OTTAVIO MICHELINI 4. ČÁST - KONEC LEDEN 1977
VIDEO O SVĚDECTVÍ OTCE PIA V DOPISE, JAK KNĚŽÍ A HŘÍŠNÍCI NEUSTÁLE MUČÍ KRISTA::
Zamyslenie nad listom Pátra Pia, Misia Fatima
74 CO UDĚLÁŠ, PANE?
1. ledna 1976
Ničivým působením Satan neúprosně trýzní lidstvo a zvláště Církev. Dnes se však v Církvi dějí věci, které není možno vysvětlit pouze působením Satana a všech pekelných sil, které ohrožují, podněcují a trápí duše. Stačí být trochu objektivní a všimnout si, kolika svatokrádeží se dopouštějí různé národy tiskem, televizí, filmy. Satan nikoho nešetří; vstupuje všude, zpupně si vede v Církvi, a to i na nejvyšších místech.
Papež, můj Náměstek na zemi, se musí pohybovat mezi tisícerými těžkostmi.
Nechci uvádět podrobnosti této mohutné ofenzívy pekla proti mé Církvi, proti Božím dětem. Zcela stačí to, co vidíte na vlastní oči, i když je to jen část toho,
co nemůžete vidět.
Co uděláš, Pane, abys nedovolil své Církvi podlehnout?
Opakuji ti, že jestliže kalné vody stále vystupují, není to jen pro jedovaté působení pekla. Odpovědnost tíží také duše pastýřů, kněží a řeholníků, kteří nereagovali na nástrahy Nepřítele, jak je jejich povinností, protože nepostavili hráz zlu.
Nejednou podporovali plány démona, jindy se stali jejich vykonavateli. Je to velmi bolestná skutečnost, která pomáhá zvyšovat troufalost sil zla a silně oslabuje síly dobra.
Co jsem udělal a co udělám?Já jsem Život a život je hnutí zaměřené k dobru duší, které miluji a které chci spasit. Vzbudil jsem tolik světců! Poslal jsem svou Matku, která se zjevila na mnoha místech a mnoha osobám. Již jsem řekl, že mnoho zásahů mé Matky bylo odmítnuto a popíráno z neospravedlnitelného strachu a z lidských ohledů.
Ze strachu před obtížemi se vyhledává pokoj, ale tak není možno získat pravý mír. Poslal jsem své Církvi svaté papeže. Vzbudil jsem hnutí pro posvěcení kléru.
Kdyby všechno to, co jsem v Církvi vyvolal, bylo přijato s náležitou a účinnou odpovědí, s přiměřenou mobilizací všech zasvěcených osob, tak jak to Pius XII. naléhavě doporučil celé Církvi, bouřlivé vody by nedosáhly takové výše.
Ptáš se Mne, co udělám pro záchranu mé Církve? Dále prolévám svou krev, i když je svatokrádežně profanována.
Skutečné dary Ducha Svatého
Seslal jsem svého Ducha, který je láska. Je to oheň, který plane a přetváří, osvěcuje a zahřívá, očišťuje a oživuje a povznáší mnoho duší, které vy nazýváte
charismatické. Probudil jsem jich v Církvi mnoho. Ale i mezi ně se vloudil Satan a rozsévá zde ambice, rivalitu a rozdělení. Tyto duše musí zůstat duchovně spojeny a dát přijaté dary do služeb Církve. Skutečné charismatiky si vyvolil Duch Svatý v Církvi a pro Církev. Oni sami nejsou Církví. Církev, kterou jsem založil, je Církev hierarchická. Charisma je určeno k blahu společenství.
Kdo je obdařen zvláštními dary, je nástrojem Ducha Svatého, a jako takový musí mu být k dispozici pro uskutečnění plánu, který sám nezná, ale který je plně známý Boží Prozřetelnosti, která tento plán stanovila. Obdarovaný je správcem pokladu pro dobro všech, nemůže si jej přivlastňovat pro sebe ani na okamžik. Běda, když se nechá odvést od tohoto cíle. Kdo má střežit poklad, bdí, aby zmařil každý úklad nepřítele, kterýby se ho chtěl zmocnit.
Vy, kteří putujete po této zemi, kolik znamení a zázraků jste obdrželi skrze moji Matku a mé světce! Ale temnoty pýchy zaslepily věřící, kněze a také některé
pastýře. Odmítá se světlo, odmítají se významné výzvy vnitřníi vnější, a tak se stále více vzdalujete od Boha.
Co se stane, co se stane, můj Ježíši?
Víš přece, co se stane. Boží Milosrdenství a Spravedlnost nemohou tolerovat, aby se nadále s hroznou nevděčností zaplňovalo peklo. Nemůže dále trpět, aby stanovený mravní, sociální a mezinárodní řád byl tak nápadně podřízen Nepříteli. Nemůže trpět, aby Odpůrce a jeho legie panovaly nad lidstvem, které jsem vykoupil. Opakuji ti to, a jestliže si dobře vezmou k srdci biskupové a kněží, že Nepřítel člověka vstoupil do vinice také proto, že ti, kteří měli nad ní bdít, nebděli, nebránili ji prostředky, které mají k dispozici, ať v té věci přísně zpytují své svědomí.
Tváří v tvář nepříteli, který je neúprosný a vždy lstivý, se neodkládají zbraně. Slabost, nerozvážnost a osobní ambice se staly otevřenými branami, kterými vstoupil Nepřítel. Nekázní a uvolněností řeholníků a řeholnic a zasvěcených osob, které se sladce poddaly nástrahám Nepřítele skrze novopohanství, padlo mnoho bariér.
Bujení infikovaných teorií některých teologů, kteří dychtí nikoliv po pravdě, ale po své slávě, rozmnožilo chaos v mé Církvi. Lidská mysl není schopná postihnout škodu, jaká z toho vznikla duším. Jsem věčný Soudce, vidím celou závažnost, zvažuji šíři a hodnotím odpovědnost a důsledky.
Tito teologové šlapali po Bohu, probodli moje mystické Tělo, zprofanovali moji Krev, přivedli velké množství duší do záhuby. Jako sluhové a spolupracovníci Satana zvedli pyšně hlavu proti mému Náměstkovi a opakují ďáblův výkřik: „Nebudu sloužit!“ (LUTHER UŽ JE V PEKLE A TÁHNE TAM I SVÉ VYZNAVAČE PROTESTANTY.)
Jestliže se tito hadi neobrátí, zahynou ve věčném ohni, v pekle, ve které odmítají věřit. Jsem Soudce nekonečného Milosrdenství, ale také strašné Spravedlnosti.
Převládají vlažní
Jdi, synu, a zanes tato poselství biskupům a kněžím. Ať rozjímají o své odpovědnosti, která tíží jejich svědomí. Řekl jsem ti, že jsou také svatí biskupové a výborní kněží, ale bohužel převládají vlažní, indiferentní, zatížení předsudky, nechybí heretici a nevěrci.
Nezdá se ti, že je to absurdní a anachronické? Bohužel jeto skutečnost. Modli se, můj synu. Neúnavně Mi obětuj svá utrpení. Chci tě učinit rozsvícenou lucernou, nástrojem v mých rukou pro spásu tolika spolubratří. Nehleď na lidské mínění. Neodvracej svůj pohled ode Mne, který tě miluji. Žehnám tobě i těm, kteří s tebou spolupracují při šíření těchto poselství.
1. ledna 1976
Ničivým působením Satan neúprosně trýzní lidstvo a zvláště Církev. Dnes se však v Církvi dějí věci, které není možno vysvětlit pouze působením Satana a všech pekelných sil, které ohrožují, podněcují a trápí duše. Stačí být trochu objektivní a všimnout si, kolika svatokrádeží se dopouštějí různé národy tiskem, televizí, filmy. Satan nikoho nešetří; vstupuje všude, zpupně si vede v Církvi, a to i na nejvyšších místech.
Papež, můj Náměstek na zemi, se musí pohybovat mezi tisícerými těžkostmi.
Nechci uvádět podrobnosti této mohutné ofenzívy pekla proti mé Církvi, proti Božím dětem. Zcela stačí to, co vidíte na vlastní oči, i když je to jen část toho,
co nemůžete vidět.
Co uděláš, Pane, abys nedovolil své Církvi podlehnout?
Opakuji ti, že jestliže kalné vody stále vystupují, není to jen pro jedovaté působení pekla. Odpovědnost tíží také duše pastýřů, kněží a řeholníků, kteří nereagovali na nástrahy Nepřítele, jak je jejich povinností, protože nepostavili hráz zlu.
Nejednou podporovali plány démona, jindy se stali jejich vykonavateli. Je to velmi bolestná skutečnost, která pomáhá zvyšovat troufalost sil zla a silně oslabuje síly dobra.
Co jsem udělal a co udělám?Já jsem Život a život je hnutí zaměřené k dobru duší, které miluji a které chci spasit. Vzbudil jsem tolik světců! Poslal jsem svou Matku, která se zjevila na mnoha místech a mnoha osobám. Již jsem řekl, že mnoho zásahů mé Matky bylo odmítnuto a popíráno z neospravedlnitelného strachu a z lidských ohledů.
Ze strachu před obtížemi se vyhledává pokoj, ale tak není možno získat pravý mír. Poslal jsem své Církvi svaté papeže. Vzbudil jsem hnutí pro posvěcení kléru.
Kdyby všechno to, co jsem v Církvi vyvolal, bylo přijato s náležitou a účinnou odpovědí, s přiměřenou mobilizací všech zasvěcených osob, tak jak to Pius XII. naléhavě doporučil celé Církvi, bouřlivé vody by nedosáhly takové výše.
Ptáš se Mne, co udělám pro záchranu mé Církve? Dále prolévám svou krev, i když je svatokrádežně profanována.
Skutečné dary Ducha Svatého
Seslal jsem svého Ducha, který je láska. Je to oheň, který plane a přetváří, osvěcuje a zahřívá, očišťuje a oživuje a povznáší mnoho duší, které vy nazýváte
charismatické. Probudil jsem jich v Církvi mnoho. Ale i mezi ně se vloudil Satan a rozsévá zde ambice, rivalitu a rozdělení. Tyto duše musí zůstat duchovně spojeny a dát přijaté dary do služeb Církve. Skutečné charismatiky si vyvolil Duch Svatý v Církvi a pro Církev. Oni sami nejsou Církví. Církev, kterou jsem založil, je Církev hierarchická. Charisma je určeno k blahu společenství.
Kdo je obdařen zvláštními dary, je nástrojem Ducha Svatého, a jako takový musí mu být k dispozici pro uskutečnění plánu, který sám nezná, ale který je plně známý Boží Prozřetelnosti, která tento plán stanovila. Obdarovaný je správcem pokladu pro dobro všech, nemůže si jej přivlastňovat pro sebe ani na okamžik. Běda, když se nechá odvést od tohoto cíle. Kdo má střežit poklad, bdí, aby zmařil každý úklad nepřítele, kterýby se ho chtěl zmocnit.
Vy, kteří putujete po této zemi, kolik znamení a zázraků jste obdrželi skrze moji Matku a mé světce! Ale temnoty pýchy zaslepily věřící, kněze a také některé
pastýře. Odmítá se světlo, odmítají se významné výzvy vnitřníi vnější, a tak se stále více vzdalujete od Boha.
Co se stane, co se stane, můj Ježíši?
Víš přece, co se stane. Boží Milosrdenství a Spravedlnost nemohou tolerovat, aby se nadále s hroznou nevděčností zaplňovalo peklo. Nemůže dále trpět, aby stanovený mravní, sociální a mezinárodní řád byl tak nápadně podřízen Nepříteli. Nemůže trpět, aby Odpůrce a jeho legie panovaly nad lidstvem, které jsem vykoupil. Opakuji ti to, a jestliže si dobře vezmou k srdci biskupové a kněží, že Nepřítel člověka vstoupil do vinice také proto, že ti, kteří měli nad ní bdít, nebděli, nebránili ji prostředky, které mají k dispozici, ať v té věci přísně zpytují své svědomí.
Tváří v tvář nepříteli, který je neúprosný a vždy lstivý, se neodkládají zbraně. Slabost, nerozvážnost a osobní ambice se staly otevřenými branami, kterými vstoupil Nepřítel. Nekázní a uvolněností řeholníků a řeholnic a zasvěcených osob, které se sladce poddaly nástrahám Nepřítele skrze novopohanství, padlo mnoho bariér.
Bujení infikovaných teorií některých teologů, kteří dychtí nikoliv po pravdě, ale po své slávě, rozmnožilo chaos v mé Církvi. Lidská mysl není schopná postihnout škodu, jaká z toho vznikla duším. Jsem věčný Soudce, vidím celou závažnost, zvažuji šíři a hodnotím odpovědnost a důsledky.
Tito teologové šlapali po Bohu, probodli moje mystické Tělo, zprofanovali moji Krev, přivedli velké množství duší do záhuby. Jako sluhové a spolupracovníci Satana zvedli pyšně hlavu proti mému Náměstkovi a opakují ďáblův výkřik: „Nebudu sloužit!“ (LUTHER UŽ JE V PEKLE A TÁHNE TAM I SVÉ VYZNAVAČE PROTESTANTY.)
Jestliže se tito hadi neobrátí, zahynou ve věčném ohni, v pekle, ve které odmítají věřit. Jsem Soudce nekonečného Milosrdenství, ale také strašné Spravedlnosti.
Převládají vlažní
Jdi, synu, a zanes tato poselství biskupům a kněžím. Ať rozjímají o své odpovědnosti, která tíží jejich svědomí. Řekl jsem ti, že jsou také svatí biskupové a výborní kněží, ale bohužel převládají vlažní, indiferentní, zatížení předsudky, nechybí heretici a nevěrci.
Nezdá se ti, že je to absurdní a anachronické? Bohužel jeto skutečnost. Modli se, můj synu. Neúnavně Mi obětuj svá utrpení. Chci tě učinit rozsvícenou lucernou, nástrojem v mých rukou pro spásu tolika spolubratří. Nehleď na lidské mínění. Neodvracej svůj pohled ode Mne, který tě miluji. Žehnám tobě i těm, kteří s tebou spolupracují při šíření těchto poselství.
75 USTAVIČNÉ VYKOUPENÍ
3. ledna 1976
Je dobře známo, že v Bohu nejsou a ani nemohou být protiklady, že Bůh je neměnný. Já, trojjediný Bůh, jsem nekonečně jednoduchý. Ve Mně nejsou vlastnosti dokonalejší nebo méně dokonalé. Já jsem pravda, moudrost, moc, spravedlnost a milosrdenství, světlo a život.
Peklo, stvořené pro bezbožné, není proti mému milosrdenství a je ve shodě s mou spravedlností. Já, pravý Bůh a pravý člověk, tím, že jsem vzal na sebe viny lidstva, svým umučením a smrtí jsem učinil zadost své spravedlnosti a svému milosrdenství. Nekonečným aktem milosrdenství je tajemství mého Vtělení, nekonečným aktem spravedlnosti je tajemství mého umučení a smrti. Spravedlnost a milosrdenství se políbily.
Vaše umučení
Jsem Hlavou své Církve, vy jste její údy, živé, svobodné a odpovědné. Já, Hlava, jsem plně přijal vůli Otce aktem milosrdenství. Vy tvoříte se Mnou jedno tělo.
Tajemství vykoupení je akt, který ustavičně trvá. S Božím milosrdenstvím není nijak v rozporu skutečnost, že údy musí tak jako Hlava podstupovat své utrpení.
Je zde jedna velmi důležitá věc. Moje a vaše Matka, která je Matkou milosrdenství a Zrcadlem spravedlnosti, již mnohokrát upozornila lidstvo, že pokud nesplní podmínky, jaké vyžaduje pokání a obrácení, dopadne na národy velký trest.
Moje Matka vás upozornila,že velmi velký počet duší propadá peklu. Mohu jako nekonečná Láska dovolit, aby se duše, vykoupené za cenu mého nekonečného utrpení, propadaly v rostoucím děsivém množství do záhuby?
Jestliže nic nezmohlo milosrdenství a láska, mohu zabránit tomu, aby soužení, které způsobily jejich hříchy, chaos a zmatek, které sami vyvolali, se neproměnily v nástroje spásy rozvráceného lidstva? Nikoliv, moji synové.
Bohužel, strašná hodina očišťování již nastupuje, ale slepota brání lidem v tom, aby ji viděli; bezbožectví je hluboká slepota. Přiblížila se hodina: stává se nevyhnutelnou jen kvůli zatvrzelosti této nevěřící generace, která miluje blud, odmítá spravedlnost, a ta je všude porušována a urážena.
Chci obrozenou Církev, kde mají spravedlnost, pokoj a láska zářit jako nikdy nevídaným světlem. Chci znovu obnovit narušený řád.
Chci, aby můj lid se vrátil a opět byl Božím lidem, a toho všeho dosáhnu tím, že využiji lidské hlouposti a nepravosti. Ukážu všem generacím, jak dobrý a milosrdný je jejich Bůh.
76 ÚVAHY O NĚKTERÝCH POSELSTVÍCH
10. ledna 1976
Účast nás kněží, Božích služebníků, na tajemstvích Vtělení ,Kříže a Eucharistie se v mnoha bodech podobá účasti svaté Panny na těchto velkých tajemstvích.
Jako svatá Panna je i kněz svým povoláním pozván k účasti na oběti mše svaté, k trvalému zpřítomnění oběti Kříže.
Je v jednotě s Kristem v jeho oběti. Je připraven přijímat, trpět a obětovat obtíže a nepochopení, útoky a urážky a utrpení všeho druhu, jak to učinil Ježíš. Bez této oběti se spoluúčast s věčným Veleknězem stává jen vnější, materiální a neplodnou.
Kněz slovy proměňování obnovuje tajemství Vtělení, vyvolává jako svatá Panna skutečně Vtělení Slova ve svých rukou.Tím, že Ho miluje, jako Ho milovala Maria ve svém lůně, jestliže Ho přijímá ve svatém přijímánís čistotou duše i těla, jak Ho počala Maria, s obětí učiněnou v jednotě s Ježíšem Otci, stává se kněz tak jako Maria skutečným spoluvykupitelem.
Jestliže kněz celebrant není oživen touto vírou a těmito pocity a úmysly, jeho mše je pro něho neplodná, nestal se protagonistou největšího tajemství.
Nečekejte!
Kdyby kněží sloužili mši svatou tak, jak ji mají sloužit, svět by musel být zcela jiný. Satan by neměl tu moc, jakou má, a mnoho duší by bylo zachráněno. Utrpení kněze, který je zavržen, je mnohem větší než muka jiných zavržených. On sám bude prožívat obdobu zoufalství Jidáše, který mohl být jedním z největších apoštolů, kdyby dokázalspojit a slít své přirozené darys nadpřirozenými.
Kněží, kteří sloužíte mši svatou svatokrádežně, každý den jíte a pijete své odsouzení.
Neodkládejte ze dne na den své obrácení. Nečekejte, zítra může být příliš pozdě.
Velký úkon pokory, který Jidáš vždy odmítal vykonat, horlivé vzývání svaté Panny, Útočiště hříšníků, promění váš život a změní váš věčný osud.
Bratři v kněžské službě, nikdy jste nerozjímali o snu svatého Jana Boska o „dvou sloupech“? Přečtěte si ho a uvědomíte si, že prožíváme plně toto proroctví; poslední část snu předpovídá doby, které budou následovat po dnešních událostech.
Tato doba se blíží. Musíme se připravit modlitbou a pokáním. Nejsme skeptici a nevěřící; věřme, a bude nám dáno vidět a pochopit! Nedovolte, aby padala do prázdna vnuknutí, kterými milost buší na vaše srdce!
Milosrdné Ježíšovo Srdce, Neposkvrněné Srdce Panny Marie kéž vám přinesou záchranu a požehnání.
Zničení Církve
Lidstvo hřeší tím, že odmítá Boha. Ze svého otevřeného Srdce daroval Ježíš lidstvu z kříže svou Církev. Od toho okamžiku rozvíjí Satan svůj nový plán proti mystickému Tělu Ježíše Krista. Satan je chce zničit. Myslel si, že zničil Hlavu Církve, nyní sní o zničení Těla. To je ona vysilující bitva, která trvá bez ustání již
dva tisíce let.
Církev neodpovídá vždy náležitě na tuto bitvu. Zaznamenala za dvacet století mnoho bolestných ran. Dnes Satan často boduje ve svůj prospěch. Protože nejeden pastýř a kněz tuto skutečnost hodnotí neodpovědně, povzbuzuje to Nepřítele a jeho spojence k úsilí zničit Církev a jejího Zakladatele.
Bitva se stává stále zarputilejší a vyžádala si mnoho obětí mezi klérem i věřícími.
Hodina spravedlnosti je také hodinou milosrdenství a přinese nové jaro jako dobu pokoje a spravedlnosti pro lidstvo i Církev. Její Matka znovu rozdrtí hlavu Satana. Ze světa zmizí ateismus.
77 ONA ROZDRTÍ HLAVU
14. ledna 1976
Proč s takovou naléhavostí žádám od duší, které žijí ve víře: „Pokání, pokání, pokání!“? Protože na nekonečnou Boží lásku, kterou projevil Bůh tím, že stvořil člověka, člověk odpověděl pýchou a neposlušností.
I po výkupné smrti Božího Syna, i po jeho daru v tajemství Eucharistie a Církve lidstvo pod vlivem Zlého propadá znovu pohanství a odmítá Boha.
Zářivé svítání
Nadchází hodina očišťování a Panna Spoluvykupitelka znovu rozdrtí hlavu pekelného hada. Církev a lidstvo budou obnoveny, vzejde zářivé jitro, dosud nikdy nepoznané. Období spravedlnosti a míru bude odpovědí na provokace pekla proti ubohému lidstvu, které spolupracovalo se silami zla.
Mariánské kněžské hnutí je součástí plánu Prozřetelnosti a stojí Mně i mé Matce po boku v boji proti spojencům pekla a světa, i těm, kteří jsou uvnitř samotné Církve.
Drazí kněží, nebe se na vás dívá se zalíbením. V této době napětí vás vítězná Královna vede, abyste bránili mého Náměstka na zemi a mou Církev.
Peklo vás nenávidí a bojuje proti vám, ale nemáte se čeho bát. Vaše utrpení morální a duchovní oplodňuje Duch Svatý a proměňuje na světlo, lásku a milost pro mnoho duší vašich spolubratří, kteří by bez vaší spoluúčasti a bez účasti mé Matky na mém utrpení byli na věky ztraceni.
Kněží mého Milosrdného Srdce a Neposkvrněného Srdce Královny vesmíru, na vás se s úžasem dívají andělé a všichni svatí v nebi a přimlouvají se za vás.
Jste balzámem mého Srdce, tolik tupeného a zraňovaného. Jste úsměvem lásky pro probodené Srdce mé Matky.
Nebojte se!
Vpřed, moji synové. Je pro vás připraveno čestné místo v domě mého Otce. Nebojte se. Spočívá na vás pohled můj a mé Matky. Žehnáme všem dobrým věřícím, kteří stojí po vašem boku s láskou a s vírou a obětují za vás svá utrpení.
Nejste tedy sami. Jste uprostřed vřavy, ale nebe je s vámi a je s vámi i celá bojující církev.
78 SVATĚ HRDÍ
21. ledna 1976
Svět není Bohem, a proto není Světlem. Zahaluje jej hluboká temnota. Synové Světla (kteří nejsou z tohoto světa, ale z mého království) nemohou mluvit a uvažovat tak jako synové tohoto světa. Rodičům se narodil chlapec těžce fyzicky postižený, ale obdařený duchovními dary. Synové Světla pokládají chlapce za veliký dar. Svět pokládá tyto rodiče za nešťastné, nikoliv však synové Světla. Kdo skutečně vírou chápe, vidí, jak neocenitelné poslání je svěřeno chlapci, který je milovaným přítelem mého milosrdného Srdce, kterého miluje a obdivuje moje Matka, který je předmětem Božího zalíbení, z něhož vyzařuje síla milosti a vnitřní život mého mystického těla. Čím více je zastíněno jeho poslání na zemi, tím větší bude jeho sláva a jas jeho života v nebi.
Srdce, ve kterém je pýcha, nevidí Boží světlo, v srdci, které ho vidí, je moudrost.
Nemají se rodiče tohoto chlapce pokládat za šťastné? Mají všechny důvody být svatě hrdí! Nikoliv stěžování, výtky a nářky, ale vděčnost a uznání patří Bohu, který shlédl na tyto rodiče a příbuzné. Ať na vás spočine požehnání moje a mojí Matky.
21. ledna 1976
Svět není Bohem, a proto není Světlem. Zahaluje jej hluboká temnota. Synové Světla (kteří nejsou z tohoto světa, ale z mého království) nemohou mluvit a uvažovat tak jako synové tohoto světa. Rodičům se narodil chlapec těžce fyzicky postižený, ale obdařený duchovními dary. Synové Světla pokládají chlapce za veliký dar. Svět pokládá tyto rodiče za nešťastné, nikoliv však synové Světla. Kdo skutečně vírou chápe, vidí, jak neocenitelné poslání je svěřeno chlapci, který je milovaným přítelem mého milosrdného Srdce, kterého miluje a obdivuje moje Matka, který je předmětem Božího zalíbení, z něhož vyzařuje síla milosti a vnitřní život mého mystického těla. Čím více je zastíněno jeho poslání na zemi, tím větší bude jeho sláva a jas jeho života v nebi.
Srdce, ve kterém je pýcha, nevidí Boží světlo, v srdci, které ho vidí, je moudrost.
Nemají se rodiče tohoto chlapce pokládat za šťastné? Mají všechny důvody být svatě hrdí! Nikoliv stěžování, výtky a nářky, ale vděčnost a uznání patří Bohu, který shlédl na tyto rodiče a příbuzné. Ať na vás spočine požehnání moje a mojí Matky.
79 TOUHA PO VĚCECH BOŽÍCH
22. ledna 1976
Mnohokrát jsem mluvil o současné krizi víry, která se projevuje v mé Církvi. Je to zlo, kterým je nakaženo celé lidstvo. Země se stále více přeměňuje na vyprahlou poušť, kde nechybí tu a tam oázy, které udržují cirkulaci božské milosti v mém
mystickém Těle.
Tělo, ve kterém by byly všechny údy mrtvé, nebylo by živým tělem, nýbrž jen mrtvolou v rozkladu. Církev nikdy nemůže zcela odumřít nebo vyschnout, to
je zaručeno mými jasnými slovy a nikdo o tom nesmí pochybovat.
I dnes je to zaručeno přítomností Ducha Svatého; ani dnes mezi bahnem a mrtvolami, které je pokrývají, nechybí duše opravdu dobré a svaté, kterým patří díky, že přispívají k oběhu a sdílení božského života.
Před několika dny jsem hovořil o Mariánském kněžském hnutí, vyvoleném vojsku mého Milosrdného Srdce a Neposkvrněného Srdce mé Matky. Je oporou a obranou Církve a mého náměstka na zemi, který se stal terčem tolika střel. Je to vojsko, které vede a kterému žehná moje Matka, aby je připravila na nelítostný boj s nečistou Satanovou tyranií za osvobození, které přijde v hodinu velké
a vítězné Královny.
80 NEPLODNÁ MODLITBA
5. února 1976
Zvykli jste si slyšet přikázání: „Miluj Pána, svého Boha, z celého srdce, z celé duše a ze vší mysli. “Slyšíte je, tak jako slyšíte zvony, které každý den vyzvánějí. Všichni je slyší, ale nikdo si toho už nevšímá. Tak je to i s přikázáními, která zůstávají pro mnohé mrtvou literou, zatímco by měla žít ve vašich srdcích.
Předesílám to, abys lépe pochopil, jak špatně se modlí i ti, kteří se modlí. Je málo těch, kteří se modlí dobře, protože není možné se modlit, pokud se ignoruje první přikázání, pokud se zapomíná i na to, co znáte.
Abychom se postavili do Boží přítomnosti, je třeba udělat několik duchovních úkonů, které jsou nezbytné pro dobrou modlitbu. Je třeba vykonat úkon víry, který pozvedá naši duši až k Němu, až k duchovnímu kontaktu s trojjediným Bohem.
Po tomto úkonu musí následovat úkon pokory, důvěry a lásky, které slouží k zintenzivnění našeho styku s Bohem.
Jsou to nezbytné úkony pro dobrou modlitbu, protože zabraňují mechanickému odříkávání, které se Bohu protiví. Vzdaluji se od těch, kteří Mne ctí toliko ústy a nikoliv srdcem. Bohužel je jich mnoho, kteří se modlí jen materiálně a klamou sami sebe, že splnili povinnost, kterou ve skutečnosti vůbec nenaplnili.
Z toho, co ti říkám, vidíš, jaké nedostatky jsou v duchovním životě křesťanů. A kolik je takových nedostatků!
„Miluj Pána, svého Boha, z celého srdce...“ Tomu, kdo opravdu miluje Boha a pro koho je Bůh vrcholem jeho života, tomu nehrozí, že by pozvedal k Bohu modlitby, které jsou projevem pýchy a egoismu, jako je žádost o pozemské věci, bohatství a úspěch. Kdo žádá jen o takové věci, nevytvoří si stálý vztah k Bohu. Bůh nevstupuje do duší, které jsou přeplněny materiálními zájmy, které dychtí jen po pozemských věcech. Takové duše jsou zahaleny do tmy.
Kdo opravdu miluje Boha, ten má k Němu správný vztah a hledá jeho slávu a lásku. Kdo miluje Boha, hledá ve své modlitbě především Boží království v duších pro jeho větší slávu. „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno.“
Bůh by nebyl Bohem, kdyby nebyl věrný svým slibům. „Proste, a bude vám dáno, tlučte, a otevře se vám..“ Kdo se modlí a cítí se zklamán, zapomíná na první přikázání: „Já jsem tvůj Pán a Bůh. Nebudeš mít jiného Boha mimo Mne.“ Nezachovává první přikázání – „Miluj Boha z celého srdce“ – které je nezbytné, aby tvoje modlitba byla vyslyšena. Učil jsem apoštoly a vás, jak se máte modlit: „Otče náš, jenž jsi na nebesích...“ Postavit se do Boží přítomnosti je první podmínkou modlitby. Kdo se opravdu modlí, zapomíná sám na sebe, aby mohl vystoupit se svou duší k Bohu Otci, který jediný je Velký, jediný je Svatý a Dobrý.
První přikázání je základní složkou modlitby k Bohu Otci. Boží otcovství je také rozhodující pro lásku k bližním. Říkáme „Otče náš“, abychom si připomněli lásku ke všem, kteří jsou jako my dětmi stejného Boha Otce, z něhož pramení stvoření a život a k němuž směřujeme. Na Něho musíme upřít svůj pohled s důvěrou, jako trosečník, který se s důvěrou dívá k polární hvězdě.
„Posvěť se jméno tvé.“ Musíme posvěcovat a oslavovat svaté Boží Jméno a spojovat se přitom se všemi hlasy a naplňovat tak cíl všeho stvoření, kterým je
Boží sláva.
„Přijď království tvé.“ Kdo opravdu miluje, zapomíná sám na sebe, protože jeho myšlení vzlétá k milované osobě, po jejímž štěstí touží. „Buď vůle tvá.“ Hledat uskutečnění svých tužeb a svých přání, která klademe před všechno ostatní, je egoismus. Jen když podřídíme svou vůli jeho svaté vůli, můžeme mluvit o lásce. (TEĎ U NÁS VYCHÁZÍ PŘEKLAD OD ITALSKÉ MYSTIČKY LUISY PICCARETTY, které Pán JEŽÍŠ diktuje pro nás INFORMACE, jak nás chce zachránit na konci času PŘED BOŽÍM TRESTEM. KDYŽ MU DARUJEME SVOJI VŮLI, přetvoří nás svou vůlí na svaté A NEDOSTANE NÁS SATAN DO SVÝCH LÉČEK. To je Jeho nový záchranný plán. Už se tam hlásí plno lidí po celém světě a u nás to vede otec Mach Jan. Koukněte se na tento jejich web: https://www.bozivule.cz/ )
Jestliže ten, kdo se modlí, modlí se s těmito pocity a nachází se opravdu v Boží přítomnosti, myslí jen na jeho slávu a příchod jeho království, na uskutečnění jeho svaté vůle, uvidí, jak jeho modlitba přináší neslýchané a zázračné plody. Všechno vám bude dáno ve svrchované míře.
Může snad Bůh, nekonečně dobrý Otec, dopustit, aby Ho předčily jeho děti? Proto nechává padat na prosebníka déšť milostí a nebeských darů. Bůh od nás žádá jen to, abychom Ho milovali. Stavět Ho až za naše malichernosti bylo by urážkou a nevděčností.
Učitelé modlitby
Neměli by moji kněží být neúnavnými učiteli modlitby pro moje věřící? Dobrá matka neúnavně učí své děti, tak jak vyrůstají, věcem potřebným pro život. Nejsou moji služebníci těmi, kteří rodí božský život v duších skrze křest? Nemáte prožívat skutečné otcovství nad věřícími, kteří jsou svěřeni vaší péči? Co je důležitějšího než učit je těm nejdůležitějším povinnostem? Máte-li trochu otevřené oči, můžete pozorovat neblahé důsledky zanedbávané otcovské péče. Je ve hře spása duší, jejichž cena je nekonečná.
Příčiny současné krize víry jsou různé a některé se vymykají vaší vůli, ale je rovněž pravda, že mnoho lze přičítat také vám. Co bude s vámi, jestliže nebudete činit pokání? Moji synové kněží, času už zbývá jen velmi málo. Nikoliv Já, ale vy sami určujete svou věčnost. Synu, žádám tě neúnavně o modlitby zadostiučinění.
5. února 1976
Zvykli jste si slyšet přikázání: „Miluj Pána, svého Boha, z celého srdce, z celé duše a ze vší mysli. “Slyšíte je, tak jako slyšíte zvony, které každý den vyzvánějí. Všichni je slyší, ale nikdo si toho už nevšímá. Tak je to i s přikázáními, která zůstávají pro mnohé mrtvou literou, zatímco by měla žít ve vašich srdcích.
Předesílám to, abys lépe pochopil, jak špatně se modlí i ti, kteří se modlí. Je málo těch, kteří se modlí dobře, protože není možné se modlit, pokud se ignoruje první přikázání, pokud se zapomíná i na to, co znáte.
Abychom se postavili do Boží přítomnosti, je třeba udělat několik duchovních úkonů, které jsou nezbytné pro dobrou modlitbu. Je třeba vykonat úkon víry, který pozvedá naši duši až k Němu, až k duchovnímu kontaktu s trojjediným Bohem.
Po tomto úkonu musí následovat úkon pokory, důvěry a lásky, které slouží k zintenzivnění našeho styku s Bohem.
Jsou to nezbytné úkony pro dobrou modlitbu, protože zabraňují mechanickému odříkávání, které se Bohu protiví. Vzdaluji se od těch, kteří Mne ctí toliko ústy a nikoliv srdcem. Bohužel je jich mnoho, kteří se modlí jen materiálně a klamou sami sebe, že splnili povinnost, kterou ve skutečnosti vůbec nenaplnili.
Z toho, co ti říkám, vidíš, jaké nedostatky jsou v duchovním životě křesťanů. A kolik je takových nedostatků!
„Miluj Pána, svého Boha, z celého srdce...“ Tomu, kdo opravdu miluje Boha a pro koho je Bůh vrcholem jeho života, tomu nehrozí, že by pozvedal k Bohu modlitby, které jsou projevem pýchy a egoismu, jako je žádost o pozemské věci, bohatství a úspěch. Kdo žádá jen o takové věci, nevytvoří si stálý vztah k Bohu. Bůh nevstupuje do duší, které jsou přeplněny materiálními zájmy, které dychtí jen po pozemských věcech. Takové duše jsou zahaleny do tmy.
Kdo opravdu miluje Boha, ten má k Němu správný vztah a hledá jeho slávu a lásku. Kdo miluje Boha, hledá ve své modlitbě především Boží království v duších pro jeho větší slávu. „Hledejte nejprve Boží království a všechno ostatní vám bude přidáno.“
Bůh by nebyl Bohem, kdyby nebyl věrný svým slibům. „Proste, a bude vám dáno, tlučte, a otevře se vám..“ Kdo se modlí a cítí se zklamán, zapomíná na první přikázání: „Já jsem tvůj Pán a Bůh. Nebudeš mít jiného Boha mimo Mne.“ Nezachovává první přikázání – „Miluj Boha z celého srdce“ – které je nezbytné, aby tvoje modlitba byla vyslyšena. Učil jsem apoštoly a vás, jak se máte modlit: „Otče náš, jenž jsi na nebesích...“ Postavit se do Boží přítomnosti je první podmínkou modlitby. Kdo se opravdu modlí, zapomíná sám na sebe, aby mohl vystoupit se svou duší k Bohu Otci, který jediný je Velký, jediný je Svatý a Dobrý.
První přikázání je základní složkou modlitby k Bohu Otci. Boží otcovství je také rozhodující pro lásku k bližním. Říkáme „Otče náš“, abychom si připomněli lásku ke všem, kteří jsou jako my dětmi stejného Boha Otce, z něhož pramení stvoření a život a k němuž směřujeme. Na Něho musíme upřít svůj pohled s důvěrou, jako trosečník, který se s důvěrou dívá k polární hvězdě.
„Posvěť se jméno tvé.“ Musíme posvěcovat a oslavovat svaté Boží Jméno a spojovat se přitom se všemi hlasy a naplňovat tak cíl všeho stvoření, kterým je
Boží sláva.
„Přijď království tvé.“ Kdo opravdu miluje, zapomíná sám na sebe, protože jeho myšlení vzlétá k milované osobě, po jejímž štěstí touží. „Buď vůle tvá.“ Hledat uskutečnění svých tužeb a svých přání, která klademe před všechno ostatní, je egoismus. Jen když podřídíme svou vůli jeho svaté vůli, můžeme mluvit o lásce. (TEĎ U NÁS VYCHÁZÍ PŘEKLAD OD ITALSKÉ MYSTIČKY LUISY PICCARETTY, které Pán JEŽÍŠ diktuje pro nás INFORMACE, jak nás chce zachránit na konci času PŘED BOŽÍM TRESTEM. KDYŽ MU DARUJEME SVOJI VŮLI, přetvoří nás svou vůlí na svaté A NEDOSTANE NÁS SATAN DO SVÝCH LÉČEK. To je Jeho nový záchranný plán. Už se tam hlásí plno lidí po celém světě a u nás to vede otec Mach Jan. Koukněte se na tento jejich web: https://www.bozivule.cz/ )
Jestliže ten, kdo se modlí, modlí se s těmito pocity a nachází se opravdu v Boží přítomnosti, myslí jen na jeho slávu a příchod jeho království, na uskutečnění jeho svaté vůle, uvidí, jak jeho modlitba přináší neslýchané a zázračné plody. Všechno vám bude dáno ve svrchované míře.
Může snad Bůh, nekonečně dobrý Otec, dopustit, aby Ho předčily jeho děti? Proto nechává padat na prosebníka déšť milostí a nebeských darů. Bůh od nás žádá jen to, abychom Ho milovali. Stavět Ho až za naše malichernosti bylo by urážkou a nevděčností.
Učitelé modlitby
Neměli by moji kněží být neúnavnými učiteli modlitby pro moje věřící? Dobrá matka neúnavně učí své děti, tak jak vyrůstají, věcem potřebným pro život. Nejsou moji služebníci těmi, kteří rodí božský život v duších skrze křest? Nemáte prožívat skutečné otcovství nad věřícími, kteří jsou svěřeni vaší péči? Co je důležitějšího než učit je těm nejdůležitějším povinnostem? Máte-li trochu otevřené oči, můžete pozorovat neblahé důsledky zanedbávané otcovské péče. Je ve hře spása duší, jejichž cena je nekonečná.
Příčiny současné krize víry jsou různé a některé se vymykají vaší vůli, ale je rovněž pravda, že mnoho lze přičítat také vám. Co bude s vámi, jestliže nebudete činit pokání? Moji synové kněží, času už zbývá jen velmi málo. Nikoliv Já, ale vy sami určujete svou věčnost. Synu, žádám tě neúnavně o modlitby zadostiučinění.
81 SPOLEČENSTVÍ SVATÝCH
13. února 1976
Nebe je něco tak velikého, že to vy, kteří putujete po této zemi, vůbec nedokážete pochopit. V nebi není možnost zvětšit nebo zmenšit své vlastní štěstí, jak si to vy pokoušíte myslet, je to naprosto šťastná, ale neměnná situace patření na Boha a všechny krásy vesmíru, které se v Něm odrážejí.
V nebi není život nehybnou stabilitou, i když je vždy nadpřirozeně úžasný. V nebi se blaženost stále a okamžitě obnovuje bez minulosti a bez budoucnosti, což se nazývá věčnost, která je vždy nekonečně nová.
V pokoře v duchu chvalte trojjediného Boha, že jste byli vyvoleni, i když v rozličné míře, ale všichni ke stejnému cíli, abyste jako povolaní dělníci pracovali na vinici Páně, abyste zabránili vniknout vodám pekla, skrze které se Satan snaží strhnout Církev, jejíž třikrát svatou Hlavou je Ježíš Kristus. Ďábel chce zničit jeho božskou a lidskou identitu, chce zničit nejsvětější Pannu Marii, Matku, která v nekonečných bolestech a bezmezné lásce porodila Církev.
Jste milovaní synové, povolaní ke spolupráci, modlitbě a utrpení, aby Církev nebyla zničena, jak by si to peklo a jeho spojenci přáli.
Reálně spojeni
Vzpomeňte si na společenství svatých: jste s námi reálně spojeni. Je tomu tak, i když vaše víra v toto veliké tajemství je vlažná. Jsme syny téhož nebeského Otce, máme tutéž svatou Matku, koluje v nás stejná životní míza. Máme stejné zájmy: probojovat všude Boží slávu, uskutečnění Boží vůle.
Nezapomínejte nikdy, že tělesná smrt odděluje pouze fyzicky, ale nikoliv duchovně. V toto velké a tajemné dogma nestačí věřit jen vágně. Je třeba ho prožívat v plné lidské i nadpřirozené skutečnosti. Nit života se nepřetrhne úplně, nýbrž jen zčásti. Opakuji vám, prožívejte toto tajemství ve dne v noci.
13. února 1976
Nebe je něco tak velikého, že to vy, kteří putujete po této zemi, vůbec nedokážete pochopit. V nebi není možnost zvětšit nebo zmenšit své vlastní štěstí, jak si to vy pokoušíte myslet, je to naprosto šťastná, ale neměnná situace patření na Boha a všechny krásy vesmíru, které se v Něm odrážejí.
V nebi není život nehybnou stabilitou, i když je vždy nadpřirozeně úžasný. V nebi se blaženost stále a okamžitě obnovuje bez minulosti a bez budoucnosti, což se nazývá věčnost, která je vždy nekonečně nová.
V pokoře v duchu chvalte trojjediného Boha, že jste byli vyvoleni, i když v rozličné míře, ale všichni ke stejnému cíli, abyste jako povolaní dělníci pracovali na vinici Páně, abyste zabránili vniknout vodám pekla, skrze které se Satan snaží strhnout Církev, jejíž třikrát svatou Hlavou je Ježíš Kristus. Ďábel chce zničit jeho božskou a lidskou identitu, chce zničit nejsvětější Pannu Marii, Matku, která v nekonečných bolestech a bezmezné lásce porodila Církev.
Jste milovaní synové, povolaní ke spolupráci, modlitbě a utrpení, aby Církev nebyla zničena, jak by si to peklo a jeho spojenci přáli.
Reálně spojeni
Vzpomeňte si na společenství svatých: jste s námi reálně spojeni. Je tomu tak, i když vaše víra v toto veliké tajemství je vlažná. Jsme syny téhož nebeského Otce, máme tutéž svatou Matku, koluje v nás stejná životní míza. Máme stejné zájmy: probojovat všude Boží slávu, uskutečnění Boží vůle.
Nezapomínejte nikdy, že tělesná smrt odděluje pouze fyzicky, ale nikoliv duchovně. V toto velké a tajemné dogma nestačí věřit jen vágně. Je třeba ho prožívat v plné lidské i nadpřirozené skutečnosti. Nit života se nepřetrhne úplně, nýbrž jen zčásti. Opakuji vám, prožívejte toto tajemství ve dne v noci.
82 NEBUDEŠ MÍT JINÉHO BOHA
19. února 1976
Mluvil jsem, synu, o nutnosti, aby ten, kdo se modlí, vstoupil do mé Přítomnosti a vystoupil až ke Mně úkonem víry, naděje a lásky. Člověk se musí postavit přede Mne, nikoliv aby představoval sebe a svůj egoismus a zabýval se stále jen materiálními otázkami, nýbrž musí se přede Mnou usebrat, klanět se a prosit za oslavu Jména mého Otce, žádat příchod mého království a uskutečnění mé vůle. Člověku víry, který toto dělá, bude všechno ostatní přidáno.
První přikázání „Já jsem tvůj Pán a Bůh, nebudeš mít jiného Boha mimo Mne“ znamená, že člověk, svobodná a rozumná bytost, se musí na zemi nacházet
ve správném postoji ke Mně, pokud chce ve svém pozemském putování najít rovnováhu mezi materiálními a duchovními potřebami své osoby (neboť takový je váš pozemský život, cesta k věčnosti).
Potřeba nadpřirozena je v člověku tak silná, že když nadpřirozené skutečnosti scházejí, nemá štěstí ani pokoj; utrpení se stává tak velkým, že ho nejednou dovádí k zoufalství.
Návrat k Bohu
Člověk je Boží dílo a Bůh ví, co člověk potřebuje. Proto mu dal první přikázání, které ho staví na cestu, aby si sám našel správné místo ve všeobecném řádu.
Člověk, který vyšel z Božích rukou a prochází svůj logický a přirozený okruh, vrací se k Bohu.
A to je logika víry a rozumu, toto chtít a toto požadovat. Ptáš se Mě, jak se to stane? Je to prosté, můj synu: tím, že lidé učiní Boha prvním a hlavním smyslem svého vlastního života. „Poznávat Boha, sloužit Bohu v tomto životě a pak přijít a radovat se v jiném životě v ráji.“
Toto je autentický a původní katechismus, který uhasl v křesťanech, a dokonce v některých mých služebnících pro zvrácenost myslí a srdcí jako přirozený důsledek naturalistické koncepce života. Chceš praktický příklad?
Nedaleko tvého města jeden řeholník, kterého znáš, Bohu zasvěcená duše, která by měla směřovat k dokonalosti a znát katechismus o cíli života, ve zpovědi, jak víš, rozhřešuje všechny hříchy nečistoty včetně cizoložství, aniž by vyžadoval lítost. Vymazal ze svého života a z života mnoha věřících, kteří se hromadí u jeho zpovědnice, nejen šesté a deváté, ale všechna přikázání. A tento nešťastný řeholník není sám, kdo takto smýšlí! Copak biskupové nevědí, co se děje v jejich diecézi? Pokud to vědí, nemají tolik odvahy, aby odňali takovému zpovědníkovi pravomoc zpovídat? Proč trpí takovou zkázu?
Jejich zájmy
Jak jsou dnes kněží i věřící vzdálení od toho, aby sledovali pravý cíl života, a jsou plně zaměstnáni pouze tím, jako by byli správci tohoto světa! Jsou příliš zaměstnáni jen sami sebou, svým Já.
Navenek se jeví jako horliví a aktivní, celí zaujatí svými iniciativami. Řekl jsem „svými“, nikoliv mými, které jsou mnohem jednodušší, bezpečnější a zářivější: hledat všemi prostředky Boha, milovat Boha nade všechno, více než sebe a své zájmy.
Boží zájmy jsou:
1. Boží sláva.
2. Boží království.
3. Boží vůle.
Sloužit Bohu vylučuje sloužit sám sobě.
Synu, kolik je kněží, kteří věrně slouží Bohu? Mohl bys je znát i ty!J estliže se rostliny posuzují podle jejich plodů, lze snadno poznat ty, kteří slouží Bohu, a ty,
kteří slouží sobě, tj. ďáblu. Uvidíš ještě, kolik červivých hrušek spadne, když zradí, odpadnou, zapřou. Uvidíš na vlastní oči...
Synu, musím ti říct, že lidská hloupost opravdu nemá hranic. A přece víte, že smrti nikdo neunikne: „Stanoveno je lidem, aby jednou zemřeli.“ A všichni víte, že smrt není úplný konec člověka, nýbrž jen momentální oddělení duše od těla.
Don Ottavio: Ale, můj Ježíši, a co nevěřící?
Říká se, že je jich velmi mnoho, bezmezný počet. Ve skutečnosti je jich mnohem méně. Není nikoho, kdo by ve smrti neměl pochybnosti a zmatky. Ale Já jsem hovořil o mých kněžích, kteří jsou daleko toho, aby nevěděli to, co i pohané věděli. Cicero řekl: „Smrti, jak dobrý je tvůj soud!“
Myšlenka na smrt, kterou pokládali za moudrou sami pohané, se vzdálila z duše této nevěřící generace jako něco nevhodného a smutného. Nikdo, až na malé výjimky, nemyslí na smrt jako na bod příchodu a odchodu. Počet hloupých je skutečně více než velký.
Modli se a přinášej oběti. Nelekej se, obětuj Mi své utrpení, je Mi velmi milé, jako vonný dým kadidla stoupá před můj trůn a pak se snáší v dešti milostí.
Žehnám ti, synu, a s tebou žehnám všem tvým blízkým, kteří tě milují, spolupracují s tebou, aby vešlo ve známost mé slovo, které je slovem života.
19. února 1976
Mluvil jsem, synu, o nutnosti, aby ten, kdo se modlí, vstoupil do mé Přítomnosti a vystoupil až ke Mně úkonem víry, naděje a lásky. Člověk se musí postavit přede Mne, nikoliv aby představoval sebe a svůj egoismus a zabýval se stále jen materiálními otázkami, nýbrž musí se přede Mnou usebrat, klanět se a prosit za oslavu Jména mého Otce, žádat příchod mého království a uskutečnění mé vůle. Člověku víry, který toto dělá, bude všechno ostatní přidáno.
První přikázání „Já jsem tvůj Pán a Bůh, nebudeš mít jiného Boha mimo Mne“ znamená, že člověk, svobodná a rozumná bytost, se musí na zemi nacházet
ve správném postoji ke Mně, pokud chce ve svém pozemském putování najít rovnováhu mezi materiálními a duchovními potřebami své osoby (neboť takový je váš pozemský život, cesta k věčnosti).
Potřeba nadpřirozena je v člověku tak silná, že když nadpřirozené skutečnosti scházejí, nemá štěstí ani pokoj; utrpení se stává tak velkým, že ho nejednou dovádí k zoufalství.
Návrat k Bohu
Člověk je Boží dílo a Bůh ví, co člověk potřebuje. Proto mu dal první přikázání, které ho staví na cestu, aby si sám našel správné místo ve všeobecném řádu.
Člověk, který vyšel z Božích rukou a prochází svůj logický a přirozený okruh, vrací se k Bohu.
A to je logika víry a rozumu, toto chtít a toto požadovat. Ptáš se Mě, jak se to stane? Je to prosté, můj synu: tím, že lidé učiní Boha prvním a hlavním smyslem svého vlastního života. „Poznávat Boha, sloužit Bohu v tomto životě a pak přijít a radovat se v jiném životě v ráji.“
Toto je autentický a původní katechismus, který uhasl v křesťanech, a dokonce v některých mých služebnících pro zvrácenost myslí a srdcí jako přirozený důsledek naturalistické koncepce života. Chceš praktický příklad?
Nedaleko tvého města jeden řeholník, kterého znáš, Bohu zasvěcená duše, která by měla směřovat k dokonalosti a znát katechismus o cíli života, ve zpovědi, jak víš, rozhřešuje všechny hříchy nečistoty včetně cizoložství, aniž by vyžadoval lítost. Vymazal ze svého života a z života mnoha věřících, kteří se hromadí u jeho zpovědnice, nejen šesté a deváté, ale všechna přikázání. A tento nešťastný řeholník není sám, kdo takto smýšlí! Copak biskupové nevědí, co se děje v jejich diecézi? Pokud to vědí, nemají tolik odvahy, aby odňali takovému zpovědníkovi pravomoc zpovídat? Proč trpí takovou zkázu?
Jejich zájmy
Jak jsou dnes kněží i věřící vzdálení od toho, aby sledovali pravý cíl života, a jsou plně zaměstnáni pouze tím, jako by byli správci tohoto světa! Jsou příliš zaměstnáni jen sami sebou, svým Já.
Navenek se jeví jako horliví a aktivní, celí zaujatí svými iniciativami. Řekl jsem „svými“, nikoliv mými, které jsou mnohem jednodušší, bezpečnější a zářivější: hledat všemi prostředky Boha, milovat Boha nade všechno, více než sebe a své zájmy.
Boží zájmy jsou:
1. Boží sláva.
2. Boží království.
3. Boží vůle.
Sloužit Bohu vylučuje sloužit sám sobě.
Synu, kolik je kněží, kteří věrně slouží Bohu? Mohl bys je znát i ty!J estliže se rostliny posuzují podle jejich plodů, lze snadno poznat ty, kteří slouží Bohu, a ty,
kteří slouží sobě, tj. ďáblu. Uvidíš ještě, kolik červivých hrušek spadne, když zradí, odpadnou, zapřou. Uvidíš na vlastní oči...
Synu, musím ti říct, že lidská hloupost opravdu nemá hranic. A přece víte, že smrti nikdo neunikne: „Stanoveno je lidem, aby jednou zemřeli.“ A všichni víte, že smrt není úplný konec člověka, nýbrž jen momentální oddělení duše od těla.
Don Ottavio: Ale, můj Ježíši, a co nevěřící?
Říká se, že je jich velmi mnoho, bezmezný počet. Ve skutečnosti je jich mnohem méně. Není nikoho, kdo by ve smrti neměl pochybnosti a zmatky. Ale Já jsem hovořil o mých kněžích, kteří jsou daleko toho, aby nevěděli to, co i pohané věděli. Cicero řekl: „Smrti, jak dobrý je tvůj soud!“
Myšlenka na smrt, kterou pokládali za moudrou sami pohané, se vzdálila z duše této nevěřící generace jako něco nevhodného a smutného. Nikdo, až na malé výjimky, nemyslí na smrt jako na bod příchodu a odchodu. Počet hloupých je skutečně více než velký.
Modli se a přinášej oběti. Nelekej se, obětuj Mi své utrpení, je Mi velmi milé, jako vonný dým kadidla stoupá před můj trůn a pak se snáší v dešti milostí.
Žehnám ti, synu, a s tebou žehnám všem tvým blízkým, kteří tě milují, spolupracují s tebou, aby vešlo ve známost mé slovo, které je slovem života.
83 NEZABIJEŠ
20. února 1976
Můj zákon je nadpřirozený a věčný. Vy ho nazýváte přirozený zákon, protože je ve shodě se všemi potřebami vaší lidské přirozenosti, abyste mohli prožívat onu blaženou rovnováhu, po které toužíte. Kdo narušuje tento zákon, ať už je tokřesťan nebo ne, porušuje zárodek, ze kterého vzchází spravedlivá rovnováha, bez které člověk nemůže zakoušet pokoj a mír, tedy štěstí, a porušuje Bohem stanovený řád s nedozírnými důsledky.
Toto je zcela zřejmé: ale lidská zloba zachvácená pýchou, vzpourou a rozdělením porušuje dobrovolně zákon a ničí tento Boží zárodek a zavádí člověka mimo cestu dobra, takže se ztrácí v labyrintu, a to často bez východiska.
Hleď, s jakou satanskou naléhavostí proti základnímu právu na život, proti všem právům přirozenosti chce zločinný lidský zákon legalizovat to, co Bůh navždy odsoudil: vraždu. Tento zákon „Nezabiješ!“ který vydal a potvrdil Otec, představuje nosný sloup přirozeného práva. Kdo ho porušuje, staví se pyšně nejen proti Bohu, ale znásilňuje samu přirozenost a dopouští se zločinu, který volá po pomstě před tváří nebe i země.
Divoké krveprolévání
Rozumíš mi, že chci mluvit o potratu, což je odporný výmysl myslí, které Satan zmrazil v nenávisti proti Bohu i člověku. Propagátorům tohoto zákona, jejichž krutost není o nic menší než Herodova, vůbec nezáleží na nelidské záhubě milionů nevinných tvorů, nevadí jim, že nabourali harmonii stvoření. Záleží jim na jediném: dát průchod nenávisti vůči Bohu a proti strážcům Božího zákona.
Je úděsné, že iniciátoři této vzpoury proti Bohu (protože to je hlavní motiv, který je žene k legalizaci potratů) našli tolik spojenců. Stali se velkým od Boha odvráceným zástupem, který nastoupil cestu zločinu. Mezi nimi najdeš s hrůzoui některé mé kněze, dokoncei některého pastýře,(BISKUP) který se zamaskoval a skrčil se, aby nebyl odhalen. Zbytečně, protože jednoho dne, který bude velmi hořký, je obviním před tváří celého lidstva, že se dali do služeb hanebného záměru pekel.
Přetěžký hřích
Způsobit potrat je přetěžký hřích, který pochází od Satana, protože je to překročení zákona mého Otce, zákona lásky, který směřuje k zachování, obraně a ochraně nejvzácnějšího daru života.
Který člověk má právo zahubit život druhého člověka? Který stát si smí osobovat
právo porušovat rovnováhu lidské přirozenosti? Který stát smí prosazovat právo na porušování Božího zákona? Záměr učinit to je tak těžký zločin, že Bůh ho nemůže nechat bez postihu.
Potrat je odporný a zvrácený plod nekřesťanské a zvrácené společnosti. Běda těm, jejichž svědomí se obtížilo touto strašnou odpovědností. Nejen já budu neúprosný Soudce, ale budou jimi i lidské bytosti, oběti potratů, které se obracejí přímo na mého Otce, Dárce života, aby žádaly o spravedlnost pro své vrahy materiální a morální.
Synu, legalizace potratu je produkt materialistické anticivilizace, k níž patří i násilí, zločiny, drogy, pornografie, korupce, tajně schvalovaná a financovaná, i když je veřejně pranýřována. Kdybys mohl vidět pravou tvář této nevěřící společnosti, zemřel bys při tom pohledu.
Toto lidstvo odmítlo spásu, kterou nabízí moje Milosrdenství; spasím je svou Spravedlností. Synu, modli se, modli se neustále. Dnes vidíš jen to, co dokázala zvrácenost Zlého. Zítra uvidíš, co zmůže modlitba a oběti spravedlivých. Žehnám ti, můj Synu, miluj Mne.
20. února 1976
Můj zákon je nadpřirozený a věčný. Vy ho nazýváte přirozený zákon, protože je ve shodě se všemi potřebami vaší lidské přirozenosti, abyste mohli prožívat onu blaženou rovnováhu, po které toužíte. Kdo narušuje tento zákon, ať už je tokřesťan nebo ne, porušuje zárodek, ze kterého vzchází spravedlivá rovnováha, bez které člověk nemůže zakoušet pokoj a mír, tedy štěstí, a porušuje Bohem stanovený řád s nedozírnými důsledky.
Toto je zcela zřejmé: ale lidská zloba zachvácená pýchou, vzpourou a rozdělením porušuje dobrovolně zákon a ničí tento Boží zárodek a zavádí člověka mimo cestu dobra, takže se ztrácí v labyrintu, a to často bez východiska.
Hleď, s jakou satanskou naléhavostí proti základnímu právu na život, proti všem právům přirozenosti chce zločinný lidský zákon legalizovat to, co Bůh navždy odsoudil: vraždu. Tento zákon „Nezabiješ!“ který vydal a potvrdil Otec, představuje nosný sloup přirozeného práva. Kdo ho porušuje, staví se pyšně nejen proti Bohu, ale znásilňuje samu přirozenost a dopouští se zločinu, který volá po pomstě před tváří nebe i země.
Divoké krveprolévání
Rozumíš mi, že chci mluvit o potratu, což je odporný výmysl myslí, které Satan zmrazil v nenávisti proti Bohu i člověku. Propagátorům tohoto zákona, jejichž krutost není o nic menší než Herodova, vůbec nezáleží na nelidské záhubě milionů nevinných tvorů, nevadí jim, že nabourali harmonii stvoření. Záleží jim na jediném: dát průchod nenávisti vůči Bohu a proti strážcům Božího zákona.
Je úděsné, že iniciátoři této vzpoury proti Bohu (protože to je hlavní motiv, který je žene k legalizaci potratů) našli tolik spojenců. Stali se velkým od Boha odvráceným zástupem, který nastoupil cestu zločinu. Mezi nimi najdeš s hrůzoui některé mé kněze, dokoncei některého pastýře,(BISKUP) který se zamaskoval a skrčil se, aby nebyl odhalen. Zbytečně, protože jednoho dne, který bude velmi hořký, je obviním před tváří celého lidstva, že se dali do služeb hanebného záměru pekel.
Přetěžký hřích
Způsobit potrat je přetěžký hřích, který pochází od Satana, protože je to překročení zákona mého Otce, zákona lásky, který směřuje k zachování, obraně a ochraně nejvzácnějšího daru života.
Který člověk má právo zahubit život druhého člověka? Který stát si smí osobovat
právo porušovat rovnováhu lidské přirozenosti? Který stát smí prosazovat právo na porušování Božího zákona? Záměr učinit to je tak těžký zločin, že Bůh ho nemůže nechat bez postihu.
Potrat je odporný a zvrácený plod nekřesťanské a zvrácené společnosti. Běda těm, jejichž svědomí se obtížilo touto strašnou odpovědností. Nejen já budu neúprosný Soudce, ale budou jimi i lidské bytosti, oběti potratů, které se obracejí přímo na mého Otce, Dárce života, aby žádaly o spravedlnost pro své vrahy materiální a morální.
Synu, legalizace potratu je produkt materialistické anticivilizace, k níž patří i násilí, zločiny, drogy, pornografie, korupce, tajně schvalovaná a financovaná, i když je veřejně pranýřována. Kdybys mohl vidět pravou tvář této nevěřící společnosti, zemřel bys při tom pohledu.
Toto lidstvo odmítlo spásu, kterou nabízí moje Milosrdenství; spasím je svou Spravedlností. Synu, modli se, modli se neustále. Dnes vidíš jen to, co dokázala zvrácenost Zlého. Zítra uvidíš, co zmůže modlitba a oběti spravedlivých. Žehnám ti, můj Synu, miluj Mne.
84 VŽDY JSEM PROMLOUVAL
25. února 1976
Vracím se k tomu, co jsem řekl o krizi víry, která postihla moje mystické Tělo.
Viděl jsi, kolik námahy musí vydávat i dobří, aby si zachovali víru ve Mne, vtělené Boží Slovo, reálně přítomné v mé Církvi a v tajemství víry a lásky. Kolik námahy musí vynakládat i ti, kteří jsou pokládáni za dobré, aby mohli sdílet právo blízkosti Božího Syna! Jak obtížné je to pro ty, kteří jen živoří, uznat, že Bůh se může zjevovat svým slovem.
Chtěl bych promlouvat ke všem duším. To je žádost mé nekonečné Lásky. Chtěl bych být ve styku s dušemi, to znamená něco jim darovat. Znamená to dát těmto duším světlo. Ale je málo těch, které jsou připravené Mě přijímat a rozmlouvat se Mnou. Chybí jim předpoklady víry, pokory a lásky.
Duše, které postrádají tyto ctnosti, ani nepřipouštějí, že by je druzí mohli mít.
Kdyby opravdu uvěřili
Křesťanství žije v protikladech. Někteří říkají, že věří ve Mne, pravého Boha Člověka, ale ve skutečnosti Mi upírají právo promluvit. Kdyby ve Mne skutečně věřili, věřili by tomu, co jsem dělal od prvopočátku lidstva. Vždy jsem promlouval k lidem.
Promlouval jsem přímo k Adamovi a Evě. Mluvil jsem s Kainem. Mluvil jsem s patriarchy, mluvil jsem skrze proroky. Mluvil jsem skrze své svaté. Dnes již mluvit nesmím? A víš proč? Protože pro materialisty neexistuji. Mluvit znamená sdělovat ideu, pravdu nebo také lež, jak to často dělají lidé se svou zmatenou duší zaměřenou ke zlému.
To, co vždy a všude bylo základní potřebou lidské přirozenosti, chtějí upřít samotnému Původci přirozenosti.
Co vůbec vědí?
Někteří na příklad nevěří, že jsem promlouval skrze tebe. Proč? Copak jsem si neposloužil svatým Pavlem? A kým byl Pavel před obrácením? Neposloužil jsem si svatým Augustinem? A kým byl Augustin před svým obrácením? Skrze kolik
Augustinů jsem promlouval k lidem v průběhu staletí! Co vědí o tom, co se děje mezi Mnou a tvojí duší?
Je paradoxní říkat: „Věřím, že Ježíš Kristus je živé Slovo, je to Boží Syn“, a pak popírat, že Ježíš může promlouvat k duši. První větu ruší druhá věta. Kolik je dnes paradoxních věcí v mé Církvi. Jako chování některých kněží, kteří říkají, že věří v moji reálnou přítomnost, přičemž realita jejich života popírá to, co říkají jejich rty. Kdyby věřili v moji - v moji reálnou - přítomnost v tajemství Lásky, museli by také věřit v důvody, které Mě přiměly ustanovit zázrak Eucharistie.
Můj synu, kdybychom provedli hluboký rozbor života a víry mých služebníků, dospěli bychom k hořkým závěrům...Modli se neúnavně, můj Synu. Žehnám ti!
85 DŮVOD NENÁVISTI
14. června 1976
Satan nenávidí lidskou přirozenost jako takovou, a proto nenávidí všechny lidi a zvláště křesťany. Před svou vzpourou byl největším dílem stvoření. Po Bohu nebylo nic většího, dokonalejšího, zářivějšího.
Tato velikost ho svedla, aby se pokládal za podobného Bohu:– proto odmítl uznat Boha Pána, Alfu a Omegu všeho a všech,
– proto vyhlásil svou vzpouru: „Nebudu ti sloužit“,
– proto vystoupil svatý archanděl Michael a postavil se do čela věrných šiků zvoláním: „Kdo je jako Bůh?“ Pak nastala v nebi nejstrašnější bitva v dějinách stvoření. Nebeské zástupy se rozdělilya pro odbojné zbylo peklo.
Satan má druhý důvod, proč nenávidět lidskou přirozenost. Z lidské přirozenosti vzešel výhonek rodu Jesse. Kvůli lidské přirozenosti se Slovo stalo tělem a v osobě Krista spojilo svou božskou přirozenost s přirozeností lidskou.
Lidská přirozenost, v té době smrtelně zraněná a podrobená tyranii Satana, byla osvobozena a povznesena. Byla jí navrácena původní důstojnost, která byla pošlapána pro ďáblovu lež: „Když budete jíst toto ovoce, budete jako Bůh.“
Nejkrásnější květ
Ale Satan má ještě další důvod nenávidět lidskou přirozenost, má důvod k nenávist ia žárlivosti. Z lidské přirozenosti vzešel tvor, který je nejkrásnějším květem nebe i země, Žena„ pokorná a vznešenější než kterýkoliv tvor“. Nikdo se jí nemůže rovnat. Je předmětem Božího zalíbení. Nepozná nikdy ani v nejmenším Satanovo otroctví. Satan se na ni nemůže podívat, nemůže na ni pomyslet, aniž by nebyl zachvácen zoufalým smutkem, aniž by netrpěl, jak nikdo z vás není schopen pochopit. Satan nenávidí Marii, Dceru Otce, Matku Boží, Boží nevěstu, předmět Božího zalíbení, nejkrásnější květ nebe i země, nejdokonalejší dílo Boží moci, vševědoucnosti a všudypřítomnosti.
V těchto božských darech žije Milostiplná v nejdokonalejším spojení s Otcem, svým Stvořitelem, Synem, svým Vykupitelem, se svým Snoubencem Posvětitelem. Před ní se sklánějí andělské zástupy a všichni svatí v ráji. Maria zahání temné mocnosti a svou nohou šlape, kdykoliv chce, po hlavě jedovatého hada, Satana.
Zoufalá iluze
Skrze Marii byl Satan sesazen z trůnu, skrze ni prohrál předem svou vyhrocenou válku proti lidstvu.Temnota mu brání poznat celou tuto pravdu. On, jehož jméno bylo Lucifer, to znamená nositel světla, je nyní temnotou a plodí temnotu. Zná jen zmateně tajemství Vtělení Slova a živí marnou iluzi, že nad Ním bude moci zvítězit a zničit jeho Církev, která vzešla z jeho probodeného Srdce.
Satan bezmezně nenávidí Krista, jeho Matku a jeho Církev v iluzi, že bude moci zničitto, co mu brání v jeho panství nad lidstvem a co ho zdržuje od uchvácení jeho kořisti. Jeho bláznivá iluze vzešla z jeho nezměrné pýchy, protože pýcha sama o sobě je duchovní temnotou. Pyšný tvor nikdy není schopen mít zářivou pravdu, protože ta je dcerou pokory. To je, můj synu, shrnutí toho, co musí vědět každý, kdo chce na tomto světě bojovat a dosáhnout velkého vítězství, spásy své duše.
ONA TĚ ROZDRTÍ
Kolik je zlých duchů? Je jich bezpočet a všude se hemží. Všichni jsou zmrazeni vůlí po zlu. Ne všichni jsou stejnou měrou vinni, a nejsou proto stejně trestáni, ale všichni žijí v hrůze. Nahánějí strach, ale sami žijí ve strachu, který nemá konce.
Jejich hlava, která může rozpoutat nepořádky osobní i sociální, rodinné, národní i celosvětové, která může vyvolat tyranie, ukrutnosti a uvalit teror na celénárody, sama žije ve strachu. Žije ve strachu z Ženy, která zbořila jeho sen o svrchovanosti pekla nad lidstvem.To je důvod, proč duše, které žijí opravdu z víry, nepociťují strach a mohou se mu vyhnout, když chtějí.
Když prarodiče zhřešili, Bůh jim uložil pokání a slíbil vykoupení. Pak se obrátil na původce zla, zlořečil mu a slíbil tvrdou porážku: „Žena ti rozdrtí hlavu.“ Tato Boží slova platila Satanovi a budou navěky jeho největším trestem. Stín Nejsvětější Panny ho všude pronásleduje: to je jeho zoufalý děs, který mu nedopřává klidu a žene jeho vůli ke zlu, i když si je vědom, že konečné vítězství patří Ženě a jejímu Synu.
Věčné trápení
Bezmezné je neštěstí, které chladnokrevně chtěl a způsobil, ale bezmezný je také jeho nekonečný trest. Lidská duše není schopna pojmout celou tuto dramatičnost,
tu nesmírnou tragédii, kterou Zlý způsobil. Ti, kteří ho následují, jsou dalšími knížaty temnot a dělníky zla s nesmírnou mírou odpovědnosti. Jako je věčné utrpení démonů, tak bude věčné také jejich utrpení, i když v rozdílné míře. Tento temný a neviditelný svět, který je lidemi křesťanům tak málo známý, tíží lidstvo jako olověný příkrov.
Je nepochopitelné, jak lhostejní jsou někteří pastýři duší vůči tomuto problému, který se jich tak bezprostředně týká. Je nepochopitelná lhostejnost křesťanů k tomuto tak reálnému tajemství světa, se kterým se váže váš pozemský život i vaše věčné štěstí nebo neštěstí.
Proč se vy, lidé, obdaření přirozenými dary inteligence vůle, abyste chápali a vnikali do těchto věcí, nesnažíte využít svých darů pro nejdůležitější problém svého života: své věčné spásy?
Nikdy nespí
Je na čase strhnout závoj, jímž Satan před vámi zakryl pravdu. Musíte připustit jeho existenci. Vy jste mu však přenechali možnost zatemňovat vaši mysl a ochromovat vaši vůli. Je nezbytné se probudit!
Nepřítel nikdy nespí. Všude vás sleduje, ale nic proti vám nezmůže, jestliže zůstáváte spojeni se Mnou, s Ježíšem. Musíte být přesvědčeni, že s pomocí Boží milosti můžete Satana vždy porazit.
Bůh, který je láska, je vaší pomocí, vaší spásou. V Božím jménu jediným kamínkem porazil David mocného Goliáše, vy pak ve jménu Boha a jeho nejsvětější Matky můžete porazit Giganta království temnot, kdykoliv se ocitnete v jeho ohrožení.
14. června 1976
Satan nenávidí lidskou přirozenost jako takovou, a proto nenávidí všechny lidi a zvláště křesťany. Před svou vzpourou byl největším dílem stvoření. Po Bohu nebylo nic většího, dokonalejšího, zářivějšího.
Tato velikost ho svedla, aby se pokládal za podobného Bohu:– proto odmítl uznat Boha Pána, Alfu a Omegu všeho a všech,
– proto vyhlásil svou vzpouru: „Nebudu ti sloužit“,
– proto vystoupil svatý archanděl Michael a postavil se do čela věrných šiků zvoláním: „Kdo je jako Bůh?“ Pak nastala v nebi nejstrašnější bitva v dějinách stvoření. Nebeské zástupy se rozdělilya pro odbojné zbylo peklo.
Satan má druhý důvod, proč nenávidět lidskou přirozenost. Z lidské přirozenosti vzešel výhonek rodu Jesse. Kvůli lidské přirozenosti se Slovo stalo tělem a v osobě Krista spojilo svou božskou přirozenost s přirozeností lidskou.
Lidská přirozenost, v té době smrtelně zraněná a podrobená tyranii Satana, byla osvobozena a povznesena. Byla jí navrácena původní důstojnost, která byla pošlapána pro ďáblovu lež: „Když budete jíst toto ovoce, budete jako Bůh.“
Nejkrásnější květ
Ale Satan má ještě další důvod nenávidět lidskou přirozenost, má důvod k nenávist ia žárlivosti. Z lidské přirozenosti vzešel tvor, který je nejkrásnějším květem nebe i země, Žena„ pokorná a vznešenější než kterýkoliv tvor“. Nikdo se jí nemůže rovnat. Je předmětem Božího zalíbení. Nepozná nikdy ani v nejmenším Satanovo otroctví. Satan se na ni nemůže podívat, nemůže na ni pomyslet, aniž by nebyl zachvácen zoufalým smutkem, aniž by netrpěl, jak nikdo z vás není schopen pochopit. Satan nenávidí Marii, Dceru Otce, Matku Boží, Boží nevěstu, předmět Božího zalíbení, nejkrásnější květ nebe i země, nejdokonalejší dílo Boží moci, vševědoucnosti a všudypřítomnosti.
V těchto božských darech žije Milostiplná v nejdokonalejším spojení s Otcem, svým Stvořitelem, Synem, svým Vykupitelem, se svým Snoubencem Posvětitelem. Před ní se sklánějí andělské zástupy a všichni svatí v ráji. Maria zahání temné mocnosti a svou nohou šlape, kdykoliv chce, po hlavě jedovatého hada, Satana.
Zoufalá iluze
Skrze Marii byl Satan sesazen z trůnu, skrze ni prohrál předem svou vyhrocenou válku proti lidstvu.Temnota mu brání poznat celou tuto pravdu. On, jehož jméno bylo Lucifer, to znamená nositel světla, je nyní temnotou a plodí temnotu. Zná jen zmateně tajemství Vtělení Slova a živí marnou iluzi, že nad Ním bude moci zvítězit a zničit jeho Církev, která vzešla z jeho probodeného Srdce.
Satan bezmezně nenávidí Krista, jeho Matku a jeho Církev v iluzi, že bude moci zničitto, co mu brání v jeho panství nad lidstvem a co ho zdržuje od uchvácení jeho kořisti. Jeho bláznivá iluze vzešla z jeho nezměrné pýchy, protože pýcha sama o sobě je duchovní temnotou. Pyšný tvor nikdy není schopen mít zářivou pravdu, protože ta je dcerou pokory. To je, můj synu, shrnutí toho, co musí vědět každý, kdo chce na tomto světě bojovat a dosáhnout velkého vítězství, spásy své duše.
ONA TĚ ROZDRTÍ
Kolik je zlých duchů? Je jich bezpočet a všude se hemží. Všichni jsou zmrazeni vůlí po zlu. Ne všichni jsou stejnou měrou vinni, a nejsou proto stejně trestáni, ale všichni žijí v hrůze. Nahánějí strach, ale sami žijí ve strachu, který nemá konce.
Jejich hlava, která může rozpoutat nepořádky osobní i sociální, rodinné, národní i celosvětové, která může vyvolat tyranie, ukrutnosti a uvalit teror na celénárody, sama žije ve strachu. Žije ve strachu z Ženy, která zbořila jeho sen o svrchovanosti pekla nad lidstvem.To je důvod, proč duše, které žijí opravdu z víry, nepociťují strach a mohou se mu vyhnout, když chtějí.
Když prarodiče zhřešili, Bůh jim uložil pokání a slíbil vykoupení. Pak se obrátil na původce zla, zlořečil mu a slíbil tvrdou porážku: „Žena ti rozdrtí hlavu.“ Tato Boží slova platila Satanovi a budou navěky jeho největším trestem. Stín Nejsvětější Panny ho všude pronásleduje: to je jeho zoufalý děs, který mu nedopřává klidu a žene jeho vůli ke zlu, i když si je vědom, že konečné vítězství patří Ženě a jejímu Synu.
Věčné trápení
Bezmezné je neštěstí, které chladnokrevně chtěl a způsobil, ale bezmezný je také jeho nekonečný trest. Lidská duše není schopna pojmout celou tuto dramatičnost,
tu nesmírnou tragédii, kterou Zlý způsobil. Ti, kteří ho následují, jsou dalšími knížaty temnot a dělníky zla s nesmírnou mírou odpovědnosti. Jako je věčné utrpení démonů, tak bude věčné také jejich utrpení, i když v rozdílné míře. Tento temný a neviditelný svět, který je lidemi křesťanům tak málo známý, tíží lidstvo jako olověný příkrov.
Je nepochopitelné, jak lhostejní jsou někteří pastýři duší vůči tomuto problému, který se jich tak bezprostředně týká. Je nepochopitelná lhostejnost křesťanů k tomuto tak reálnému tajemství světa, se kterým se váže váš pozemský život i vaše věčné štěstí nebo neštěstí.
Proč se vy, lidé, obdaření přirozenými dary inteligence vůle, abyste chápali a vnikali do těchto věcí, nesnažíte využít svých darů pro nejdůležitější problém svého života: své věčné spásy?
Nikdy nespí
Je na čase strhnout závoj, jímž Satan před vámi zakryl pravdu. Musíte připustit jeho existenci. Vy jste mu však přenechali možnost zatemňovat vaši mysl a ochromovat vaši vůli. Je nezbytné se probudit!
Nepřítel nikdy nespí. Všude vás sleduje, ale nic proti vám nezmůže, jestliže zůstáváte spojeni se Mnou, s Ježíšem. Musíte být přesvědčeni, že s pomocí Boží milosti můžete Satana vždy porazit.
Bůh, který je láska, je vaší pomocí, vaší spásou. V Božím jménu jediným kamínkem porazil David mocného Goliáše, vy pak ve jménu Boha a jeho nejsvětější Matky můžete porazit Giganta království temnot, kdykoliv se ocitnete v jeho ohrožení.
86 KDO SI DĚLÁ STAROSTI?
15. června 1976
Synu, to není otázka řečnická, ale souvisí se všemi předchozími poselstvími. Odpověď na tuto otázku je velmi smutná. Nechci stavět všechny do stejné roviny, je třeba také vyzvednout ty, kteří oživeni vírou bojují proti silám zla, jsou povzbuzením a posilou pro trpící duše.
Musím však poukázat na žalostné chování nejednoho pastýře, mnoha kněží, kteří nechápou problém a jsou lhostejní, jako by se jich to netýkalo. Je jim to cizí, jako by to byla záležitost někoho jiného, a zůstávají necitelní a ani si nekladou otázku, proč duše trpí kvůli Zlému. Mnozí nevěří, nebo věří zmateně a neprojevují konkrétní zájem.
Lhostejnost
Jednání a lhostejnost kněží je v rozporu s pravou pastorací. Je to až absurdní chování, když se dobrovolně vydávají cestou, která vede opačným směrem
než tím, který vede k cíli, jakého mají dosáhnout.
Je zde ještě další křiklavý rozpor, který existuje v Církvi. Se svěcením přijímají muži kněžství, přijímají, že se stanou spolu s Ježíšem spoluvykupiteli pro spásu duší, a pak odmítají následovat Ježíše v boji, který podstoupil a který trvá, aby byly Satanu a peklu vyrvány duše.
Proč jsem se vůbec dal poznat jako Ten, který stojí proti Satanovi? Tajemství vtělení je především tajemství nekonečné pokory, tak jako Satanův hřích je tajemství bezmezné pýchy.
Jen si to porovnejte. Satan, nekonečně nižší než jeho Stvořitel, sní o tom, vyrovnat se Bohu. Bůh naopak se stává člověkem, snižuje sám sebe do té míry, že se vtělí v Mariině lůně. Satan sní o trůnu a chce království. Vtělené Slovo se rodí ve stáji jako nejchudší z nejchudších.
Satan odmítá poslušnost, a Já, Ježíš, který jsem Původcem a Pánem všech věcí, myji nohy svým apoštolům. Satan strhuje lidstvo do smrti, do chaosu, do zmatku všeho druhu. Já umírám na kříži. Na kříži má počátek mé vítězství a můj triumf. „Až budu povýšen od země...“ Přicházím na svět, žiji, působím a umírám v protikladu k Satanovi.
Kněz opravdu osvícený, který žije z víry, nemůže volit jinak než cestu, kterou jsem kráčel Já a kterou jsem vyznačil jako jedinou pro mé následování. Já jsem Cesta. Já jsem Život. Satan přinesl na zem smrt, Já jsem přinesl život. „Já jsem vzkříšení a život.“
Kolik jsem jich uzdravil?
Pozemské žití jsem začal konáním dobra, pak jsem vyučoval. Když vezmete do rukou evangelium, můžete konstatovat, jak jsem postupoval.
Mým prvním zaměstnáním bylo poznávat nemocné, přiblížit se k nim, uzdravit je z nemoci, odpustit jim hříchy, osvobodit posedlé zlým duchem.
Kolik jsem jich uzdravil!
Proč si myslí biskupové a kněží, že Mě nemusí následovat v tomto důležitém díle apoštolátu? Copak to není prostředek, jak se přiblížit k duším a přiblížit jim Boha? Není to ta nejúčinnější pastorace? Pochybujete, zda jste schopni to dělat? Jsem božský Mistr a neučil jsem apoštoly něčemu, co je neproveditelné. Cobych to byl za Mistra?
Proč světci s takovou účinností žehnali a uzdravovali? I v této době jsou svatí biskupové a kardinálové, kolikrát to udělali! A byli to pastýři tohoto století, této
generace.
Není třeba hledat příčinu neúčinnosti u tolika pastýřů spíše v nedostatku víry a pokání? Ať zpytují moji biskupové svědomí v těchto dvou bodech, a poznají důvody, proč se tak vzdálili od solidní pastorační práce.
Je nepatřičné vyhýbat se této otázce a mlčet ze strachu před odpovědí. Uvědomte si, pastýři duší, že tyto naléhavé otázky vám nepředkládá nějaký ubohý kněz, ale Já, Ježíš. Žehnám ti, můj synu. Miluj Mě a nestarej se o lidské soudy.
15. června 1976
Synu, to není otázka řečnická, ale souvisí se všemi předchozími poselstvími. Odpověď na tuto otázku je velmi smutná. Nechci stavět všechny do stejné roviny, je třeba také vyzvednout ty, kteří oživeni vírou bojují proti silám zla, jsou povzbuzením a posilou pro trpící duše.
Musím však poukázat na žalostné chování nejednoho pastýře, mnoha kněží, kteří nechápou problém a jsou lhostejní, jako by se jich to netýkalo. Je jim to cizí, jako by to byla záležitost někoho jiného, a zůstávají necitelní a ani si nekladou otázku, proč duše trpí kvůli Zlému. Mnozí nevěří, nebo věří zmateně a neprojevují konkrétní zájem.
Lhostejnost
Jednání a lhostejnost kněží je v rozporu s pravou pastorací. Je to až absurdní chování, když se dobrovolně vydávají cestou, která vede opačným směrem
než tím, který vede k cíli, jakého mají dosáhnout.
Je zde ještě další křiklavý rozpor, který existuje v Církvi. Se svěcením přijímají muži kněžství, přijímají, že se stanou spolu s Ježíšem spoluvykupiteli pro spásu duší, a pak odmítají následovat Ježíše v boji, který podstoupil a který trvá, aby byly Satanu a peklu vyrvány duše.
Proč jsem se vůbec dal poznat jako Ten, který stojí proti Satanovi? Tajemství vtělení je především tajemství nekonečné pokory, tak jako Satanův hřích je tajemství bezmezné pýchy.
Jen si to porovnejte. Satan, nekonečně nižší než jeho Stvořitel, sní o tom, vyrovnat se Bohu. Bůh naopak se stává člověkem, snižuje sám sebe do té míry, že se vtělí v Mariině lůně. Satan sní o trůnu a chce království. Vtělené Slovo se rodí ve stáji jako nejchudší z nejchudších.
Satan odmítá poslušnost, a Já, Ježíš, který jsem Původcem a Pánem všech věcí, myji nohy svým apoštolům. Satan strhuje lidstvo do smrti, do chaosu, do zmatku všeho druhu. Já umírám na kříži. Na kříži má počátek mé vítězství a můj triumf. „Až budu povýšen od země...“ Přicházím na svět, žiji, působím a umírám v protikladu k Satanovi.
Kněz opravdu osvícený, který žije z víry, nemůže volit jinak než cestu, kterou jsem kráčel Já a kterou jsem vyznačil jako jedinou pro mé následování. Já jsem Cesta. Já jsem Život. Satan přinesl na zem smrt, Já jsem přinesl život. „Já jsem vzkříšení a život.“
Kolik jsem jich uzdravil?
Pozemské žití jsem začal konáním dobra, pak jsem vyučoval. Když vezmete do rukou evangelium, můžete konstatovat, jak jsem postupoval.
Mým prvním zaměstnáním bylo poznávat nemocné, přiblížit se k nim, uzdravit je z nemoci, odpustit jim hříchy, osvobodit posedlé zlým duchem.
Kolik jsem jich uzdravil!
Proč si myslí biskupové a kněží, že Mě nemusí následovat v tomto důležitém díle apoštolátu? Copak to není prostředek, jak se přiblížit k duším a přiblížit jim Boha? Není to ta nejúčinnější pastorace? Pochybujete, zda jste schopni to dělat? Jsem božský Mistr a neučil jsem apoštoly něčemu, co je neproveditelné. Cobych to byl za Mistra?
Proč světci s takovou účinností žehnali a uzdravovali? I v této době jsou svatí biskupové a kardinálové, kolikrát to udělali! A byli to pastýři tohoto století, této
generace.
Není třeba hledat příčinu neúčinnosti u tolika pastýřů spíše v nedostatku víry a pokání? Ať zpytují moji biskupové svědomí v těchto dvou bodech, a poznají důvody, proč se tak vzdálili od solidní pastorační práce.
Je nepatřičné vyhýbat se této otázce a mlčet ze strachu před odpovědí. Uvědomte si, pastýři duší, že tyto naléhavé otázky vám nepředkládá nějaký ubohý kněz, ale Já, Ježíš. Žehnám ti, můj synu. Miluj Mě a nestarej se o lidské soudy.
87 HODINA ZMĚNY
15. června 1976
Nyní víš, proč Satan a jeho šiky nenávidí Mne, nenávidí moji a vaši Matku a nenávidí celé lidstvo. Nyní víš, že tato nenávist se uskutečňuje v ustavičné akci,
která nezná odpočinku. Všechny jejich aktivity jsou nesmírně organizované a podporované materiálně i duchovně lidmi k šílenému záměru bojovat proti Bohu jako rovný s rovným. O tom jsou démoni přesvědčeni.
Po zvolání svatého Michaela „Kdo jako Bůh?“ víš, že Satan a jeho přívrženci se utvrdili ve svém šíleném přesvědčení a neztrácejí naději, že mohou vyjít jako vítězové. Proto se nechtějí vzdát toho, co pokládají za svou kořist, bez zuřivého odporu, který je příčinou tolikerého utrpení, které Já, Bůh Otec a Duch Svatý použijeme na očištění Církve.
Nyní znáš duchovní stav křesťanů, kněží a pastýřů. Nyní víš, že Církev se nachází v těžkých podmínkách, kdy převládá vliv nepoučitelných nepřátel nikoliv z Boží viny, nikoliv proto, že by chybělo obranných prostředků, ale protože se nereaguje na útoky, na nástrahy, na pokušení, která na ni doléhají.
Nyní máš, synu, přiměřený obraz situace o odpovědnosti, která bohužel leží na biskupech, kněžích a věřících, pochopitelně v různé míře.
Všem duchovním na vědomí
Tento obraz Církev jsem poskytl tobě, ale ty jsi nástrojem zvoleným k tomu, abys jej předal všem. Nezapomínej na to. Vidíš, jak se tento záměr nelíbí silám pekla, působí ti utrpení, ale neboj se. Nedej se odradit, nedej se zastrašit nerozumnými útoky, jimiž tě obtěžují. Všichni, pastýřii kněží, vědí, že udeřila hodina změny. Musí revidovat všechnu pastorační činnost, aktuálně vedenou po špatné koleji. Pokud to neudělají sami, budou přinuceni, aby to udělali.
Nic se neobnoví, pokud se neopustí chybné předpoklady, které jsem ti ukázal. Ať vezmou do rukou evangelium a rozjímají o mojí pastorační činnosti. Co jiného mohu říct, jaké jiné pokyny bych ještě mohl dát? Neztrácejte čas. Tolik lidských hříchů a tolik svatokrádeží u zasvěcených osob, odrážejících lhostejnost křesťanů, toje již nesnesitelné.
Synu, odvahu! Chtějí tě zastrašit, ale Já jsem s tebou, Já, který jsem jedno s Otcem a Duchem Svatým. Nemohou ti udělat nic víc, než co Já dopustím k tvému posvěcení a duchovnímu obohacení. Žehnám ti!
88 ORGANIZOVAT OBRANU
15. června 1976
Odbojné šiky tvoří nesmírný počet ďáblů. Je to nepřehledné množství. Vy nejste schopni pojmout jejich možnosti. Ne všichni pracují se stejnou zvráceností, neboť tíže jejich provinění je různého stupně. Přesto všichni bez výjimky pracují pro zlo.
Vzbouřili se proti Bohu a nyní zakoušejí nejkrutější tyranii svého vůdce. V pekle patří k různým hierarchiím.
Všichni nenávidí Nejsvětější Pannu, všichni nenávidí lidstvo, všichni pěstují nenávist, silnou žárlivost vůči vyvoleným a strašnou nenávist k vám, kteří putujete po této zemi, ale také mají strach, že dosáhnete spásy. Neznají žádné slitování, nejsou ho schopni, znají jen sadismus. NEMÁTE PŘEDSTAVU O JEJICH BRUTALITĚ, S JAKOU SE VRHAJÍ NA SVÉ BĚTI, KTERÉ PADNOU DO JEJICH SPÁRŮ!
Jedná se o osoby, které se s nimi spojily, staly se jejich nástrojem, odevzdaly své tělo i duši démonům. Pamatujte, že jich není málo a někteří z vaší generace to osobně dosvědčují.
Na co ještě čekají?
A nyní dávej pozor. Představ si obrovský počet válečníků, velmi dobře vyzbrojených, kteří zaujali své pozice s přesně připraveným plánem, propracovaným do každé podrobnosti.
Toto kolosální vojsko, silné navíc svou povahou a svou organizací, zahajuje útok proti Církvi a proti lidské společnosti, které sice mají značný počet vojáků,
důstojníků a generálů, ale neuvědomují si, že mají proti sobě vyzbrojeného nepřítele, plného nenávisti, a proto nepomýšlejí na obranu. Vysmívají se dokonce
těm, kteří by chtěli obranu organizovat. Obviňují je, že jsou blázni a náboženští maniaci.
Nicméně nepřítel, který dovedně skrývá vlastní síly, využívá prostoduchosti protivníka, všude proniká, obsazuje klíčové pozice a vysílá své agenty, kam jen může, a tak opanovává své protivníky. Tu a tam jsou buňky odporu, ale nepřítel opojen svými úspěchy na to nedbá.
A za této situace, když se mu zdá, že vítězství bude jistě jeho, reaguje na každý pokus protivníka s ohromující zuřivostí. Můj synu, víš dobře z vlastní zkušenosti, jak nepřítel nesnáší žádné sebeobranné hnutí, jak se dokonce snaží každému předejít.
Mohou za těchto nesnází biskupové ještě vyčkávat, místo aby sestoupili ze svých trůnů, vyšli z paláců, vzali do rukou otěže velení a vedli své vojsko do protiútoku?
Copak nevědí, že vůbec nezáleží na zdánlivé převaze nepřítele, protože pokud své pastýře budou následovat kněží imunní vůči každodenním herezím a netrpící chudokrevností, která oslabuje a vyřazuje tak mnohé, že když opravdu nastoupí
do útoku, mohou si být jisti vítězstvím?
Pryč s předsudky
Neřekl jsem již tolikrát, že jsem svět přemohl pokorou, chudobou a poslušností? S těmito ctnostmi a se svým ANO mohla moje a vaše Matka umožnit vykoupení! Láska je silnější než nejsilnější nenávist.
Biskupové a kněží ať se snaží uskutečňovat reformy, které vyhlásil 2. vatikánský koncil, ale které kvůli zásahům a pletichám pekla byly aplikovány nedokonale.
Jestliže se rozhodnou konečně nastoupit na správnou cestu - a bezpečnou Cestou jsem Já - budu s nimi a Církev omládne a brzy pozná nevídaný rozkvět. Na co se ještě čeká? Pryč s předsudky! Ať se modlí, aby světlo ozářilo cestu, po které se mají vydat.
Synu, znám stav tvé duše. Trpíš, protože bys chtěl, aby skutečnost viděli i ostatní.
Žehnám ti. Zachovej si lásku ke Mně!
15. června 1976
Odbojné šiky tvoří nesmírný počet ďáblů. Je to nepřehledné množství. Vy nejste schopni pojmout jejich možnosti. Ne všichni pracují se stejnou zvráceností, neboť tíže jejich provinění je různého stupně. Přesto všichni bez výjimky pracují pro zlo.
Vzbouřili se proti Bohu a nyní zakoušejí nejkrutější tyranii svého vůdce. V pekle patří k různým hierarchiím.
Všichni nenávidí Nejsvětější Pannu, všichni nenávidí lidstvo, všichni pěstují nenávist, silnou žárlivost vůči vyvoleným a strašnou nenávist k vám, kteří putujete po této zemi, ale také mají strach, že dosáhnete spásy. Neznají žádné slitování, nejsou ho schopni, znají jen sadismus. NEMÁTE PŘEDSTAVU O JEJICH BRUTALITĚ, S JAKOU SE VRHAJÍ NA SVÉ BĚTI, KTERÉ PADNOU DO JEJICH SPÁRŮ!
Jedná se o osoby, které se s nimi spojily, staly se jejich nástrojem, odevzdaly své tělo i duši démonům. Pamatujte, že jich není málo a někteří z vaší generace to osobně dosvědčují.
Na co ještě čekají?
A nyní dávej pozor. Představ si obrovský počet válečníků, velmi dobře vyzbrojených, kteří zaujali své pozice s přesně připraveným plánem, propracovaným do každé podrobnosti.
Toto kolosální vojsko, silné navíc svou povahou a svou organizací, zahajuje útok proti Církvi a proti lidské společnosti, které sice mají značný počet vojáků,
důstojníků a generálů, ale neuvědomují si, že mají proti sobě vyzbrojeného nepřítele, plného nenávisti, a proto nepomýšlejí na obranu. Vysmívají se dokonce
těm, kteří by chtěli obranu organizovat. Obviňují je, že jsou blázni a náboženští maniaci.
Nicméně nepřítel, který dovedně skrývá vlastní síly, využívá prostoduchosti protivníka, všude proniká, obsazuje klíčové pozice a vysílá své agenty, kam jen může, a tak opanovává své protivníky. Tu a tam jsou buňky odporu, ale nepřítel opojen svými úspěchy na to nedbá.
A za této situace, když se mu zdá, že vítězství bude jistě jeho, reaguje na každý pokus protivníka s ohromující zuřivostí. Můj synu, víš dobře z vlastní zkušenosti, jak nepřítel nesnáší žádné sebeobranné hnutí, jak se dokonce snaží každému předejít.
Mohou za těchto nesnází biskupové ještě vyčkávat, místo aby sestoupili ze svých trůnů, vyšli z paláců, vzali do rukou otěže velení a vedli své vojsko do protiútoku?
Copak nevědí, že vůbec nezáleží na zdánlivé převaze nepřítele, protože pokud své pastýře budou následovat kněží imunní vůči každodenním herezím a netrpící chudokrevností, která oslabuje a vyřazuje tak mnohé, že když opravdu nastoupí
do útoku, mohou si být jisti vítězstvím?
Pryč s předsudky
Neřekl jsem již tolikrát, že jsem svět přemohl pokorou, chudobou a poslušností? S těmito ctnostmi a se svým ANO mohla moje a vaše Matka umožnit vykoupení! Láska je silnější než nejsilnější nenávist.
Biskupové a kněží ať se snaží uskutečňovat reformy, které vyhlásil 2. vatikánský koncil, ale které kvůli zásahům a pletichám pekla byly aplikovány nedokonale.
Jestliže se rozhodnou konečně nastoupit na správnou cestu - a bezpečnou Cestou jsem Já - budu s nimi a Církev omládne a brzy pozná nevídaný rozkvět. Na co se ještě čeká? Pryč s předsudky! Ať se modlí, aby světlo ozářilo cestu, po které se mají vydat.
Synu, znám stav tvé duše. Trpíš, protože bys chtěl, aby skutečnost viděli i ostatní.
Žehnám ti. Zachovej si lásku ke Mně!
89 VELIKÁ POKORA
16. června 1976
Už jste uvažovali o okolnostech pokušení, s jakým ke Mně přišel Zlý na poušti?
Okolnosti času a místa je třeba velmi pozorně zvážit, protože Já, věčné Boží Slovo, jsem neřekl a neudělal nic, co by od věčnosti nebylo inspirováno k nejvyšším cílům. A když jsem dovolil, aby se ke Mně Satan přiblížil a pokoušel Mě, učinil jsem to pro vás, na které jsem myslel, abyste se připravili, jak náleží, na střet se Zlým a jeho proradnými šiky. Pokušení přišlo na závěr mého pobytu na poušti, přišlo na závěr mého půstu. Já, Bůh a Člověk, jsem to mohl a chtěl udělat, abych vám naznačil způsob boje. Chtěl jsem vám říct: Je potřebná modlitba a pokání, mnoho modlitby a mnoho pokání! Jen tímto způsobem je možno zajistit, abyste vyšli vítězně ze všech zápasů se zlem.
Nepřipravenost
Dnes se peklo nebojí biskupů ani kněží, až na výjimky, protože ti nemají na paměti, že základním problémem Církve je spása vašich duší a boj proti těm, kteří chtějí jejich záhubu. Reagují negativně na tyto duchovní skutečnosti i přes moje výstrahy.
To znamená, že nehledají duše, ale sami sebe, setrvávají v omylu. Reagují negativně na moje výzvy a potvrzují tak svou nevyléčitelnou slepotu, nepřipravenost na poslání, tak potřebné pro dobro duší, ale starají se o své vlastní zájmy, to znamená o svou vlastní pýchu.
Jako by se zakořenilo antipastorační chování v době, kdy je tak potřebná pokora.
Projev dobré vůle vás může přivést na správné místo. Na krajní zlo krajní prostředky. Dobře. Tímto krajním prostředkem je pro biskupa rozhodnutí svolat své kněze a říci jim: „Moji synové, byli jsme oklamáni. Dali jsme se zaskočit svými nenapravitelnými duchovními nepřáteli. Podařilo se jim narušit naši péči, naši bdělost a pozornost k životnímu problému naší pastorace. Musíme realisticky odpovídat na potřeby a zájmy duší. Já, pastýř duší, budu nyní nablízku těm, kteří trpí kvůli temným silám pekla, budu bdít a bránit je a moje stádo před jejich úklady, budu používat ty prostředky, které božský Mistr ukázal svými slovy i příkladem.“
Pokora vyžaduje odvahu
Můj synu, vím, kolik odvahy je třeba, aby pastýř duší vykonal toto gesto pokory, ale stal by se tak velkým před Bohem i před Církví. Často se odívají do pokory ve svých projevech a homiliích, ale kdyby se pak někdo odvážil říci jim to, co sami říkají, následoval by výbuch nevole. Srovnej pokoru některých veřejných vyznání s pravou pokorou svatého Františka, který řekl svému spolubratru, když šli k jednomu klášteru: „Bratře můj, jestliže, až tam přijdeme, nám zabouchnou před nosem bránu, jestliže nás dokonce napadnou a ztlučou nás a zbité nás ještě shodí na zem pokrytou sněhem, to by pak byla ta pravá radost, pravé potěšení.“ Kdyby o tom všem uvažovali, kolik věcí by se změnilo!
90 STVOŘENÍ – ÚŽASNÝ ŘÁD
23. listopadu 1976
Jsem dokonalost a jsem jediný, kdo představuje nekonečnou dokonalost. Tato moje dokonalost se odráží v celém stvořeném vesmíru, ve světě viditelném i neviditelném, ona pořádá všechny jednotlivé věci i jejich globální řád a úžasnou harmonii hodnou svého Stvořitele v řádu, ve kterém každá věc směřuje k cíli, který je hoden chvály Tvůrce.
Pak přichází stvoření inteligentních bytostí schopných konat dobro i konat zlo, a také přirozené dary, jimiž jsou vybaveny, přispívají jim k tomu, aby je orientovaly a podněcovaly k dobru.
V těchto podmínkách měly ony bytosti setrvat po dobu stanovenou Otcem a Pánem všech věcí a po skončení této doby se před nimi měla dokořán otevřít
brána ráje, aby byly připuštěny k nekonečné slávě a blaženosti Otce.
Ale nekrásnější a nejmocnější ze všech tvorů po Bohu, zpychlý svou mocí a svou září, zhřešil tím, že se chtěl vyrovnat Bohu, vzepřel se proti Němu a dal tak podnět ke vzpouře stvořeného světa, jejíž důsledky byly, jsou a budou tak závažné, že je žádná lidská mysl není schopna pojmout. Narušení řádu – hřích
Harmonie stvoření byla tak narušena, že radikálně změnila stanovený řád. Celý vesmír sténá pod tíží tohoto hříchu. Po vzpouře neviditelných bytostí následovala vzpoura lidstva v Adamovi a Evě, která ještě zvětšila toto narušení a dala původ zlu ve světě, způsobila jako následek nevídané katastrofy, utrpení, války, nemoci, nenávisti, zločiny, násilí, smrt, což je daň Satanu. Stačí připomenout neštěstí duší, které byly zavrženy a budou zavrženy. Ztráta jediné lidské duše je větší neštěstí než všechny války, epidemie a nehody všech dob. To prostě nemůžete pochopit, co znamená pojem nekonečná muka.
Obnova řádu: Církev a kněžství
Synu, Já, Láska, jsem nemohl dopustit takovou zkázu lidské přirozenosti. Proto nastoupilo Vtělení a Vykoupení, které zajistilo Slovo, jehož cílem byla obnova zrušeného řádu a návrat možnosti spásy pro všechny duše dobré vůle.
S vykoupením přišla Církev jako svátost spásy a v Církvi kněžství, které má vytvářet mé spoluvykupitele a spolupracovníky, páteř mého mystického Těla.
Knězem je možno se stát jen skrze povolání
Tak jako si lidé vybírají své spolupracovníky, tak i Já, vtělené Boží Slovo, si vybírám své spolupracovníky. Proto běda vetřelcům, běda nepovolaným, běda zrádcům, kteří jako Jidáš z lidských vypočítavých důvodů a zájmů se vloudí mezi moje povolané... Knězem je možno se stát jen skrze povolání. Každá jiná cesta by byla nejen hříšná, ale i svatokrádežná.
Stojíme tak před problémem kněžských povolání. Tak jako můj Otec podle plánu své prozřetelnosti vkládá do srdce lidí rozličné obyčeje a tendence, aby se ve velké lidské rodině lidé navzájem doplňovali a integrovali do předem stanoveného harmonického řádu, tak i Já v Církvi zasévám do srdcí vyvolených vzácné a vznešené semeno povolání, které musí pěstovat, chránit a sklízet sám povolaný i ti, kteří jsou s ním spojeni jako rodiče, vychovatelé atd. Mnoho povolání troskotá vinou těch, kteří je měli chránit a kteří jsou za ně odpovědní.
Je známo, že rodiče nevěřící a ti, kteří již ztratili víru, často kladou odpor povolání a působí tak těžké škody Církvi, povoláním a duším. Je to strašná odpovědnost!
91 KNĚZ – DRUHÝ KRISTUS
30. listopadu 1976
Můj synu, chci znovu zdůraznit, že každý kněz musí být živou obětí. Nebyl jsem Já sám obětí par excellence, obětí, která smířila Boží hněv a zadostiučinila Boží spravedlnosti? Čím jiným je kněz, ne-li druhým Kristem?
Čím jiným jsou kněží, než mými spoluvykupiteli? Jak by mohli být spoluvykupiteli, kdyby nebyli obětí pro vaši spásu jako Já?
Slít se v jedno s božskou obětí
Jestliže kněz není v nejsvětější oběti spojen pevným a účinným úmyslem obětovat sám sebe ve spojení se Mnou, schází důvod oběti, kněz vyprazdňuje
svou podstatu a deformuje svůj kněžský charakter, zbavuje své kněžství jeho cíle. Takový kněz hanobí své královské kněžství, které jsem mu svěřil.
Co dělali pastýři a vychovatelé, kteří nebyli schopni vložit do duše povolaných vědomí jejich přirozenosti, podstatu a charakter kněžství?
Jestliže snoubenci uzavírají manželství a neznají jeho charakter a cíle, nejsou to předem ztroskotanci? Klerik, který přistupuje ke kněžství a nezná jeho základ a podstatu, je mnohem větším trosečníkem, protože vystavuje nebezpečí nejen svou vlastní duši, ale velký počet duší, které jsou v božském plánu spojeny s jeho povoláním. Kněz se stává obětí ze samotného charakteru svého kněžství. Jestliže odmítá být obětí, zrazuje tajemství vykoupení jako Jidáš.
Šťasten je kněz, který si je vědom vznešenosti svého kněžského povolání a poslání a učenlivě se odevzdává nekonečné Boží lásce, která ho pozvedla z prachu země k nejvznešenější důstojnosti, na jakou může člověk aspirovat.
Šťasten je kněz, který si je vědom, že se stal vyvolenou nádobou, který usiluje, aby následoval Krista na Kalvárii a zde slil svá utrpení s božskou Obětí třikrát svatou, a stal se tak osvoboditelem mnoha duší ze jha a tyranie Satana.
Šťasten je kněz, který nepřijímá kompromisy s Božími nepřáteli, s nepřáteli Církve a nepřáteli své duše a svého svědomí.
Šťastný kněz, který odmítá spolupráci s temnými silami pekla a kráčí po cestě dokonalosti a svatosti podle přikázání„Buďte svatí!“, protože jestliže toto přikázání platí pro všechny,t ím spíše platí zvláště pro moje služebníky, kteří musí být svatí, aby mohli posvěcovat.
Co říci o dnešní formaci budoucích kněží v seminářích? Synu, jak strašná je to deformace ve jménu pokroku, jak podvratná evoluce, která přímo kontrastuje s mým příkladem i mojí naukou! Pastýři, kteří jste asistovali a asistujete pasivně při tomto duchovním rozvratu, nemyslete si, že se vyhnete své velké odpovědnosti. Vaše vytáčky neobstojí před Božím zrakem. Brzy to uvidíte na vlastní oči a zaplatíte za všechno zlo, kterému jste nedokázali zabránit, za všechno dobro, které jste nevykonali.
92 ZÁKLADNÍ PRAVDA
1. prosince 1976
Každý kněz musí být obětí a darovat sebe sama Mně a mému Otci na odpuštění hříchůa za osvobození duší z moci Zlého. Myslíš, že tato pravda se hlásá v seminářích?
Myslíš, že pastýři duší si ověřují a bdí nad tím, aby aspiranti kněžského stavu měli jasno o své odpovědnosti více božské než lidské za své budoucí kněžství, kdy budou služebníky a správci plodů mé Krve a mého umučení?
Nikdo nemůže dát druhým to, co sám nemá. Orientace a formace aspirantů kněžství je všechno jiné než to, co požaduji, dokonce tvoří někdy přímo protiklad. Jestliže pastýři a vychovatelé sami nejsou duše-oběti, nemohou vychovávat velkodušné a svaté kněze.
Hereze horečné činnosti
Já neposuzuji podle zdání, ale podle objektivní skutečnosti, kterou znám pouze Já sám. Duše-oběti milují skrytost, chtějí se zdržovat u Mne v ustavičné modlitbě, duše-oběti je možno dobře rozeznat od ostatních.
V seminářích a v řeholích zůstalo málo pozitivního. Zrušili stará pravidla a nahradili je novými, která jsou od základu chybná a nejsou v souladu s mojí vůlí a s evangeliem.
Svoboda neznamená zelenou pro anarchii
Pokusím se vysvětlit ti lépe, jak se zaměňuje pojem svobody s anarchií. Co znamená svoboda pro mnoho vychovatelů, pro mnoho kněží a mnoho pastýřů?
Zaměnili svobodu se zmatenou uvolněností. Do seminářů vstoupil laxismus, takže seminaristé se v ničem neliší, nebo jen velmi málo liší od ostatní mládeže více méně materialistické, která si v oblasti smyslů a potěšení nic neodepírá.
Sledování pornografických, násilnických a nemorálních filmů impregnuje materialismem a sytí sexuálními zážitky všeho druhu... Říkají, že musí poznat život, aby byli na úrovni své volby. Život je pohyb, není života bez pohybu. Také člověk stvořený k Božímu obrazu je prý pohyb.
Člověk má svobodu pohybovat se k dobru i ke zlu. Ale jen když směřuje k dobru, uskutečňuje cíl svého života, svého povolání, své existence, protože byl stvořen pro dobro; když se však obrátí ke zlu, ponižuje svou svobodu a v důsledku toho také svou důstojnost. Svoboda není zvůle ani anarchie.To nechápou právě ti, kteří by tyto věci měli vyučovat.
Strašný rozvrat morální a duchovní
Od chvíle, kdy Bůh vloží své semeno do duše toho, který byl od věčnosti povolán, musí toto semeno chránit ten, kdo je přijímá, ale také ti, kteří podle Boží Prozřetelnosti mají povinnost uskutečňovat své povolání jako vychovatelé.
Potvrzuji ti znovu, kam až dospěl morální a duchovní rozvrat některých seminářů, jež jsou semeništěm bludů a zkázy. Jsem nucen provést dekontaminaci terénu, který je strašně nakažen mnohým zlem. Jen ze zbabělosti, strachu, lidských ohledů nestarají se o ozdravení ti, kteří to mají jako svou stěžejní povinnost.
Ten, kdo má pevnou víru, neohlíží se na to, co říká svět, ale pouze na soud Boží.
1. prosince 1976
Každý kněz musí být obětí a darovat sebe sama Mně a mému Otci na odpuštění hříchůa za osvobození duší z moci Zlého. Myslíš, že tato pravda se hlásá v seminářích?
Myslíš, že pastýři duší si ověřují a bdí nad tím, aby aspiranti kněžského stavu měli jasno o své odpovědnosti více božské než lidské za své budoucí kněžství, kdy budou služebníky a správci plodů mé Krve a mého umučení?
Nikdo nemůže dát druhým to, co sám nemá. Orientace a formace aspirantů kněžství je všechno jiné než to, co požaduji, dokonce tvoří někdy přímo protiklad. Jestliže pastýři a vychovatelé sami nejsou duše-oběti, nemohou vychovávat velkodušné a svaté kněze.
Hereze horečné činnosti
Já neposuzuji podle zdání, ale podle objektivní skutečnosti, kterou znám pouze Já sám. Duše-oběti milují skrytost, chtějí se zdržovat u Mne v ustavičné modlitbě, duše-oběti je možno dobře rozeznat od ostatních.
V seminářích a v řeholích zůstalo málo pozitivního. Zrušili stará pravidla a nahradili je novými, která jsou od základu chybná a nejsou v souladu s mojí vůlí a s evangeliem.
Svoboda neznamená zelenou pro anarchii
Pokusím se vysvětlit ti lépe, jak se zaměňuje pojem svobody s anarchií. Co znamená svoboda pro mnoho vychovatelů, pro mnoho kněží a mnoho pastýřů?
Zaměnili svobodu se zmatenou uvolněností. Do seminářů vstoupil laxismus, takže seminaristé se v ničem neliší, nebo jen velmi málo liší od ostatní mládeže více méně materialistické, která si v oblasti smyslů a potěšení nic neodepírá.
Sledování pornografických, násilnických a nemorálních filmů impregnuje materialismem a sytí sexuálními zážitky všeho druhu... Říkají, že musí poznat život, aby byli na úrovni své volby. Život je pohyb, není života bez pohybu. Také člověk stvořený k Božímu obrazu je prý pohyb.
Člověk má svobodu pohybovat se k dobru i ke zlu. Ale jen když směřuje k dobru, uskutečňuje cíl svého života, svého povolání, své existence, protože byl stvořen pro dobro; když se však obrátí ke zlu, ponižuje svou svobodu a v důsledku toho také svou důstojnost. Svoboda není zvůle ani anarchie.To nechápou právě ti, kteří by tyto věci měli vyučovat.
Strašný rozvrat morální a duchovní
Od chvíle, kdy Bůh vloží své semeno do duše toho, který byl od věčnosti povolán, musí toto semeno chránit ten, kdo je přijímá, ale také ti, kteří podle Boží Prozřetelnosti mají povinnost uskutečňovat své povolání jako vychovatelé.
Potvrzuji ti znovu, kam až dospěl morální a duchovní rozvrat některých seminářů, jež jsou semeništěm bludů a zkázy. Jsem nucen provést dekontaminaci terénu, který je strašně nakažen mnohým zlem. Jen ze zbabělosti, strachu, lidských ohledů nestarají se o ozdravení ti, kteří to mají jako svou stěžejní povinnost.
Ten, kdo má pevnou víru, neohlíží se na to, co říká svět, ale pouze na soud Boží.
93 BOŽSKÝ ROLNÍK
Povolání ke kněžství je tajemný zárodek nadpřirozeného života, který Bůh vkládá do vyvolené duše, aby pak pod vedením rodičů a osob poslaných Bohem k tomuto dílu pomáhal uzrát svatému semeni, dokud nedosáhne svého plného rozvoje.
Duše, která v sobě nese toto vzácné semeno, kterému se nevyrovná žádná perla na světě, musí být obeznámena s drahocenností tohoto daru, musí mít odvahu k modlitbě, musí směřovat svou zbožností k Ježíši, který je skutečně přítomen s nekonečnou pokorou, moudrostí a mocí v eucharistickém Tajemství, musí se se vší rozhodností zaměřit na lásku, modlitbu k Duchu Svatému a ke Královně apoštolů, protože Ona, Nejsvětější Panna, dovádí ke zralosti každé povolání.
V období dozrávání povolání musí vyvolená duše také důvěrně poznat Církev, v jejímž těle bude zvláštním údem s významnými životními funkcemi.
Vychovatelé jsou Boží spolupracovníci
Bůh jedná zpravidla prostřednictvím druhotných příčin. Tak jsou semináře, řády, řeholní kongregace povolány, aby svým specifickým způsobem působily na
povolané pomocí světské i posvátné vědy a staly se Božími nástroji a spolupracovníky při uskutečňování formace a zrání povolání, která mají přivést ke
kněžskému svěcení.
Nikomu není dovoleno, aby narušoval harmonii stanovenou Bohem v řádu milosti. Od vychovatelů se požaduje pevná svatost a dokonalost života, která v sobě zahrnuje naprostou pravověrnost, věrnost k Svatému otci a bohatství křesťanských ctností.
Vychovatelé musí být osobnosti mimo veškerou pochybnost, které požívají všeobecné vážnosti pro svůj příkladný život, jedním slovem musí být opravdovými vzory skutečného křesťanského života.
Nesmírná odpovědnost vychovatelů
Pastýři duší mají těžkou odpovědnost za výběr vychovatelů pro své semináře. Lepší je seminář zavřený než seminář svěřený těm, kteří podkopávají pravou víru a podrývají křesťanské ctnosti, jak se to dnes skutečně v nejednom semináři děje. (Kdo vede v Praze teologickou fakultu?)
Běda těm, kteří na sebe vzali odpovědnost za mylné volby a stali se tak svou neschopností nebo slabostí komplici ničivého Satanova díla a zkázy duší. Pomýlení kněží přivedou do záhuby duše, které proti nim vystoupí před Božím soudem.
Umí odpovídat s ledovým diplomatickým chladem
Mnoho duší již oplakávalo tragickou situaci v seminářích a řeholních domech, kde se zahnízdily bludy a zlořády. Obětovaly se, aby tak vytvořily lék proti této zkáze. Ale ani jejich oběť nedokázala pohnout ledovým diplomatickým chladem těch, kteří měli tisíc důvodů být právě na tyto problémy nadmíru citliví, protože se jedná o životně důležité funkce Církve.
Kněží obrozené Církve budou mít zcela jiný pohled na povahu a funkci svého kněžství. Oni budou skutečnými kněžími-spoluvykupiteli, tj. budovateli mého království v duších.
94 NEZNÁMÁ SKUTEČNOST
1. prosince 1976
Co se vyučuje v seminářích a řeholních institutech? Ze všeho trochu, ale nečiní se rozdílu mezi tím, co je posvátné a co je profánní. A řeknu ti dokonce, že to, co by mělo mít absolutní přednost, nezřídka se ocitá na posledním místě; to postačí k pochopení, jak odvedlo zlo a materialismus odpovědné osoby a vychovatele od cíle, kterému měli jako osoby zasvěceného života věnovat všechnu svou energii.
Mluvil jsem o tom, že kněží jsou svou přirozeností oběti, protože dokonalá Oběť, Božský Mistr chce ve své lásce a nekonečném milosrdenství, aby kněží měli podíl na jeho královské a kněžské moci. Chce, aby se mu ti, které si povolal, podobali
v lásce, a tedy především v oběti, a pak teprve ve slávě.
Kněžství obsahuje v sobě tak velký souhrn moci, že se toho lekají samotné andělské mocnosti. Archanděl Gabriel, který stojí před tváří Nejvyššího, se cítil vysoce poctěn, když byl vybrán za vyslance k nejsvětější Panně, aby jí oznámil vznešené tajemství trojjediného Boha a vtělení. Byla to jistě největší diplomatická mise uskutečněná ve viditelném světě.
Nežijí nadpřirozeně, proto...
Ale když pomyslíme na královskou moc, na důstojnost, kterou svěřilo vtělené Slovo kněžím, sami andělé nad tím ustrnuli a žasli, Satan a jeho zlořečené oddíly jsou tím zděšeny a rozzuřeny; nemohou pochopit, jak lidé, o tolik nižší v řádu stvoření, mohli být pozdviženi k takové důstojnosti.
To všechno je skutečnost, můj synu, ale skutečnost nepochopená, nepřijatá, nepocítěná, a démoni se mohou vysmívat lidské slepotě a hlouposti.
Proč dochází k tak žalostnému stavu?
Jak může klerik prožívat své povolání v této vizi, jestliže ti, kteří jsou kolem něho jako strážci, jako ochrana, jako umělci pověření, aby dokonali dílo započaté božským Rozsévačem, jsou neschopni prožívat nadpřirozeně své povolání? Jak mohou vštěpovat něco, v co nevěří, co nepociťují, co neprožívají?
Povolání je něžná rostlinka, ale jestliže je kolem ní ostnaté býlí, udusí ji a usmrtí. Mnozí dnešní vychovatelé v seminářích nejsou nic jiného než ostnaté křoviny. Povolání je křehká rostlina, která potřebuje přijímat světlo a teplo, ale světlo a teplo jí odnímají heretičtí, materialističtí a marxističtí vychovatelé!
Povolání musí dozrávat v oáze
Shon a ruch moderního života protkaného otřesy, rozruchem, laicismem, anarchií, protesty není prostředím, kde by mohlo dozrávat povolání... Povolání s sebou nese vizi zcela odlišného života, než jaký vede moderní zpohanštělý svět.
Povolání musí vyrůstat a dozrávat v oáze, oázy jsou v poušti a obklopené pouští!
Synu, kolik povolání bylo ztraceno a jak velká je odpovědnost těch, kteří byli povoláni k prvnímu apoštolátu! Jak mohou vést „povolané“ krok za krokem po
cestách a pastvinách, které neznají?
Až se Církev obrodí, věci se změní. Chci kněze uvědomělé, kteří znají svou velikost a kněžskou důstojnost; chci kněze pokorné a dobře připravené následovat Mě na cestě kříže a nikoliv po cestách světa!
Musí vědět, že světem vládne Zlý a že Zlého není možno porazit jinak než pokorou Kříže. Tak jsem zvítězil Já a jen tak porazí Zlého moji kněží.
Žehnám ti, synu. Miluj Mne a modli se. Obětuj se, aby milost pronikla do mysli a do srdce tolika kněží, kteří jsou ohroženi věčnou záhubou.
95 ABSURDNÍ PŘEVRÁCENOST
V některých seminářích se výuka náboženství pokládá za druhořadou záležitost. Na prvním místě stojí studium jiných předmětů profánního charakteru: psychologie, pedagogika, sociologie. To je zcela zmýlené.
Náboženská výuka musí být opěrný bod, střed veškeré výuky, které se dostává aspirantům kněžského stavu. Božskému Mistru a Marii, Královně apoštolů, nezáleží na tom, aby Boží služebníci byli velmi vzdělaní v profánních věcech, ale naopak velmi jim záleží na tom, aby byli plní vědění o Bohu, bez kterého neexistuje duchovní plodnost, aniž by přitom přehlíželi to, co může doplnit formaci budoucího kněze.
První a nezbytnou, podstatnou a nenahraditelnou výukou v seminářích musí být výuka, kterou poskytují představení a ti nejlepší vyučující, kteří si nepřipouštějí žádné kompromisy ani se sebou, ani se světem.
Semináře potřebují svaté představené i vyučující, svaté v pravém slova smyslu. Škola svatosti se nemůže obejít bez přítomnosti svatých lidí a svatých učitelů.
Ne nadarmo jsem mluvil o převrácenosti současné situace. Místo toho se setkáváme s představenými a vychovateli, u kterých kvete hereze, a herezi se daří v pýše a pýcha je žádostivost ducha, která dříve či později vyústí i do žádostivosti těla.
Přirozené dary nejsou k ničemu, jestliže...
Je starostí pastýřů duší, aby zajistili seminaristům bezpodmínečně duchovní vedení po všech stránkách. Prvním úkolem spirituála je ujasnit, že každý kněz musí být oběť; že každý kněz má v Boží Církvi svrchované poslání: obětovat sám sebe, zničit vlastní já je protiklad k hlásání tohoto světa, které nikdy nemůže být v souladu s hlásáním Boží pravdy, s úplným sebeobětováním podle vzoru Božského Mistra, světců a mučedníků. A právě tyto vzory a prototypy musí inspirovat, vést ty, kteří jsou povoláni.
Bude úkolem spirituála formovat svědomí aspirantů kněžství, že přirozená dobra neslouží k ničemu, pokud nejsou pokorně ve službách Bohu a jeho slávě, ve službě posvěcování a spásy bratří.
Je posláním duchovního vůdce přesvědčovat vyvolené, že je marná všechna vnější činnost, která neslouží posvěcování duší. Ten, kdo dává spásu, je sám Bůh, který nepotřebuje nikoho a nic. Jestliže si však k tomu ze své vůle vyvolil spoluvykupitele, je to projev jeho nekonečné dobroty a lásky. Ale nemůžeme být pro Vykupitele nástroji, jestliže nejsme s Ním také na kříži. Není jiné alternativy pastorační plodnosti: buď s Ním budeme na kříži jako oběti na odpuštění hříchů světa a duší, které toužíme zachránit, nebo se stáváme mystifikátory a zrádci poslánía moci, která nám byla svěřena.
Krize kněžské identity
Je nezbytné, aby vyvolení byli prostoupeni božským životem milosti, aby byli prostoupeni vědomím velikosti, důstojnosti a moci svěřené kněžím.
Dnes mnozí kněží pro neodpustitelné mezery v informovanosti nevědí, jakou mocí disponují k dobru duší, které týrá a mučí zloba démonů.
Je nutné, aby povolaní byli hluboce přesvědčeni o svém kněžském charakteru, který z nich činí otce, učitele a vůdce velké armády Krista Vykupitele.
Kněží musí být proniknuti hlubokou a neotřesitelnou vírou, pevnou jako skála, o Kristově přítomnosti v neprobadatelném tajemství jeho eucharistické přítomnosti mezi námi.
Běda těm povolaným, kteří se nechají zamořit a otrávit racionalismem a pozitivismem. Jejich víra nemůže být čistá a průzračná. Taková víra oslabuje naději a lásku a je smrtí božského života a milosti v nakažené duši. To je strašná krize, která zachvátila Církev, takže ztratila tisíce kněží, řeholníků a řeholnic. To je veliká tragédie, která těžce zranila dnešní Církev.
Skutečná fyzická osobní přítomnost Ježíše v eucharistickém tajemství je nespornou realitou, je to tajemství nekonečné pokory, nekonečné lásky a moudrosti Boží. Kněz, který v tuto přítomnost nevěří, nemůže být spoluvykupitelem.
Je nezbytné, aby vyvolení byli prostoupeni božským životem milosti, aby byli prostoupeni vědomím velikosti, důstojnosti a moci svěřené kněžím.
Dnes mnozí kněží pro neodpustitelné mezery v informovanosti nevědí, jakou mocí disponují k dobru duší, které týrá a mučí zloba démonů.
Je nutné, aby povolaní byli hluboce přesvědčeni o svém kněžském charakteru, který z nich činí otce, učitele a vůdce velké armády Krista Vykupitele.
Kněží musí být proniknuti hlubokou a neotřesitelnou vírou, pevnou jako skála, o Kristově přítomnosti v neprobadatelném tajemství jeho eucharistické přítomnosti mezi námi.
Běda těm povolaným, kteří se nechají zamořit a otrávit racionalismem a pozitivismem. Jejich víra nemůže být čistá a průzračná. Taková víra oslabuje naději a lásku a je smrtí božského života a milosti v nakažené duši. To je strašná krize, která zachvátila Církev, takže ztratila tisíce kněží, řeholníků a řeholnic. To je veliká tragédie, která těžce zranila dnešní Církev.
Skutečná fyzická osobní přítomnost Ježíše v eucharistickém tajemství je nespornou realitou, je to tajemství nekonečné pokory, nekonečné lásky a moudrosti Boží. Kněz, který v tuto přítomnost nevěří, nemůže být spoluvykupitelem.
96 VÝHONKY ODDĚLENÉ OD KMENE
2. prosince 1976
Můj synu, nestačí víra v moji eucharistickou přítomnost mezi vámi. Můj synu, ne všichni kněží slaví mši svatou ve hříchu, tedy svatokrádežně, protože jsou bez víry. Je více těch, kteří mají víru, ochablou, ale mají. A přece jsou to velmi špatní kněží. Věří ve Mne, ale mají ke Mně odpor způsobený hříchem, ve kterém se nacházejí.
Když je kněz ve stavu hříchu, vylučuje dobrovolně svou duši z působení milostí, tedy od oněch impulzů milosti, které nekonečně dobrý Bůh uděluje duším v míře a poměru k jejich schopnosti milost přijímat. Tím, že se kněz uzavírá Bohu, otevírá se ďáblu, který může bez překážek ovlivňovat hříšné duše až do stavu, kdy si je zotročí.
Jestliže se kněz necítí zmagnetizován svatostánkem, je výhonkem odděleným od kmene. Jestliže kněz nepociťuje žádnou přitažlivost svatostánku nebo se zpěčuje lásce, může mít duši jen vyprahlou a neplodnou.
Synu, jak mnoho je dnes kněží v tomto stavu hříšné duchovní vyprahlosti a neplodnosti! Jejich tolik, že bys je nespočítal!
Máme spojence
Synu, vysvětlím ti pochybnost, která nyní pronikla do tvé duše; myslel sis: je-li kněz v hříchu a přerušil všechen vztah k Bohu, nemůže Bohu nic dát a od Boha nic přijímat; navíc vstupuje do oblasti Satana, proto pro něho nebo pro ně už není naděje na spásu. Není to tak?
Odpovídám: Není to tak. Nesmíš zapomínat na velký boj mezi mocnostmi dobra a mocnostmi zla, na působení anděla strážce, svatého patrona a působení svatých ochránců v nebi; tento boj trvá a neskončí do konce časů. Duše v milosti by neměly klesat, ale působení temných sil se před nimi nezastaví až do jejich smrti.
Nestačí věřit v Eucharistii, v nesmírné tajemství, jehož je kněz také správcem, ale kněz si musí být vědom účasti, jakou mu Bůh vyhradil v tomto velkém tajemství.
Ve mši svaté je kněz s Ježíšem a jeho Matkou protagonistou tajemství Kříže, účastní se věčného a královského kněžství Ježíše Krista, prožívá jako nikdy jindy jeho kněžství a obětuje se spolu s Kristem jako jeho Matka Otci na odpuštění hříchů, a tato oběť tak přehlížená, tak nepochopená, je pravým a účinným zdrojem spásy pro něho samotného i pro duše.
Když kněz není přesvědčen o této nadpřirozené skutečnosti, je to, jako by zahazoval nejdrahocennější a neocenitelný drahokam, který nezná, a proto neumí ocenit jeho hodnotu a krásu.
Tato oběť, kterou má kněz spolu s Kristem obnovovat, kdykoliv ji slaví, má být také jeho duchovním zničením sebe a obětováním sebe samého.
Být „magnetem“
To je zdroj svatosti kněze, to je zdroj jeho plodnosti, to je pramen kvasu milosti pro duše a pro všechnu jeho pastorační činnost, kterou má jako kněz rozvíjet.
Dnešní kněží až na nemnohé, kteří jsou opravdu šťastni, jsou vyprahlí, neplodní, uschlé ratolesti, vhodné na spálení, a to i přes silnou horečku, která je podněcuje k přehnané aktivitě.
Svatý kněz, který slaví mši svatou ve spojení se Mnou a s mojí Matkou, je předmětem lásky Otce a současně silným magnetem pro všechny duše, které potřebují pomoc a duchovní posilu. Tyto duše v něm cítí Kristovu vůni, vidí v něm druhého Krista, a tak se kněz, který je knězem podle mého Srdce, stává spoluvykupitelem.
Jen tak bude kněz knězem bez přetvářky. Jeho čistá a ryzí duše se stane zrcadlem pro mnoho jiných duší. Skutečně svatý kněz bude přesvědčen, že nejen on je odpovědný za duše, za svoji aktivitu, za svůj apoštolát, ale dobře ví a je přesvědčen, že Protagonistou vykoupení je Ježíš, a umí být jeho vyvoleným spolupracovníkem podle slov: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás.“
2. prosince 1976
Můj synu, nestačí víra v moji eucharistickou přítomnost mezi vámi. Můj synu, ne všichni kněží slaví mši svatou ve hříchu, tedy svatokrádežně, protože jsou bez víry. Je více těch, kteří mají víru, ochablou, ale mají. A přece jsou to velmi špatní kněží. Věří ve Mne, ale mají ke Mně odpor způsobený hříchem, ve kterém se nacházejí.
Když je kněz ve stavu hříchu, vylučuje dobrovolně svou duši z působení milostí, tedy od oněch impulzů milosti, které nekonečně dobrý Bůh uděluje duším v míře a poměru k jejich schopnosti milost přijímat. Tím, že se kněz uzavírá Bohu, otevírá se ďáblu, který může bez překážek ovlivňovat hříšné duše až do stavu, kdy si je zotročí.
Jestliže se kněz necítí zmagnetizován svatostánkem, je výhonkem odděleným od kmene. Jestliže kněz nepociťuje žádnou přitažlivost svatostánku nebo se zpěčuje lásce, může mít duši jen vyprahlou a neplodnou.
Synu, jak mnoho je dnes kněží v tomto stavu hříšné duchovní vyprahlosti a neplodnosti! Jejich tolik, že bys je nespočítal!
Máme spojence
Synu, vysvětlím ti pochybnost, která nyní pronikla do tvé duše; myslel sis: je-li kněz v hříchu a přerušil všechen vztah k Bohu, nemůže Bohu nic dát a od Boha nic přijímat; navíc vstupuje do oblasti Satana, proto pro něho nebo pro ně už není naděje na spásu. Není to tak?
Odpovídám: Není to tak. Nesmíš zapomínat na velký boj mezi mocnostmi dobra a mocnostmi zla, na působení anděla strážce, svatého patrona a působení svatých ochránců v nebi; tento boj trvá a neskončí do konce časů. Duše v milosti by neměly klesat, ale působení temných sil se před nimi nezastaví až do jejich smrti.
Nestačí věřit v Eucharistii, v nesmírné tajemství, jehož je kněz také správcem, ale kněz si musí být vědom účasti, jakou mu Bůh vyhradil v tomto velkém tajemství.
Ve mši svaté je kněz s Ježíšem a jeho Matkou protagonistou tajemství Kříže, účastní se věčného a královského kněžství Ježíše Krista, prožívá jako nikdy jindy jeho kněžství a obětuje se spolu s Kristem jako jeho Matka Otci na odpuštění hříchů, a tato oběť tak přehlížená, tak nepochopená, je pravým a účinným zdrojem spásy pro něho samotného i pro duše.
Když kněz není přesvědčen o této nadpřirozené skutečnosti, je to, jako by zahazoval nejdrahocennější a neocenitelný drahokam, který nezná, a proto neumí ocenit jeho hodnotu a krásu.
Tato oběť, kterou má kněz spolu s Kristem obnovovat, kdykoliv ji slaví, má být také jeho duchovním zničením sebe a obětováním sebe samého.
Být „magnetem“
To je zdroj svatosti kněze, to je zdroj jeho plodnosti, to je pramen kvasu milosti pro duše a pro všechnu jeho pastorační činnost, kterou má jako kněz rozvíjet.
Dnešní kněží až na nemnohé, kteří jsou opravdu šťastni, jsou vyprahlí, neplodní, uschlé ratolesti, vhodné na spálení, a to i přes silnou horečku, která je podněcuje k přehnané aktivitě.
Svatý kněz, který slaví mši svatou ve spojení se Mnou a s mojí Matkou, je předmětem lásky Otce a současně silným magnetem pro všechny duše, které potřebují pomoc a duchovní posilu. Tyto duše v něm cítí Kristovu vůni, vidí v něm druhého Krista, a tak se kněz, který je knězem podle mého Srdce, stává spoluvykupitelem.
Jen tak bude kněz knězem bez přetvářky. Jeho čistá a ryzí duše se stane zrcadlem pro mnoho jiných duší. Skutečně svatý kněz bude přesvědčen, že nejen on je odpovědný za duše, za svoji aktivitu, za svůj apoštolát, ale dobře ví a je přesvědčen, že Protagonistou vykoupení je Ježíš, a umí být jeho vyvoleným spolupracovníkem podle slov: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás.“
97 ZAMYŠLENÍ NAD PASTORACÍ
3. prosince 1976
Jako Bůh jsem nekonečně jednoduchý, miluji prostotu, chci prostotu v jednotlivých duších, chci prostotu v Církvi a v jejích strukturách; mnohé z nich jsou předimenzované. Pro místní církev jsou nezbytné tři struktury. Nezbytné struktury, které si musí pastýř zajisti tpro svou církev:
1. Seminář, kde se shromažďují ti, kteří byli vyvoleni pro kněžství. Je to místo, kde se sdružují „povolaní“, aby se stali svatými kněžími. Mají se zaměřit na hlubokou zbožnost a studium v atmosféře velké víry, oproštěni od materialismu, laicismu a anarchie.
2. Pro pastýře, který má na srdci spásu svěřeného stáda, je nutná nemalá skupina kněží, kteří jsou vycvičeni v tom, jak osvobozovat duše, které upadly do moci Zlého, tak jak jsem to řekl svým apoštolům: Jděte, hlásejte evangelium a vyhánějte zlé duchy. Podle evangelia mají být pastýři těmi prvními, kteří žehnají posedlé, předsedají skupině kněží pověřených tímto úřadem. Kněží vybraní pro toto poslání musí být z těch nejlepších, oživení duchem víry, zbožnosti, čistoty a umrtvování. Pro tuto činnost je třeba se připravit také zvláštním studiem pod vedením vybraných duchovních vůdců.
3. Nutnou strukturou je také komise, které je svěřen úkol zajišťovat kvalifikovanou pomoc věřících. Proto má být složena z dobrých a svatých laiků.
Každá struktura má takovou kvalitu, jakou mají její členové. Domu postavenému z nekvalitního materiálu hrozí zhroucení. První starostí každého pastýře duší musí být výstavba Církve na solidních základech a ze solidního materiálu. Proto se bude obklopovat svatými kněžími.
Zrno musí padnout do půdy a zemřít
Co jsem udělal na počátku svého veřejného působení? Vybral jsem si své apoštoly a jistě jsem si je nevybral nazdařbůh. Bůh nejedná náhodně, ani není veden malichernými výpočty jako vy lidé. Jedná vždy s jasným cílem a podle přesného plánu. Jinak by musel vykolejit jako vy. Kolik se děje akrobatických kousků pro získání moci, kolik je šplhounů, kteří nemyslí na to, že dříve či později spadnou do prázdna!
Jestliže krize v Církvi dosáhla takových rozměrů, nelze se domnívat, že jsou za to odpovědná jen určitá místa. Svým způsobem nesou za to odpovědnost všichni, od prostých věřících přes kněze až po biskupy. Přišla hodina, kdy zrno, které padlo do země, musí vzejít. Vzejde nejdříve jako slabý klas, ale ten zesílí, vzroste a přinese velkou úrodu.
Synu, pověz všem, že nadešla hodina. Nikdo by se neměl cítit překvapen. Všichni ať se připravují pokáním a modlitbou, protože jestliže se neobrátíte a nebudete činit pokání, všichni zahynete.
98 ZROZENI V LÁSCE A V BOLESTI
7. prosince 1976
Dnes přicházím já, Matka, neposkvrněná Panna, Matka jednorozeného Syna, od věků zplozeného z Otce, který se v plnosti času vtělil v mém nejčistším lůně. Jsem milovaná dcera Otce, na mně spočívá jeho milosrdný pohled; jsem Snoubenka Ducha Svatého, který mě ozařuje svou nekonečnou láskou; jsem, synu, Neposkvrněné Početí, Matka Vykupitele i Matka vaše.
Zrodila jsem vás v láscea v bolesti, v lásce a v bolesti vás dále rodím. Miluji Ježíše, moje láska k Němu je v lidských pojmech nevyslovitelná, nemůžete to pochopit, dokud jste na zemi, On je pravý Boží Syn, jako je i můj Syn. Milovat Ho, pravého Boha a pravého člověka, je pro mě jako přírodní zákon, je to pro mě absolutní nutnost, víc než je dýchání pro váš život.
Ale já jsem také Matka vaše, a jako taková vás miluji stejnou intenzitou, jakou miluji Boha; ale zatímco láska k Bohu ve mně plodí štěstí, i když je v lidských pojmech, láska k vám je spojena s bolestí a i tato bolest je pro vás nepochopitelná, protože vy lidé nejste schopní žít svůj život zkoušky v plné věrnosti, jak byste měli, protože vy lidé urážíte těžce mého i vašeho Boha, moji Lásku.
Jsem neposkvrněná Panna, Matka mého Boha a Matka vaše, mezi mnou a vámi je váš hřích, hříchy lidstva.S mým Ježíšem jsme vás vysvobodili z moci zla; vy lidé jste však nevděční a nechcete věřit a v bezmezné zlobě nadále urážíte Ježíše a probodáváte stále Srdce své Matky.
Kalvárie tak pokračuje a já musím ustavičně opakovat Otci: Odpusť jim, protože oni nevědí, co činí. Každá urážka mého Syna je meč, který proniká do mého Srdce. Ani krvavé slzy nejsou sto zlomit tvrdost lidského srdce.
Zítra 8. prosince je svátek vaší nebeské Matky a dobří synové radostně oslavují svou Matku při takových příležitostech. Moje děti, oslavujte Neposkvrněnou, složte u jejích nohou své radosti, své bolesti a své modlitby. Ona je u paty kříže. Dívá se na vás a žehná vám.
Složte u jejích nohou svá dobrá předsevzetí, povězte jí, že chcete být s ní v životě i ve smrti. Moje děti, buďte vytrvalé. Hodina není daleko. Připravte se na ni s důvěrou. Já, Neposkvrněná, vás neopustím, nevydám vás do chřtánu divokých
mocí zla, zachráním každého, kdo mě uctívá s vírou, s věrností svatým růžencem. Modlete se jej každý den s vytrvalostí a já vás zachráním. Žehnám ti, synu, ty víš, že ti s mým snoubencem svatým Josefem stojíme po boku. Děti se nebojí, ale milují svou matku.
7. prosince 1976
Dnes přicházím já, Matka, neposkvrněná Panna, Matka jednorozeného Syna, od věků zplozeného z Otce, který se v plnosti času vtělil v mém nejčistším lůně. Jsem milovaná dcera Otce, na mně spočívá jeho milosrdný pohled; jsem Snoubenka Ducha Svatého, který mě ozařuje svou nekonečnou láskou; jsem, synu, Neposkvrněné Početí, Matka Vykupitele i Matka vaše.
Zrodila jsem vás v láscea v bolesti, v lásce a v bolesti vás dále rodím. Miluji Ježíše, moje láska k Němu je v lidských pojmech nevyslovitelná, nemůžete to pochopit, dokud jste na zemi, On je pravý Boží Syn, jako je i můj Syn. Milovat Ho, pravého Boha a pravého člověka, je pro mě jako přírodní zákon, je to pro mě absolutní nutnost, víc než je dýchání pro váš život.
Ale já jsem také Matka vaše, a jako taková vás miluji stejnou intenzitou, jakou miluji Boha; ale zatímco láska k Bohu ve mně plodí štěstí, i když je v lidských pojmech, láska k vám je spojena s bolestí a i tato bolest je pro vás nepochopitelná, protože vy lidé nejste schopní žít svůj život zkoušky v plné věrnosti, jak byste měli, protože vy lidé urážíte těžce mého i vašeho Boha, moji Lásku.
Jsem neposkvrněná Panna, Matka mého Boha a Matka vaše, mezi mnou a vámi je váš hřích, hříchy lidstva.S mým Ježíšem jsme vás vysvobodili z moci zla; vy lidé jste však nevděční a nechcete věřit a v bezmezné zlobě nadále urážíte Ježíše a probodáváte stále Srdce své Matky.
Kalvárie tak pokračuje a já musím ustavičně opakovat Otci: Odpusť jim, protože oni nevědí, co činí. Každá urážka mého Syna je meč, který proniká do mého Srdce. Ani krvavé slzy nejsou sto zlomit tvrdost lidského srdce.
Zítra 8. prosince je svátek vaší nebeské Matky a dobří synové radostně oslavují svou Matku při takových příležitostech. Moje děti, oslavujte Neposkvrněnou, složte u jejích nohou své radosti, své bolesti a své modlitby. Ona je u paty kříže. Dívá se na vás a žehná vám.
Složte u jejích nohou svá dobrá předsevzetí, povězte jí, že chcete být s ní v životě i ve smrti. Moje děti, buďte vytrvalé. Hodina není daleko. Připravte se na ni s důvěrou. Já, Neposkvrněná, vás neopustím, nevydám vás do chřtánu divokých
mocí zla, zachráním každého, kdo mě uctívá s vírou, s věrností svatým růžencem. Modlete se jej každý den s vytrvalostí a já vás zachráním. Žehnám ti, synu, ty víš, že ti s mým snoubencem svatým Josefem stojíme po boku. Děti se nebojí, ale milují svou matku.
99 HLEDEJTE A NALEZNETE
2. ledna 1977
Najít pravdu je mnohem více než objevit velký poklad; člověk ve své zaslepenosti způsobené vlastní pýchou to všechno ignoruje, protože nehledá pravdu s onou pokorou ducha, která je nezbytná pro její nalezení, a když ji nehledá, nemůže
ji najít. Jsou lidé, kteří pravdu hledají, ale nikoliv v duchu podstatné pokory, a jejich úsilí vyznívá do prázdna.
Synu, znovu ti musím opakovat, že právě ti, kteří jsou určeni, aby byli světlem světa, solí země a kvasem těsta, právě proto, že postrádají ducha pokory, žijí ve strašném zatemnění, a nejen že nevidí, ale navíc nechápou ony pravdy a duchovní skutečnosti, které by měli vidět s jasností a přesvědčením víry, s horoucí láskou je žít a předávat druhým. Mám na mysli četné biskupy a kněze své církve.
Pro tuto zaviněnou nevědomost vznikla v mé Církvi těžká krize víry a mravů, šíří se bludy a hereze v takovém počtu, jaký v minulosti nemá obdoby; ale co je nejabsurdnější, že hledají příčiny této krize mimo Církev a samozřejmě bez úspěchu.
Nevidí zlo, které je sužuje a které je zachvátilo. Kdyby znali to, co je před jejich zrakem skryto díky jejich pýše, viděli by s úžasem, že velice pokorné a prosté
skryté duše vidí s jasností zjevené pravdy, dokážou je ocenit a trpí neštěstím, které mému mystickému Tělu způsobuje pýcha povolaných.
Předsudky a pýcha kořenem krize víry
Chci říci jasně: věří, nebo nevěří mnozí biskupové a kněží ve skutečnost boje a vzpoury Satana a jeho oddílů? Samozřejmě v ně věří, ale nikoliv nadpřirozeným způsobem.
Vědí, co o tom říká Bible, evangelium a tradice, ale tato znalost je oslepena a zbavena světla, které pramení z Moudrosti, daru Ducha Svatého, který přijali při svěcení, ale uhasili ho předsudky a pýchou.
Hledají mimo sebe spousty iniciativ a setkání, ale ta jsou neužitečná. Satan jim ostříhal křídla, mávají jimi, ale nemohou vzlétnout k oněm duchovním vítězstvím, pro která byli povoláni a vyznamenáni velkou důstojností a vybaveni nesmírnou mocí.
Nešťastníci, nevidí, nechápou, tápou ve stále hustších temnotách a jsou bezbranní proti skutečným silám zla. Stávají se sami jednou z vážných příčin špatného stavu mého mystického Těla.
Nepřítel se směje a užívá svou smrtící zbraň, pýchu, kterou nakazil svět, a odtud se nakazila i Církev.
2. ledna 1977
Najít pravdu je mnohem více než objevit velký poklad; člověk ve své zaslepenosti způsobené vlastní pýchou to všechno ignoruje, protože nehledá pravdu s onou pokorou ducha, která je nezbytná pro její nalezení, a když ji nehledá, nemůže
ji najít. Jsou lidé, kteří pravdu hledají, ale nikoliv v duchu podstatné pokory, a jejich úsilí vyznívá do prázdna.
Synu, znovu ti musím opakovat, že právě ti, kteří jsou určeni, aby byli světlem světa, solí země a kvasem těsta, právě proto, že postrádají ducha pokory, žijí ve strašném zatemnění, a nejen že nevidí, ale navíc nechápou ony pravdy a duchovní skutečnosti, které by měli vidět s jasností a přesvědčením víry, s horoucí láskou je žít a předávat druhým. Mám na mysli četné biskupy a kněze své církve.
Pro tuto zaviněnou nevědomost vznikla v mé Církvi těžká krize víry a mravů, šíří se bludy a hereze v takovém počtu, jaký v minulosti nemá obdoby; ale co je nejabsurdnější, že hledají příčiny této krize mimo Církev a samozřejmě bez úspěchu.
Nevidí zlo, které je sužuje a které je zachvátilo. Kdyby znali to, co je před jejich zrakem skryto díky jejich pýše, viděli by s úžasem, že velice pokorné a prosté
skryté duše vidí s jasností zjevené pravdy, dokážou je ocenit a trpí neštěstím, které mému mystickému Tělu způsobuje pýcha povolaných.
Předsudky a pýcha kořenem krize víry
Chci říci jasně: věří, nebo nevěří mnozí biskupové a kněží ve skutečnost boje a vzpoury Satana a jeho oddílů? Samozřejmě v ně věří, ale nikoliv nadpřirozeným způsobem.
Vědí, co o tom říká Bible, evangelium a tradice, ale tato znalost je oslepena a zbavena světla, které pramení z Moudrosti, daru Ducha Svatého, který přijali při svěcení, ale uhasili ho předsudky a pýchou.
Hledají mimo sebe spousty iniciativ a setkání, ale ta jsou neužitečná. Satan jim ostříhal křídla, mávají jimi, ale nemohou vzlétnout k oněm duchovním vítězstvím, pro která byli povoláni a vyznamenáni velkou důstojností a vybaveni nesmírnou mocí.
Nešťastníci, nevidí, nechápou, tápou ve stále hustších temnotách a jsou bezbranní proti skutečným silám zla. Stávají se sami jednou z vážných příčin špatného stavu mého mystického Těla.
Nepřítel se směje a užívá svou smrtící zbraň, pýchu, kterou nakazil svět, a odtud se nakazila i Církev.
100 JAKÁ VÍRA?
3. ledna 1977
Proč kněží a biskupové tak málo žehnají? Proč je jejich víra tak pouze lidská, jako jsou lidské jejich ctnosti? Ani žehnání nemůže být pouze lidské, zbavené pravé víry, neboť pak je neplodné a neúčinné.
Satan je zosobněná pýcha. Je nadanější než lidská přirozenost a se zvláštní pílí se zaměřuje naosoby Bohu zasvěcené, biskupy, kněze a řeholníky, aby rozséval zhoubu a získal co nejvíce duší.Daleko nebezpečnější je zvrácenost křesťanů než nekřesťanů.
Papež pod křížem
Tak jako trpí nevýslovně neviditelná Hlava Církve, tak také neuvěřitelně trpí viditelná hlava viditelné Církve. Stojí na vrcholu a vidí to, co nevidí žádný smrtelník.
Vidí pýchu, která pronikla do Církve, vidí temnoty, které ji zahalují, vidí zranění, která ji rozdělují, vidí omyly a bludy, které v ní šíří významní teologové, vidí anarchii debat, zná skandály a pohoršení, zná nástrahy maskovaných nepřátel. Když k tomu všemu přičteš neupřímnost těch, kteří by mu měli být nejbližší, pochopíš, že jeho utrpení je skutečně nevýslovné. Mnoho duchovních ignoruje utrpení neviditelné i viditelné Hlavy Církve. Jestliže je tolik důvodů k utrpení viditelné hlavy Církve, čím více je jich pro neviditelnou Hlavu. To, co uniká i pozornému lidskému oku, nikdy neunikne oku Božímu.
Velká duchovní chudokrevnost
Církev trpí také ve svých svatých a spravedlivých, kteří trpí tím více, čím více ji milují. Proti nim se soustřeďují pekelné síly a umocňují jejich mučednictví. Zdravé údy jsou vystaveny utrpení pro duchovní vlažnost a nedobré chování duchovních osob. Nesmí se však nechat odradit. Stávají se nástroji Boží Prozřetelnosti. Odvahu, synu, pozemská pouť je krátká, ale odměna pro věrné je věčná.
Jestliže se pastýři a kněží v duchu pokory spolu se Mnou obětují jako oběť svatá a neposkvrněná, spolu s mojí Matkou, Královnou posvátného růžence a Královnou apoštolů a Matkou církve, se budou modlit svatý růženec, mohou spoutat mocnosti zla a neutralizovat jejich působení. Svatí, obětaví kněží, vědomi si velikosti svého povolání, mohou přispět k novému rozkvětu mé Církve, ve které už nebude strašných svatokrádeží, odboje a profanace. Růženec je nepřemožitelná zbraň, která vám byla dána a která pomůže překonat každé nebezpečí. (Jako ve válce u Lepanta proti turecké přesile.)
Tajemstvím mého vtělení byla nekonečná pokora, poslušnost, chudoba a láska. Učte se ode Mne. Oběť kříže, která se zpřítomňuje ve mši svaté, je triumfem lásky, pravdy, spravedlnosti, pokoje a zárukou vítězství nad zlem.
Hodina velké spravedlnosti je také hodina velkého milosrdenství
Svět se stále více propadá do temnot a do propasti. Ale nebojte se, Já jsem vám stále po boku.
Bylo tomu tak i Getsemanech. Neviděl a necítil jsem Otce, byl jsem sám mezi přáteli, kteří spali a utekli. Ale po temnotách následovalo Vzkříšení.
Když nastane krutá bouře, všichni mají strach. I apoštolové se na rozbouřeném jezeru báli. Žijte tak, abyste nezasluhovali výtky, kterou jsem jim musel učinit. Pokora, pokora, pokora! Miluj Mě a buď druhým světlem a posilou. Přijdou velké zázraky Boží lásky a Božího milosrdenství!
KONEC.
NA SLOVÍČKO
Již více než třicet týdnů se vracíme k poselstvím našeho Pána, která nám tlumočí Mons. Ottavio Michelini. Kdo to vlastně je? Narodil se 14. srpna 1906 v San Giacomo Roncole di Mirandola v provincii Modena. Vstoupil záhy do semináře, ačkoliv měl problémy se zdravím, a 12. března 1932,t edy právě před 80 lety, přijal kněžské svěcení. Od počátku svého kněžského působení vynikal zbožností, pastorační horlivostí a věrností učitelskému úřadu církve. Na svém prvním působišti faráře v Rolo organizoval farní eucharistický kongres, který byl přípravou na 3. eucharistický kongres diecéze Capri na podzim roku 1936. Tento eucharistický kongres měl velký ohlas i v zahraničním tisku a v L’Osservatore Romano. Četní pozvaní biskupové tak vysoce oceňovali jeho apoštolskou horlivost, že získal titul monsignora. Působil 14 let jako farář v Roveretu a pak 18 roků v Concordii sul Secchia. Dne15. května 1967 byl poctěn titulem tajný komoří Jeho Svatosti Pavla VI. Byl jmenován kanovníkem a arcijáhnem diecéze Capri.
Závěr svého života strávil v horlivé charitativní práci a v duchovní péči o tělesně postižené.
Spolu s Donem Gobbim zakládal v roce 1973 Mariánské kněžské hnutí. Formou vnitřních sdělení přijímal v letech 1975 až 1979 poselství Pána Ježíše a Panny Marie. Tato poselství se týkají těžké duchovní krize a mravního úpadku, k němuž směřuje dnešní svět, upozorňují na rostoucí neposlušnost uvnitř církve a chybné pastorační praktiky, které mají za následek hlubokou krizi víry. Poselství hovoří také o budoucím novém nevídaném rozkvětu a příchodu Páně. Don Michelini odešel k Pánu 15. října 1979 v Quistellu u Mantovy a odpočívá na hřbitově v Mirandole.
Jeho poselství byla publikována ve dvou svazcích s názvem Sdělení Ježíše jednomu knězi, které byly záhy přeloženy do světových jazyků. Španělský překlad
vyšel i v Mexiku, kde biskupové konstatovali jeho úplnou shodu s poselstvími, která tam obdržela o 50 let dříve nám známá velká mystička, služebnice Boží Conchita Cabrera de Armida (čtenáři se s nimi seznámili na stránkách Světla a na jejich četné žádosti jsme je vydali také knižně pod titulem Pán Ježíš o svých kněžích).
Shoda textu Mons. Micheliniho s mystickými zážitky Conchity Armidy, kterou ani neznal, je velmi pozoruhodná. (Italský překlad nazvaný Sacerdoti di Cristo vyšel až v roce 2008.) Ačkoliv Sdělení vznikala takřka před čtyřiceti lety, vystihují s neobyčejnou výmluvností a přesností dnešní situaci církve. Představují současně pozoruhodné kompendium základních pravd víry, jejichž aktuálnost vystupuje s překvapující výstižností právě proto, že tvoří nápadný protiklad neutěšené situace vyvolané tím, že nejsou náležitě respektovány. V některých případech mají poselství přímo prorocký charakter, protože se týkají situací, které v době vzniku ještě nebyly známy.
Četba těchto poselství se může pochopitelně setkat s různou odezvou. Největší počet ohlasů takřka spontánně potvrzuje, že tyto texty vyslovují odvážně a přesně to, co mnoho křesťanů bolestně pociťuje a vnímá jako vážné nebezpečí pro budoucnost církve i lidstva. Někdo si může položit otázku, zda nejsou vysloveny soudy až neúměrně přísné. Jejich nesmlouvavost však nevyplývá z povahy autora, ale z charakteru samotné skutečnosti, kterou nám odhaluje.
Samu podstatu věci si někdy uvědomíme teprve tehdy, když je s odvahou pojmenována pravým jménem. Platí to především o našich skutcích a jejich následcích, které nám naše sebeláska shovívavě zakrývá. Jestliže např. místo „přerušení těhotenství“ začneme mluvit o vraždě, není to projev naší necitelnosti, ale jasný poukaz na necitelnost toho, kdo se takového činu dopouští. Nesmlouvavý soud nad zanedbáváním kněžských povinností vychází ve skutečnosti z hlubokého soucitu s velikým počtem duší, které jsou vážně ohroženy a nesmírně trpí, jestliže odpovědné osoby neplní své poslání. Kdykoliv Pán Ježíš vyslovuje svou kritiku a hluboké zklamání nad stavem a jednáním svých kněží a biskupů, připomíná jim nejdříve svou lásku a nesmírné nezasloužené dary, které jim udělil a uděluje. Jeho poselství tak mají na mnoha místech tón a charakter velkopátečních „Výčitek“: „Lide můj, co jsem ti učinil anebo čím jsem tě zarmoutil, odpověz mi...“
Slyšel jsem také námitku: Takto by Pán Ježíš ke svým kněžím nikdy nemluvil. Netroufám si vůbec posoudit, jak by Pán Ježíš mohl mluvit. Každé jeho slovo je vlastně překvapením. Nikdy by mě např. nenapadlo, že jako dvanáctiletý pokárá na veřejnosti před kněžími a zákoníky své rodiče: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být v tom, co je mého Otce?“ Stejně tak byla pro mě překvapením jeho slova: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji bratři?...“ Ještě tvrdší byla Kristova slova Petrovi: „Jdi mi z očí, satane!...“ A to nemluvím o odpovědi, jakou dal prosící kananejské ženě: „Nesluší se brát chléb dětem a házet ho psům.“ A právě tato žena nás pak svou reakcí vlastně všechny předem zahanbila.
Námitky proti knize Mons. Micheliniho by byly oprávněné v případě, kdyby obsahovala věroučné omyly nebo nesprávné závěry. S ničím takovým se zde nesetkáváme. Kniha nás vede k nejen vážnému zamyšlení nad současným kritickým stavem víry a jeho kořeny, ale především nás nabádá k upřímnému zpytování svědomí. To ji přímo doporučuje jako podklad pro kněžské exercicie. Modleme se, aby všechno to dobré semeno padalo do dobré a úrodné půdy.
-lš-
Závěr svého života strávil v horlivé charitativní práci a v duchovní péči o tělesně postižené.
Spolu s Donem Gobbim zakládal v roce 1973 Mariánské kněžské hnutí. Formou vnitřních sdělení přijímal v letech 1975 až 1979 poselství Pána Ježíše a Panny Marie. Tato poselství se týkají těžké duchovní krize a mravního úpadku, k němuž směřuje dnešní svět, upozorňují na rostoucí neposlušnost uvnitř církve a chybné pastorační praktiky, které mají za následek hlubokou krizi víry. Poselství hovoří také o budoucím novém nevídaném rozkvětu a příchodu Páně. Don Michelini odešel k Pánu 15. října 1979 v Quistellu u Mantovy a odpočívá na hřbitově v Mirandole.
Jeho poselství byla publikována ve dvou svazcích s názvem Sdělení Ježíše jednomu knězi, které byly záhy přeloženy do světových jazyků. Španělský překlad
vyšel i v Mexiku, kde biskupové konstatovali jeho úplnou shodu s poselstvími, která tam obdržela o 50 let dříve nám známá velká mystička, služebnice Boží Conchita Cabrera de Armida (čtenáři se s nimi seznámili na stránkách Světla a na jejich četné žádosti jsme je vydali také knižně pod titulem Pán Ježíš o svých kněžích).
Shoda textu Mons. Micheliniho s mystickými zážitky Conchity Armidy, kterou ani neznal, je velmi pozoruhodná. (Italský překlad nazvaný Sacerdoti di Cristo vyšel až v roce 2008.) Ačkoliv Sdělení vznikala takřka před čtyřiceti lety, vystihují s neobyčejnou výmluvností a přesností dnešní situaci církve. Představují současně pozoruhodné kompendium základních pravd víry, jejichž aktuálnost vystupuje s překvapující výstižností právě proto, že tvoří nápadný protiklad neutěšené situace vyvolané tím, že nejsou náležitě respektovány. V některých případech mají poselství přímo prorocký charakter, protože se týkají situací, které v době vzniku ještě nebyly známy.
Četba těchto poselství se může pochopitelně setkat s různou odezvou. Největší počet ohlasů takřka spontánně potvrzuje, že tyto texty vyslovují odvážně a přesně to, co mnoho křesťanů bolestně pociťuje a vnímá jako vážné nebezpečí pro budoucnost církve i lidstva. Někdo si může položit otázku, zda nejsou vysloveny soudy až neúměrně přísné. Jejich nesmlouvavost však nevyplývá z povahy autora, ale z charakteru samotné skutečnosti, kterou nám odhaluje.
Samu podstatu věci si někdy uvědomíme teprve tehdy, když je s odvahou pojmenována pravým jménem. Platí to především o našich skutcích a jejich následcích, které nám naše sebeláska shovívavě zakrývá. Jestliže např. místo „přerušení těhotenství“ začneme mluvit o vraždě, není to projev naší necitelnosti, ale jasný poukaz na necitelnost toho, kdo se takového činu dopouští. Nesmlouvavý soud nad zanedbáváním kněžských povinností vychází ve skutečnosti z hlubokého soucitu s velikým počtem duší, které jsou vážně ohroženy a nesmírně trpí, jestliže odpovědné osoby neplní své poslání. Kdykoliv Pán Ježíš vyslovuje svou kritiku a hluboké zklamání nad stavem a jednáním svých kněží a biskupů, připomíná jim nejdříve svou lásku a nesmírné nezasloužené dary, které jim udělil a uděluje. Jeho poselství tak mají na mnoha místech tón a charakter velkopátečních „Výčitek“: „Lide můj, co jsem ti učinil anebo čím jsem tě zarmoutil, odpověz mi...“
Slyšel jsem také námitku: Takto by Pán Ježíš ke svým kněžím nikdy nemluvil. Netroufám si vůbec posoudit, jak by Pán Ježíš mohl mluvit. Každé jeho slovo je vlastně překvapením. Nikdy by mě např. nenapadlo, že jako dvanáctiletý pokárá na veřejnosti před kněžími a zákoníky své rodiče: „Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že musím být v tom, co je mého Otce?“ Stejně tak byla pro mě překvapením jeho slova: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji bratři?...“ Ještě tvrdší byla Kristova slova Petrovi: „Jdi mi z očí, satane!...“ A to nemluvím o odpovědi, jakou dal prosící kananejské ženě: „Nesluší se brát chléb dětem a házet ho psům.“ A právě tato žena nás pak svou reakcí vlastně všechny předem zahanbila.
Námitky proti knize Mons. Micheliniho by byly oprávněné v případě, kdyby obsahovala věroučné omyly nebo nesprávné závěry. S ničím takovým se zde nesetkáváme. Kniha nás vede k nejen vážnému zamyšlení nad současným kritickým stavem víry a jeho kořeny, ale především nás nabádá k upřímnému zpytování svědomí. To ji přímo doporučuje jako podklad pro kněžské exercicie. Modleme se, aby všechno to dobré semeno padalo do dobré a úrodné půdy.
-lš-
Liturgie je slavené dogma - informace o zlořádech v Církvi
Mezi liturgií a vírou existuje těsný vzájemný vztah. Liturgické zlořády oslabují víru. Dr. Gero Weishaupt vysvětluje církevně právní aspekty liturgických zlořádů a ukazuje, co mohou věřící v té věci vykonat. Církevní právník Weishaupt je z holandského biskupství Hertogenbosch
Mezi liturgií a vírou existuje těsný vzájemný vztah. Liturgické zlořády oslabují víru. Dr. Gero Weishaupt vysvětluje církevně právní aspekty liturgických zlořádů a ukazuje, co mohou věřící v té věci vykonat. Církevní právník Weishaupt je z holandského biskupství Hertogenbosch
Papež Jan Pavel II. ve své poslední encyklice Ecclesia de Eucharistia (Církev žije z Eucharistie), kterou věnoval tajemství svaté Eucharistie, poukazuje na to, že liturgické zlořády přispívají k „zatemňování pravé víry a katolické nauky o této zázračné svátosti“. Píše doslova: „Bohužel vedle těchto světlých stránek nechybějí stíny. Existují totiž místa, kde se téměř úplně upouští od kultu eucharistického klanění. K tomu přistupují v tom či onom církevním
Z toho důvodu také ekumenické iniciativy tu a tam, i když jsou velkomyslné v záměrech, dávají prostor eucharistické praxi, jež odporuje disciplíně, kterou církev vyjadřuje svou víru. Jak neprojevit nad tím vším hlubokou bolest? Eucharistie je příliš velkým darem, než aby mohla snést dvojznačnost a snižování významu.“ (10)
Papež mluví o souvislosti mezi způsobem, jak je slavena Eucharistie, a tím, čemu věříme.
Liturgie je slavení a projev víry církve a víra církve se projevuje v liturgii. Liturgie je zrcadlem církevní nauky, je to slavené dogma.
V oracích, čteních a zpěvech, v obřadech a rubrikách mešní slavnosti nachází víra církve své vyjádření. V obou formách římského ritu, řádném i mimořádném, je vyslovena víra církve, i když odlišným způsobem. Proto je způsob, jakým se slaví liturgie, také normou víry a naopak víra je normou pro naši liturgickou modlitbu. Obojí se navzájem podmiňuje. Z toho plyne, že víra je poškozována, jestliže se liturgie neslaví podle víry. A naopak platí: Liturgie je zfalšována, jestliže nesděluje víru, když jsou pravdy víry zpochybňovány anebo popírány. Liturgické zlořády jsou na jedné straně následkem ztráty víry a na druhé straně přispívají k jejímu zatemňování, a tím ke krizi v církvi. Ve své autobiografii napsal kardinál Ratzinger výstižně: „Jsem přesvědčen, že církevní krize, kterou dnes prožíváme, spočívá převážně na rozpadu liturgie, která je někdy dokonce tak koncipována, »etsi Deus non daretur« (jako by Boha nebylo): jako by v ní vůbec nezáleželo, zda Bůh je a zda nás chce oslovit a vyslyšet.“ (Joseph Kardinal Ratzinger, Aus meinem Leben. Erinnerungen, München
[1997], 174)
Liturgické zlořády mají své kořeny nejednou ve falešném pojetí svobody (Redemptionis Sacramentum 7), ve falešně pojaté „tvořivosti“, která má pro církev katastrofální následky, jak dnes musíme bolestně prožívat. Liturgické zlořády rozdělují farnosti.
Ten, kdo jako kněz, jáhen nebo pastoračně aktivní laik slaví liturgii podle vlastního uvážení, kdo se řídí vlastními sklony a nikoliv tím, co církev a víra církve ukládá, „napadá podstatnou jednotu obřadu“. Provádí úkony, které vůbec neodpovídají hladu a žízni po živém Bohu, jak to Boží lid dnes pociťuje. „Nevykonává autentickou pastorační službu a nepřispívá k liturgické obnově, nýbrž okrádá spíše věřící o jejich poklad víry a jejich duchovní dědictví,“ říká se v Redemptionis Sacramentum Kongregace pro posvátné obřady (25. břez-na 2004). Tato instrukce pojednává o některých věcech, které se týkají Nejsvětější svátosti a které je třeba dodržovat, neboo jiných, kterých je třeba se vystříhat. Tato instrukce, která byla zveřejněna před více než osmi roky, je praktickou aplikací toho, co teologicky a duchovně předkládá encyklika Ecclesia de Eucharistia.
Instrukce Redemptionis Sacramentum rozlišuje tři druhy zlořádů: zvláště těžké zlořády (graviora delicta), těžké zlořády a jiné zlořády. Stížnosti na těžká zneužití předává biskup resp. ordinář k vyšetření podle kánonu 1717 CIC podobně jako stížnosti na sexuální zneužití nezletilých Kongregaci pro nauku víry.
K těmto obzvláště těžkým zlořádům patří:
Podržení svátostných způsob se svatokrádežným záměrem nebo jejich pohození. Takový delikt má za následek exkomunikaci. Předstírání nebo pokus liturgického úkonu eucharistické oběti.
Zakázaná koncelebrace se služebníky církevních společenství, která nemají apoštolskou posloupnost a platné kněžské svěcení a která nejsou v plném církevním společenství s katolickou církví. Za tyto zločiny hrozí suspenze, exkomunikace a propuštění ze stavu duchovních.
Konsekrace pouze jedné způsoby se svatokrádežným úmyslem anebo konsekrace mimo mši svatou. Ani v největší nouzi není dovoleno proměňovat pouze pod jednou způsobou, nebo pod oběma mimo mši svatou.
K těžkým zlořádům patří například:
Použití jiných než předepsaných eucharistických modliteb. Kněz nemá právo sestavovat si eucharistické modlitby, měnit schválené modlitby anebo používat modlitby sestavené soukromými osobami.
Pronášení eucharistických modliteb jáhnem, laikem nebo věřícími.
Odmítnutí svatého přijímání věřícímu, který chce přijímat na kolenou.
Odmítnutí podat svaté přijímání do úst.
Případy, kdy věřící si bere sám svatou hostii nebo podává hostii či kalich z ruky do ruky.
Případy, kdy sám laik namáčí hostii do Krve Páně.
Pokládání ponořené hostie na ruku věřícího.
Celebrování bez kněžských rouch nebo jen se štolou.
K dalším zlořádům patří:
Lámání hostie již během proměňování. Měnit liturgické texty podle vlastního dobrozdání.
Četba evangelia laikem. Laické kázání v rámci mše svaté. Platí i pro semináře a zvláštní skupiny a sdružení laiků. Pronášet vyznání víry v jiném znění, než jaké je ve schválených liturgických knihách. Lámání posvěceného chleba laikem.
Podávání svatého přijímání nekatolíkům (i pokřtěným). Pověření laika podáváním svatého příjímání, ačkoliv to nutnost nevyžaduje.
Podávání svatého přijímání věřícím před přijímáním celebranta.
Používání obyčejných nádob, nádob bez umělecké hodnoty, nádob ze skla, porcelánu, kameniny anebo jiných křehkých materiálů.
Podávání svatého přijímání laikem jako mimořádným rozdělovatelem, i když je přítomen posvěcený služebník. Náhrada nedělní mše svaté ekumenickou bohoslužbou.
Pro těžké případy zlořádů jsou stanoveny tresty podle církevního práva. V ostatních případech stanoví postih biskup nebo soudce podle tíže zlořádu od napomenutí, pokání (i pokuty a krácení platu) až k suspenzi, odnětí kanonické mise, suspenzi a interdiktu (u laika), propuštění z duchovního stavu.
Věřící, kteří jsou svědky zlořádů, mají právo obrátit se na ordináře nebo přímo na Apoštolský stolec. Mají se však pokud možno nejdříve pokusit s dotyčnou osobou hovořit a poukázat na zlořád. Pokud dotyčný takové upozornění odmítá a dále ve zlořádu pokračuje, je třeba upozornit ordináře, a pokud ordinář nečiní žádné opatření, mají se věřící obrátit na Apoštolský stolec.
O liturgických předpisech se věřící mohou informovat na svém biskupství nebo také na internetu.
Kath-net
Věřící, kteří jsou svědky zlořádů, mají právo obrátit se na ordináře nebo přímo na Apoštolský stolec. Mají se však pokud možno nejdříve pokusit s dotyčnou osobou hovořit a poukázat na zlořád. Pokud dotyčný takové upozornění odmítá a dále ve zlořádu pokračuje, je třeba upozornit ordináře, a pokud ordinář nečiní žádné opatření, mají se věřící obrátit na Apoštolský stolec.
O liturgických předpisech se věřící mohou informovat na svém biskupství nebo také na internetu.
Kath-net
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
