Č.69 SVATÝ MICHAELI ARCHANDĚLI, BRAŇ NÁS!
Č. 69 SVATÝ MICHAELI ARCHANDĚLI, BRAŇ NÁS!
EVANGELIUM ZJEVENÍ 12, 1-18:
A ukázalo se veliké znamení na nebi: ŽENA ODĚNÁ SLUNCEM s měsícem pod nohama A S KORUNOU dvanácti hvězd KOLEM HLAVY. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech neboť přišla její hodina.
Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: VELIKÝ OHNIVÝ DRAK S DESETI ROHY a sedmi hlavami...A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí.
Ona porodila SYNA, KTERÝ MÁ....PÁST VŠECHNY NÁRODY; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena uprchla na poušť...
A strhla se bitva na nebi: MICHAEL A JEHO ANDĚLÉ SE UTKALI S DRAKEM. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, A NEBYLO JIŽ PRO NĚ MÍSTO V NEBI! A veliký drak, ten dávný had, ZVANÝ ĎÁBEL A SATAN, který sváděl celý svět, BYL SVRŽEN NA ZEM A S NÍM I JEHO ANDĚLÉ.
A uslyšel jsem mocný hlas v nebi:"Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše...Proto jásejte nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! BĚDA VŠAK ZEMI I MOŘI, NEBOŤ SESTOUPIL K VÁM ĎÁBEL, PLNÝ ZLOSTI, PROTOŽE VÍ, JAK MÁLO ČASU MU ZBÝVÁ!"
OHROŽENÁ CÍRKEV !
Jméno Michael se v Písmu svatém vzpomíná poprvé v knize proroka Daniela: "V té době povstane veliký kníže Michael, který stoji při synech svého lidu. Bude to čas úzkosti, jaký dosud nebyl od počátku národa!"(Dan 12,1)
To, že TENTO ČAS NASTAL, potvrzuje vize velkého mariánského papeže Lva XIII.(1810-1903), které se mu dostalo dne 13.října 1884 - přesně 33 let před slunečním zázrakem ve Fatimě. Velmi střízlivě smýšlející papež měl vidění, o němž vyprávěl svému zpovědníkovi. Ten je potom jako duchovní dědictví odevzdal kardinálu Pietru Boettovi, který je po druhé světové válce zveřejnil.
Toto nadpřirozené vidění se událo po mši svaté, kterou slavil papež Lev XIII. Z vděčnosti setrval papež ještě i na další mši svaté. Najednou zpozoroval, že se něco děje. Zdálo se, že to vidí jen on sám. Jeho tvář prozrazovala hrůzu a údiv zároveň; z ničeho nic smrtelně zbledl. Vzápětí se probral ve své pracovně a jedním dechem napsal dvě modlitby: "Bože, naše útočiště" a "Svatý Michaeli archanděli, kníže vojska nebeského". Co papež viděl?
Viděl zemi, která se rozevřela jako granátové jablko. Z bezedné propasti vystupovaly miriády ďáblů, kteří zaplavili celou zemi, všude rozšiřovali bludy, vyvolávali povstání a vzpoury, války a revoluce. Hustá, dusivá mlha se rozšířila po celé zemi a mrtvých bylo tolik, až se zdálo, že se země v krvi zcela utopí. V tomto okamžiku zpozoroval, jak se ZÁSTUP DÉMONŮ HNAL PROTI CÍRKVI, KTEROU SYMBOLIZOVALA BAZILIKA SVATÉHO PETRA. Zdi chrámu se tak silně otřásaly, až se zdálo, že se chrám zřítí. Byl to v průběhu vidění onen okamžik, kdy svatý otec zvolal: "A není tedy žádné záchrany pro církev?"
A hle, tu sestoupil z nebe archanděl Michael, začal bojovat proti démonům a porazil je. Démoni se stáhli zpět do bezedné propasti a ta se pak zavřela. Krev se vsákla do země, hustá mlha zmizela a nastal jasný den. Tu se ozval nějaký hlas: "To všechno se začne za pontifikátu jednoho z následujících papežů - a příčinou bude Rusko!"
Člověk by mohl mít pochybnosti, zda se to skutečně událo. Ale dokonce i světoznámý exorcista P. Gabriel Amorth ve své knize "Exorcista vypráví" píše o této události. A aby zdůraznil věrohodnost tohoto vyprávění, cituje z postního listu, jež napsal kardinál Nasalli Rocca, biskup z Boloně, roku 1946: "Lev XIII. tuto modlitbu sám napsal. Slova =Satana a jiné duchy zlé, kteří ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do pekla svrhni= mají historické vysvětlení, o kterém nám Mons. Renaldo Angeli, osobní papežův sekretář, často vyprávěl. Papež měl skutečně vidění pekelných duchů, kteří se shromáždili nad Věčným městem. Z toho zážitku vznikla modlitba - a papež si přál, ABY SE JI MODLILI PO CELÉM SVĚTĚ. Sám papež Lev XIII. se ji modlil třesoucím se a zároveň mocným hlasem. Mnohokrát jsme ji slyšeli ve vatikánské bazilice, v chrámu sv. Petra."
Rovněž papež Jan Pavel II., který už jako kardinál žil s vědomím toho, že "nyní stojíme před největší konfrontací, jakou kdy lidstvo ve svých dějinách zažilo", byl přesvědčen o pravdivosti tohoto vidění, protože 24. dubna 1994 na náměstí Sv. Petra řekl: "Kéž by nás modlitba posílila PRO DUCHOVNÍ BOJ...Na tento boj se vztahuje kniha Zjevení, když nám UKAZUJE SVATÉHO ARCHANDĚLA MICHAELA (Zj. 12,7). Na tuto událost určitě myslel papež Lev XIII., když na konci minulého století ZAVEDL SPECIÁLNÍ MODLITBU V CELÉ CÍRKVI K ARCHANDĚLU MICHAELOVI: Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji! PROTI ZLOBĚ A ÚKLADŮM ĎÁBLOVÝM BUDIŽ NÁM ZÁŠTITOU, nechť Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme: Ty pak, kníže vojska nebeského, SATANA a jiné DUCHY ZLÉ, kteří ke zkáze duší SVĚTEM OBCHÁZEJÍ, Božskou mocí DO PEKLA SVRHNI! Amen Ačkoli se tato modlitba na konci eucharistické slavnosti už nemodlí, VYZÝVÁM VŠECHNY, ať na ni nezapomínají a MODLÍ SE JI, ABYCHOM DOSÁHLI POMOC V BOJI PROTI MOCNOSTEM TEMNOTY a proti ZESVĚTŠTĚNÍ."
Velká slavnost
Už 65 let před papežem Lvem XIII. blahoslavená Kateřina Emmerichová (1774-1824), významná německá mystička, spatřila 30. prosince 1819 ve vidění duchovní boj a konečné vítězství církve. Také jí Bůh ukázal, jak bude církev - zvláště díky archandělu Michaelu - zachráněna od hrozných soužení. Kéž je toto vidění i pro nás všechny silným povzbuzením, když osobně prožíváme a vnímáme TAKOVOU BÍDU VE SVĚTĚ A V CÍRKVI, pro kterou, jak se zdá, z lidského pohledu neexistuje žádné řešení!
VIDĚNÍ: "Znovu jsem viděla chrám sv. Petra, na jeho vysoké kopuli stál Michael, přičemž zářil svým krvavým rouchem a držel v ruce velkou válečnou zástavu. Na zemi zuřil krutý boj: bílí - křesťané, nad jejichž hlavami stál rudý, ohnivý meč, se zdálo, že prohrávají. Chrám byl celý od krve, právě tak jako Anděl, a bylo mi řečeno, že se omývá krví. Čím déle boj trval, tím více mizela krvavá clona z chrámu, který prosvítal stále jasněji. Tu Anděl sestoupil z chrámu a přidal se k bílým. Roznítili se podivuhodnou statečností, ani nevěděli, kde se v nich vzala. Byl to Anděl, který bil nepřátele, takže se na všech stranách dávali na útěk! V průběhu boje k nim neustále přibíhaly tlupy nepřátel a jednou k nim přeběhl obrovský zástup. Nad bojujícími se rovněž ukázaly zástupy svatých.
Když Anděl sestoupil ze střechy chrámu, viděla jsem v nebi nad chrámem velký zářící Kříž, na němž pněl Spasitel. Z jeho ran na svět tryskaly proudy zářících paprsků. Paprsky z rány v boku se však řinuly širokým a přebohatým proudem na chrám, který stál dole. Celý chrám zářil těmito paprsky!
Viděla jsem na nebi vznášet se rudé, ŽHNOUCÍ SRDCE, z kterého vyvěral bílý proud paprsků do rány v boku a jiný proud paprsků se z něho rozléval na chrám a mnohé země. Bylo mi řečeno, že tímto SRDCEM JE MARIA.
Když se boj na zemi dobojoval, chrám i Anděl zběleli a zaskvěli se. Anděl zmizel, zmizel také kříž a na jeho místě stála na chrámu velká jasná PANÍ A ROZPROSTÍRALA OKOLO CHRÁMU SVŮJ zlatý, třpytivý PLÁŠŤ. Při bohoslužbách bylo vidět, jak se druh smiřuje s druhem a pokořuje se před ním. Viděla jsem, jak se setkávají biskupové a pastýři a vyměňují si knihy. Sekty poznaly církev z jejího zázračného vítězství a ze světla zjevení, které, jak na vlastní oči viděli, na ni zářilo. Vidouc toto sjednocení hluboce jsem pocítila blízkost Božího království."
A potom měla tato blahoslavená německá mystička pochopit něco, co je naplněno velkou útěchou: "Právě tak jsem pociťovala, jak se stále více blíží Boží království. Viděla jsem, JAK SE PŘIBLIŽUJE V TOUZE MNOHÝCH POKORNÝCH, MILUJÍCÍCH, VĚŘÍCÍCH KŘESŤANŮ, PŘITAHOVALA JE TOUHA! Potom jsem se opravdu zaradovala, že církev je mojí matkou a z dětství se mi vynořila vzpomínka na našeho učitele, který říkával: 'KDO NEMÁ CÍRKEV ZA MATKU, TEN NEMÁ BOHA ZA OTCE.' V chrámu, který po dokončeném boji celý zářil sluncem, jsem byla svědkem velké slavnosti!"
Tato modlitba je známa v několika verzích, z nichž nejčastěji jsou užívány dvě: tato, která odpovídá latinskému originálu, a z KANCIONÁLU, KTERÁ JE PONĚKUD ZKRÁCENA.
ZTÍŽNOST JEŽÍŠE OTCI PIOVI NA CÍRKEV
Z dopisu svatého otce Pia z Pietrelciny knězi Augustinovi z 12.března 1913: Poslyšte, otče, jak si mi oprávněně stěžoval náš nejsladší Ježíš:
"S jakou nevděčností odplácejí lidé moji lásku! Byl bych od nich méně urážen, kdybych je byl méně miloval. MŮJ OTEC JE JIŽ NECHCE SNÁŠET! Chtěl bych je přestat milovat (tady se Jejíž odmlčel, povzdechl a pokračoval), ale běda! MÉ SRDCE JE UČINĚNO PRO LÁSKU ! Ničemní a ochablí lidé si nečiní nejmenší násilí, aby přemáhali pokušení, dokonce se kochají ve svých neřestech! Duše, které nejvíce miluji, jakmile jsou vystaveny zkoušce, selhávají, slabí propadají zděšení a zoufalství, silní se postupně stávají malátnými.
NECHÁVAJÍ MĚ V CHRÁMĚ V NOCI I VE DNE SAMOTNÉHO. NESTARAJÍ SE UŽ O NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOST OLTÁŘNÍ; nehovoří se O TÉTO SVÁTOSTI LÁSKY! A pokud se hovoří, běda! S jakou lhostejností, s jakým chladem!
Zapomíná se na mé SRDCE; nikdo se již nezajímá o moji lásku; stále mě zarmucují! MŮJ DŮM SE pro mnohé STAL pouhým DIVADLEM PRO ZÁBAVU; i moji služebníci, na které jsem se vždycky díval se zalíbením, které jsem miloval jako zorničku svého oka, O N I, kteří by měli těšit mé Srdce naplněné hořkostí; O N I, kteří by mi měli pomáhat při spáse duší, od nich naopak - kdo by to věřil - musím přijímat nevděčnost a zanedbávání...
Můj synu, vidím mnohé z nich, kteří..(zde se odmlčel, vzdechy mu svřely hrdlo a tiše plakal) pod pokryteckým předstíráním mě zrazují a SVATOKRÁDEŽNĚ PŘIJÍMAJÍ, šlapou po světle a síle, které jim ustavičně poskytuji...
MŮJ SYNU, POTŘEBUJI OBĚTI, ABYCH UTIŠIL SPRAVEDLIVÝ HNĚV SVÉHO OTCE!!!
Obnov mi oběť sebe samého a učiň to bez jakékoli výhrady."
Jak mě to bolí, vidět jak Ježíš pláče...
NEBESKÁ VAROVÁNÍ !!!
ZJEVENÍ MATKY BOŽÍ VE FATIMĚ R. 1917 - PORTUGALSKO
Potom anděl povstal, vzal hostii, dal přijímání Lucii a obsah kalichu rozdělil mezi obě mladší děti se slovy: "Vezměte Tělo a Krev Ježíše Krista STRAŠLIVĚ URÁŽENÉHO NEHODNÝMI LIDMI! Napravte jejich hříchy a UTĚŠTE SVÉHO BOHA." Anděl znovu poklekl, třikrát se pomodlil předchozí modlitbu a zmizel.
Po nějaké chvíli naše Paní dodala:"KAŽDÝ DEN SE MODLETE RŮŽENEC, abyste pro svět obdrželi MÍR a KONEC VÁLKY." (První světová) Po pravé ruce naší Paní se objevilo Srdce obklopené trny, které jakoby se do něho zabodávaly. Porozuměli jsme, že je to Mariino Neposkvrněné Srdce, urážené hříchy lidstva a žádající o nápravu. "Chci, abyste sem přišli příští měsíc 13. a abyste se denně modlili růženec na počest Panny Marie Růžencové, protože jen ONA VÁM MŮŽE PŘISPĚCHAT NA POMOC, a tak si vyprosili SVĚTOVÝ MÍR A KONEC VÁLKY." Lucie: "Ráda bych vás poprosila, abyste nám řekla, kdo jste a zda byste neudělala z á z r a k, aby všichni uvěřili, že se nám zjevujete." "Choďte sem každý měsíc. V ŘÍJNU VÁM ŘEKNU KDO JSEM a co si přeji a UČINÍM ZÁZRAK, KTERÝ VŠICHNI UVIDÍ, aby uvěřili.
A pokračovala: "OBĚTUJTE SE PRO HŘÍŠNÍKY a říkejte často, zejména tehdy, činíte-li nějakou oběť: 'Ó, Ježíši, to je z lásky k Tobě, za obrácení hříšníků a za nápravu hříchů spáchaných proti Neposkvrněnému Srdci Mariinu.' " Jak říkala tato poslední slova, rozevřela ruce stejně jako v předchozích měsících. Záblesk z jejích rukou pronikl zemí a my jsme spatřili OCEÁN OHNĚ. V tomto ohni byli ponořeni démoni a duše zatracených. Ty byly jako průsvitné řeřavé uhlíky, černé nebo spálené a měly lidskou podobu. Vznášely se v tomto požáru, pozvedány plameny, které vystupovaly z nich samotných s mračny dýmu a na všech stranách padaly zase zpátky, podobny jiskrám při velkých požárech, bez tíhy a rovnováhy, S VELKÝM KŘIKEM A ŘEVEM BOLESTÍ A ZOUFALSTVÍ, který naháněl strach a hrůzu. Démoni se od lidí odlišovali hrůznými a odpuzujícími podobami neznámých a zvláštních živočichů, ale přitom průhledných a podobajících se řeřavým uhlíkům.
Poděšeni a jakoby prosíce o ochranu, pozvedli jsme oči k naší Paní, která nám s dobrotivostí a smutkem řekla: "VIDĚLI JSTE PEKLO, KAM JDOU DUŠE UBOHÝCH HŘÍŠNÍKŮ! To k jejich záchraně chce Bůh na světě založit uctívání mého Neposkvrněného Srdce! BUDETE-LI KONAT, CO VÁM ŘEKNU MNOHO DUŠÍ SE ZACHRÁNÍ A BUDETE MÍT MÍR! Válka se schyluje ke konci. Nepřestanete-li však urážet Boha, za pontifikátu Pia XI. začne další a horší. Až spatříte NOC OZÁŘENOU NEZNÁMÝM SVĚTLEM, vězte, že to je ono VELKÉ ZNAMENÍ, že Bůh hodlá potrestat svět za jeho zločiny válkou, hladem a PRONÁSLEDOVÁNÍM CÍRKVE A SVATÉHO OTCE. Abych tomu zabránila, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby k a ž d o u p r v n í s o b o t u v m ě s í c i byla činěna nápravná přijímání. Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Ne-li, Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování církve, Svatý Otec mnoho vytrpí a četné národy budou zničeny a mnoho dobrých bude umučeno. (Z Ruska přišel komunismus, šíření ateismu a uzákoněné potraty, koncentráky a gulagy.) Nakonec moje Neposkvrněné Srdce bude triumfovat. Svatý Otec mi zasvětí Rusko, to se obrátí a světu bude na URČITÝ ČAS PŘIZNÁN MÍR. V Portugalsku bude dogma víry stále zachováno." Poté Panna Maria svěřila Lucii tajemství. "Toto neříkejte nikomu. Františkovi ano, tomu to můžete říci. Když se budete modlit růženec, řekněte po každém desátku: Ó můj Ježíši, odpusť nám naše hříchy, uchraň nás od pekelného ohně, přiveď do nebe všechny duše, zvláště ty, které toho nejvíce potřebují."
Církevní vrchnost byla zdrženlivá a ještě nezaujala žádné stanovisko. I katolický tisk byl velice opatrný, dokonce až tak, ŽE UPOZORŇOVAL A VAROVAL VĚŘÍCÍ, ABY SE NESTALI OBĚTÍ podvodu nebo MANIPULACE SEKTÁŘŮ!(Přesně jako arcibiskup Graubner reagoval na nebeská poselství MBM! Nic se od té doby u našich prelátů nezměnilo.)
V neděli 19. srpna pásla Lucie s Františkem a jeho starším bratrem ovce na Vlinhos. Lucie první zpozorovala blesk, který jí byl už známý z Cova da Iria, jako předzvěst příchodu Královny nebes. Lucie se tázala: "Co si ode mne přejete?" "Chci, abyste třináctého i dále chodili do Cova da Iria až do října, a abyste se denně se modlili růženec. V posledním měsíci udělám zázrak, aby v š i c h n i u v ě ř i l i !" Zdálo se však, že Nejsvětější Panna má na srdci vážnější věci. Smutným pohledem a plná mateřské lásky povzbudila znovu děti k modlitbě a k obětem sebezáporu a na závěr jim řekla: "Modlete se, MNOHO SE MODLETE A PŘINÁŠEJTE OBĚTI ZA HŘÍŠNÍKY! Vězte, že mnozí jdou do pekla, protože SE ZA NĚ NIKDO NEMODLÍ A NEPŘINÁŠÍ OBĚTI!"
Šesté a poslední zjevení.
Poslední zjevení v sobotu 13.října bylo vyhlášeno po celé zemi, všichni chtěli vidět slíbený zázrak. Největší vzrušení a napětí docházelo v rodišti dětí v Aljustrelu. Hrozby proti dětem byly čím dál víc otevřenější a jednoznačnější:"Jestli k zázraku nedojde, potom uvidíte, pak dostanete své!" Příbuzní obou rodin byli plni starostí z nepřátelsky naladěných protivníků, kolísali mezi strachem a nadějí a strach naháněl pochybnosti - jestli se děti nemýlily, a co potom?
Třináctý říjen byl studený, pochmurný a deštivý. Přesto přicházeli lidé z okolí i z nejvzdálenějších míst provincie, z Porta, z Lisabonu, zkrátka ze všech koutů Portugalska Významější časopisy vyslaly své pozorovatele. Ustavičný déšť proměnil Cova da Iria ve velkou kalužinu a čekající lidé b y l i p r o m o k l í n a k ů ž i. Kolem půl dvanácté tam bylo 50 - 70 tisíc lidí, kteří trpělivě očekávali budoucí události.
Těsně před polednem došly svátečně oblečené děti. Množství lidí jim uctivě dělalo místo a ony v doprovodu svých ustrašených matek došly ke stromu, který už měl větrem oškubané listy.
Lucie požádala, aby zavřeli deštníky. Všichni poslechli. Začali se modlit růženec. Bylo pravé poledne, když Lucie najednou přerušila modlitbu a zvolala:"Teď se zablýsklo!" Pak se podívala nahoru:"Je zde, je zde!" a upadla do extáze. V tu chvíli mohli všichni pozorovat, jak se kolem nich utvořil bílý obláček, který připomínal dým kadidla, a který se později vznesl asi 5-6 m výš.
Lucie ještě jednou opakovala otázku:"Kdo jste a co si ode mne přejete?" Zjevení odpovědělo:"Jsem Královna růžence. Chci, aby se na tomto místě postavila kaple k mé cti. Dále JE TŘEBA DENNĚ POKRAČOVAT V MODLITBĚ RŮŽENCE! Když bude tato prosba splněná, válka se skončí a vojáci se brzy vrátí domů. Ať SE LIDÉ POLEPŠÍ A VYPROŠUJÍ ODPUŠTĚNÍ PRO HŘÍŠNÍKY ! " Hluboký smutek zastínil její tvář, když úpěnlivým hlasem žádala:
"AŤ LIDÉ UŽ NEURÁŽEJÍ PÁNA, KTERÝ JE UŽ DOST URÁŽENÝ!!!" - Toto byla závěrečná slova Zjevení, tedy JÁDRO POSELSTVÍ FATIMY. Při rozloučení Matka Boží rozepjala ruce, zářivé jako sluneční paprsky a ukázala prstem na slunce. V tom okamžiku Lucie vzkřikla: "Podívejte se na slunce!"
Sluneční zázrak.
Jaké úchvatné, nikdy nevídané divadlo! V tom okamžiku přestalo pršet, mraky se roztrhly a zřetelně se ukázal sluneční kotouč. Slunce však bylo stříbrné barvy jak měsíc. Najednou se sluneční kotouč počal neobyčejnou rychlostí otáčet kolem své osy jako ohnivý vír a vystřeloval ze sebe žluté, červené, modré, fialové a zelené paprsky. Mraky, stromy, země, lidé - vše se
nořilo do těchto fantastických barev. Na okamžik se slunce zastavilo a vzápětí poskytlo po třetí úchvatný pohled s barvami ještě pestřejšími a nevídaným leskem. Lidé stáli bez dechu jako omráčeni.
Njednou měli všichni dojem, ŽE SE SLUNCE vzdaluje od nebeské oblohy a nezadržitelně ŘÍTÍ K ZEMI NA PŘÍTOMNÉ LIDI! Následoval mnohatisícový výkřik hrůzy. Když se slunce opět vrátilo zpět na své místo, navzájem se lidé překřikovali: "Zázrak, zázrak!" "Já věřím v Boha!" "Ave Maria!" "Můj Bože, milosrdenství!"
Lidé se vrhali do bláta, modlili se na kolenou a LITOVALI SVÝCH HŘÍCHŮ. Toto divadlo trvalo dobrých deset minut. Vidělo ho 50-70 000 lidí, věřící i nevěřící, prostí rolníci, vědci i novináři, lidé z blízka i vzdálených míst země. Prožívali zázrak bez přípravy na způsob jeho probíhání, nikdo je neovlivnil. Byli svědky stejných jevů, v témže sledu, v týž čas. Přesně v den a hodinu, která byla oznámena a přislíbena už před měsícem.
Kromě toho, jak vysvytlo při procesu, zázrak viděly i osoby vzdálené i několik kilometrů od místa zjevení. Ti tedy nemohli podlehnout žádné sugesci! A ještě jeden poznatek zasluhuje naši zmínku: mnozí svědkové při procesu potvrdili, že po skončení zázraku MĚLI VŠICHNI ŠATY ÚPLNĚ SUCHÉ!
K čemu vlastně všechny tyto zázraky? Zřejmě, aby nás přesvědčily o PRAVDIVOSTI ZJEVENÍ A ABY ZDŮRAZNILY MIMOŘÁDNOU DŮLEŽITOST NEBESKÉHO POSELSTVÍ, které lidem zvěstovala Matka Milosrdenství.
Fatimská proroctví.
Pověstné fatimské tajemství má, podobně jako tajemství lasalettské, rovněž pohnutý osud. Lucie upřesnila, že se skládá ze tří odlišných, ale přesto souvisejících částí. Ona sama směla zveřejnit jen první dvě: je to vize pekla a předpovězení 2.světové války. Na žádost církevní autority obě tajemství zveřejnila při příležitosti 25.výročí zjevení na Cova da Iria.
Třetí část měla být zveřejněna n e j p o z d ě j i v roce 1960.
V roce 1929 měla Lucie, která se stala mezitím sestrou Marií Bolestnou, vizi Svaté Trojice a Svaté Panny; obdržela tajemství, jež jí nebylo dovoleno zveřejnit, a nakonec jí Maria řekla: "Přichází okamžik, kdy BŮH žádá Svatého otce, ABY VE SPOJENÍ SE VŠEMI BISKUPY SVĚTA zasvětil Rusko MÉMU NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI, a slibuje, že jeho prostřednictvím Rusko zachrání."
Toto poselství bylo odevzdáno papeži Piu XII. 2. prosince 1940 současně s Luciinou žádostí, aby svátek Mariina Neposkvrněného Srdce byl rozšířen po celém světě JAKO JEDEN Z HLAVNÍCH SVÁTKŮ CÍRKVE.
Papež zasvětil svět Neposkvrněnému Srdci Mariinu ROZHLASOVÝM POSELSTVÍ k poutníkům shromážděným ve Fatimě dne 31. října 1942, čině přitom NARÁŽKU na Rusko. Svátek Mariina Neposkvrněného Srdce ustanovil v roce 1944 na 22. srpna.
Lucie v roce 1948 sepsala TŘETÍ TAJEMSTVÍ A V ZALEPENÉ OBÁLCE je svěřila svému biskupovi s tím, že OBÁLKA MŮŽE BÝT OTEVŘENA AŽ V ROCE 1960. Biskup zemřel v roce 1957 a v roce 1960 si ji vyžádal papež Jan XXIII. Od těch dob je o osudu tajemství mnoho dohadů. Říká se, že papež odložil publikaci dokumentu, ABY jeho OBSAH NEVYVOLAL SVĚTOVOU PANIKU. Řím se k těmto věcem dlouho nevyjadřoval. Až v roce 1980 bylo papeži Janu Pavlovi II. při jeho návštěvě v SRN ve Fuldě v užším kruhu položeno několik otázek; jednou z nich bylo: "Jaký je osud třetího fatimského zjevení? Mělo být zveřejněno už v roce 1960?" svatý Otec odpověděl: "Pro obtížný obsah a aby jistá světová velmoc nebyla podnícena k jistým činům, dali moji předchůdci na Petrově stolci přednost diplomatické formulaci. Mimoto by každému křesťnovi mělo postačit, že je tam možno číst, ŽE OCEÁNY ZALIJÍ CELÉ SVĚTADÍLY A ŽE LIDÉ BUDOU ODVOLÁNI z tohoto života v několika minutách A TO PO MILIONECH! To už by opravdu neměli toužit po zveřejnění tohoto tajemství! Mnozí ho chtějí znát jen ze zvědavosti a touhy po senzaci, zapomínají, ž e z n a l o s t ZNAMENÁ TAKÉ ODPOVĚDNOST. Je nebezpečné, když současně nechtějí nic dělat, neboť říkají, že proti zlu se nedá nic podniknout." Pak papež pozvedl růženec a řekl: "TOTO JE LÉK PROTI TOMU ZLU! M o d l e t e s e ! M o d l e t e s e a více se neptejte. Všechno ostatní svěřte Matce Boží!"
Jaké zlo měl papež na mysli, vysvítá ze zásvětné modlitby po atentátu 25. března 1984: "Od atomové války, OD KAŽDÉHO DRUHU VÁLKY, od nekontrolovaného sebezničení, vysvoboď nás, Pane..."
Na další otázku, jak to půjde v církvi dále, odpověděl: "Musíme se co nejdříve dobře připravit NA VELIKÉ ZKOUŠKY, které po nás mohou žádat, ano, I NASAZENÍ VLASTNÍHO ŽIVOTA PRO KRISTA a naprostou oddanost Kristu! Mohou být zmírněny modlitbami, ale NEMOHOU UŽ BÝT ODVRÁCENY, neboť jen tak může dojít ke skutečné obnově církve. UŽ TOLIKRÁT DOŠLO K OBNOVĚ CÍRKVE KRVÍ a ani tentokrát to nebude jinak. Buďme silní a připravme se a důvěřujme Kristu a jeho Svaté Matce."
Krátce poté, co v červnu 2000 Kongregace pro nauku víry zveřejnila třetí fatimského tajemství, řekl kardinál Ratzinger mezi čtyřma očima P. Dollingerovi, že existuje část třetího tajemství, která nebyla zveřejněna: »Je toho více, než jsme zveřejnili«, řekl Ratzinger. Ta část, která byla zveřejněna, je autentická, NEZVEŘEJNĚNÁ ČÁST SE TÝKÁ ŠPATNÉHO KONCILU A ŠPATNÉ MŠE, ke kterým by mělo dojít v nejbližší budoucnosti (po roku 1960).
266. MŮJ DAR K PORÁŽCE A ZNIČENÍ HADA
Poselství Panny Marie MBM - Úterý, 29. listopadu 2011 v 21:00
Mé dítě, řekni všem následovníkům mého milovaného Syna Ježíše Krista, že MUSÍ STÁLE HLEDAT MOJI OCHRANU. Satanovy dny JDOU RYCHLE KE KONCI a mnohé z dětí jsou bezbranné vůči jeho pokušením.
Satan mým dětem neublíží, ani je neodvrátí od mého Syna, když mě budou žádat o ochranu a o mé zvláštní milosti. Dnes je cílem SATANA kdokoliv, protože ON SE POTULUJE VŠUDE A USILUJE O ZÁHUBU DUŠÍ! Jeho útoky jsou nejkrutější, jste-li oddaní následovníci Boha, a máte-li silnou víru. Jeho nenávist k takovým duším je příčinou jejich bolesti a zmatku. On, mistr klamu, má jen jeden cíl – svést všechny duše tak, aby ho následovaly a mohl tak zničit jejich naději na věčnou spásu.
VYUŽIJTE KAŽDOU VOLNOU CHVÍLI K MODLITBĚ ZA MOJI OCHRANU PROTI ZLÉMU!
NEBESKÝ OTEC MI UDĚLIL VELKÝ DAR K PORÁŽCE A KE ZNIČENÍ HADA. Když mě budete prosit o pomoc, vždy vám pomohu obrátit se na mého Syna, abyste dostali útěchu, kterou tak beznadějně hledáte a která upokojí vaši duši.
Modlete se, modlete se, MODLETE SE MŮJ SVATÝ RŮŽENEC, NEBOŤ JE TO NEJMOCNĚJŠÍ ZBRAŇ K ZASTAVENÍ SATANA, aby nezničil váš život. Mé dítě, děkuji ti, že jsi uposlechla moji výzvu, neboť jsem ti potřebovala připomenout, jak je naléhavé, abys hledala mou pomoc, protože v tomto stupni tvé mise jsi vystavená jeho zuřivému útoku. Jdi v pokoji.
Tvoje Nebeská Matka Maria, Královna Nebes
MADONA PLÁČE KRVAVÉ SLZY V AKITĚ - JAPONSKO!
V roce 1973, tedy ještě před volbou Karola Wojtyly na Petrův stolec, v malém klášteře Služebnic Eucharistie v Akitě v Japonsku došlo k těmto událostem: V klášterní kapli se nacházela dřevěná socha Matky Boží "Paní všech národů". Ta byla zhotovena podle vidění, která měla v Amsterodamu v padesátých letech Ida Peerdemanová.
V klášteře žila novicka Anežka Katsuko Sasagava, která trpěla hluchotou. V červnu navštívil klášter biskup John Shjiro Ito, zakladatel institutu, a vyslovil souhlas, aby novicka i přes své postižení složila řeholní sliby.
Za několik dnů se na pravé ruce novicky objevilo stigma, které krvácelo a způsobovalo bolest. Za několik dalších dnů se podobné stigma objevilo také na ruce sošky Matky Boží. Později začala soška plakat krvavé slzy. Svědky tohoto jevu byly nejen řeholnice, ale i lidé, kteří kapli navštěvovali, a několikrát i samotný biskup. Do roku 1981 plakala soška 101krát.
Sestra Anežka dostala rovněž poselství od svého anděla strážného: "Nedivte se, když vidíte Matku Boží plakat. Ona pláče, protože touží, ABY SE CO NEJVÍCE LIDÍ OBRÁTILO!" Jindy řekl: "Krev, kterou Maria prolévá, má velký význam. Tato neocenitelná krev byla poslána, aby prosila O VAŠE OBRÁCENÍ, O MÍR a DOSTIUČINĚNÍ ZA NEVDĚČNOSTI A URÁŽKY PÁNA!"
K Anežce promluvila i samotná soška Matky Boží, která jako by ožila: "Mnoho lidí na světě působí Bohu bolest a utrpení. Na smíření hněvu nebeského Otce TOUŽÍM PO DUŠÍCH, KTERÉ BY HO TĚŠILY. Toužím po duších spolu se svým Synem, které by utrpením a chudobou ČINILY POKÁNÍ ZA HŘÍŠNÍKY A NEVDĚČNÍKY!"
V roce 1984 potvrdil biskup zjevení v Akitě jako nadpřirozená. Slzy Matky Boží se začaly objevovat tři roky před volbou Jana Pavla II.(A před vraždou Jana Pavla I.); pokračovaly po celý rok 1979 (74 případy), ustaly v roce 1980 a obnovily se několik dní po něm.
ZJEVENÍ PANNY MARIE V AMSTERODAMU - HOLANDSKO!
V ROCE 1945 IDĚ PEEDERMANOVÉ.
Dne 25.března 1945 ve svátek Zvěstování se jisté čtyřicetileté ženě, jež si přála být veřejností nepoznána, (Další tehdy "nejmenovaná vizionářka", och, jak to má církev těžké, poznat PRAVDU.) v Amsterodamu zjevila Svatá Panna a oznámila zde, podobně jako předtím v roce 1917 ve Fatimě, že válka brzo skončí. Ukázala přitom na svůj růženec a dodala:
"To je díky tomuto. Vytrvejte ! JE TŘEBA, ABY BYLA ROZŠIŘOVÁNA MODLITBA."
29.července 1945. Rozlehne se hlas:"YAHVEH VOLÁ SVŮJ LID K BDĚLOSTI!"
A vidím obětní oltář z dávných dob. Kolem se plazí dým. Hlas ještě říká: "ZŮSTAŇTE VĚRNI! Rozptýlili mé beránky." Na obětním oltáři vztyčuje Paní kříž. Kolem oltáře stojí nesmírný zástup - zdá se mi, že vidím celý svět. MNOZÍ SE však se sklopenou hlavou OD KŘÍŽE ODVRACEJÍ. Slyším: "Přistupte, věrní."Utváří se nápis. Čtu: "Nanovo kráčejme životem s KRISTEM." Závoj smutku padá na Paninu tvář. Říká: "Anglie mě opět nalezne, a také Amerika." Vidím, jak se nad světem vznáší podivný mrak.
25.února 1946. Nejprve zde bylo zářivé světlo. Pak jsem spatřila Paní. Shora, kde byla, mi dala znamení, abych pohlédla dolů, pod sebe. Spatřila jsem EVROPU. Paní vrtí odmítavě hlavou. U jejích nohou jsou malí andílci. Zakrývají si tváře křídly. Jak shlížím dolů k zemi, vidím, ŽE VŠECHNO JE ČERNÉ; čím víc hledím, tím je vše černější. Zvedám oči k Paní, která stojí nahoře v jasném světle, ale Ona mě s přísnou tváří nutí znovu pohlédnout k zemi. Utváří se slovo, zeširoka vytištěné přes temnoty: "PRAVDA". Opět zvedám oči k Paní. U jejích nohou vidím anděly, kteří si stále zakrývají tvář.oběvují slova:"VÍRA" a vpravo čtu:"LÁSKA." Ukazuje mi to všechno a říká: "JDĚTE A ROZŠIŘUJTE!" Jak to říká, její obličej vyjadřuje nesmírný žal.
A vtom jsem nucena říci: "KALAMITY ZA KALAMITAMI, PŘÍRODNÍ POHROMY!" Pak se objevila slova: "H L A D, POLITICKÝ CHAOS." Paní řekla: "Nejen ve tvé zemi, ale po celém světě." Zachvacuje mě strašná bolest. Říkám: "To jsou dny bolesti a útlaku na světě."
Vynoří se slova: "BEZ VÝCHODU !" Náhle však zazáří světlo. Paní učiní pohyb, jako by c h t ě l a s e s t o u p i t. Ukazuje mi tři slova: "PRAVDA - VÍRA - LÁSKA." Usmívá se a říká: "Bude však třeba, ABYSTE SE NAUČILI MNOHA VĚCEM!"
29.března 1946. Paní se zjevuje, držíc na rukou dítě. A pak, jako by náhle sestoupila, stojí zde na zeměkouli. A globus se pod jejíma nohama otáčí. Paní na mě hledí a říká: "Pojď, následuj mě!" Jdu za ní. A je to, jako bychom prošly celou zeměkoulí.
Paní se ke mně obrací, ukazujíc na dítě: "To jeho chci znovu přivést světu." Jak to říká, bez ustání vrtí hlavou. Prohlíží si dítě; už to však není dítě; z dítěte se stal kříž.
Kříž padá na zem a tříští se. Vidím svět - je pokryt temnotami. Paní říká: "Znovu ho noste ve světě." Ukazuje na kříž. Kříž je vztyčen v centrálním bodě světa. Obklopuje ho dav. Jsou to lidé všeho druhu; ALE VŠICHNI SE OD KŘÍŽE ODVRACEJÍ.
A teď: Paní mi připadá, jako by seděla v jakémsi křesle a dítě, z něhož vyzařuje veliké světlo, spočívá na jejích kolenou.
Paní říká: "Především se vrátit k NĚMU. Jen tak přijde O P R A V D O V Ý M Í R." Paní zdůrazňuje slovo "Opravdový".
Utvářejí se slova, z nichž se nad Paní kreslí jakoby oblouk. Mám nutkání číst nahlas. Čtu: "PRAVDA, vlevo SPRAVEDLNOST, vpravo LÁSKA K BLIŽNÍMU." Za křeslem, kde sedí Paní se nyní rýsují zvonice, kostely. Do předního plánu vystupuje anglická církev. Pohlížejíc na biskupy říkám: "Tihle jsou z naší církve?" Zatímco pozoruji tyto preláty, ŠKRTÁ JE VELKÉ "X".
Paní se usmívá. Dítě na jejích nohou vyrostlo. Stojí a drží kalich. A teď se právě naproti ukazuje žebřík. Mám po něm vystoupit. Když jsem dospěla až docela nahoru, vidím znamení. Jedno "X" přepsané jedním "P". Paní říká: "NÁBOŽENSTVÍ POVEDE TVRDÝ BOJ ! BUDOU USILOVAT O JEHO ZNIČENÍ. (Anglikánští zednáři) BUDOU TO KONAT S TAKOVOU RAFINOVANOSTÍ, ŽE TÉMĚŘ NIKDO SI TOHO NEPOVŠIMNE. MĚJTE SE NA POZORU !" Její tvář je vážná. Ukazuje na kalich a říká: "CHRISTUS REGNUM."
Nyní je přede mnou Jeruzalém. ODEHRÁVÁ SE TAM BOJ. Přicházejí arménští kněží. Zvedám dva prsty. Opět vidím Paní na trůně. Je tam anglická církev i ruská církev, arménská církev a MNOHO JINÝCH CÍRKVÍ. A VŠECHNO SE TO MÍCHÁ, otáčí a zauzluje jakoby ve víru. Paní to s t a r o s t l i v ě pozoruje. Pak, zatínajíc pěst, slabikuje slova vyslovujíc:
"Ř Í M E B D Ě T E !" A pojednou mizí. (A ŘÍM NEBDĚL !)
POSELSTVÍ PANNY MARIE MIRJANĚ - 2.února 2012
Medžugorje - Jugoslávie
"Drahé děti! Jsem s vámi tak dlouho a UŽ TAK DLOUHO VÁM UKAZUJI BOŽÍ PŘÍTOMNOST a jeho bezmeznou lásku, a přeji si, abyste ji všichni poznali. Ale vy, děti moje? VY JSTE I NADÁLE HLUŠÍ A SLEPÍ! A zatímco hledíte na svět kolem sebe, NECHCETE VIDĚT KAM BEZ MÉHO SYNA JDE! Neprosíte Svatého Ducha, ABY VÁS OSVÍTIL!
Děti moje - ZAVLÁDLA PÝCHA. Já vám ukazuji pokoru. Děti moje, zapamatujte si:
JEN POKORNÁ DUŠE ZÁŘÍ ČISTOTOU A KRÁSOU, NEBOŤ POZNALA BOŽÍ LÁSKU!
JEN POKORNÁ DUŠE SE STÁVÁ RÁJEM, NEBOŤ V NÍ JE MŮJ SYN!
Opět vás prosím, modlete se za ty, které můj Syn vyvolil, to jsou vaši pastýři. Děkuji vám! Vaše Matka Maria."
POSELSTVÍ JEŽÍŠOVA P. Ottaviovi Michelinimu r. 1975 - ITÁLIE
Přišel jsem do tohoto pozemského života. Moji andělé to nešli oznámit mocným a bohatým této země, ale pastýřům, POKORNÉMU A ČISTÉMU LIDU, spravedlivému a počestnému. Pastýři přicházejí, aby Mě pozdravili a darovali Mi svou lásku. Jelikož jsem se narodil v úkonu nekonečné pokory, chtěl jsem mít kolem sebe LIDI PROSTÉ, POKORNÉ, ČISTÉHO SRDCE! TAKOVÍ MAJÍ BÝT MOJI BISKUPOVÉ, MOJI KNĚŽÍ a moji věřící se tak stanou očištěnou Církví.
Můj Otec Mi dal jako pěstouna Josefa, muže spravedlivého. Co to znamená, muž spravedlivý? Muž svatý, který uskutečňuje spravedlnost, muž pokorný, muž čistý.
Kdyby moji biskupové a kněží chtěli trochu přemýšlet, museli by pochopit jasně, CO BŮH OD NICH ŽÁDÁ!
Stačilo by rozjímat a učit se. Mezi mými apoštoly byl jeden obvzlášť milovaný, Jan. A byl mezi nimi i jiný, s pyšným srdcem a nečistou duší, který navzdory mému milosrdenství skončil jako ZOUFALEC V PEKLE! Nechtěl přijímat podněty mé lásky a mého milosrdenství. A kdo pak byli světci? Byli to moji praví přátelé.
Již jsem ti řekl, že V Í R U - N A D Ě J I - L Á S K U není možno nikdy oddělovat. Jsou tak trochu jako osoby v Trojici, rozličné, ale spojeny v jedno všechny tři. JSOU TO NADPŘIROZENÉ CTNOSTI, které uděluje duši každého křesťana sám Bůh, aby se tak křesťan stal BOŽÍM DÍTĚTEM, spoluúčastníkem Božské přirozenosti a TEDY PODOBNÝM BOHU.
Ubohé moje děti, ubozí kněží, jak ubohý je váš život: neznáte LÁSKU ! Jak smutný je váš život: neznáte hlavní hybnou sílu vaší radosti, NADĚJI. Neznáte VÍRU, sílu, která vám dává zvítězit nad zkouškami a těžkostmi! Jak porušená je vaše přirozenost! Proč jste tak nepokojní a odbojní? Protože tam, kde není láska, tam je odpor, který degeneruje nezřídka i u mých služebníků, K NENÁVISTI!
NE, MOJI SYNOVÉ, NEJSOU ŽÁDNÉ NEUTRÁLNÍ ZÓNY! Kdo není v pásmu nekonečné Boží lásky, je v pásmu nepřítele Boha i člověka, V PÁSMU SATANA!!!
PROTO NEVĚŘIT a také POCHYBOVAT o nesčetných zásazích mých a mé Matky ve prospěch lidstva, zásahy, které se vždy děly p o d l e POTŘEBY DOBY, je totéž, jako popírat, ŽE BŮH JE LÁSKA a popírat skutečnost Květu nejkrásnějšího na nebi i na zemi, jakým je Neposkvrněné Srdce mé Matky! Takoví, jako je moje Matka - je vzorem všech ctností -, by měli být všichni moji biskupové a kněží.
KOLIK ČASU A KOLIK DUŠÍ SE ZTRATILO PRO NESPRAVEDLIVÉ PŘEKÁŽKY NAŠIM ZÁSAHŮM!!!
J A K S T R A Š N Á J E T O O D P O V Ě D N O S T ! ! !
ANI DNES NEVĚŘÍ!!!
Já, Ježíš, jednorozený Boží Syn, jedno s Otcem i Duchem Svatým, během tří let svého veřejného působení jsem několikrát jasně a přesně ukázal apoštolům a učedníkům, ŽE JE NUTNÉ, ABY ZRNO bylo vloženo do země, ABY UMŘELO a mohlo přinést hojné plody. Ale nikdo z nich to nechtěl pochopit. Nikdy nepochopili DŮVOD MÉ SMRTI A MÉHO STRAŠNÉHO UTRPENÍ; a kolikrát jsem o tom mluvil, vždy bez výsledku. Uskutečňoval jsem svůj plán lásky pro spásu lidí a oni nechápali, protože nechtěli přijmout strašnou hodinu temnot. Můj plán začal v mém pokoření a chudobě, v poslušnosti a utrpení, v ustavičné modlitbě. Já jsem připravoval svou Církev na "klíčení" v pronásledování od velkých a mocných, ale nenacházel jsem pochopení u svých nejmilejších.
Pouze jedna bytost měla naprostou jistotu o nevyhnutelnosti hodiny temnot, která doléhala na svět: moje Matka.
CELÝ ŽIVOT BYLO JEJÍ SRDCE PROBODENÉ VIZÍ MÉHO UMUČENÍ A SMRTI!
Můj synu, dnes jsou věci stejné jako tehdy, toto zvrácené pokolení, které odmítá Boha Satanovým hříchem pýchy, z ů s t á v á NEKAJÍCÍ A NEVĚŘÍ MÝM SLOVŮM!
Nehovořila moje Matka jasně a s láskou v L U R D E C H, ve F A T I M Ě a na tolika nesčetných místech? A KNĚŽÍ NEUVĚŘILI !!! A Já jsem mluvil...., A NEUVĚŘILI !!!
Před dvěma tisíci lety muselo Zrno zemřít, aby se zrodil mocný a životný výhonek. Hlava rodící se Církve musela obětovat sama sebe ve zničení pro všeobecnou spásu, aby z a p l a t i l a nezaplatitelný DLUH BOŽSKÉ SPRAVEDLNOSTI!
Dnes celé Mystické tělo, (CELÁ CÍRKEV!) které se stalo neplodným fíkovníkem pro démonické zamoření ateismem, MÁ BÝT VRŽENO DO ZEMĚ jako obilné zrno, ABY UMŘELO a znovu se zrodilo v plodném božském životě. TO ODPOVÍDÁ PŘESNĚ NEODVRATNÝM POŽADAVKŮM MÉ SPRAVEDLNOSTI A MÉHO MILOSRDENSTVÍ. Aktem nekonečného Milosrdenství a Spravedlnosti je tajemství VYKOUPENÍ. Aktem Milosrdenství a Spravedlnosti je HODINA OČIŠŤOVÁNÍ.
UZDRAVÍM SVOU CÍRKEV !
Vykoupení pokračuje, uskutečňuje se. Moje Milosrdenství vyžaduje vaši spásu, moje Spravedlnost vyžaduje ZADOSTIUČINĚNÍ za dluhy, které jste nadělali jako živé údy, svobodné a rozumné, SCHOPNÉ CHTÍT ANEBO ODMÍTAT DOBRO A ZLO, tedy odpovědné za své jednání.
Nelekej se, můj synu. Milosrdenství požaduje, ABY VŠICHNI BYLI VAROVÁNI JAK VNITŘNÍMI (osobní soud před Bohem), TAK VNĚJŠÍMI ZNAMENÍMI. (Kříž na obloze, zázrak v Garabandalu.)
Kdo chce porozumět, ať pochopí; ale kdo zachvácen pýchou tvrdošíjně trvá na tom, ŽE CHCE ZAHYNOUT JAKO SATAN, AŤ ZAHYNE! Jaká je to slepota a zatvrzelost!
POKOLENÍ ZVRÁCENÉ A NEVĚŘÍCÍ, CO JSEM JEŠTĚ MOHL UDĚLAT, ABYCH TĚ UCHRÁNIL HODINY TEMNOT, HODINY KRVE A SMRTI, KTERÁ SE UŽ BLÍŽÍ ! Co jsem ti mohl dát a nedal jsem ti?
Dal jsem ti svoji lásku, své otevřené Srdce! Dal jsem ti lásku mé i tvé Matky! MNOHOKRÁT PŘIŠLA NA ZEM, aby burcovala vaši ospalost, aby vám připomněla velké skutečnosti víry, ABY VÁM UKÁZALA CESTU, PO KTERÉ JE TŘEBA JÍT.
Uzdravím národy, uzdravím Církev. UŽ NEBUDE TEOLOGŮ, KTEŘÍ ZATEMNĚNI PÝCHOU SATANA, místo aby byli světlem, stali se temnotou a ROZŠÍŘILI ZMATEK A DEZORIENTACI NEZDRAVÝM UČENÍM!! Já jsem Bytost naprosto jednoduchá, zatímco mnozí z nich jsou komplikovaní. Nediv se, že nepřijímají tato poselství, že je s pohrdáním odmítají. Jako kdysi učení farizeové v chrámě - NIKDY NEPŘIPUSTÍ PRAVDU, KTERÁ NEPOCHÁZÍ OD NICH, protože ONI PRAVDĚ UŽ NEPATŘÍ !!
Neboj se. Odvahu! Ať se tvoje duše nestrachuje, odměním tvou učenlivost, budu tě chránit, i když tě neušetřím utrpení.
Zachovej Mi lásku!
======================================================================================================
TOLIK VAROVÁNÍ V MINULOSTI, TOLIK VAROVÁNÍ V PŘÍTOMNOSTI!
A CO DĚLÁ VATIKÁN? SPÍ! NEBDÍ! JEN SE HÁDÁ! A co říká evangelium o dnešní církvi? DRAVÉ ŠELMY VLÁDNOU ZEMI, ZJEVENÍ 13,1-10:
Tu jsem viděl, jak se z moře vynořila dravá šelma o deseti rozích a sedmi hlavách...a na hlavách jména urážejících Boha. Ta šelma, kterou jsem viděl, byla jako levhart...A drak jí dal svou sílu i trůn i velikou moc...A celá země v obdivu šla za tou šelmou a klekali také před šelmou a volali: "Kdo se může rovnat té dravé šelmě, kdo se odváží s ní bojova?"
A bylo jí dáno, aby mluvila pyšně a rouhavě a měla moc po 42 měsíce. A tak otevřela ústa a rouhala se Bohu, jeho jménu i jeho příbytku, všem, kdo přebývají v nebi. A bylo jí dáno, aby vedla válku proti svatým, a aby nad nimi zvítězila. Dostala moc nad každým kmenem, národem...budou před ní klekat všichni obyvatelé země, JEJICHŽ JMÉNA NEJSOU...ZAPSÁNA V KNIZE ŽIVOTA....Kdo má uši slyš! Kdo má jít do zajetí - půjde do zajetí! Kdo má zemřít mečem - MUSÍ MEČEM ZEMŘÍT! TEĎ MUSÍ BOŽÍ LID OSVĚDČIT TRPĚLIVOST A VÍRU!
CÍRKEV SE NESMÍ ŘÍDIT DUCHEM DOBY
Prefekt papežského domu, arcibiskup Georg Gänswein, varuje katolickou církev, aby se nesnižovala na ÚROVEŇ DUCHA DOBY. „Církev se nesmí řídit tím, co právě letí, nýbrž má hlásat to, NA ČEM ZÁLEŽÍ“, uvedl osobní sekretář Benedikta XVI. pro německý zpravodajský magazín „Focus“ 13.3.2016. Námitku, že CÍRKEV NEJDE S DOBOU, považuje Mons. Gänswein za bezdůvodnou a nepodloženou. Církev totiž bude vždy „zastaralá“, či „nemoderní“, jinak by ZRADILA BOŽÍ SLOVO, které na člověka působí jako „troufalost byť léčivá“. JEŽÍŠ KRISTUS SE TAKÉ NEPŘIZPŮSOBOVAL DOBĚ, nýbrž je nadčasový a stále AKTUÁLNÍ, podotýká devětapadesátiletý arcibiskup, KTERÝ SLOUŽÍ ÚŘADUJÍCÍMU I EMERITNÍMU PAPEŽI.
(Podle www.radiovaticana.cz)
František odložil svou masku
Lumen de Lumine - 16. 9. 2015
Komentář týdeníku Christ & Welt začíná závažnými slovy: »Míra je dovršena. Za tři týdny se sejdou biskupové z celého světa ve Vatikánu, aby NA SYNODĚ DISKUTOVALI o budoucím směru církve. Tito preláti se v Římě setkají s aparátem, který papeži vypověděl definitivně boj. V kurii vře jed a žluč. V posvátných síních cirkuluje spis nadepsaný: „František odložil svoji masku“. Autorem je vysoce postavený prelát.«
Rozbuškou k tomuto povstání je poslední Motu proprio argentinského papeže, ze kterého je bez sebe mnoho prelátů, kteří mají své významné pozice ve Vatikánu. Patří k nim i KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY a Státní sekretariát. Zde je nový Františkův dokument o co nejsnazším ZNEPLATNĚNÍ MANŽELSTVÍ podrobně zkoumán. Hlavní námitky: PAPEŽ v tomto pro církev velmi podstatném materiálu obešel příslušná grémia a ZAVEDL fakticky „KATOICKÝ ROZVOD“. V několikastránkovém materiálu se hovoří o „nebezpečném vývoji“, o tom, že byl vyřazen řádný zákonný proces a celá řada skutečností, které zajišťovaly regulérnost procesů v oblasti manželství, byla zrušena.
„Žádný z nezbytných kroků zákonného procesu nebyl dodržen“, praví se v textu. Nebyly přizvány biskupské konference, příslušné kongregace a rady, ba ani Apoštolská signatura. „Již po formální stránce jsou zde závažné nedostatky.“ Poukazuje se také na to, že minulá biskupská synoda nedala papeži žádné pověření k takovým změnám v procesu anulování manželství. „Aplikovaný postup je v rozporu i s tolik opěvovanou synodalitou a otevřenou diskuzí.“
Význam manželství, a zvláště způsob přístupu k rozvedeným a znovu civilně sezdaným je ústředním bodem debaty o budoucím kurzu církve. Nerozlučnost katolického manželství je dogma, na kterém konzervativní duchovní pevně trvají. Papežem umožňovaný „rozvod po katolicku“ znamená hotový děs pro zastánce nauky, jakým je prefekt Kongregace pro nauku víry Ludwig Müller. Na jeho stole leží neoficiální žaloba proti Františkovi. Müller a jeho stejně smýšlející druhové v kurii se obávají, že SE ZHROUTÍ CELÁ BUDOVA, JESTLIŽE DOJDE K NARUŠENÍ ZÁKLADŮ. Nejde jim o nic menšího než o trvání pravé katolické církve.
(Týdeník Christ & Welt)
134. Poselství Ježíše ze dne 30. prosince 2016.
Nástroj: Luz de Maria (Argentina).
DESATERO NENÍ LIDSKÝ VYNÁLEZ, JE TO BOŽÍ VŮLE
Moji milovaní lidé,
jste moji lidé, které chci stále držet po mém boku. Jste mé děti, a Já se na vás dívám v každém okamžiku svým milosrdným pohledem. Obloha vám ukazuje svou nádheru, každou noc je nebeská klenba ozdobena hvězdami a den vám slunečním světlem označuje nový začátek. Všechny tyto dary jsou určeny každému mému dítěti, přesto si většina neuvědomuje, do jaké míry je obklopena nesmírnou velikostí. Člověk nezvroucňuje tuto rozmanitost na nebeské klenbě. MĚL BY ji nejen pozorovat, ale TAKÉ PŘEMÝŠLET O MOCI NAŠÍ TROJICE, KTERÁ STVOŘILA ŽIVOT, protože vše pochází od Boha.
Vy, moji lidé, existujete, jste skuteční a zůstáváte v realitě, která může být vnějšková a nepochopitelná, nebo vnitřní a srozumitelná. Každý člověk vlastní vědění. Udržovat je, je odpovědností každého jednotlivce. Právě tak je odpovědností každé lidské bytosti toto poznání rozšiřovat a neúnavně je dále rozvíjet.
Mé děti nemohou učinit poznání zdrojem užitečných myšlenek, dokud je jejich mysl svázána s pýchou a s tím, co je hříšné, světské, zbytečné... Rozum v člověku, který je duchovně vyprahlý, s myšlením, omezeným tím, co se mu říká, je okoralý a nepřináší ovoce. Vyzval jsem vás k poznání, nejen Mne samého, abyste Mě milovali, ale k poznání všeho, co vás obklopuje, k poznání času, v němž žijete, o tom, co se děje ve světě, aby vaše mysl vás dokázala vést v životě s vnitřním poznáním, jež bude výsledkem každého kroku, který učiníte.
Někteří z mých vlastních chtějí žít jen zkušenostmi, nevědouce, že ZKUŠENOSTI NEJSOU ZÁKLADEM VÍRY. Volám je k poslušnosti. Prohlubujte své poznání, udržujte své smysly bdělé, aby vás osvítil náš Duch Svatý a ponořil vás do vědění, osvíceného naší vůlí! Miluji vás a vaše utrpení Mi není neznámé, proto vás volám znovu a znovu, ale vy zůstáváte slepí, neposloucháte, neučíte se z bolesti. Neznáte mé Slovo, jste vzpurné děti a nevidíte velké dílo Satana ke zničení mého lidu, povstáváte proti pravému Zákonu. DESATERO NENÍ LIDSKÝ VYNÁLEZ, JE TO BOŽÍ VŮLE!!!
Zlý získal důležitou kořist. Mezi jeho oběťmi jsou MÉ POSVĚCENÉ DĚTI, které VEDOU MŮJ LID DO PROPASTI! Děti, kvůli neznalosti Boží vůle jste drženy v neustálém chození sem a tam, jdouce z jedné strany na druhou, dokud nezakotvíte v neposlušnosti a nestanete se stoupenci Zlého.
V tomto čase, stejně jako v minulosti, vás musím varovat: Počet těch, kdo Mě zrazují, roste, ti, kdo přijímají, co je světské, předávají mé děti Zlému a MŮJ LID SE MU VZDÁVÁ KVŮLI NAZNALOSTI MÉHO SLOVA! Každé z mých dětí musí podstoupit zkoušku svědomí, aby nebyly mezi těmi, které Mě zrazují a popírají moji všudypřítomnost mezi lidmi, moji skutečnou přítomnost v eucharistii, POPÍRAJÍ EXISTENCI ZLA A HŘÍCHU, KTEROU NAZÝVAJÍ "EVOLUCÍ"! To, mé děti, je pro Mne bolestné, protože činy a díla v nerespektování mých Zákonů znamenají pro lidi smutnou cestu. Zrazujete víru, útočíte na eucharistii a na mou Matku, která brání ďáblu, aby se zmocnil mé církve. Mé děti, v palčivé touze po hledání lpíte na hříchu a oddáváte se svým nejnižším pudům.
Jsem zrazen. Jsem zrazen svými zástupci na zemi. Mé děti ignorují mé Slovo, popírají Mě bez moudrosti nebo znalosti v každém činu a díle, které realizují. Odmítají mou Pravdu, protože si nejsou vědomy mé lásky, popírají mé Slovo, které je volá ke svatosti. Tento čas není jako ty v minulosti, je to rozhodující okamžik. Tato generace bloudí mezi těmi, kteří tuto skutečnost přijímají a těmi, kdo ji neuznávají.
Mé velké Pravdy jsou pro lidstvo spíše jen tichým šepotem. To, co je moje, obracíte v nic.
Moji milovaní lidé, pochybujete o mém Slovu... Tak budu Já pochybovat o vás. Podíleli jste se na zmatku svých bližních, žili jste ve vlažnosti, která nevedla k duchovnímu růstu, ale k bezuzdné zálibě v opakovaném uspokojování zlem proniklých a znečištěných smyslů.
Toto je okamžik, který byl určen. Dívám se s bolestí na některé z mých posvěcených služebníků, VYKONÁVAJÍCÍ SLAVENÍ EUCHARISTIE JAKO BEZVÝZNAMNÝ RITUÁL. Neprožívají své kněžství, ale vstupují do něj jako do jakéhokoli jiného povolání. TENTO NEDOSTATEK LÁSKY VŮČI MNĚ JE PŘENÁŠEN NA MŮJ LID! To jej staví čím dál tím víc proti Mně, padá do rukou světských duchů žijících v některých jejich bratrech, tvořících část teroristických skupin. Tyto skupiny pak jednají s velkou ukrutností, hněvem, a jsou zaplaveny mimořádným zlem. Nezapomínejte, že zlo přichází ničit, a kde není jednota, tam je zkáza hmatatelná.
Drahé děti, moji lidé, terorismus rostl jako pěna na moři, některá lidská stvoření jednají napodobováním. Každým okamžikem se počet mých věrných snižuje, kvůli nedostatku otevřenosti v prožívání mé Pravdy a Lásky. SVĚT SE JEN HEMŽÍ PADLÝMI ANDĚLY, KTEŘÍ HLEDAJÍ DUŠE PRO SATANA! Nebuďte pošetilí, neodporujte mým prosbám. Ty padly na půdu, která je příznivá zlu. Život vládce bude odňat lidskýma rukama, které učinily smlouvu se zlem.
ŽIJETE ČAS ZKOUŠKY ! UJISTĚTE SE, ŽE ZŮSTÁVÁTE V MÉ VŮLI ! VLAŽNÝ BUDE VAVRŽEN Z ÚST MÉHO OTCE!
Zrady mezi národy ohromí svět, ale můj lid bude Mnou ochraňován. JSEM, KTERÝ JSEM [Ex 3, 14]....Modlete se, mé děti, modlete se za Střední východ. Válka nenechá na sebe čekat.....Modlete se, mé děti, za Spojené státy, jejich zem bude otřesena také těmi, kteří je zradí....Modlete se, mé děti, země se třese bez přestání....Modlete se za Mexiko, modlete se uskutečňováním mého Slova. Mexiko bude očištěno.
Velká sopka se probudí a lidstvo se vyděsí....Moji milovaní, až se objeví antikrist, MŮJ ANDĚL PŘIJDE NA POMOC MÉMU LIDU, neboť Pravda se bude vylévat z jeho úst na můj lid a mé děti znovu najdou víru. Tím, že pronikne do mé Lásky, lidstvo by nemělo trpět tím, čím nyní trpí a má trpět.
Pojďte rychle ke Mně! Začínáte cyklus duchovní Pravdy. Přijměte všechna možná opatření...ZKOUŠKY VÍRY ZAČÍNAJÍ! Nejste sami. Jsem s každým z vás.
Váš Ježíš
JEŽÍŠOVO POSELSTVÍ DONU OTTAVIOVI MICHELINIMU - 28.října 1975
Nástroj záhuby - svatokrádežné zpovědi.
"Když jsem mluvil o zpovědi, řekl jsem ti, že způsob, jakým se nyní posluhuje touto svátostí, NEODPOVÍDÁ PLÁNŮM MÉHO MILOSRDENSTVÍ A MÉ LÁSKY, nýbrž naopak zvráceným záměrům Zlého!
Svatokrádežné zpovědi!
Boží milosrdenství je nejen veliké, ale i nekonečné, ale to neopravňuje nikoho, aby je tak hanebně zneužíval!
Je důležité, můj synu, abych ti zopakoval tuto věc:
SPRÁVCOVÉ BOŽÍ SPRAVEDLNOSTI, NESTÁVEJTE SE SPOLUPRACOVNÍKY ĎÁBLA, NEDĚLEJTE Z NÁSTROJE SPÁSY NÁSTROJ Z A V R Ž E N Í ! ! !
Bůh se nenechá beztrestně vysmívat! Slova, která jsem stanovil jako prostředek spásy, jsou JASNÁ A NEODVOLATELNÁ: odpouštět nebo zadržovat hříchy !
ZPOVĚĎ NENÍ PLATNÁ BEZ UPŘÍMNÉ LÍTOSTI;
NENÍ UPŘÍMNÉ LÍTOSTI BEZ VÁŽNÉHO A UPŘÍMNÉHO PŘEDSEVZETÍ VÍCE NEVĚŘIT!
M N O H O Z P O V Ě D Í J E N E P L A T N Ý C H ! ! !
M N O H O S V A T O K R Á D E Ž N Ý C H ! (SE SVATÝM PŘIJÍMÁNÍM)
Kdo se zpovídá, a neplní požadované podmínky, a kdo dává rozhřešení, aniž by se přesvědčil, že požadované podmínky jsou splněny, profanuje tuto svátost a dopouští se S V A T O K R Á D E Ž E ! (To je těžký smrtelný hřích.)
Nic už není hříšné.
Mnoho věcí záměrně opakuji, abych lépe vtiskl do duší svým kněžím tento ústřední bod dnešní pastorace. Pro mnoho kněží je lehké rozhřešovat, PROTOŽE PRO NĚ UŽ NENÍ NIC HŘÍŠNÉ ! Rozhřešuje se všechno a všichni bez jakéhokoliv rozlišování.
Č I S T O T A už není ctnost, odpovědné "otcovství", které správně pojaté je dobrá věc, se stalo DŮVODEM PARDONŮ V MANŽELSKÝCH VZTAZÍCH.
Pod záminkou, že jde o podporu kultury, SCHVALUJE SE ČETBA A PODÍVANÁ, která štědře rozsévá ZÁRODKY NEZŘÍZENOSTI filosofických A TEOLOGICKÝCH BLUDŮ !
Dnes se všechno zakládá na p o d v o d u, na k r á d e ž i; spravedlnost vyžaduje, ABY SE ZPOVĚDNÍK SERIÓZNĚ PŘESVĚDČIL O ÚČINNÉM PŘEDSEVZETÍ nahradit všechen neprávem získaný prospěch.
NEJČASTĚJI VŠAK KAJÍCNÍK NENÍ ANI UPOZORNĚN NA TUTO PŘÍSNOU POVINNOST!
Ve jménu pokroku, aby kajícník získal dojem, ŽE ZPOVĚDNÍK JE MODERNÍ člověk na výši doby, PŘIVÍRÁ KNĚZ nade vším OBĚ OČI.
Na tyto věci nedbají ti, kteří MAJÍ ODPOVĚDNOST ZA TO, ABY POTŘELI ZLO V JEHO KOŘENECH vždy a všude, aby nebyli zaskočeni v této temné a strašné době, ve které žijete. JAKO ŽE BUDETE ZASKOČENI!
Žehnám ti, můj synu, a se Mnou moje Matka a svatý Josef."
NASLOUCHAT NESTAČÍ !
P. Štěpán Smolen, farní vikář v Mladé Boleslavi
Svět prázdných zpovědnic je předsíní pekla!
Úkolem pastýřů je hlásat pravdu, ne ji zamlžovat ve jménu falešného soucitu. Přivádět hříšníky k pokání, nikoli k sebeobhajobě, vychovávat jejich svědomí, ne je chlácholit rozmělňováním norem.
Nelze dnes nenatrefit na srdceryvná svědectví těch, kterým prý zkazila život katolická sexuální morálka. Striktními pravidly zranění lidé veřejně svědčí o tom, jak se snažili dostát normě, jak je opakované pády stahovaly stále hlouběji do víru viny a jak se nakonec z těchto nelidských muk vynořili s osvobozujícím vědomím, že neselhali oni, nýbrž nauka. Cílem jim pak již není změnit sebe, ale ji.
Cestou k tomu, aby na světě ubylo hříchu, již není svatost, ale revoluce proti překonaným pravidlům – vždyť, kde není norma, není hřích. Je tedy třeba strhnout starou morálku, která zapovídala mimomanželskou sexualitu, je třeba se vzepřít proti mravní diskriminaci, a postavit se na barikády v boji za základní lidské právo na život – na život muže s mužem, na život muže s cizí manželkou, na život muže s nemanželkou.
V rámci této revoluce se musí nejprve svoboda emancipovat od pravdy a rozum od logiky. Musí se uznat, že to, co bylo včera ještě naukou zjevenou Písmem a střeženou Tradicí, může být dnes bludem nemilosrdných rigoristů. Musí se přijmout, že pravdy víry a mravů lze měnit stejně pružně jako program politické strany a že Zeitgeist je novým, neomylným magisteriem, v jehož jménu se smějí zpátečníci upalovat.
Stud, svatost a nestydatost
Instinkt revolucionářů brojících proti morální diskriminaci je naprosto správný. Těžký hřích působí nesnesitelné výčitky a z této nesnesitelnosti je třeba najít cestu ven. Takové cesty existují dvě: buď pokání, nebo popření. Když se chci zbavit bouře ve svědomí, mám možnost se buď s Boží pomocí obrátit proti hříchu, anebo se s pomocí pokušitele obrátit proti normě – anebo ještě lépe: popřít její existenci.
Za poznání té druhé cesty vděčím zejména povinné četbě na pražské Katolické teologické fakultě. Oženivší se kněz Georg Denzler mi v knize "Zakázaná slast" ukázal, že celibát je v křesťanství pouze neblaze pohanskou výpůjčkou. Stejnopohlavnímu sexu propadnuvší kněz Daniel Helminiak mi skrz knihu "Co vlastně Bible říká o homosexualitě" sdělil, že vlastně nic, rozhodně nic špatného. Oba využili veškerou sílu svého intelektu k racionalizaci vlastního selhání, K SEBEOBHAJOBĚ PŘED SVĚTEM!
Zápas s hříchem může být dlouhou řadou proher, ale největší prohrou je dát vlastnímu prohrávání jiné jméno, nahradit pojem POKUŠENÍ pojmem PŘIROZENOST a zbavit se studu nikoli tím, že se stanu svatým, nýbrž nestydatým. Takovýto popírač vlastní hříšnosti je však neléčitelný, podobně jako alkoholik, který si nepřizná, že pije.
Proto NEJVĚTŠÍM OHROŽENÍM SPÁSY NENÍ HŘÍCH, ALE JEHO POPÍRÁNÍ v podobě zkaženosti nebo nestydatosti. Jedná se o POSLEDNÍ STUPEŇ PRONIKÁNÍ ZLA DO DUŠE, již svatý Jan Zlatoústý popisuje jako pevnost.
1) Pokud jednotlivě zhřeším, jako by nepřátelský voják vpadl přes hradby dovnitř. Včasnou svatou zpovědí ho okamžitě zahubím.
2) Pokud v nějaké věci selhávám pravidelně, dostávám se do stavu "hříšnosti". Nepřátelská armáda už pevnost dobyla, ztrácím nad sebou vládu, stávám se otrokem neřestného návyku. I v tomto stavu hříšnosti však dosud vnímám své hříchy jako cizí vojsko, jako okupační mocnost, jíž se chci zbavit, byť právě nemám sil.
3) Posledním stupněm je "zkaženost". Za této situace se cizí vojáci nejen volně procházejí mou pevností, ale já je zde vítám, hostím sušenkami a chlubím se před světem, jak se můj život příchodem okupační armády proměnil k lepšímu.
Jsou nestydatí lidé, kteří o sobě bez mrknutí oka a bez uzardění sdělují věci, jež svou povahou patří do zpovědnice. Sdělují je ochotně a otevřeně, nic nezatají. JEN ZKROUŠENOST SRDCE SCHÁZÍ. Takové ZKAŽENOSTI MŮŽE PROPADNOUT I KNĚZ, KDYŽ POPÍRÁ HŘÍŠNOST HŘÍCHU A VYDÁVÁ SPOUSTU ENERGIE NA JEHO OBHÁJENÍ MÍSTO na JEHO ODHALENÍ a léčbu.
Případ takto znestydatělého života najdeme u člověka, o kterém mi vyprávěla jeho matka a který žije zároveň s manželkou a milenkou, aniž by to tajil. „Cizoložíš,“ řekla matka. „Necizoložím,“ odvětil syn, „to je polyamorismus.“ Polyamorismus (mnohopartnerství). Pomocí hezkého cizího slova se dá hřích snadno proměnit v menšinový životní styl.
Kéž bychom žili ve světě plném svatých! Nezdá se však, že by se něco takového blížilo. Kéž bychom tedy alespoň žili ve světě plném hříšníků! Svět plný nestydatých spravedlivých, svět, ve kterém lidi netrápí hřích, ne proto, že by se ho zbavili, ale proto, že se zbavili nepříjemného pocitu viny, svět prázdných zpovědnic, je totiž předsíní pekla (srov. 1 Jan 1,8). . Budu-li vlastním žalobcem, bude Bůh mým obhájcem. Budu-li vlastním obhájcem, bude Bůh mým soudcem.
Stav nestydatosti, kdy vidím hřích, ale už jsem mu tak přestal říkat a nestydím se za něj, znamená zhoubu duše. „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu.“ (Iz 5,20)
Nesuď, abys nebyl souzen?
Když se pak tito nestydatí – zvláště z řad duchovních – halasně ozývají v médiích, stavějí se do role obětí a volají po změně církevní nauky, je to sice znepokojivé, ale pochopitelné – potřebují, aby svět přitakal obrazu, který si o sobě vytvořili. Mnohem však znepokojivější je, pokud katolické okolí – včetně kněží a teologů – JEN BEZRADNĚ KRČÍ RAMENY, NEBO DOKONCE AKTIVNĚ PŘITAKÁVÁ.
„Kdo jsem já, abych soudil,“ říkají pastýři a odvracejí zrak. (viz papež František na otázku novináře ohledně homosexuality) Hájí se tím, že sám Pán přece praví: „Nesuď, abys nebyl souzen.“ Tentýž Pán však v evangeliu neváhá soudit zákoníky a farizeje. Může se to zdát pokrytecké; jenže v Kristu přece nemůže být rozpor mezi životem a slovy. Pán po svých učednících navíc nechce nic, co by nejprve nekonal sám. Pro tu podivnou situaci zbývá jediné vysvětlení: to, jak Ježíš mluví s farizeji, není oním odsouzeníhodným odsuzováním. To, před čím Kristus varuje, není kritické myšlení a ochota říkat pravdu. To, před čím varuje, je ošidná hra na Boha, který jediný vidí až na dno lidských srdcí a dokáže posoudit míru lidské zodpovědnosti a viny.
- Hřešit souzením druhého neznamená stavět se kriticky vůči jeho slovům, pokud hlásá bludy, anebo vůči jeho jednání, pokud nemravně žije a nemravnost hájí.
- Hřešit souzením druhého neznamená, že neřeknu: „Co tvrdíš je lež,“ anebo „Co děláš, je zlé“.
- Hřešit souzením znamená pouze ztotožnit bludaře s bludem, hříšníka s hříchem („Jsi lhář.“ „Jsi zlý.“).
Do nejvnitřnější svatyně, do cizího svědomí nevidíme, a je opovážlivostí hrát si na soudce skrytých skutečností. Ale slova slyšíme, skutky vidíme – a ty soudit smíme, někdy dokonce musíme. Lze se totiž ohánět „neposuzováním“ a vydávat takový postoj za ctnost – za zdrženlivost v soudech –, zatímco VE SKUTEČNOSTI JDE jen o zástěrku pro VLAŽNOST NEBO ZBABĚLOST. Jsou chvíle, kdy je hříchem neozvat se, odvrátit zrak, nevyjádřit se, abych se náhodou nenamočil, abych neodhalil nitro, neučinil se zranitelným. Oháníme se pak evangelijními slovy o neposuzování, ale zapomínáme, že ta se netýkají skutků a slov, nýbrž lidí.
Pokud jde o člověka: „Kdo jsem já, abych soudil.“ Pokud jde o člověka, pak pamatuji, že PASTÝŘ, KTERÝ SE STAL VLKEM, je především zatoulanou ovcí, jež potřebuje pomoc. Pokud však jde o skutky a slova, pak nesoudit znamená propadnout ochablosti rozumu a lhostejnosti vůle. Kristus, který nás varuje před odsuzováním, nás také povzbuzuje k jasnému mluvení. Vaše slova ať jsou „ano, ano“ – „ne, ne“.
V ZÁPLAVĚ PLANÉHO ŘEČNĚNÍ JE KŘESŤAN, A ZVLÁŠTĚ PASTÝŘ, POVOLÁN K MLUVENÍ BEZ MLŽENÍ! Je povolán říkat: „Toto je hřích a toto je blud.“
Při tom všem je však zároveň třeba se pečlivě ptát, kdy jsem skutečně k mluvení povolán a zda se mě věc, k níž se chci vyjádřit, týká. Zkušení mají k dispozici vnitřní dar rozlišování. My ostatní se zde neobejdeme bez kvalitního duchovního vedení. Existuje totiž i neřest protikladná lhostejnosti – a tou je VŠETEČNOST, jíž propadají lenivé, jalové duše, KTERÉ SE O NIC NESTARAJÍ TOLIK JAKO O ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA TĚCH DRUHÝCH. „Starej se o sebe,“ poradil anděl svatému Antonínovi. Ale když došlo v Alexandrii k ariánské krizi, šel Antonín hájit pravdu proti bludu i s nasazením vlastního života. Ochota o pravdě svědčit, ochota odsoudit nepravost – a ukázat při tom i na konkrétního člověka, který ji hlásá nebo koná, tedy není tím souzením, které Ježíš tak odsuzoval.
AVŠAK SMRTÍCÍ SOUCIT DNES SVAZUJE ÚSTA TĚM, KDO MAJÍ MLUVIT!
- Skutečný soucit by měl podobu pravdivého slova, které se zařízne do hříšníkovy duše (srov. Sk 2,36–37). Skutečný soucit by nepřikrýval zhoubné rány laskavostí, ale OTEVÍRAL BY JE LÁSKOU K UZDRAVENÍ.
Nestydatí nepotřebují empatické přitakávání a pochlebování, nýbrž POBÍDKU K POKÁNÍ. Nestačí se přitom za hlasatele zkaženosti pouze modlit, je třeba pravdu vyznávat i slovem. ZVLÁŠTĚ PASTÝŘI JSOU POVOLÁNI K PROMLOUVÁNÍ! Horlivci sice někdy nechávají polemice vyrůst z vlastní pýchy, hájí pravdu bez lásky, a proto jejich zápas nepřinese plody, avšak jsou i zbožní, kteří propadají extrému opačnému: znají sílu ticha, ale ne sílu slova, neodváží se činu. Nicméně zvláště v této době velkých duchovních zmatků máme povinnost bez vytáček vydávat svědectví pravdě. Naslouchat je důležité, ale naslouchat nestačí. NESTAČÍ HOSPODINU JEN NASTAVOVAT UCHO, JE TAKÉ TŘEBA POZVEDAT HLAS V JEHO JMÉNU!!! Vede-li se zápas mezi apoštolskou tradicí a duchem doby, ale pastýř se ohradí: „Kdo jsem já, abych měl názor?“, pak svému stádci neslouží. Hledí na to, jak se na téže louce pasou s ovcemi i vlci. Laskavě přihlíží, nikoho nesoudí, nestranně naslouchá. A zatím teče krev.....
(Převzato z RC MONITOR - 1/2017)
CO PŘINESE NOVÝ KONCIL?
"Říkám to se vší pokorou a vědomím před Bohem: Nemodlím se za synodu. Nevěřím ani v nejmenším v duchovní a nadpřirozenou povahu této synody. Jsem přesvědčen, že BŮH NEMÁ O NI NAPROSTO ŽÁDNÝ ZÁJEM A JE ZNECHUCEN VŠEMI "DISKUZEMI", které se předem hlásí k otázkám o svátosti manželství, homosexualitě, milostných vztazích mezi osobami stejného pohlaví nebo o sexualitě a odpovědném rodičovství. To jsou všechno diskuze, které si vyžádal a jimiž se naparuje Satan, který se kochá svou mocí stále velmi zdatnou, chvástající se a třpytivou.
S NÍM BY SE MĚLI MĚŘIT SYNODNÍ OTCOVÉ A NIKOLIV MEZI SEBOU! Není potřeba pěstovat žádnou dialektiku, rozvíjet dialog a šlechtit TOLERANCI.
Srdce všech pokušení, kterým byl Ježíš podroben na poušti, spočívá ve dvou prvcích: aby opustil cestu, kterou mu vyznačil jeho Otec, a nastoupil na cesty jednodušší a snadnější (přitažlivé pro tělo, s nadějí na slávu, ambice a moc) aby zneužil Boha k světským cílům. Nečistá »modernost« před dvěma tisíci lety navrhovala Člověku – Bohu stejné věci, jaké dnes nečistá modernost nabízí současným lidem.
BYL TO SATAN, KTERÝ SVEDL KONCILNÍ CÍRKEV, ABY SE SKLONILA PŘED SVĚTEM, aby se snažila zavděčit se mu, ABY pochopila, OSPRAVEDLNILA A PŘIJALA JEHO "PRÁVA" a současně přestala rozvíjet svou základní roli, prorockou roli: HLÁSÁNÍ PRAVDY A SPÁSY! »DIALOG« – slovo, které v Písmu svatém vůbec neexistuje – se rozvíjí se světem, který JE V PODRUČÍ MOCNOSTI TEMNOT! »BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ«, tak jak ho církev dnes šíří a propaguje, SE STÁVÁ NÁSTROJEM ZKÁZY A HŘÍCHU, počínaje oním »prvotním«, který je chápán a »prožíván« pouze jako SYMBOLICKÝ FAKT až k dimenzím, ve kterých se ocitne duše po smrti: PEKLO, OČISTEC A NEBE JSOU SKUTEČNOSTI O KTERÝCH SE NEMLUVÍ, PROTOŽE SE V NĚCO TAKOVÉHO UŽ NEVĚŘÍ! Rozlišování mezi dobrem a zlem SE PŘENECHÁVÁ DOBRÉ VŮLI JEDNOTLIVCE, který prý má jen jedno jediné omezení: »svědomí«, které se chápe jako nezávislé na Stvořiteli a jeho zákonu a má stejnou hodnotu jako mrva.
Evangelium se nehlásá a NEPOŽADUJE SE ÚČAST NA KRISTOVĚ KŘÍŽI. Ekumenismus si od počátku počíná, JAKOBY Jedna, Svatá, Apoštolská Římská CÍRKEV BYLA jakýmsi jiným DRUHEM NÁBOŽENSTVÍ VE JMÉNU POZEMSKÉHO ŠTĚSÍ a pokoje, O JAKÉM NENÍ V PÍSMU, v Magisteriu A NAUCE CÍRKVE ZA DVA TISÍCE LET JEJÍCH DĚJIN ANI ZMÍNKY! Kdyby si tak počínali první křesťané, JISTĚ BY SE VYHNULI VEŠKERÉMU MUČEDNICTVÍ, ale KŘESŤANSTVÍ BY také UŽ ani NEEXISTOVALO!
V TÉTO historické DOBĚ, TAK PROHNILÉ A NESTOUDNÉ, v jejímž průběhu BOŽÍ NEPŘÍTEL ZAHÁJIL bezprecedentní Ú T O K, ABY OPANOVAL CELÉ LIDSTVO, mají ti, které Ježíš nazývá svými přáteli, protože milují jeho Otce, jedinou cestu, po které mohou jít: tu, kterou Ježíš vykonal v Jeruzalémě a která ho dovedla až na Golgotu. JEN NA KŘÍŽ MAJÍ UPŘÍT SVŮJ POHLED, JEN PŘED KŘÍŽEM MAJÍ PADNOUT NA KOLENA. NIKOLIV PŘED LIDMI! Na prvním místě je nutno milovat Kříž. Je-li tato láska vyjádřena ve své plnosti, teprve pak se mohou milovat také lidé. Jen onen Kříž sdílený ve formující misce utrpení a odevzdanosti do jeho vůle, může poskytnout nekonečnou radost. Může osušit všechny slzy, přetvořit je na perly lásky k bližním Taková je síla Pravdy, která hýbe světem a živí ho. Je to tělo ukřižovaného Ježíše. ON NÁS NA KŘÍŽI UČIL PRAVDĚ, naučil nás, JAK MÁME JEDNAT: jen dokonalé následování Krista posvěcuje náš život a činí ho plným a důstojným.
Synodní otcové nechť se dobře rozpomenou jen na tato Ježíšova slova: KDO NENÍ SE MNOU, JE PROTI MNĚ a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje (Mt 12,30)
(Danilo Quinto Chiesa e post concilio)
ŠPATNÝ STROM PŘINÁŠÍ SVÉ PLODY!
Tak jako nespadl z nebe manévr se „stěhováním národů“, tak nespadlo z nebe DIVADLO TZV. BISKUPSKÉ SYNODY. Jsou to ve skutečnosti články dlouhodobého procesu PŘÍPRAVY A NASTOLENÍ NOVÉHO SVĚTOVÉHO ŘÁDU. Ale ani tento konkrétní dlouho připravovaný projekt není tou rozhodující a základní strukturou. Všichni jeho skrytí i zjevní projektanti, stratégové a mocnáři, ať jsou si toho vědomi nebo ne, JSOU JEN LOUTKAMI hlavního aktéra s více než výmluvným jménem: ANTIKRIST ! Cílem všech počinů tohoto vyzývavého a pyšného Božího Nepřítele je zničení jeho církve a uvržení světa do časného i věčného neštěstí. O katastrofách, z nich jedna vyšla najevo v „SYNODĚ“, BYLO ROZHODNUTO UŽ PŘED PADESÁTI LETY!
V posledním roce se část církve polekala, že přece není možno jednat proti 6. a 9. Božímu přikázání. Ale Desatero začíná Prvním přikázáním, které koncil zradil již před půl stoletím ve svých dokumentech a především ve své „ekumenické“ praxi.
Všechen zmatek v církvi není pouhou náhodou, ale Satanovým záměrem a je jeho živnou půdou a prostředím jako voda pro ryby. Synodní zmatek si nemůžeme vykládat jako nějaký vnitrocírkevní boj nebo spor. Je to vývoj podporovaný a praktikovaný VNITROCÍRKEVNÍ „PÁTOU KOLONOU“ Nepřítele.
K jeho nejvýznamnějším pomocníkům a nástrojům patří kromě zmatku také falešní proroci: tedy falešní kněží, falešní biskupové, FALEŠNÍ PRELÁTI A PAPEŽOVÉ a jejich falešná shromáždění. Tedy ona garnitura, před kterou nás Pán výslovně varoval a jasně určil jejich rozlišovací znamení. Pán nikde nemluví o dobrých pastýřích, kteří k nám přicházejí ve vlčím rouchu, ale O VLCÍCH ODĚNÝCH ROUCHEM BERÁNČÍM. A především: "POZNÁTE JE PODLE JEJICH OVOCE".
JE proto TŘEBA SE ZNOVU VRACET K VAROVÁNÍM A VÝSTRAHÁM, KTERÉ UŽ DÁVNO ZAZNĚLY, ALE KTERÉ MNOHÝM PŘIPADALY JAKO POUHÉ FANTAZIE! Svolavatel Druhého vatikánského koncilu papež Roncalli hrdě hlásal, že to bude koncil zcela jiný než všechny předchozí. V této věci je mu třeba přiznat pravdu. Na rozdíl od předchozích byl to koncil výrazně jiný a zatím ojedinělý v tom, že nepřinesl církvi světlo, ale UVRHL JI DO ZMATKU a nevýslovné tmy. Tento PSEUDOKONCIL SE VYZNAMENAL TÍM, ŽE PODVRATNÉ BLUDY A IDEOLOGIE, které dosud vyzrávaly pod povrchem, POVZNESL NA OFICIÁLNÍ NAUKU CÍRKVE. Principy modernismu se staly oficiální součástí nauky i praxe se všemi zhoubnými důsledky.
Místo jasné perspektivy, jednoty, horlivosti, růstu a svatosti se rozhostily a hromadí spory a rozbroje, zmatek nad zmatek, laxnost, zvůle, stupňující se odpadlictví a co horšího, hřích na hřích, a to hříchy nejohavnějšího druhu odshora až dolů.
1. Trvalý úpadek katolické církve zcela evidentně a jednoznačně nejvýrazněji nastoupil a šíří se přesně z těch zemí, kde po skončení koncilu působili jeho stěžejní protagonisté: tedy v Holandsku, Belgii, Francii, německy mluvících zemích a místech jejich vlivu, kde v současné době dělá staleté křesťanství místo suverénnímu, agresivnímu a rafinovanému bezbožectví. To, co mělo být zúrodněním Roncalliho „optimismu“, projevilo se naopak jako výsledek Satanova úspěšného a dlouho chystaného projektu.
2. To, co koncilní a pokoncilní papežové způsobili, představuje ve skutečnosti odzbrojení církve a její sebepodrobení diktátu svých úhlavních nepřátel, včetně klanění se Satanu a modlám. Plány a agendy zednářské mafie nejsou nic nového ani udivujícího. CO JE ŠOKUJÍCÍ, JE FRANTIŠKOVA HORLIVÁ A PŘEKOTNÁ SPOLUPRÁCE S PŘEDÁKY TOHOTO SVĚTA NA ZNIČENÍ CÍRKVE.
3. Při všem poklonkování pokoncilní církve pohanům a nevěrcům a „odpadlým souvěrcům“ nikdy nebylo ve světě tolik výslovné a velmi aktivní a ostentativní nenávisti k Ježíši Kristu a jeho církvi jako nyní.
4.Tato nenávist bují i UVNITŘ SAMOTNÉ CÍRKVE, kde ZDOMÁCNĚLA JAKO DESPEKT a nesnášenlivost KE SVÉ VLASTNÍ MINULOSTI A JEJÍM NEJVZÁCNĚJŠÍM DUCHOVNÍM POKLADŮM! Stává se z ní přesně taková církev, jakou ďábel potřebuje: církev, která si hrdě namlouvá, že je církví lepší než kdykoliv předtím, A ZATÍM SE STALA FALEŠNOU CÍRKVÍ!
5. „Komunismus“, který nebyl, není a nebude nic jiného než zvrácený řád a rouhavý výsměch Bohu, prožívá svou renezanci. Povzbuzen a požehnán mlčením koncilu a zbaven všech „zdí“ pokračuje v novém střihu ve své plánované expanzi za spoluúčasti falešné církve. To s jeho „sociální revolucí“ opřenou o materialistický „vědecký“ ateismus, vyrazily již před sto lety do světa potraty, rozvody, feminismus a liberalismus jako revoluční „výdobytky“ ve znamení srpu a kladiva.
6. Stále rostoucí krize současného světa je přesným odrazem krize falešné církve, která přestala být majákem Ježíšova evangelia, pravdy a spravedlnosti. Je to Boží odpověď na její TROUFALOST, S JAKOU NA MÍSTO BOHA POSTAVILA ČLOVĚKA!
Jediné klima má být starostí Kristovy církve a její hlavy: a to je klima Božího království na zemi. Ale toto království pustne a dům na dům padá, protože je rozděleno a zbaveno svých základů. Stav kněží směřuje k vymření. Přibývá diecézí, které vyhlašují bankroty nejen finanční, ale především duchovní. Boží chrámy jsou na prodej a staly se shromaždištěm zapřisáhlých Božích nepřátel. S těmi se hlava církve bratříčkuje a líbá, naopak rozhání pravověrné Boží služebníky, kteří usilují o pravou zbožnost a horlivost! NEJVYŠŠÍ PASTÝŘ PASE SÁM SEBE a většina jeho ovcí si POCHVALUJE VOLNOST nových časů a NOVÝCH MRAVŮ a těší se na další uvolňování od „středověkých pout“. JE TO NÁHODA, ŽE SE MU UŽ DVAKRÁT ZLOMILA JEHO "PASTÝŘSKÁ HŮL"?
Tak se naplňují se slova Žalmisty : "Můj národ na můj hlas nedbá, ať jsou tedy dále zarytí srdcem. Jen ať si dělají podle svého! Můj lid mě neposlouchá? Nechám je, ať si žijí podle svých nápadů." Kdo che žít podle vlastních nápadů, musí ovšem počítat s tím, že ti druzí mají také vlastní nápady. Někdy velice nepříjemné!
To, co se děje, a to, co se teprve bude dít, je ve skutečnosti Boží dopuštění jakožto odpověď na tyto bláhové lidské rouhavé nápady a koncilní provokace: o »JEDNOM SPOLEČNÉM BOHU«, o »JEDNOTĚ V RŮZNOSTI A MNOHOSTI«, o »SVOBODĚ NÁBOŽENSTVÍ« či »SVOBODĚ SVĚDOMÍ« atd.. Stručně řečeno, církev před padesáti lety oficiálně přesedlala NA KULT ČLOVĚKA: Ten se ujal vlády a bude i nadále vládnout železným prutem bez Boží milosti a bez vedení Ducha Svatého
Jakákoliv náprava je vyloučena, dokud nebude veřejně přiznáno, ŽE II. VATIKÁNSKÝ KONCIL ZAVEDL CÍRKEV NA SCESTÍ A UVRHL JI DO NEVÝSLOVNÉHO ZMATKU!
Ve světle těchto skutečností stojí zato vrátit se k textům, jejichž obsah se ještě před lety mohl někomu zdát neuvěřitelný: Prorocký dopis biskupa Sigauda: Co zůstal církvi a světu dlužen II. vatikánský koncil.
(Pramen dokumentu: Acta et Documenta Concilio Oecumenico Vaticano II., Vatican 1961, s. 180.)
ČÁST Z PROROCKÉHO DOPISU BISKUPA SIGAUDA Z R. 1959 !!!
Co zůstal církvi a světu dlužen II. vatikánský koncil !
Vaše Eminence,
píši Vám tento dopis v poslušnosti k Vašemu dopisu z 18. června 1959, v němž mě žádáte o můj názor ohledně toho, KTERÉ ZÁLEŽITOSTI BY MĚLY BÝT PROJEDNÁNY NA BLÍŽÍCÍM SE EKUMENICKÉM KONCILU. Představím Vám s pokorou a skromností jisté body, které jsou pro mě velice důležité, aniž bych však kohokoliv obviňoval nebo aniž bych kritizoval své představené. Nebudu nadnášet dogmatické nebo právní otázky, protože tak již jistě učinili jiní biskupové. Otevřu některé praktické otázky, které JSOU PRO BUDOUCNOST CÍRKVE ZÁSADNÍ a laskavě Vás prosím, abyste je zvážil.
I. NÁŠ NEPŘÍTEL
Neúnavný nepřítel Církve a katolické společnosti vytrvává v smrtelném boji nyní již po šest století. Pomalým a systematickým postupem vpřed svrhnul a zničil taktřka vše z katolického řádu, tj. Boží město a pokusil se na jeho místě vybudovat město člověka. Má jméno „revoluce“.
Co chce? VYBUDOVAT řád lidského života, SPOLEČNOST A LIDSTVO, KTERÁ POSTRÁDÁ BOHA, BEZ CÍRKVE, BEZ KRISTA NAŠEHO PÁNA, bez Zjevení, VÝHRADNĚ NA LIDSKÉM ROZUMU, na smyslovosti, hamižnosti A PÝŠE. Aby toho bylo dosaženo, je potřeba strhnout a zničit věci radikálně a ZAUJMOUT MÍSTO CÍRKVE. Tento nepřítel je dnes velmi aktivní, protože SI JE JISTÝ SVÝM VÍTĚZSTVÍM V NADCHÁZEJÍCÍCH LETECH. A přesto mnozí KATOLIČTÍ PASTÝŘI TYTO ÚVAHY ODMÍTAJÍ s opovržením a s tolika ideály, které přicházejí ze špatné představivosti. Jednají jako obyvatelé Konstantinopole v letech předcházejících pohromě: SLEPÍ LIDÉ, KTEŘÍ NECHTĚJÍ VIDĚT NEBEZPEČÍ!!
ZEDNÁŘSKÁ SEKTA
OČI CELÉHO KONCILU BY SE MĚLY OBRÁTIT K TÉTO SEKTĚ! Stále jsou platná slova Nejvyšších pontifiků, kteří prohlašovali, že filozofie této sekty je protikladná ke Zjevení, a kteří ji pranýřovali jako ÚSTŘEDNÍ ZBRAŇ V NESMIŘITELNÉ VÁLCE PROTI KATOLICKÉ SPOEČNOSTI! Po dvou stoletích můžeme sledovat výsledky toho, co papež Klement XII. označil jako program této sekty. Některé části tohoto programu stále nenastaly, jsou však v současnosti prosazovány s velkou inteligencí, zvráceností, energií a logikou A NAPLNÍ SE VE SVIŽNÉM TEMPU. Jen málo nyní chybí k vybudování města člověka. Kolik let bude Církvi poskytnuto než „se setká s králi země“? KOLIK LET POTRVÁ, NEŽ BUDE NA SVĚT A VĚŘÍCÍ UVALEN NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD?
Rád bych, abyste si všimli velice závažného důkazu, který prokazuje CELOSVĚTOVÉ SPIKNUTÍ PROTI KATOLICKÉMU ŘÁDU a jeho přicházejícímu vítězství, dokud Bůh zázrakem nezachrání Církev a nepřipraví takový zázrak skrze naší neúnavnou práci. Je to jednodolarová bankovka Spojených států amerických. Co vidíme, když se zblízka podíváme na tento malý kousek papíru?
(Obraz dolarové bankovky USA)
V kruhu na levé straně vidíme pyramidu, která je vystavěná na rozlehlé pustině. Kameny z nichž se skládá jsou opracované a krychlové. Význam těchto symbolů je podán v nápise, která v latině říká: „Nový světový řád“. Tato pyramida označuje nové lidstvo, které se skládá z lidí, kteří jsou ctěni ZEDNÁŘI. Tito lidé stvoření Bohem jsou přetvořeni Velkým architektem všehomíra. Základna pyramidy označuje založení tohoto nového světového řádu v roce 1776, což je rok zrození USA.
USA JE PROTO ZÁKLADNOU TOHO NOVÉHO ZEDNÁŘSKÉHO LIDSTVA. V pyramidě ještě chybí několik kamenů. Nový světový řád ještě není úplný, ale takřka úplný. Mezitím bude dílo jistě dokončeno, protože na vrcholu pyramidy je napsáno „Bůh“, což neznamená Otec Ježíše Krista, který je Stvořitelem, ale gnostického boha, architekta, který je reprezentován okem umístěným v trojúhelníku. Jsme zcela ve sféře gnostického manichejského dualismu, který je teologickou základnou zednářské sekty. Tento „Bůh“ schvaluje jejich podnikání, jak lze číst na vrcholu pyramidy; oceňuje jejich dílo, schvaluje ho a souhlasí s ním. Toto podobenství je docela jasné, dokonce víc, než je třeba. Pro nás byl nový světový řád založen Naším Páne Ježíšem Kristem před 1959 lety [dopis je z roku 1959 – pozn. překl]. Dotyčný nový řád započal v roce 1776 a je stavbou, která je protikladná ke stvořené přírodě. Tento řád se brzy naplní.
Tato otázka je pro Církev otázkou životní důležitosti. Zednářský řád je v opozici vůči katolickému řádu. Velmi brzy bude zednářský řád zahrnovat všechno lidstvo. A PŘESTO JEJ MNOZÍ KATOLIČTÍ BISKUPOVÉ A KNĚŽÍ NEVIDÍ A VELKÉ MNOŽSTVÍ Z NICH MLČÍ!
Od Lva XIII. nejsou žádné nové encykliky o této sektě. Co se o ní říká na univerzitách a v seminářích? Co se o této velice závažné otázce říká v sociologii? V celosvětovém i národním vedení Církve se tento problém často ignoruje: je to jako by bylo uzavřeno příměří. Ve studiu a diskuzích kněží se nehovoří o žádné otázce jejich programu, jejich metod, systému celé zednářské sociologie, jejich cíli, prostředcích, taktice a strategii. Co víc, P. Berthelot, francouzský jezuita, napsal knihu o možnosti spolupráce mezi Církví a touto sektou!
Nebezpečí je velmi naléhavé. Argentinští biskupové to vycítili a vyzvali své věřící k protestu. V Brazílii existují známky nadcházející bitvy.
KOMUNISMUS
KOMUNISMUS JE DALŠÍM NEPŘÍTELEM KATOLICKÉ CÍRKVE. Zednářská sekta shromažďuje „buržoazii“, komunisti shromažďují „proletariát“. Cílem každé ze skupin je totéž: SOCIALISTICKÁ SPOLEČNOST, RACIONALISTICKÁ, BEZ BOHA A BEZ KRISTA. Tato dvě hnutí mají jedno společné vedení: mezinárodní Židovstvo.
MEZINÁRODNÍ ŽIDOVSTVO
Odsuzujeme veškeré pronásledování Židů pro jejich náboženství nebo z etnických důvodů. Církev je proti „antisemitismu“. Církev však nemůže ignorovat fakta z minulosti a jasná ujištění mezinárodního Židovstva. Vůdci tohoto Židovstva po staletí metodicky a s neutuchající nenávistí vůči katolickému jménu KONSPIROVALI ZA ZNIČENÍ KATOLICKÉHO ŘÁDU a za vybudování SVĚTOVÉ ŽIDOVSKÉ CÍRKVE. To hájí zednářská sekta i komunisté.
FINANCE, MÉDIA A MEZINÁRODNÍ POLITICI JSOU VĚTŠINOU V RUKÁCH ŽIDŮ. Ačkoliv jsou Židi největšími kapitalisty a měli by z tohoto důvodu být největšími odpůrci Rusů a komunistů, nebojí se jich, ale naopak JIM POMÁHAJÍ ZVÍTĚZIT. Ti, kteří odhalili atomová tajemství USA, byli: Fuchs, Golds, Gringlass a Rosenberg – všichni Židi. ZAKLADATELÉ KOMUNISMU BYLI ŽIDI. Oni jsou podporovateli, ORGANIZÁTORY A BANKÉŘI! To je realita. Mělo by to pěstovat nenávist? Ne! Ale s bdělostí a prozíravostí bychom měli zahájit systematický a metodický odpor vůči stejně tak systematickému a metodickému útoku „nepřítele člověka“, jehož tajnou zbraní je „esence farizeů, kterou je pokrytectví“.
REVOLUCE
Mezinárodní JUDAISMUS CHCE radikálně PORAZIT KŘESŤANSTVÍ A BÝT JEHO NÁHRAŽKOU! Jeho hlavními vojsky jsou ZEDNÁŘSTVÍ A KOMUNISMUS. Tento postup revoluce započal na konci středověku, rozvíjel se za pomoci pohanské renesance, postoupil vpřed mílovými kroky s reformací, zničil politickou a společenskou základnu Církve Francouzskou revolucí, pokusil se svrhnout Svatý stolec útokem na Papežské státy, vyprázdnil zdroje Církve u příležitosti sekularizace majetků řeholních řádů a diecézí, byl příčinou velice vážné vnitřní krize s postupem modernismu a nakonec s komunismem VYNALEZL ROZHODNÝ NÁSTROJ K VYMAZÁNÍ JMÉNA KŘESŤANSTVÍ ZE SAMOTNÉ TVÁŘE ZEMĚ.
Obrovská moc revoluce pochází z chytrého využívání lidských vášní. Komunismus vytvořil z revoluce vědu a jejími základními zbraněmi jsou nespoutané lidské vášně, které jsou metodicky nabuzovány. Revoluce využívá dvě neřesti, jejichž prostřednictvím chce zničit katolickou společnost a stejně tak i VYBUDOVAT ATEISTICKOU SPOLEČNOST: SMYSLNOST A PÝCHU. Nezřízené a divoké vášně jsou vědecky zaměřovány ke konečnému cíli, podléhají železné disciplíně svých vůdců, aby zcela zničily Boží město a vybudovaly město člověka. Podrobují se totální tyranii, tolerují bídu za účelem VYBUDOVÁNÍ ŘÁDU ANTIKRISTA! JISTÁ ÚSTŘEDNÍ VLÁDA - ILUMINÁTI - ŘÍDÍ CELÝ TEN PROCES s energií a velkou chytrostí: to je LIDSKÝ POHON, který JE NÁSTROJEM samotného SATANA.
To, co se nazývalo „pravicovou politikou“ jako je fašismus a nacionální socialismus, mělo ve skutečnosti bojovat proti Kristově Církvi.
SYLLABUS PAPEŽE PIA X.
Syllabus [česky "zde"] je příhodným seznamem škodlivých omylů naší doby a je naprosto aktuální. Musí být však doplněn: O nové omyly naší doby.
Praktickou organizací pro boj proti takovým omylům a proti jejich obhájcům vně i uvnitř Církve. Zdá se mi, že tento praktický a organizovaný boj chybí. Obhájci omylů a tohoto ducha, kteří jím [Syllabem] byli odsouzeni, JSOU V CÍRKVI POVYŠOVÁNI NA ODPOVĚDNÉ POSTY.
V seminářích naleznete učitele, KTEŘÍ ŠÍŘÍ OMYLY A KTEŘÍ JSOU NAPLNĚNI LÁSKOU K REVOLUCI! Jsou povyšováni kněží, kteří v tomto boji zůstávají neutrální. TI, KTEŘÍ OTEVŘENĚ BOJUJÍ PROTI REVOLUCI, JSOU ZBAVOVÁNI SVÝCH ODPOVĚDNÝCH FUNKCÍ. Často TRPÍ PRONÁSLEDOVÁNÍM A ZAKAZUJE SE JIM HOVOŘIT. Pastýři nevyhánějí vlky ze svého stáda a psům brání štěkat. Již jsem nalezl jednu takovou obludnost tohoto druhu: „Já jsem maritainistický kněz“, „Já jsem maritainistický biskup“.
Do nového Syllabu se musí přidat omyly socialismu. Podobně i omyly Marca Sangniera ze Sillonu; stejně tak i společenská hereze Maritaina. Modloslužba demokracie; modla křesťanské demokracie; omyly v liturgii; omyly kněžství laického lidu u Katolické akční skupiny. Omyly ohledně poslušnosti a řeholních slibů; omyly komunismu a omyly ohledně vlastnictví, omyly týkající se panteistického a univerzálního evolucionismu.
III. STRATEGIE TROJSKÉHO KONĚ
NAUKA O MENŠÍM ZLU
Mezi velmi mnoha formami, jimiž revoluce podloudně proniká do pevnosti Církve, je taktika nazývaná „menší zlo“. Ta se dá srovnat s proslulým koněm, který byl použit k dobytí Tróje. Katolická nauka učí: nemůžeme-li se vyhnout tomu, aby se nějaké zlo stalo, můžeme si zvolit některé menší zlo, abychom se vyhnuli většímu zlu, za podmínky, že my sami přímo nějaké zlo nespácháme.
Oni si myslí, že určité menší zlo je nutně malým zlem, proti němuž by nebyl boj odůvodněný. Velmi mnoho katolíků a dokonce i kněží je tohoto názoru, že bojovat by znamenalo činit újmu Církvi, jako by Církev sama svou povahou nebyla bojovná. Z tohoto důvodu umožňují, aby se dělo zlo, aniž by se proti němu bojovalo, pod záminkou obezřetnosti, lásky a apoštolské pružnosti a ohebnosti. Neuvědomují si, ŽE ZLO, dokonce i menší zlo, JE VŽDYCKY ZLEM, a proto se ho nesnaží omezit nebo potlačit. Každodenně žijí s tímto „menším zlem“ a tak zapomínají na větší dobro, vůči němuž je to v protikladu. Užíváním „antiteze“ zapomínají na „tezi“ a NAKONEC ZAČNOU MÍT RÁDI ZLO JAKO NĚCO NORMÁLNÍHO a odmítají to, co je dobré, jako něco strašného. Například odluka Církve a státu; a to že se mezi katolíky povolí ROZLUKA.
Zde jsou druhé tajné dveře, jimiž nepřítel proniká do katolické pevnosti. Křehkost díky vrozené lidské smyslovosti štědře poskytuje stálé pokušení, abychom se přizpůsobovali světu. Musíme si pamatovat, že BOJ ČLOVĚKA PROTI TĚLU A KRVI NIKDY NEKONČÍ, A ANI BOJ PROTI KNÍŽETI TEMNOT. Každý den evangelium vyhlašuje „abneget semetipsum“. [ZAPŘI SÁM SEBE – pozn. překl.] Některé zásady musí být znovu silně vštěpovány do myšlení katolíků, DOKONCE I V KLÉRU. (HOMOSEXUÁLNÍ KNĚŽÍ, PEDOFILNÍ KNĚŽÍ!!!)
S ohledem na zásady NENÍ MOŽNÉ ŽÁDNÉ PŘIZPŮSOBENÍ!!! Musíme trvat na tomto tvrzení, protože pak věřící pochopí, že EXISTUJE NUTNÝ PROTIKLAD MEZI SVĚTEM A CÍRKVÍ. Je-li „dnešní“ svět více pohanský než zbožný, NEMOHOU SE KATOLÍCI z tohoto důvodu „MODERNIZOVAT“!!! Dokonce i když jsou zásady zajištěny, PŘIZPŮSOBOVÁNÍ SE SVĚTU MŮŽE BÝT pro katolickou věc ŠKODLIVÉ, konkrétně, když to znamená žádostivost lidské křehkosti vůči zlu skrze pohoršení. Nějaký jednotlivec, aniž by hřešil, může být zvyklý chodit do kasina, avšak většina lidí, kteří tam chodí často, nemůže zůstat čistá od hříchu.
Není nutně zlem, když se protivník rozzlobí kvůli absenci přizpůsobení, právě naopak, mohlo by to být velkým dobrem. Kristus Náš Pán tak učinil. Válka se nerozpoutá a vítězství nedobude bez rozsáhlého požáru. Protistrana může skrze nějaký druh instinktu vnímat, co je pro Církev příznivé a co pro revoluci škodlivé a podporuje to s obtížemi. Tento strach urazit protivníky předem, předpokládá, že jednají v dobré víře a nesmí se tím nechat znepokojit. Tito katolíci si myslí, že nekatolíci žijí v pouhém rozumovém omylu a to tak, že kdyby jim jen byla představena katolická pravda přátelským způsobem, okamžitě konvertují ke katolické víře. Věří také, že všechny polemiky jsou špatné a že energie a vážnost, se kterou Církev hájí víru, překáží obrácení jednotlivců.
SPOLUPRÁCE S NEKATOLÍKY
Všeobecná spolupráce s nekatolíky v obecných věcech má vážné důsledky pro katolickou věc. Není pochyb, že v některém konkrétním případě a za zřetelně vymezeným cílem, může Církev získat z takové spolupráce nějaké dobro. Obecně však SKUTEČNÁ SPOLUPRÁCE NENÍ MOŽNÁ, protože zásady, cíle a duch jsou příliš protikladné. Výsledkem těchto kontaktů je to, že nekatolíci se naučí málo a KATOLÍCI ZTRATÍ MNOHO!
NAPADÁNÍ KOMUNISMU
Mnozí katolíci mají silné pokušení vypořádat se s komunismem stejným způsobem, jakým se Církev před stoletím vypořádávala (a stále vypořádává) s liberalismem: „S liberalismem je možné soužití.“ Liberalismus nebránil Církvi učit nauku, ani komukoliv neukládal učit liberální nauku. Liberalismus dovoloval odsuzování svých omylů. V případě komunistické vlády tomu tak však není.
Církvi se brání šířit svou nauku. Církvi se ukládá učit omyly komunismu. Církev nesmí odsuzovat omyly komunismu. Opozice komunismu vůči katolické Církvi je zásadní, radikální, stálá a úplná.
Když komunismus uzavře mír s Církví, je to jen přestávka v boji. Důvod této přestávky může být různý: Mezinárodní politika si tuto přestávku vyžádala. Strategie útoku na jinou zemi může zapříčinit umělý mír v sousední zemi. Slabost samotného komunismu na počátku by také mohla vysvětlit takové dočasné příměří.
Dokonce i řezník, než zabije svou oběť, se dobře nadechne, aby udeřil silně. SPOLUPRÁCE S KOMUNISMEM VŽDY BUDE ZKÁZOU CÍRKVE! Komunismus je synem Synagogy. Dokud nebude židovský národ obrácen, bude ŽIDOVSKÁ SYNAGOGA „Synagogou Satanovou“ A KOMUNISMUS BUDE komunismem Satana. DÍLEM A TVÁŘÍ ANTIKRISTA!
OBNOVA KATOLICKÉ SPOLEČNOSTI
Tato obnova neznamená nápravu dílčích problémů, ale takřka nový výtvor. Mnohé věci v životě již nejsou křesťanské, ale pohanské. Katolíci by měli vědět, že: „to či ono není slučitelné s katolickou společností.“ V té či oné oblasti by měla být společnost taková a taková, aby byla katolická. Existuje pro to široké rozpětí, ale ne neomezené. Před našima očima musí být ideální model katolické společnosti, abychom věděli, co se musí udělat.
PRAVOMOC SVATÉHO STOLCE JE OHROMNÁ! KDYBY BYLI VĚŘÍCÍ sjednoceni a VEDENI k tomuto dílu RÁZNÝM, JASNÝM A METODICKÝM ZPŮSOBEM, zastavil by se triumfální pochod revoluce a BYLA BY NASTOLENA VLÁDA NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA skrze opravdový, celosvětový boj POD VEDENÍM NEJVYŠŠÍHO PONTIFIKA: „obnovit vše v Kristu“. Konkrétně řečeno, byla by také možná jiná řešení. Katolíci by však měli být ve své vlasti vedeni k jedinečnému a praktickému řešení, měli by odmítnout jiná legitimní řešení tak, aby se mohlo vybudovat něco pozitivního. Protože chtějí-li dělníci vybudovat všechny možné domy, skončí tak, že nevybudují vůbec nic.
SOCIALISMUS
Tajná MOC KOMUNISMU SE ZAKLÁDÁ NA SVÉ NENÁVISTI KE KRISTU. Jeho moc svádět však leží v jeho socialistické utopii. Komunismus slibuje společnost bratří, bez autority, bez tříd, bez chudoby, bez zármutku, bez obtíží v životě, bez Boha a bez pekla. Slibuje ráj v tomto životě. Namísto Boha svoboda. Namísto krále nebo otce rovnost. Namísto vlastnictví a společenských tříd bratrství. Katolíci snadno věří v tuto utopii a myslí si, že může být katolicky pokřtěna. Proto říkají, že raná Církev byla socialistická.
Zdá se mi nutné, aby EKUMENICKÝ KONCIL VYHLÁSIL PŘÍSNÉ a slavnostní ZAVRŽENÍ TÉTO UTOPIE! Je to opravdu CELOSVĚTOVÉ POKUŠENÍ, podobné tomu z ráje: „budete jako bohové“, nebo tato další slova: „dám vám toto vše“.
ŽIVOT NA ZEMI NENÍ ZAMÝŠLEN JAKO RÁJ!!! KŘÍŽE, TRPĚLIVOST A SEBEZÁPOR JSOU NEPOSTRADATELNÉ PRO DOSAŽENÍ CÍLE ŽIVOTA NA ZEMI. KROMĚ SPRAVEDLNOSTI JE NEZBYTNÁ KŘESŤANSKÁ LÁSKA!!!
Skutečný socialistický ráj nebude na zemi nikdy realizován. Když člověk hledá království Boží a jeho spravedlnost, obdrží míru pozemského štěstí, kterou se Bůh ve Své milující Prozřetelnosti uráčí dát svým synům zde na zemi. Hledá-li člověk výlučně své vlastní štěstí na tomto světě, porušuje-li zákony lidské přirozenosti, bude Satanem zatlačen do nejhoršího otroctví. Židi slibují, že jejich král „bude vládnout železnou holí“ těm lidem, kteří se podvolí jhu socialismu. ZREVOLUCIONIZOVANÁ SPOLEČNOST BUDE NEJPRVE RÁJEM na zemi A PAK PEKLEM na zemi!!!
MUSÍ SE JASNĚ UČIT, ŽE společenské a ekonomické ROZDÍLY JSOU V normálním ŽIVOTĚ SPOLEČNOSTI ZÁKLADNÍ. Tyto rozdíly nejdou proti spravedlnosti. Nesmějí být přehnané. Musí být křesťanskou láskou dovolené. TŘÍDY MUSÍ pro dobrý řád společnosti EXISTOVAT!
SOCIALISMUS FORMUJE LIDI tak, ABY NENÁVIDĚLI BLAHA A KŘESŤANSKÉ CTNOSTI: pokoru, lásku, chudobu a zdrženlivost. Proč žebravé řeholní řády ve větší míře neučí ideál chudoby?
VI. ZÁVĚR
Několik katolických sociologů mluví o „novém lidstvu“, které se brzy zrodí, jako by znali cosi z esoterické či gnostické vědy. „Dogmata“ převzatá z evoluce by tuto vědu a zkušenost částečně vysvětlovala. Jednoho dne byl člověk opem. Nyní se mohl vyvinout a stát se něčím nadřazeným lidské přirozenosti: nadčlověkem. Uplatňovaly by se nové zákony, dokonce i mravní zákony, které by se stejným způsobem staly relativními. TYTO VĚCI MUSÍME ODMÍTNOUT!!!
Podle mého skromného mínění se však zdá nutným, abychom představovali pozitivní program. Katolíci to chtějí. Říkají: „pokud jde o boj proti omylu, všichni katolíci jsou jednotní. Ale když jde o pozitivní budování, jednota je zničena.“ Nepochybně se v posledních několika letech několik organizací pokusilo pohnout katolické masy k činu. Měly však mnoho socialistických prvků a proto nebyly pro katolickou základnu přijatelné. Vytvářely spíše rozdělení než jednotu.
KDYBY EKUMENICKÝ KONCIL PŘEDSTAVIL POZITIVNÍ PROGRAM kontrarevoluční akce a křesťanské osvěty s jejich praktickými stránkami, A KDYBY VYZVAL K TOMUTO DÍLU VŠECHNY KATOLÍKY, MYSLÍM SI, ŽE BY SE DOSTAVILA LÁSKA K VLÁDĚ NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA A NEPOSKVRNĚNÉHO SRDCE PANNY MARIE !
Soudím, že jsem vám měl tyto věci říci, Vaše Eminence. Jakožto pokorný a neznámý biskup jsem Vám tyto poznámky zaslal, abych Vám ukázal svou poslušnost. Vy posoudíte, zda budou užitečné.
S oddaností objímám Vaše posvátné roucho a jsem v nehlubší úctě + Gerald de Proenca Sigaud, Biskup z Jacarezinha
(Pramen dokumentu: Acta et Documenta Concilio Oecumenico Vaticano II. Apparando, Vatican 1961 - Výrazně zkráceno)