Nektar pro duši

30/2011/Cmd+V
Ježíšova poselství P. Ottaviovi Michelinimu
Úryvek z této knihy ve Světle a v Matičním zpravodaji vzbudil velkou pozornost. Připravili jsme proto několik pokračování z knihy autora, který byl spolupracovníkem zesnulého Dona Gobbiho při zakládání Mariánského kněžského hnutí v 70. letech minulého století.
Mons. Ottavio Michelini se narodil v San Giacomo di Roncole di Mirandola 14. srpna 1906. Již jako chlapec vstoupil do malého semináře, ale jeho studium trpělo v důsledku jeho vratkého zdraví. Nicméně přijal nejdříve nižší a pak jáhenská svěcení a 12. března 1932 byl vysvěcen na kněze. V letech své kněžské služby se podle vyjádření představených vyznačoval uvědomělou zbožností, pastorační horlivostí a věrností k učitelskému úřadu Církve.
Jako farář v San Martino Carano organizoval III. diecézní eucharistický kongres. Tato událost měla ohlas i v L’Osservatore Romano. Pozval různé biskupy, kteří pak velmi ocenili jeho organizační úsilí a P. Ottavio byl jmenován monsignorem. Vynikal také v charitativní činnosti. Katedrálním kanovníkem byl jmenován 1. srpna 1970. Zemřel 15. října 1979 v Quistello u Mantovy. V roce 1972 vstoupil do Mariánského kněžského hnutí a spolupracoval s Donem Gobbim na jeho začátcích až do své smrti. Přijímal v té době poselství Pána Ježíše, která pak byla publikována pod názvem „Ježíšova sdělení jednomu knězi“.
Tato poselství hovoří zanícenými slovy o těžké duchovní a mravní situaci současného světa, vnitřní vzpouře a zmatcích v církvi a o nedostatcích v pastorační práci i o problémech, které vznikly v důsledku hluboké krize víry. Pán ve svých sděleních mluví o „budoucím očištění a novém jaru pro lidstvo a Církev, o novém, dosud nevídaném úsvitu“.

ÚVOD
Proč si Bůh zvolil mne?
Kdo jsem? Jsem zrnko prachu ve srovnáním s vesmírem, jsem méně než kapička ve srovnání s oceánem, jsem méně než červíček, který se plazí v bahnu země. Jsem ubohý kněz, ze všech nejméně kultivovaný a vzdělaný, nejméně zkušený, ubohý kněz bohatý pouze na nesčetnou ubohost všeho druhu.
Proč si Bůh vybral právě mne? Aby bylo jasné, že nejsem nic jiného než ubohý nástroj v jeho rukou, aby každý pochopil, že jsem jen obyčejné pero, již můj krasopis je symbolem mé nesmírné ubohosti a nicoty.
Proč si Bůh vybral mne? Aby zahanbil pyšné, naduté pýchou pro jejich znalosti, ty, kteří naplnili církev bludy a otrávili duše. Ano, šíří omezenosti, bludy o Bohu, o Církvi, o Panně Marii, o Zjevení; Bůh je nekonečně jednoduchý a chce, abychom byli i my prostí a jednoduší. „Vpravdě vám říkám, nebudete-li prostí jako tito maličcí, nevejdete do nebeského království.“ Jim stačí, aby z prostých věcí udělali složité, aby vymysleli nová slova, nové názvy, aby předváděli tak svou moudrost a přitahovali druhé.
Tento krátký úvod pokládám za užitečný, ne-li nutný, aby se vytvořil mezi mnou, nástrojem, a čtenáři, kterým je adresována tato kniha a kteří jsou také zapojeni do plánu lásky Boží prozřetelnosti, duchovní vztah, který usnadňuje uskutečnění Boží vůle.

Květen 1975
1. CHCI, ABY BYLI ŽIVÍ
Můj synu, nejsem spokojen s tím, že mnoho kněží má ke Mně sotva formální vztah. Synu, chci, aby moji kněží měli aktivní účast na mém vykoupení. Chci mít své kněze s sebou na Kalvárii. Mnozí odmítají následovat Mě na mém bolestném výstupu. Chci, aby se moji kněží se Mnou modlili a působili v Eucharistii. Někteří ani nevěří v moji přítomnost na oltářích, jiní Mě přehlížejí a zapomínají na Mne, jiní – noví Jidáši – Mě zrazují.
Chci, aby moji kněží byli budovateli Království duší a nikoliv pustošiteli mého království! Chci od svých kněží lásku, protože je od věčnosti nekonečně miluji. Duší lásky je utrpení: milujeme jen v té míře, v jaké trpíme. Ale dnes mnozí prchají před utrpením, a tím před láskou.
Synu, chci, aby si moji kněží byli vědomi odpovědnosti, aby si byli vědomi své role v mém mystickém Těle. Chci, aby byli živí: hořeli milostí, vírou, láskou, tedy utrpením. Kolik času se ztrácí, kolik dobra není vykonáno, kolik je překážek a nesnází v mém mystickém Těle! Jaké mrhání nadpřirozeným, protože mnozí mají jen sotva zdání víry, naděje a lásky. Ubozí moji kněží, kteří tápou ve tmách! Miluji je, synu, a chci jejich obrácení. Udivuje tě, že tě žádám, abys za ně aspoň trochu trpěl a modlil se?
Chci je mít uvědomělé
Ježíši, dej mi pochopit, co chceš od nás kněží.
Už jsem ti to řekl: chci, aby si byli vědomi svého povolání. Vybral jsem si je se zvláštním zalíbením a láskou.
Chci, aby si kněží byli vědomi své účasti na mé oběti, nikoliv symbolické, ale skutečné. To vyžaduje spojení a splynutí mého a jejich utrpení. Nikoliv vnější formalismus, ale úžasná a strašná skutečnost: mše svatá! Kněz se musí se Mnou spojit v mé oběti Otci. Jaká je to mše, když kněz postrádá toto vědomí a přesvědčení?
Pomysli, můj synu, jakou velikost, důstojnost a moc jsem dal svým kněžím! Moc proměňovat chléb a víno ve Mne samotného: v mé Tělo a moji Krev, ve Mne celého. V jejich rukou se každodenně opakuje zázrak Vtělení. Ustanovil jsem je jako strážce a rozdělovatele božských plodů tajemství vykoupení. Udělil jsem jim božskou moc odpouštět nebo zadržet hříchy lidí. Jako svého domnělého otce ustanovil jsem je na zemi svými strážci. Ale jaký je u mnohých rozdíl mezi láskou, s jakou Mě opatroval svatý Josef, a jejich netečností ke Mně ve svatostánku!
Synu, svěřil jsem svým kněžím úkol hlásat moje Slovo. Ale jakým způsobem uskutečňují tuto kněžskou službu? Vyjadřuje to jalovost, jaká provází jejich kázání. Svěřil jsem svým kněžím úkol bojovat proti temným silám pekla. Ale kdo se snaží, aby to dělal, aby lovil démony? K tomu je zapotřebí, aby směřovali ke svatosti; tak jako nemocní ke svému uzdravení potřebují modlitbu a umrtvování.
Můj synu, chci, aby moji kněží byli svatí, protože musí posvěcovat. Nesmí ve své službě uzavírat smír s lidskými prostředky, jak to mnozí dělají. Nesmí důvěřovat tvorům, ale mému milosrdnému Srdci a Neposkvrněnému Srdci mé Matky. Kněží jsou moji skuteční služebníci, ale nemají až na malé výjimky vědomí, co to znamená. Jsou mými vyslanci, akreditovaní ode Mne pro lidi, pro rodiny, pro národy.

Jdou se světem
Kněží jsou reálně účastni mého věčného kněžství. Kněz je protagonistou mého mystického Těla, velkých nadpřirozených událostí. Kněží musí být hostie, aby se darovali a obětovali pro spásu bratří. Je to velmi těžký hřích, myslet si, že spasí duše svými lidskými zdroji rozumu a aktivity. Každá vnější aktivita kněze, která postrádá víru, lásku, utrpení a modlitbu, je ničím, je to prázdnota.
Kněžství je služba. Kdo slouží, odlišuje se od toho, komu slouží, neidentifikuje se s osobami, kterým posluhuje. Kněz se musí odlišovat od duší, které jsou mu svěřeny, jako se pastýř liší od svého stáda. Kdyby kněží viděli velikost své důstojnosti, vznešenou nadpřirozenou moc, kterou jsou vybaveni, tak jak tyto věci viděl svatý František z Assisi, měli by k sobě a ke svým spolubratřím velkou, zbožnou úctu.
Bohužel, můj synu, někteří hledají jen sebe a zapomínají na Mne. Mnozí jdou se světem (modernisti) a ani neví, že svět není Boží, ale Satanův. Někteří Mě zrazují, jiní pustoší mé království a zasévají v duších bludy a hereze. Jiní jsou vyprahlí pro nedostatek životní mízy v duši: lásky, jejíž pravou duší je utrpení. Musíš se proto modlit a obětovat, s citlivou vstřícností odpovídat na mé volání k odčinění, k pokání, k modlitbě, aby se všichni moji kněží obrátili. Ano, aby se obrátili a každý z nich zaujal své místo v mystickém Těle k větší Boží slávě a ke spáse duší. (Proto nám Panna Maria stále klade ve všech svých zjeveních: "MODLETE SE ZA MÉ SYNY, ZA KNĚZE.")

Ježíšův posel P. Ottavio Michelini (2)
2. POHRDÁNÍ TÍM, CO JE NADPŘIROZENÉ
Kolik je to mší svatých, které jsou zbaveny své oživující duše, této intimní a plodné jednoty! Lásku k Bohu, lásku k bližnímu osvědčuje kněz v nejdůležitějších úkonech svého dne, když odpovědně a se Mnou zapře sám sebe a obětuje se účinně vůli Otce, přijímá, že se stává obětí za duše, za které se Já ustavičně obětuji. Kněz se musí spolu se Mnou reálně darovat Otci, aby ho Otec daroval duším.
To musí předcházet každou aktivitu kněze, jinak jde o mrhání časem a nadpřirozenem, jinak je každá jeho aktivita v podstatě neplodná.
Synu, kdybys mohl vidět, jak jsou slouženy mnohé mše svaté, zděsil by ses a ihned bys zemřel.
Z toho důvodu ti opakuji: chci, aby moji kněží byli prosebníci a dělníci, jako jsem byl Já; jen tak učiní ze sebe nástroj pravé duchovní obnovy pro sebe a pro bratry.
Kolik je to neplodných aktivit, můj synu, protože jsou zbaveny své vlastní duše.

3. FAKT SÁM O SOBĚ
25. července 1975
Pane, jaká je účast Tvé Matky na eucharistickém tajemství?                         Stejná jako v tajemství Vtělení. Je to dokonalé spojení, protože Ona žije ze Mne a Já žiji z Ní: Ona z mé božské přirozenosti a Já z její lidské. Řekl jsem, že žijeme v dokonalé jednotě: tam, kde jsem Já, je i Ona. Synu, to by mělo postačit, aby učinilo duším více dostupnou velikost mé a vaší Matky. Skrze mé naroubování v Ní, Mne, věčného Slova v její lidské přirozenosti, skrze ně se stalo skutečností tajemství spásy. Je to tajemství v plném slova smyslu. Skrze Ni byl Satan poražen a člověk s dobrou vůlí, jestliže chce, se může spasit.
Spojení, které vzešlo z tajemství Vtělení, pokračuje v tajemství Eucharistie a bude pokračovat do věčnosti. Já budu vždy žít z její lidské přirozenosti a Ona bude vždy žít z mé božské. Toto spojení je jedinečný, neopakovatelný fakt. Nemá obdobu v mém společenství s dušemi v milosti, i když toto společenství je věc, kterou nelze lidsky popsat pro její nadpřirozenou krásu.
Zahaleni do tmy
Ze vztahu mezi trojjediným Bohem a mojí Matkou vyplývají vznešené, jedinečné a neopakovatelné skutečnosti:
– její mateřství, neoddělitelné od jejího panenství,
– její neposkvrněné početí,
– její vynětí z tělesné porušenosti,
– její nanebevzetí a její kralování nade všemi mocnostmi nebe i země,
– její moc nad samotnými silami pekla, které nakonec definitivně přemůže.
Lidé v její předpokládané jednoduchosti nevidí velikost a moc mé Matky, která je i jejich Matkou. Neuposlechli její mateřská napomenutí. Kdyby se lidé na Ni kajícně obrátili, prosili Ji, mohli by se vyhnout záplavě, která jim hrozí a která je již v pohybu. Opilí rozkošemi a pozemskými statky žijí naopak ve velké temnotě, jako by Bůh neexistoval a jako by neexistovala moje Matka.
Lidé, a také mnozí moji služebníci to nepochopili, protože neprohloubili bezmezně svou lásku ke své nebeské Matce. Kdyby ji byli pochopili a kdyby na ni byli odpověděli, kolika zla by se vystříhali jednotlivci i celé národy; jak pokojné by bylo putování všech na této zemi!

4. SPOLU S BERÁNKEM OBĚTOVALA SAMA SEBE
28. července 1975
Jaká je účast Panny Marie na tajemství Kříže? Účast mé Matky na tajemství Kříže je jedinečný fakt dějin lidského rodu a také dějin nebes. Moje Matka, jediná mezi všemi ženami, vzdělaná v Písmu a svrchovaně osvícená Duchem Svatým, přijala božské mateřství s jasným vědomím, co to pro Ni znamená. Ostatně stařičký Simeon Jí řekl zcela jasně: Tvou vlastní duši pronikne meč...Moje Matka uchovala v srdci toto děsivé proroctví, pro Ni zcela jasné a průzračné, takže samo proroctví bylo jako ostrá čepel, která pronikala po celý život jejím srdcem. Moje Matka byla pravým knězem. Nikoliv ve všeobecném smyslu jako pokřtění a biřmovaní. Ani ve smyslu služebného kněžství, nýbrž zcela jinak, v ještě hlubším smyslu než ten, kdo přijal svátost kněžství. Moje Matka na vrcholu Kalvárie obětovala Otci Oběť čistou a svatou, Božího Beránka, svého Syna, a s Ním obětovala sama sebe. (Takže má právo na titul SPOLUVYKUPITLKA, který církev zamítla uznat. Papež František prý řekl, že je jen Ježíš vykupitel. A dál sám Ježíš o ní mluví i o kněžích, že jsou spolukykupitelové.)
I Ona byla oběť za hříchy.
Přítomná, plně si vědomá, spoluúčastnice, nepodstoupila mučení, ale spolu se svým božským Synem byla skutečným protagonistou dramatu Vykoupení, ve kterém se soustřeďují dějiny lidského rodu.
V této dvojí oběti, která se obnovuje v každé mši svaté, je kněz knězem jen potud, pokud se Mnou obětuje Otci Mne i sebe sama. Proto je moje Matka Spoluvykupitelka. (Její žádost v Amsterodamu o tento titul Církev zamítla a neuznala ani její zjevení Idě.) Aby vykonala tuto oběť, musela vnitřně zničit sama sebe. Oběť se ničí, stravuje. Musela rozdrtit své Srdce čisté a svaté Matky, Srdce nejsvětější ze všech matek.
Musela posvětit a obětovat všechny své city, musela a chtěla opakovat své Fiat a jako Ježíš řekla: „Ne má, ale Tvá vůle se staň.“ Jen láska takto nepopsatelná, nepochopitelná, láska bez lidských hranic byla schopná tak velkého zázraku. Moje Matka jako Kněz osvědčila Bohu a lidem největší zkoušku lásky, která spočívá v obětování nikoliv vlastního života, ale života toho, koho nejvíce miluje.
Strašlivé překvapení
Lidé málo vědí a ještě méně uvažují o tom málu, co vědí. Lidé a mnozí moji služebníci a osoby Bohu zasvěcené neuvažují o tom, že tajemství Kříže se ustavičně obnovuje. Slabě věří ve vznešenou skutečnost tajemství Kříže, které přetrvává v oběti mše svaté.
Kněží nemyslí na to, že vedle Mne, který jsem posvěcená Hostie, stojí na Kalvárii moje Matka, která obětuje Otci spolu se Mnou i sama sebe. Mysli, můj synu, na to, jaké strašné překvapení to bude jednou pro mnohé mé služebníky, až zjistí, že byli jen materiálně se Mnou a s mojí Matkou protagonisty těchto velkých tajemství. Uvaž, kolik plodů přicházelo nazmar, kolik duší nebylo posvěceno pro zaviněnou slepotu mnohých mých služebníků! Zamysli se nad ustavičnýmI svatokrádežemi. Moje Matka je a zůstává se Mnou v dokonalém sjednocení. V Ní se naplňují veliké věci. Jaký příklad je moje Matka pro všechny kněze!
Kdyby se moji služebníci inspirovali tímto dokonalým spojením, které panuje mezi Mnou a mou Matkou, bojovali by o to,aby každý den zcela zničili své vlastní já. Tím, že by se spolu se Mnou obětovali Otci a následovali Mě na kříž, místo aby následovali svět, zakusili by, jak lehké a příjemné je moje jho. Spatřili by strom mé Církve přebohatý na plody.
Synu, svět jako ve strašné záplavě se vrhá do zkázy. Když záplava začíná svůj příval, zřídkakdy si toho všímají; její počáteční pohyb je nepatrný, ale stále roste a roste, až se stane zničujícím.
Tato záplava se vydala na pochod a lidé ve slepotě nevidí, čemu kráčejí vstříc. Byl vyhlášen poplach, ale zcela marně. Jen málo je těch, kteří jej slyšeli. Mnozí jej ignorují. Ale to, co nejvíce zarmucuje moje milosrdné Srdce a Nepskvrněné Srdce mé a vaší Matky, je skutečnost, že mnoho kněží ignorovalo četné výzvy, které přišly z nebe. Strašná odpovědnost!
Modlete se, odčiňujte, obětujte! Je to naléhavé k hlásání; je to naléhavé k vykonání.

MODLITBA ZA KNĚZE PO SVATÉM PŘIJÍMÁNÍ
Nebeský Otče, pro větší slávu Tvého jména Ti obětujeme Vtělené Slovo, které přijímáme ve svátosti lásky, do které jsi vložil všechno své zalíbení. Ve spojení s Ním a skrze Marii Neposkvrněnou obětujeme se Ti za posvěcení a zvětšení počtu kněží.Vylij na ně svého Ducha. Dej, aby milovali Kříž a aby jejich apoštolát byl velmi plodný. Amen.

5. KNĚŽSKÁ DŮSTOJNOST
29. července 1975
Synu, kněz náleží Mně; patří Mi všechno tvorstvo, patří Mi všichni lidé, ale kněží Mi náležejí jiným, zvláštním způsobem.Ty, můj synu, náležíš Mi skrze stvoření, náležíš Mi skrze vykoupení, náležíš Mi skrze povolání, náležíš Mi skrze znovunabytí. Tak tomu skutečně je. Jsi tedy moje vlastnictví a jako moje vlastnictví máš uskutečňovat cíl stvoření, cíl vykoupení, cíl povolání, a to jediným možným způsobem: tím, že se zcela odevzdáš mé vůli.
K tomu jsem tě povolal: ne ty sis vyvolil Mne, ale Já jsem si vyvolil tebe. Vyvolil jsem si tě, abych tě učinil svým služebníkem, abych z tebe učinil druhého Sebe. Nejsou to jen slova, ale je to velká skutečnost: Kněz – druhý Kristus.
Jen světci měli správné nazírání kněžské velikosti. Mnoho mých služebníků je velmi vzdáleno od této božské skutečsnoti:  nemají jasno o službě, které se účastní.
Moji kněží by si měli být odpovědně vědomi své kněžské důstojnosti a podle toho jednat ve dne v noci, přizpůsobit tomu každou aspiraci, všechnu energii, všechnu námahu a každé utrpení. Tak to dělali mnozí svatí kněží: všichni kněží jsou povinni být svatí! K tomu jsem si je vyvolil, aby se posvěcovali, aby se zcela darovali Mně, protože jsou moji, protože Mi patří z tolika důvodů a také proto, abych je mohl darovat bez výhrad bratřím.
Ale co dělají moji služebníci? Starají se o své zájmy (často maskované, ale vždy jen jejich zájmy), nikoliv o moje zájmy, a moje zájmy jsou duše. Sytí se a hladoví po pozemských věcech. Řekl jsem, že se starají o svoje zájmy: lépe by bylo říct o pseudozájmy. Jejich skutečný zájem má být jen jeden: „Bůh“, Boží sláva a spása duší, všechno ostatní není k ničemu. S úplnou samozřejmostí bloudí v mlze a v temnotách, nepoznávají sami sebe.Nevědí již, kým jsou, nevědí, kam jdou. Nevadí jim, že vůbec neusilují o duše! Duše se nezachraňují na plážích, kde vládne Satan, kde spolu se syny temnoty zápasí o nestoudnost, nečistotu a zlo. Duše se nezachraňují četbou kdejakých knih, které otravují a znepokojují duše. Duše se nezachraňují tak, že se zahání víra. Moji služebníci se zmaterializovali.
Strašná inverze
Jak daleko jsou tito moji služebníci od Středu milosti, od mého milosrdného Srdce!
Jak velice jsem trpěl pro Jidáše, který se zpěčoval mojí lásce; když jsem trpěl pro Jidáše, více než pro zradu, kterou na Mně spáchal, jsem trpěl pro záhubuj eho duše.J ak velice trpím pro mnoho mých kněží, kteří zrazují božské poslání, zahnívají a s nimi mnoho duší.
Můj synu, žádný kněz nepřijde do nebe sám, ani sám nepadne do pekla. Kdo usiluje o spásu kněze, usiluje o spásu mnoha dalších duší. Jak strašný je to zvrat úžasné božské skutečnosti: z druhého Krista dravý vlk, který pustoší stádo;
z anděla světla anděl temnosti; ze služebníka a Božího vyslance zrádce stvoření, vykoupení i povolání. „Nenazývám vás služebníky, ale přáteli.“
Z Božího přítele se stal spolupracovník Satana, který z mého milosrdného Srdce vytrhává duše. Není to to nejhorší zlo, jaké může spáchat člověk a můj služebník?
Podstatná nutnost
Proč to zachází tak daleko? Můj synu, kdo se krůček po krůčku vzdaluje od pramene světla, ocitne se nejdřív ve stínu a pak ve tmě; kdo se krůček po krůčku vzdaluje od pramene tepla (lásky), tomu do duše proniká chlad a pak led, je necitelný ke každému mému volání. Je třeba se spojit se Mnou, stále intimněji a hlouběji, tak jako je moje Matka spojena v oběti se Mnou.
Proto se nesmíš divit, že tě žádám s takovou naléhavostí: Jeden úkon víry, úkon naděje, úkon lásky a odevzdanosti Mi odčiňuje urážky, nespravedlnosti a svatokrádeže, ke kterým ustavičně dochází. Chci přitáhnout k sobě duše, které miluji s takovou silou a nekonečnou mocí lásky. Chci je připoutat a pozvednout k sobě: to je důvod, proč žádám, aby se se Mi zcela odevzdaly a uskutečňovaly mou vůli podle příkladu mé a vaší Matky.
Chci, aby tyto duše byly pozvedány ke Mně ve dne v noci až k jednotě, která se má změnit v dokonalé společenství.
Děje se tak, když láska ke Mně je opravdová, velká, horoucí. Tíhnout ke Mně úkony víry, naděje a lásky, důvěry a sebeobětování se musí stát jakoby druhou přirozeností, potřebou, podstatnou nezbytností, tak jako milující tíhne k tomu, koho miluje. Tedy tak jako není možné žít bez dýchání, tak nebude možné žít beze Mne.
Synu, o to žádám: nezapomínej, že jsem Láska, Láska věčná, nestvořená, která Mě stále pudí za vámi. Mám právo, abyste Mě milovali, protože jsem Láska, protože z lásky jsem vás stvořil, z lásky jsem vás vykoupil, z lásky jsem si vás předem vyvolil a z lásky jsem vás získal.

6. SYNU, VSTAŇ A NA KOLENOU NAPIŠ:
Srpen 1975
Celé lidské dějiny jsou obsaženy ve dvou skutečnostech: První je stvoření člověka a jeho odmítnutí Boha. Toto odmítnutí představuje strašnou katastrofu, gigantickou tíži, jejíž ničivé důsledky se trvale projevují během staletí až do konce časů. Lidé hnáni temnými a tajemnými silami pekla, zcela zmaterializovaní, nemají představu o této nesmírné tragédii, která postihla lidskou přirozenost, smrtelně ji zranila, zmrzačila a zbavila úžasných darů, se kterými byla stvořena.
Lidé nemají pojem o této nesmírné tragédii, jejíž obětí se stali a kterou jsou osobně i sociálně postiženi.
Války a revoluce, epidemie, záplavy a zemětřesení, kataklyzmata, bolesti, nemoci mají svůjpůvod právě zde. Čím však jsoujednotlivé lidské události ve srovnání s tragédií, pro kterou bylo celé lidstvo navěky zavrženo?
Druhá událost, která v sobě soustřeďuje celé lidské dějiny, je tajemství vtělení, smrti a zmrtvýchvstání Slova. Dílo božské Trojice, které chtěla sama Trojice jako účinnou odpověď směřující k omezení Satanova ničivého díla a jako protiváhu a výkupné za lidstvo, aby bylo vysvobozeno z moci Zlého.
Jen Bůh mohl vykonat podobné dílo vykoupení.
Zrůdnost této zvrácené generace spočívá v tom, že ignoruje a chce ignorovat vznešené tajemství spásy, skrze které se projevila nekonečná Boží láska k lidem.
Můj synu, mohl jsem podat větší svědectví o spáse lidí, než bylo mé vtělení, smrt a zmrtvýchvstání? Mohl jsem dát větší svědectví, než je trvalé zpřítomnění tohoto tajemství Kříže skrze oběť mše svaté? Může existovat něco srovnatelného v dějinách všech národů světa?
Důkazy pro víru? Nemajío ně zájem! Dal jsem jich tolik. Eucharistické zázraky? Kolik jsem jich vykonal v minulosti i v přítomnosti!
Můj synu, nechtějí věřit, mají strach, že by museli věřit. Je to gigantický konflikt. Odmítání Boha, který je nekonečná Láska, je hřích těžší než všechny ostatní lidské činy. Nádoba je plná a přetéká; jen moje trpělivost a velkodušnost, modlitby dobrých, přímluvy mé Matky, ctnosti světců zadržují zásah božské spravedlnosti. Tato generace materialistů nemá představu o zásluhách a velkých skutečnostech, ve kterých se soustřeďují dějiny lidského rodu, a pokud je má, jsou to jen matné a zmatené představy.
Dnešní lidé nevědí, že jsou středem obrovské oběti a konfliktu. Lidé jsou vtaženi do tohoto strašného střetu mezi světlem a temnotou, životem a věčnou smrtí, mezi dobrem a zlem, mezi pravdou a bludem, mezi spásou a zatracením.
Tato zvrácená generace se ani nezajímá o to, aby poznala Boha Stvořitele, Slovo, které se vtělilo jako Spasitel, a Ducha Posvětitele, kteří usilují vytrhnout ji ze zkázy a věčné záhuby. Materialističtí lidé ignorovali a dále ignorují zásahy mé a vaší Matky. Ignorovali i mé zásahy. I moji služebníci mají strach a stydí se o nich mluvit.
Lidé tohoto zvráceného století odmítají křišťálovou vodu pravdy. Raději se napájejí otrávenými vodami korupce, senzuality a rozkoší, a ztrácejí dokonce pojem o zlu a dobru, poznatky, které jsem vložil do jejich lidské přirozenosti.
Můj synu, jsem velmi znechucen. Jak dlouho chtějí zneužívat mé trpělivosti?
To je důvod, proč tě žádám o úkony lásky, proč tě žádám o modlitbu. Nenechej uplynout ani jednu hodinu, aniž bys pozvedl ke Mně duši v úkonu víry, naděje, lásky, lítosti, pokory a dostiučinění. Daruješ Mi tak trochu radosti, neodmítej svému Ježíši tu trochu radosti! Miluj Mě, můj synu. Žehnám ti a s tebou žehnám všem, kteří jsou ti drazí a za které se modlíš.

7. ČASTÉ ÚKONY LÁSKY
21. srpna 1975
Můj synu, definoval ses jako „kapka kalné vody, která padá do hlubin“. Nikoliv ty sis dal tuto definici, nýbrž Já jsem ti ji vnukl, abys mohl lépe pochopit realitu svého života. Pověz Mi: může malá kapka vody, která padá dolů, náhle obrátit svůj pád a stoupat sama vzhůru? Ne, vidíš, je to proti přírodním zákonům.
Pověz Mi, synu, může duše zatížená dědičným hříchem a svými vlastními hříchy, může náhle z hloubky, kam směřuje, vystoupit vlastními silami vzhůru? Ne, absolutně ne!
Svatý Pavel to již vyjádřil: Bez mé pomoci nemůžeš ani říct „Ježíš je Boží Syn“. Tak tedy, můj synu, „moje malá kapko kalné vody“, Já tě chci osvobodit ode vší tvé škváry a učinit tě ryzím jako rubín. Jen Já tě mohu absorbovat a budeš se moci nacházet ve Mně v mystických zásnubách a tvořit se Mnou jedinou věc.
To je důvod, proč chci, abys ses vzdal novin, časopisů, televize. To je důvod, proč naléhavě žádám, abys konal časté úkony lásky, odříkání, pokání a oběti. To je důvod, proč naléhám: věřit, doufat, milovat, důvěřovat, modlit se, mlčet, přijímat, trpět, obětovat, klanět se.
Tak konkretizuješ obdivuhodné dary, které jsem ti dal: víru,naději, lásku, den za dnem, hodinu za hodinou a uskutečňuješ své posvěcení.
Základní ctnost
Můj synu, když se definuješ jako „kapka kalné vody, která padá dolů“, říkáš velkou pravdu, která se proměňuje v pokoru; a ty víš, že pokora je základ všech ostatních ctností. Je to základní ctnost, která se staví proti základnímu hříchu, a tím je pýcha.
Duch Svatý řekl: „Pýcha je kořen všeho zla.“ Nikdy se Mi nemůže líbit duše ponořená do pýchy. Zničení vlastního já je první věc, kterou musí udělat ten, kdo chce přiložit ruku k vlastnímu posvěcení. Jak daleko jsme od tohoto díla duchovního zúrodnění! Mnoho zla také v Církvi, v mých služebnících, v zasvěcených i nezasvěcených duších má svůj původ v pýše. Jaká zaslepenost!Žehnám ti, můj synu. Miluj Mě, hledej Mě ve dne v noci a vždy Mě najdeš, ty víš proč.

8. BUDUJÍ MATERIÁLNĚ
24. srpna 1975
Můj synu, napiš: špatný kněz – totožný s ďáblem, který vede duše do záhuby; vrah Boha i člověka; vlažný kněz – bodláčí v suché a neplodné zemi; dobrý kněz – totožný s trochou dobra; horlivý kněz – totožný s plamenem, který osvěcuje, hřeje a očišťuje; svatý kněz – totožný s tolika dušemi spasenými a posvěcenými.
Synu, mnoho kněží se pachtí, vrtí, budují materiálně. Kdyby bylo tolik energie věnováno na budování mého království v duších, jak by to bylo dobré...Místo toho jak jsou tito moji kněží leniví ve svém díle! Jsou jako fík z evangelia: listy, listy,
ale žádný plod. Víš přece, jak je absurdní myslet na posvěcení, a neposvěcovat se. Pomysli na všechno to, co jsem vykonal a konám, aby moji kněží byli svatí. Drobek opravdové víry by stačil, aby se vyhnuli strašným důsledkům neplodné vyprahlosti kněžské duše. Neplodnost je hříšná pro nedostatek potřebné víry, naděje a lásky, tj. Božského života.
Chci je spasit
Viděl jsi mnoho duší, které stojí, které jsou takřka nepohyblivé, stagnují jako voda v bažině pro hříšný nedostatek dobrých a zkušených zpovědníků.
Viděl jsi krizi tolika zasvěcených duší pro hříšný nedostatek svatých a schopných duchovních vůdců. Mnohé z těchto duší, kdyby byly dobře vedeny, dosahovaly by vrcholků dokonalosti.
Jaká spoušť, můj synu, jaká spoušť! Tyto duše neuskutečnily nejvyšší cíle svého povolání pro slepou neschopnost těch, kterým byly svěřeny. Proč ti říkám takřka výlučně o zlu, které sužuje moji Církev? Protože lékař se stará o nemocnou část těla, nikoliv o zdravou. A nejsem Já božský Lékař duší? Nepřišel jsem, abych se staral o zdravé, ale o nemocné, nepřišel jsem k spravedlivým, ale k hříšníkům. A kdo je potřebnější při krizi vnitřního života než kněz?
Chci je zachránit, tyto moje kněze. Nekonečně je miluji, chci jejich obrácení. Řekl jsem obrácení, protože se jedná o obrácení.
Synu, je ve hře jejich duše, spása nebo věčná záhuba jejich duší. Proto se modli a napravuj. Je to povinnost spravedlnosti a lásky. Obětuj Mi své utrpení a miluj Mne. Žehnám ti.

9. MĚLI BY BDÍT!
SRPEN 1975
Četl jsi dnes v evangeliu slova, s nimiž jsem se obrátil na Petra? Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. V těch posledních slovech „brány pekel ji nepřemohou“ je jasně naznačena gigantická válka, ustavičný zápas, nevyhnutelný střet mezi silami dobra proti temným tajemným silám zla.
Ale když schází víra ve Mne, věčné Boží Slovo, s jakou odvahou se někdo rozhodne kázat mým jménem?Jestliže nevěří a silně pochybují dokonce i ti, kteří byli pověřeni, aby formovali mé budoucí kněze, co bude možno říct o zítřku? Může špatný strom přinášet dobré ovoce?
Jak se příčí mému milosrdnému Srdci, když vidím duchovní trosky, které se tvoří v seminářích, v konviktech, v řeholních rodinách? Jak zabránit spravedlivému hněvu mého Otce?
Můj synu, spouští se lavina: její sesuv bude strašný a ničivý. Jestliže ve válce důstojníci místo aby bděli a dělali všechno pro to, aby odhalili pohyb nepřítele, spí a rozptylují se v zábavách, je katastrofa nevyhnutelná.
V mojí Církvi se boj šíří na všech frontách. Ne všechny hlídky jsou bdělé. Ti, kteří by měli bdít, mnoho spali a mnoho spí. Nevyužívá se velkých sil, které jsou dány mým kněžím, a bohužel mnozí se nacházejí v takové strnulosti, že jsou vážné pochyby, zda se ještě probudí.
Satan si vede zpupně
Není víry, protože život je povrchní. Stačilo by meditovat, trochu uvažovat o tom, co se děje v Církvi a ve světě, aby dospěli k logickému závěru, že to, co se děje ve světě, není něco nevyhnutelného, ale je to dílo Knížete temnot a jeho následovníků.
Nepřikládá se váha mým četným varováním.
Nenaslouchá se náležitě napomenutím mé Matky a jejím četným zásahům, které ukazují křesťanům a zvláště kněžím, aby postavili hráz modlitby a umrtvování proti vražedným akcím Satana a jeho sluhů.
Nic nepomáhají četné výzvy mého Náměstka, naopak, moji služebníci se ještě více zmaterializovali a pokrytecky mluví o obnově. (II. Vatikánský koncil) Ne, synu, jediná možná obnova je pravé a upřímné obrácení.
Satan si zpupně vede s drzou opovážlivostí a mnoho mých služebníků to nevnímá anebo se tváří, že to nevnímají. Jak dlouho ještě? Kolik času zbývá? Modli se, odčiňuj, obětuj Mi utrpení, miluj Mě velice, synu.Jsi v mém milosrdném Srdci. Ty, „malá kapka vody“, budeš absorbován nekonečnou láskou mého Srdce, rozdrcen pro spásu všech. Žehnám ti.
 

10. PŘÁTELÉ A SPOLUVYKUPITELÉ
26. srpna 1975
Jak jsem ti řekl, Mně patří všechno: svět viditelný i neviditelný. Všichni a všechno Mi patří, všechno je stvořeno skrze Mne a beze Mne nevzniklo nic z toho, co existuje. Ale jak jsem ti už řekl, zvláštním způsobem Mi patří kněží.
Kněží jsou moji spoluvykupitelé: obdařeni tajemnou nadpřirozenou mocí, musí udržovat ke Mně vztah zvláštní důvěrnosti. Nenazývám je služebníky, ale přáteli.
Můj synu, je málo kněží, kteří pochopili váhu tohoto vztahu, mého skutečného přátelství. Je proto málo těch kněží, kteří jsou si vědomi odpovědnosti a nutnosti být nezastupitelně solidární ve víře a v lásce, jaká má panovat mezi Mnou, Mistrem a Vykupitelem, a mými přáteli spoluvykupiteli.
Je málo těch, kteří pochopili, že mezi Mnou a nimi musí být vzájemná výměna sil a energie. Já se jim daruji zcela a bezvýhradně a oni by se měli zcela a bezvýhradně darovat Mně.
Když tato absolutně nenahraditelná a podstatná vzájemná výměna schází, moji služebníci jsou duchovně mrtví. Ta smrt je hniloba, která infikuje a hubí duše. Mnozí si nejsou vědomi důsledků, které z toho plynou.Tím, že je přerušena životní míza, z mého služebníka, přítele a spoluvykupitele se stává spojenec Satana, stává se tím, čím je démon, a plní skutky démonů. Necitelnost mnoha mých služebníků k pohoršení odmítání Boha, k všeobecnému odpadlictví, pasivita, s jakou přihlížejí ztrátě tolika duší, jsou skutečně drásavou ranou mého milosrdného Srdce.
Ty Mi namítneš, že mnozí jsou v pohybu. Zmítají se, ale nepohybují se správným směrem. Kdyby alespoň pociťovali potřebu prosit Mě o obrácení, které neodpírám nikomu, kdo Mě o to žádá s pocitem živé víry a upřímné pokory.
Nemilují Mě
Je pravda, že jsou ještě svatí kněží, ale je jich málo. Chybějí správní zpovědníci a duchovní vůdci. Můj synu, kdybych ti mohl dát pochopit do hloubky, kolik to duší sotva ještě živých živoří jako nemocné rostliny; žloutnou pro nedostatek osvíceného duchovního vedení. Dokonce i v klášterech mezi zasvěcenými dušemi schází účinné duchovní vedení.
Jsou zde duše, které, kdyby byly dobře vedeny, dosahovaly by nejvyšších vrcholů svatosti. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Mnoho mých kněží je ve smrti, protože Mě nemilují, protože Mě nechtěli poznat. Svatý Jan říká: „Do vlastního přišel, ale svoji ho nepřijali.“ Ale to, že Mě do svého srdce nepřijímají moji vyvolení, to je nesmírný hřích.
Když se na lásku odpovídá chladem a nespravedlností, jeto velká rána zasazovaná ustavičně mému milosrdnému Srdci. Byl jsem odmítnut, ještě když jsem byl v mateřském lůně,a jsem vyháněn pryč od mých služebníků, které jsem si vyvolil z nekonečné lásky. Důstojností a mocí jsem své kněze postavil výše než samotné šiky andělů. Vydal jsem se jejich libovůli. Udělil jsem jim božskou moc odpouštět hříchy, proměňovat chléb a víno v moje Tělo a Krev, Duši a Božství. Kdo mohl předpokládat, že to zajde až tak daleko? Můj synu, miluj Mě hodně, odčiňuj tuto strašnou nevděčnost: daruj Mi sám sebe, se vším,c o máš, se vším, co jsi. Odčiňuj, synu, odčiňuj za ty nespočetné Jidáše, kteří Mě denně zrazují.
Přijmi utrpení
Moji služebníci tápou v temnotách, hříšně ignorují to, komu vycházejí vstříc. Nepřijali s vědomou odpovědností tak četné zásahy mé Matky. Měli s nesrovnatelnou jasností vzdělat věřící. Ale kdepak! Předsudky, pýcha, lidské ohledy, nevěra je zaslepily. Jaké je to krvácení zasvěcených duší! Kolik je to stále Jidášů! Kolik krve, kolik krve bylo prolito... Kolik času měli a kolika událostem byli přítomni! Španělská revoluce, pronásledování v komunistických krajinách, neposloužilo to k ničemu nebo jen velmi málo. Krize víry je zmaterializovala do té míry, že nejeden z nich dokonce ztratil křesťanský smysl života.
Jak mohou tito moji kněží, které přes to všechno chci zachránit, bránit duše proti Satanovi, jestliže se stali ďáblovými návnadami? Ignorovali opakované výzvy mého Zástupce na zemi. Nemilovali mého Zástupce – tak jak by mohli vychovávat duše k lásce k mému Náměstkovi, mojí lásce!
Synu, jaká je to spoušť! Modli se, napravuj, přijímej utrpení za spásu těchto mých služebníků. Žehnám ti, můj synu, miluj Mě!

11. MLČET A OBĚTOVAT
27. srpna 1975
Můj synu, opakuji ti to podruhé: snaž se o tom přesvědčit a nepochybuj. Když se modlíš, když píšeš to, co ti říkám, Satan dělá všechno, aby tě rušil a odvedl tě od tvé práce, aby tě udělal netrpělivým, a pokud se mu to podaří, namyšleným.
Satan má hřích pýchy: je v pýše a setrvá v ní navěky. Je třeba ho porážet opačnou ctností: pokorou.
Kdybys dnes večer místo toho, abys podléhal netrpělivosti, uskutečnil v úkonu pokory „mlčet, přijmout, trpět, obětovat“, porazil bys Satana umrtvením svého „já“.
„Já“ je pýcha a Satan, rozezlený a pokořený, by brzy pustil svou kořist. V tomto případě kořistí jsi byl ty, protože on mířil na tebe a posloužil si osobou X. Řekl jsem „pokořený“, protože nic ho tak neumrtvuje jako úkon pokory. Hanba, že je
porážen od člověka, který je přirozeností nižší než on, ho vzteká a zraňuje.
Jak nehorázně chybují ti, kteří (zmaterializovaní, a tedy zaslepení ve jménu své osobnosti, tj. vlastního „já“, nádobypýchy, prázdnoty a předsudků) podporují a živí tyto vášně, sekundují Satanovi v jeho pustošící činnosti v duších.
Kníže lži představuje jako sílu to, co je ve skutečnosti slabost, a jako slabost to, co je síla; tímto způsobem je mnoho duší svrženo do záhuby. Ty, synu, se můžeš přímo svou rukou dotýkat lenosti a vidět hloupost těch, kteří se tak snadno nechají polapit do léčky. A přitom nechybělo moje varování, nechyběl příklad můj a mé i vaší Matky, příklady světců.
Základní ctnost
Neřekl jsem vám: „Učte se ode Mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce“? Vyplatí se vynaložit více síly a umrtvovat vlastní já, než podniknout cokoliv jiného. Satan má hřích pýchy, pýchy, kterou naočkoval člověka, aby hřešil; vítězstvím člověka je porazit Satana mocnou zbraní účinné pokory. Pokora je základní ctnost, bez ní není žádného duchovního pokroku, bez ní není možno budovat Boží království v duších. Přemýšlej, rozjímej, uvažuj, jak velká je tato ctnost. Satan se bojí pokorných, protože pokorní ho vždy porážejí.
Můj synu, tvůj Ježíš, nekonečný oceán Lásky, je nasycený láskou, ale lidé jsou zatížení hmotou, do které se ponořili, jsou neschopní Mě nyní vidět a pochopit, a ještě méně jsou schopní Mě milovat.
Miluj Mě, synu, miluj Mě za nesčetné křesťany, za tolik, tolik kněží, kteří Mě nemilují, za zmaterializované profesionály hodnot mého vykoupení. Žehnám ti.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------