Č.102 LUISA PICCARRETA -MYSTIČKA - ŽIVOT A DÍLO, KTERÉ POMŮŽE ZACHRÁNIT SVĚT
KNIHA NEBE OD LUISY PIICCARRETY JE JEŽÍŠKOVO POSELSTVÍ O VŠEM, CO NÁS POUČÍ O BOŽÍM DÍLE, PLÁNECH S NAŠÍ BUDOUCNOSTÍ, JAK NÁS STVOŘIL A PROČ. VYSVĚTLUJE VŠE, CO MÁME VĚDĚT O DUŠI, VÍŘE V BOHA, NADĚJI, LÁSCE A JAKOU OBROVSKOU CENU MÁ PRO NÁS KAŽDÝ KŘÍŽ, KTERÝ NÁM. BŮH SEŠLE.vaše barmanka
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kniha nebe je klíčové, autobiografické dílo italské mystičky Luisy Piccarrety (1865 - 1947) z vesničky Corrato. Od r. 1878 měla první setkání s Ježíšem a tyto vize pokračovaly až do její smrti. V roce 1899 z poslušnosti ke svému zpovědníkovi začala tyto své setkání zapisovat do jednotlivých svazků. Poslední 36. svazek dokončuje v prosinci 1938. Brzy po svém vzniku dostaly svazky 1-19 tzv. Nihil Obstat od později svatořečeného P. Hanibala de Francia a imprimátur jim udělil arcibiskup Joseph Leo. Všechny svazky však byly velmi záhy zabaveny a odvezeny do Vatikánu na dlouhých 58 let až do r. 1996. Po otevření Vatikánských archívů byli Kongregací pro nauku víry ustanovení 2 nezávislí teologové, kteří všechny svazky pečlivě prozkoumali a v roce 2010 potvrdili, že neobsahují nic, co by odporovalo učení katolické církve.
Neoficiálně celé dílo vyšlo už ve všech světových jazycích. Abychom ho mohli i my postupně studovat, nabízíme Vám pracovní verzi textu přeloženého z angličtiny a upravený několika dobrovolníky. Jedná se o pracovní text k osobnímu použití, ve kterém se mohou vyskytovat i chyby. I přesto Vám chceme nabídnout postupně všechny tyto svazky a budeme rádi, když pomůžete s jejich úpravou a přesnějším vyjádřením. Za celý tým překladatelů a korektorů P. Jan Mach
V roce 2020 vyšla kniha od americké spisovatelky Susanne W. James s názvem "Luisa Piccarreta a Boží Vůle - Ježíšovo učení".
Derek Williams o ní napsal - "Otče, je to velmi dobrá kniha, snadná pro čtenáře."
V recenzích na tuto knihu ze 4.1.2021 dále říká:
"Nauku o Boží Vůli studuji od roku 2010 a mám mnoho různých knih od různých autorů, plus Luisiny deníky (36 svazků), které jsem četl několikrát.)
Ve světle výše uvedeného jsem zjistil, že tato kniha je velmi dobře napsaná. Je velmi dobře rozložena a pokrývá různá témata jednoduše, jasně a inteligentně. Také nabízí modlitby na základě různých témat, kterým se věnuje, což je příjemný dotek. Není to teologicky těžké, ale mnohem snadněji čitelné, než některá díla, která jsem měl tu milost číst."
Rozhodl jsem se tedy postupně Vám zpřístupnit aspoň z větší části její překlad. Jednotlivé kapitoly budou doplňovány podle našich časových možností. Proto chci velmi poděkovat těm, kteří mi v této práci pomáhají. Především p. Robertu Protivánkovi z Kostelce na Hané a také p. Kristině Komoňové z Tvarožné Lhoty, bez kterých by toto dílo nevzniklo.
----------------------------------------------------------------------------------------
https://www.bozivule.cz/soubor/kniha-nebe-svazek-1/ Pro zájemce uvádím web, odkud jsem čerpala. Ježíšek za mnou zase přišel a chtěl, abych vás na Luisu upozornila. tak v Jeho vůli činím. vaše barmanka
--------------------------------------------------------------------------------------------
LUISA PICCARETTA - ITALSKÁ MYSTIČKA -ŽIVOT A DÍLO
md+V
Další skrytá a velká postava, smírná oběť na oltáři svého lůžka, která nosila ve svém těle bolest, předem vylučující radosti tzv. pozemského štěstí, aby objevovala mnohem více uspokojující radosti života trvale spojeného s Bohem.
Luisa Piccaretta se narodila v Corato (Bari) 23. dubna 1865 jako čtvrtá z pěti dětí rodičům Vito Nicola Pissccarettovi a Rose Tarantiniové. Prožila své dětství a dospívání na zemědělském statku svého otce v Torre Disperata. LUISA PICCARRETA, služebnice Boží katolické církve , se narodila v Corato, ráno 23. dubna 1865, v neděli Božího milosrdenství), a byla pokřtěna večer téhož dne v KATOLICKÉ CÍRKVI. Její školní docházka se zastavila v prvním ročníku základní školy, aby mohla vést rolnický život své rodiny.
V neděli v albis roku 1874 přijala Luisa ve věku devíti let svátosti prvního přijímání a biřmování . Od té doby její víra zesílila, zůstala neustále pohroužena do modlitby , rozjímala zejména o Kristově utrpení , duchovně adorovala Eucharistii a pěstovala pevnou oddanost k Panně Marii , což ji ve věku jedenácti let přimělo vstoupit do Sdružení. dcer Panny Marie .
Když ve třinácti letech rozjímala o Ježíšově umučení, cítila utlačované a dušné srdce, vyšla na balkon svého domu a tam měla vidění: ulice byla plná lidí, kteří tlačili Ježíše , trpícího a krvavého. , jak nesl těžký kříž přes ramena. Potom k ní Kristus zvedl oči, aby ji požádal o pomoc, a Luisa pocítila soucit a nabídla se jako oběť smíření za hříchy, které rozdrtily Vykupitele. Od té chvíle v ní vzplanula neukojitelná touha utěšit Ježíše a vzala na sebe jeho utrpení, aby spasila duše a napravila tak urážky, kterých se Mu dostalo. Začalo pro ni fyzické utrpení kvůli neviditelným stigmatům a tvrdému a neustálému obtěžování démony, které se přidalo k duchovnímu a morálnímu uttrpení. Jednoho dne, poté, co byla obtěžována ďáblem, měla druhé vidění Ježíše v bolestech a Panny Marie Bolestné, která ji pozvala, aby se z lásky k jejímu Synu nabídla jako oběť. Potom vyslovila Bohu své „ fiat voluntas tua “ a složila slib jako oběť smíření za hříchy. Poté se začal objevovat záhadný stav utrpení, který ji nutil zůstat v klidu na lůžku a zvracet jakékoli jídlo a pití a živit se pouze Nejsvětější svátostí. Lékaři, kteří ji navštívili, protože nebyli schopni zjistit určitou diagnózu, navrhli, aby rodina zavolala kněze. Teprve když přijala požehnání se znamením kříže od augustiniánského otce , vrátila se Luisa ze svého "obvyklého stavu" - jak to sama definovala - ve kterém byla duše odtržena od těla. Tento jedinečný a nevšední zážitek se bude opakovat každý den až do smrti a ze kterého se mohla dostat pokaždé jen stejným způsobem Aby získala posilu a pomoc k překonávání zkoušek tohoto utrpení, obracela se Luisa v modlitbě na Pannu Marii. Prožívala zvláštní fenomeny, z nichž nejpozoruhodnější byl ten, že ji přepadlo ztuhnutí těla jako u mrtvoly. I když jinak projevovala známky života, nenacházel se způsob, jak ji tohoto stavu zbavit. Rodina se obrátila na lékaře, protože pokládala tento stav za druh nemoci, ale bez úspěchu. Obrátila se tedy na kněze, který se dočasně vrátil k rodině. Byl to augustinián P. Cosma Loiodice, který nemocné požehnal znamením kříže a tělu se vrátily jeho normální funkce..
Stala se dominikánskou terciářkou se jménem Magdalena, ale od Ježíše měla zvláštní a jedinečné poslání: v „malém vězení“ jejího lože jí JEŽÍŠ DAL NAJEVO SVOU TOUHU VRÁTIT LIDSTVO K ŘÁDU A ÚČELU, PRO KTERÝ BYL STVOŘEN, tedy v jeho „boží vůli“, jak žil Adam před prvotním hříchem . Od roku 1884 až do své smrti byla poslušná různým zpovědníkům vyslaným arcibiskupem z Trani . Od 1. ledna 1889 jí zpovědník Don Michele De Benedictis dovolil zůstat v posteli, kde vždy seděla až do své smrti.
28. února 1899 jí druhý zpovědník, don Gennaro De Gennaro, přikázal, aby napsala, co se mezi ní a Ježíšem dělo a milosti, které neustále dostávala. S velkým vnitřním úsilím psala od 28. února 1899 do 28. prosince 1938 důležitá zjevení do rukopisu obsahujícího asi 10 000 stran, sesbíraných do třiceti šesti svazků, o „posvěcení“ v Boží vůli. Napsala také „Hodiny umučení našeho Pána Ježíše Krista“, s nimiž jsou spojeny nesčetné duchovní výhody, a „zlatou knihu“, kterou jí nadiktovala sama Panna Maria: „Královna nebes v království Boží vůle ", mateřské nabádání k životu v Boží vůli skrze Matku a královnu Boží vůle, prostřednictvím třiceti lekcí Nebeské Matky. Na počátku dvacátého století byl jejím mimořádným zpovědníkem a cenzorem sv. Annibale Maria Di Francia .
Její spisy byly pravidelně zkoumané a schvalované církevními autoritami..
4. března 1947, ve věku 81 let, po krátkém a smrtelném zápalu plic , jediné nemoci, kterou v životě měla, Luisa Piccarreta zemřela. V roce 1993 byly její ostatky přemístěny do svatyně řecké Madony
/Cmd+C
(Výtah z Wikipedie(
UKÁZKA Z KNIHY NEBE,XII.KAPITOLA, -.16. září 1917
Pokračovala jsem ve svém obvyklém stavu, byla jsem uprostřed bolestí; tím spíš, že se moje nebeská maminka zviditelnila a plakala. A když jsem se jí zeptala: „Má Maminko, proč pláčeš?", řekla mi: „Má dcero, jak bych mohla neplakat, když oheň božské spravedlnosti by chtěl všechno pohltit? Oheň hříchů pohlcuje všechno dobro duší a oheň Spravedlnosti chce zničit vše, co patří tvorům. A při pohledu na běžící oheň pláču. Proto se modli, modli se.“
MUČEDNICTVÍ LÁSKY A ZÁRMUTKU JEŽÍŠE, PrOTOŽE MU CHYBÍ SPOLEČNOST STVOŘENÍ..
Žiji uprostřed téměř nepřetržitého strádání. Můj sladký Ježíš se nanejvýš nechávidět a pak mi uteče jako blesk. Ach, jen Ježíš zná mučednictví mého ubohého srdce.
Teď jsem přemýšlela o lásce, s níž pro nás tolik trpěl, a můj vždy milý Ježíš mi řekl: „Má dcero, mým prvním mučednictvím byla Láska. A Láska mi přinesla druhé mučednictví: bolest. Každé bolesti předcházelo nesmírné moře Lásky. Když se však Láska ocitla sama a opuštěná většinou tvorů. Blouznil jsem, trápil jsem se, a protože moje Láska nemohla najít nikoho, komu by se mohla darovat, soustředila se ve Mně, topila Mne a působila Mi takové bolesti, že ve srovnání s nimi se všechny ostatní bolesti zdály být osvěžením. Ach, kdybych tak měl společnost v Lásce, cítil bych se šťastný, protože se společností všechny věci nabývají štěstí, šíří se a množí. Láska v blízkosti jiné lásky je šťastná. I když je to třeba i ta nejmenší láska. Protože nachází toho, komu se může darovat, komu se může dát poznat, komu může dát život svou vlastní Láskou. Ale když je nablízku někomu, kdo Ji nemiluje, kdo Jí pohrdá, kdo se o Ni nezajímá, je Láska velmi nešťastná, protože nenachází způsob, jak se mu sdělit a dát mu život. Krása v blízkosti ošklivosti se cítí zneuctěna a zdá se, že se jedna druhé vyhýbají. Protože krása nenávidí ošklivost. Zatím, co ošklivost v blízkosti krásy se cítí ještě ošklivější. To, co je krásné, je šťastné, že je v blízkosti něčeho krásného. A vzájemně si sdělují krásu. Totéž platí pro všechny ostatní věci.
K čemu je učiteli, že je vzdělaný a že toho tolik nastudoval, když nemůže najít
žáka, kterého by mohl učit? Ó, jak je nešťastný, když nenajde nikoho, koho by mohl učit tak mnoho nauk. K čemu je lékaři, že rozumí lékařskému umění, když ho nikdo z nemocných nezavolá, aby ukázal své schopnosti? K čemu je bohatému člověku, že je bohatý, když se k němu nikdo nepřiblíží, a on zůstane sám navzdory svému bohatství, nenajde způsob, jak to dát najevo, někomu to sdělit a mohl by zemřít hladem? Jedině společnost je to, co dělá každého šťastným, a umožňuje uskutečňovat dobro, a nechává ho růst. Izolace dělá jedince nešťastným, a činí vše neplodným.
Ach, má dcero. Ó, jak trpí má Láska touto izolací. A těch několik, kteří Mi dělají společnost,tvoří Mé osvěžení a Mé štěstí,"
Pak dodal: „Ach, má dcero, to stvoření zuří ve zlu stále víc a víc! Kolik machinací zkázy připravují! (Velké světové války.)Dojdou až k vyčerpání samotného zla. Ale zatímco oni se budou zabývat tím, že půjdou svou vlastní cestou, Já se budu zabývat tím, aby Fiat Voluntas Tua mělo své dokončení a naplnění. Aby Má Vůle vládla na zemi – ale zcela novým stylem. Budu se zabývat přípravou éry třetího FIAT, ve které se má Láska projeví úžasným a neslýchaným způsobem. Ach, ano, Já chci zcela zmást člověka v lásce! Proto buď pozorná – chci, abys byla se Mnou při přípravě této Nebeské a Božské éry Lásky. Budeme si navzájem pomáhat, a budeme pracovat společně.“ Pak se přiblížil k mým ústům, a když do nich vyslal Svůj všemocný dech, pocítila jsem, jak do mě vlévá nový život. A zmizel.
18. září 1917
ÚČINKY STÁLOSTI V DOBRÉM.
Pokračovala jsem ve svém obvyklém stavu, byla jsemuprostřed bolestí; tím spíš, že se moje nebeská maminka zviditelnila a plakala. A když jsem se jí zeptala: „Má Maminko, proč pláčeš?", řekla mi: „Má dcero, jak bych mohla neplakat, když oheň božské spravedlnosti by chtěl všechno pohltit? Oheň hříchů pohlcuje všechno dobro duší a oheň Spravedlnosti chce zničit vše, co patří tvorům. A při pohledu na běžící oheň pláču. Proto se modli, modli se.“
Tehdy jsem Ježíšovi naříkala nad jeho nedostatkem. Zdálo se mi, že bez Něho už víc nesnesu. Můj milovaný Ježíš, pohnut soucitem s mou ubohou duší, přišel, proměnil mě v sebe a řekl mi: „Má dcero, měj trpělivost. Stálost v dobrém dávávšemu bezpečné místo. Ba co víc, říkám ti, že když jsi mi odňata, bojuješ mezi životem a smrtí pro bolest z toho, že jsi bez svého Ježíše, a přesto zůstáváš stálá v dobrém a nic nezanedbáváš, neděláš nic jiného, než že se presuješ. A při presování
vychází samotná láska, skutečné zadostiučinění; tvá přirozenost zůstává přesto nedotčená, a to, co je vypresováno, je šťáva tak čistá a sladká, že ji přijímám s velkým potěšením a obměkčuji se. Dívám se na tebe s takovou láskou a něhou, že cítím tvé bolesti, jako by byly moje. A tak, pokud jsi prochladlá, vyprahlá a podobně, ale zůstáváš stálá, dáváš si mnoho stisků a tvoříš více šťávy pro mé zahořklé Srdce.
Je to jako s pichlavým ovocem s tvrdou slupkou, které však uvnitř obsahuje sladkou a užitečnou látku. Pokud člověk vytrvale odstraňuje pichlavé části a presuje toto ovoce, získá všechno z jeho hmoty. A vychutná si z ovoce to nejlepší. Chudý plod je tedy zbaven dobra, které obsahoval. Ba co víc, pichlavé části a slupka byly vyhozeny. Totéž platí pro duši v chladu, ve vyprahlosti odhazuje přirozená uspokojení na zem, oprošťuje se od sebe a skrze stálost se vymačkává. Tak duše zůstává s čistým ovocem dobra, a Já si užívám jeho sladkosti. Proto, budeš-li stálá, všechno ti poslouží jako dobro a Já s důvěrou vložím své milosti.“
2. února 1918
OPUŠTĚNÉ KOSTELY A BEZ DUCHOVNÍCH
Když jsem pokračovala ve svém obvyklém stavu, můj vždy milý Ježíš se ukázal jako velmi utrápený a já jsem se Ho zeptala: „Lásko, proč jsi tak utrápený?“ A On: „Ach, má dcero, když připouštím, že kostely zůstávají opuštěné, služebníci rozptýlení, Mše omezené, znamená to, že oběti jsou pro Mne urážkou, modlitby urážkou, adorace neúctou, zpovědi zábavou a bez ovoce. Proto, už nenalézám svou slávu, ale pohoršení a také žádná dobra pro ně. Protože je nepoužívají, tak jim je
odebírám. Toto odtržení služebníků od svatyně však také znamená, že věci dosáhly nejošklivějšího bodu a že se ROZMNOŽÍ ROZMANITOST POHROM.. Jak tvrdý je člověk – jak tvrdý!“
12. dubna 1918
DUŠE SE MUSÍ OPŘÍT O JEŽÍŠE
Když jsem se ocitla ve svém obvyklém stavu, pocítila jsem, že nesmírně potřebuji Ježíše a že se do něj musím celá opřít. A můj sladký Ježíš přišel a řekl mi: „Má dcero, opři se celá do Mne. Najdeš Mě vždy připraveného – nikdy Mě nebudeš postrádat. Ba co víc, čím více se do Mne opřeš, tím více se do tebe budu vlévat. A protože mnohokrát cítím, že se potřebuji opřít, přijdu k tobě a opřu se do tebe, přičemž použiji svou vlastní oporu, kterou jsem v tobě vytvořil. A když uvidím, že opovrhuješ oporou tvorů, budu tě milovat dvakrát tolik a zdvojnásobím svou oporu.“ Pak dodal: „Když duše dělá všechno, aby se mi líbila, aby mě milovala a žila na úkor Mé Vůle, stává se jakoby údem Mého Těla a já se těmito údy chlubím, jako by byly moje vlastní. Jinak by byly jako údy ode Mne vykloubené, které Mi působí bolest – a nejen Mně, ale i sobě a svým bližním. Jsou to údy, které chrlí hnisavou
hmotu, takovou, že nakazí a vysuší i dobro, které konají.“
16. dubna 1918
JEŽÍŠ PŘICHÁZÍ JAKO SKRYTÝ V UTRPENÍ
Pokračovala jsem ve svém obvyklém stavu a cítila jsem, jak je mé ubohé srdce tísněno a jak mě trápí hořké bolesti – což zde není třeba vysvětlovat. Když přišel můj vždy milý Ježíš, řekl mi: „Má dcero, posílám stvořením utrpení, aby Mě v utrpeních našla. Já jsem jakoby zabalen v těchto bolestech, a pokud duše trpí s trpělivostí, s láskou, roztrhne obal, který Mě přikrývá, a najde Mě. Jinak zůstanu skrytý v bolesti, ona nebude mít to dobro, že Mě najde, a Já nebudu mít to dobro, že se zjevím.“
Pak dodal: „Cítím neodolatelnou sílu šířit se směrem k tvorům. Rád bych rozšířil Svou Krásu, abych je všechny učinil krásnými, ale stvoření, které se ušpinilo hříchem, odmítá Božskou Krásu a zahaluje se ošklivostí. Rád bych šířil svou Lásku. Ale oni milují to, co není Mé a žijí otupělí chladem, a mou Lásku odmítají. Chtěl bych člověku sdělit vše ze Sebe a zcela ho ukrýt ve svých vlastnostech, ale jsem odmítnut. A tím, že Mě odmítá, vytváří mezi Mnou a sebou zeď rozdělení, až přeruší veškerou komunikaci mezi tvorem a Stvořitelem. Přesto však pokračuji v šíření Sebe sama – neustupuji, abych našel alespoň někoho, kdo by Mé kvality přijal. A pokud ho najdu, zdvojnásobuji své milosti, stonásobně je pro něj zvětšuji. Vlévám do něj celého sebe, až z něj udělám předzvěst milosti.Odstraň proto tento útlak ze svého srdce. Vylij se do Mě a Já se vyliji do tebe. Toto ti řekl Ježíš – a to stačí. O nic se nestarej a Já se o všechno postarám.“
22. LISTOPADU 1922
„Žít v Mé Vůli je největší lidská sláva, kterou mi mohou lidé prokázat. Tento poslední tah štětcem Mé stvořitelské ruky dá lidstvu, aby se transformovalo k Mé podobě a to ještě dosud nebylo poznáno.
ROZHOVORY JSOU ČERPÁNY ODTUD=
https://www.bozivule.cz/soubor/svazek-12/
Otec Pio byl současník Luisy Piccarrety v tom samém kraji Itálie a dopisovali si. Měl o ní vysoké mínění a odkazoval na Luisu jako anděla z Corata. Krátce před svou smrtí v roce 1968 sv. otec Pio předpověděl ohledně budoucího vlivu těchto spisů: „Svět bude plný Luisy“. Třetí tisiciletí spatří její světlo“.
