Můj Hlas, hřmějící ve vašich uších, znějící do všech končin země. Potom vězte, že svět a všichni, kdo v něm žijí, uslyší hlas spravedlnosti: Zlo přinese smrt mnoha národům… Zkáza se vplíží do každého města.
  Slyšeli jste, že “anděl Jahveho obklíčí města a národy”, aby každého volal k pokání? Toto jsou věci, které se uskuteční v nadcházejících dnech.
  Proto vy, kteří jste vstoupili do Mých Nádvoří a uvěřili Mým výrokům, modlete se a nebojte se, ale vám, kteří jste se po dlouhá léta vysmívali Mým výrokům, ubíjeli svým jazykem Mé proroky, běda, neboť jste používali lží, abyste ospravedlnili své lži, skutečně jste Má Slova pohřbili ve svém vlastním hrobě. Ano, skutečně jste Má Slova překrucovali. Ale vaše hříchy vytvořili propast mezi vámi a Mnou. A nyní Spravedlnost nebude zadržována. Pravím vám, budou pro vás hořké nadcházející dny, až se setkáme tváří v tvář… Modlete se a nedovolte, aby vám klesla víčka a usnuli jste!
 Takto byste se měli modlit:
  "Jahve, můj Bože, kéž tě dosáhne má modlitba.
Slyš naše volání o smilování a pomoc.
Odpusť těm, kdo nemají žádnou víru v Tebe, můj Bože, a ani žádnou důvěru ve Tvou moc zachránit nás.
 Nezhášej světlo našich dní, čímž by byl zničen v mžiku svět, ale ve Svém Otcovském Slitování se nad námi smiluj a odpusť nám.
 Nedovol zlému, aby proléval naši krev jako vodu, odpusť naše viny, utiš Svůj hněv,
Vzpomeň na naši slabost.Zadrž Své anděly zhouby a dej nám ještě šanci dokázat, že jsme hodni (zasloužíme si) Tvé Dobroty.
Svou důvěru vkládám v Tebe. Amen."
  S jakým potěšením pak přijmu tuto modlitbu. Modlitbu, která Mi dá spočinout! dcero, požehnám všem těm, kdo se budou upřímně modlit tuto modlitbu. ‘Ať zazní toto proroctví: Ten den a hodina patří Mně, vašemu Bohu, to řekneš  těm, kdo se tě budou ptát na čas a hodinu Mé Spravedlnosti! Láska tě miluje.

                                                  Ježíš

http://www.tlig.org/cs/news/2016-02-17/61/