OTTAVIO MICHELINI 3.ČÁST
53 LÁSKA NEVINNÝCH
17. listopadu 1975
Piš, můj synu. V každém lidském tvoru jsou tři fyziognomie, z nichž jen dvě jsou známé.
a) Fyziognomie tváře je známá všem. Všichni vidí tvář, která je utvořena podle stejného vzoru, a přece se od sebe všechny liší. b)Méně jasně vidíme vnitřní fyziognomii člověka, tj. jeho duši, jeho temperament, jeho inteligenci. c) Pak je zde fyziognomie ještě niternější duše, onen nadpřirozený život nebo smrt. Tuto třetí fyziognomii vnímá málokdo.Duše prostoupená božskou milostí, oděná v čistém rouchu svatebním je úžasná. Tuto nádheru vidí Bůh, protože ona je jeho součástí. Vidí ji jen velmi málo duší, které značně pokročily v životě milosti, tj.v dokonalosti. Ale tak jako tělesné fyziognomie jsou rozdílné, jak se odlišují fyziognomie vnitřní, lidské charaktery, tak jsou rozdílnéi fyziognomie nadpřirozené. To jsou tedy tři fyziognomie: těla, duše a milosti. Milost je božský život duše. Ale Já jsem Láska. Milost je tedy Boží láska sdělovaná duším. Rozdílný jas Každá duše v milosti má v sobě moji odlišnou Lásku, protože láska ke Mně je v každé duši jiná. Je možno milovat málo, jen velmi málo. Je možno milovat mnoho a velmi mnoho, a je možno milovat rozličným způsobem. Kdo nemiluje, ten je naopak ve smrti a nemá v sobě vnitřní světlo. Je to to nejstrašnější neštěstí pro duši, jestliže v sobě nenachází lásku, která jí byla vlita při křtu, je to věčná smrt, peklo. Ano, říkej je nahlas, toto slovo „peklo“, ve které málokdo věří. Je možno milovat dosti a je možno milovat mnoho, ale vždy duší. I smysly je možno milovat v čisté, svaté manželské lásce, která je vedena po správných kolejích. Je však možno milovat velmi, vnitřně i zevně, bez senzuality. Je to láska nevinných, láska čistých, láska andělů, láska prarodičů před pádem. Dítě, které vroucně objímá maminku, vylučuje ze své lásky všechnu nevázanost. Je třeba lásku šířit Čistá a nevinná duše ponořená v lásce k Bohu a k bližnímu, která z přikázání lásky učinila zákon svého života, není schopna udržet v sobě vnitřní lásku. Láska exploduje také v tom, co ji vězní, a potřebuje se šířit, jako se zcela přirozeně šíří světlo a žár plamene.Takovou silnou, čistou a nevinnou lásku chápe jen málo duší. A přitom i těch málo šťastných, které ji mají, musí ji nezřídka skrývat, aby nepůsobily pohoršení. Plnosti takové lásky dosahuje jen málo zasvěcených duší. Ale protože duší lásky je utrpení, ty duše, které musí svou lásku ze spravedlivých důvodů „dusit“, právě tímto utrpením ji posilují. Kdo takto miluje, necítí podněty smyslů, ani když se láska projevuje vnějším způsobem.
54 STÁLE PO MÉM BOKU
19. listopadu 1975
Již jsem hovořil o své Matce spoluvykupitelce. Byla spoluvykupitelkou ve skutečnosti od chvíle, kdy zcela zasvětila Bohu svou čistotu a svou vůli. Tato oběť se stávala stále živější, světlejší a uvědomělejší. S rostoucím věkem v ní rostla milost.
Oficiálně se stala spoluvykupitelkou ve chvíli, kdy pronesla své „Staň se“, a způsobila tak, že jako Panna počala v sobě Mne, Boží Slovo. Rozmnožovala svou spoluvykupitelskou působnost každým dnem svého života tím, že uskutečňovala svou počáteční oběť.
Jako spoluvykupitelka ve své sedmeré bolesti byla jí v nejvyšší míře, když Mě doprovázela na Kalvárii a když pod křížem obnovila své „Staň se“ a obětovala Mne i samu sebe jako oběť Otci za vysvobození lidstva, které padlo ďáblovou lstí. Je spoluvykupitelkou a zůstane jí navždy.
Přítomnost Matky
Tajemství Kříže se obnovuje a přetrvává v tajemství mše svaté. Proto přítomnost mé Matky ve mši svaté je stejně skutečná, jako byla na Kalvárii. Není jistě přítomná v Hostii, ale je po boku posvěcené Hostie, jako byla po mém boku pod Křížem. (VIZ mše podle Cataliny Rivas, kdy Panna Maria nám říká, že při mši stojí vždy vedle kněze.)
A dále, můj synu, po boku mé Matky byl na Kalvárii Jan a trvalá přítomnost Jana pokračuje ve mši svaté v celebrujícím knězi. Přítomnost mé Matky ve mši svaté byla, je a bude jedinečná a skutečná. Ale přítomnost kněze může být rozličná, protože dispozice, s nimiž kněží celebrují, jsou rozličné.
Jsou kněží, není jich mnoho, ale jsou, kteří jsou přítomní jako Jan se svatou aktivní účastí, s jasnou velkodušnou a odvážnou obětí sebe sama mému Otci v jednotě se Mnou. Pomysli, synu, na tyto mše! Jaká vznešená je to jednota, úžasná a obdivuhodná v lásce, v utrpení úchvatné trojice.
Jednota a trojice lásky v oběti mému Otci, který se s uspokojením smiřuje s lidstvem v osobě nového Adama, nové Evy a Božího lidu v osobě Jana, tj. kněze.
Nesmírná škoda
Řekl jsem ti, synu, že většina mých služebníků se proviňuje tím, že neznají tuto nejvyšší úroveň v nejvyšším tajemství víry a náboženství.Tak zbavují sebe i lid, který představují, nesmírných milostí, oklešťují a umrtvují nekonečný záměr lásky Boží Trojice, umrtvují jednotu lásky na Kalvárii, neboť jejich přítomnost je ryze fyzická. Účast Božího lidu, který kněz představuje, tak prakticky schází, i když je fyzicky přítomen. Z toho pramení, jak je to závažné, neuvědomovat si, co má znamenat přítomnost mých služebníků v Oběti mše svaté.
Musíš pochopit nesmírnou škodu, která je tím způsobena Božímu lidu, oloupenému o dary, kterých se mu mělo dostat skrze kněze, prostředníka a správce Vykoupení. Kněz, řečiště, skrze které má téci moje milost, se stává přehradou, která se tyčí mezi mým otevřeným Srdcem a mezi lidem, který kněz představuje (a je jich tolik!). Představ si, jakou hanbu a stud pocítí někteří kněží při posledním soudu, až spatří svou velikost, královskou důstojnost a moc, kterou vlastní vinou nikdy nedokázali pochopit, protože se jí zřekli kvůli zcela nevýznamným věcem, které vyplňují jejich život jako dým místo světla.
Jsem trpce zarmoucen
Synu, vykřič to hlasitě. Zakřič to všem kněžím, kteří stojí mimo plán spásy, kteří nejsou nástrojem spásy, ale vyhaslými krby. Moji kněží si nenajdou ani pět minut na přípravu ke mši svaté, nenajdou si ani pět minut na trochu díkůvzdání... A je to logické, proč tomu tak je. Za co by mohli děkovat, jestliže ze mše svaté nedokázali získat žádné plody? Potom stráví celý den a část noci ve věcech neplodných, neužitečných a nezřídka hříšných. Jak by mohl Satan netěžit z takové hrozné situace? Řekni to všem bez obalu, že za katastrofální důsledky mohou z velké části moji služebníci.
Řekl jsem ti již: situace v mé Církvi by byla zcela jiná, kdyby moji kněží pěstovali vnitřní život ve svých duších. Jsem trpce zarmoucen. Ať mi pak nepřičítají veliké utrpení, které se nyní blíží. Žehnám tobě a všem tvým drahým.
20. listopadu 1975
Vícekrát jsem si stěžoval na krizi víry, která zamořuje mou Církev od shora až dolů. Moje Církev malátní, moje Církev trpí, protože moji služebníci jsou těžce postiženi. Když tělo nedostává pokrm, ubývá sil. Tělo zeslábne a nereaguje proti nepřátelům, kteří je napadají a pozvolna nebo rychleji je zabíjejí. Lampa, která nemá olej, hasne.
Také nezásobovaná lampa víry uhasíná, až v duši zavládne tma, nastane noc. I nejmenší stéblo trávy, i květ, který není živen, záhy umře. Co je stéblo uschlé trávy? Co se stane z čerstvého a vonného květu, který nemá vláhu? Několik zežloutlých a uschlých lístků, křehký stonek, který se zlomí při styku s jiným předmětem.
Uvězněný anděl
Čím je duše křesťana bez víry? Čím je duše kněze, který se nemodlí? Je tím nejkřehčím a nejzranitelnějším, co existuje. Ztrácí se ponořena do tmy a je nenasytně proniknuta žádostivostí ducha nebo smyslů a často obojím z nich.
Je to anděl, kterého uvěznil Satan v hnilobě smyslů nebo v nečistotě ducha, v omylua v bludu.
Čím je duše kněze, která se ocitla v krizi víry pro nedostatek vnitřního života?
Je to vábnička a hračka Satana, který na ni nalévá svou nenávist, svou závist, znečišťuje ji všemi odpadky a činí si z ní otrokyni. Je to zoufalá odveta Satana, který plivá všechnu svou jedovatou slinu na tuto ubohoua nešťastnou duši, která nechtěla používat ty nejúčinnější prostředky obrany, které jsem jí dal k dispozici.
Kyslík duše
Prvním prostředkem obrany je modlitba: – modlitba, která pozvedá duši až k Bohu, – modlitba, která je dechem duše, – modlitba, která je kyslíkem duše, – modlitba, která spojuje duši s Bohem nejintimnějším a nejhlubším způsobem. Když se duše pevně chopí Mne, kdo ji může odtrhnout ode Mne, od mého Srdce?
Duše, která se nemodlí, je jako červivý plod: nikdo nepozoruje proces, který se odehrává uvnitř. Ale nakonec plod spadne na zem a víme, kde končí takové plody: na smetišti.
Já, Boží Syn, jsem se modlil ve dne v noci, i když jsem to nepotřeboval. Chtěl jsem předcházet příkladem svou nauku, ale pro mnoho věřících a kněží můj příklad nic neznamenal. Když někdo odmítá jíst, nesmí Mi přičítat, že ztrácí fyzické síly; jestliže někdo odmítá modlitbu, nesmí Mi vyčítat,
že se v něm ztrácí všechna duchovní energie. Kdo se nemodlí, je jako trosečník mezi rozbouřenými vlnami světa, který není Boží. Jestliže neplave, jak se může zachránit?
Zarážející je počet kněží, kteří nechali padnout do prázdna moje výzvy k modlitbě; jak budou moci dosáhnout spásy? Nepozorují, že jejich horečná aktivita je jalová, není Bohem požehnaná? Mnohdy je přímo kontraproduktivní.
Nevěří ani ve svátostiny, které nepoužívají, až na výjimky. Žijí mimo duchovní realitu; jsou jako hypnotizovaní Zlým. Je třeba zapálit ohně! Synu, oni věří jen sobě samým, věří prázdným časopisům a novinám. Z těchto pramenů hltavě pijí.
Stačil by jeden klidný pohled na život Církve, aby bylo zřejmé, že bez modlitby se žádný světec nestal svatým. Žádný z mučedníků (jsou jich miliony) nepodával svědectví krve a věrnosti Mně a víře, aniž by se opíral o modlitbu. Na to se nedívají. Ale čím se živí jejich duše? V mnoha z nich zhasl život milosti! Jaká slepota! Jaká hluboká noc...Je to strašné; vyvolení odmítli a odmítají nést světlo a život duším!
Můj synu, Já jsem Láska, kterou odmítají, Já jsem Život, který zhášejí. Já jsem oheň. Co jiného chci, než aby vzplanul? Proto chci, aby se zapálilo mnoho ohňů v zemích a ve městech. Běda pastýřům, kteří se zpěčují této mé vůli!
Zvolil jsem si tě pro velké věci: abys zanesl mé slovo nástupcům apoštolů, kněžím, věřícím! Je to poslední možnost, jak spasit duše! Neuvěřili Mně ani mé Matce. Neuvěřili; setrvali ve své slepotě, ale Já chci, aby věděli, že hodina je blízko! Žehnám ti, můj synu.
56 NEJDŮLEŽITĚJŠÍ BITVA
21. listopadu 1975
Stojí psáno: „Memorare novissima tua, et in aeternum non peccabis. (Mysli na své poslední věci, a na věky nezahyneš.“)Tato slova, která vyšla z úst Moudrosti, jsou dána Božímu lidu jako pravidlo života. Jsou jako pramen světla, aby člověk, kterého přepadla temnota, mohl bezpečně kráčet k vytčenému cíli lidského života. Toto tak důležité a působivé přikázání bylo dáno stranou spolu s jinými ve jménu evoluce doby, která si prý žádá nové normy života a obyčejů.Stačilo by jen trochu rozlišování, aby bylo zřejmé, že v této bláznivé touze po novém je skryt podvod Nepřítele člověka.
Přikázání rozjímat ve dne v noci o velkých pravdách víry přichází od Boha; palčivá žízeň po novotách pochází od Zlého.
Kdyby Mě zasvěcení zvláštním způsobem žádali o světlo, neodepřel bych jim ho. Ale oni, oklamáni Nepřítelem, se dali přesvědčit a důsledky toho všeho můžeš pozorovat. Bůh chce dovést člověka k dosažení věčné spásy duše, ale když člověk odmítá i tu malou spolupráci, které je schopen, Bůh ho přenechává jemu samotnému. Bůh chce spásu člověka, ale nikoliv bez jeho souhlasu.
Hledat Boha v mlčení
Již dříve jsem vysvětlil, že můj hlas může duše slyšet jen v mlčení. Ale kdo dnes hledá Boha v mlčení?
Lidé vůbec a také moji služebníci se spojili se Satanem v díle ponižování lidské důstojnosti. A nejen v ponižování, ale i v ničení. Člověk už není tím, čím byl. Tak daleko zašlo neblahé dílo materialismu, Satanova vtělení.
Ti, kteří měli vynakládat všechnu energii, aby zabránili této dramatické situaci, nejenže to neudělali, ale dokonce přijali spojenectví s temnými silami Zla a zhoršili a urychlili proces ničení všech duchovních a nadpřirozených hodnot, které činí člověka velkým, svobodným a rozumným tvorem stvořeným k Božímu obrazu a podobenství.
Můj synu, přiblížila se hodina temnoty a lidstvo zažije nejstrašnější a nespoutaný boj pekla, které učiní vše, aby neztratilo vítězství, o kterém se domnívá, že ho má již v hrsti. Prahne po tom od pádu Adama a Evy se všemi svými legiemi a všemi svými prostředky. Pokládá tuto bitvu za vyhranou odvetu nad Bohem, nade Mnou, nad Církví, plodem mého Vykoupení, protože jsem mu vyrval duše, které zotročil.
Aby všichni věděli
Chci, aby všichni věděli, a opakuji, že nastávající události budou ty nejtěžší z celých lidských dějin.
Proč však tomu nechtějí uvěřit, když znamení varování, která dala moje Matka, jsou tak jasná ?
Nechci neštěstí. Budu krotit lidskou pýchu a zlobu dílem očišťování pro triumf milosrdenství a spravedlnosti.
Kdo se zřekl světla, aby se stal synem temnot, nemůže očekávat slova pravdy a světla. Memorare novissima tua, et in aeternum non peccabis. (Pamatuj na své poslední věci a nezahyneš navěky.)
Ale nikdo na poslední věci nemyslí, až na výjimky. Ubohé a oklamané lidstvo stále nenalézá pravou cestu.Můj synu, modli se. Žehnám ti!
57 POCHOPILI JEN MÁLO
22. listopadu 1975
Mnoho kněží, a dokonce i někteří nástupci apoštolů pochopili málo z lidských dějin. Křesťané chápou málo, anebo vůbec nechápou, ale mají menší odpovědnost, protože nikdo se nepostaral, aby je poučil.
Je jen málo duší Mně zasvěcených, které mají přesné vidění světových dějin. Tyto dějiny se točí kolem boje mezi Satanem a Bohem. Satan a jeho temné oddíly bojují proti Bohu v jeho tvorech.
Satan dobře ví, že na Boha nemůže zaútočit přímo, proto bojuje nepřímo proti lidskému rodu.
Co jsou dějiny tajemství spásy, nad kterými si teologové lámou hlavu, aby našli na tomto poli nějakou novotu, a všemožně se lopotí, aby zkomplikovali pravdy, které jsem zjevil?
Co pochopili z prostoty a hloubky mého učení, tj. Písma svatého a evangelia? Co jiného jsou dějiny Církve než vyhrocený antagonismus mezi dobrem a zlem?
Řekl jsem ti již, synu, že lidské dějiny mají dvě ohniska:
1. Stvoření člověka se všemi přirozenými, mimopřirozenými i nadpřirozenými dary. Je důležité mít to na paměti, abychom pochopili, jak těžký byl pád prarodičů. Satan konečně našel předmět, na který může vychrlit svou nenávist, svůj jed, své nespoutané a zběsilé vášně:
– bohatý člověk se stal chudým,
– moudrý člověk se stal nevědomým,
– silný člověk se stal slabým,
– šťastný člověk se stal nešťastným,
– nesmrtelný člověk se stal smrtelným.
Když se nemohl pustit do Boha, nyní může smrtelně ohrožovat člověka a lidský rod. Když pak bylo oznámeno vtělení Mne, Božího Slova, pojal šílený plán zničit Mne a moji Církev, a zmařit tak plody mého vykoupení. Hloupý a zvrácený válečný plán! Válka utkaná z množství bitev, při kterých si posluhuje vším a všemi, kteří jsou ochotni sloužit jeho nespoutané pýše.
2. Vtělení, umučení a smrt Mne, Božího Syna, vtěleného Boha. A dále umučení, smrt a zmrtvýchvstání mého mystického Těla, tj. mé Církve, vzešlé z mého milosrdného Srdce.
Autentické dějiny
Toto jsou autentické dějiny lidského rodu, které se rozvíjejí postupně, a poslední stránka bude napsána na konci časů. Jsou to tedy aktuální dějiny, které demonstrují jasným způsobem ustavičný boj mezi dobrem a zlem, mezi světlem a temnotou, mezi láskou a nenávistí, mezi vírou a ateismem, mezi radostí a bolestí. Za dobrem, světlem, pravdou a láskou stojí Bůh; naopak za zlem stojí Satan.
Nyní, synu, s nekonečnou hořkostí vidíme, jak část mé Církve vinou mnoha pastýřů a kněží není zajištěna prostředky k obraně hodnot vykoupení proti nenávistným silám pekla a proti útokům Nepřítele, jak by bylo zapotřebí.
To je odpovědnost pastýřů a kněží, kteří se zmítají, jako by je někdo postavil na tekuté písky. A zatímco dům se kácí a lavina je v pohybu, utápějí se ještě v tisícerých neproduktivních aktivitách, protože jsou mimo skutečnost a nemají realistickou představu o situaci.
Ujišťuji tě, že současná válka vyústí do strašné bitvy, jaká ještě na zemi nebyla vybojována, která nemá jiné obdoby než v nebeském boji odbojných andělů s anděly světla. (TŘI DNY TMY)
Rozhodně chci, aby všichni věděli, že to jsem nezpůsobil Já, ale lidé, spojenci Satana. Nikoliv Já! Nikdo ať Mi tedy nepřičítá nastávající bitvu. Já, Spravedlnost a Milosrdenství, dokážu naopak vytěžit ze zloby druhých novou Církev a nový svět.
Dokážu uchránit od pekelných trestů všechny ty, kteří v pokoře a v kajícnosti přijmou včas všechna tato poselství, která jsou svědectvím mé lásky. Žehnám ti, můj synu, a žehnám všem, kteří věří.
58 PAMATUJ NA POSLEDNÍ VĚCI A NEZAHYNEŠ
23. listopadu 1975
Ze rtů Moudrosti vzešlo napomenutí: „Pamatuj na poslední věci, a na věky nezahyneš. “Duch Svatý chtěl položit před vaše duše čtyři velké pravdy: Smrt – soud – peklo – nebe. Všichni zemřou.
Tato smrt je konkrétní věc, skutečnost, kterou nepřímo každý den zakoušíte: jednoho dne ji zakusíte osobně. Zdálo by se, že to není pravda, ale ve skutečnosti se o smrt nikdo nestará: žijí si víceméně vesele, jako by neměli nikdy umřít.
Kdo a kdy přivedl lid, křesťany a kněze k tomu, že zapomínají na napomenutí Ducha Svatého, aby mysleli na smrt, na past, které se nikdo nemůže vyhnout?
Je to Satan. Stále krouží kolem duší se svou prohnaností a svody, se svou lží: „Jako lev řvoucí hledá, koho by pohltil. “Máte být na stráži." Bylo řečeno, že řve, ale nemůže vás zardousit, pokud se nevydáte vlastní vinou do nebezpečí.
V té věci máte k dispozici mnoho světla. Písmo svaté a životy světců a mučedníků jsou dějinami krutých bojů mezi člověkem a knížetem temnot. Vzpomeňte si na Tobiáše, který osvobodil Sáru, a na tisíce dalších epizod.
Anděl strážný
V tomto boji jsem po boku člověka, kterého jsem nechtěl zanechat samotného, protože by to byl nerovný boj, postavil každému anděla připraveného zasáhnout, kdykoliv ho o to požádá. Naneštěstí nevíra působí, že jen málokdo se k němu utíká.
Kolikrát moji andělé, vaši strážci, jsou lidskou nevěrou přinuceni k takřka úplné pasivitě! Kolikrát jsou nuceni stáhnout se, aby neasistovali při krveprolití, které si člověk sám zaviní!
Ubohý člověče, který jdeš a tápeš ve tmě, zatímco jsem ti připravil cestu světla! Obranné prostředky? Je jich tolik! Jsou to svátosti, svátostiny, modlitba. Ale žádný prostředek nepomůže, když je duše ve tmě, a dnes je mnoho duší v hluboké tmě. Nedostatek víry vnáší do duší temno.
Nebudete-li činit pokání
Současná krize víry je ta největší od stvoření člověka. Formální způsob života křesťanů vyvolává dojem, jako by mnozí byli na cestě spravedlnosti. Někteří kněží si myslí, že jsou na správné cestě, jako si to mysleli kněží, zákoníci a farizeové v době, kdy jsem žil na zemi ve svém viditelném lidství.
Za všech dob a na všech místech nese boj mezi dobrem a zlem stejnou neměnnou pečeť.
Jestliže se dnešní lidstvo nepostaví na nohy a nesetřese ze sebe prach a dým, který zatemňuje duši, velká část jich zahyne. Nepomohou sarkasmy a ironie lživých teologů, nerozumných a pyšných kněží, k ničemu nebudou způsoby manipulace a korupce v mnoha sektorech soukromého i veřejného života, aby se člověk vyhnul zkáze, kterou sám provokuje.
Pověz to hlasitě, že nastal čas, křič mocně jako Jonáš: „Nebudete-li činit pokání, všichni zahynete!“ Říkej to hlasitě, aby se nikdo nemohl beztrestně vysmívat Bohu.
Křič to silně, že hodinu temnot nechtěl Bůh, ale samotní lidé. Křič nahlas, že moje Matka vykonala tak mnoho, aby od světa oddálila katastrofu.
Připomeň všem: Lurdy, Fatima, Amsterodam, Garabandal a tisíce dalších zásahů, často udušených těmi, jejichž úkolem bylo právě uvažovat s větší objektivitou a s menšími lidskými ohledy.
Měli strach ze soudu světa...V tom spočívá jejich vina: Nehledali pravdu, ale zabývali se jen sami sebou. Teď mluví jen o Božím milosrdenství a nikoliv o své odpovědnosti. Také když se vyjadřují o těchto poselstvích, není to opětovné odmítání světla? Chci, aby všichni byli spaseni, ale oni kladou odpor. Milují temnotu. V temnotách zahynou.
Neboj se; buď Mi nadále věrný. Jsi v mém Srdci, kterého se nikdo nemůže dotknout. Žehnám ti, můj synu, miluj Mě a kráčej stále přede Mnou. Jsem Cesta, po které mnozí odmítají vykročit.
59 BOŽÍ VŮLE
24. listopadu 1975
Synu, piš, co chci od svých biskupů, svých kněží a svých věřících. Jestliže ti ze současné generace nepřijmou přetvoření svého života, jak jsem to s takovou naléhavostí žádal, postarám se sám o nezbytnou nápravu života.
Nescházejí mi potřebné prostředky; jestliže se nepostarají, aby se podrobili vůli Boží, postarám se sám, aby se Boží vůle vyplnila.
Vy se podivujete, když čtete Písmo, nad tvrdostí srdcí kněží a zákoníků izraelského národa; nejste o nic lepší. Tvrdí a váhaví srdcem, nač ještě čekáte? Nestačí vám znamení, která jste obdrželi?
Chci, aby se moje Církev obnovila, očistila od mravní nečistoty, jaká ji dnes prostupuje. Nemylte se. Opakuji vám, že jsem Bůh Milosrdenství, ale co jste z mého Milosrdenství udělali? Proč nechcete pochopit, že ve Mně je Milosrdenství a Spravedlnost totožná věc? Nemáte moc zničit moji Spravedlnost, stejně jako nemáte moc zničit peklo, o kterém nechcete slyšet ani mluvit. Přestávám snad být Milosrdenstvím, když pro spravedlnost jsem nucen vyloučit z domu mého Otce zatvrzelé a nekající? Jaký bych to byl Soudce, kdybych měřil stejným metrem dobrým i zlým?
Kdyby se tedy měla anulovat spravedlnost podle vašeho hříšného způsobu rozumování, pak měla být anulována spravedlnost jak osobní, tak univerzální a muselo by se připustit, že země už není vyhnanstvím a čas zkoušky a věci by musely zůstat tak, jak jsou. Nebylo by už oddělení zrna od koukolu, zločinců od spravedlivých. Moje nauka by byla zamořena bludy...
Boží vůle
Nikoliv, můj synu. Nemohu se mýlit, vytvořili jste si vzor života, který je v rozporu s mým učením a s mým příkladem. Já jsem cesta. Kdo chce přijít za Mnou, biskupové, kněží, věřící, musí Mě následovat. V poselství „Cesta“ jsem řekl jasně:
Začal jsem pokorou, chudobou a poslušností Otci až k smrti. Podřídil jsem se božské vůli Otce, ale kdo se dnes snaží plnit vůli Boží? Ani se nesnaží ji poznat.
Jací tedy musí být moji pastýři, moji kněží, moji věřící? Je něco zářivějšího a jasnějšího než moje evangelium? A přece je nevidí, zatemněni pýchou nebo tou
či onou žádostivostí.
Přišel jsem do tohoto pozemského života. Moji andělé to nešli oznámit mocným a bohatým této země, ale pastýřům, pokornému a čistému lidu, spravedlivému a počestnému. Pastýři přicházejí, aby Mě pozdravili a darovali Mi svou lásku. Jelikož jsem se narodil v úkonu nekonečné pokory, chtěl jsem mít kolem sebe lidi prosté, pokorné a čistého srdce. Takoví mají být moji biskupové, moji kněží a moji věřící se tak stanou očištěnou Církví.
Můj Otec Mi dal jako pěstouna Josefa, muže spravedlivého. Co to znamená, muž spravedlivý? Muž svatý, který uskutečňuje spravedlnost, muž pokorný, muž čistý.
Kdyby moji biskupové a kněží chtěli trochu přemýšlet, museli by pochopit jasně, co Bůh od nich žádá.
Prostota a čistota
A co říci o mé Matce, Královně všech ctností, o Matce, která jediná ze všech žen byla požehnaná a měla podíl na mém kněžství? Je proto vzorem všech ctností pro biskupy a kněze. Takoví jako moje Matka by měli být všichni moji biskupové a kněží! Stačilo by rozjímat a učit se.
Mezi mými apoštoly byl jeden obzvláště milovaný, Jan. Poznal důvěrnosti mého milosrdného Srdce. A mezi apoštoly byl jiný, s pyšným srdcem a nečistou duší, který navzdory mému milosrdenství skončil jako zoufalec v pekle. Nechtěl přijímat podněty mé lásky a mého Milosrdenství, ale naslouchal úkladnému hlasu nejhanebnějších vášní.
A kdo pak byli světci? Byli to moji praví přátelé. Mohl bych pokračovat a citovat svoji nauku, připomenout tvé paměti fakta a příklady, ale myslím, že to postačí.
Žehnám ti, můj synu. Obětuj Mi svá utrpení a spoj je s mými, aby zasvítilo světlo v duši toho, kdo žije ve tmách.
60 NEJKRÁSNĚJŠÍ KVĚT
25. listopadu 1975
Co je nejkrásnější květ nebe i země? Jaké je nejkrásnější dílo mého tvoření?
Co je, můj synu, nejdražší božské Trojici? Je to Neposkvrněné Srdce mé Matky, vaší Matky, předmět věčné lásky trojjediného Boha.
Nuže to, co je nejdražší jeho Srdci, chtěl Bůh jako dar darovat vám. Úchvatný a vonný květ má v sobě vůně všech ctností, květ, který nemá konkurence ani na nebi, ani na zemi, je tak vzdálen pro svou krásu i od andělů a i ode všech tvorů na zemi.
Bůh na ni patřil od věčnosti, Bůh si ji zamiloval a učinil ji navěky předmětem svého zalíbení. Bůh ji chtěl mít vedle sebe při uskutečňování svého nekonečného plánu lásky. Spoluvykupitelku, Matku, Královnu učinil mocnou.
Před ní se sklánějí nebeské zástupy a lidské generace ji nazývají blahoslavenou.
Bůh tak miloval lidi, že dal za ně svého Syna a po Synui Matku. Ale lidé ne vždy projevovali a projevují, že pochopili Boží dar, květ z neposkvrněné čistoty, lásky a velkodušnosti. Jedinečný květ, který neměl, nemá a nebude mít rovného. Je to
mistrovské Boží dílo, ve srovnání s ním všechno je bledé a všechno je málo.
A tato Matka je schopná lásky bez hranic. Ti, kteří to nepřipouštějí, protože říkají, že nevěří Tak četným zásahům mé Matky ve prospěch lidstva, ti nevědí, co je láska. Mají srdce vyprahlé. Jejich mysl je zatemněna do té míry, že nevidí.
Neznáte lásku
Již jsem ti řekl, že víru, naději a lásku není možno nikdy oddělovat. Jsou (tak trochu jako osoby v Trojici) rozličné, ale spojeny v jedno všechny tři. Jak
by tomu mohlo být jinak?
Jsou to nadpřirozené ctnosti, které uděluje duši každého křesťana sám Bůh, aby se tak křesťan stal Božím dítětem, spoluúčastníkem jeho přirozenosti, a tedy podobným Bohu. Ubohé moje děti, ubozí kněží, jak ubohý je váš život; neznáte lásku! Jak smutný je váš život; neznáte hlavní hybnou sílu vaší radosti, naději. Neznáte sílu, která dává zvítězit nad zkouškami a těžkostmi; jak porušená je vaše přirozenost!
Svět a ďábel stále kladou překážky vaší cestě; proto se často ocitáte na zemi. Proč jste tak nepokojní a odbojní? Protože tam, kde není láska, tam je odpor, který degeneruje nezřídka i u mých služebníků, k nenávisti. Ne, moji synové, nejsou žádné neutrální zóny; kdo není v pásmu nekonečné Boží lásky, je v pásmu nepřítele Boha i člověka, v pásmu Satana.
Proto nevěřit a také pochybovat o nesčetných zásazích mých a mé Matky ve prospěch lidstva (zásahy, které se vždy děly podle potřeby doby) je totéž jako
popírat, že Bůh je láska, a popírat skutečnost Květu nejkrásnějšího na nebi i na zemi, jakým je Neposkvrněné Srdce mé Matky.
Láska nevyhnutelně tíhne k milovanému objektu, láska se na milovaný objekt vylévá. Kdo to nechápe, nechápe přirozenost lásky.
Kolik času a kolik duší se ztratilo pro nespravedlivé překážky našim zásahům! Jak strašná je to odpovědnost!
61 LÁSKA BEZ MEZÍ
25. listopadu 1975 Láska směřuje k sebeobětování. Bůh, který nekonečně miluje svého Syna, obětuje Ho za spásu lidstva, Syn, který nekonečně miluje Otce, přijímá, že zemře za lidstvo. Nebeský Otec a Maria milují nekonečně svého Syna a darují Ho za spásu lidí. Láska Syna k Otci a k lidem se setkává v jeho milosrdném Srdci, tak jako láska mé a vaší Matky k trojjedinému Bohu a k vám se setkává v jejím Neposkvrněném Srdci. Ale co vědí o tajemství této lásky moji nevěřící kněží?
Z toho vyplývá jejich duchovní vyprahlost, proto nechtějí trpět! Ale utrpení duše je láska...To pochopily duše-oběti. Ale co o tom vědí kněží, co dávají duším, když sami postrádají lásku? Protože nic nemají, hledají jen sebe a slovy pokrytecky hovoří o lásce. Jejich strojená slova jsou chladná a zbavená schopnosti proniknout k srdci. Jsou to nájemníci, kteří dělají vše, jen aby uspokojili sebe, nevědí, co to znamená Boží vůle, protože to předpokládá lásku.
Jsou to egoisté. Ba co více, jsou naplněni pýchou. Jsou to nájemníci, kteří zítra, až vnikne do stáda vlk, aby uchvátil ovce, utečou hodně daleko a zanechají za sebou zkázu. Zradí Boha i bratry, nevidí nic, jen sebe.
Jak by mohli milovat, když nepoznali lásku? A to vinou těch, kteří nechali do prázdna padat podněty mé milosti. Jak strašný pohled, jak temnou oblastí jsou tito moji kněží a synové Církve! Jaký chlad a led je kolem nich!
„Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.“ Ano, ve smrti, protože duše bez lásky je mrtvá; jsou v temnotě, takže nevidí, nevěří tomu, co prosté duše věří a vidí. Jsou mrtvou zátěží pro Církev, jsou to údy mého mystického Těla zasažené rakovinou, jsou jeho utrpením a nevyčíslitelnou škodou pro duše. Uschlé větve oddělené od kmene, jako zlořečený fík, který rodil jen listí bez plodů.
Pýcha a předsudky způsobily, že sešli z cesty, nejsou schopni vystoupit na vrchol svaté hory. Je třeba s nimi otřást, probudit je ze smrtelného spánku, kterému propadli.
– A jak, Pane?
Vždyť to víš, synu: pokorou, modlitbou a utrpením. Pokorou se přemáhá pýcha, utrpením se zapaluje plamen, modlitbou se získává Boží smilování a milosrdenství.
62 UTKAT SE S NEPŘÍTELEM
26. listopadu 1975
Já, věčné Slovo Otcovo, jsem promlouval k lidem a oznámil jsem pravdu. Pravda vyzařuje světlo a světlo je nezbytné, protože na hříšné lidstvo sestoupily stíny smrti, pokryly je a uvěznily do strašného a jedovatého sevření.
Nastal boj. Je to boj mezi světlem a temnotou, mezi pravdou a lží, mezi životem a smrtí. Hříšní prarodiče běží, aby se skryli uprostřed stromoví, mají strach; cítí potřebu zahalit se, stydí se, pozorují první důsledky hříchu.
Ale Já, Boží Slovo, Světlo světa, jsem ozářil prarodiče zahalené v temnotách smrti pravdou a světlem, a když jsem obdržel jejich doznání, předpověděl jsem vítězství prostřednictvím Marie. „Kladl jsi úklady ženě, žena ti rozdrtí hlavu, budeš se plazit po zemi a žrát prach a budeš zlořečený mezi všemi živočichy, kteří naplňují zemi.“
Hle, válka vstoupila na svět, počátek souboje bez ustání, bez oddechu, který bude mít dohru na konci časů u posledního soudu. To bude velký den, který zpečetí božským znamením mé veliké vítězství, vítězství Božího Slova a Světla světa nad lží.
Vy, moji synové, od stvoření a pádu až do dnešních dnů jste ještě nepochopili, že celé dějiny lidstva se soustřeďují v této válce. Řekl jsem: celé lidské dějiny. Všechno úsilí temných sil zla spočívá právě v tom, odvést lidského ducha od reálného vidění tohoto dramatického a ustavičného boje mezi Mnou, Božím vtěleným Slovem, a Satanem a jeho legiemi.
Celé dějiny spásy se odehrávají zde. Dějiny mystického Těla se soustřeďují zde. Dějiny lidstva mají v tom svůj smysl. Že toto všechno nepochopili mnozí
biskupové a mnozí, mnozí kněží, je paradoxní! To je důvod, proč jsme se dostali do této katastrofální situace. Jestliže ti, kteří mají bdít, neznají nebezpečí, před kterým se mají chránit, na co se soustřeďuje jejich pozornost?
Jestliže ti, kteří mají vést, neznají správnou cestu, co je to za vůdce?
Jestliže ti, kteří mají bojovat, nepoužívají správné zbraně, jsou určeni k prohře. Tak tomu bylo na počátku: Adam a Eva měli dostatek sil, aby porazili nepřítele, ale byli nezkušení ve způsobu, jak se bránit proti nástrahám lži, kterou neznali.
Nemůžete ignorovat
Pro vás je velmi závažné, že nemůžete ignorovat po dlouhých staletích boje, jaké povahy je nepřítel, se kterým se musíte střetnout. Adam a Eva hledali omluvu pro svůj hřích; poté co zhřešili, poukazovali na vinu protivníka.
Tak to dělají mnozí biskupové a kněží v marných pokusech oddálit svou odpovědnost. Měli a mají strach přiznat svou odpovědnost. Z důvodů osobní prestiže ustupují Nepříteli, a to nesčíslněkrát; na prvním místě je osobní prestiž, vlastní důstojnost...
Stali se domýšlivými balonky puštěnými do větru a zanedbali povinnosti, které mají stát na prvním místě. Ustoupili lidským ohledům a jiným malichernostem nedůstojným pro pastýře duší.
Především nepoužili správné zbraně! POKORU-CHUDOBU-UTRPENÍ-MODLITBU. Jak jich mohli používat další? Řeknou, že se modlili. Ale modlitba, která měla stát na prvním místě, měla dostat nejvíce času, ve skutečnosti se ocitla na místě posledním.
Pozval jsem kněze a biskupy ke srovnání, aby porovnali dříve, než bude pozdě, svůj život s mým životem zde na zemi, svou cestu s mojí cestou. Zde mohou vidět skutečnost, aniž by se mýlili. Kdyby k tomu měli skutečně odvahu, musel by se vynořit v tomto poctivém srovnání všechen hnis, který v sobě nosí.
Neplatí pro ně příklad velkých biskupů? Neříká kněžím nic svatý farář arský? Přehlížený a pohrdaný, trávil hodiny a hodiny na modlitbách, ale milost Boží v něm byla tak velká, že by dokázal obrátit i skály. Nesmíte se přizpůsobovat době, doba se musí přizpůsobit vám. Jak velkou odpovědnost máte v tomto boji! Jestliže jste biskupy a kněžími, jste jimi právě kvůli tomuto boji. Bez toho boje nemá vaše existence smysl.
Synu, žehnám ti. Neboj se, dívej se na Mne, dívej se vpřed na svou cestu, až k velkému setkání. Pak se trny změní v obdivuhodné růže nepoznané na této zemi v jejím vyhnanství.
27. listopadu 1975
Synu, miluj Mě, uvědom si,ž e přede Mnou nic není velké a nic malé. Vzpomeň si, že právě v malých věcech můžeš ukázat, že Mě miluješ, že Mě miluješ velmi vroucně. Úsměv pro osobu, která tě dráždí, pokoření na pravém místě, přemožená netrpělivost, velkodušnost při odpovědi na podnět milosti, přesnost ve styku s druhými, ochota a umění naslouchat (a tak bych mohl pokračovat), to jsou věci malé a velké, které obohacují duši. Působí Mi radost a jsou projevem autentické lásky. Chtěl bych, synu, abys Mě tak miloval. Tak obšťastníš svého Ježíše. Kdo je Mi věrný v maličkostech, bude Mi věrný i ve velkých věcech.
Chtěl bych ti ukázat, jak bych chtěl formovat kněze, který je vnímavý a pozorný ke znamením milosti, přirozeně nikoliv bez jeho souhlasu. Někdy by stačilo, aby nekladl překážky mému dlátu při díle, které nejenže obohacuje kněze o zásluhy a ctnosti, ale které z něho vytváří mistrovské dílo Svaté Trojice. V něm má zalíbení Otec, raduje se z něho Duch Svatý, který si pak poslouží jeho rty, aby zjevoval moudrost, která přináší světlo duším. A je s ním spokojen i Ježíš Kristus, který z něho udělá vodopád milostí pro duše, které s ním přijdou do styku. Ježíš z něho udělá své druhé Já, takže bude k sobě přitahovat silou utrpení a modlitby. Bude tak jako Já triumfovat v pokořeních a v nepochopeních těch, kteří ho obklopují.
Kněz, jakého chci, musí být pozorný k mému slovu. Kněz, jakého chci, musí být otevřen ke Mně v sebedarování Mně i bratřím, tak jako Já jsem se celý daroval Otci a vám všem. Kněz podle mého obrazu musí být mužem modlitby.
Vyprahlá poušť
Můj synu, jak kritická je situace v mé Církvi! Modlí se málo nebo špatně, je to modlitba jen formální. Proto je tak málo povolání.
Jak bych mohl probouzet povolání, když by se z nich měli stát přisluhovači Satana, protože taková je často skutečnost. Řada kněží místo aby sloužila Mně, dala se do služeb démona. Moji praví kněží vědí dobře, že modlitbě je třeba věnovat mnoho času; jen modlitbou a utrpením, dnes nenáviděným, se kněz stává silným mojí silou.
Kněz, jakého chci, musí žít vírou. Je nemožné, aby kněz nebyl mužem víry. Ale myslíš, že ti, kteří Mě opustili, aby běželi za přeludy a radostmi světa, měli víru? A myslíš, že mají velkou víru alespoň ti, kteří zůstali? Bohužel...Jak strašnou bídu, jak vyschlou poušť způsobil Nepřítel v mé Církvi!
Kněz, jakého chci, kněz, který očišťuje Církev pro nový život, musí mít také výheň lásky. Nepřišel jsem na zem právě proto, abych zde zapálil oheň, a co jiného chci, než aby vzplál, až se stane velkým požárem? Ale srdce mnoha pastýřů a kněží jsou nadmutá jen pýchou a egoismem.
Pravý kněz dychtí ve dne v noci po Mně jako jelen prahne po pramenu čisté vody.
Myslíš, že kněží této generace Mě vyhledávají? Nikoliv, touží po autě, po manželství, milují veřejná místa a nemravné filmy, jsou přilepeni k obrazovce.
Někteří mají srdce pro všechny marnosti a pohodlí, jen ne pro Boha. Všechny věci jsou jim přednější než Bůh!...
Nemají odvahu
A biskupové? Někteří spí. Když se probudí, nemají odvahu zasáhnout, a tak hledají nové prostředky, nové cesty. Nové cesty neexistují, jako neexistují jiné
prostředky mimo ty, které jsem stanovil jako plody vykoupení.
Biskupové se ve jménu rozumnosti dopouštějí nerozumností. Kolik už jich natropili k velké škodě duší a Církve, kterou mají vést! Ve jménu rozumnosti spí, protože v mnoha případech jsou ustrašení a předstírají lásku a péči, kterou nemají, a otcovství, které namnoze není upřímné. Pracuje se z vypočítavosti; ale láska není vypočítavá, láska všechno překonává a neztrácí se v nicotnostech. Láska je oheň, který plane, který pálí a nedá se zastavit. Kdyby správně četli svatého Pavla v této věci, museli by přiznat, že jdou opačným směrem, než ukázal Apoštol.
V dřívějších poselstvích jsem zdůraznil, že moji kněží musí být svatí. Nyní jsem ti řekl, čím musí a čím nesmí být, aby byli svatí. Modli se za obrácení mých kněží!
64 MODERNÍ POKROK A POHANSTVÍ
2. prosince 1975
Moderní pokrok je ničivá zbraň, kterou Satan vzdaluje duše od pramenů živé vody, aby je pak opustil na poušti a nechal zemřít žízní.Ten, kdo měl uchránit duše pokřtěných před tímto velkým nebezpečím, se od něho nechal jen oslnit. Aniž by kladl odpor a odvrátil od stáda velké nebezpečí, kterému šlo vstříc, šel za Nepřítelem, který tak mohl odvést od světla víry stádo i pastýře.
Dokazovat ti, že je to pravda, se mi zdá zbytečné. Kdo by neviděl, jak je dnes znesvěcena rodina a uvedena do zmatku? Kdo by neviděl, že škola, která by měla být svatyní, se změnila v pekelný chaos, kde pod záminkou pokroku a evoluce doby jsou děti oficiálně zaškolovány do hříchu?
Kdo by neviděl, že film a televize se staly školami pro miliony a miliony žáků, kteří lačně polykají lekce o násilí, kriminalitě a smilstvu?
Jsou to katedry, z nichž je jed ateismu hlásán každou hodinu ve dne v noci lživými zprávami, filmy oslavujícími rozvody a potraty, písněmi podněcujícími k volné lásce a smyslnosti. Vyzvedá se nahota a nestoudnost v oblékání. Šíření bludů je každodenní záležitostí, kterou lidé přijímají jako projev nabyté svobody.
Ve jménu svobody
Ve jménu svobody se zabíjí,
ve jménu svobody se podplácí,
ve jménu svobody se podnikají zločinné akce.
To nemluvím o tom, co se páchá ve vilách, v soukromých domech, ve veřejných podnicích. Provádějí se zde nepravosti všeho druhu. Satan soustřeďuje všechnu svou nenávist proti lidské přirozenosti, aby ji degradoval, zničil všechen stud a smysl pro důstojnost, šlape po ní, ponižuje ji všemi způsoby, které vymyslela jeho vynalézavost.
A co říct o tisku, další pýše pokroku? Také v tomto prostředku zdomácněla služba zlu. Dobrý tisk je přijímán chladně a je mnohem méně rozšířen než špatný. Noviny slouží převážně ateismu. Je to pseudopokrok (pokrok materiální, ale úpadek mravní a duchovní) a je přijímán jako samozřejmost, pyšná přítomnost Zlého jako by v něm neexistovala, a tak zabíjí lidské duše
Nejenže se na toto zlo nereaguje, ale mnozí lidé je vyzvedávají a ti, kteří měli zlu stavět hráz, podporují satanskou invazi. Všechny tyto příklady a obyčeje hříšné civilizace jsou v úplném rozporu s mými zásadami a přikázáními.
Odtud ta nespoutaná horlivost smířit nesmiřitelné u mnoha mých služebníků a pastýřů, kteří by chtěli všechno změnit a reformovat. Odtud ten příva inovací, které provádějí ti, kteří chtějí současně sloužit dvěma pánům. Chtěli by slévat dohromady světlo a temnotu, učinit dovoleným to, co není dovoleno a co rozmnožuje v mé církvi pohoršení, roztržky a rozdělení.
Tito novátoři zapomněli na to hlavní a nejdůležitější, co je třeba obnovit: sebe samy. Kdyby se opravdu obnovili, postupovali by s moudrostí k užitečné a vhodné reformě.
Pro spásu duší
Ti, kteří se dnes dovolávají mého Milosrdenství, by měli pravdu, kdyby nezapomněli na to nejdůležitější: Neplatí duše více než tělo? Jestliže ano, bylo by to milosrdenství, zachránit těla, kdyby zahynuly duše?
Já nejsem Bůh pomsty, jsem Bůh nekonečné lásky, od věčnosti vás nekonečně miluji. Nechci zkázu lidí, protože jsem láska, a chci jejich věčnou spásu. Opustili jste Mě, vytlačili jste Mě ze své pohanské civilizace, kterou jste přijali a se kterou jste začali vyjednávat, a snížili jste se k nedůstojným kompromisům.
Nyní začínáte zmateně pozorovat propast, kterou máte pod nohama, a dovoláváte se Milosrdenství. Mým Milosrdenstvím bude právě to: zabránit duším, aby nezahynuly, neboť nadchází hodina spravedlnosti, která je spojena s Milosrdenstvím a která způsobí, aby moje Církev začala nový život a směřovala k cíli, který jsem jí určil.
65 PŘEŠLI K NEPŘÍTELI
3. prosince 1975
Já Ježíš, vtělené Slovo, vidím dnes Církev ve zcela jiné podobě, než v jaké jsem ji na počátku ustanovil. Co zůstalo z původní struktury? Téměř ji nepoznávám...
Jsou dnešní biskupové tehdejší apoštolové? Vede je stejná horlivost a nezištnost jako v první době? Stejný duch pokory a chudoby? Jsou dnešní kněží podobní tehdejším učedníkům? Nikoliv, můj synu.
Nechci říct, že na začátku nebylo slabých a dezertérů, ale duch těch dobrých byl duch Boží. Víra, která je oživovala, naděje, která je podpírala, byly od Boha, láska, která je spojovala, byla pravá láska, takže když pohané pozorovali ducha, který je oživoval, říkali: „Hle, jak se milují!“ a to je k nim přitahovalo.
Dnes se, synu, mají věci jinak. Stále, s výjimkou těch skutečně dobrých a svatých, ani biskupové nemilují Kristovou láskou své kněze, příchylné navenek, ale uvnitř chladné jako kov.
A vzájemná láska mezi kněžími, to jsou spíše prázdná slova, více než bratrství vládne nepřejícnost. Jsou vždy ochotni spojit se s kýmkoliv, aby dali spolubratru co proto, jsou ochotni stát se Božími advokáty proti jinému knězi. To ani nemluvím o závisti, žárlivosti, odporu, které stále bublají v ďáblově hrnci spolu s pomluvami, jimiž Satan skrápí moji Církev těchto dnů. Připomínám urážky mého mystického Těla způsobené hříchy proti šestému a devátému přikázání. Bezpočet je svatokrádeží, ale ty se přecházejí s lhostejností, jakou neznal ani Jidáš.
Nemohu dovolit, můj synu, aby duše stále padaly do pekla. Nemohu zůstat pasivní, když pro tak mnoho duší se stává neužitečným mé nekonečné utrpení, má krev, marná je sama moje smrt.
Mé nekonečné Milosrdenství si žádá spravedlnost proti nespravedlnosti, která proniká od Satana, vraha a lháře, za volné spolupráce a spojenectví osob, které
se spolupodílejí na zkáze duší, Mnou milovaných.
Strašná odpovědnost
Nepřežil bys to ani o chvíli, kdybych ti ukázal tu strašnou odpovědnost za tuto zkázu, zhoubu a rány duší, jakou nesou zasvěcené osoby, které se staly spolupracovníky sil pekelných. Chci, aby všichni vzali na vědomí, že kvůli mravnímu a duchovnímu zlu v mé Církvi nemůže být už oddalována hodina očištění ani na prosby mé Matky, ani pro utrpení duší-obětí, ačkoliv je tak účinné. Spása duší je natolik závažná, že žádná jiná věc nesmí dostat přednost. Bůh vidí to, co vy nevidíte a nemůžete vidět. Boží milosrdenství, trpělivost a velkodušnost jsou mnohem větší než každá vaše představa, ale nemohou tolerovat zkázu duší, ke které dochází skrze hříchy ve dne v noci.
Můj synu, kdy si konečně lidé, tak zdlouhaví v chápání, uvědomí marnost všech
těch věcí, pro které ztrácejí čas a energii? Nemluvím o těch, kteří jsou daleko, jen o těch, kteří se nazývají mými následovníky, ale ve většině staví Boha a duše na poslední místo. Pro Boha a pro své duše by neučinili žádnou z těch obětí, které denně přinášejí pro vrtochy svého těla, jež se stalo idolem.
A pomysli na ostatní, co od nich mohu očekávat...Ale to, co Mi působí největší bolest, je skutečnost, že moje hlídky, moje zasvěcené osoby v tak velkém počtu přešly k Nepříteli.
Vy ovšem nevidíte to, co vidím Já. Vidím vše, i myšlenky, i ty nejskrytější. Vy nemůžete pochopit nekonečný smutek mého milosrdného Srdce a smutek Neposkvrněného Srdce mé Matky. Kráčí se po stezkách pokrytectví, ale nikdo nechce vstoupit na cestu Kříže a modlitby.
Pro dnešek stačí. Žehnám ti; obětuj Mi svá utrpení. Nyní jsou veliká, ale jen tím, že Mi je obětuješ s láskou, daruješ mému Srdci radost.
3. prosince 1975
Žádám o požehnání pro kněze, kteří se spojili do zbožného sdružení a začínají zítra adorace prvního pátku v měsíci, jak jsi žádal.
Synové, moje radost a moje rozkoš je být s vámi. Miloval jsem vás od věčnosti, jste předmětem mé lásky. Proto jsem chtěl, abyste byli zde, nyní i v budoucnosti. Mnozí na Mne zapomněli, mnozí Mě urážejí, napadají, zrazují, probodávají. Moje láska nenachází odpovídající odpověď, která by byla pro Mne přiměřená, a Já, Bůh, hledám ji u vás, a vy jste odpověděli na moje pozvání.
Když i vy Mne budete milovat, jako Já vás miluji, vytvoří se mezi Mnou a vámi nové vztahy přátelství. Moje přátelství, které vám nabízím Já, Bůh, váš Stvořitel a váš Pán, vaše Všechno, Alfa a Omega, je to nejcennějšía nejkrásnější, co vám mohu dát.
Budete přicházet všichni společně aspoň jednou za měsíc, abyste byli se Mnou, tak jako jsou spolu přátelé, přijdete se modlit a přinášet dostiučinění za ty, kteří mé přátelství odmítají. Buďte vytrvalí; střežte se nástrah Nepřítele, který bude dělat všechno, aby vám bránil ve vašich dobrých předsevzetích.Přicházejte s otevřeným srdcem a Já je naplním svými milostmi a svými dary. Synu, bude to krásné, setkávat se zde s vaším Ježíšem.
67 DEJ MI SÍLU PROTI TVÝM NEPŘÁTELŮM
6. prosince 1975
„Da mihi virtutem contrahostes tuos.“ (Dej mi sílu proti tvým nepřátelům.) Synu, to jsou slova, která by měl mít každý můj věřící, každý můj kněz nejen na rtech, ale měl by je pronášet v srdci a v mysli s pokorou v duchu prosté víry. Ne nadarmo jsou tato slova určena pro mé křesťany a zvláště pro mé kněze. Kromě toho, že je to modlitba, je to také velmi důležité varování, je to vymezení zvláštního poslání křesťana jako Kristova bojovníka v neúnavném boji proti temným silám pekla, nepřítele Boha a spásy duší.
Přátelé Satana
Mluvil jsem dříve o mnoha protikladech v mé Církvi. Zde je jeden z těch křiklavých: modlíte se, žádáte sílu proti Nepříteli, ale vůbec v něho nevěříte, nebo jen velmi málo, a pak odmítáte proti němu bojovat přiměřeným způsobem.
Je to, jako by vojáci a důstojníci žádali o zbraně a pak je odmítali používat. Není to, můj synu, nevysvětlitelný a neomluvitelný protiklad? Ale ten nabývá hrozivějšího aspektu, protože se proti nebezpečnému nepříteli nejen nebojuje, ale dokonce s ním někteří příliš často spolupracují, podněcují ho v jeho ničivé činnosti v duších. Kolik je heretických kněží, pyšnýcha odbojných, kolik je nevěrných křesťanů, kteří se rouhají, přátelí se více se Satanem než s Bohem!
Přišel jsem na svět, abych vzal z rukou Satana a jeho legií zpět to, co Mi vyrval svým podvodem a lží. Bojoval jsem a vyhrál svou bitvu pokořením Vtělení, vytrvalou modlitbou a nekonečným utrpením mé oběti, bezpečnými zbraněmi neklamného vítězství nad nepřáteli Boha a duší. Neřekl jsem jasně: „Kdo chce za Mnou přijít, vezmi svůj kříž a následuj Mne“? Jinými slovy, neřekl jsem jasně: Kdo chce být mým následovníkem, ať dělá to, co jsem Já udělal jako první?
Přenechávám ti, synu, abys posoudil, zda křesťané, kněží a pastýři dělají to, co jsem učinil Já. Nikoliv, můj synu, je jich málo, velmi málo, kteří jdou za Mnou až na Kalvárii a nesou svou trnovou korunu. Pozoruj velký kontrast mezi mým a jejich životem, mezi mou a jejich cestou, mezi mým a jejich dílem. Jdou zřetelně opačným směrem.
Je to skutečně tragická a dramatická situace, která nemůževyústit nikam jinam než do očištění. Zaslepenost mých křesťanů je neuvěřitelná stejně jako tvrdost jejich srdcí a nepřípustnost jejich chování; způsob života některých mých kněží je provokující. Nebojí se Boha, nebojí se jeho spravedlnosti. Zahynou a budou rozptýleni jako prach ve větru. Nikoliv Já je zničím, ale jejich zatvrzelost. „Da mihi virtutem contrahostes tuos“ mají na rtech, zatímco každodenní skutečnost jejich života podporuje de facto plány na záhubu duší. Moji kněží se vyhýbají pečlivě využívat exorcismus, moc, která jim byla svěřena ještě před samotným svěcením, protože buďto nevěří, nebo tuší neúčinnost vzhledem ke kontrastu mezi jejich životem a životem věrného kněze, pro kterého je exorcismus vynikající zbraní na zadržení, omezení, neutralizování strašné drzosti Nepřítele.
Tma nad světem
Ó ano! Zvrácená a nevěřící generace, která každý problém redukuje na problém materiálního blahobytu a de facto neuznává duchovní hodnoty lidského života, ponižuje a přímo ničí lidskou důstojnost.
Můj synu, hluboká temnota zavládla nad světem; lidé otupěli, moji služebníci jsou lidem pro smích a vábničkou sil zla.To, co nejvíce zarmucuje moje milosrdné Srdce a Neposkvrněné Srdce mé a vaší Matky, je skutečnost, že láska je odmítána, světlo se zháší, Bohu se odporuje a dělá se vše, aby se zabránilo plánu spásy.
Je to jen lež na rtech – „Da mihi virtutem contra hostes tuos“. (Dej mi sílu proti tvým nepřátelům.) Ano, je to lež, která ukazuje propast, do jaké jste upadli, když jste nedbali na moje varování (a kolik jich bylo!), abyste uchránili lidstvo před
strašnou záhubou. Ale moji Nepřátelé nezvítězí!
Moje Milosrdenství, nikdy neoddělitelné od mé Spravedlnosti, nakonec zvítězí. Bude triumfovat moje a vaše Matka, zažene temnoty, které pokryly svět, aby vrátila lidstvu dobro a spravedlnost. Moje Církev bude krásnáa očištěná, znovuzrozená k novému životu. Zaujme na světě místo, které jí patří, a národy ji uznají jako Učitelku a Vůdkyni celé velké rodiny. Žehnám ti, synu, a žádámo tvé utrpení a lásku
7. prosince 1975
Dnes, 7. prosince, o vigilii svátku Neposkvrněného početí mé a vaší Matky, veliké slavnosti na nebi i na zemi, chci hovořit o Ní, mystické růži nebes i země. Chci ti vyprávět o Ní, nejkrásnějším stvořeném květu, mistrovském díle mé Moudrosti, mé Moci a mé Lásky.
Už jsem ti řekl o tomto květu, o jeho jedinečné kráse, kterému není a nebude rovného v čase ani na věčnosti. Je stvořen z neposkvrněné nevinnosti, je stvořen z nesrovnatelné krásy, je stvořen z lásky. Je ze Mne, trojjediného Boha.
Já jsem lilie polní; Ona uchvátila mé světlo; Já jsem Láska, Ona uchvátila mou lásku. Maria, mystická růže, je čistota, světlo a láska. Ve středu této mystické růže je láska. Jako rozpálená výheň vyzařuje teplo, které se šíří na nebi i na zemi, zaplavuje a prostupuje všechny a všechno.
Ona je Otcova radost, jeho milovaná a nejdražší dcera. Ona je šlechetná Matka, která Mně, Slovu, darovala své lidství. Ona je milovanou nevěstou Ducha Svatého, který do ní vlévá nekonečnou hojnost svých darů.
Je stvořena z lásky
Ale růže nemá jen květ, růže má i stonek, má listy, které ji zdobí a doplňují její krásu, růže má své úžasné barvy. Mystická růže má ve svém středu barvy nadpřirozených ctností víry, naděje a lásky; tyto barvy jsou odstupňovány v odstínech až k zlatu na okrajích, aby naznačily, že je mystickou růží nejen ráje, ale také Církve na zemi.
Listy, které ji zdobí, jsou symbolem kardinálních a jiných ctností; pevný stonek s ostny symbolizuje obranu proti každému pokusu zneužití ze strany viditelných i neviditelných nepřátel.
Mystická růže má svou vůni, která zaplavuje všechny duše, které jí důvěřují a které se jí svěřují. I tato vůně je obranou proti útokům moci zla. Mystická růže, nekrásnější květe nebe i země, nikdo ti nemůže uškodit. Jsi trvalým a neměnný objektem Boží lásky, úcty andělů a svatých.
69 ANI DNES NEVĚŘÍ
8. prosince 1975
Já, Ježíš, jednorozený Boží Syn, jedno s Otcem i Duchem Svatým, během tří let svého veřejného působení jsem několikrát jasně a přesně ukázal apoštolům a učedníkům, že je nutné, aby zrno bylo vloženo do země, aby umřelo a mohlo přinést hojné plody.
Ale ani učedníci, ani apoštolové to nechtěli pochopit, i když moje slova neobsahovala žádné dvojznačnosti. Nikdy nepochopili důvod mé smrti a mého strašného utrpení; a kolikrát jsem o tom mluvil, vždy bez výsledku. Uskutečňoval jsem svůj plán lásky pro spásu lidí (plán, který začal v mém pokoření a chudobě, v poslušnosti a utrpení, v ustavičné modlitbě), a oni nechápali, protože nechtěli přijmout strašnou hodinu temnot.
Já jsem připravoval svou Církev na klíčení v pronásledování od velkých a mocných, ale nenacházel jsem pochopení u svých nejmilejších. Byl jsem Bohem
člověkem, který koná zázraky, ale nevěřili Mi. Vzepřeli se proti hodině temnoty mého umučení a smrti se slepou houževnatostí, s absurdní umíněností.
Pouze jedna bytost měla naprostou jistotu o nevyhnutelnosti hodiny temnot, která doléhá na svět: moje Matka. Celý život bylo její Neposkvrněné Srdce probodené vizí mého umučení a smrti.
Můj Synu, dnes jsou věci stejné jako tehdy, ale za tuto situaci není možno obviňovat Mne, ale toto zvrácené pokolení, které odmítá Boha Satanovým hříchem, zůstává nekající a nevěří mým slovům.
Nehovořila moje Matka jasně a s láskou v Lurdech, ve Fatimě a na tolika nesčetných místech? A kněží neuvěřili. I Já jsem mluvil, a neuvěřili. Před dvěma tisíci lety muselo Zrno zemřít, aby se zrodil mocnýa životný výhonek. Hlava rodící se Církve se musela obětovat ve zničení pro všeobecnou spásu. Tehdy obětovala Hlava samu sebe, aby zaplatila nezaplatitelný dluh božské Spravedlnosti.
Dnes celé Mystické tělo, které se stalo neplodným fíkovníkem pro démonické zamoření ateismem, má být vrženo do země jako obilné zrno, aby umřelo a znovu se zrodilo v plodném božském životě. To odpovídá přesně neodvratným požadavkům mé spravedlnosti a mého milosrdenství.
Vpravdě vám pravím, jestliže se znovu nenarodíte, nevejdete do nebeského království. Aktem nekonečného Milosrdenství a Spravedlnosti je tajemství
Vykoupení. Aktem Milosrdenství a Spravedlnosti je hodina očišťování.
Vykoupení se uskutečňuje
Vykoupení pokračuje, vykoupení se uskutečňuje. Moje Milosrdenství vyžaduje vaši spásu, moje Spravedlnost zadostučinění za dluhy, které jste nadělali jako živé údy, svobodné a rozumné, schopné chtít nebo odmítat dobro i zlo, tedy odpovědné za své jednání.
Nelekej se, můj synu. Milosrdenství požaduje, aby všichni byli varováni jak vnitřními, tak vnějšími znameními. Kdo chce porozumět, ať pochopí; ale kdo zachvácen pýchou tvrdošíjně trvá na tom, že chce zahynout jako Satan, ať zahyne.
Odvahu! Ať se tvoje duše nestrachuje, v jednom i druhém smyslu odměním tvou učenlivost a budu tě chránit, i když tě neušetřím utrpení. Jaká je to slepota a zatvrzelost!
Pokolení nevěřící a zvrácené, co jsem ještě mohl udělat, abych tě uchránil hodiny temnot, hodiny krve a smrti, která se blíží? Co jsem ti mohl dát, a nedal
jsem ti? Dal jsem ti svoji lásku, svoje otevřené Srdce. Dal jsem ti lásku mé i tvé Matky! Mnohokrát přišla na zem, aby burcovala vaši ospalost, aby vám připomněla velké skutečnosti víry, aby vám ukázala správnou cestu, kterou je třeba jít.
Uzdravím svou Církev
Uzdravím národy. Uzdravím Církev. Už nebude teologů, kteří, zatemněni pýchou Satana, místo aby byli světlem, stali se temnotou a rozšířili zmatek a dezorientaci nezdravým učením.
Já jsem Bytost naprosto jednoduchá a všechno, co ze Mne vychází, je jednoduché, zatímco mnozí z nich jsou komplikovaní. Já činím jednoduchým to, co je složité, a oni komplikují, co je jednoduché. Nediv se, že nepřijímají tato poselství, že je s pohrdáním odmítají. Jako kdysi učení v chrámě, nikdy nepřipustí pravdu, která nepochází od nich, protože oni nepatří pravdě.
Neboj se! Žehnám ti. Daruj Mi sebe, takový, jaký jsi, se vším, co máš. Daruj Mi své utrpení: uzavřu je do svého milosrdného Srdce, abych je odměnil deštěm milostí. Zachovej Mi lásku!
12. prosince 1975
Boží Prozřetelnost stanovila, aby lidé putující po této zemi byli ve styku s Bohem Stvořitelem, Pánem, Spasitelem a Posvětitelem pomocí zvláštních znamení a prostředků.
Tyto prostředky jsou rozmanité, ale všechny slouží stejnému účelu. Bůh může s vámi komunikovat i bez těchto prostředků. Používání těchto prostředků, které regulují vaše vztahy k Bohu Stvořiteli a Pánu, se nazývá „zbožnost“. Zbožnost je ctnost veliké důležitosti, protože slouží duším, aby se pozvedaly k Bohu, chválily Ho, děkovaly Mu, oslavovaly Ho a vyjadřovaly své city, prosby a prosily za odpuštění spáchaných hříchů, aby se spojily s hlasy všeho stvoření a spolu se všemi tvory živými i neživými vzdávaly chválu Tomu, který je Alfa a Omega všeho a všech.
Zbožnost proto musí být ctností všech duší. Běda těm, které ji v sobě ničí; zhášejí v sobě všechno božské světlo a izolují se od Boha a stávají se očekávanou kořistí Satana. Člověk bez zbožnosti je jako člověk zbavený svých dovedností, který není schopen nikomu nic dávata od nikoho nic přijímat; člověk bez zbožnosti je zmrzačený a zbavený své svobody, odsouzený, aby byl otrokem ďábla. V jeho rukou se stane nástrojem zkázy.
Přestali se modlit
Z toho vyplývá důležitost této základní ctnosti, kterou se ateismus vždy snažil všemi prostředky a způsoby zničit v milionech duší.
Ateismus se může právem chlubit, že zničil tuto ctnost ve velkém množství křesťanů, dokonce i v duších mnoha kněží, řeholníků a řeholnic, kteří zaslepeni touto absurdní materialistickou civilizací uhasili v sobě pramen, který živil jejich vnitřní život a byl duší veškeré pastorační aktivity. Bez zbožnosti duše vyprahnou a proměňují Církev ze zahrady na poušť.
Kolik je kněží, kteří se už nemodlí!
Nemodlí se breviář, nemodlí se růženec, ten pro ně „byl dobrý pro jinou dobu“, nekonajírozjímání. Místo toho si zavedli rádio, televizi, písničky, četbu a jiné věci, o kterých je lépe pomlčet.
Světla víry, naděje a lásky pohasla, proces rozkladu božského života je takřka dokončen. Bůh je sesazen z trůnu, na jeho místo je nastolen mýtus sociálního pokroku a pomyslná sociální spravedlnost, kterou není
možno vůbec uskutečnit, protože je jasné, že sociální spravedlnost není možno uskutečnit bez opravdové svobody a bez Boží pomoci.
Otevřít oči
Synu, můj Náměstek na zemi zná a sleduje rostoucí morální rozklad mého mystického Těla a velmi tím trpí. Trpí, protože mnoho kněží a nejeden biskup
nechtějí slyšet jeho četné výzvy k víře, opravdové zbožnosti, jedinému prameni duchovní plodnosti.
Kdo neslyší papeže, neslyší ani Mne, kdo ignoruje papeže,i gnoruje Mne, kdo nenásleduje papeže, ani Mne nenásleduje. Na co čekáte, aby to otřáslo vaší strnulostí? Na co čekáte, aby to otevřelo vaše oči pro skutečnost, která vám hrozí? Chcete pasivně čekat, až budete pohřbeni v troskách?
Řekl jsem ti, synu, jak rád bych viděl v každé farnosti zbožné sdružení přátel Nejsvětější svátosti. Postarej se o to, neztrácejte čas, seznam s tím faráře, a znovu se rozhoří plamen v mnoha duších. Modli, se, můj synu, a podporuj modlitbu! (Před asi 8 roky se zjevil Pán Ježíš v Košicích na Slovensku panu Kováčovi a požádal ho, aby založil "Společnost přátel Eucharistie. Jeho žena píše o těch zjeveních knihy "Doteky nebe" a jejich vnučka Viktorka se přátelí s anděly a chodí do nebe na návštěvy - video: Eucharistie - Cesta života. Společenství přátel Eucharistie. (2023)
71 VNITŘNÍ SÍLA
13. prosince 1975
Piš, můj synu: V předchozím poselství jsem hovořil o důležité ctnosti. Všechny ctnosti jsou důležité, jako jsou důležité všechny údy těla, ale některé údy mají větší důležitost, jiné menší.
Ctnost, o které chci mluvit, je ona vnitřní síla, kterou křesťan nutně potřebuje, protože musí celý život bojovat proti silám Zlého.„Život člověka na zemi je boj.“ To je přehlížená pravda utopená v přemíře jiných církevních problémů, ačkoliv byse jí měla věnovat zvláštní pozornost a třeba ji chránit přede všemi nástrahami Nepřítele.
Tak jak krok za krokem poznává dítě duchovní těžkosti, s nimiž se potkává, jestliže si chce zachovat víru v Boha Stvořitele, Vykupitele a Posvětitele, tak také potřebuje, aby bylo stále více osvícené. Potřebuje pomoc, aby se cvičilo v ctnosti síly a učinilo si realistickou představu o základním boji a smyslu pozemského života, aby nakonec dosáhlo života věčného. Musí být vyzbrojeno nezbytnými zbraněmi pro boj, musí být poučeno, kdy a jak používat účinně tyto zbraně.
Lidé cvičí vojáky náročným způsobem v používání zbraní. Musí se účastnit cvičení, vysvětluje se jim, kdy a jak mají sáhnout k té či oné zbrani. Jen v mé Církvi, které nescházejí potřebné struktury, není pochopena důležitost tohoto ústředního pastoračního problému. Když se zanedbá toto, všechno ostatní zůstane okrajové, je to jen rámec. K čemu bude člověku všechno ostatní, jestliže nakonec ztratí svou duši?
Na čem závisí spása člověka
Všechna výchova a formace dětí, které vstupují do života a setkávají se se základními těžkostmi, musí být skloubena v těchto bodech, jak jsem o tom mluvil již dříve: stvoření a pád člověka, moje vtělení, umučení a smrt, Boží Slovo, které vysvobozuje lidstvo; moje vykoupení, moje mystické Tělo, které vyšlo z mého otevřeného Srdce.
Proč tak naléhám na tyto body, které tvoří páteř dějin lidského rodu? Protože na tyto historické skutečnosti se váže život všech lidí. Lidé se nemohou izolovat od tohoto boje, na kterém závisí věčná spása nebo věčné zavržení. Nikdo na tomto světě se nesmí domnívat, že se může utkat s nepřítelem, který ho převyšuje svou povahou i silou, bez přiměřené pomoci, kterou jsem mu zajistil a jejíž cenu dobře znáte.
Proto jsem chtěl, aby byla na světě moje Církev. Jejím cílem není pouze plodit Boží děti všemi způsoby a všemi prostředky, které vlastní. Ona jim musí dát také růst, živit je a bránit. Protože Církev tvoří nejen hierarchie, ale všichni pokřtění,
mají rodiče, vychovatelé a kněží velmi závažný úkol zabývat se od základu touto pastorací zaměřenou k tomu, aby lidé pochopili, co je jejich povinností: bojovat proti Satanovi, vtělenému zlu, v každém okamžiku svého života a užívat přitom v pravý čas přiměřené zbraně.
Tento boj musí mít pro křesťana přednost přede vším ostatním; je přece jasné, že ostatní věci mají cenu jen do té míry, v jaké slouží k dosažení cíle našeho života. Nikdy se nesmí zapomínat, že jsem z křesťana učinil vojáka, bojovníka. Jsou-li silní ve víře, pevní v naději, mocní v lásce, dobře vyzbrojeni a vycvičeni mohou se utkat s Nepřítelem s jistotou, že zvítězí, jako David porazil Goliáše.
Dětem se nic neodepře. Již od nejútlejšího dětství je každý jejich vrtoch uspokojen, všechno mohou říct, všechno udělat, splní se jim každé přání, a už v základní škole máme děti pod vlivem drog. Nikdy se od nich nepožaduje odříkání ani oběť. Není divu, že je ovládnou neřesti dříve, než se jako poupata otevřou životu. Mnozí rodiče těchto dětí se pokládají za dobré křesťany, čas od času se zpovídají, moji kněží jim dávají rozhřešení s velkou benevolencí a biskupové dále spí.
Dospěli jsme až do tohoto bodu zvrácenosti: základní problém se ztratil ze zřetele. Diskutuje se do nekonečna o nejrůznějších věcech, ale věřící se nesdružují kolem pastýře, aby studovali strategii týkající se největšího pastoračního problému.
Duševní choroby se neléčí mírnými běžnými léky, nádory se neléčí jakoukoliv mastičkou. I když chirurgický zákrok nikdo nevítá, neváhá se mu podrobit, když může zachránit život. Ale kolik je prázdných obav, když se jedná o nejvyšší dobro, jakým je duše! Váhá se a správné řešení se odkládá na neurčito. Slabost a nejistota některých biskupů a kněží jsou hlavní příčinou mnohého zla, kterým trpí
současná Církev. Zásah uvážený, ale rychlý, provedený ve správnou chvíli může zabránit velkým škodám, jimiž trpí současná církev.
Modli se, můj synu, obětuj všechna i malá utrpení, abys zmírnil nekonečný smutek mého milosrdného Srdce. Žehnám ti, nedělej si starosti s tím, co bude s tebou. Postačí ti vědomí, že jsi v mém Srdci.
30. prosince 1975
Říkal jsem ti o temných silách, o mracích, které zahalují mou Církev. Jsou to jen vyjadřovací prostředky, nebo skutečnost, které je třeba věřit? Synu, chci ti to dobře vyložit, proto ti připomenu slova proroka Izaiáše: „Hle, temnota přikrývá zemi, soumrak národy, ale nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad tebou jeho sláva.“
Přišel jsem na svět za tmavé noci
Noc časů zahalila lidstvo. Narodil jsem se v srdci noci, abych poukázal na temnoty, které zahalily celé lidstvo. Způsobil to Satan úklady, které nastražil prarodičům. Na místo světla milosti nastoupila u Adama a Evy a jejich potomků noc hříchu, nevědomosti a všeho zla.
Ne nadarmo bylo moje narození oznámeno zjevením hvězdy se zázračným jasem, který ozářil temnotu stáje, kde jsem se narodil. Přišel jsem jako Světlo světa, abych zaplašil temnoty, které zahalily lidstvo.
Těžká temnota zavládla na Kalvárii. Bylo pravé poledne, když jsem byl pozdvižen od země, ale v tu chvíli se světlo dne stále více zmenšovalo: nahradily je hluboké temnoty, protože jsem vydechl svého ducha. Vnější temnoty naznačují vnitřní temnoty kněží a zákoníků, farizeů a učitelů a všeho lidu, který ze zlomyslného sadismu chtěl být přítomen mému umučení a mé smrti.
Hřích pýchy
Synu, hřích přináší vždy temno, zvláště onen hřích Satanův. Hřích pýchy zhušťuje temnoty a přetváří je v naprostou tmu, takže zasažená duše již nevidí vůbec nic.
Nepomáhaly zázraky, které jsem konal během svého umučení, nepomohly zázraky, které jsem vykonal za celý svůj veřejný život. Ani Lazarovo vzkříšení,
kterému byl přítomen nejeden kněz a učitel Zákona, nedokázalo odstranit tmu z duší pyšných chrámových kněží.
A tak, můj synu, mnoho duší, mnoho kněží nevidí ani nyní mé zázraky, které konám nadále ve své Církvi. Moji smrt doprovázely neobyčejné jevy: Silné zemětřesení otřásalo zemí. Jeruzalémský chrám se v základech otřásal. Chrámová opona se roztrhla a někteří mrtví vstali. Oni, ti pyšní z chrámu, nic neviděli, nic nepochopili, ale setník, pohan, se bil v prsa a řekl: „Toto byl skutečně Boží Syn!“
Tma tedy působila a dále působí i dnes odmítání Boha. Proto ti opakuji, že mnozí nepřijali tato poselství. Proč jsem ti chtěl říct právě toto? Je zde velká analogie mezi současnou dobou a onou dobou za mého pozemského života, protože moje umučení se nyní znovu obnovuje v mém mystickém Těle. Proč ti to říkám? Protože kněží a farizeové nescházejí ani dnes a nejsou o nic méně pokrytečtí než ti tehdejší. Ty vidíš jen málo ze skutečného stavu mé Církve: formalismus, tolik formalismu... A kolik temnot!
Ano. Hodina temnot nebude otálet. Nebude otálet Velký pátek mé Církve.
Ale po něm dám vzejít zářícímu světlému jitru Zmrtvýchvstání. Žehnám ti, můj synu.
73 BUĎ VŮLE TVÁ
31. prosince 1975
Toužím pohovořit o jedné části modlitby, kterou jsem naučil své apoštoly: o mé vůli. Boží vůle je jedna a je všem známá; nikdo ji nemůže ignorovat, znají ji i nekřesťané. Tuto vůli znají dobří i bezbožní, i když jen málo lidí ji přijímá.
Tato vůle je zásadní. Všichni vědí, že Bůh chce jen dobro a toto dobro ode všech vyžaduje. Všichni vědí, že Bůh nechce zlo, za žádnou cenu. Zlo nemá a nemůže mít žádné ospravedlnění. Není cíle a důvodu, který by ospravedlňoval zlo, absolutně nikdy!
Pak je zde moje vůle, méně všeobecná, ale stále známá všem: chci zachovávání desatera přikázání. Všichni vědí, že chci úctu k životu všech, že chci úctu k svatému Božímu Jménu a svěcení svátečního dne, ale i dnes ho většina znesvěcuje hanebným způsobem.
Všichni vědí, že chci vzájemnou lásku manželů, úctu k rodičům a k dětem, poslušnost k ustanovené autoritě. Tato moje vůle je stále více pošlapávána.
Je zde Boží vůle méně známá, ale neméně zavazující. Je to vůle, jejíž splnění očekávám od lidí, kteří mají své místo v rodině, v Církvi, v občanské společnosti: tuto vůli můžete poznávat skrze modlitbu.
Můj Otec poskytuje světlo a zvláštní pomoc, aby si každý tvor našel své správné místo, následoval tak své povolání.
Vůle, která dopouští
Konečně je zde vůle, která dopouští, která by měla být přijímána v důvěře k mé Dobrotě, mé Lásce, mé Moudrosti. Nechci kalamity a neštěstí, které lidi sužují. Vyvoláváte je svou zvráceností, svou vzpourou proti zákonům Božím a zákonům přírody.
Dopouštím neštěstí, abych uskutečnil své záměry milosrdenství a spravedlnosti, aby z toho duše čerpaly duchovní dobro. Nejednou lidé zkoušení utrpením a nehodami se bouří proti Bohu a obviňují ho z necitelnosti, z hluchoty. Mluví tak ze své zaslepenosti, zapomínají, že to kvůli jejich hříchům se dějí věci nemilé, a zapomínají na mnohem větší dobro, které z nich umím vytěžit.
Jestliže hříšná neznalost Boží vůle je neštěstím pro všechny, coje možno říct, když toto odmítání světla, které se týká zásadního problému pro spásu člověka, nacházíme i u osob zasvěcených? Zříkat se dobra kvůli zlu je těžké provinění proti Boží vůli. Stavět sám sebe na Boží místo a vnucovat druhým svou vůli je zlo, které nemá hranic. Postavit se proti Boží vůli, vzpírat se vlastnímu povolání a nebo povolání těch druhých je hřích, který volá po Boží odplatě.
Aby život v rodině, v Církvi a v občanské společnosti byl spořádaný a každá společnost dosahovala svého cíle, dal jsem svá přikázání a učil jsem lidi, co mají každodenně žádat od svého Boha Stvořitele, Vykupitele a Posvětitele.
Obdivuhodná syntéza
V modlitbě Otče náš je podivuhodná a prostá syntéza, pro všechny dostupná, kterou nemůže napodobit žádný lidský výmysl. Přes to všechno vidíš, jaká je
situace. Ani za babylonské věže nebylo tolik zmatků. Temnoty pokrývají zemi. Lidé už nic nechápou. Pýcha a lidská domýšlivost neznají hranic a dosáhly úrovně, jakou minulá staletí nepoznala.
Lidé této generace ve své směšné a dětinské pýše ztratili smysl pro dobro a zlo, uzákonili zločiny: rozvody, potraty, nezřízené svazky, faktickou polygamii atd.
Snaží se ospravedlnit každý druh zla. Člověk nezná svou důstojnost Božího dítěte, ignorujea zapírá sám sebe. Až tam dospěl ateismus teoretický i praktický, rozšířený po celém světě. Člověk aktivně usiluje o své vlastní zničení. Jeho pýcha a odmítání Boha vyvolaly lavinu, která ho zavalí. Synu, pověz to všechno všem.
Musí poznat, že hodina se blíží. Žehnám ti, miluj Mě!
