Protože jsem to zažil.
Protože jsem to zažil.
(Když v rodině "dýchá" Bůh):
Byl jsem pátý z devíti dětí. Unás mě nikdo neučil falešné a přepjaté zbožnosti. Co na mne ještě dnes nejvíce působí, je vzpomínka na chování mého otce.
Ať byl jakkoliv unaven po práci na poli nebo při transportu klád, on, který upřímně přiznal po návratu z práce, že je utahaný, klekl si po večeři, opřel své lokty o židli a s obličejem v dlaních rozmlouval s Bohem bez pohybu, nezakašlal, nikdy nebyl netrpělivý.
Říkal jsem si: Můj otec, který je tak silný, který poroučí celému domu i svým dvěma mezkům, který je tak nezlomný při ranách osudu a tak nebojácný před starostou, před bohatými a před zlými, dělá se docela malým před Bohem. Když mluví s Bohem, je tichý. Bůh musí být velice velký, když můj tatínek před ním klečí, ale i přátelský, když s ním mluví v pracovních šatech.
Svou matku jsem nikdy neviděl klečet. Unavená, sedla si doprostřed světnice, nejmenší dítě v náručí a my ostatní kolem jsme se opřeli o ni. Pohybovala rty, nechtěla nic z modlitby vynechat, říkala ji pro sebe. Zajímavé bylo, že z nás nespustila oči; dívala se z jednoho na druhého, na ty menší se dívala déle. Dívala se na nás, ale neříkala nám ani slovo. Ani když ti malí byli neklidní, ani když vedle udeřil blesk, ani když kočka převrátila hrnec.
Myslel jsem si: Bůh musí být velice kamarádský, když se s ním může mluvit s dítětem v náručí a v zástěře. A musí být velice důležitý, když hrom a kočka jsou vedlejší.
Ruce mého otce a rty mé matky mi řekly o Bohu víc, než můj katechismus!
Petr Duval, kytarista a Boží zpěvák.
Drahý příteli,
rád bych ti řekl pár slov, jak tě miluji a jak o tebe pečuji.
Jak se ti daří? Včera jsem tě viděl, jak hovoříš se svými přáteli. Celý den jsem čekal a doufal, že si pohovoříš i se Mnou.
Když nastal večer, daroval jsem ti k zakončení velkolepý západ slunce a čerstvý vánek, aby sis odpočinul. Och, ano, jakou bolest mi působí, jsem-li takto opomíjen, přesto tě však miluji.
Dnes v noci jsem tě viděl usínat a jak jsem zatoužil, abych se dotkl tvého čela, rozlil jsem po tvé tváři i polštáři měsíční paprsek...a stále jsem čekal. Ty jsi však přesto ke Mně nepromluvil. Probudil ses ráno pozdě a hned jsi odešel do práce...a Mé slzy se smísily s deštěm, neboť právě pršelo.
Dnes vypadáš tak smutně, že mi to láme sdrce, protože Já rozumím. I Mne přátelé tak často opouštěli a zraňovali. Kdyby ses aspoň se Mnou rozdělil o svou bolest a samotu. Jsem si jist, že bych tě mohl potěšit!
Miluji tě, víš, a snažím se ti to říci modří oblohy a hebkou zelení trávy, šeptám ti to listím stromů a píši ti to barvou květů. Volám to k tobě horskými potoky a do ptáků vkládám milostné písně, aby ti je zpívali. Odívám tě teplem slunce a ovzduší provoňuji parfémy přírody!
Má láska k tobě je hlubší než oceán a větší než tvá nejživější ze tvých žádostí!
Och, kdybys jen vůbec věděl, jak rád bych chtěl s tebou hovořit a doprovázet tě na cestě!
Vím, že je to na této zemi těžké. Opravdu to vím. Žil jsem na ní. Volej Mne, žádej Mne, volej ke Mně, nezapomínej na Mne. Mám tolik věcí, o které bych se chtěl s tebou rozdělit!
Už tě nebudu obtěžovat, jsi svobodný v tom, přijmeš-li Mne za přítele. Rozhodnutí je na tobě. Vyvolil jsem si tě však, a proto budu na tebe ještě čekat,
neboť tě miluji!!!
Tvůj přítel Ježíš.
