Č.115 UŽ JE NEJVYŠŠÍ ČAS !
Dar života v Boží Vůli
Vítám Vás na stránkách věnujících se velkému daru, který pro nás daroval Ježíš Kristus italské mystičce a Boží služebnici Luise Piccarretě. Její dílo zahrnuje několik knih, které vyšly také v českém překladu jako např. Hodiny utrpení našeho Pána Ježíše Krista, nebo Panna Maria v Království Boží Vůle. Kromě těchto knih však Luisa, na příkaz svého zpovědníka sv. Hanibala di Francia, psala po většinu svého života na lůžku také svůj deník. Deník obsahuje 36 svazků, které dosud nebyly do češtiny přeloženy a zahrnují všechna slova, která Ježíš Luise zjevoval po dobu několika desítek let. Rád bych Vám zprostředkoval aspoň malou ukázku z jejího rozsáhlého díla a postupně uveřejňoval překlad jejího Deníku, který sám Ježíš Kristu nazval "Kniha nebe - Výzva, aby se stvoření navrátilo k řádu, místu a účelu, pro který bylo Bohem stvořeno." Kromě tohoto díla zde najdete mnoho dalších materiálů, přednášek a odkazů, které Vám pomohou otevřít srdce pro novou a nesmírnou Boží milost, kterou nám Bůh nabízí v této komplikované době. Doufám, že pro Vás budou stejným požehnáním, jako jsou pro mě a mnoho dalších lidí u nás i v zahraničí. Otec Jan Mach
MODLITBA ZA ROZŠÍŘENÍ ŽIVOTA V BOŽÍ VŮLI:
Věčný Otče, ve jménu Ježíše, v jednotě, síle a lásce Ducha svatého, pod pláštěm Panny Marie, Královny nebes a země, se všemi svatými anděly a svatými a na přímluvu Boží služebnice Luisy Piccarrety prosíme: Pane Ježíši, svolej své svaté anděly (skloníme tváře k zemi) a řekni jim, aby se dotkli čel Tvých kněží, aby poznali spisy Boží služebnice Luisy Piccarrety. Osvětluj Své kněze mocí Ducha Svatého, aby do nich vlil Boží Světlo a oni pochopili pravdy a dobra, která jsou v jejich spisech.
Prosíme, přijmi naši pokornou modlitbu a učiň ji svým příkazem, aby se vše uskutečnilo a dokončilo ve Tvé nejsvětější Boží vůli. Fiat! Amen!
Biskup Athanasius Schneider
Nová evangelizace a svatá liturgie
První a nejvýraznější ránou slavení mešní oběti je praxe, že kněz při eucharistické modlitbě a svatém proměňování, tedy v nejposvátnějších chvílích božského klanění, je obrácen tváří k přítomným.
Taková vnější forma odpovídá spíše přednášce, výuce nebo pohoštění. Vytváří se tu útvar uzavřeného kruhu. To není pro tuto modlitbu a klanění přirozené. Takovou formu II. vatikánský koncil nepožaduje a ani vzdáleně nepřipomíná. Benedikt XVI. v předmluvě k prvnímu dílu svých Sebraných spisů říká: „Myšlenka, že se mají kněz a lid při modlitbě na sebe vzájemně dívat, vznikla teprve v moderně a je původnímu křesťanství zcela cizí. Kněz a lid se nemodlí k sobě navzájem, ale k Pánu. Proto se mají dívat při modlitbě stejným směrem: buďto na Východ jako kosmický symbol pro přicházejícího Pána, nebo, kde je to možné, na Kristův obraz, na kříž, nebo společně vzhůru.“ Forma celebrování, při které se všichni dívají jedním směrem (conversi ad Orientem, ad Crucem, ad Dominum) je dokonce vyznačena v rubrikách Novus ordo (odst. 25, 133 a 134). Tzv. celebrování „versus populum“ neodpovídá zcela jistě představám svaté liturgie, jak to např. čteme v odst. 2 a 8.
Druhou ránou je po celém světě rozšířené přijímání Eucharistie na ruku. O této forměse II. vatikánský koncil vůbec nezmiňuje a zavedli ji nejdříve někteří biskupové z neposlušnosti bez ohledu na negativní důsledky. I přes odmítavé stanovisko většiny biskupů povolil ji Pavel VI. s nevolí pouze za určitých podmínek. Papež Benedikt XVI. od svátku Těla a Krve Páně 2008 podává svaté přijímání jen klečícím do úst, a to nejen v Římě, ale všude tam, kampřichází. Dává tím jasný příklad praktického liturgického učitelského úřadu. Když kvalifikovaná většina episkopátu tři roky po koncilu označila přijímání na ruku jako škodlivé, čím spíše by to byli učinili koncilní otcové.
Třetí ranou jsou modlitby k obětování. Je to zcela nový výtvor, který nebyl v církvi vůbec nikdy používán. Nekladou důraz na tajemství Kristovy oběti, nýbrž spíše přinášejí myšlenku hostiny, podobně jak je tomu při židovské sobotní večeři. Východní i západní církev v tisícileté tradici orientovala modlitby k obětování vždy k tajemství oběti na kříži (srov. Paul Tirot, Histoire des Prières d’Offertoire dans la liturgie romaine du VIIe au XVIe siècle, Řím 1985). Takovýto zcela nový výtvor je jistě proti jasným pokynům II. vatikánského koncilu (srov. SC 23).
Čtvrtou ranou je úplné odstranění latinského jazyka ve většině mší katolického světa. To je přím proti usnesení II. vatikánského koncilu.
Pátou ranou je vykonávání liturgických služeb akolytů a lektorů ženami bez liturgického oděvu, přičemž přicházejí do oltářního prostoru během mše svaté přímo z místa, kde se nacházejí věřící. Tento způsob církev nikdy nepoužívala a nikdy neschválila. Dává katolické mši vnější charakter profánního shromáždění. Již II. nicejský koncil v roce 787 zakázal takovou praxi: „Když někdo není
posvěcen, není mu dovoleno, aby při svaté liturgii předčítal od ambonu.“ Tato norma byla vždy respektována. Během mše svaté četli čtení pouze podjáhni nebo lektoři. Jako náhrada za chybějící svěcení akolytů a lektorů mohou tuto funkci vykonávat v liturgickém oděvu muži nebo mládenci, nikoliv však ženy, protože zde nadále trvá určitá vazba na svěcení. V textech II. vatikánského koncilu není pokyn zrušení nižších kněžských svěcení ani podjáhenství a nejsou zde uvedeny úřady, které by je měly nahradit. SC 28 rozlišuje „ministri“ (služebníky církve) a „fideles“ (věřící) a stanoví, že každý z nich má konat jen to, co mu podle liturgických předpisů přísluší.
V motu proprio Summorum Pontificum papež Benedikt XVI. stanoví, že na obě formy římského ritu je třeba se dívat se stejnou úctou, protože církev před koncilem a po koncilu je stále táž církev. V doprovodném dopisu k motu proprio si přeje, aby se obě formy navzájem oplodňovaly. Dále si přeje, aby se v nové formě více prosadila posvátnost, která přitahuje lidi k staršímu ritu.
Zmíněné nedobré obyčeje nepatří do řádné formy liturgie a odporují principům II. vatikánského koncilu. Pokud by byly opět odstraněny, vrátili bychom se tím k liturgické nauce II. vatikánského koncilu a pak by se obě formy sblížily a nebyl by zde onen nápadný zlom mezi církví před koncilem a po koncilu. Pokud jde o modlitby k obětování, bylo by žádoucí, aby je Svatý stolec nahradil modlitbami z mimořádného ritu.
Pět uvedených ran na liturgickém těle církve si žádá vyléčení. Ony představují zlom, který připomíná situaci, jaká nastala při avignonském exilu.
Potřebujeme dnes jednoho nebo více světců typu svaté Kateřiny Sienské, potřebujeme „vox populi fidelis“ – hlas věřícího lidu – pro překonání liturgického zlomu. Musíme jako tehdy přemoci skutečnost, kdy mnoho příslušníků kléru bylo s exilem a zlomem spokojeno.
Schází nám zevní nezbytné „obrácení k Pánu“, protože jednáme s eucharistickým Kristem, jako kdyby to nebyl Bůh, když mu věřící při přijímání nevzdávají náležitou poklonu, berou ho do rukou jako běžné jídlo a vydávají se nebezpečí určitého eucharistického arianismu.
Předpokladem pro plodnou evangelizaci je svědectví, které podává veřejný liturgický kult:
1. aby na celém světě i nová forma byla slavena v „conversio ad Dominum“;
2. aby věřící při svatém přijímání poklekali, jak to žádá svatý Pavel (srov. Flp 2,10) a přijímaliPána s největší možnou úctou. K Boží chvále učinil papež Benedikt XVI. dva konkrétní kroky v procesu návratu z „avignonského exilu“ v motu proprio Summorum Pontificum a v praktikování tradiční formy svatého přijímání. Potřebujeme ještě mnoho modlitby a novou svatou Kateřinu, aby následovaly další kroky, které by zahojily všechny rány láskou, úctou a vznešeností, jak nás tomu učí papež Pius XII. v encyklice Mediator Dei, II. vatikánský koncil ve své konstituci Sacrosanctum Concilium a Benedikt XVI. v Teologii liturgie i ve svém praktickém magisteriu. Nikdo nemůže provádět evangelizaci, kdo napřed neadoruje, kdo se neklaní eucharistickému Kristu. „V zacházení s liturgií se rozhoduje o osudu víry a Církve.“ (kardinál Ratzinger) + Athanasius Schneider, světící biskup arcidiecéze Svaté Marie v Astaně, Kazachstán. Předneseno na 4. shromáždění „Reunicatho“ v Paříži 15. ledna 2012
(Dominus vobiscum 4/2012)
„Drahé děti! Modlete se! Modlete se růženec každý den – ten věnec květů, který
mne, jako Matku, přímo spojuje s vašimi bolestmi, trápením, přáními a nadějemi. Apoštolové mojí lásky, s vámi jsem skrze milost a lásku mého Syna a žádám
od vás modlitby. Svět tolik potřebuje vaše modlitby, aby se obracely duše. Otevřete s plnou důvěrou svoje srdce mému Synu a On v nich zapíše souhrn svých slov – a to je láska. Žijte nerozpadající se spojení s Nejsvětějším Srdcem mého Syna.
Děti moje, jako Matka vám říkám, že je nejvyšší čas, abyste poklekly před mým Synem, abyste ho uznaly za svého Boha, střed svého života. Přineste mu dary, to, co On má nejraději, a to je láska k bližnímu, milosrdenství a čistá srdce.
Apoštolové mojí lásky, mnohé moje děti ještě neuznávají mého Syna za svého
Boha, ještě nepoznaly jeho lásku. Ale vy svojí modlitbou vyslovovanou z čistého a otevřeného srdce, dary, které přinášíte mému Synovi, učiníte, že se i nejtvrdší srdce otevřou. Apoštolové mojí lásky, síla modlitby vyslovené ze srdce – mocné modlitby plné lásky – mění svět. Proto, děti moje, modlete se, modlete se, modlete se. Já jsem s vámi. Děkuji vám.“
Hore na fotografii vidíte EUCHARISTICKÝ ZÁZRAK - V MOMENTE KONSAKRÁCIE SA NA HOSTII OBJAVILA SVÄTÁ JEŽIŠOVA TVÁR !.
Tento deň, počas ranej omše, ktorú slávil vtedajší farár otec Thomas Pathickal, sa na veľkej hostii počas konsekrácie objavila záhadná škvrna. Postupne sa táto škvrna rozširovala a stávala jasnejšou, až na hostii jasne videli tváru Krista. Farár hostiu oddelil, dokončil omšu s ďalšou hostiou a po skončení omše hostiu s tvárou Krista vystavil na oltári na úctu. Tvár zostala viditeľná aj po tom, čo bola hostia uložená do tabernákula.
Svätá stolica uznala eucharistický zázrak, ktorý sa odohral v kostole Krista Kráľa vo Vilakkannure
(v indickom štáte Kerala), kde sa 15. novembra 2013,
v piatok, počas rannej svätej omše v momente konsekrácie na veľkej Hostii, ktorú držal otec Thomas Pathickal, zjavila Ježišova Tvár.
Uznanie zázraku Svätou stolicou oznámil - ako už bolo spomenuté - biskup Jozef Pamplany 9. mája 2025, len deň po zvolení pápeža Leva XIV.
Ako uvádza Katechizmus Katolíckej cirkvi v nadväznosti na Tridentský koncil:
"V Najsvätejšej sviatosti Eucharistie je skutočne, reálne, podstatne obsiahnuté Telo a Krv nášho Pána Ježiša Krista s dušou a božstvom, a teda celý Kristus" (KKC, č. 1374).
A predsa je táto dogma už dvetisíc rokov predmetom skepsy aj u mnohých pokrstených, ba dokonca aj u duchovných. Pán však za týchto dvetisíc rokov udelil mnoho potvrdení, že jeho slová ("TOTO JE MOJE TELO", "TOTO JE MOJA KRV") nie sú len symbolmi, ALE SVEDČIA O JEHO SKUTOČNEJ PRÍTOMNOSTI V EUCHARISTII !!!.
A Božia Múdrosť
v priebehu storočí chcela, aby tieto eucharistické zázraky posilnili vieru nielen obyčajných ľudí, ale aj tých, ktorí konajú in persona Christi, teda kňazov: pripomínajú nám to predovšetkým udalosti spojené so zázrakom v Lanciane (8. storočie) a potom v Bolsene (1263), po ktorom o rok neskôr za Urbana IV. nasledovalo ustanovenie slávnosti Corpus Domini.
Biskup Pamplany, ako uvádza Catholic Vote, povedal, že toto oficialne uznanie zázraku má veľký význam pre miestnu farnosť a pre celú cirkev, pretože posilňuje vieru v reálnu prítomnosť Krista v Eucharistii.
A skutočne, od samého začiatku priniesol veľké duchovné ovocie.
A VIDEO K TOMU: https://youtu.be/…l33
Poklady, které získáváš účastí na mši svaté
Tomáš Dominik
Nejvyšší formou modlitby je účast na mši svaté. Mše svatá je středem života katolíka a její primát potvrdila při zjevení ve Fatimě také sama Panna Maria, která vizionáře upozornila, že mše svatá má přednost před jakýmkoliv jejím zjevením. Primát mše svaté potvrdil Bůh již v prvních třech přikázáních Desatera: oslavovat Boha ve sváteční den, neklanět se jiným bohům a ctít Boží jméno. Při mši svaté vzýváme a uctíváme jediného pravého Boha.
Příběh Ábela a Kaina je příběhem o účasti na mši svaté. Oba měli přinést Bohu oběť. Vrcholnou obětí je katolická mše svatá. Proti tomu nízká účast věřících na mších svatých je důkazem, že lidé ztratili smysl a poznání, jak vážným hříchem absence na mši svaté je, ale stejně existuje neznalost toho, co věřícímu člověku a jeho blízkým pramení z účasti na ní. Proto si představme hlavní duchovní ovoce svojí účasti. Otec Martin von Cochem (1634–1712) shrnul hlavní přínosy mše svaté.
Pro tvoji spásu posílá Otec svého milovaného Syna z nebe, který skrze Ducha Svatého proměňuje chléb a víno ve skutečné Tělo a Krev Kristovu, a kvůli tobě přichází Syn Boží z nebe a ukrývá se ve svaté Hostii.
• Pro tvoji spásu obnovuje své trpké umučení, abys je s ním prožil, a obětuje svůj vzácný život za tebe, prolévá svoji krev mystickým způsobem a kropí jí tvoji duši a očišťuje ji od veškeré poskvrny.
• Za tebe se Kristus sám nabízí jako skutečná zápalná oběť a vzdává Božství nejvyšší úctu, jaká mu náleží, a takto zadostiučiňuje za slávu, kterou jsi Bohu nebyl schopen dát. Proto je Kristus obětí chvály, jíž se odčiňuje zanedbávání chval jeho svatého jména.
• Svátostí oltářní, kterou Ježíš obětuje Bohu, dokážeš vzdát Nejvyššímu více chval než svatí andělé. Za tebe se Kristus nabízí jako dokonalá oběť díkůvzdání, jako náhrada za všechna tvoje selhání.
• Ospravedlní všechny tvoje všední hříchy, za předpokladu, že jsi pevně rozhodnut jich zanechat. On znovu dává sebe samého za mnohé tvoje hříchy, kteréj si spáchal zanedbáváním dobrého, za dobro, jež jsi mohl vykonat a zanedbal jsi je. Odstraňuje všechny tvé nedokonalosti, které očištěné připojuje k tvým dobrým skutkům.
• On ti odpouští hříchy, nevědomé a zapomenuté, které jsi nikdy nevzpomenul ve zpovědi. Kristus nabízí sebe samého jako smírnou oběť, aby zadostiučinil aspoň části tvých dluhů a prohřešků. Pokaždé, když jdeš na mši svatou, uděláš tak více pro odpuštění svých hříchů, než kdybys konal to největší pokání.
• Za tebe Kristus nabízí sebe samého jako nejúčinnější smírnou oběť, přimlouvá se za tebe tak vroucně, jako prosil za své nepřátele na kříži.
• Prosby a žádosti, jež jsou obětovány při mši svaté, budou vyslyšeny mnohem dříve než ty, které obětujeme mimo mši svatou.
• Nikdy se nepomodlíš tak silnou modlitbu jako při mši svaté, protože Kristus ve mši svaté sjednocuje své modlitby s tvými a nabízí je nebeskému Otci. Kristus zná tvoje potřeby, které jsou pro dobro tvé spásy, a nebezpečí, jimž jsi vystaven, a je jeho touhou, abys byl spasen.
• Při každé mši svaté jsou přítomni andělé, kteří za tebe prosí a přednášejí tvé modlitby před Boží trůn. Kristus sám se přimlouvá za tvoji spásu. Při mši svaté se sjednocený s knězem ty sám stáváš duchovním kněžstvem Ježíše Krista.
• Mše svatá je tím nejlepším a nejkrásnějším darem a obětí pro Nejsvětější Trojici a jejím největším zadostiučiněním.
• Mše svatá je nejvyšším projevem úcty, jaký můžeš Bohu věnovat, a je nejlepším prostředkem, jak uctít umučení Krista a blahoslavenou Matku Boží a přispět tak k její radosti. Poklona před Eucharistií a kalichem je nejvyšší akt úcty k Bohu. Podíváš-li se s úctou na svatou Hostii, získáš hojnou odměnu v nebi.
• Zbožnou účastí na mši svaté můžeš obohatit svoji duši více než čímkoliv jiným na světě, vzdáváš čest a slávu andělům a svatým více než recitováním modliteb mimo mše svaté.
• Každým úderem ze skutečné lítosti do své hrudi během úkonu kajícnosti při mši svaté získáš odpuštění svých všedních hříchů.
• Pokud upřímně prožíváš mši svatou ve stavu smrtelného hříchu, Bůh ti dává milost obrácení. Pokud upřímně prožíváš mši svatou ve stavu milosti posvěcující, Bůh rozmnožuje milosti pro tebe.
• Při mši svaté dostáváš požehnání od kněze, které je potvrzeno samotným Kristem v nebi, a získáváš požehnání pro tělesné i časné potřeby. Navíc požehnání má moc tě ochránit před mnohými nebezpečími, která by tě mohla bez něj přemoci. Takto získáš rovněž posilu proti pokušením.
• Mše svatá je též prostředkem získání milosti svaté smrti. Každá mše svatá bude ti velkou útěchou v hodině smrti a bude posilou pro důvěru v Boží milosrdenství, když budeš stát před přísným Soudcem.
• Neboj se dlouhého a strašného očistce, jestliže jsi svým časným trestům za hříchy zadostiučinil ve mši svaté. Již jedna tvoje soustředěná a oddaná účast na mši svaté pomůže zmírnit bolesti tvé duše v očistci více než jakýkoliv úkon pokání či velký skutek. Zbožná účast na jedné mši svaté na zemi má větší užitek po smrti než ty, které budou za tebe slouženy.
• Tvoje štěstí v nebi se znásobí o každou jednu mši svatou, kterou zbožně prožiješ na zemi.
• Pro tvé přátele nebude žádná modlitba natolik účinná, jako jediná mše svatá, kterou za ně obětuješ anebo obětuješ na jejich úmysl. Nejlepší pomoc a útěcha pro nemocné, trpící a umírající je ve mši svaté, která je za ně sloužena a obětována.
• Mše svatá poskytuje velkou milost k obrácení hříšníků.
• Pro duše v očistci můžeš získat prostřednictvím mše svaté hojné občerstvení.
(Zdroj: https://www.svetlosveta.sk/spoznajvieru/poklady-ktore-ziskavas-ucastou-na-svatej-omsi 25. 5. 2019) Přeložil a upravil -dd-
Vzpoura národů
Z homilie odstupujícího salcburského arcibiskupa Edera 31. 12. 2002
Co mě nutí k zamyšlení, je žalm 2, vánoční žalm: Proč se shlukují pohané a národy osnují ničemné plány? O co jde v tomto žalmu? Národy, nevěřící plánují vzpouru proti svému Pánu Bohu a jeho Pomazanému (Kristu). To, o co usilují, je sice holý nesmysl, takže Bůh se tomu může jen smát, ale oni to zkoušejí, a dokonce společně. A čeho chtějí touto rebelií dosáhnout? Shodit jho, skoncovat s Hospodinovou nadvládou. Roztrhněme jejich okovy, svrhněme ze sebe jejich jho. A co odpovídá Bůh těmto provokatérům? Já sám ustanovuji svého Krále. On je můj Syn. Právě se narodil. Je to Dítě. Všechna jeho moc je pouze v lásce. A vy ho chcete odmítnout? Změňte svůj postoj, než bude pozdě. Jinak vzplane jeho hněv.
Čtěme tento žalm z pohledu dnešního světa a jeho doby. Národy se shlukují, připravují a kují plány proti Pánu a Bohu. Roztrhněme jejich okovy, svrhněme ze sebe jejich jho. Jhem se rozumí přijmout jeho nauku, řídit se jeho zákonem. Pouta jsou jeho přikázání. Jak znějí? Budeš milovat svého Boha, budeš se klanět pouze jemu. Máš milovat svého Boha a máš také milovat svého bližního jako sebe. A zákon Nové úmluvy začíná slovy: Blahoslavení chudí, neboť jejich je nebeské království.
Ale dnes chtějí pokrokové národy zcela setřást toto jho a zcela se zbavit vazby na Boha. Mohli bychom pro to jmenovat mnoho příkladů. Vrcholem je dnes umělé plození člověka.
Tomu, kdo ještě věří, že člověka stvořil Bůh a dal ho jeho otci a matce, je třeba se vysmát. Teď budeme produkovat člověka takového, jaký se nám líbí, a kdy se nám líbí, Boha k tomu nepotřebujeme. Boha jsme zcela vystrnadili. Teď už to umíme my, a budeme si dělat, co chceme.
Ale to se musí strašně vymstít. Protože každý člověk je Otcem milované dítě. Co říká Bůh svému Synu? Budeš jim vládnout železným prutem, rozbiješ je jak hliněný hrnec.
Do této vzpoury proti Bohu je zatažena i příroda, kterou člověk zcela ovládl a znásilnil. Ona však se neobrací proti svému Stvořiteli, ale proti člověku. Znamení je pro to více než dost, stačí se jen dívat. Příroda je stvořený Boží zákon a nemůže v sobě trpět jeho hanobení.
Tyto plány pohanů se obracejí stále ostřeji také proti církvi, proti křesťanství, přímo proti samému Kristu. Stále častěji vytrubují různá média k útoku proti církvi. Nezřídka se v jevištních dílech hanobí církev, papež a biskupové, Eucharistie a mše svatá. Média vědí, že církev se brání docela málo.
Na mušku si berou nejen nenáviděnou církev, nýbrž i křesťanství a samého Krista. Slyšíme tu a tam: církev je nepřátelská k člověku, k tělu, k světu. Její nauka a přikázání omezují svobodu, která musí být absolutní, třebaže přitom vede až k sebezničení. Musí být dovoleno všechno, co přináší potěšení. Už se ozvali dokonce ti, kteří zneužívají děti, a tvrdí, že i oni mají právo na své uspokojení v souladu se svými vrozenými sklony. Kam může vést takový liberalismus? K sebezničení člověka a národů.
Z čeho to všechno pochází?
Proč se shlukují národy, proč povstávají králové země a spojují se proti Pánu a jeho Pomazanému? Kdo jsou tito králové země a tajné velmoci, to si může každý z nás snadno domyslet. A co jsou to za pouta a přikázání? Budeš milovat svého Boha!, Desatero a horské kázání.
Nebylo by nijak obtížné dokázat každému, že tato přikázání nejsou obrácena proti člověku, ale naopak jsou dána pro něho. Nikdo nám nechce nakládat břemena, nýbrž jejich zachovávání znamená pro člověka požehnání a spásu. A když se někdy jeví pro člověka tíživá, Pán nám říká: Vezměte mé jho na sebe a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce, mé jho je sladké a břímě lehké. (Mt 11,29n) Je to spíše jiné jho, které vás utlačuje: jho hříchu a otroctví ďáblu.
Nesmíme však přehlížet, že i uvnitř církve jsou takové snahy uvolnit vazby a pouta a odhodit je. Ať už jde o nerozlučnost manželství, vazbu na víru a řád liturgie, celibát. Místo toho se zavádějí jiné vazby, které odporují Bohem stvořené přirozenosti člověka. Vidím v těchto liberálních tendencích uvolnění kázně. Jen ve věrnosti a vazbě na Svatého otce může církev přestát nadcházející krizi.
A jsou tu ještě další, na které bohužel málo myslíme – chudí. Chudí celého světa. Masy, které vedle nás hynou hladem, nemocemi a bídou, zatímco hrstka boháčů vlastní a využívá pro sebe dvě třetiny všech statků světa a sténá uprostřed svých nadbytků (i pokud jde o potraviny).
Bojí se, že tyto masy hladových brzy povstanou a přepadnou těch pár bohatých. Hlavním důvodem hrozící války i všech minulých válek je veliký odstup a rostoucí propast mezi bohatými a chudými. Na světě nebude mír, dokud nebude nastolen nový světový řád, který spravedlivěji rozdělí všechny statky, které Bůh stvořil pro všechny, a to rychle, než bude pozdě a velká lidská záplava s sebou všechno strhne. Jen Boží řád může zachránit svět. Především musí skončit světová válka proti nenarozeným dětem. V ní spočívá největší nebezpečí pro světový mír, jak říká Matka Tereza..
Podle Kath-net 1. 1. 2003
Překlad -lš
===============================================================
BŮH NÁM NEUSTÁLE POSÍLÁ VZKAZY, ABYCHOM SE K NĚMU VRÁTILI. ABYCHOM MU VZDÁVALI ČEST, ÚCTU A LÁSKU, KTEROU MU DLUŽÍME. JEMU ZCELA NÁLEŽÍME. ON NÁM DOVOLIL PŘIJÍT NA SVĚT. V LŮNĚ NAŠÍ MAMINKY VDECHL ŽIVOT-SVŮJ DECH, NAŠI DUŠI- DO NAŠEHO TĚLÍČKA-OPLODNĚNÉHO VAJÍČKA A VYTVOŘIL TAM NAŠE DNA, PODLE KTERÉHO JSME SE UTVÁŘELI V ČLOVÍČKA.
ŽE SI S NÁMI MŮŽE UDĚLAT CO SE MU ZLÍBÍ - UZDRAVIT NÁS, NEBO SKOLIT NEMOCÍ, POCTÍT NÁS SVÝMI ZNAMENÍMI=STIGMATY, TO NÁM UKAZUJE NAŠE JEDINÁ STIGMATIČKA ANIČKA TOMANOVÁ. O NÍ NAPSAL CTITEL EUCHARISTIE OTEC FILIP STAJNER KNIHU "CHUDOBKA Z ORLICKÝCH HOR". ONA SE TAK SAMA NAZÝVALA. BYLA NEGRAMOTNÁ, ALE MILOVALA BOHA A TEN JI PLNIL LÁSKOU I K LIDEM A PROTO BYLA OCHOTNÁ JIM POMÁHAT A BRÁT NA SEBE JEJICH TRÁPENÍ A PŘITAHOVAT TAK LIDI K VÍŘE A K BOHU. PODÁVÁM VÁM TU VIDEA JAKO DŮKAZY. PANNA MARIA UŽ NÁM NĚKOLIK STOLETÍ DÁVÁ VAROVÁNÍ O BOŽÍCH TRESTECH, PROTOŽE JSME SE ÚPLNĚ OD BOHA ODVRÁTILI. DOKONCE I SAMA JEŽÍŠKOVA CÍRKEV. NEPOSLOUCHÁ BOŽÍ HLAS, PROROKY. NEUZNALA ZJEVENÍ V AMSTERODAMU, V GARABANDALU A PLNO DALŠÍCH PO SVĚTĚ. NEPOSLOUCHÁ PAPEŽE, KTEŘÍ NAZNAČUJÍ NÁVRAT K ÚCTĚ K EUCHARISTII, ŽE PODÁVÁNÍ NA RUKU JE ŠPATNÉ, JE TO PRÁCE PEKLA, KTERÉ SE SNAŽÍ CÍRKEV ZNIČIT, JAK O TOM PÍŠU UŽ NĚKOLIK LET V NAŠEM BLOGU.
A DNES MI JEŽÍŠEK DÁVÁ DALŠÍ MATERIÁL PRO VÁS, ABY JSTE TO ŠÍŘILI DÁL. OTEC DOLINDO NÁM ŘÍKÁ:"PŘEDEJTE VŠECHNY SVÉ PROBLÉMY PANU JEŽÍŠI." LUISA PICCARRETA NÁM VZKAZUJE: "PŘEDEJTE SVOU VŮLI JEŽÍŠKOVI A ON VÁS BUDE POMALU MĚNIT V BOŽÍ DĚTI, ABY VÁS ZACHRÁNIL OD VĚČNÉHO ZATRACENÍ V PEKLE". barmanka
==============================================================
VIDEO: Stigmatizovaná Anna Bohuslava Tomanová konala zázraky! VLOŽTE DO HLEDÁČKU.
Podívejte se na video „Sdružení Anny Bohuslavy Tomanové (2012 - 2025).“ na YouTube VIDEO:
