MODERNISMUS-CO SKRÝVÁ

Na šíření modernistických nauk mají v Německu obzvláštní podíl a zásluhy katolické vzdělávací instituty a akademie.

„Modlete se za jejich obrácení“

Již více než 100 let ohrožuje modernismus církev. V jádru je to pokus nahradit objektivní měřítka zjevené Boží pravdy subjektivními vlastními zážitky. Pravda pak už není to, co církev přestavuje jako autentický interpret, nýbrž to, co „já“ osobně prožívám, cítím a pokládám za věrohodné.

Není těžké vidět, že taková víra je úplný protiklad toho, čím chce být katolická víra.

Proč začínají starozákonní proroci svá poselství slova: „Tak praví Hospodin“? Proč žádá svatý Pavel nové křesťany, aby trvali na doslovném znění toho, co jim hlásal (1 Kor 15,2)?

Proč církev provázela prokletím anathema ty, kteří popírali její autentické hlásání? Ani Izaiáš, ani Pavel ani vyhlášení učitelé církve nechtějí sdělovat své osobní náboženské zkušenosti. Dbají naopak o to, aby hlásali pravé Boží slovo, které sděluje posluchačům skutečnost spásy.

CÍRKEV BOJUJÍCÍ 2000 LET

Svatý papež Pius X., velký ctitel Eucharistie a Panny Marie - HOŘÍCÍ LÁSKOU

Pius X. nastoupil na Svatopetrský stolec po smrti papeže Lva XIII. v roce 1903. Okamžitě začal prosazovat větší oddanost věřících eucharistii. Povzbuzoval je, aby k ní přistupovali co nejčastěji a pokud možno si vypěstovali návyk každodenní mše svaté.

Zde začala jeho „reforma“, která velmi odpovídá heslu, jež si zvolil pro svůj pontifikát: „Všechno upevnit v Kristu“; jinými slovy, k proměně světa – stále se vzdalujícího od Boha – je třeba stavět na nejjistějších základech: na Kristu. Bez něj je každý lidský podnik odsouzen k nezdaru.

Vlastním jménem Giuseppe Melchior Sarto se narodil 2. června 1835 v italské Riese jako syn pošťáka a člen skromné rodiny. Byl dítětem, které vyrůstalo v podmínkách italské dělnické třídy. Navzdory těžkostem byl vždy veselým, citlivým a inteligentním chlapcem.

Jak dospíval, jeho neklidný duch ho poháněl k prohlubování víry a povolání. Ze všeho nejvíc chtěl milovat Boha a své bratry, a tak přišel ten nejvážnější okamžik: uvažoval o tom, že se stane knězem. O několik let později, ve svých 23 letech, byl vysvěcen na kněze v provincii Treviso v Benátkách (Itálie).

V roce 1867 byl jmenován vikářem v Salzanu, významné obci v diecézi Treviso, kde obnovil kostel a pomáhal rozšiřovat a udržovat nemocnici. Současně se zasazoval o to, aby se žákům veřejných škol dostalo náboženské výuky. V listopadu 1884 byl jmenován biskupem v Mantově, což byla velmi obtížná funkce. Po nástupu do úřadu mu šlo především o formaci duchovních, proto začal pracovat v semináři a převzal osobní odpovědnost za výuku dogmatické teologie.

Později ho k jeho překvapení papež Lev XIII. v červnu 1893 na tajné konzistoři jmenoval kardinálem. O tři dny později byl při veřejné konzistoři prohlášen „patriarchou benátským“, přičemž si ponechal titul apoštolského administrátora Mantovy. Nyní již kardinál Sarto však musel čekat 18 měsíců, než se mohl ujmout své diecéze, protože italská vláda mu odmítla udělit oficiální uznání. Jakmile mohl být dosazen na post benátského patriarchy, obrátil svou pozornost zpět k semináři, kde zřídil fakultu kanonického práva.

Po letech jako pontifik provedl důležité reformy odpovídající době a potřebám věřících. Papež například doporučil, aby se první svaté přijímání podávalo malým dětem, jakmile začnou používat rozum. K padesátému výročí vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí vydal Pius X. encykliku „Ad diem Illum laetissimum“ v souvislosti s mariánským kongresem, na němž korunoval obraz Neposkvrněného početí ve svatopetrské bazilice. Touto encyklikou dal papež nový impuls úctě k Marii, Matce Boží.

Pokud jde o výuku křesťanské nauky, vydal encykliku „Acerbo nimis“ (O náboženské výchově), v níž navrhl, aby katecheze byla určena i dospělým. Podpořil také vydání nového katechismu pro římskou diecézi.

Stejně jako v době, kdy byl biskupem a vždy se staral o formaci kněží, i jako papež zasahoval prostřednictvím magisteria: vydal encykliku „Pieni l'animo“ (Plný odvahy), adresovanou italskému episkopátu, v níž zdůraznil potřebu větší péče při svěcení kněží a upozornil biskupy na skutečnost, že mezi mladými kleriky se stále častěji objevuje duch nezávislosti, který je neslučitelný s církevní disciplínou. Nařídil také, aby biskupové často navštěvovali italské semináře.

Další jeho velkou starostí bylo zachovat čistotu víry, a proto v roce 1907 vydal dekret „Lamentabili“ (nazývaný také „Syllabus Pia X.“), v němž odsoudil 65 modernistických návrhů. Většina z nich se týkala Písma svatého a jeho inspirace, učení o Ježíši a apoštolech, zatímco jiné se týkaly dogmat, svátostí a primátu římského biskupa.

Krátce poté, 8. září 1907, vydal encykliku Pascendi Dominici gregis (Paste stádo Páně), v níž odhalil a odsoudil systém modernismu, poukázal na jeho nebezpečí ve vztahu k filozofii, apologetice, exegezi, historii, liturgii a kázni a ukázal rozpor mezi tímto myšlenkovým proudem a vírou.

Svatý Pius X. byl po celý svůj život velkým milovníkem duchovní hudby a jako pontifik vydal motu proprio pro používání duchovní hudby v kostelech. Nařídil, aby se všude používal gregoriánský chorál, a nařídil, aby se zpěvníky tiskly stejným písmem, jaké se používá ve Vatikánu, a to pod dohledem zvláštní komise.

Vzhledem k tomu, že studium Bible má pro teologii mimořádný význam, přál si papež Pius X. založit v Římě zvláštní centrum pro tato studia, které by poskytovalo záruku ortodoxie a vědecké hodnoty. Nakonec s podporou jezuitů založil v Římě Papežský biblický institut.

Za jeho pontifikátu byl aktualizován a doplněn Kodex kanonického práva, na němž spolupracovaly autority v oboru z celého světa. Charakteristickým rysem nových předpisů je úplné oddělení soudních aspektů od administrativních; zároveň byly přesněji vymezeny funkce některých útvarů a jejich práce byla vyváženější.

Provedl řadu důležitých změn ve vatikánské kurii a vydal motu proprio s 19 návrhy zejména pro církev v Itálii, jimiž se snažil čelit některým tendencím inklinujícím k socialismu, které podporovaly ducha nepodřízenosti církevní autoritě.

Výrazným a nejvíce diskutovaným bodem pontifikátu Pia X. je jeho boj proti modernismu mezi katolickými teology, kněžími a vůbec členy církve. Modernismem se rozumí souhrn různých teologických a filosofických názorů, které se snažili do katolické víry asimilovat moderní filosofické názory (Kant a Hege), důraz klade na vnitřní náboženské prožívání jednotlivce. Spojen je taktéž s RELATIVISMEM Jedním z určujících prvků je tzv. vývoj dogmat, totiž že význam dříve ustanovených dogmat katolické církve se může postupem času vyvíjet s tím, jak se rozvíjí lidské poznání, a tedy je není nutno brát doslova, nýbrž hledat v nich jakousi „vnitřní pravdu“, kterou mají vyjadřovat, a to bez ohledu na to, že ti, kteří dogmata vyhlašovali, jistě měli na mysli doslovný význam. Zároveň se modernisté stavěli kriticky vůči tradičním pojetím událostí popisovaných v Bibli, tradičně chápanému autorství či inspiraci textů.

Pius X. proti modernismu, který označil za „syntézu všech herezí“, tvrdě zakročil. V dekretu Lamentabili sane exitu,( S politováníhodným výsledkem) vydaného 3. července 1907 odsoudil jako bludných 65 modernistických tezí. Dekret pak následovala encyklika Pascendi Dominici gregis (ndělní krmení stáda) odsuzující a zakazující modernismus (což se v českém prostředí týkalo např. tzv. Katolické moderny) v které se taktéž popisuje program pro boj proti němu. Zároveň Pius X. vyhlásil povinnost pro kněze, řeholníky, katechety a učitele v teologických a filosofických seminářích skládat tzv. Protimodernistickou přísahu. Povinnost skládat přísahu byla zrušena roku 1967, dodnes si jí uchovaly již prakticky jen různá tradicionalistická společenství. Pius X. taktéž nařizoval nedávat modernistům žádná významná místa, případně je z nich sesadit. Vznikla taktéž skupina Sodalitium Pianum (společnost pro klavír), vedená Mons. Umbertem Beningnim, která modernistické hereze mezi texty různých teologů vyhledávala a snažila se proti nim bojovat. Za hlásání modernistických názorů hrozil trest exkomunikace. V budoucím čase Církev všechno usilí dobrého papeže zahodí...II.Vatikánský koncil prohlásí Církev bojující za Církev kráčející....

IZAIÁŠ: 14,29 „Neraduj se, celé Filištínsko, že je zlomena hůl toho, který tě tepal, neboť z hadího kořene vzejde zmije a jeho plodem bude okřídlený drak."

https://slovenskydohovorzarodinu.sk/online/nedela-29-12-online-vo-svete-o-piotr-glas-pridu-utrpenia-od-blizkych/   SVĚDECTVÍ POLSKÉHO EXORCISTY O SKOROVÍTĚZSTVÍ SATANA NAD CÍRKVÍ.

 BŮH NÁS STÁLE VARUJE -  PAPEŽOVO VIDĚNÍ                  Papež Lev XIII., který žil v letech 1810-1903, měl během mše svaté vidění, které jej velice udivilo. Viděl jak Lucifer si vyžádal od nebeského Otce jedno století, aby mohl tuto zemi zkoušet. Těchto sto let mělo být 20.století. Nástupce Petra viděl ve svém vidění, jak se nebe zatmělo množstvím zlých duchů, kteří se snášeli na zemi, aby všechno zničili, zvláště pak Rusko, a z Ruska se šířili na celou zemi.
  Stalo se již historickou skutečností, že od roku 1917 se Rusko stalo východiskem velikého zmatku a zkázy pro velkou část světa. Po zhroucení militantního ateistického systému zůstalo v Rusku a jeho někdejších satelitech bezútěšné zhroucení kultury, hospodářství i náboženství.
  Papež Lev XIII. tehdy složil modlitbu k svatému Miachaelu archandělu a nařídil, aby se modlila po každé mši svaté. S liturgickou reformou po II.vatikánském koncilu bylo, bohužel, od této modlitby upuštěno. Když jeden z biskupů celebroval mši svatou s koncilním papežem Pavlem VI., byl překvapen, že papež zakončil mši svatou modlitbou k svatému Michaelu. "Ale Svatý otče, tato modlitba byla přece již zrušena!" "Ale nikoliv", odpověděl papež,"já se ji modlím každý den. Všichni se ji mohou modlit a já ji doporučuji každému."  (Tak démoni měli pravdu, že Pavel VI. nezmohl nic proti zednáčským biskupům a kardinálům. církev už si chystali pro příchod Antikrista.)

(časopis Světlo č.30/1996)

 

24.dubna 1994 při své řeči po modlitbě Regina coeli řekl DOBRÝ BOŽÍ papež Jan Pavel II. věřícím na svatopetrském náměstí:"I když se tato modlitba na konci mše svaté již nemodlí, vyzývám všechny, aby na ni nezapomínali a modlili se ji, aby si tak vyprosili sílu pro boj proti silám zla a proti duchu tohoto světa."

                   CÍRKEV  UŽ  JE  V  ROZKLADU  70  LET
                                               LUMEN  DE  LUMINE:

                                  S kým to Církev uzavřela bratrství a spolupráci?
  Během II. Vatikánského koncilu byla koncilním otcům rozdána brožura určená pouze jim: „Židovsko zednářská akce na koncilu“. V této brožuře byly citovány informace z jednoho jednání B´nai B´rith, které se konalo v Paříži v roce 1935. Tyto plány BB pronikly na veřejnost a byly v dalším roce zveřejněny v Anglii.
  Zednářská lóže B´nai B´rith je složena výlučně ze Židů a odtud vycházejí všechny tajné pokyny k řízení světa podle jejich strategických plánů. Z tohoto zápisu citujeme:
  »Pokud bude mezi národy existovat jedna jediná morální koncepce sociálního řádu, dokud nebudou zlikvidována všechna náboženství, jakýkoliv patriotismus a důstojnost, nemůže nastoupit naše vláda nad světem... Máme před sebou ještě dlouhou cestu, než zničíme našeho hlavního protivníka: katolickou církev.
  Musíme si vtisknout do paměti, že katolická církev je jediná instituce, která se nám staví do cesty, a bude to dělat, dokud bude existovat. Svou metodickou prací a svým výchovným a morálním úsilím dokáže katolická církev u svých členů udržovat takovou mentalitu, která se u nich těší větší úctě, než aby se podřídili našemu panství a našemu budoucímu izraelskému králi. Z toho důvodu jsme usilovali najít novou a lepší cestu, jak účinně zaútočit na církev v samotných jejích základech. Rozšířili jsme ducha revoluce a falešného liberalismu mezi národy a lidmi se snahou přesvědčit je, aby zanechali své víry a styděli se ji vyznávat a zachovávat přikázání své církve. Dosáhli jsme u velkého počtu, že  SE  STALI  ATEISTY  A  NAVÍC  JSOU  HRDÍ  NA  TO,  ŽE  POCHÁZEJÍ  Z  OPICE.  Vystavili jsme katolickou církev nejhanebnějším pomluvám. Zfalšovali jsme její dějiny a její nejvznešenější aktivity. Imputovali jsme jí zlomyslnost jejích nepřátel a získali jsme na svou stranu větší počet jejích kněží … dosáhli jsme také toho, že její klérus je předmětem nenávisti a výsměchu... Podařilo se prosadit mentalitu, že její náboženské praktiky jsou anachronismem a ztrátou času. Založili jsme četná tajná sdružení, která pracují pro naše cíle a pod naším vedením. Dosáhli jsme toho, že si mnozí pokládají za velkou čest, když jim dovolujeme připojit se k našim organizacím, jež díky našemu zlatu jsou dnes četnější a více kvetoucí než kdykoliv dříve. Je naším tajemstvím, že tito lidé, kteří se s námi spřahují, zrazují své nejvlastnější zájmy.   Nyní vyložím pojetí, k jakému jsme dospěli, abychom urychlili naše dílo zničení katolické církve. PRONIKLI  JSME  HLUBOKO  DO  ŘAD  JEJÍHO  KLÉRU,  abychom z nich učinili průkopníky naší záležitosti...
  Sáhli jsme k tomu, že vyvoláváme rozkol uvnitř katolické církve. Dovolte mi, abych vám vyložil, jak se to praktikuje.
Přiměli jsme některé naše syny, aby se vloudili do lůna katolické církve s úkolem působit účinně na desintegraci katolické církve tím, že v ní vyvolávají skandální situace.(Homosexuální kněží a biskupové..) Tím sledujeme radu našich židovských vůdců, kteří nám řekli: „Učiňte z našich lidí biskupy a kardinály, kteří budou ničit církev. Jsme otcové všech revolucí, včetně těch, které se někdy obracejí proti nám. Jsme svrchovanými mistry války a míru. Můžeme být hrdí na to, že jsme tvůrci reformace. Kalvín byl z našich synů, měl židovský původ a byl jakožto žid finančně stimulovaný naplnit svou reformační roli.
  Martina Luthera ovlivňovali jeho židovští přátelé a jeho komplot proti církvi byl korunován úspěchem díky židovským financím...

Jsme vděčni protestantům... za jejich obdivuhodný přínos v našem boji proti křesťanské moci a civilizaci a v přípravě událostí, které nám zajišťují svrchovanost na celém světě a nade všemi lidmi. RUSKO  JIŽ  PŘIJALO  NAŠI  VLÁDU.
  FRANCIE  SE  SVOU  ZEDNÁŘSKOU  VLÁDOU  SE  OCITLA  ZCELA  V  NAŠÍ  MOCI.
  ANGLIE  ZÁVISÍ  NA  NAŠICH  DEVIZÁCH.
  A  NAŠE  NADĚJE  NA  ZNIČENÍ  KATOLICKÉ  CÍRKVE  JE  V  RUKOU  PROTESTANTŮ.
  Španělsko a Mexiko jsou dva nástroje v našich rukou.
  ČETNÉ  DALŠÍ  NÁRODY  VČETNĚ  USA  JSOU  ZCELA  PODŘÍZENY  NAŠIM  PLÁNŮM.
  Ale katolická církev je stále ještě živá. … Musíme ji zničit bez jakéhokoliv prodlení.
  VELKÁ  ČÁST  SVĚTOVÉHO  TISKU  JE  POD  NAŠÍ  KONTROLOU. Probouzí účinně nenávist ke katolické církvi.
  ZINTENZIVŇUJEME  AKTIVITY  NA  OTRÁVENÍ  MORÁLKY  LIDU.  K tomu má přispět ničení patriotismu a lásky v rodinách, vyvolávání studu za poslušnost církvi a ponižující služebnost,   ABY  SE  STAL  DOSLOVA  HLUCHÝM  K  JEJÍM  VÝZVÁM   A  JEJÍMU  VAROVÁNÍ  PŘED  NÁMI.
  Nebudeme-li aktivní jakožto nepřátelé církve, nikdy nedosáhneme naší nadvlády nad světem … náš budoucí král Izraele nebude vládnout nad světem, dokud nebude z trůnu sesazen papež stejně jako ostatní monarchové, kteří vládli nad světem...«

Jak vážně je třeba brát 80 let staré prohlášení BB, dokládá doslova a do písmene současná situace v církvi a ve světě. Pokoncilní vstřícnost k nepřátelům ještě více přispívá k realizace vražedného projektu. V duchu zcela nepřátelské upravila totiž církev své vztahy k Židům tak, že se poslušně podrobila diktátu masonerie a postavila svou teologii na hlavu. Prolhaní nepřátelé dosáhli dokonce toho, že zcela zaslepená oficiální církev pokládá tuto svou potupnou porážku za své velké vítězství

CO PŘEDCHÁZELO II.VATIKÁNSKÉMU KONCILU?

Nástupem k této kritické záměně rolí mezi světem a církví je rok 1517, tedy rok tzv. reformace, která od základu nabourala všechno, na čem dosud působení církve na společnost spočívalo. Církev samozřejmě v roce 1517 nezanikla, ale vznikla vedle ní stále se rozmáhající anticírkev, která se stala povolným a účinným nástrojem a trojským koněm nepřátelských struktur, které si vytkly za cíl zbavit církev veškerého vlivu na poměry a plány společnosti. Dějiny posledních pěti století jsou názornou ilustrací, jak se jim dařilo touto cestou systematicky a úspěšně rozleptat a infikovat veškerou nauku, exegezi i morálku. Příkladem jejich velkého etapového úspěchu se stal nakonec samotný tzv. druhý vatikánský koncil, při kterém jen málo z 2000 koncilních otců tušilo, že jejich rokování probíhá již prakticky v režii úhlavních nepřátel církve a místo zamýšleného nástupu do čela moderní společnosti, se koncil stal nepřiznanou, ale faktickou kapitulací.

Po vystoupení Julese Isaaca, Žida francouzského původu, který byl spojen s konferencí Mezinárodní rady křesťanů a Židů v Seelisbergu, v němž tvrdil, že křesťanský antisemitismus připravil půdu pro holocaust, podpořil vstřícný papež Jan XXIII. vytvoření dokumentu, který by se zabýval novým, méně nepřátelským přístupem ke vztahu mezi katolickou církví a rabínským judaismem.

Konkrétní počátky Nostra aetate lze vysledovat přímo na setkání papeže Jana XXIII. s židovsko-francouzským historikem Julesem Isaacem 13. června 1960. I když bylo židovské schéma z programu prvního zasedání II. vatikánského koncilu vyřazeno, tato otázka neutichla, neboť liberálové, počínaje působením kardinála Achilla Liénarta, se hned na počátku výrazně zasadili o celkové směřování koncilu. Možnost židovského dokumentu se stále vznášela nad jeho odpůrci. V říjnu 1962, při zahájení koncilu, byl všem přítomným anonymně rozeslán dokument nazvaný Il Complotto contro la Chiesa („Spiknutí proti církvi“) pod pseudonymem Maurice Pinay.^[19][11] Konkrétní autorství dokumentu, který údajně financoval Egypt a živly v severní Itálii, zůstává záhadou.^[11] Dokument byl původně napsán ve španělštině a je potenciálně společným dílem mexického původu; některé italské prameny připisují šíření dokumentu na koncilu částečně otci Joaquínu Sáenzovi y Arriagovi, mexickému knězi a bývalému jezuitovi. Dokument varoval členy koncilu, aby byli  ostražití, přičemž osmisetstránková polemika tvrdila, že od dob Krista po dobu 1900 let judaismus pracoval na svržení křesťanství a katolické církve, a tvrdila, že se „Satanova synagoga“ podílí na každé větší herezi, a také podporovala „nepřátele“, jako je zednářství a komunismus.^[26]

Proč II. vatikánský koncil nehovoří o pekle?

Při projednávání VI. kapitoly schématu O Církvi konstatovala řada koncilních otců jako vážný nedostatek, že koncil nikde nemluví o pekle. Kardinál Ruffini postrádal, že nikde není zmínka o tom, že ten, kdo zemře ve smrtelném hříchu, odejde na věky do pekla. Totéž soudili biskupové Nikodemo z Barri, Mons Biagio či latinský patriarcha Mons. Gori. Ten ve svém vystoupení řekl:

Zatímco v textu se výstižně mluví o soudu, který čeká každého člověka, a poukazuje se na perspektivu věčné blaženosti, překvapivě se zcela mlčí o jiné alternativě, totiž o věčném zavržení, které podle Zjevení a celé Tradice postihne nekající hříšníky.

Vypuštění jasné zmínky o věčném zavržení se mi jeví zcela nepřijatelné pro ekumenický koncil, jehož úkol spočívá v tom připomenout všem a zvláště katolíkům plnou nauku o tomto důležitém tématu.

Tak jako o existenci soudu a blaženosti musí se otevřeně mluvit také o jistotě věčného zatracení pro ty, kteří odmítli Boží přátelství. Zdá se mi, že to vyžadují tři důvody:

První je, že existence pekla je nepopiratelná pravda křesťanského zjevení. Sám Vykupitel, který jistě lépe něž kdokoliv jiný znal tu nejlepší metodu, jak předložit svou nauku a byl současně vtělená dobrota, mnohokrát jasně a naléhavým způsobem hlásal věčnost pekla. V úvodním vysvětlení k této eschatologické kapitole je nutno spolu se existencí soudu a věčné blaženosti výslovně připomenout zjevenou pravdu, která to doplňuje, totiž pravdu o stavu věčného zavržení.

Druhý nutný důvod, proč je potřeba hovořit o této pravdě, je velký význam této děsivé skutečnosti pro každého člověka. Lidé, kteří se tak silně nechávají ovládnout žádostivostí, že odmítají Boží přátelství, ve skutečnosti potřebují, aby se vyhnuli hříchu pro strach z věčného zavržení, které hrozí každému, kdo se nevaruje hříchu. Jak učí celá tradice od Krista a apoštolů počínaje, musí koncil stejnou měrou připomenout každému člověku výslovně pravdu o této smutné možnosti.

Třetí důvod pro výslovnou zmínku o této pravdě spočívá ve zvláštní potřebě naší doby, kterou nám ukládá naše pastorační péče. Převládající touha po lepším materiálním životě a rozšířený hedonismus zatlačují ve značné míře v očích mnoha lidí Boží přátelství a pojem hřích. Z toho vyplývá skutečnost, že existence pekla a věčného zavržení je jejich myšlení cizí, odmítají ji jako nepříjemnou skutečnost a bojují proti ní, protože se neshoduje s dnešní mentalitou. Mnozí věřící přijímají s velkou nelibostí, že je jen velmi málo kazatelů, kteří mají odvahu o této pravdě hovořit a že se o ní nejraději mlčí. Je třeba se obávat, že jako plod tohoto strachu kazatelů převládne u věřících praktické přesvědčení, že tato nauka je zastaralá a o její skutečnosti je možno vážně pochybovat. Tak se podporuje duchovní a mravní zkáza. Ctihodní bratři, žádám proto naléhavě, aby v předloženém textu 48. článku byly v krátké formě s odvoláním na slova Písma jasnými slovy byly v souvislosti se soudem, který čeká každého člověka, uvedeny věčná blaženost nebo věčné zatracení. (AS III/1 384 – 385).

K mlčení o pekle nedošlo náhodou. Je to v souladu s ideologií bezmezného optimismu, který vyplývá z modernistického pojetí náboženství. Řada teologů jako Hans Küng, Karl Rahner či Hans Urs von Balthasar převedli peklo na pouhou teologickou představu, a pokud by připustili jeho skutečnost, pak jen s podmínkou, že zůstane „prázdné“. Spoléhali přitom nepřiměřeně na Boží milosrdenství a zcela zatlačili do pozadí Boží spravedlnost. To má samozřejmě zhoubný vliv na osobní odpovědnost, víru a morálku v církvi.

Koncil se tu dostává do rozporu s poselstvím, která měla církev přijmout z Fatimy. Děsivé vidění pekla bylo vstupem ke všem zjevením, kterých se fatimským poslům dostalo. Děti viděly, jak padá do propasti velký počet duší s bolestnými a zoufalými výkřiky jako průzračné černé nebo hnědé žhavé uhly v lidské podobě, jako jiskry při velkém požáru, a zapůsobilo to na ně tak děsivě, že by byly omdlely, kdyby to trvalo jen o něco déle. Podle sdělení sestry Lucie Fatima je poslední důkaz, že peklo skutečně existuje a že se tam nacházejí nešťastné duše... Tuto strašnou pravdu spojuje ovšem se spásonosnou pravdou o úctě k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.

Když kardinál Josef Ratzinger konstatoval, že koncil představuje totéž co antisyllabus – tedy přijetí zakázaného modernismu, přiznává tím vlastně ďáblu jeho suverénní vítězství: koncil přijal za své to, co před 50 lety oficiálně odsoudil papež Pius X. (viz Dokumenty: Modernismus): přijal rozmělněné náboženství, které směřuje k tomu, aby každý byl sám sobě normou i pravdou, (proč by se tedy odsuzoval do pekla?). Připisovat takovou změnu paradigmatu Duchu Svatému by bylo vyslovené rouhání. Vyvstává neodbytná otázka, jak se to mohlo v tak krátké době stát? To je kardinální otázka, ke které se musíme systematicky vracet. Ale nemusí nás to naplňovat nevýslovnou bázní?  Jestliže se ďáblu podařilo něco, co se zdá přímo neuvěřitelné, totiž obelstít celou církev, co si mám počít já, ubohý a slabý člověk?  S jakou důsledností  a důvěrou musím využívat všech prostředků spásy! Každá lehkomyslovst a nedbalost se mi může stát osudná. Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení. Protože ďábel obchází a hledá, koho by mohl pohltit!

(Roberto de Mattei: Das Zweite Vattikanisch Konzil   430 nn)

 

O. Ottavio Michelini bol kňaz, mystik a člen Pápežského dvora pápeža sv. Pavla VI. (jedno z najvyšších vyznamenaní, aké pápež udelil žijúcej osobe), ktorý prijal mnoho prejavov z neba. Medzi nimi sú proroctvá o príchode Kristovho Kráľovstva na zemi: VÝTAH  Z  POSELSTVÍ  PÁNA  JEŽÍŠE  DONU  OTTAVIOVI  MICHELINIMU Z R. 1976.

Poselství Ježíšova P.Ottaviovi Michelinimu 14.června 1976:

  Důvod nenávisti.
  Satan nenávidí lidskou přirozenost jako takovou, a proto nenávidí všechny lidi a zvláště křesťany. Před svou vzpourou byl největším dílem stvoření. Po Bohu nebylo nic většího, dokonalejšího a zářivějšího. Tato velikost ho svedla, aby se pokládal za podobného Bohu:-proto odmítl uznat Boha Pána, Alfu a Omegu všeho a všech,
      -proto vyhlásil svou vzpouru:"NEBUDU TI SLOUŽIT!"
      -proto vystoupil svatý archanděl Michael a postavil se do čela věrných šiků zvoláním:"KDO JE JAKO BŮH?"
  Pak nastala v nebi nejstrašnější bitva v dějinách stvoření. Nebeské zástupy se rozdělily a pro odbojné zbylo peklo. (viz kapitola o Henochovi)

                  Zoufalá iluze.
  Skrze Marii byl Satan sesazen z trůnu, skrze ni prohrál předem svou vyhrocenou válku proti lidstvu. Temnota mu brání poznat celou tuto pravdu. On, jehož jméno bylo Lucifer, to znamená nositel světla, je nyní temnotou a plodí temnotu. Zná jen zmateně tajemství Vtělení Slova a živí marnou iluzi, že nad Ním bude moci zvítězit  a  z n i č i t   j e h o   C í r k e v,  která vzešla z jeho probodeného Srdce.
  Satan bezmezně nenávidí Krista, jeho Matku a jeho Církev v iluzi, že bude moci zničit to,  c o   m u   b r á n í   v   j e h o   p a n s t v í   n a d   l i d s t v e m   a  co  ho zdržuje od uchvácení jeho kořisti. Jeho bláznivá iluze vzešla z jeho nezměrné pýchy, protože pýcha sama o sobě je duchovní temnotou. Pyšný tvor není nikdy schopen mít zářivou pravdu, protože ta je dcerou  p o k o r y. 
  To je, můj synu, shrnutí toho, co musí vědět každý, kdo chce na tomto světě  b o j o v a t   a   d o s á h n o u t   velkého vítězství,  s p á s y   s v é   d u š e.

Tento temný a neviditelný svět, který je lidem i křesťanům tak málo známý, tíži lidstvo jako olověný příkrov.
  Je nepochopitelné,  j a k   l h o s t e j n í   jsou  někteří   pastýři   duší   vůči tomuto problému, který se jich tak bezprostředně týká.
  Je nepochopitelná   l h o s t e j n o s t   k ř e s ť a n ů   k  tomuto tak reálnému tajemství světa, se kterým se váže váš pozemský život i vaše věčné štěstí nebo neštěstí. Proč se vy, lidé, OBDAŘENÍ PŘIROZENÝMI DARY INTELIGENCE VŮLE, abyste chápali a vnikali do těchto věcí, NESNAŽÍTE VYUŽÍT SVÝCH DARŮ PRO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PROBLÉM SVÉHO ŽIVOTA:  S V É   V Ě Č N É   S P Á S Y ?

                  SATAN  NIKDY NESPÍ!
  Je na čase strhnout závoj, jímž Satan před vámi zakryl pravdu.  M u s í t e   p ř i p u s t i t   j e h o   e x i s t e n c i !   Vy jste mu však přenechali možnost zatemňovat vaši mysl a ochromovat vaši vůli.  J e   n e z b y t n é   s e   p r o b u d i t !
  Nepřítel nikdy nespí. Všude vás sleduje, ale nic proti vám nezmůže,  jestliže   jste   v e   s p o j e n í   s e   M n o u,  s  Ježíšem. (Dát se pokřtít v katolické Církvi.) Musíte být přesvědčeni, že s pomocí   B o ž í   m i l o s t i   můžete Satana vždy porazit.
  Bůh, který je LÁSKA, je vaší pomocí, vaší spásou! V Božím jménu jediným kamínkem porazil David mocného Goliáše, vy pak ve jménu Boha a jeho nejsvětější Matky můžete porazit Giganta království temnot, kdykoliv se ocitnete v jeho ohrožení.... abyste se připravili, jak náleží, na střet se Zlým a jeho proradnými šiky. Já, Bůh a člověk, jsem to mohl a chtěl udělat, abych vám naznačil způsob boje. Chtěl jsem vám říci:  JE   POTŘENÁ   MODLITBA   A   POKÁNÍ,  mnoho modliteb a mnoho pokání! Jen tímto způsobem je možno zajistit, abyste vyšli vítězně ze všech zápasů se zlem.                     Na co ještě čekají?
  Dnes se peklo nebojí biskupů ani kněží, až na výjimky, protože ti nemají na paměti, že základním problémem Církve  j e   s p á s a   v a š i c h   d u š í   a  boj proti těm, kdo chtějí jejich záhubu. Reagují negativně na tyto duchovní skutečnosti i přes moje výstrahy. To znamená, že nehledají duše, ale sami sebe, setrvávají v omylu.
  Můj synu, vím, kolik odvahy je třeba, aby pastýř duší vykonal toto gesto pokory, ale stal by se tak velkým před Bohem a před Církví. Často se odívají do pokory ve svých projevech a homiliích, ale kdyby se pak někdo odvážil říct jim to, co sami říkají, následoval by výbuch nevole. To znamená, že nehledají duše, ale sami sebe, setrvávají v omylu. Reagují negativně na moje výzvy a potvrzují tak svoji nevyléčitelnou slepotu, nepřipravenost na poslání, tak potřebné pro dobro duší, ale   s t a r a j í   se  o  své   v l a s t n í   z á j m y,  to znamená o svou vlastní pýchu.

A nyní dávej pozor. Představ si obrovský počet válečníků, velmi dobře vyzbrojených, kteří zaujali své pozice s přesně připraveným plánem, propracovaným do každé podrobnosti.
  Toto kolosální vojsko, silné navíc svou povahou a svou organizací,  ZAHAJUJE ÚTOK PROTI CÍRKVI (Jak už řekl biskup Milingo, že ve Vatikánu  jsou satanisté, kteří organizují odboj proti papeži a Eucharistii.) a  proti lidské společnosti, které sice mají značný počet vojáků, důstojníků a generálů, ale neuvědomují si, že mají proti sobě vyzbrojeného nepřítele,  p l n é h o   n e n á v i s t i,  a proto nepomýšlejí na obranu. Vysmívají se dokonce těm, kteří by chtěli obranu organizovat. Obviňují je, že jsou náboženští maniaci a blázni. (TO ŘÍKAJÍ CÍRKEVNÍ PRACOVNÍCI O LIDECH, KTEŘÍ PODÁVAJÍ INFORMACE O STAVU V NAŠÍ CÍRKVI NA WEBU "LUMEN DE LUMINE", odkud také čerpám informace na Boží popud.) 

Organizovat obranu.
  Odbojné šiky tvoří   n e s m í r n ý   p o č e t   ď á b l ů !  Je to nepřehledné množství. Vy nejste schopni pojmout jejich možnosti. Ne všichni pracují se stejnou zvráceností, neboť tíže jejich provinění je různého stupně. Přesto všichni bez výjimky pracují pro zlo. Vzbouřili se proti Bohu a nyní  z a k o u š e j í   n e j k r u t ě j š í   t y r a n i i   svého   v ů d c e.  V pekle patří k různým hierarchiím.
  Všichni nenávidí Nejsvětější Pannu, všichni nenávidí lidstvo, všichni pěstují nenávist, silnou žárlivost vůči vyvoleným a strašnou nenávist k vám, kteří ještě putujete po této zemi, a mají strach,  že   d o s á h n e t e   spásy !
  Neznají žádné slitování, nejsou ho schopni, znají jen sadismus.  N e m á t e   p ř e d s t a v u   o   j e j i c h   b r u t a l i t ě,  s  jakou se vrhají na své oběti, které padnou do jejich spárů. Jedná se o osoby, které se s nimi spojily, staly se jejich nástrojem,  ODEVZDALY SVÉ TÉLO I DUŠIDÉMONŮM.  Pamatujte, že jich není málo a někteří z vaší generace to dosvědčují osobně. (O-Amorth musel vymýtat démony ze 70000 posedlých lidí a byli mezi nimi i kněží a biskupové. ISIS jsou satnovi otroci.))
  Nicméně nepřítel, který dovedně skrývá vlastní síly, využívá prostoduchosti protivníka, všude proniká,  OBSAZUJE KLÍČOVÉ POZICE   a   vysílá své agenty, kam jen může, (Ilumináti, zednáři, satanisté .ve vládě, v bankách, ve Vatikánu..) a tak opanovává své protivníky. Tu a tam jsou buňky odporu, ale nepřítel opojen svými úspěchy na to nedbá.
  A za této situace, když se mu zdá, že vítězství bude jistě jeho, reaguje na každý pokus protivníka s ohromující zuřivostí.
Nevědí, že vůbec nazáleží na zdánlivé převaze nepřítele. Neřekl jsem již tolikrát, že jsem svět přemohl pokorou, chudobou a poslušností? S těmito ctnostmi a se svým "ANO" mohla moje a vaše Matka umožnit vykoupení!
  L Á S K A   J E   S I L N Ě J Š Í   N E Ž   N E J S I L N Ě J Š Í   N E N Á V I S T !!!

 Biskupové a kněží ať se snaží uskutečňovat reformy, které vyhlásil 2.vatikánský koncil, ale které kvůli zásahům a pletichám pekla byly aplikovány nedokonale. (To by si potřebovali přečíst všichni, kdo přijímají na ruku, vysvěcují ženy za kněze a v Německu všichni, kdo tvoří "Církev jsme my".)
  Jestliže se rozhodnou konečně nastoupit na správnou cestu - a bezpečnou Cestou jsem JÁ - budu s nimi a Církev omládne a brzy pozná nevídaný rozkvět. Na co se ještě čeká?

Pryč s předsudky!
Ať se modlí, aby světlo ozářilo cestu, po které se mají vydat. Projev dobré vůle vás může přivést na správné místo. Na krajní zlo krajní prostředky! Dobře, tímto krajním prostředkem je pro biskupa   rozhodnutí   s v o l a t   s v é   k n ě z e   a  říci jim:"Moji synové, byli jsme oklamáni. Dali jsme se zaskočit svými nenapravitelnými duchovními nepřáteli. Podařilo se jim narušit naši péči, naši bdělost a pozornost k životnímu problému naší pastorace. Musíme realisticky odpovídat na potřeby a zájmy duší. Já, pastýř duší, budu nyní na blízku těm, kteří trpí kvůli temným silám pekla, budu bdít a bránit je a moje stádo před jejich úklady, budu používat ty prostředky, které božský Mistr ukázal svými slovy a svým příkladem."

Nyní víš, že Církev se nachází v těžkých podmínkách, nikoliv z Boží viny, nikoliv proto, že by chybělo obranných prostředků, ale protože  se   nereaguje   na   útoky,  na   nástrahy,  na   p o k u š e n í,  která na ni doléhají. Mým prvním zaměstnáním bylo poznávat nemocné,  přiblížit se k nim, uzdravit je z nemoci, odpustit jim hříchy, osvobodit posedlé zlým duchem.  KOLIK   JSEM   J I C H   U Z D R A V I L !
Je zde ještě další křiklavý rozpor, který existuje v Církvi. Se svěcením přijímají muži kněžství, přijímají, že se stanou spolu s Ježíšem spoluvykupiteli pro spásu duší, a pak odmítají následovat Ježíše v boji, který podstoupil a který trvá, aby byly Satanu a peklu vyrvány duše! Proč si biskupové a kněží myslí, že Mě nemusí následovat v tomto důležitém díle apoštolátu? Copak to není prostředek, jak se přiblížit duším a přiblížit jim Boha? Není to ta nejúčinnější pastorace? Pochybujete, zda jste schopni to dělat? Jsem božský Mistr a neučil jsem apoštoly něčemu, co je neproveditelné. Není třeba hledat příčinu u tolika pastýřů spíše  v  NEDOSTATKU  VÍRY A POKÁNÍ?  Ať zpytují moji biskupové svědomí v těchto dvou bodech a poznají důvody, proč se tak vzdálili od solidní pastorační práce. Tento obraz Církve jsem poskytl tobě, ale ty jsi nástrojem zvoleným k tomu,  a b y s   j e j   p ř e d a l   v š e m.  Nedej se odradit, nedej se zastrašit. Všichni, pastýři a kněží, vědí,  Ž E  U D E Ř I L A   H O D I N A   Z M Ě N Y. Musí revidovat všechnu pastorační činnost, aktuálně vedenou po špatné koleji. P O K U D   T O   N E U D Ě L A J Í   S A M I,  B U D O U   P Ř I N U C E N I,   A B Y   T O   U D Ě L A L I ! Neztrácejte čas!!! Tolik lidských hříchů a tolik svatokrádeží  u  zasvěcených   osob,  odrážejících lhostejnost křesťanů, to je již nesnasitelné! Synu, odvahu! Chtějí tě zastrašit, ale Já jsem s tebou, Já, který jsem jedno s Otcem a Duchem Svatým. Nemohou ti udělat nic víc, než co Já dopustím k tvému posvěcení a duchovnímu obohacení. Žehnám ti!

         476.  Poselství Ježíše ze dne 28.června 2012                                
    MÁ CÍRKEV MI MUSÍ DŮVĚŘOVAT. MUSÍ SEJMOUT SVÉ OKOVY STRACHU  A POCHYBNOSTÍ A DOVOLIT MI NECHAT SE POZNAT.

  Má drahá, milovaná dcero,
musí vejít ve známost, že narůstá počet těch, kteří tvrdí, že přicházejí v mém jménu, ale nemluví jazyky z nebe. Tak   m n o h o   t ě c h t o   d u š í   b y l o   i n f i k o v á n o   p a d l ý m i   a n d ě l y  a  hovoří opatrně připravenou řečí s laskavým tónem, připomínající to, o čem byste předpokládali, že je to můj svatý hlas. Ó, jak jsou moji nebozí oddaní následovníci nyní klamáni a jaký zmatek to v nich způsobí. Komu důvěřovat? Koho následovat? Komu věřit?   P Ř I J M Ě T E   M O J I   RUKU,   když vám ji podávám  A  ROZŠIŘUJTE  MOJI  VÝZVU  KE  VŠEM  NÁRODŮM.
  Pojďte se Mnou, s vaším milovaným Ježíšem. Následujte Mě tentokrát.
  N E O D M Í T E J T E   M Ě,   J A K O   T O   U D Ě L A L I   FARIZEOVÉ. Tentokrát byste už měli poznat můj hlas. Touto dobou už byste měli vědět, jak hovořím, neboť  VÁM  BYLO  DÁNO     P Í S M O   S V A T É.
   Váš Ježíš

Kardinál Ratzinger jasně řekl, že tzv. soukromá zjevení vůbec nejsou soukromá a uvádí jako příklad Lurdy a Fatimu. Biskupové, kněží i laikové nesplnili to, co Bůh žádal ústy Panny Marie, ani tak výborný papež Pius XI. nevykonal, co měl (měl zasvětit Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie) a tak se ještě dožil krátce před svou smrtí začátku 2. světové války se všemi hrůzami koncentračních táborů, jak to Bůh ústy Panny Marie předpověděl. Bylo rovněž předpovězeno, že Rusko rozšíří své bludy...(viz přesný text tajemství). Tak mnoho kněží i laiků nezná tajemství a předpovědi, které Bůh ve své lásce dal ústy Panny Marie ve Fatimě ne jen třem malým dětem, ale nám všem.

324.        Poselství Ježíše ze dne 26. ledna 2012 v 21:40.  
   POSLEDNÍ TAJEMSTVÍ Z FATIMY ODHALUJE PRAVDU O ZLÉ SATANOVĚ SEKTĚ,   KTERÁ PRONIKLA DO VATIKÁNU.

Má drahá, milovaná dcero,
nadešel čas, aby celá pravda o tajemstvích z Boží Říše byla odhalena světu. Po určitý čas byla pravda skrytá. Uznání Mé Boží intervence na světě prostřednictvím zázraků, zjevení a Boží komunikace s vyvolenými dušemi, byla Mou církví po mnoho let odsouvána stranou.
  Proč Má církev pociťovala potřebu utlumit pravdu, která byla zapotřebí k posílení víry Mých dětí všude na světě, je známo pouze jí.  K a ž d ý   p r a v ý   v i z i o n á ř,  n á l e ž e j í c í   M n ě   a   M é   B l a h o s l a v e n é   M a t c e,   b y l   o d   p o č á t k u   i g n o r o v á n   a   M á   c í r k e v   s   n í m   z a c h á z e l e   s   p o h r d á n í m.
  Má dcero, dokonce   i  p o s l e d n í (třetí)  t a j e m s t v í   z   F a t i m y   n e b y l o   d á n o   s v ě t u, protože by odhalilo pravdu o Satanově zlé sektě, která se vetřela do Vatikánu.
  POSLEDNÍ ČÁST TAJEMSTVÍ NEBYLA ODHALENA,   ABY BYLA OCHRÁNĚNA  ZLÁ SEKTA,   K T E R Á   O D   D O B Y   Z J E V E N Í   M É   M A T K Y   N A   S V A T É M   M Í S T Ě   V E   F A T I M Ě   P R O N I K L A   V E   V E L K É M   P O Č T U   D O   V A T I K Á N U.   Má dcera Lucia byla umlčena silami, které kontrolují část Vatikánu a nad níž Moji ubozí milovaní papeži mají jen málo moci.
  Pohleďte, jak nejenom pokřivili pravdu Mého učení, ale také zavedli nové metody katolické bohoslužby, které uráží Mě a Mého Věčného Otce.(obrácení oltářů zády ke svatostánku, odstranění klekátek a přijímání na ruku ve stoje...)
  Katolická církev je tou pravou církví a jako taková je prvořadým cílem Satana a jeho zlovolné sekty.

  Nadešel čas, aby ve světě, který je plný lží, byla pravda odhalena. PRAVDA SE NIKDY NEMĚNÍ  a je jedno, jak dalece se lidstvo snaží ji pozměnit. K A Ž D É   Z   D E S A T E R A   P Ř I K Á Z Á N Í   J E   D E N O D E N N Ě   P O R U Š O V Á N O.
  P Ř E S T O   M Á   C Í R K E V   N I K D Y   N E K Á Ž E   O   Z Á V A Ž N O S T I   H Ř Í C H U !
  Nikdy lidem neřekne,  Ž E   P Ř I J D O U   D O   P E K L A,   pokud by spáchali smrtelný hřích a nepocítili výčitky svědomí. O m l o u v a j í   každý   h ř í c h.(viz poselství donu Ottaviovi Michelinimu) Hovoří o milosrdenství Mého Otce, ale už nedokážou vysvětlit následky smrti ve stavu smrtelného hříchu. Když neplní své povinnosti, pro které byli určeni, tak Mě velice urážejí. V mnoha případech   J S O U   P R O T O   O D P O V Ě D N Í   za ztrátu tak mnoha duší.

H R O Z N Á   J E   B O L E S T   A   U T R P E N Í,  které Mi způsobují ty sekty, které   P R A C U J Í   V   T A J N O S T I   N A   S V R Ž E N Í   S V A T É H O   S T O L C E !
  Jak Mě tím zraňují. Je těžké nést klam a krutost jejich úkladů proti Mně.
  C h v ě j i   s e,   k d y ž   v i d í m   a b s o l u t n í   n e n á v i s t,   k t e r o u   v ů č i   M n ě   c h o v a j í   v e   s v ý c h   s r d c í c h.
  Satan ukradnul jejich duše, jejich mysl, jejich ducha i jejich těla.   S t á l e   j s o u   t o   j e š t ě   B o ž í     d ě t i,   ale už nechtějí mít cokoliv společného s mým Otcem. Žádám vás naléhavě, abyste se modlili za tyto duše, pracující jako horlivá armáda s malou láskou k Bohu ve svých srdcích.
  V jejich duších  j e   j e š t ě   p ř í t o m n é   s v ě t l o,  božské Světlo mého Otce.  Jenom   m o d l i t b a   a   u t r p e n í   j i m   m o h o u   p o m o c i.
  Oni neporazí, a ani nemohou porazit moji církev, neboť  J Á   J S E M  C Í R K E V !

  ROZHOVOR  S  EXORCISTEM  KNĚZEM  GABRIELEM  AMORTHEM    O  SATANOVÝCH  LÉČKÁCH

Denně se potýkáte s ďáblem. Co bylo jeho největším úspěchem?

AMORTH: Vytvořit víru, že neexistuje. A to se mu téměř podařilo. I uvnitř církve. NÁŠ  KLÉRUS  A  NÁŠ  EPISKOPÁT  PŘEVÁŽNĚ  NEVĚŘÍ  V  ĎÁBLA  ANI  V  EXORCISMY   a v neuvěřitelné utrpení, které může ďábel způsobit, A  TAKÉ  NEVĚŘÍ  V  SÍLU,  KTEROU  POUŽÍVAL  JEŽÍŠ  K  VYHÁNĚNÍ  DÉMONŮ.
V posledních třech stoletích se latinská církev na rozdíl od pravoslavných církví a také některých protestantských denominací namnoze vzdala úřadu exorcisty. A protože exorcismy se nekonají, nestudují a nikdo je neviděl, přestal v ně klérus věřit. Jsou celé episkopáty, které jsou proti exorcismům. Jsou celé národy, které nemají vůbec exorcisty: Německo, Rakousko, Švýcarsko, Španělsko, Portugalsko.  JE  TO    Ú D Ě S N Ý   S T A V  NOUZE !   Z celé stovky francouzských exorcistů jen pět provádí exorcismy, ostatní posílají všechny, kteří u nich hledají pomoc, aby šli k psychiatrovi....P. Ernetti mi řekl  že ho ráno přijal Svatý otec. »Svatý otče,« řekl mu, »pater Amorth by vám chtěl říct, že zná mnoho biskupů, kteří nevěří v ďábla.« »Kdo nevěří v ďábla, nevěří evangeliu,« odpověděl Jan Pavel II. To byla jeho odpověď a já ji zde chci zopakovat.

REP:Má biskup povinnost jmenovat exorcistu?

AMORTH: Řekněme to tak: O N I   N E V Ě Ř Í   N A   P R A V D U   E V A N G E L I A !   V každém případě bych je obvinil, že rozšiřují herezi. Ale rozumějte mi správně: dokonalým heretikem je někdo, kdo byl obviněn z bludu a dále na něm trvá. Dnes se nikdo neodváží obvinit biskupa, že nevěří v ďábla a v posedlost nebo že odmítá jmenovat exorcistu. Mohu vám jmenovat celou řadu biskupů a kardinálů, kteří jakmile se ujali vedení diecéze, zakázali exorcistům provádět exorcismy. To je bohužel škodlivý vliv některých biblistů, a mohl bych vám jmenovat některé velmi význačné osobnosti. My, kteří jsme s ďáblem denně ve styku, víme dobře, že  MÁ  PRSTY  I  V  NĚKTERÝCH  LITURGICKÝCH  REFORMÁCH.

REP: Například?

AMORTH: II. vatikánský koncil doporučil, aby se některé texty přepracovaly. Ale na to se nedbalo. Místo toho se vytvořily texty úplně nové. Vůbec se při tom nepomyslelo na to, že se tak věci nemohou zlepšit, nýbrž jen zhoršit. V této mánii bylo mnoho ritů, které vznikly v minulosti, odhozeno, jako by nás církev až do dneška podváděla a klamala a teprve nyní nastal čas velkých géniů a superteologů, superbiblistů a superliturgiků, kteří přesně vědí, čeho je církvi třeba. To je lež. Koncil chtěl pouze přepracovat některé texty a nikoliv všechny zavrhnout. I ritus exorcismu měl být korigován, nikoliv však znovu napsán. Každý z nás, který ad interim zkoušel nový ritus, musí dosvědčit, že  NOVÉ  MODLITBY  JSOU  NEÚČINNÉ.  Pavel VI. veřejně protestoval proti tomu, že byl vypuštěn exorcismus z křestního obřadu. I z žehnání  BYLA  VYPUŠTĚNA  ZMÍNKA,  ŽE  NÁS  MÁ  PÁN  CHRÁNIT  PŘED ĎÁBLEM.  I Ježíš nás učil modlit se: Zbav nás od Zlého. V italštině je to chybně přeloženo: Zbav nás od zla. Nemáme být zbaveni od zla, jehož původ nikdo nezná, ale od konkrétní osoby, která nám škodí: od Satana.

REP: Vám ďábel nikdy neublížil?

AMORTH: Když mě kardinál Poletti prosil, abych se ujal exorcismů,  ZASVĚTIL  JSEM  SE  MATCE  BOŽÍ:  »Zahal mě svým pláštěm a budu v bezpečí.«   Ďábel mi často vyhrožoval, ale nezpůsobil mi žádnou újmu.

REP: Jak se dívají na exorcisty uvnitř dnešní církve?

AMORTH: Všeobecně se s námi nakládá špatně. Naši kněžští kolegové, kteří byli pověřeni tímto choulostivým úkolem, bývají považováni za pomatené a exaltované. Dokonce samotní biskupové, kteří je jmenovali, je často snášejí jen s námahou a jako z nouze.
  Uspořádali jsme v blízkosti Říma mezinárodní kongres exorcistů a prosili jsme, abychom mohli být přijati papežem. Abychom mu ušetřili námahu připojovat k programu audiencí ještě jednu další, prosili jsme prostě o to, abychom byli přijati při veřejné středeční audienci na náměstí Svatého Petra. Ani jsme nežádali, aby nás zvláště jmenovitě pozdravil. Ale v den před audiencí nám oznámil Mons. Paolo de Nicolo, i když mu to bylo zřejmě nepříjemné a bylo vidět, že to není jeho rozhodnutí, že nebudeme k audienci připuštěni. 150 exorcistů z pěti kontinentů, kněží, které jejich biskupové jmenovali v souladu s církevním právem, tedy kněží modlitby a vysokého vzdělání a nejlepší pověsti, opravdu to nejlepší, co může dát klérus k dispozici, BYLI   prostě  VYHOZENI   z účasti na veřejné papežské audienci. Dr. Nicolo mi řekl: »Přirozeně vám slibuji, že dostanete list, kde budou vysvětleny důvody tohoto rozhodnutí.«  Mezitím uplynulo 5 let a na dopis dodnes jen čekám.
  Přirozeně že to nebyl Jan Pavel II., kdo nás odmítl. Ale že bylo zakázáno 150 kněžím účastnit se veřejné papežské audience na náměstí Svatého Petra, ukazuje,  KOLIK  BALVANŮ  SE  HÁŽE  EXORCISTŮM  DO  CESTY  UVNITŘ  CÍRKVE,  jak zle se na ně dívá řada církevních autorit. Satanův dým se tlačí všude. Všude! Snad jsme byli při papežské audienci proto nežádoucí, protože byly obavy, že by se tak velkému počtu exorcistů na jednom místě  MOHLO  PODAŘIT   SPOUTAT  SATANSKÉ  LEGIE,  KTERÉ  SE  USADILY  VE  VATIKÁNU.

REP: To žertujete?

AMORTH: Možná že to zní jako vtip, ale já to myslím vážně. Nemám nejmenších pochybností o tom, že  ĎÁBEL  SE  POKOUŠÍ  PŘEDEVŠÍM  O  ŠPIČKY  STEJNĚ  TAK  V  CÍRKVI,  JAKO  V  POLITICE  A  V  HOSPODÁŘSTVÍ!

REP: Chcete tím říct, že i zde, jako ve válce, chce Satan strhnout generály protivníka na svou stranu?

AMORTH: To je strategie, která vždy funguje. Především tehdy, když se druhá strana jen málo chrání. V tom nedělá Satan žádné výjimky. Ale Bohu díky, je zde také Duch svatý, který chrání Církev: Brány pekelné ji nepřemohou. I přes všechny odpady. A přes všechny zrady. Ďábel už nemá, čím by překvapil.  P r v n í   z r á d c e   b y l   z   ř a d   a p o š t o l ů,   kteří stáli Ježíši nejvíce nablízku. Ale církev jde stále svou cestou. Satanovo úsilí mu může vynést jen dílčí úspěchy. Ďábel může vyhrát některé bitvy. I velmi významné. Ale nikdy ne válku.

POTVRZENÍ  ZMĚNY  MŠE  K  HORŠÍMU  PANNOU  MARIÍ  Z  TURZOVKY:

  Praha 8.8,1966:
    Karle, můj milý synu, chtěla bych ti dnes něco povědět o mých zjeveních.  MOJE  ZJEVENÍ  JSOU  VŽDY  VÝSTRAHOU  PRO   ČLOVĚKA.  Jimi se snažím upozornit na věci, o kterých nepřemýšlí,  NA  ZLO,  KTERÉ  HO  OHROŽUJE
ŠKODA  VAŠÍ  ZEMĚ!  ŠKODA  TOHOTO  kdysi tak zbožného  LIDU,  KTERÝ  JE  TEĎ  ÚPLNĚ  V  PASTI  ĎÁBLA!  Moje poslední zjevení nepřineslo zatím žádoucí účinek, a to  HLAVNĚ  PROTO,  ŽE  JE  MOJI  SLUŽEBNÍCI - KNĚŽÍ - VĚTŠINOU   ZAMÍTLI,  dokonce varovali věřící a vyhrožovali jim!

                     Boj s ďáblem a Konec času v tomto století.
                                                9.11.1987:
V minulých dobách bojovali nepřátelé Boha spíše fyzickými útoky, zatímco nyní se stále více skrývají  ZA  RŮZNÉ  IDEOLOGIE   A  FALEŠNÉ  VIDINY  KRÁSNÉ  BUDOUCNOSTI  BEZ  BOHA.  (to chce zavést  VATIKÁN - sociální demokratický svět bez Boha - církev člověka!) A to je mnohem nebezpečnější, protože si to mnoho lidí neuvědomí. Jakmile si člověk postaví ve svém životě za cíl cokoliv jiného než Boha, ztrácí půdu pod nohama a řítí se do duchovního neštěstí.
     Bohužel to bude v příštích letech,  A  ZVLÁŠŤ  V  PŘÍŠTÍM  STOLETÍ,  JEŠTĚ  MNOHEM  HORŠÍ.  ĎÁBLOVA  MOC  BUDE   VRCHOLIT  A  MNOHO,  MNOHO  DUŠÍ  ZAHYNE!  Proto také budu stále častěji zachraňovat, co ještě není ztraceno!

                                      O  KNĚŽÍCH  A  KONCILU
                                              listopad 1980
      Víš, Karle, moji služebníci jen velmi neradi přiznávají nebo uznávají moje zjevení, a to buď proto, že žárlí na ty prosté duše, kterým svěřuji svá poslání, anebo se obávají, že některá poselství by veřejnost nepřijala, a pak by se jim lidé vysmáli.. Bohužel je i mnoho těch, kteří v má zjevení vůbec nevěří a nedají se přesvědčit ani důkazy mého milosrdenství.
     ZATVRZELOST  JE  Z  VNUKNUTÍ  ĎÁBLA  A  PRAMENÍ  Z  PÝCHY  ČLOVĚKA!
 Oznam, mé dítě, všem kněžím, se kterými se setkáš, aby byli zanícení pro Pána! Nejvíc je to vidět, jak slouží mši svatou...Musí z nich vanout  DUCH  SVATOSTI,  protože jej na ně vdechl Bůh při přijímání svátosti kněžství. Jsou to moji služebníci na zemi a moji nejdražší synové. Ať se co nejvíce podobají mému nejdražšímu  JEŽÍŠI  V  POKOŘE,  LÁSCE,  POSLUŠNOSTI  A  ODDANÉ   SLUŽBĚ.  MAJÍ  NEPŘEDSTAVITELNOU  MOC,  kterou jim svěřil Bůh, ale také NEPŘEDSTAVITELNOU  ZODPOVĚDNOST  ZA  DUŠE  JIM SVĚŘENÉ!  NESMĚJÍ  BÝT  ZBABĚLÍ  A  NESMĚJÍ  PODLEHNOUT  SVODŮM  ZLÉHO  DUCHA,  který zvláště o ně usiluje. Ať se sdružují pod mým jménem, budou vzájemně silnější a já je budu jako Matka ochraňovat.
     Do naší svaté církve , můj synu,  PRONIKLY  V  DOBĚ  TRVÁNÍ  KONCILU (II.Vatikánský koncil v r. 1963)  NĚKTERÉ  ŽIVLY,   KTERÉ  ODMÍTAJÍ  JAKOUKOLIV  OBĚŤ.  Dokonce i oběť Eucharistie,  PROTO  SE  SNAŽÍ  JI  ZNESVĚTIT  A  POLIDŠTIT  NA   ÚROVEŇ  PŘIJÍMÁNÍ  CHLEBA  BEZ  PŘÍTOMNOSTI  MÉHO  SYNA.  Jsou to prvky orientální, které neznají a neuznávají pojem hřích, lítost, odpuštění. Bude trvat dlouho,  NEŽ  OD  NICH  BUDE  MOJE  CÍRKEV  OČIŠTĚNA!

PAPEŽOVÉ JEŠTĚ CÍRKVE BOJUJÍCÍ.

Proroctví o papežích, někdy nazývané i Proroctví o posledním papeži, je připisováno sv. Malachiášovi a jedná se o seznam 112 krátkých frází v latině. Každá z frází jakoby popisuje jednoho z římsko-katolických papežů, počínaje papežem Celestýnem II. (zvoleným do úřadu r. 1143) a konče posledním (patrně později přidaným) papežem, jmenovaným jako „Petr Římský“ – Petrus Romanus, jehož pontifikát skončí zničením Říma.