POSELSTVÍ JEŽÍŠE VASSULI O NEÚCTĚ K BOHU

24.prosince 1991 na štědrý večer, v předvečer Kristova narození, nám Kristus, který byl velmi urážen, dal další poselství:"Přicházím dnes a nabízím celému lidstvu svůj Pokoj, ale jen velmi málo jich naslouchá. Dnes přicházím s podmínkami míru a Poselstvím Lásky, ale země   s e   r o u h á   P o k o j i,  který nabízím,  a   L á s c e,  kterou dávám. Vysmívají se a pošklebují v tento předvečer Mého Narození.  L i d s t v o   s l a v í  tyto dny   b e z   M é h o   S v a t é h o   J m é n a.  Mé Svaté Jméno zrušili; berou den Mého Narození jako velké prázdniny a klaní se modlám. Satan vstoupil do srdcí Mých dětí, našel je slabé a spící.Varoval jsem svět."
  Kristus nám ukazuje, že je velice urážen, když slavíme Vánoce jako pouhé "prázdniny" bez toho, abychom pamatovali na jejich  p r a v o u   p ř í č i n u: KRISTOVO NAROZENÍ. Na Vánoce se žádá od každého křesťana, aby slavil Kristovo Narození tak, že se bude radovat  a   p ů j d e   n a   m š i   d o   k o s t e l a   a  bude slavit svaté Jméno našeho Spasitele a Vykupitele. Mnozí ve svém odpadlictví  o s l a v u j í  v á n o č n í   s t r o m e k,  navzájem si dávají dárky a jedí, až je jim z toho špatně, baví se k zbláznění!

POSELSTVÍ  BOHA  OTCE  VASSULE  22.2.1993:

"Vassulo, poslové jdou těsně jeden za druhým, aby řekli světu,  AŤ  LITUJE! Dávám se poznat jako nikdy předtím, abych každého z velké dálky přivedl zpět k sobě, aby následoval Má přikázání! Až do dnešního dne nechtějí věřit, jak by mohli dojít Mé přízně, když odporují Mému Duchu? Slyším od nich jen: "Kdo má nade mnou autoritu?" "Jsem soběstačný."  Můj hněv je stejně mocný, jako Mé odpuštění. Vyměnili Mou svatost za hold satanovi !  V Mém domě kdysi žila neporušenost, protože Můj zákon byl jejich denním chlebem, ale hleď, čím se teď stal Můj dům - pustinou, doupětem ještěrek a pavouků! Ach... Já to všechno změním! Srdce ve Mně puká, Mé dítě, a Moji andělé se děsí a chvějí před hodinou, kterou jsem si vyhradil k vydání svých rozkazů. Už nestrpím,  ABY  VAŠE  SVATÁ  MATKA  ZNOVU  A ZNOVU  PROLÉVALA  SVÉ  SLZY  POKAŽDÉ, KDYŽ  JE  MŮJ  SYN  ZNOVU  KŘIŽOVÁN;  hříchy vašeho pokolení každou chvíli vedou Mého Syna na Kalvárii.
  Vzpoura v Mém domě na vás přivede Můj hněv a nejhlubší temnota brzy zahalí zemi; není to Má volba, ale  v a š e !  Rozhodl jsem se vás pozvednout z vašich hrobů milostí a láskou, slitováním a pokojem, ale hleď, jak  mnozí  z  vás  jsou   n e t e č n í   k   M é   n a b í d c e !  NIC   UŽ   S   VÁMI  N E P O H N E ! Vyčerpali jste Mou trpělivost! Má dcero,  připomeň jim znovu, že nemám radost ze smrti zkaženého a vzpurného muže,  a l e   z   j e h o   o b r á c e n í,  když změní své cesty, aby  z í s k a l   ž i v o t.
  Tato země, kterou znáte,  u ž   b r z y   p o m i n e !  ROZHODL  JSEM  SE   U R Y C H L I T   S V Ů J   P L Á N   pro velikost vin, které páchá vaše pokolení! Všechno zmizí, všechno zvetší jako oděv. To bude Můj způsob, jak  z n i č i t   přehlídku   h ř í c h ů, a uvědomíte si, že jste od začátku byli Mými svatými chrámy, a že ve vás žil Můj Duch.
ACH,  PRO  TENTO  KŘEST  O H N Ě M !  MODLETE  SE  A  POSTĚTE  V  TĚCHTO  DNECH !"

                                      TRESTAJÍCÍ  NEBESA
                                      20. 2. 2017
     "V době, kterou jsem stanovil, budu soudit podle práva. Ať se třese země a její obyvatelé, pevně držím její sloupy. Zničím veškerou drzost bezbožníků, moc spravedlivých bude povznesena." (Ž 74, 3-4.11)
     Dějiny znají chvíle, kdy Bůh trestá lidskou společnost za obzvláště těžké viny. Trest, jak je zřejmé, je kolektivní. Neváže se jednoznačně na hříchy jednotlivců, ale postihuje nevyhnutelně lid jako celek. Potvrzuje to Písmo, Otcové a tradiční magisterium. K těmto krajním lékům sahá Pán, aby učinil konec zatvrzelosti, pýše a neposlušnosti.(Potopa za dob Noa, zkáza Sodomy a Gomory ohněm a Pompeje zničilo zemětřesení a sopka.) Milosrdenství nemá žádný účinek bez pokorného přiznání vin a nezvratného rozhodnutí k nápravě ze všech sil.
     Nejhorší tresty nejsou ty materiální, nýbrž spirituální. Stačí se ohlédnout: vychladnutí víry, i když v jednotlivých zemích v různé době, začalo na Západě již na počátku XX. století, ne-li dříve. Příčiny mohou být různé: šíření modernismu, zednářská a socialistická propaganda, uvolnění mravů... V každém případě, bez rozšíření vlažnosti mezi křesťanským lidem nemohly by se zvrácené ideje zakořenit. Ve Fatimě nás Maria včas varovala a upozorňovala na nezbytnost obrácení, modlitby a pokání a poukazovala na trest, který nás postihne, jestliže neuposlechneme její slova: propukne válka, která bude horší než ta, která tehdy panovala. A jak bylo předpovězeno, propukla druhá světová válka, masakr, k jakému dosud v dějinách nedošlo, s hrůzami apokalyptických rozměrů. Ale jak se zdá, ani to nestačilo.
     Poválečná generace místo aby z událostí vyvodila ponaučení, se zápalem se zaměřila na materiální výstavbu, na iluzi demokracie s kultem práce a vidinou blahobytu, který se v šedesátých letech skutečně dostavil. Mezitím ono frenetické poblouznění postupně korodovalo a život z víry v mnoha případech zabočil u kléru do pouhé pokrytecké povrchní poslušnosti. Na přílišnou pozornost věnovanou jen pozemským zájmům odpověděl Bůh bezprecedentním duchovním trestem: dopustil, že jeho církev sešla z cesty. Nerozum svolat ekumenický koncil v té době, nabídl vnitrocírkevním zednářům vítanou příležitost chopit se kormidla, které vytrhli z ruky zákonitého lodivoda, který ve skutečnosti nepodnikl nic, aby tomu zabránil. Říká se, že umíral se slovy: »Ukončete koncil! Ukončete koncil!« (PAPEŽ JAN XXIII.) Ale jeho nástupce (PAVEL VI.) naopak pokračoval, a výsledky všichni známe.
     Když se průlom zdařil, hordy démonů pronikly na vinici Páně a způsobily zde spoušť. I ve společnosti, jakmile povolilo zábradlí v církvi, synové dřívějších budovatelů prohlubovali občanský, kulturní a morální rozvrat, jaký dějiny dosud nezažily. Nastal triumf nepravosti. Stejná generace pak obsadila křesla moci a myšlení a upevnila realizaci rozvratného programu okultní světové vlády. Kdo jiný podporuje sexuální zvrácenosti, ne-li intelektuálové a finančníci z bell mondo politically correct? (AHOJ SVĚTE POLITICKY KOREKTNÍ) Současná situace není nic jiného než kulminující fáze vědecky provokované rakoviny, a ti, kteří by ji měli léčit, dělají to v míře naprosto nedostačující.
     Toto všechno by nás zdaleka nemělo zbavovat odvahy, nýbrž dodat nám důvěry. Sociální, politický i právní úpadek naší doby je prostě důsledkem lidských hříchů a současně Božím trestem úměrným jejich závažnosti. Všechno však je pod přísnou kontrolou nebes. I na současný pontifikát je možno aplikovat stejný klíč. Pozemská církev z velké části nevěrná svému Ženichovi, obdržela toho, koho chtěla: někoho, kdo by ji upevnil v bludu a ospravedlnil její odpadlictví. Když se odmítá pravda a uznává nepravost, Bůh skutečně posílá klamnou sílu, aby urychlila průběh zla a postavila všechny před jasnou a nevyhnutelnou volbu. Kdo je poctivý, udělá tu správnou, a kdo ne, ten se nechá smést. Fyzická zemětřesení jsou symbolem zemětřesení duchovních. K tomu, aby to někdo popřel, nevystačí s tím, že si vynutí mlčení.
     Je sice pravda, že katastrofy, jak duchovní tak materiální, postihují bez rozdílu dobré i zlé, ale efekt zdaleka není stejný. Jedni vystaveni zkoušce rostou ve víře i v zásluhách, druzí jsou vyzváni, aby zrevidovali své způsoby a nepostihl je trest věčný. Ostatně již sám život v rozporu s Božími přikázáními je sám o sobě trestem, protože působí škody a neštěstí, ničí životy a často také lidskou mysl. Vyhrňme si rukávy a zdvojnásobme úsilí v zachovávání neměnných přikázání, zákonů života a cesty spásy. Máme k dispozici milost svátostí, abychom uspěli ve zkouškách, onu milost, která přináší ovoce jen tomu, kdo s ní spolupracuje a bojuje proti svým hříchům.
     Nikdo nás o ni nebude moci připravit, ani v případě, když by, jak se proslýchá,  ZMĚNILI  DÁLE  MŠI,  ABY  MOHLI  KONCELEBROVAT  S  ANGLIKÁNY  A  PROTESTANTY.  Těm, kteří nemají zálibu ve frašce, nikdy nebudou scházet praví kněží, kteří Svátost obnoví.  V  NEJHORŠÍM  A  NEJNUTNĚJŠÍM  PŘÍPADĚ  SE  TAK  BUDE  DÍT  V  SOUKROMÝCH  DOMECH. (Jak nás informuje irské poselství.) Ukazují to dějiny nejhorších pronásledování, také nedávných: Církev nakonec vždy povstala silnější, očištěná a obnovená. Její základ není pro nic za nic nadpřirozený. Všechny minulé vichřice, kterými prošla, posloužily Bohu k uskutečnění jeho plánů. Důležité je pochopit, kde je třeba stát a dělat správná rozhodnutí; ta pak uskutečňovat, ať to stojí co to stojí. Zbytek zařídí On.
    Ať jdeme vstříc jakýmkoliv situacím, mějme pevné kotvy, kterých se můžeme duchovně držet. Také v materiální rovině zasahuje Prozřetelnost nepředvídatelným způsobem. Příklad: Pro obnovu chrámu Božského Srdce v Tolentinu, kde se pravidelně slaví tradiční mše, uvolnila maďarská vláda půl milionu EUR. Evropská unie naopak tahá ze států peníze na podporu démonické potratové organizace, které americký prezident právem zrušil dotace mimo jiné proto, že prodávala orgány z potracených dětí. Musíme se modlit, aby skončila taková zvěrstva a aby poslanci našli také odvahu zpytovat svědomí.
   Don Elia, Chiesa e post concilio

Luisa Picaretta:10. září 1900 Hrozby proti zvrácenému světu.
Dnes ráno jsem se ocitla mimo sebe a viděla jsem mnoho zla a obrovských hříchů, které se páchají - také proti církvi a Svatému otci. Když jsem se pak vrátila do svého nitra, přišel můj obdivovaný Ježíš a řekl mi: "Co si myslíš o světě?" Nevěděla jsem, k čemu tato otázka směřuje a pod dojmem toho, co jsem viděla, jsem řekla: "Požehnaný Pane, kdo Ti může říci o zvrácenosti, tvrdosti a ošklivosti světa? Nemám slov, abych Ti řekla, jak je to cattivo [špatné]!"  A tak jsem se na něj podívala. A On, využiv mých slov, dodal: "Viděla jsi, jak je zvrácený? Sama jsi to řekla. Není způsob, jak ho přimět, aby se vzdal; poté, co jsem mu téměř vzal chléb, zůstává ve stejné tvrdohlavosti - a ještě hůř. Opatřuje si ho krádežemi a loupežemi, škodí bližnímu. Proto je nutné, abych se dotkl jeho těla, jinak se stane ještě zvrácenějším."
Při této Ježíšově řeči jsem zcela oněměla. Zdá se mi, že jsem sama byla příčinou toho, že se rozhořčil proti světu - místo abych Ježíše pochopila, rozčílením jsem zrudla. Dělala jsem, co jsem mohla, abych lidstvo omluvila, ale On si mě nevšímal - zlo už bylo vykonáno. Ach, Pane, odpusť mi tento nedostatek lásky a vylij na nás své milosrdenství!

                                                                            

                 BOŽÍ TRESTY SAHAJÍ HLUBOKO DO NAŠÍ POZEMSKÉ MINULOSTI.

A TATO KAPITOLA VÁS MÁ INFORMOVAT, JAK JE BŮH MOCNÝ A LIDI PROTI NĚMU NIC NEZMOHOU I SE SVÝMI VYNÁLEZY, JAKO ROZBÍJENÍ KOMET, KTERÉ NA NÁS PADAJÍ.

Mám začít římským městem POMPEJE, které Bůh potrestal už v roce 79 kvůli hříšnému životu a smilství jako SODOMU A GOMORU.

NOVĚ VYSTAVĚNÉ MĚSTO MÁ CHRÁM PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ, KTERÁ JE MÁ CHRÁNIT PŘED HROZNOU KATASTROFOU V ROCE 79, KDY SE ROZBOUŘILA SOPKA VESUV A ZASYPALA CELÉ MĚSTO A ŠIROKÉ OKOLÍ MASOU POPELA A JINÉ HMOTY, KTEROU VYCHRLILA Z PEKLA ZEMĚ.  /

Pompeje byly starověké město v oblasti metropolitního města Neapole. Staly se jedním ze starořímských měst v Neapolském zálivu v císařské provincii Italia (dnes region Kampánie, Itálie), která byla roku 79 našeho letopočtu zničena erupcí sopky Vesuv. V roce 1997 byly Pompeje zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Nedaleko trosek starověkých Pompejí se nachází současné město Pompei.

Spolu s Pompejemi byla rovněž zničena města Herculaneum, Stabie, Oplontis a Boscoreale. Jejich znovuobjevení způsobilo Evropě kulturní šok. Všudypřítomnost erotického umění doslova převrátila dosavadní pohled na antickou kulturu. Silná vrstva vulkanického popela, pemzy a pyroklastického sedimentu, která města zasypala, dokonale zakonzervovala budovy a předměty a umožnila tak archeologům poznat vzhled starořímského města střední velikosti a život jeho obyvatel. Právě všudypřítomná erotika vedla tehdejší historiky k naivním pokusům prohlásit obě města, či alespoň domy, ve kterých se erotika nacházela (což byly téměř všechny), za nevěstince. V této souvislosti se také objevily zkazky o „Božím trestu“ seslaném na Pompeje. Podle soudobého poznání se však Pompeje nijak neodlišovaly od jiných antických měst. Město bylo založeno v 6. století př. n. l. kmenem Osků na hřbetu staré vulkanické lávy v ústí řeky Sarno, které již v té době bylo užíváno jako přístav řeckými a fénickými mořeplavci. Dne 5. února 62 zničilo prudké zemětřesení přibližně 60 % města. Město bylo v krátkém čase znovu vystavěno, pravděpodobně ještě zdobněji a bohatěji než předtím. VAROVÁNÍ NEPOMOHLO.

Pár týdnů před katastrofou vyschly všechny studny ve městě. Dne 24. října (dle dřívějších údajů, asi okolo jedné hodiny odpoledne, započala silná erupce pliniovského typu a vznikl mohutný sloupec popela, vynášený do výšky více než 30 km. V této výšce se výstup vyvrženého materiálu zastavil a začal se šířit horizontálně. Kvůli větrům, které ten den vanuly ze severozápadu, byl hustý sopečný oblak unášen přes Pompeje a dále na jihovýchod. Oblast pod ním se uprostřed dne ponořila do úplné tmy, neboť skrz oblak nemohl proniknout žádný sluneční svit. Římské město tak začal zasypávat sopečný spad rychlostí asi 15 cm/hod. Největší kusy bílé pemzy měly rozměr 3 cm. Sousední Herculaneum nebylo díky své poloze spadem postihnuto, díky čemuž bylo během prvních 11 hodin ušetřeno jakýmkoliv vážným účinkům erupce. Od páté hodiny odpolední se v Pompejích zřítily první střechy. V noci tam dosahovala tloušťka tefry již 2,8 m. Kolem půlnoci nastala druhá etapa erupce, o čemž svědčí vyvrhování šedé pemzy místo bílé. Do té doby stabilní erupční sloupec se pod svou vlastní vahou celkem 6× zhroutil a rozlil se po svazích do okolí v podobě extrémně nebezpečných pyroklastických proudů a pyroklastických přívalů. Tato lavině podobná žhavá (100–1 000 °C) směs hornin, popela a plynů, pohybující se rychlostí několika set km/h, spálí a zničí vše, co pohltí. Příčinou nestability erupčního sloupce byla jeho příliš vysoká hmotnost a nedostatečné konvekční proudění, které již nebylo schopné vynášet obrovské množství vulkanického materiálu a plynů vysoko do atmosféry. Během erupce Vesuvu vzniklo celkem sedm pyroklastických přívalů (S-1 až S-7) a šest pyroklastických proudů (F-1 až F-6), o čemž svědčí Pliniovy spisy a současný stratigrafický průzkum jednotlivých vrstev. Každý příval byl brzy následován proudem, ovšem kromě posledního S-7. První dvě dvojice těchto nebezpečných jevů (S-1, F-1, S-2 a F-2), k nimž došlo zhruba v 00:00 a 01:00, zdevastovaly jen Herculaneum a ke vzdálenějším Pompejím se nedostaly. Poté nastalo dočasné zklidnění sopky a spad tefry polevil. Obyvatelé Pompejí, kterým se podařilo ze včerejšího dne z města utéct, se do něj začali vracet. Rychle se však bouřlivá aktivita Vesuvu opět obnovila a v 05:30 dala do pohybu S–3 a F–3, ovšem svou energii ztratily těsně před hradbami Pompejí. Teprve až po hodině bylo antické město poprvé zasaženo. Žhavá mračna (S–4 a F–4), která město pohltila a zastavila se 0,5 km za hradbami, se pro velkou část Pompejanů stala osudnými.^[5] Nicméně všechny jeho obyvatele nezabily, jelikož ve vykopávkách se našla těla, ležící nad tímto konkrétním vkladem pyroklastických depozitů. V té doby byla na pobřeží Neapolského zálivu pozorovaná malá vlna tsunami, včetně předcházejícího ústupu moře. Vyvolal ji průnik pyroklastických proudů do vod zálivu. Situace se v okolí Vesuvu zhoršila okolo 7. hodiny ranní, kdy vznikl největší pyroklastický příval S-6. Ten zničil veškeré osídlení v okruhu 10–15 km^[6] a málem se dostal k městu Stabie. Při vstupu na moře se šestý příval bez obtíží začal šířit přes Neapolský záliv až se zastavil na druhé straně těsně u ostrohu Misenu. Téhož dne se vulkán postupně uklidnil a ruiny Pompejí a Herculanea zůstaly na nadcházejících 16. staletí pohřbeny pod sopečnými produkty.

            RUSKO PROTI MNĚ REBELOVALO!

RUSKO SE PROTI MNĚ BOUŘILO-3. září 1991

DALŠÍ VAROVÁNÍ RUSKU, KTERÉ SE CHYSTALO ZNIČIT VÍRU V BOHA A ZAMOŘIT SVĚT HŘÍCHEM A KOMUNISMEM, BYL VÝBUCH V NEOBYDLENÉ OBLASTI METEORITU NA SIBIŘI.

Tunguská událost, tunguský meteorit, tunguská katastrofa či tunguská záhada (též psáno s přídavným jménem tunguzská) byl mimořádně silný výbuch, ke kterému došlo 30. června 1908 nedaleko řeky Podkamenná Tunguska v prostoru centrální Sibiře, v dnešním Krasnojarském kraji. Událost je připisována výbuchu přiletivšího kosmického tělesa s rozměry 50 až 190 metrů (záleží na hustotě, rychlosti, kompaktnosti a úhlu dopadu), které vybuchlo ve výšce asi 5 až 10 km nad zemským povrchem. Exploze byla natolik silná, že v oblasti přibližně 2 150 km² vyvrátila a přelámala víc než 80 milionů stromů.^[2] Síla výbuchu je odhadována na 10 až 30 megatun, což je 2 000 krát víc než měla atomová bomba svržená na Hirošimu nebo polovina Car-bomby. V oblasti exploze nebyl nikdy nalezen žádný odpovídající meteorit. Mohlo ale jít jen o tečný meteoroid bez dopadu na zem. Přesto se pro vybuchnuvší těleso někdy používá název tunguský meteorit.

Popis události: Výbuch (podle části svědků tři po sobě jdoucí exploze) byl natolik silný, že byl slyšitelný do vzdálenosti kolem 1000 km, vyvrátil nebo přelámal kolem 60 000 000 stromů na rozloze větší než 2000 km²; rozbíjel okna domů, odhazoval osoby a zapaloval na nich oděv ještě v městě Vanavara, vzdáleném od epicentra 70 km. Seismické otřesy po explozi zaznamenaly seismologické stanice po celém světě a následný obrovský lesní požár byl pozorovatelný ze vzdálenosti mnoha set kilometrů. Do atmosféry se dostalo nesmírné množství malých částic především popela z lesních požárů a v oblasti poblíž výbuchu padal černý déšť. Několik následujících nocí byla noční obloha i v Evropě podivně světlá a jevy podobné polární záři byly pozorovatelné i ve střední Evropě. Lidé v blízkých oblastech utrpěli popáleniny pokožky, které se prý jen obtížně a dlouho hojily. Zmizela většina sobích stád i s hlídacími psy. Je až s podivem, že jev natolik působivý způsobil jen malý zájem vědeckého světa o prozkoumání jeho příčin. Lze to přičítat velké vzdálenosti a nesnadné dostupnosti místa události z Moskvy, chaosu v tehdejším carském Rusku způsobenému nestabilitou politické situace, blížící se I. světovou válkou, revolucí roku 1917 a následnou občanskou válkou.

 ANI RUSKO NEPŘIJALO VAROVÁNÍ, TAK BŮH ZAKROČIL ZNOVU A PŘITVRDIL. METEORIT VYBUCHL NAD OBYDLENOU OBLASTÍ.

V DOBĚ ODSTOUPENÍ PAPEŽE BENEDIKTA, KTERÉHO ZEDNÁŘI VYTLAČILI Z JEHO FUNKCE PODRAZEM, SESLAL BŮH DALŠÍ TREST A PŘITVRDIL. Exploze Čeljabinského meteoritu nad Ruskem v únoru 2013 poskytla pro vědce dostatek dat k vytvoření nových modelů pro simulování Tunguské události.

Čeljabinský meteor byl velmi jasný meteor, neboli bolid, který ráno 15. února 2013 zazářil nad ruským Čeljabinskem. Těleso, které bolid způsobilo, v atmosféře vybuchlo. Výbuch způsobil na zemi značné škody. Později byly nalezeny na zem dopadlé meteority typu chondrit, největší měl hmotnost přes 570 kg.

Nad jižním Uralem vstoupil do zemské atmosféry meteoroid odhadovanou rychlostí 54 000 km/h, tedy zhruba 44krát rychleji než zvuk. Byl pozorován jako výrazný bolid a rozpadl se v 9:20:26 místního času (v 4:20:26 SEČ) nad Čeljabinskem. Jeho rozměry při vstupu do atmosféry byly odhadnuty na 15 až 17 metrů a přibližná hmotnost 7 000 až 10 000 tun. Ve výšce 45 až 30 km nad zemí těleso explodovalo silou odpovídající 30 až 500 kilotun TNT. Tlaková vlna vyrazila okna tisíců budov do vzdálenosti až 100 km a přes tisíc lidí utrpělo zranění nejčastěji od padajících skleněných střepů. Případ tohoto typu se jeví jako nejvýraznější od Tunguské události v roce 1908.

Bolid zazářil nad oblastí právě v době svítání. V Čeljabinsku bylo několik minut po východu Slunce, v Jekatěrinburgu několik minut před východem. Byl proto pozorován na velkém území Ruské federace.  Byla pořízena řada amatérských filmových záběrů v mnoha případech z jedoucích automobilů díky trvale zapnuté autokameře. Světelnou stopu bolidu zaznamenala i meteorologická družice Meteosat 9.   Bylo též zjištěno, že meteoroid se ve dnech před dopadem promítal na oblohu v blízkosti Slunce (v úhlové vzdálenosti méně než 20°). Nebyl proto pozemskými přístroji pozorovatelný a nemohl proto být ani před dopadem objeven. 

VÝBUCH V ČERNOBYLU 1986

Město Pripjať na Ukrajině je nejznámější město duchů na světě. Ve městě ze 70. let minulého století zůstalo vše na svém místě – budovy, silnice, dětská hřiště, slavné ruské kolo. Všechno kromě lidí. Už několik desetiletí se tu šíří neviditelný, leč smrtící jed, skrývá se v zemi i ve vegetaci, kontaminoval úplně všechno. Je to radioaktivní záření, které pochází z nejhorší civilní jaderné havárie v dějinách. Její jméno zná celý svět – Černobyl. Co přesně se stalo v Černobylu v noci 26. dubna 1986?