Pravdivé svědectví: Štěpán chce žít,
Pravdivé svědectví:
Štěpán chce žít.
Jmenuji se štěpán, jsem Belgičan a je mi 32 let. Vyrostl jsem v křesťanské rodině. Chodili jsme každou neděli na mši, ale tak uvnitř jsem si myslel, že to není k ničemu, protože Bůh je hodně daleko.
Již dříve jsem zapadl do party motorkářů: dlouhé vlasy, černé kožené bundy...,deset let jsem navštěvoval hardrockové koncerty. Neuvědomoval jsem si, že jsem propadl falešným idolům, které mě ničily tělesně i duševně.
V jednadvaceti letech jsem začal kouřit hašiš a marihuanu, nakonec i v práci. Byl jsem 24 hodin "pod párou". Když se podá drogám prst, chytnou celé tělo.
Odešel jsem od svých rodičů a žil jsem s jedním děvčetem a pořádali jsme párty. Někdy k nám přišlo i 100 mladých lidí. V tomto prostředí mě znali pod jménem Mick. Štěpán neexistoval ani pro mě, ani pro druhé. Když jsem později poznal Ježíše, řekl jsem svým kumpánům:"Mick je mrtvý, Štěpán chce žít!"
V roce 1991 zemřel můj otec. Nemohl jsem to pochopit a obrátil jsem se proti Bohu. Řekl jsem si: Jestli je Bůh a ten Bůh přináší smrt, tak takového Boha nepotřebuji!
Další měsíce byly sestupem do pekla. Proč žít? Co to je? Všechny tyto otázky mě zaměstnávaly a já jsem klesal stále hlouběji. Nemohl jsem pochopit, proč najednou nemám žádné kamarády. Kam se všichni poděli? I děvče, které se mnou 6 let žilo, mě nechalo. Byl jsem úplně pod vlivem drog a sebevražda mi připadala jako jediné řešení...
Zcela sám, ve velkém domě jsem byl konfrontován s otázkami a brečel jsem jako nikdy předtím. Slzy tekly a tekly.
Asi po dvou měsících jsem se zahleděl na kříž a zeptal se:"Proč jsi umřel? Někteří říkají, že jsi umřel před 2000 lety kvůli mně. Ale co to dnes na mně změní? Někteří ti říkají-miluji tě-, ale to já říct nedovedu, a tím méně kusu dřeva. Jestli skutečně žiješ, tak přijď teď!"
Hodil jsem sebou na postel, a když jsem ta slova vyslovil, pocítil jsem silnou přítomnost lásky, která mě obklopovala a naplnila celý pokoj. Byl tu někdo, kdo mne znal, kdo znal mé skutečné jméno a měl mě rád. Nebylo to nic jiného než LÁSKA!
Kdyby se byl proti mně postavil celý svět a řekl:"Štěpáne, mám tě rád!", bylo by to jenom jak kamínek v moři, protože Boží láska, kterou jsem zažil ve svém pokoji, byla nekonečná a já jsem byl do hloubi duše otřesen!
V tom okamžiku začal v mém nitru dialog mezi ním a mnou. Zeptal se mne na tři věci:"Jsi ochoten odpustit všem, kteří ti způsobili bolest?" "Těch je mnoho!" Ale on byl neoblomný:"Jsi ochoten jim odpustit?" Odpověděl jsem:"Odpouštím jim z celého srdce."
Druhá Boží otázka:"Jsi ochoten odpustit sám sobě?" Řekl jsem:"Odpustit sám sobě? To jsem ještě nikdy neslyšel. Co si mám odpustit?" "Že jsi dělal vždy jen to, cos chtěl, a že jsi mne vyloučil ze svého života." Odpověděl jsem:"Odpouštím si z celého srdce. Nerozumím tomu, ale odpouštím si."
Třetí otázka:"Jsi ochoten odpustit mně?" Řekl jsem:"Jak mohu já, který jsem nic, odpustit Bohu? To nemohu." Ale on na tom trval:"Ptám se tě, jestli jsi ochoten mi odpustit?" "Ale co?" "Že jsem ti dal svobodu, a že jsem ti vzal tvého otce.." Řekl jsem:"Ano, odpouštím ti z celého srdce."
Tu noc jsem potkal popkorného a něžného Boha, nikoliv trestajícího mstitele, jak jsem si ho představoval. Nevyzval mne, abych ho prosil o odpuštění, nýbrž abych odpustil já jemu! Mohl jsem poznat, jak velice je láska, a pochopit, že On je můj Otec. Jako otec ztraceného syna nechal mi dál mou svobodu.
Ten den jsem cítil volání k radiklní změně života. Jako mnozí slyšel jsem výzvu z Matoušova evangelia: Jdi, prodej všechno, co máš a následuj mne.
Mnoho jsem hledal. Měl jsem žízeň: musel jsem se modlit. Byl jsem jako někdo kdo dlouho nepil, a když našel Pramen, pil bez přestání. Moje hledání mě přivedlo k setkání s Bohem.Dnes vím, že se mnou byla stále Panna Maria. Z ní jsem nikdy neměl strach. Když se mi zdálo nemožné modlit se k Bohu, řekl jsem vždy před spaním: Zdrávas Maria...,aniž bych si uvědomoval obsah toho, co říkám. Teď už vím, že to byla Panna Maria, kdo mě vytáhl z "kleští". Ona mě vedla!
Dříve jsem měl všechno, co svět nabízí: sex, drogy a rock ń roll, dům, motorky, peníze, kumpány, přítelkyně..atd. a myslel jsem si, že mám všechno! Ale zůstala mi jenom prázdnota...
Vzpomínám si na jeden koncert, na jehož začátku někdo vstoupil na jeviště a řekl: Žádám všechny křesťany, aby opustili sál!!" Pomyslel jsem si: Zaplatil jsem si a nevím, proč bych měl odcházet jenom proto, že jsem křesťan.
Nyní vím, že jako pokřtění jsme děti "Světla" a Světlo ruší skutky temnosti.
Navštěvoval jsem koncerty, kde byly krev, oběti a sexuální perverze, ale myslel jsem si: dívám se jenom na hru. Nabízel se mi strašný pohled: čarodějnice, oběti zvířat, oběti kněží, rozbořené kostely, apokalyptické hrůzy, obrácené kříže, převlečený Kristus, představy ďábla...
Neuvěřitelné je, že jsem na tom dříve nic zlého neviděl! Mnoho lidí žije slepě v zajetí tohoto prostředí. Potřebují naši modlitbu, aby našli Krista, jediného, kdo je může pochopit.
Pochopil jsem, že člověk může být spřízněn s celým světem, a když nemá Ježíše, z ů s t a n e s á m .
