Nektar pro duši

MOJI MILÁČKOVÉ. BŮH SI PŘEJE, ABYCH INFORMOVALA VŠECHNY NEVĚŘÍCÍ A SLEPÉ PRACOVNÍKY CÍRKVE, CO SE DĚJE ZA JEJICH ZÁDY S CÍRKVÍ A SVĚTEM A JAKÉ TO BUDE MÍT NÁSLEDKY. INFORMACE K PRAVDĚ JSEM BRALA Z NAŠEHO BLOGU, KDE JSOU JIŽ PŘES DESET LET SKRYTÉ. MÁM JE JAKO PUZLE POSKLÁDAT DO CELKU, ABY SE PRAVDA ZJEVILA V CELÉ SVÉ HRŮZE. SATAN VLOŽIL ŽIDŮM DO SRDCE, ABY JEŽÍŠE ZLIKVIDOVALI, UŽ JAKO MIMINO SE MUSEL PŘED NIMI UKRÝT. A NEPŘESTALI HO PRONÁSLEDOVAT AŽ DO DNEŠNÍCH DNŮ. barmanka

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                             PRAVDA EVANGELIA:

MATOUŠ: 2,1 Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: „Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit.“  Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém.Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: „V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: 'A ty, Betléme' v judské zemi, nejsi vůbec 'nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'“ Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: „Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit.“  Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle ‒ hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou. Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil.“ Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.'  Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, velmi se rozlítil a dal v Betlémě i v celém jeho okolí pobít všechny chlapce do dvou let ‒ podle času, který si zevrubně zjistil od mudrců.

MAREK 14,1 Bylo dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé Zákona hledali příležitost, jak by se Ježíše lstí zmocnili a jak by ho připravili o život;

JAN 19,5: Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ Když ho však uviděli velekněží a služebníci, začali křičet: „Ukřižuj ho, ukřižuj!“ Pilát na to řekl: „Vezměte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám žádnou vinu.“ Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dělal ze sebe Syna Božího."

         HISTORIE SE OPAKUJE. Židé chtěli Ježíš ukřižovat a po dvou tisících letech ho chtějí opět zlikvidovat i s jeho Církví.

                                 BŮH A KAREL GOT ŘÍKAJÍ:/

        KAREL GOTT TVRDÍ: „BĚH SVĚTA ŘÍDÍ ILUMINÁTI,
            LÓŽE A MYSTICKO-OKULTNÍ ORGANIZACE.“

    Zlatý slavík přemítá o krizi moderní společnosti a předpovídá brzký příchod nové totality. Odhaluje, že státům nevládnou politici, ale někdo úplně jiný. Když už se Karel Gott rozhodne vyjádřit veřejně jiným způsobem než písní, stojí to rozhodně za to. Hovořit s ním o historii 20. století nebo globalizaci je silný zážitek. Matador české pop-music na chvíli odloží svůj charakteristický úsměv a vypráví například o tom, že  VŠICHNI  JSME  JEN  POUHÝMI  FIGURKAMI,  KTERÝMI  MANIPULUJÍ  TAJEMNÉ  SKUPINY  MOCNÝCH  FINANČNÍKŮ  A  OKULTISTŮ.   Muž, jenž za své poslání považuje "přivádět publikum do  meditativní polohy, v níž se přenese do fiktivního světa příjemných pocitů", varuje, že se řítíme vstříc nové orwellovské totalitě.

Lidové noviny: "Dokáží se voliči poučit ze svých omylů?"

K.G.:"Jsem přesvědčený, že zvlášť v posledních stoletích nejde o žádné omyly, naopak politika se odvíjí podle přesných scénářů, nic se neděje náhodou, i to nejhorší jako války. Vždy je o vítězích rozhodnuto dávno předtím. Stejné banky podporovaly toho, kdo je rozpoutal, a vyjednávaly s tím, kdo byl napaden. Domlouvaly se, čím budou platit, až jim budou posílat zbraně. Běh světa řídí tyto vysoké nadstátní kruhy, tzv. ilumináti nebo osvícenci, a také svaté řády a lóže až po mysticko-okultní organizace."      Zdroj: https://www.lidovky.cz

POSELSTVÍ JEŽÍŠE . 3.DUBNA 2024 LUZ de MARIA BONILA

Milované Mé děti, každá světová událost je součástí vzestupu událostí, včetně znamení a signálů, které dopouštím na nebesích, když se od světla obracíte k temnotě.

Moje slova jsou naléhavá! Než lidská vzpoura přinese to nejkrutější z mých proroctví, je nutné se zastavit. Jaký nářek, jakou bolest bude trpět tato generace! Popírají mého Božského Syna a překrucují Boží Zákon... Přidají se k hříchu a nazývají ho společným dobrem, solidaritou a milosrdenstvím. Nemocné bahno hříchu se šíří po celé zemi, ale toto bahno se nedotkne těch, kteří jsou věrní mému Božskému Synu. Svatý archanděl Michael a jeho legie drží zlo dál od těch, kdo uctívají mého Božského Syna.

Boj je duchovní, mé děti. I když slyšíte o katastrofách, válkách, přírodních událostech,  boj je především duchovní , týkající se otevření dveří pro Antikrista, který vylévá své zlo na lidstvo a připravuje své veřejné vystoupení. Pokorní, kteří znají mé Slovo, nejsou překvapeni „vlky v rouše beránčím“ . 

        ZA  VŠÍM  STOJÍ  ILUMINÁTI,  SLUŽEBNÍCI  LUCIFERA
     Ilumináti plánují použít islámu k zažehnutí 3.světové války.Chtějí, abyste nadále ignorovali pravdu o tom, že ilumináti využívají islámu k dosažení svého konečného cíle – ke zničení Západu tak, jak jej známe, a k zavedení Nového světového řádu (New World Order). Odvážný Vladimir Putin je odhodlaný zničit Ilumináty, přičemž zničení této nejnepostižitelnější organizace tohoto světa popisuje jako ‚nejdůležitější odkaz‘, který by za ním mohl možná zůstat, a podle kremelských zdrojů chápe i roli islámu v plánech Iluminátů na zahájení 3. Světové války.
     Seriál Alberta Pika předpovídající tři světové války ho v tom zvláště zajímá.(Albert Pike byl americký právník, spisovatel a voják. Byl Svobodným zednářem a jediným příslušníkem armády Konfederovaných států amerických,) Albert Pike byl vrcholný iluminátský Velký čaroděj, notorický Luciferián a generál Konfederace v Americké občanské válce. Ten v 80. letech 19. století otevřeně konstatoval, že ústřední složkou 3. Světové války bude islám, a že Ilumináti přivedou islám do přímé konfrontace se Západem.
     Je zadokumentováno, že Albert Pike napsal v roce 1871 příteli dopis nastiňující největší ze tří světových válek – III. světovou válku. Putin podle svého blízkého přítele věří, že tento dopis je daleko více než prostá korespondence mezi přáteli. Věří, že slouží jako předloha, která přesně formuluje, co se v poslední válce stane, a Ilumináti podle ní postupují až do dnešních dnů.
     Pikův dopis rovněž podrobně  S  DĚSIVOU  PŘESNOSTÍ  SPECIFIKUJE  první dvě světové války:
    „I. světová válka musí být vyvolána, aby Iluminátům umožnila  SVRHNOUT  MOC  CARŮ  V  RUSKU  A  PŘETVOŘILA  TUTO  ZEMI  V  PEVNOST  ATEISTICKÉHO  KOMUNISMU."
    „Druhá světová válka bude vybojována ze dvou důvodů. KE  ZŘÍZENÍ  STÁTU  IZRAEL  A  K  ROZŠÍŘENÍ  KOMUNISTICKÉ  KONTROLY  NAD  EVROPOU!"
    „III. světová válka se musí rozdmýchat za využití rozkolů mezi politickým Sionismem a vůdci Islámského světa.“(Podle proroctví Ezechiela č.38 vypukne válka na konci časů, kterou povede Mag z Magogu- Perská vojska s dalšími národy. Irán je bývalá Persie. Napadnou Izrael a Evropu-zničí Řím.)
     Albert Pike v tomto svém neblaze proslulém dopise (předloze) zapsal tvrzení, že jeho  VOJENSKÝ  PROGRAM  BY  MOHL  TRVAT  100 let nebo trochu déle,   NEŽ  bude dosaženo dne, kdy ti přímí konspirátoři na vrcholu  KORUNUJÍ  SVÉHO  VŮDCE  KRÁLE-DESPOTU  CELÉHO  SVĚTA  a uvalí Luciferiánskou totalitní diktaturu na to, co zbyde z lidské rasy. Vypadá to, jako by Pike poukazoval na konspiraci k zahájení války tak, aby mohl  ANTIKRIST  vystoupat do svého postavení  JAKO  VLÁDCE  SVĚTA!
   (Zdroj: yournewswire.com)

        POSELSTVÍ PANNY MARIE V LA SALETTĚ 19.ZÁŘÍ 1846:
  "Běda obyvatelům země! Nastanou krvavé války a hlad; vypukne mor a nakažlivé choroby; nastanou deště s nejhrůznějším krupobitím živočichů: hromobití, které vyvrátí města; zemětřesení, které pohltí některé země; v ovzduší budou slyšet hlasy; lidé budou bít hlavou o zeď, budou přivolávat smrt, ale smrt jim současně bude mukou; krev poteče na všech stranách...
  Kdo bude moci zvítězit, nezkrátí-li Bůh čas zkoušek?  KRVÍ,  SLZAMI  A  MODLITBAMI  SPRAVEDLIVÝCH  SE  BŮH  NECHÁ  OBMĚKČIT.
  Henoch a Eliáš budou vydáni na smrt; pohanský Řím zmizí; oheň nebes padne na města a stráví je; celý svět bude zasažen hrůzou a mnozí se nechají svést, neboť neuctívali   PRAVÉHO  KRISTA, ŽIVÉHO  MEZI  VÁMI. (v eucharistii) Už je na čase; slunce se zatmívá; jedině víra bude žít!
  Zde je ten čas;  p r o p a s t   se   o t v í r á .  Zde přichází král králů temnoty. Zde přichází šelma se svými poddanými, sama sebe nazývající spasitelem světa. Pyšně se pozvedne do vzduchu, aby dosáhla samotných nebes; bude však zadržena dechem svatého Archanděla Michaela. Zřítí se  a  země,  KTERÁ  UŽ  PO  TŘI  DNY  SE  BUDE  ZMÍTAT  v ustavičných převratech,  OTEVŘE  SVŮJ  KLÍN  PLNÝ  OHNĚ  A  NAVŽDY  BUDE  POHLCENA  ŠELMA  VĚČNÝMI  PROPASTMI  PEKLA  I  SE  VŠEMI  SVÝMI.  Tehdy voda a oheň očistí a stráví dílo lidské pýchy a všechno bude obnoveno. Bůh bude uctíván a oslavován a lidé mu budou sloužit..."

                                              OHROŽENÁ  CÍRKEV !
      Jméno Michael se v Písmu svatém vzpomíná poprvé v knize proroka Daniela: "V té době povstane veliký kníže Michael, který stoji při synech svého lidu. Bude to čas úzkosti, jaký dosud nebyl od počátku národa!"(Dan 12,1)
    To, že  TENTO  ČAS  NASTAL,  potvrzuje vize velkého mariánského papeže Lva XIII.(1810-1903), které se mu dostalo dne 13.října 1884 - přesně 33 let před slunečním zázrakem ve Fatimě. Velmi střízlivě smýšlející papež měl vidění, o němž vyprávěl svému zpovědníkovi. Ten je potom jako duchovní dědictví odevzdal kardinálu Pietru Boettovi, který je po druhé světové válce zveřejnil.
    Toto nadpřirozené vidění se událo po mši svaté, kterou slavil papež Lev XIII. Z vděčnosti setrval papež ještě i na další mši svaté. Najednou zpozoroval, že se něco děje. Zdálo se, že to vidí jen on sám. Jeho tvář prozrazovala hrůzu a údiv zároveň; z ničeho nic smrtelně zbledl. Vzápětí se probral ve své pracovně a jedním dechem napsal dvě modlitby: "Bože, naše útočiště" a "Svatý Michaeli archanděli, kníže vojska nebeského". Co papež viděl?
     Viděl zemi, která se rozevřela jako granátové jablko. Z bezedné propasti vystupovaly miriády ďáblů, kteří zaplavili celou zemi, všude rozšiřovali bludy, vyvolávali povstání a vzpoury, války a revoluce. Hustá, dusivá mlha se rozšířila po celé zemi a mrtvých bylo tolik, až se zdálo, že se země v krvi zcela utopí. V tomto okamžiku zpozoroval, jak se ZÁSTUP DÉMONŮ  HNAL  PROTI  CÍRKVI,  KTEROU  SYMBOLIZOVALA  BAZILIKA  SVATÉHO  PETRA. Zdi chrámu se tak silně otřásaly, až se zdálo, že se chrám zřítí. Byl to v průběhu vidění onen okamžik, kdy svatý otec zvolal: "A není tedy žádné záchrany pro církev?"
    A hle, tu sestoupil z nebe archanděl Michael, začal bojovat proti démonům a porazil je. Démoni se stáhli zpět do bezedné propasti a ta se pak zavřela. Krev se vsákla do země, hustá mlha zmizela a nastal jasný den. Tu se ozval nějaký hlas: "To všechno se začne za pontifikátu jednoho z následujících papežů - a příčinou bude Rusko!"
    Člověk by mohl mít pochybnosti, zda se to skutečně událo. Ale dokonce i světoznámý exorcista P. Gabriel Amorth ve své knize "Exorcista vypráví" píše o této události. A aby zdůraznil věrohodnost tohoto vyprávění, cituje z postního listu, jež napsal kardinál Nasalli Rocca, biskup z Boloně, roku 1946: "Lev XIII. tuto modlitbu sám napsal. Slova =Satana a jiné duchy zlé, kteří ke zkáze duší světem obcházejí, božskou mocí do pekla svrhni= mají historické vysvětlení, o kterém nám Mons. Renaldo Angeli, osobní papežův sekretář, často vyprávěl. Papež měl skutečně vidění pekelných duchů, kteří se shromáždili nad Věčným městem.          Z toho zážitku vznikla modlitba - a papež si přál,  ABY  SE  JI  MODLILI  PO  CELÉM  SVĚTĚ.  Sám papež Lev XIII. se ji modlil třesoucím se a zároveň mocným hlasem. Mnohokrát jsme ji slyšeli ve vatikánské bazilice, v chrámu sv. Petra."
     Rovněž papež Jan Pavel II., který už jako kardinál žil s vědomím toho, že "nyní stojíme před největší konfrontací, jakou kdy lidstvo ve svých dějinách zažilo", byl přesvědčen o pravdivosti tohoto vidění, protože 24. dubna 1994 na náměstí Sv. Petra řekl: "Kéž by nás modlitba posílila  PRO  DUCHOVNÍ  BOJ...Na tento boj se vztahuje kniha Zjevení, když nám  UKAZUJE  SVATÉHO  ARCHANDĚLA  MICHAELA (Zj. 12,7). Na tuto událost určitě myslel papež Lev XIII., když na konci minulého století  ZAVEDL  SPECIÁLNÍ  MODLITBU  V  CELÉ  CÍRKVI  K  ARCHANDĚLU  MICHAELOVI:  Svatý Michaeli archanděli, braň nás v boji!  PROTI  ZLOBĚ  A  ÚKLADŮM  ĎÁBLOVÝM  BUDIŽ  NÁM  ZÁŠTITOU,  nechť Bůh přikáže jemu, pokorně prosíme: Ty pak, kníže vojska nebeského, SATANA  a jiné  DUCHY  ZLÉ,  kteří ke zkáze duší  SVĚTEM  OBCHÁZEJÍ,  Božskou mocí  DO  PEKLA  SVRHNI! Amen  Ačkoli se tato modlitba na konci eucharistické slavnosti už nemodlí,  (Zrušili ji zednáři na II.Vatikánském koncilu.)VYZÝVÁM  VŠECHNY,  ať na ni nezapomínají  a  MODLÍ  SE  JI,  ABYCHOM  DOSÁHLI  POMOC  V  BOJI  PROTI  MOCNOSTEM  TEMNOTY  a proti  ZESVĚTŠTĚNÍ."

                                             
    Už 65 let před papežem Lvem XIII. blahoslavená Kateřina Emmerichová (1774-1824), významná německá mystička, spatřila 30. prosince 1819 ve vidění duchovní boj a konečné vítězství církve. Také jí Bůh ukázal, jak bude církev - zvláště díky archandělu Michaelu - zachráněna od hrozných soužení. Kéž je toto vidění i pro nás všechny silným povzbuzením, když osobně prožíváme a vnímáme  TAKOVOU  BÍDU  VE  SVĚTĚ  A  V  CÍRKVI,  pro kterou, jak se zdá, z lidského pohledu neexistuje žádné řešení!
   VIDĚNÍ: "Znovu jsem viděla chrám sv. Petra, na jeho vysoké kopuli stál Michael, přičemž zářil svým krvavým rouchem a držel v ruce velkou válečnou zástavu. Na zemi zuřil krutý boj: bílí - křesťané, nad jejichž hlavami stál rudý, ohnivý meč, se zdálo, že prohrávají. Chrám byl celý od krve, právě tak jako Anděl, a bylo mi řečeno, že se omývá krví. Čím déle boj trval, tím více mizela krvavá clona z chrámu, který prosvítal stále jasněji. Tu Anděl sestoupil z chrámu a přidal se k bílým. Roznítili se podivuhodnou statečností, ani nevěděli, kde se v nich vzala. Byl to Anděl, který bil nepřátele, takže se na všech stranách dávali na útěk! V průběhu boje k nim neustále přibíhaly tlupy nepřátel a jednou k nim přeběhl obrovský zástup. Nad bojujícími se rovněž ukázaly zástupy svatých.
    Když Anděl sestoupil ze střechy chrámu, viděla jsem v nebi nad chrámem velký zářící Kříž, na němž pněl Spasitel. Z jeho ran na svět tryskaly proudy zářících paprsků. Paprsky z rány v boku se však řinuly širokým a přebohatým proudem na chrám, který stál dole. Celý chrám zářil těmito paprsky!
    Viděla jsem na nebi vznášet se rudé, ŽHNOUCÍ  SRDCE,  z kterého vyvěral bílý proud paprsků do rány v boku a jiný proud paprsků se z něho rozléval na chrám a mnohé země. Bylo mi řečeno, že tímto  SRDCEM  JE  MARIA.
    Když se boj na zemi dobojoval, chrám i Anděl zběleli a zaskvěli se. Anděl zmizel, zmizel také kříž a na jeho místě stála na chrámu velká jasná  PANÍ  A  ROZPROSTÍRALA  OKOLO  CHRÁMU  SVŮJ  zlatý, třpytivý  PLÁŠŤ.  Při bohoslužbách bylo vidět, jak se druh smiřuje s druhem a pokořuje se před ním. Viděla jsem, jak se setkávají biskupové a pastýři a vyměňují si knihy. Sekty poznaly církev z jejího zázračného vítězství a ze světla zjevení, které, jak na vlastní oči viděli, na ni zářilo. Vidouc toto sjednocení hluboce jsem pocítila blízkost Božího království."
    A potom měla tato blahoslavená německá mystička pochopit něco, co je naplněno velkou útěchou: "Právě tak jsem pociťovala, jak se stále více blíží Boží království. Viděla jsem,  JAK  SE  PŘIBLIŽUJE  V  TOUZE  MNOHÝCH  POKORNÝCH,  MILUJÍCÍCH,  VĚŘÍCÍCH  KŘESŤANŮ,  PŘITAHOVALA  JE  TOUHA!  Potom jsem se opravdu zaradovala, že církev je mojí matkou a z dětství se mi vynořila vzpomínka na našeho učitele, který říkával: 'KDO  NEMÁ  CÍRKEV  ZA  MATKU,  TEN  NEMÁ  BOHA  ZA  OTCE.'  V chrámu, který po dokončeném boji celý zářil sluncem, jsem byla svědkem velké slavnosti!"
     Tato modlitba je známa v několika verzích, z nichž nejčastěji jsou užívány dvě: tato, která odpovídá latinskému originálu, a z  KANCIONÁLU,  KTERÁ  JE  PONĚKUD  ZKRÁCENA.
                                                                               

                  Atentát na Svatého Otce.
  Role Matky Boží v této události byla již několikrát probírána, ale kvůli úplnosti je vhodné připomenout: Ali Agca, profesionální vrah, provedl atentát z pověření "neznámých" kruhů spojených s komunistickými mocnostmi, střílel na papeže 13.května 1981 v 17,31 hodin, tedy přesně v 64.výročí prvního zjevení Matky Boží ve Fatimě. Svatý Otec byl přesvědčen, že to byla Ona, kdo způsobil, že výstřely ho neusmrtily, ale pouze velmi těžce zranily, takže   m n o h o   t r p ě l.  Poručil, aby mu přinesli text třetího fatimského tajemství, aby mohl plně porozumět, co mu Bůh chce touto událostí dát najevo. Rok nato, po zotavení a znovunabytí sil odjel do Fatimy, aby poděkoval Matce Boží za záchranu, a věnoval jí jednu kulku, která ho zasáhla. Matka Boží dávala svému vyvolenému synu znamení své přítomnosti po celou dobu jeho pontifikátu.

                                           Medjugorje.
  Ještě v době rekonvalescence papeže, 24.června 1981, začala nejpodivuhodnější a dosud nejdelší zjevení Matky Boží v chorvatské obci Medjugorje, trvající už 43 let!!! Není to plačící socha, zde se zjevuje sama Matka Boží šestici vyvolených vizionářů, kteří nám dále předávají její poselství.
  Jak sama Maria říká, pokračuje tak poselství z Fatimy a i nyní  prosí  o  PŮST, SMÍŘENÍ S BOHEM A MEZI LIDMI  a  především   o  MODLITBU ZA ZÁCHRANU SVĚTA !  Výzva k modlitbě se naléhavě opakuje v každém jejím poselství v Medjugorji!
  Dnes po 31 letech se toto místo stalo nejnavštěvovanějším mariánským poutním místem, místem modliteb, pokání, obrácení, poutí a duchovních proměn. I když církev nemůže zatím o něm vydat konečné rozhodnutí, víme, s jakou pozorností sledoval Jan Pavel II. tato zjevení a jejich ovoce. V roce 1987 při setkání s jednou z vizionářek řekl:"Kdybych nebyl papežem, už dávno bych odjel do Medjugorje. Ale i když tam jet nemohu, sleduji všechno, co se tam děje. Chraňte Medjugorje - j e   t o   n a d ě j e   s v ě t a."
  V Medjugorje řekla Panna Maria v roce 1993 významná slova. Když prosila  v š e c h n y   l i d i   o   m o d l i t b u   a   o b r á c e n í,  řekla:"Každý  z   v á s   j e   d ů l e ž i t ý   v  mém plánu záchrany! Vyzývám vás, abyste zůstali nositeli dobra a míru. Bůh vám může dát mír jen tehdy,  k d y ž   s e   o b r á t í t e   a   b u d e t e   s e   m o d l i t."  Jindy řekla:"Modlitba může zažehnat  v á l k y !" (Hrozí nám ještě jedna poslední katastrofální válka, kde Satan chce použít jaderné zbraně a zničit svět! Je to v Janově Apokalypse.)
  V roce 1991 Matka Boží řekla:"Dnes vás prosím o modlitbu  j a k o   n i k d y   p ř e d t í m !   Satan je silný  a   c h c e   z n i či t   nejen   l i d i,   ale i přírodu a   p l a n e t u,   na které žijete... Bůh mě poslal k vám, abych vám pomohla."

Kněz Pavel Kopecký se zamýšlí nad příčinami současného teroristického kolotoče, který v Evropě roztáčí ruletu života a smrti, a ptá se po motivech a režisérech tohoto dila.

Máme si prý zvykat. To je poselství evropských politiků po sérii teroristických útoků, které vyvrcholily rituální popravou francouzského katolického kněze. Muslimský terorismus bude prý už navždy součástí našich životů. Je to prý daň za "svobodu", jak nazývají tento specifický způsob existence. Musíme se prý ještě více semknout. Držet při sobě. Myslejí tím My při NICH, kteří to všechno zavinili. Tato slova znějí jako kolovrátek už čtrnáct vražedných dnů od německých a francouzských vládních představitelů. A po nich je papouškují (snad kromě předvolebně inteligentnějšího Andreje Babiše) i naši vládní politici.

Evropské stanné právo  Zato o těch bruselských nějak není slyšet. Jako by se schovali a vyčkávali. Není se co divit. Stejně jako nelze vyloučit, že někteří z nich byli předem informováni, co se chystá (Islámský stát je úzce provázán s americkými a evropskými tajnými službami). Nyní potřebují na nějakou dobu zmizet z očí, než veřejnost evropských států konečně pochopí, že nic jiného, než ještě více provázaná unie pod vedením Berlína a Bruselu občanům nezbývá. Aby se pobouřená a po brexitu stále odvážněji naladěná evropská veřejnost zlomila, je třeba přijmout mimořádná opatření. Tedy výjimečný stav nejlépe v celé západní Evropě. To by jistě občany vyléčilo ze snahy napodobit Brity a opustit potápějící se bruselskou bárku čím dál více zaplněnou imigranty. A že to těch posledních čtrnáct dnů byl skutečný festival teroru! Připomeňme si jej: 

Údajní pomatenci v akci

14. července, v symbolické výročí Francouzské revoluce, k jejímuž krvavému odkazu se dnešní elity hlásí, zahynulo pod koly náklaďáku řízeného "pomateným" islamistou 84 lidí. To, že pozadí akce a její průběh přináší více otázek než odpovědí, potvrzuje nejen snaha vlády vynutit si smazání filmových záběrů z pouličních kamer, ale také množící se rozporuplné výpovědi svědků masakru.

Ještě ani neskončily pietní akce za zavražděné ve Francii a už za čtyři dny, tedy 18. července, přišlo pokračování v bavorském Würzburgu. Útok "pomateného" islamisty si vyžádal pět zraněných, z toho čtyři těžce. Sedmnáctiletý afghánský imigrant, jenž napadl nožem a sekyrou cestující regionálního vlaku, se vyznal před svým činem na videu z příslušnosti k tzv. Islámskému státu, který se také k činu svého pěšáka prostřednictvím své tiskové agentury hrdě přihlásil.

Než dozněly dozvuky tohoto útoku, nastalo opět po čtyřech dnech (večer 22. 7.) vraždění – tentokrát v Mnichově. Íránec (samozřejmě "pomatený") s německým občanstvím zastřelil údajně sám ze své pistole devět lidí a 35 dalších zranil. Stejně jako v Nice je i v tomto případě příliš mnoho nejasností a rozporů, které ukazují na to, že Mnichov zřejmě proběhl trochu jinak, než jak nám média neservírovala.

Jen dva dny na to udeřil syrský imigrant 24. července na jihozápadě Německa v Reutlingenu. "Pomatený" Islamista mačetou na kebab rozsekal těhotnou ženu a dalších pět osob těžce zranil. Policie vraha po činu sice zadržela, ale dosud ho nemohla vyslechnout, neboť utrpěl údajně vážná zranění, když se do akce vložil se svým BMW německý občan, který džihádistu srazil a zabránil mu tak v dalším šavlovém tanci při kterém sekal náhodné kolemjdoucí a zaútočil i na přivolané policisty.

Tentýž den večer přišel útok dalšího "pomateného" vojáka ISIL, tentokrát v bavorském Ansbachu. Neúspěšný žadatel o azyl se chtěl dostat na hudební festival. Když se mu to nepodařilo, odpálil se u vstupu. Dvanáct lidí bylo zraněno, z toho tři vážně. I v tomto případě se k útoku přihlásil tzv. Islámský stát.

Do třetice - tentýž den v pozdních nočních hodinách zaútočil nožem další "pomatený" islamista na cestující v regionálním vlaku u Brém. Cestující prchali v panice ven z vlaku na nejbližší stanici. Naštěstí nebyl nikdo zraněn. Domnělý šílenec vyhrožoval cestujícím a pokusil se je pobodat....

Ukazuje se, že i mladí muslimové, kteří neprošli peklem syrské války, jsou schopni vraždit stejně bestiálně jako jejich zkušenější soukmenovci (nedávno jsme mohli krom jiného vidět video s uříznutím hlavy desetiletému dítěti). Ostatně, oba "Alláhovi bojovníci" v kostele přinutili jednoho z rukojmích, aby vraždu kněze natočil mobilem.

Svědkyně vraždy, řádová sestra Danielle, uvedla, že se kněz pokoušel bránit. "Řekli mi: ‘Vy křesťané nás zabíjíte‘. Donutili jej pokleknout. Chtěl se bránit. A pak k té tragédii došlo. Natáčeli se a kázali u oltáře v arabštině," popsala zdrcená svědkyně rituální vraždu božího muže. Dvojice útočníků zajaté jeptišky a ostatní rukojmí použila jako lidské štíty před policií, kterou přivolala sestra Danielle, jíž se podařilo utéci. Oba teroristé byli potom nicméně zastřeleni.

Vraždění katolických kněží a věřících na Blízkém východě nabralo již dávno téměř apokalyptické rozměry. Celé křesťanské vesnice byly vyhlazeny, počet mrtvých se počítá v desetitisících. Takřka denně přicházejí zprávy o mučení a stínání hlav křesťanů všude tam, kde působí ISIL, operující často pod přímou či nepřímou ochranou Západu, jak jsme toho svědky v Sýrii či Iráku.

Jak upozornil v ČT tajemník pražského arcibiskupa Dominika Duky Milan Badal, útoky na křesťany ze strany islamistů se stupňují již několik let i v západní Evropě. Pouze za rok 2014, tedy při rozjezdu migrační vlny, bylo podle něho podniknuto 467 útoků na křesťanské kostely ve Francii. Pouze šťastnou náhodou nikdo až do pondělka za tyto útoky nezaplatil životem. To také podle něho ukazuje, pravou podstatu islámu, s nímž mají křesťané po staletí bohaté zkušenosti. Boj s Islámem, ať se to komu líbí nebo ne, patří totiž ve své podstatě mezi základní stavební kameny naší civilizace.

Příznačné je také to, že pachatelé hrůzného činu ze Saint-Etienne-du-Rouvray byli mladíci, kteří vyrůstali celou dobu ve Francii. Ve skutečnosti jde tedy pouze o "spící buňky", které se nyní, když přicházejí statisíce jejich "bratří", aktivizují.

Vraždění katolických kněží a věřících na Blízkém východě nabralo již dávno téměř apokalyptické rozměry. Celé křesťanské vesnice byly vyhlazeny, počet mrtvých se počítá v desetitisících. Takřka denně přicházejí zprávy o mučení a stínání hlav křesťanů všude tam, kde působí ISIL, operující často pod přímou či nepřímou ochranou Západu, jak jsme toho svědky v Sýrii či Iráku.

Jak upozornil v ČT tajemník pražského arcibiskupa Dominika Duky Milan Badal, útoky na křesťany ze strany islamistů se stupňují již několik let i v západní Evropě. Pouze za rok 2014, tedy při rozjezdu migrační vlny, bylo podle něho podniknuto 467 útoků na křesťanské kostely ve Francii. Pouze šťastnou náhodou nikdo až do pondělka za tyto útoky nezaplatil životem. To také podle něho ukazuje, pravou podstatu islámu, s nímž mají křesťané po staletí bohaté zkušenosti. Boj s Islámem, ať se to komu líbí nebo ne, patří totiž ve své podstatě mezi základní stavební kameny naší civilizace. Vražda katolického kněze, který se za nás bude přimlouvat u Božího trůnu, je, doufejme, začátkem jejich prohry. Zřejmě už zapomněli, "že krev mučedníků je semenem křesťanů".

Je jen otázkou, kolik nevinné krve ještě bude muset být prolito, než vezmeme svou obranu do vlastních rukou a věci se dají do pohybu. Volební rok 2017 nás k tomu přímo vybízí.                   protiproud.cz.

                              Poselství Ježíše 18.2.1993:
  Ježíš:"Vassulo, důvěřuj Mi. Jdi k národům a připomínej každému Mou lásku a že Ježíš znamená Spasitel, Vykupitel a že velikost Mé lásky k vám převyšuje všechno...
  Piš: Sestoupil jsem z nebe, abych vás dosáhl, ale naslouchali jste Mi? Sestoupil jsem ze svého trůnu, abych šel celou dlouhou cestu až k vám, abych se o vás ucházel a připomněl vám, že jste dědici Mého království. Opustil jsem svůj příbytek a vydal se do pustiny vás hledat. POSÍLÁM   VÁM,   TVORSTVO,  POSLA   ZA   POSLEM,  aby prolomili vaši   hluchotu,   ale už Mě unavuje vaše odmítání a vaše lhostejnost. Stejně tak Mě unavuje váš chlad, vaše   arogance   a vaše nepoddajnost, když se máte shromáždit kvůli jednotě - naplnili jste pohár tuposti, až přetéká. Už brzy padnete, protože jste odporovali Mému hlasu svým hlasem, uvádějícím v omyl;  PŘIROZENĚ   J E   M Á   C Í R K E V   V   T R O S K Á C H   K V Ů L I    V A Š E M U   R O Z D Ě L E N Í.  Nežádáte Mě o radu, ANI  SE  NEŘÍDÍTE  MÝMI  PŘÁNÍMI, protože  vám   c h y b í   v í r a !  Ale odhalím vaše srdce vám i celému světu; ukáži všem,   JAK JSTE  SE  TAJNĚ    CHYSTALI   Z N I Č I T   M Ů J   Z Á K O N. Mluvil jsem k vám o odpadlictví, které spoutalo ruce Mých nejlepších přátel. Což jsem neřekl, že kardinálové budou odporovat kardinálům a biskupové budou proti biskupům a že mnozí jdou cestou zkázy? Dnes bují tento duch vzpoury v Mém svatém místě! Pamatuješ se na vizi, kterou jsem ti dal, jak se zmije plazí kolem Nejsvětější svátosti oltářní? Neodhalil jsem ti, kolik z nich oponuje Mému papeži Janu Pavlu II.? Jak ho odstrkují? Už jsem ti dal přesný obraz vzpoury uvnitř Mé církve.
 UŽ  VELICE   B R Z Y   BUDE    R O Z L O M E N A    Š E S T Á    PEČEŤ   a všichni budete ponořeni do temnoty a nebude žádného světla pro dým vycházející z obrovské výhně, takže slunce a nebesa jím ztmavnou, a ze svého kalichu spravedlnosti vás připodobním hadům a zmijím. Dám vám lézt po břiše a jíst prach v těchto dnech temnoty; srazím vás až na zem, abych vám připomenul, že nejste lepší než zmije..

  Kardinál Wojtyla řekl jasně před kongresem v Pensylvánii v roce 1977, že: „Stojíme před největší dějinnou konfrontací, jakou kdy lidstvo zažilo. Stojíme před konečným bojem mezi církví a proti-církví, Evangeliem a proti-evangeliem. Tato bitva patří do plánů Boží Prozřetelnosti a je taková výzva, kterou Církev nesmí odmítnout."

  UKÁZKY  Z  VÝPOVĚDÍ  DÉMONŮ O CÍRKVI BĚHEM  EXORCIZMU:

      Démoni sú nútení Z príkazu neba hovoriť, i keď sa tomu bránia, spôsobom, ktorý je užitočný pre Kristovo Kráľovstvo a škodí ríši satanovej. Vo svojej zlobe nepoužívajú pekelní duchovia meno Mária, Nepoškvrnené počatie či Božia Matka, ale ju menujú" Tá hore", alebo ONA a pod.

* * *   Nasledujú niektoré odpovede démonov

    Démon Akabor, anjelský démon z chórov Trónu, ktorý je donútený odpovedať exorcistom na kladené otázky v mene Najsvätejšej Trojice a v mene Panny Márie.

                          Peklo je hrozné

    AKABOR: Áno, vo vašom mene a v mene Trónu odkiaľ hovorím, musím vám ešte niečo povedať. U Trónu som bol ja, Akabor. Musím povedať (dýcha vzrušene a kričí hrozným hlasom), aké hrozné je peklo. Je oveľa hroznejšie, ako si ho človek vie predstaviť. Spravodlivosť Božia! (kričí a vyje). Všetko musí byť brané po starom, nie je možné brať všetko po novom s ľahkou mysľou. Pravdu má pápež.(Pavel VI.)
 Akabor: Vlci sú teraz uprostred vás, medzi dobrými. Sú v podobe, ako bolo už povedané, biskupov a kardinálov. To nehovorím rád. Tiež mládež verí niečo, čo nemôže pochopiť. Musíte, hoci mi to robí bolesť, musím to povedať. Musíte prijímať správne, to znamená - najskôr správnu spoveď, nie iba ľútosť, a potom sa účastniť na sv. prijímaní. Pritom sa kňazi musia modliť 3x "Pane nie som hodný toho.." Teda nielen raz, ale trikrát! JE  POTREBNÉ,  ABY  BOLO  PRIJÍMANÉ  ÚSTAMI  A  NIE  NA  RUKU!
    Akabor: Radili sme sa dlho tam dole (ukazuje na zem), kým sme dohodli prijímanie na ruku. Áno, prijímanie na ruku je pre nás v pekle najlepšie, to mi verte! Akabor pokračuje na ďalší príkaz: ONA (ukazuje hore) by si želala, aby som povedal: Keď niekto prijíma ústami, aby kľačal a hlboko pritom rozjímal ... a musím povedať, že prijímanie na ruku nie je dobré a nemalo by byť vykonávané. Sám pápež dáva Hostiu do úst. Neželá si, aby Telo Pána sa dostalo do rúk kohokoľvek. A tak to ide ďalej k biskupom, ktorí poslúchajú kardinálov, potom ku kňazom, ktorí si myslia, že musia poslúchať, lebo poslušnosť je predpísaná.  ZLÉ  N I E   J E   TREBA  POSLŮCHAŤ !   Pápeža, Ježiša Krista a Matku Božiu  TREBA   V Ž D Y    P O S L Ú C H A Ť !

    P R I J Í M A N I E   D O   R U K Y  S I   B O H   N E Ž E L Á..
 Akabor: Modernizmus je chybný. Treba sa od neho odvrátiť. Je to dielo nášho pekla. Kňazi, ktorí zdôrazňujú modernizmus, nie sú jednotní. Pápež bol mučený svojimi kardinálmi, svojimi vlastnými kardinálmi... bol obklopený vlkmi. Keby tomu tak nebolo, mohol by povedať viac, ale takto nemôže nič robiť, naozaj, mi ver, dnes nemôže mnoho robiť, musíte sa modliť k Duchu Svätému, neustále sa modlite k Duchu Svätému! Vnútorne azda necítite, čo treba robiť. Chcem povedať a musím povedať, že II. vatikánsky koncil nebol dobrý. Bol čiastočne naším dielom.
   Akabor: Bolo treba, aby sa zmenili niektoré maličkosti a nič iného. V liturgii sa nemuselo prakticky nič meniť. Pri Premenení sa používali slová: "Toto je moje Telo, ktoré bolo za vás obetované a toto je moja Krv, ktorá bola za vás a za MNOHÝCH preliata." Tak to povedal Ježiš' Kristus.
      EXORCISTA: Nie je teda správne, keď hovoríme "za všetkých?" Hovor pravdu a nesmieš klamať.
    AKABOR: Preklad "za všetkých" nie je správny. Nesmie znieť "za všetkých", ale "za mnohých". Ak nie je správny tento text, potom nie je správna ani sv. omša a nebude mať plnosť milostí. Je potrebné hovoriť "za vás a za mnohých" ako to povedal Kristus. Omša svätá je síce takto platná, ale neposkytuje plnosť milostí.
     EXORCISTA: Či Ježiš Kristus neprelial svoju Krv za všetkých? Hovor pravdu v mene Najsvätejšej Trojice!
    AKABOR: Nie, chcel vyliať Krv za všetkých, ale v skutočnosti za všetkých vyliata nebola. Krv, prirodzene, vylial za všetkých, nie však za peklo.  NOVÝM  RITOM  OMŠE  BISKUPI  ZMENILI  OMŠU  TRIDENTSKÚ.. Nová Omša nie je taká, ako si želajú Tí hore.
  Akabor: Pri pravej omši tridentskej bolo urobených 33 krížov a dnes je ich veľmi málo. Niekedy dva, niekedy tri, ako sa to podarí, A  NA  KONCI  PRI  POŽEHNANÍ  JE  TREBA  KĽAČAŤ. (Reve plače, hrozne plače). Ani neviete, ako by sme radi kľačali, keby sme mohli dúfať (vyjde a plače).
     EXORCISTA: Je to správne, aby pri sv. omši bolo 33 krížov?
   AKABOR: Prirodzene, je to správne. Je potrebné tak robiť. V týchto časoch sme vonku, musíme z kostolov utekať. Pri asperges (Asperges je název liturgického úkonu spočívajícího v pokropení prostoru a přítomných svěcenou vodou.) musíme unikať a vôbec pred svätenou vodou a vôňou kadidla. Nemôžeme počuť modlitbu k sv. Michalovi archanjelovi, 3x Zdravas Mária a Zdravas Kráľovná, ktoré sa ľud pri sv. omši modlil. Nariadila mi to, čo som musel povedať. Nepovedal som to rád (hrozne plače).
     EXORCISTA Povedal si všetko, čo si mal povedať?
     AKABOR: Áno.
   Po dokončení jeho výpovede ho exorcisti po mnohých modlitbách a pôste vyhnali z posadnutej ženy. Vyšiel z nej s veľkým revom a reval svoje meno A-K-A-B-O-R.
 Potom nasledovalo vyháňanie Judáša Iškariotského (ľudský démon). Tiež bol donútený odpovedať na mnohé otázky exorcistov.
    Judáš: Peklo je hroznejšie, ako si dokážeme predstaviť.

   Judáš o stave katolíckej Cirkvi v dnešných časoch

    Bol som zradcom. DNES  JE  MNOHO  ZRADCOV  MEDZI  BISKUPMI,  ale s tým rozdielom, že ja som zradil otvorene, ONI  ZRÁDZAJÚ  TAJNĚ.  Medzi dnešnými biskupmi je mnoho takých zradcov, ako som bol ja. Všetci síce nie sú zradcovia, ale je ich mnoho. Musím povedať že mnoho dnešných biskupov nie je na správnej ceste a nie je nevyhnutné ich poslúchať, pretože DNES  JE  OBDOBÍ  VYJÍCÍCH  VLKŮ.
     Arcibiskup Lefabre bude musieť ešte dlho trpieť, ale je dobrý. Liturgia, ktorú vykonáva, je jedine správna.
 Je to veľký pápež, ale ruky a nohy má zviazané. Je to veľký pápež. Na začiatku urobil veľa chýb, čo si uvedomil až neskôr a teraz sú jeho ruky a nohy spútané, ba i jazyk. Prosí nebesia, že by chcel starú liturgiu, tridentskú sv. omšu, chcel by ich opäť zaviesť, ale nemôže nič robiť. Ak niečo vidíte v televízii alebo čítate, nie je to od neho. Robia s ním čo chcú. Sú to vlci, ktorí vyjú podľa toho, ako fúka vietor a čo si želá moderný človek. V súčasnosti sú pápežove myšlienky upravované a pápež nemôže nič robiť. Teraz musí zasiahnuť Boh. V najbližšom čase to urobí.
     EXORCISTA: Čo znamená skoro, v rokoch, hovor v mene. . .
JUDÁŠ: To nemôžem. Je to bližšie, ako môžete pochopiť. Keby chcel pápež ľudu niečo povedať, bolo by mu v tom zabránené.
    EXORCISTA: Prečo neprehovorí pri audienciách a na verejnosti? Tam by mohol hovoriť slobodne. Povedz pravdu o pápežovi Pavlovi VI.!
    JUDÁŠ: On nemôže hovoriť, nemôže prehovoriť, pretože niekedy nevie, čo hovorí. To je príčinou týchto strašných omylov a nedopatrení. Matka Božia má s ním súcit a Kristus tiež. Je v pláne Božom, aby bol nastolený obozretný, dokonalý pápež pre dobu, ktorá prichádza. Písmo musí byť naplnené, a preto musel prísť Pavol VI. Oni by tomu neverili, pretože sú sami ovplyvňovaní. K čomu je ich doktorát a ich inteligencia, keď sú zaslepení a neveria. My vieme oveľa viac ako biskupi. Jeden sa bojí druhého a každý má strach zo svojho národa, ktorý by ho mohol zatvoriť. Všetci by chceli tancovať v rytme svojho národa, i keď hrajú falošne.
Tieto husle sú už tak rozladené, že skoro budú vydávať len falošné tóny. A taká má byť Cirkev! Rozumiete mi dobre? Takou sa má stať Cirkev! ZATRATENOU, POKAZENOU  a pomätenou, takže zanedlho nastane čas, že ju vôbec nebude možno Cirkvou nazývať.
    EXORCISTA: Ale to Matka Božia nepovedala, čo si po nej opakoval, že Cirkev je zatratená?
    JUDÁŠ: To je od nás, táto veta je od nás! A predsa je to pravda. V istom zmysle si želá, aby som to povedal. Skutočnosť je taká, že sekty budú skoro lepšie, ako váš katolicizmus.
    Judáš: Báli sme sa vždy pápeža, teraz sa ho nemusíme báť, pretože jeho VATIKÁN  RIADIA  KARDINÁLI. Stane sa, že Boh zvrhne modernizmus. Nastane to tak, kde to prestalo, u dobrej starej Cirkvi a tradícii, čo sa musí stať, pretože si to ONA (ukazuje hore) želá a nestane sa to, čo si vymysleli ľudia.
  Keby pápež bol slobodný a nebol neustále pod dozorom sprava i zľava, mohol by vládnuť a jeho slová by sa dostali na verejnosť. V posledných niekoľkých mesiacoch to vyzeralo hrozne, čo nariadil, aby bolo oznámené, bolo ihneď dementované a prepracované... bolo to sfalšované.
 Kňazi budú musieť opäť chodiť v čiernych šatách. Keď kňaz nosí normálny oblek, košeľu bez kravaty, ktorá často chýba, potom človek nevie, či ide o reportéra, alebo to je (posmešne sa smeje) diplomat, či dokonca konferenciér (smeje sa Z plného hrdla).
  Keď nejaký kňaz v športovej košeli - pokiaľ možno elegantnej - sa objaví, potom si myslí, že každá hus si myslí, že si ju želá. Aký príklad dáva taký kňaz?
  Je hrozné, keď dáma sedí v mini sukni oproti kňazovi vo svetskom obleku a nevie, že to je kňaz. Vidí, že ide o váženú osobu a pociťuje k nemu istú sympatiu. To by sa nestalo, keby mal na sebe kňazský habit. Podobné udalosti priviedli mnohých kňazov k odpadu od ich povolania.
  Je pre nás veľké plus, že kňazi len zriedka hovoria o pekle. Peklo v celej svojej hrôze by malo byť namaľované na múroch. Vidíte ešte kňaza, ktorý by kázal o pekle, o smrti, očistci alebo podobných veciach? LEN  MÁLO  Z  NICH  HOVORÍ   O   C E S T Ě   DO   Z A T R A T E N I A.   Peklo je oveľa odpornejšie, ako sa ľudia nazdávajú.

   Museli by nastúpiť statoční kňazi. Prirodzene BY  BOLO  LEPŠIE,  KEBY  PROTI  CHYBÁM  V  CIRKVI VYSTÚPILI  BISKUPI.  V kázňach by sa o tom museli zmieňovať, na kazateľnici by museli oznámiť všetko, čo Judáš teraz povedal. Myslím tu hlavne Aspergas (kropenie svätou vodou pred sv. omšou) a na požehnanie na konci omše, pri ktorom sa musí kľačať. Prirodzene sa musí kľačať, pretože ak prijíma požehnanie postojačky, prináša menej úžitku. To Boh nemiluje. Je pre Boha veľmi urážajúce, keď sa pri požehnaní stojí so spustenými ramenami. Je to hrozné! My v pekle by sme boli pobúrení, keby sme mohli, ale my nemôžeme."

============================================================================================================================
  (Papež Benedikt XVI. pozorně  sledoval  dění  v  Garabandalu a za svého pontifikátu   PROPAGOVAL PODÁVÁNÍ   E U C H A R I S T I E   V   K L E Č E   A   D O   Ú S T.  Na pokyn z nebe uvolnil místo papeži Františkovi, aby se mohlo naplnit proroctví o pádu církve. Papež František nikomu nepodává  svaté přijímání. Jen jim popřeje dobrou chuť k obědu a při vystoupení zdraví jak nevěřící:"Dobrý den". Připravuje církev na církev "HUMANISTICKOU" - neustále mluví o péči o chudé a odstrčené. A lidem se to líbí. barmanka)

Lucie v roce 1948 sepsala  TŘETÍ  TAJEMSTVÍ  A  V  ZALEPENÉ  OBÁLCE  je svěřila svému biskupovi s tím, že  OBÁLKA  MŮŽE  BÝT  OTEVŘENA  AŽ  V  ROCE  1960. (TEDY TĚSNĚ PŘED II.VATIK. KONCILEM.) Biskup zemřel v roce 1957 a v roce 1960 si ji vyžádal papež Jan XXIII. Od těch dob je o osudu tajemství mnoho dohadů. Říká se, že papež odložil publikaci dokumentu,  ABY  jeho  OBSAH  NEVYVOLAL  SVĚTOVOU  PANIKU.  Řím se k těmto věcem dlouho nevyjadřoval. Až v roce 1980 bylo papeži Janu Pavlovi II. při jeho návštěvě v SRN ve Fuldě v užším kruhu položeno několik otázek; jednou z nich bylo: "Jaký je osud třetího fatimského zjevení? Mělo být zveřejněno už v roce 1960?" svatý Otec odpověděl: "Pro obtížný obsah a aby jistá světová velmoc nebyla podnícena k jistým činům, dali moji předchůdci na Petrově stolci přednost diplomatické formulaci. Mimoto by každému křesťnovi mělo postačit, že je tam možno číst,   ŽE  OCEÁNY  ZALIJÍ  CELÉ  SVĚTADÍLY  A  ŽE  LIDÉ  BUDOU  ODVOLÁNI  z tohoto života v několika minutách  A  TO  PO  MILIONECH!  To už by opravdu neměli toužit po zveřejnění tohoto tajemství! Mnozí ho chtějí znát jen ze zvědavosti a touhy po senzaci, zapomínají,   že  znalost   ZNAMENÁ  TAKÉ  ODPOVĚDNOST.   Je nebezpečné, když současně nechtějí nic dělat, neboť říkají, že proti zlu se nedá nic podniknout." Pak papež pozvedl růženec a řekl: "TOTO  JE  LÉK  PROTI  TOMU  ZLU!   M o d l e t e   s e !   M o d l e t e   s e   a  více  se neptejte. Všechno ostatní svěřte Matce Boží!"
  Jaké zlo měl papež na mysli, vysvítá ze zásvětné modlitby po atentátu 25. března 1984: "Od atomové války, OD  KAŽDÉHO  DRUHU  VÁLKY,  od nekontrolovaného sebezničení,  vysvoboď nás, Pane..."
  Na další otázku, jak to půjde v církvi dále, odpověděl: "Musíme se co nejdříve dobře připravit  NA  VELIKÉ  ZKOUŠKY,   které po nás mohou žádat, ano,   I  NASAZENÍ  VLASTNÍHO  ŽIVOTA  PRO  KRISTA  a  naprostou oddanost Kristu! Mohou být zmírněny modlitbami,  ale   NEMOHOU  UŽ  BÝT  ODVRÁCENY,  neboť jen tak může dojít ke skutečné obnově církve.  UŽ  TOLIKRÁT  DOŠLO  K  OBNOVĚ  CÍRKVE  KRVÍ  a  ani tentokrát to nebude jinak. Buďme silní a připravme se a důvěřujme Kristu a jeho Svaté Matce."
   Krátce poté, co v červnu 2000 Kongregace pro nauku víry zveřejnila třetí fatimského tajemství, řekl kardinál Ratzinger mezi čtyřma očima P. Dollingerovi, že existuje část třetího tajemství, která nebyla zveřejněna: »Je toho více, než jsme zveřejnili«, řekl Ratzinger. Ta část, která byla zveřejněna, je autentická,  NEZVEŘEJNĚNÁ  ČÁST  SE  TÝKÁ  ŠPATNÉHO  KONCILU  A  ŠPATNÉ  MŠE,  ke kterým by mělo dojít v nejbližší budoucnosti (po roku 1960).

   POSELSTVÍ  JEŽÍŠOVA  P. Ottaviovi Michelinimu r. 1975 - ITÁLIE:    UZDRAVÍM  SVOU  CÍRKEV !

  Kdo chce porozumět, ať pochopí; ale kdo zachvácen pýchou tvrdošíjně trvá na tom,  ŽE  CHCE  ZAHYNOUT  JAKO  SATAN,  AŤ  ZAHYNE!  Jaká je to slepota a zatvrzelost!
     POKOLENÍ  ZVRÁCENÉ  A  NEVĚŘÍCÍ,  CO  JSEM  JEŠTĚ  MOHL  UDĚLAT,  ABYCH  TĚ  UCHRÁNIL  HODINY  TEMNOT,  HODINY  KRVE  A  SMRTI,  KTERÁ  SE  UŽ  BLÍŽÍ !  Co jsem ti mohl dát a nedal jsem ti? Dal jsem ti svoji lásku, své otevřené Srdce! Dal jsem ti lásku mé i tvé Matky!   MNOHOKRÁT  PŘIŠLA  NA  ZEM,  aby burcovala  vaši ospalost, aby vám připomněla velké skutečnosti víry,  ABY  VÁM  UKÁZALA  CESTU,  PO   KTERÉ JE  TŘEBA  JÍT.
     Uzdravím národy, uzdravím Církev.  UŽ  NEBUDE  TEOLOGŮ,  KTEŘÍ  ZATEMNĚNI  PÝCHOU  SATANA,   místo aby byli světlem, stali se temnotou  a  ROZŠÍŘILI  ZMATEK  A  DEZORIENTACI  NEZDRAVÝM  UČENÍM!! 

  P. Štěpán Smolen, farní vikář v Mladé Boleslavi

                         Svět prázdných zpovědnic je předsíní pekla!                                                             
     Úkolem pastýřů je hlásat pravdu, ne ji zamlžovat ve jménu falešného soucitu. Přivádět hříšníky k pokání, nikoli k sebeobhajobě, vychovávat jejich svědomí, ne je chlácholit rozmělňováním norem.
      Nelze dnes nenatrefit na srdceryvná svědectví těch, kterým prý "zkazila" život katolická sexuální morálka. Striktními pravidly zranění lidé veřejně svědčí o tom, jak se snažili dostát normě, jak je opakované pády stahovaly stále hlouběji do víru viny a jak se nakonec z těchto nelidských muk vynořili s osvobozujícím vědomím, že neselhali oni, nýbrž nauka. Cílem jim pak již není změnit sebe, ale ji.
    Cestou k tomu, aby na světě ubylo hříchu, již není svatost, ale revoluce proti překonaným pravidlům – vždyť, kde není norma, není hřích. Je tedy třeba strhnout starou morálku, která zapovídala mimomanželskou sexualitu, je třeba se vzepřít proti mravní diskriminaci, a postavit se na barikády v boji za základní lidské právo na život – na život muže s mužem, na život muže s cizí manželkou, na život muže s nemanželkou.
     V rámci této revoluce se musí nejprve svoboda emancipovat od pravdy a rozum od logiky. Musí se uznat, že to, co bylo včera ještě naukou zjevenou Písmem a střeženou Tradicí, může být dnes "bludem nemilosrdných rigoristů". (Rigorismus je přísné dodržování zákonů a zavedených norem.)  Musí se přijmout, že pravdy víry a mravů lze měnit stejně pružně jako program politické strany a že Duch času je novým, neomylným magisteriem, v jehož jménu se smějí zpátečníci upalovat.

                                     Stud, svatost a nestydatost
     Instinkt revolucionářů brojících proti morální diskriminaci je naprosto správný. Těžký hřích působí nesnesitelné výčitky a z této nesnesitelnosti je třeba najít cestu ven. Takové cesty existují dvě: buď pokání, nebo popření. Když se chci zbavit bouře ve svědomí, mám možnost se buď s Boží pomocí obrátit proti hříchu, anebo se s pomocí pokušitele obrátit proti normě – anebo ještě lépe: popřít její existenci.
     Za poznání té druhé cesty vděčím zejména povinné četbě na pražské Katolické teologické fakultě. Oženivší se kněz Georg Denzler mi v knize "Zakázaná slast" ukázal, že celibát je v křesťanství pouze neblaze pohanskou výpůjčkou. Stejnopohlavnímu sexu propadnuvší kněz Daniel Helminiak mi skrz knihu "Co vlastně Bible říká o homosexualitě" sdělil, že vlastně nic, rozhodně nic špatného. Oba využili veškerou sílu svého intelektu k racionalizaci vlastního selhání,  K  SEBEOBHAJOBĚ  PŘED  SVĚTEM!
    Zápas s hříchem může být dlouhou řadou proher, ale největší prohrou je dát vlastnímu prohrávání jiné jméno, nahradit pojem  POKUŠENÍ  pojmem  PŘIROZENOST  a zbavit se studu nikoli tím, že se stanu svatým, nýbrž nestydatým. Takovýto popírač vlastní hříšnosti je však neléčitelný, podobně jako alkoholik, který si nepřizná, že pije.
     Proto  NEJVĚTŠÍM  OHROŽENÍM  SPÁSY  NENÍ  HŘÍCH,  ALE  JEHO  POPÍRÁNÍ  v podobě zkaženosti nebo nestydatosti. Jedná se o  POSLEDNÍ  STUPEŇ  PRONIKÁNÍ  ZLA  DO  DUŠE,   již svatý Jan Zlatoústý popisuje jako pevnost.
    1)  Pokud jednotlivě zhřeším, jako by nepřátelský voják vpadl přes hradby dovnitř. Včasnou svatou zpovědí ho okamžitě zahubím.
    2) Pokud v nějaké věci selhávám pravidelně, dostávám se do stavu "hříšnosti". Nepřátelská armáda už pevnost dobyla, ztrácím nad sebou vládu, stávám se otrokem neřestného návyku. I v tomto stavu hříšnosti však dosud vnímám své hříchy jako cizí vojsko, jako okupační mocnost, jíž se chci zbavit, byť právě nemám sil.
   3)  Posledním stupněm je "zkaženost". Za této situace se cizí vojáci nejen volně procházejí mou pevností, ale já je zde vítám, hostím sušenkami a chlubím se před světem, jak se můj život příchodem okupační armády proměnil k lepšímu.
    Jsou nestydatí lidé, kteří o sobě bez mrknutí oka a bez uzardění sdělují věci, jež svou povahou patří do zpovědnice. Sdělují je ochotně a otevřeně, nic nezatají.  JEN  ZKROUŠENOST  SRDCE  SCHÁZÍ.   Takové  ZKAŽENOSTI  MŮŽE  PROPADNOUT  I  KNĚZ,  KDYŽ  POPÍRÁ  HŘÍŠNOST  HŘÍCHU  A  VYDÁVÁ  SPOUSTU  ENERGIE  NA  JEHO  OBHÁJENÍ  MÍSTO   na  JEHO  ODHALENÍ  a  léčbu.
      Případ takto znestydatělého života najdeme u člověka, o kterém mi vyprávěla jeho matka a který žije zároveň s manželkou a milenkou, aniž by to tajil. „Cizoložíš,“ řekla matka. „Necizoložím,“ odvětil syn, „to je polyamorismus.“ Polyamorismus (mnohopartnerství). Pomocí hezkého cizího slova se dá hřích snadno proměnit v menšinový životní styl.
     Kéž bychom žili ve světě plném svatých! Nezdá se však, že by se něco takového blížilo. Kéž bychom tedy alespoň žili ve světě plném hříšníků! Svět plný nestydatých spravedlivých, svět, ve kterém lidi netrápí hřích, ne proto, že by se ho zbavili, ale proto, že se zbavili nepříjemného pocitu viny, svět prázdných zpovědnic, je totiž předsíní pekla (srov. 1 Jan 1,8). . Budu-li vlastním žalobcem, bude Bůh mým obhájcem. Budu-li vlastním obhájcem, bude Bůh mým soudcem.
    Stav nestydatosti, kdy vidím hřích, ale už jsem mu tak přestal říkat a nestydím se za něj, znamená zhoubu duše. „Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu.“ (Iz 5,20)

                                Nesuď, abys nebyl souzen?
        Když se pak tito nestydatí – zvláště z řad duchovních – halasně ozývají v médiích, stavějí se do role obětí a volají po změně církevní nauky, je to sice znepokojivé, ale pochopitelné – potřebují, aby svět přitakal obrazu, který si o sobě vytvořili. Mnohem však znepokojivější je, pokud katolické okolí – včetně kněží a teologů –  JEN  BEZRADNĚ  KRČÍ  RAMENY,  NEBO  DOKONCE  AKTIVNĚ  PŘITAKÁVÁ.
      „Kdo jsem já, abych soudil,“ říkají pastýři a odvracejí zrak. (viz  papež  František na otázku novináře ohledně homosexuality) Hájí se tím, že sám Pán přece praví: „Nesuď, abys nebyl souzen.“ Tentýž Pán však v evangeliu neváhá soudit zákoníky a farizeje. Může se to zdát pokrytecké; jenže v Kristu přece nemůže být rozpor mezi životem a slovy. Pán po svých učednících navíc nechce nic, co by nejprve nekonal sám. Pro tu podivnou situaci zbývá jediné vysvětlení: to, jak Ježíš mluví s farizeji, není oním odsouzeníhodným odsuzováním. To, před čím Kristus varuje, není kritické myšlení a ochota říkat pravdu. To, před čím varuje, je ošidná hra na Boha, který jediný vidí až na dno lidských srdcí a dokáže posoudit míru lidské zodpovědnosti a viny.
     - Hřešit souzením druhého neznamená stavět se kriticky vůči jeho slovům, pokud hlásá bludy, anebo vůči jeho jednání, pokud nemravně žije a nemravnost hájí.
     - Hřešit souzením druhého neznamená, že neřeknu: „Co tvrdíš je lež,“ anebo „Co děláš, je zlé“.
     - Hřešit souzením znamená pouze ztotožnit bludaře s bludem, hříšníka s hříchem („Jsi lhář.“ „Jsi zlý.“).
     Do nejvnitřnější svatyně, do cizího svědomí nevidíme, a je opovážlivostí hrát si na soudce skrytých skutečností. Ale slova slyšíme, skutky vidíme – a ty soudit smíme, někdy dokonce musíme. Lze se totiž ohánět „neposuzováním“ a vydávat takový postoj za ctnost – za zdrženlivost v soudech –, zatímco   VE  SKUTEČNOSTI  JDE   jen o zástěrku pro  VLAŽNOST  NEBO  ZBABĚLOST. Jsou chvíle, kdy je hříchem neozvat se, odvrátit zrak, nevyjádřit se, abych se náhodou nenamočil, abych neodhalil nitro, neučinil se zranitelným. Oháníme se pak evangelijními slovy o neposuzování, ale zapomínáme, že ta se netýkají skutků a slov, nýbrž lidí.
     Pokud jde o člověka: „Kdo jsem já, abych soudil.“ Pokud jde o člověka, pak pamatuji, že   PASTÝŘ,  KTERÝ  SE  STAL  VLKEM,  je především zatoulanou ovcí, jež potřebuje pomoc. Pokud však jde o skutky a slova, pak nesoudit znamená propadnout ochablosti rozumu a lhostejnosti vůle. Kristus, který nás varuje před odsuzováním, nás také povzbuzuje k jasnému mluvení. Vaše slova ať jsou „ano, ano“ – „ne, ne“.
     V  ZÁPLAVĚ  PLANÉHO  ŘEČNĚNÍ  JE  KŘESŤAN,  A  ZVLÁŠTĚ  PASTÝŘ,  POVOLÁN  K  MLUVENÍ  BEZ  MLŽENÍ!   Je povolán říkat: „Toto je hřích a toto je blud.“
     Při tom všem je však zároveň třeba se pečlivě ptát, kdy jsem skutečně k mluvení povolán a zda se mě věc, k níž se chci vyjádřit, týká. Zkušení mají k dispozici vnitřní dar rozlišování. My ostatní se zde neobejdeme bez kvalitního duchovního vedení. Existuje totiž i neřest protikladná lhostejnosti – a tou je  VŠETEČNOST,   jíž propadají lenivé, jalové duše,  KTERÉ  SE  O  NIC  NESTARAJÍ  TOLIK  JAKO  O  ZKOUMÁNÍ  ŽIVOTA  TĚCH  DRUHÝCH.   „Starej se o sebe,“ poradil anděl svatému Antonínovi. Ale když došlo v Alexandrii k ariánské krizi, šel Antonín hájit pravdu proti bludu i s nasazením vlastního života. Ochota o pravdě svědčit, ochota odsoudit nepravost – a ukázat při tom i na konkrétního člověka, který ji hlásá nebo koná, tedy není tím souzením, které Ježíš tak odsuzoval.
     AVŠAK   SMRTÍCÍ  SOUCIT  DNES  SVAZUJE  ÚSTA  TĚM,  KDO  MAJÍ  MLUVIT!
   - Skutečný soucit by měl podobu pravdivého slova, které se zařízne do hříšníkovy duše (srov. Sk 2,36–37).  Skutečný soucit by nepřikrýval zhoubné rány laskavostí, ale  OTEVÍRAL  BY  JE  LÁSKOU  K  UZDRAVENÍ.
      Nestydatí nepotřebují empatické přitakávání a pochlebování, nýbrž  POBÍDKU  K  POKÁNÍ.   Nestačí se přitom za hlasatele zkaženosti pouze modlit, je třeba pravdu vyznávat i slovem.  ZVLÁŠTĚ  PASTÝŘI  JSOU  POVOLÁNI  K  PROMLOUVÁNÍ!  Horlivci sice někdy nechávají polemice vyrůst z vlastní pýchy, hájí pravdu bez lásky, a proto jejich zápas nepřinese plody, avšak jsou i zbožní, kteří propadají extrému opačnému: znají sílu ticha, ale ne sílu slova, neodváží se činu. Nicméně zvláště v této době velkých duchovních zmatků máme povinnost bez vytáček vydávat svědectví pravdě. Naslouchat je důležité, ale naslouchat nestačí.  NESTAČÍ  HOSPODINU  JEN  NASTAVOVAT  UCHO,  JE  TAKÉ  TŘEBA  POZVEDAT  HLAS  V  JEHO  JMÉNU!!!   Vede-li se zápas mezi apoštolskou tradicí a duchem doby, ale pastýř se ohradí: „Kdo jsem já, abych měl názor?“, pak svému stádci neslouží. Hledí na to, jak se na téže louce pasou s ovcemi i vlci. Laskavě přihlíží, nikoho nesoudí, nestranně naslouchá. A zatím teče krev.....
   (Převzato z RC MONITOR - 1/2017)

           DANILO QUINTO CHIESA: CO  PŘINESE  NOVÝ  KONCIL?
    "Říkám to se vší pokorou a vědomím před Bohem: Nemodlím se za synodu. Nevěřím ani v nejmenším v duchovní a nadpřirozenou povahu této synody. Jsem přesvědčen, že  BŮH  NEMÁ  O  NI  NAPROSTO  ŽÁDNÝ  ZÁJEM  A  JE  ZNECHUCEN  VŠEMI  "DISKUZEMI",   které se předem hlásí k otázkám o svátosti manželství, homosexualitě, milostných vztazích mezi osobami stejného pohlaví nebo o sexualitě a odpovědném rodičovství. To jsou všechno diskuze, které si vyžádal a jimiž se naparuje Satan, který se kochá svou mocí stále velmi zdatnou, chvástající se a třpytivou.  
    S  NÍM  BY  SE  MĚLI  MĚŘIT  SYNODNÍ  OTCOVÉ  A  NIKOLIV  MEZI  SEBOU!   Není potřeba pěstovat žádnou dialektiku, rozvíjet dialog a šlechtit  TOLERANCI.
     Srdce všech pokušení, kterým byl Ježíš podroben na poušti, spočívá ve dvou prvcích: aby opustil cestu, kterou mu vyznačil jeho Otec, a nastoupil na cesty jednodušší a snadnější (přitažlivé pro tělo, s nadějí na slávu, ambice a moc) aby zneužil Boha k světským cílům. Nečistá »modernost« před dvěma tisíci lety navrhovala Člověku – Bohu stejné věci, jaké dnes nečistá modernost nabízí současným lidem.
     BYL  TO  SATAN,  KTERÝ  SVEDL  KONCILNÍ  CÍRKEV,  ABY  SE  SKLONILA  PŘED  SVĚTEM,   aby se snažila zavděčit se mu,  ABY  pochopila,  OSPRAVEDLNILA  A  PŘIJALA  JEHO  "PRÁVA"  a současně přestala rozvíjet svou základní roli, prorockou roli:  HLÁSÁNÍ  PRAVDY  A  SPÁSY!  »DIALOG« – slovo, které v Písmu svatém vůbec neexistuje – se rozvíjí se světem, který  JE  V  PODRUČÍ  MOCNOSTI  TEMNOT!   »BOŽÍ  MILOSRDENSTVÍ«,  tak jak ho církev dnes šíří a propaguje,  SE  STÁVÁ  NÁSTROJEM  ZKÁZY  A  HŘÍCHU,  počínaje oním »prvotním«, který je chápán a »prožíván« pouze jako  SYMBOLICKÝ   FAKT až k dimenzím, ve kterých se ocitne duše po smrti:  PEKLO,  OČISTEC  A  NEBE  JSOU  SKUTEČNOSTI  O  KTERÝCH  SE  NEMLUVÍ,  PROTOŽE  SE  V  NĚCO  TAKOVÉHO  UŽ  NEVĚŘÍ!  Rozlišování mezi dobrem a zlem  SE  PŘENECHÁVÁ  DOBRÉ  VŮLI  JEDNOTLIVCE,   který prý má jen jedno jediné omezení: »svědomí«, které se chápe jako nezávislé na Stvořiteli a jeho zákonu a má stejnou hodnotu jako mrva.
     Evangelium se nehlásá a  NEPOŽADUJE  SE  ÚČAST  NA  KRISTOVĚ  KŘÍŽI.  Ekumenismus si od počátku počíná,  JAKOBY   Jedna, Svatá, Apoštolská Římská  CÍRKEV  BYLA  jakýmsi jiným  DRUHEM  NÁBOŽENSTVÍ  VE  JMÉNU  POZEMSKÉHO  ŠTĚSÍ  a pokoje,  O  JAKÉM  NENÍ  V  PÍSMU,   v Magisteriu   A  NAUCE  CÍRKVE  ZA  DVA  TISÍCE  LET  JEJÍCH  DĚJIN  ANI  ZMÍNKY!   Kdyby si tak počínali první křesťané,  JISTĚ  BY  SE  VYHNULI  VEŠKERÉMU  MUČEDNICTVÍ,   ale  KŘESŤANSTVÍ  BY  také  UŽ  ani  NEEXISTOVALO!
    V  TÉTO  historické  DOBĚ,  TAK  PROHNILÉ  A  NESTOUDNÉ,   v jejímž průběhu  BOŽÍ  NEPŘÍTEL  ZAHÁJIL  bezprecedentní   Ú T O K,   ABY  OPANOVAL  CELÉ  LIDSTVO,   mají ti, které Ježíš nazývá svými přáteli, protože milují jeho Otce, jedinou cestu, po které mohou jít: tu, kterou Ježíš vykonal v Jeruzalémě a která ho dovedla až na Golgotu.  JEN  NA  KŘÍŽ  MAJÍ  UPŘÍT  SVŮJ  POHLED,    JEN  PŘED  KŘÍŽEM  MAJÍ  PADNOUT  NA  KOLENA.  NIKOLIV  PŘED  LIDMI!   Na prvním místě je nutno milovat Kříž. Je-li tato láska vyjádřena ve své plnosti, teprve pak se mohou milovat také lidé. Jen onen Kříž sdílený ve formující misce utrpení a odevzdanosti do jeho vůle, může poskytnout nekonečnou radost. Může osušit všechny slzy, přetvořit je na perly lásky k bližním Taková je síla Pravdy, která hýbe světem a živí ho. Je to tělo ukřižovaného Ježíše.  ON  NÁS  NA  KŘÍŽI  UČIL  PRAVDĚ,  naučil nás,  JAK  MÁME JEDNAT:  jen dokonalé následování Krista posvěcuje náš život a činí ho plným a důstojným.
     Synodní otcové nechť se dobře rozpomenou jen na tato Ježíšova slova:  KDO  NENÍ  SE  MNOU,  JE  PROTI  MNĚ   a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje (Mt 12,30)
 (Danilo Quinto Chiesa e post concilio)

                           ŠPATNÝ  STROM  PŘINÁŠÍ  SVÉ  PLODY!

    Tak jako nespadl z nebe manévr se „stěhováním národů“, tak nespadlo z nebe  DIVADLO  TZV.  BISKUPSKÉ  SYNODY.  Jsou to ve skutečnosti články dlouhodobého procesu  PŘÍPRAVY  A  NASTOLENÍ  NOVÉHO  SVĚTOVÉHO  ŘÁDU.  Ale ani tento konkrétní dlouho připravovaný projekt není tou rozhodující a základní strukturou. Všichni jeho skrytí i zjevní projektanti, stratégové a mocnáři, ať jsou si toho vědomi nebo ne,  JSOU  JEN  LOUTKAMI   hlavního aktéra s více než výmluvným jménem: ANTIKRIST !  Cílem všech počinů tohoto vyzývavého a pyšného Božího Nepřítele je zničení jeho církve a uvržení světa do časného i věčného neštěstí. O katastrofách, z nich jedna vyšla najevo v „SYNODĚ“,  BYLO  ROZHODNUTO  UŽ  PŘED  PADESÁTI  LETY!
     V posledním roce se část církve polekala, že přece není možno jednat proti 6. a 9. Božímu přikázání. Ale Desatero začíná Prvním přikázáním, které koncil zradil již před půl stoletím  ve svých dokumentech a především ve své „ekumenické“ praxi.
     Všechen zmatek v církvi není pouhou náhodou, ale Satanovým záměrem a je jeho živnou půdou a prostředím jako voda pro ryby. Synodní zmatek si nemůžeme vykládat jako nějaký vnitrocírkevní boj nebo spor. Je to vývoj podporovaný a praktikovaný   VNITROCÍRKEVNÍ  „PÁTOU  KOLONOU“  Nepřítele.
     K jeho nejvýznamnějším pomocníkům a nástrojům patří kromě zmatku také falešní proroci: tedy falešní kněží, falešní biskupové,  FALEŠNÍ  PRELÁTI  A  PAPEŽOVÉ  a jejich falešná shromáždění. Tedy ona garnitura, před kterou nás Pán výslovně varoval a jasně určil jejich rozlišovací znamení. Pán nikde nemluví o dobrých pastýřích, kteří k nám přicházejí ve vlčím rouchu, ale  O  VLCÍCH  ODĚNÝCH  ROUCHEM  BERÁNČÍM.   A především: "POZNÁTE  JE  PODLE  JEJICH  OVOCE".
     JE  proto  TŘEBA  SE  ZNOVU  VRACET  K  VAROVÁNÍM  A  VÝSTRAHÁM,  KTERÉ  UŽ  DÁVNO  ZAZNĚLY,  ALE  KTERÉ  MNOHÝM  PŘIPADALY  JAKO  POUHÉ  FANTAZIE!   Svolavatel Druhého vatikánského koncilu papež Roncalli hrdě hlásal, že to bude koncil zcela jiný než všechny předchozí. V této věci je mu třeba přiznat pravdu. Na rozdíl od předchozích byl to koncil výrazně jiný a zatím ojedinělý v tom, že nepřinesl církvi světlo, ale  UVRHL  JI  DO  ZMATKU  a nevýslovné tmy. Tento  PSEUDOKONCIL  SE  VYZNAMENAL  TÍM,  ŽE  PODVRATNÉ  BLUDY  A  IDEOLOGIE,   které dosud vyzrávaly pod povrchem,  POVZNESL  NA  OFICIÁLNÍ  NAUKU  CÍRKVE.  Principy modernismu se staly oficiální součástí nauky i praxe se všemi zhoubnými důsledky.
    Místo jasné perspektivy, jednoty, horlivosti, růstu a svatosti se rozhostily a hromadí spory a rozbroje, zmatek nad zmatek, laxnost, zvůle, stupňující se odpadlictví a co horšího, hřích na hřích, a to hříchy nejohavnějšího druhu odshora až dolů.
    1. Trvalý   úpadek katolické církve zcela evidentně a jednoznačně nejvýrazněji nastoupil a šíří se přesně z těch zemí, kde po skončení koncilu působili jeho stěžejní protagonisté: tedy v Holandsku, Belgii, Francii, německy mluvících zemích a místech jejich vlivu, kde v současné době dělá staleté křesťanství místo suverénnímu,   agresivnímu a rafinovanému bezbožectví. To, co mělo být zúrodněním Roncalliho „optimismu“, projevilo se naopak jako výsledek Satanova úspěšného a dlouho chystaného projektu.
    2. To, co koncilní a pokoncilní KARDINÁLOVÉ způsobili, představuje ve skutečnosti odzbrojení církve a její sebepodrobení diktátu svých úhlavních nepřátel, včetně klanění se Satanu a modlám. Plány a agendy zednářské mafie nejsou nic nového ani udivujícího.  CO  JE  ŠOKUJÍCÍ,  JE  FRANTIŠKOVA  HORLIVÁ  A  PŘEKOTNÁ  SPOLUPRÁCE  S  PŘEDÁKY  TOHOTO  SVĚTA  NA  ZNIČENÍ  CÍRKVE.
    3. Při všem poklonkování pokoncilní církve pohanům a nevěrcům a „odpadlým souvěrcům“ nikdy nebylo ve světě tolik výslovné a velmi aktivní a ostentativní nenávisti k Ježíši Kristu a jeho církvi jako nyní.
    4.Tato nenávist bují i UVNITŘ  SAMOTNÉ  CÍRKVE,  kde  ZDOMÁCNĚLA  JAKO  DESPEKT   a nesnášenlivost   KE  SVÉ  VLASTNÍ  MINULOSTI  A  JEJÍM  NEJVZÁCNĚJŠÍM  DUCHOVNÍM  POKLADŮM!  Stává se z ní přesně taková církev, jakou ďábel potřebuje: církev, která si hrdě namlouvá, že je církví lepší než kdykoliv předtím,  A  ZATÍM  SE  STALA  FALEŠNOU  CÍRKVÍ!
     5. „Komunismus“, který nebyl, není a nebude nic jiného než zvrácený řád a rouhavý výsměch Bohu, prožívá svou renezanci. Povzbuzen a požehnán mlčením koncilu a zbaven všech „zdí“ pokračuje v novém střihu ve své plánované expanzi za spoluúčasti falešné církve. To s jeho „sociální revolucí“ opřenou o materialistický „vědecký“ ateismus, vyrazily již před sto lety do světa potraty, rozvody, feminismus a liberalismus jako revoluční „výdobytky“ ve znamení srpu a kladiva.
      6. Stále rostoucí krize současného světa je přesným odrazem krize falešné církve, která přestala být majákem Ježíšova evangelia, pravdy a spravedlnosti. Je to Boží odpověď na její  TROUFALOST,  S  JAKOU  NA  MÍSTO  BOHA  POSTAVILA  ČLOVĚKA!
     Jediné klima má být starostí Kristovy církve a její hlavy: a to je klima Božího království na zemi. Ale toto království pustne a dům na dům padá, protože je rozděleno a zbaveno svých základů. Stav kněží směřuje k vymření. Přibývá diecézí, které vyhlašují bankroty nejen finanční, ale především duchovní. Boží chrámy jsou na prodej a staly se shromaždištěm zapřisáhlých Božích nepřátel. S těmi se hlava církve  bratříčkuje a líbá, naopak rozhání pravověrné Boží služebníky, kteří usilují o pravou zbožnost a horlivost!  NEJVYŠŠÍ  PASTÝŘ  PASE  SÁM  SEBE  a  většina jeho ovcí si  POCHVALUJE  VOLNOST   nových časů  a  NOVÝCH  MRAVŮ   a  těší se na další uvolňování od „středověkých pout“.  JE  TO  NÁHODA,  ŽE  SE  MU  UŽ  DVAKRÁT  ZLOMILA  JEHO  "PASTÝŘSKÁ  HŮL"?
     Tak se naplňují se slova Žalmisty : "Můj národ na můj hlas nedbá, ať jsou tedy dále zarytí srdcem. Jen ať si dělají podle svého! Můj lid mě neposlouchá? Nechám je, ať si žijí podle svých nápadů." Kdo che žít podle vlastních nápadů, musí ovšem počítat s tím, že ti druzí mají také vlastní nápady. Někdy velice nepříjemné!
    To, co se děje, a to, co se teprve bude dít, je ve skutečnosti Boží dopuštění jakožto odpověď na tyto bláhové lidské rouhavé nápady a koncilní provokace: o »JEDNOM SPOLEČNÉM BOHU«, o »JEDNOTĚ V RŮZNOSTI A MNOHOSTI«, o »SVOBODĚ NÁBOŽENSTVÍ« či »SVOBODĚ SVĚDOMÍ« atd.. Stručně řečeno, církev před padesáti lety oficiálně přesedlala   NA   KULT ČLOVĚKA: Ten se ujal vlády a bude i nadále vládnout železným prutem bez Boží milosti a bez vedení Ducha Svatého
     Jakákoliv náprava je vyloučena, dokud nebude veřejně přiznáno,  ŽE  II.  VATIKÁNSKÝ  KONCIL  ZAVEDL  CÍRKEV  NA  SCESTÍ  A  UVRHL  JI  DO  NEVÝSLOVNÉHO  ZMATKU!
    Ve světle těchto skutečností stojí zato vrátit se k textům, jejichž obsah se ještě před lety mohl někomu  zdát neuvěřitelný:  Prorocký dopis biskupa Sigauda:  Co zůstal církvi  a světu dlužen II. vatikánský koncil.
  (Pramen dokumentu: Acta et Documenta Concilio Oecumenico Vaticano II., Vatican 1961, s. 180.)

Co zůstal církvi  a světu dlužen II. vatikánský koncil/     

Vaše Eminence,

píši Vám tento dopis v poslušnosti k Vašemu dopisu z 18. června, v němž mě žádáte o můj názor ohledně toho, které záležitosti by měly být projednány na blížícím se ekumenickém koncilu.

Představím Vám s pokorou a skromností jisté body, které jsou pro mě velice důležité, aniž bych však kohokoliv obviňoval nebo aniž bych kritizoval své představené.

Nebudu nadnášet dogmatické nebo právní otázky, protože tak již jistě učinili jiní biskupové. Otevřu některé praktické otázky, které jsou pro budoucnost Církve zásadní a laskavě Vás prosím, abyste je zvážil.

ÚVOD

Když uvážím současný katolický život ve své zemi a v jiných částech světa, vidím mnoho věcí, které jsou známkou života a které jsou jistě zdrojem útěchy pro každou duši, která miluje Církev Kristovu. Vidím však také jisté známky, které vyvolávají velké obavy. Jsou tak vážné, že si myslím. že by se měly vzít v potaz v rámci předpřípravné papežské komise k ekumenickému koncilu a poté také samotným koncilem.

Vidím, že zásady a duch toho, co nazýváme revolucí, pronikají mezi klérus a křesťanský lid, stejně jako v minulosti pronikaly zásady, nauka, duch a láska pohanství do středověké společnosti, což vyvrcholilo pseudoreformou.

Mnozí v kléru již nerozlišují omyly revoluce a neodporují jim. Jiným se revoluce líbí jako ideální cíl, propagují ji, spolupracují s ní, pronásledují a zle hovoří o protivnících revoluce a ztěžují jejich apoštolát. Velmi mnoho pastýřů mlčí. Další přijímají omyly a ducha revoluce a tohoto ducha otevřeně či skrytě podporují. Ti, kteří proti těmto omylům bojují, trpí pronásledováním ze strany svých kolegů a jsou označováni za „integristy“.

Ze seminářů přicházejí seminaristé naplnění ideály revoluce, dokonce i ti ze svatého města Říma samotného. Nazývají se „maritainovci“, „učedníci Teilharda de Chardina“, „katoličtí socialisti“ a „evolucionisti“. Kněz, který bojuje proti revoluci, je zřídka jmenován biskupem; ti, kteří ji však podporují, jsou jimi jmenováni často.

Dle mého názoru by Církev měla ve světě zorganizovat systematický boj proti této revoluci. Nevím, zda k tomu dojde, revolucionáři sami však nečiní jinak. Příkladem této organizované a systematické práce je celosvětové, souběžné a jednotné zrození křesťanské demokracie mezi mnoha národy okamžitě po hrozné válce. Jed prostupuje všechny země. Lidé svolávají srazy, vytvářejí „internacionálu“ a všude užívají stejný slogan, konkrétně, že musíme udělat revoluci, než tak učiní ti druzí. Díky souhlasu katolíků se revoluce udržuje při životě. Dle mého skromného názoru, má-li koncil vytvořit nějaký prospěšný vliv, musí prvně zvážit stav Církve, která, jak pronesl papež Pius XII. k mladým lidem v Itálii, trpí svůj Velký pátek, je ponechávána bez obrany svým nepřátelům. Člověk si musí uvědomit, že se zde všude odvíjí boj na život a na smrt proti Církvi, člověk musí rozpoznat nepřítele, rozpoznat jeho strategii války a jeho taktiku, jasně prozkoumat jeho logiku a dynamiku tak, abychom mohli s jistotou pochopit každý jednotlivý boj v této válce a abychom mohli bezpečně organizovat a řídit svou opozici.

I.  NÁŠ NEPŘÍTEL

Neúnavný nepřítel Církve a katolické společnosti vytrvává v smrtelném boji nyní již po šest století. Pomalým a systematickým  postupem vpřed svrhnul a zničil taktřka vše z katolického řádu, tj. Boží město a pokusil se na jeho místě vybudovat město člověka. Má jméno „revoluce“.

Co chce?

Vybudovat řád lidského života, společnost a lidstvo, která postrádá Boha, bez Církve, bez Krista našeho Pána, bez Zjevení, výhradně na lidském rozumu, na smyslovosti, hamižnosti a pýše. Aby toho bylo dosaženo, je potřeba strhnout a zničit věci radikálně a zaujmout místo Církve. Tento nepřítel je dnes velmi aktivní, protože si je jistý svým vítězstvím v nadcházejících letech. A přesto mnozí katoličtí pastýři tyto úvahy odmítají s opovržením a s tolika ideály, které přicházejí ze špatné představivosti. Jednají jako obyvatelé Konstantinopole v letech předcházejících pohromě: slepí lidé, kteří nechtějí vidět nebezpečí.

ZEDNÁŘSKÁ SEKTA

Oči celého koncilu by se měly obrátit k této sektě. Stále jsou platná slova Nejvyšších pontifiků, kteří prohlašovali, že filozofie této sekty je protikladná ke Zjevení, a kteří ji pranýřovali jako ústřední zbraň v nesmiřitelné válce proti katolické společnosti. Po dvou stoletích můžeme sledovat výsledky toho, co papež Klement XII. označil jako program této sekty. Některé části tohoto programu stále nenastaly, jsou však v současnosti prosazovány s velkou inteligencí, zvráceností, energií a logikou a naplní se ve svižném tempu. Jen málo nyní chybí k vybudování města člověka. Kolik let bude Církvi poskytnuto než „se setká s králi země“? Kolik let potrvá, než bude na svět a věřící uvalen nový světový řád?

Rád bych, abyste si všimli velice závažného důkazu, který prokazuje celosvětové spiknutí proti katolickému řádu a jeho přicházejícímu vítězství, dokud Bůh zázrakem nezachrání Církev a nepřipraví takový zázrak skrze naší neúnavnou práci. Je to jednodolarová bankovka Spojených států amerických.

Co vidíme, když se zblízka podíváme na tento malý kousek papíru?

/Cmd+V

V kruhu na levé straně vidíme pyramidu, která je vystavěná na rozlehlé pustině. Kameny z nichž se skládá jsou opracované a krychlové. Význam těchto symbolů je podán v nápise, která v latině říká: „Nový světový řád“. Tato pyramida označuje nové lidstvo, které se skládá z lidí, kteří jsou ctěni zednáři. Tito lidé stvoření Bohem jsou přetvořeni Velkým architektem všehomíra. Základna pyramidy označuje založení tohoto nového světového řádu v roce 1776, což je rok zrození USA.

USA je proto základnou toho nového zednářského lidstva. V pyramidě ještě chybí několik kamenů. Nový světový řád ještě není úplný, ale takřka úplný. Mezitím bude dílo jistě dokončeno, protože na vrcholu pyramidy je napsáno „Bůh“, což neznamená Otec Ježíše Krista, který je Stvořitelem, ale gnostického boha, architekta, který je reprezentován okem umístěným v trojúhelníku. Jsme zcela ve sféře gnostického manichejského dualismu, který je teologickou základnou zednářské sekty. Tento „Bůh“ schvaluje jejich podnikání, jak lze číst na vrcholu pyramidy; oceňuje jejich dílo, schvaluje ho a souhlasí s ním.

Toto podobenství je docela jasné, dokonce víc, než je třeba. Pro nás byl nový světový řád založen Naším Páne Ježíšem Kristem před 1959 lety [dopis je z roku 1959 – pozn. překl]. Dotyčný nový řád započal v roce 1776 a je stavbou, která je protikladná ke stvořené přírodě. Tento řád se brzy naplní.

Tato otázka je pro Církev otázkou životní důležitosti. Zednářský řád je v opozici vůči katolickému řádu. Velmi brzy bude zednářský řád zahrnovat všechno lidstvo. A přesto jej mnozí katoličtí biskupové a kněží nevidí a velké množství z nich mlčí.

Od Lva XIII. nejsou žádné nové encykliky o této sektě. Co se o ní říká na univerzitách a v seminářích? Co se o této velice závažné otázce říká v sociologii? V celosvětovém i národním vedení Církve se tento problém často ignoruje: je to jako by bylo uzavřeno příměří. Ve studiu a diskuzích kněží se nehovoří o žádné otázce jejich programu, jejich metod, systému celé zednářské sociologie, jejich cíli, prostředcích, taktice a strategii. Co víc, P. Berthelot, francouzský jezuita, napsal knihu o možnosti spolupráce mezi Církví a touto sektou!

Nebezpečí je velmi naléhavé. Argentinští biskupové to vycítili a vyzvali své věřící k protestu. V Brazílii existují známky nadcházející bitvy.

KOMUNISMUS

Komunismus je dalším nepřítelem katolické Církve. Zednářská sekta shromažďuje „buržoazii“, komunisti shromažďují „proletariát“. Cílem každé ze skupin je totéž: socialistická společnost, racionalistická, bez Boha a bez Krista. Tato dvě hnutí mají jedno společné vedení: mezinárodní Židovstvo.

MEZINÁRODNÍ ŽIDOVSTVO (ILUMINÁTI!)

Odsuzujeme veškeré pronásledování Židů pro jejich náboženství nebo z etnických důvodů. Církev je proti „antisemitismu."  Církev však nemůže ignorovat fakta z minulosti a jasná ujištění mezinárodního Židovstva. Vůdci tohoto Židovstva po staletí metodicky a s neutuchající nenávistí vůči katolickému jménu  KONSPIROVALI  ZA  ZNIČENÍ  KATOLICKÉHO  ŘÁDU   a za vybudování  SVĚTOVÉ  ŽIDOVSKÉ  CÍRKVE.   To hájí zednářská sekta i komunisté.

Finance, média a mezinárodní politici jsou z větší části v rukách Židů. Ačkoliv jsou Židi největšími kapitalisty a měli by z tohoto důvodu být největšími odpůrci Rusů a komunistů, nebojí se jich, ale naopak jim pomáhají zvítězit. Ti, kteří odhalili atomová tajemství USA, byli: Fuchs, Golds, Gringlass a Rosenberg – všichni Židi. Zakladatelé komunismu byli Židi. Oni jsou podporovateli, organizátory a bankéři.

To je realita. Mělo by to pěstovat nenávist? Ne! Ale s bdělostí a prozíravostí bychom měli zahájit systematický a metodický odpor vůči stejně tak systematickému a metodickému útoku „nepřítele člověka“, jehož tajnou zbraní je „esence farizeů, kterou je pokrytectví“.

REVOLUCE

Mezinárodní judaismus chce radikálně porazit křesťanství a být jeho náhražkou. Jeho hlavními vojsky jsou zednářství a komunismus. Tento postup revoluce započal na konci středověku, rozvíjel se za pomoci pohanské renesance, postoupil vpřed mílovými kroky s reformací, zničil politickou a společenskou základnu Církve Francouzskou revolucí, pokusil se svrhnout Svatý stolec útokem na Papežské státy, vyprázdnil zdroje Církve u příležitosti sekularizace majetků řeholních řádů a diecézí, byl příčinou velice vážné vnitřní krize s postupem modernismu a nakonec s komunismem vynalezl rozhodný nástroj k vymazání jména křesťanství ze samotné tváře země.

Obrovská moc revoluce pochází z chytrého využívání lidských vášní. Komunismus vytvořil z revoluce vědu a jejími základními zbraněmi jsou nespoutané lidské vášně, které jsou metodicky nabuzovány.

Revoluce využívá dvě neřesti, jejichž prostřednictvím chce zničit katolickou společnost a stejně tak i vybudovat ateistickou společnost: smyslnost a pýchu. Nezřízené a divoké vášně jsou vědecky zaměřovány ke konečnému cíli, podléhají železné disciplíně svých vůdců, aby zcela zničily Boží město a vybudovaly město člověka. Podrobují se totální tyranii, tolerují bídu za účelem vybudování řádu Antikrista.

Jistá ústřední vláda řídí celý ten proces s energií a velkou chytrostí: to je lidský pohon, který je nástrojem samotného Satana.

To, co se nazývalo „pravicovou politikou“ jako je fašismus a nacionální socialismus, mělo ve skutečnosti bojovat proti Kristově Církvi.

II. KATOLICKÝ BOJ PROTI TOMUTO NEPŘÍTELI

URČITÉ ZÁSADY:

Odsouzení zvrácených nauk je velice nutné, ale nikoliv dostatečné. Odsudky v boji proti protestantismu, jansenismu, modernismu a komunismu nejsou nedostatečné. Vydaly velmi dobrý výsledek. Některé však přišly příliš pozdě.

Co je skutečně nezbytné, je organizovaný boj proti těmto omylům, proti těmto původcům a prosazovatelům omylu. Tento druh organizovaného boje, jako dobře řízená a metodická armáda, se dnes zjednodušil díky pokročilým prostředkům komunikace se Svatým stolcem. Nyní existuje nedostatek organizace odporu proti idejím a osobám, protože ani klérus, ani řeholní řády, ani školy, ani laici systematicky do tohoto boje nevstupují.

Tento organizovaný boj musí také bojovat proti skrytému působení revoluce spolu s omyly a duchem, které jsou jí prosazovány. Obecně existují dva druhy skrývání:

Názory, které jsou logickým důsledkem omylů, nebo psychologickým vyjádřením mylných principů, vztažené na konkrétní oblast.

Idea může být představena takovým způsobem, že si špatně informovaní věřící neumí uvědomit zlovolnost, která leží pod povrchem této nauky.

Ačkoliv věřící nemusejí pochopit zlovolnost mylné nauky, mají sklon udržet si latentním, ale účinným způsobem její zvrácené principy a jsou postupně nevědomky pronikáni principem a duchem této revoluce.

SYLLABUS PAPEŽE PIA X.

Syllabus [česky zde] je příhodným seznamem škodlivých omylů naší doby a je naprosto aktuální. Musí být však doplněn:

O nové omyly naší doby.

Praktickou organizací pro boj proti takovým omylům a proti jejich obhájcům vně i uvnitř Církve.

Zdá se mi, že tento praktický a organizovaný boj chybí. Obhájci omylů a tohoto ducha, kteří jím [Syllabem] byli odsouzeni, jsou v Církvi povyšováni na odpovědné posty.

V seminářích naleznete učitele, kteří šíří omyly a kteří jsou naplněni láskou k revoluci. Jsou povyšováni kněží, kteří v tomto boji zůstávají neutrální. Ti, kteří otevřeně bojují proti revoluci, jsou zbavováni svých odpovědných funkcí. Často trpí pronásledováním a zakazuje se jim hovořit. Pastýři nevyhánějí vlky ze svého stáda a psům brání štěkat. Již jsem nalezl jednu takovou obludnost tohoto druhu: „Já jsem maritainistický kněz“, „Já jsem maritainistický biskup“.

Do nového Syllabu se musí přidat omyly socialismu. Podobně i omyly Marca Sangniera ze Sillonu; stejně tak i společenská hereze Maritaina. Modloslužba demokracie; modla křesťanské demokracie; omyly v liturgii; omyly kněžství laického lidu u Katolické akční skupiny. Omyly ohledně poslušnosti a řeholních slibů; omyly komunismu a omyly ohledně vlastnictví, omyly týkající se panteistického a univerzálního evolucionismu.

III. STRATEGIE TROJSKÉHO KONĚ

NAUKA O MENŠÍM ZLU

Mezi velmi mnoha formami, jimiž revoluce podloudně proniká do pevnosti Církve, je taktika nazývaná „menší zlo“. Ta se dá srovnat s proslulým koněm, který byl použit k dobytí Tróje.

Katolická nauka učí: nemůžeme-li se vyhnout tomu, aby se nějaké zlo stalo, můžeme si zvolit některé menší zlo, abychom se vyhnuli většímu zlu, za podmínky, že my sami přímo nějaké zlo nespácháme.

Oni si myslí, že určité menší zlo je nutně malým zlem, proti němuž by nebyl boj odůvodněný.

Velmi mnoho katolíků a dokonce i kněží je tohoto názoru, že bojovat by znamenalo činit újmu Církvi, jako by Církev sama svou povahou nebyla bojovná. Z tohoto důvodu umožňují, aby se dělo zlo, aniž by se proti němu bojovalo, pod záminkou obezřetnosti, lásky a apoštolské pružnosti a ohebnosti.

Neuvědomují si, že zlo, dokonce i menší zlo, je vždy zlem, a proto se ho nesnaží omezit nebo potlačit. Každodenně žijí s tímto „menším zlem“ a tak zapomínají na větší dobro, vůči němuž je to v protikladu. Užíváním „antiteze“ zapomínají na „tezi“ a nakonec začnou mít rádi zlo jako něco normálního a odmítají to, co je dobré, jako něco strašného. Například odluka Církve a státu; a to že se mezi katolíky povolí

Zde jsou druhé tajné dveře, jimiž nepřítel proniká do katolické pevnosti. Křehkost díky vrozené lidské smyslovosti štědře poskytuje stálé pokušení, abychom se přizpůsobovali světu. Musíme si pamatovat, že boj člověka proti tělu a krvi nikdy nekončí, a ani boj proti Knížeti temnot. Každý den evangelium vyhlašuje „abneget semetipsum“ [zapři sám sebe – pozn. překl.]. Některé zásady musí být znovu silně vštěpovány do myšlení katolíků, dokonce i v kléru.

S ohledem na zásady není možné žádné přizpůsobení. Musíme trvat na tomto tvrzení, protože pak věřící pochopí, že existuje nutný protiklad mezi světem a Církví. Je-li „dnešní“ svět více pohanský než zbožný, nemohou se katolíci z tohoto důvodu „modernizovat“.

Dokonce i když jsou zásady zajištěny, přizpůsobování se světu může být pro katolickou věc škodlivé, konkrétně, když to znamená žádostivost lidské křehkosti vůči zlu skrze pohoršení. Nějaký jednotlivec, aniž by hřešil, může být zvyklý chodit do kasina, avšak většina lidí, kteří tam chodí často, nemůže zůstat čistá od hříchu.

Není nutně zlem, když se protivník rozzlobí kvůli absenci přizpůsobení, právě naopak, mohlo by to být velkým dobrem. Kristus Náš Pán tak učinil. Válka se nerozpoutá a vítězství nedobude bez rozsáhlého požáru. Protistrana může skrze nějaký druh instinktu vnímat, co je pro Církev příznivé a co pro revoluci škodlivé a podporuje to s obtížemi. Tento strach urazit protivníky předem, předpokládá, že jednají v dobré víře a nesmí se tím nechat znepokojit. Tito katolíci si myslí, že nekatolíci žijí v pouhém rozumovém omylu a to tak, že kdyby jim jen byla představena katolická pravda přátelským způsobem, okamžitě konvertují ke katolické víře. Věří také, že všechny polemiky jsou špatné a že energie a vážnost, se kterou Církev hájí víru, překáží obrácení jednotlivců.

SPOLUPRÁCE S NEKATOLÍKY

Všeobecná spolupráce s nekatolíky v obecných věcech má vážné důsledky pro katolickou věc. Není pochyb, že v některém konkrétním případě a za zřetelně vymezeným cílem, může Církev získat z takové spolupráce nějaké dobro. Obecně však skutečná spolupráce není možná, protože zásady, cíle a duch jsou příliš protikladné. Výsledkem těchto kontaktů je to, že nekatolíci se naučí málo a katolíci ztratí mnoho.

DOBRÁ VÍRA

Mnohé zlo vstupuje do katolického tábora kvůli mýtu o dobré víře, zvláště protože velmi mnoho důležitých zaměstnání se svěřuje jednotlivcům, jejichž věrnost je neznámá. V časech míru „není nikdo špatný, pokud se neprokáže opak“. Ale když je město napadeno, nehodí se nikdo, aby strážil riziková místa, pokud se neprokáže jeho věrnost; „nikdo není dobrý, dokud se to neprokáže“.

PROSTŘEDKY KORUPCE

Tanec. Zdá se mi, že tance, při nichž muži objímají ženy, mají být radikálně odsouzeny. Podobně by jisté moderní tance jako jsou rock´n´roll a jiné podobné tance, měly být katolíkům formálně a všeobecně zakázány. Církev by měla odrazovat od toho, co se nazývá „bály“, které jsou smyslnými a výlučnými kulty těla.

Móda. Pokud se týká zemí západní civilizace, měla by být dána objektivní pravidla pro odívání žen. Co více, musí se vyžadovat ctnost umírněnosti jako nezbytná a základní pro mravní zdraví národů. Plavky pro ženy, které se nazývají „bikiny“ by měly být naprosto odsouzeny. Totéž u dvoudílných plavek nebo takových, která ponechávají pozadí zcela nahé.

Soutěže krásy. Tyto soutěže by měly být naprosto zakázány. Zdá se mi, že uchazeči, organizátoři, porotci a ti, kteří tak štědře financují tyto přehlídky lidských těl, by měli být potrestáni exkomunikací. Američtí biskupové odmítají svátosti katolickým uchazečům o tato setkání. Tak by tomu mělo být v celém světě, jak pro uchazeče, tak pro účastníky.

Filmy. Postoj Církve pokud jde o kina je vyjádřen v papežských dokumentech. V praxi se však přece dějí jistá pohoršení.

Dokumentární a názorné filmy jsou velice užitečné pro hlubší studium a k instruování lidí.

Ale náruživé filmy, které se vyrábějí pro potěšení a zábavu, jsou stejné povahy jako romány a romance. Bez rozumu vzrušují představivost a vášně. Tyto věci jsou normálně ovládány odříkáním a obecně jsou škodlivé pro katolický život, protože rozptylují myšlení.

Farní kino je obecně pohoršením pro věřící.

Protože se obvykle v průběhu roku prezentují nemorální a hanebné filmy.

Protože častým chozením do farního kina člověk rozvíjí neřest vyhledávání potěšení a tímto způsobem zhýčkaní věřící půjdou do jakéhokoliv jiného kina, když nebude kino farní.

Protože kino rozptyluje duchovní život.

Vzdělávání za pomoci filmů, jak to činí Katolická akce, je ďábelským trikem, jímž jsou věřící vedeni ke sledování nečistých záběrů pod záminkou techniky a umění, jako by se představivost a žádostivost mohly vypínat a zapínat jako vypínač elektrického světla.

Hodnocení filmů. Hodnocení filmů [dle škodlivosti – pozn. překl.] je těžší než cenzurování knih. Představivost a oči jsou podněcovány s větší intenzitou. Praktickým řešením by mohlo být vytvoření římského střediska pro cenzurování filmů pod vedením Svatého stolce a s všeobecnou autoritou. Člověk by neměl zvažovat jen okamžitou morálnost, ale také to, zda to obsahuje propagandu ve prospěch revoluce. V tomto ohledu by filmy označené jako „dobré pro osoby, které mají informovaný soud“ měly být pozorně a pečlivě zkoumány.

KNIHY

Odsuzování knih ze strany Svatého stolce má na katolíky velký dopad. Nejvěrnější se takovým knihám vyhnou. Jiní je bezpochyby čtou. Ale když vědí, že Církev tyto knihy odsoudila, již považují tuto nauku za mylnou, takže je tento jed příliš nepoškodí. Někdy však tato odsouzení přicházejí příliš pozdě a mezitím mohlo dojít k velké škodě. Například odsouzení Gida přišlo příliš pozdě. Další odsouzení, které je velice nutné, je odsouzení Jacquese Maritaina. Jeho omyly způsobily Církvi vážnou škodu, zvláště v Latinské Americe: Mladý klérus je jím infikován. Škody z omylů o „křesťansko-demokratické“ straně pocházejí z Maritainových myšlenek. Říká se, že politická pozdvižení v Americe pocházejí od jeho stoupenců. Katolíci říkají, že Vatikán schvaluje Maritaina, protože byl ve Vatikánu jako vyslanec Francie. Někteří biskupové se nazývají „maritainisty“. Tyto nauky se na brazilských katolických univerzitách vymykají kontrole. Nicméně Řím mlčí. Muži držící veřejný úřad jednají podle následující zásady: revoluce využila špatných metod, ale je sama o sobě dobrá. Vážně se jí oddejme. Učiňme revoluci dříve, než ji učiní komunisti.

IV. OBTÍŽE UVNITŘ CÍRKVE

NEČINNOST SCHOLASTICKÝCH STUDIÍ

Možná, že reforma římských studií v roce 1930 je příčinou stagnace scholasticismu. Pozornost studentů je takřka výlučně směrována na historické a praktické otázky. Diplomové a doktorandské práce jsou obecně o myšlení toho či onoho filozofa či teologa.

Katolická filozofie, teologie a sociologie částečně ztratily svůj zápal. Naši filozofové již neoceňují západní myšlení. Novými vůdci jsou Sartre, Freud, Dostojevskij atd… Naše vůdčí osobnosti se skrze určitou nezdravou touhu snaží přizpůsobit idolům tohoto okamžiku: čtou články nejnovějšího „existencialistického mystika“ atd…

Koncil by měl tuto oblast promyslet velmi úzce, aby vpravil novou sílu do katolické nauky. Měli by být zastaveni ti, kteří způsobují úchylky. Mělo by se odsoudit následující: křesťanský socialismus, nominalismus, Kantův idealismus, vše z Hegela a jeho školy, Sartre, Maritainova nauka s jeho rafinovaným rozlišováním mezi lidským individuem a lidskou osobou v sociologických záležitostech. Absolutní evolucionismus. Filozofický a právní pozitivismus. Moderní manicheismus a gnosticismus, který se projevuje v abstraktním umění. A teosofismus: Rotary a Lion´s kluby, úpravy mravů.

Aby se zvýšil vliv Církve a katolické nauky, musí si člověk zvyknout na konání diskuzí a kontroverze o předmětu diskutovaných otázek. Nebude účast v nevzrušených otázkách, není-li účast ve sporných otázkách. Samozřejmě si člověk musí dávat pozor, aby byly vedeny vlídně. Diskuze je však nutná a živá v té věci, která vytvoří lásku k pravdě. Komunisti vědecky prozkoumali tuto techniku diskuze. Lidé by se měli účastnit v polemikách, aby si zvykli na promýšlení nauky a lásku k nauce.

PEDAGOGICKÝ NATURALISMUS

Vliv Jean-Jacques Rousseaua je mezi katolíky samotnými stále velmi velký. Početní věřící mají mylnou ideu o otcovské autoritě a přirozenosti dítěte. Myslí si, že dítě je skoro jako anděl, bez jakýchkoliv špatně usměrňovaných vášní a bez tělesné žádostivosti. Katolická nauka se také musí připomenout našim řeholníkům, kteří se zasvěcují vzdělávání, protože mnohé omyly protestantů nyní vtrhly do klášterního života.

V otázkách sexuality se musí jak jen je to možné zachovávat nevinnost; ideje a zásady se však ve své celistvosti musí dětem vštěpovat, jakmile je to možné, aby věřící dospěli, co nejdříve.

Jedno slovo o tzv. „komplexech“. Pod záminkou vyvarovat se jich, je dětská zkažená přirozenost ponechána pěstovat své špatné sklony.

V. KONTRAREVOLUČNÍ BOJ

NĚKTERÉ PRINCIPY

Revoluční spiknutí je jedno a organické. S takovým spiknutím se musí bojovat podobným jedním a organickým způsobem akce. Katoličtí věřící očekávají od Magisteria konkrétní a praktický, základní a organický popis katolické společnosti a kontrarevoluční společnosti. V této společnosti jsou zahrnuty i dobré prvky moderního života organickým způsobem spolu s prvky tradiční společnosti, které se musí uchovat.

Příklad komunismu je zřejmý. V každém aspektu života ústřední vedení vyjádří s obdivuhodnou srozumitelností, zda souhlasí s jejich programem nebo ne; co víc, označí taktickou hodnotu čehokoliv pro nebo proti revoluci. Uvádí metodické místo něčeho v systému a hodnotu tohoto pro vybudování nebo zkázu revoluce. Zdá se mi, že musíme vytvořit katolickou strategii a metodické, kontrarevoluční bojové vedení pro celý svět a že katolíci do něj musí být povoláni. To by inspirovalo naději na příchod lepšího světa. Bylo by legitimní, aby sám Svatý stolec vedl tuto ofenzívu. Ty elementy mezi klérem a laiky, které se již v kontrarevolučním boji osvědčily, by měly tuto armádu vést. Měli bychom rozvinout skutečnou vědu kontrarevolučního boje podobně, jako existuje revoluční věda.

Katolický boj proti nepřátelům Církve se mi často jeví jako boj slepých proti těm, kteří vidí. Nemáme na zřeteli žádný cíl, žádnou metodu, kterou se řídit, žádnou hybnou sílu, žádnou strategii, ani zbraně. Co učí katolická sociologie o těchto věcech?

OBNOVA KATOLICKÉ SPOLEČNOSTI

Tato obnova neznamená nápravu dílčích problémů, ale takřka nový výtvor. Mnohé věci v životě již nejsou křesťanské, ale pohanské.

Katolíci by měli vědět, že: „to či ono není slučitelné s katolickou společností.“ V té či oné oblasti by měla být společnost taková a taková, aby byla katolická. Existuje pro to široké rozpětí, ale ne neomezené. Před našima očima musí být ideální model katolické společnosti, abychom věděli, co se musí udělat.

Pravomoc Svatého stolce je ohromná. Kdyby byli věřící sjednoceni a vedeni k tomuto dílu rázným, jasným a metodickým způsobem, zastavil by se triumfální pochod revoluce a byla by nastolena vláda Nejsvětějšího srdce Ježíšova skrze opravdový, celosvětový boj pod vedením Nejvyššího pontifika: „obnovit vše v Kristu“.

Konkrétně řečeno, byla by také možná jiná řešení. Katolíci by však měli být ve své vlasti vedeni k jedinečnému a praktickému řešení, měli by odmítnout jiná legitimní řešení tak, aby se mohlo vybudovat něco pozitivního. Protože chtějí-li dělníci vybudovat všechny možné domy, skončí tak, že nevybudují vůbec nic.

Obnova křesťanstva je něčím, co má velikou důležitost. Důležitější však je ustavení vlády Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Bůh může spasit každou konkrétní duši dokonce i ve  zrevolucionizované společnosti. Podmínky ke spáse něčí duše jsou však v takové společnosti nejhorší a spása každé duše bude zázrakem.

Křesťanský řád je naopak největší vnější milostí, která jemně a účinně posunuje nejen každého jednotlivce, ale celé masy k svatosti života a věčné spáse. Ve zrevolucionizované společnosti Bůh chytá duše na rybářský háček. V křesťanské společnosti jsou duše loveny do sítí. Ta první společnost je největší překážkou, ta druhá je největší vnější milostí.

NAPADÁNÍ KOMUNISMU

Mnozí katolíci mají silné pokušení vypořádat se s komunismem stejným způsobem, jakým se Církev před stoletím vypořádávala (a stále vypořádává) s liberalismem: „S liberalismem je možné soužití.“

Liberalismus nebránil Církvi učit nauku, ani komukoliv neukládal učit liberální nauku.

Liberalismus dovoloval odsuzování svých omylů. V případě komunistické vlády tomu tak však není.

Církvi se brání šířit svou nauku.

Církvi se ukládá učit omyly komunismu.

Církev nesmí odsuzovat omyly komunismu.

Opozice komunismu vůči katolické Církvi je zásadní, radikální, stálá a úplná.

Když komunismus uzavře mír s Církví, je to jen přestávka v boji. Důvod této přestávky může být různý:

Mezinárodní politika si tuto přestávku vyžádala.

Strategie útoku na jinou zemi může zapříčinit umělý mír v sousední zemi.

Slabost samotného komunismu na počátku by také mohla vysvětlit takové dočasné příměří.

Dokonce i řezník, než zabije svou oběť, se dobře nadechne, aby udeřil silně.

Spolupráce s komunismem vždy bude zkázou Církve. Komunismus je synem Synagogy. Dokud nebude židovský národ obrácen, bude židovská Synagoga „Synagogou Satanovou“. A komunismus bude komunismem Satana. Dílem a tváří Antikrista.

SOCIALISMUS

Tajná moc komunismu se zakládá na své nenávisti ke Kristu. Jeho moc svádět však leží v jeho socialistické utopii. Komunismus slibuje společnost bratří, bez autority, bez tříd, bez chudoby, bez zármutku, bez obtíží v životě, bez Boha a bez pekla. Slibuje ráj v tomto životě.

Namísto Boha svoboda. Namísto krále nebo otce rovnost. Namísto vlastnictví a společenských tříd bratrství. Katolíci snadno věří v tuto utopii a myslí si, že může být katolicky pokřtěna. Proto říkají, že raná Církev byla socialistická.

Zdá se mi nutné, aby ekumenický koncil vyhlásil přísné a slavnostní zavržení této utopie. Je to opravdu celosvětové pokušení, podobné tomu z ráje: „budete jako bohové“, nebo tato další slova: „dám vám toto vše“.

Život na zemi není zamýšlen jako ráj. Kříže, trpělivost a sebezápor jsou nepostradatelné pro dosažení cíle života na zemi. Kromě spravedlnosti je nezbytná křesťanská láska.

Skutečný socialistický ráj nebude na zemi nikdy realizován. Když člověk hledá království Boží a jeho spravedlnost, obdrží míru pozemského štěstí, kterou se Bůh ve Své milující Prozřetelnosti uráčí dát svým synům zde na zemi. Hledá-li člověk výlučně své vlastní štěstí na tomto světě, porušuje-li zákony lidské přirozenosti, bude Satanem zatlačen do nejhoršího otroctví. Židi slibují, že jejich král „bude vládnout železnou holí“ těm lidem, kteří se podvolí jhu socialismu. Zrevolucionizovaná společnost bude nejprve rájem na zemi a pak peklem na zemi.

Musí se jasně učit, že společenské a ekonomické rozdíly jsou v normálním životě společnosti základní. Tyto rozdíly nejdou proti spravedlnosti. Nesmějí být přehnané. Musí být křesťanskou láskou dovolené. Třídy musí pro dobrý řád společnosti existovat.

Socialismus formuje lidi tak, aby nenáviděli blaha a křesťanské ctnosti: pokoru, lásku, chudobu a zdrženlivost. Proč žebravé řeholní řády ve větší míře neučí ideál chudoby?

ZÁSAHY STÁTU V ŽIVOTĚ

V mnoha částech světa dnes vzrůstá zasahování státu do životů jednotlivců a společenství. Toto zasahování je často nutné kvůli boření života společenství pomocí liberalismu. Mnoho věcí, které by měla řídit společnost nebo sdružení, jsou dnes vykonávány státem.

Katolická nauka musí dovolovat nějaké vměšování. Měla by to však jasně pokládat za mimořádné, neobvyklé, přechodné. Jako pravidlo by to mělo být zrušeno, jakmile je to možné. Až příliš často člověk očekává řešení obtíží a provádění změn v tradičních a přirozených institucích od státu. Obecně však potíže vyvstávají spíše ze zkaženosti mravů. Katolické náboženství je pro nápravu nemorálnosti nepostradatelné. Řešení současných problémů se nenalézá na mezinárodních konferencích, ale skrze lepší mravy. Kdyby se Bůh a Kristus Pán stali základem života jednotlivce, rodiny a života národa, pak dokonce i přirozené problémy, které by normálně byly vyřešeny rozumem a pokornou lidskou dobrou vůlí, by byly vyřešeny prostředky téhož původu.

V socialistickém světě existuje přístup, který chce přirozenosti ukládat řešení, která byla vytvořena v úřadech. Živí lidé jsou však natolik komplexní fyzicky i morálně, a život je natolik rozmanitý, že lidské myšlení je neschopné znát rovnocenně všechny síly. Proto člověk nesmí jednat vůči lidské přirozenosti jako kovář, ale jako zahradník.

VI. ZÁVĚR

Několik katolických sociologů mluví o „novém lidstvu“, které se brzy zrodí, jako by znali cosi z esoterické či gnostické vědy. „Dogmata“ převzatá z evoluce by tuto vědu a zkušenost částečně vysvětlovala. Jednoho dne byl člověk opem. Nyní se mohl vyvinout a stát se něčím nadřazeným lidské přirozenosti: nadčlověkem. Uplatňovaly by se nové zákony, dokonce i mravní zákony, které by se stejným způsobem staly relativními. Tyto věci musíme odmítnout.

Podle mého skromného mínění se však zdá nutným, abychom představovali pozitivní program. Katolíci to chtějí. Říkají: „pokud jde o boj proti omylu, všichni katolíci jsou jednotní. Ale když jde o pozitivní budování, jednota je zničena.“ Nepochybně se v posledních několika letech několik organizací pokusilo pohnout katolické masy k činu. Měly však mnoho socialistických prvků a proto nebyly pro katolickou základnu přijatelné. Vytvářely spíše rozdělení než jednotu.

Kdyby ekumenický koncil představil pozitivní program kontrarevoluční akce a křesťanské osvěty s jejich praktickými stránkami, a kdyby vyzval k tomuto dílu všechny katolíky, myslím si, že by se dostavila láska k vládě Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Neposkvrněného srdce Panny Marie.

Soudím, že jsem vám měl tyto věci říci, Vaše Eminence. Jakožto pokorný a neznámý biskup jsem Vám tyto poznámky zaslal, abych Vám ukázal svou poslušnost. Vy posoudíte, zda budou užitečné.

S oddaností objímám Vaše posvátné roucho a jsem v nehlubší úctě

+ Gerald de Proenca Sigaud

Biskup z Jacarezinha

Pramen dokumentu: Acta et Documenta Concilio Oecumenico Vaticano II. Apparando, series I (Antepraeparatoria), vol. II (Consilia et Vota Episcoporum et Praelatorum), pars 7 (America Meridionalis – Oceania), Vatican 1961, s. 180.

Pramen českého překladu: http://rexcz.blogspot.c

                   146. Poselství Ježíše ze dne 25. ledna 2017.
                           Nástroj: Luz de Maria (Argentina)    

Jsou slepí ti, kdo s největší lhostejností nechávají projít skrytou a temnou práci zla, které vždy pronikalo do mé církve, aby ji umlčelo.
     JE  TO  PRÁVĚ  TENTO  OKAMŽIK  PŘED  OČISTOU – tento okamžik a žádný jiný,  V  NĚMŽ  SE  SATAN  s velkou lstivostí a s předstihem  SOUSTŘEĎUJE,  ABY  ZAÚTOČIL  NA  MŮJ  LID  SKRZE  HIERARCHII  MÉ CÍRKVE!   Ale v tomto rozhodujícím okamžiku si  PEKELNÉ  ZLO   vybralo novou strategii – zamořit mou církev tím, že tvrdošíjně  PRONIKALO  DO KNĚŽSKÝCH  SEMINÁŘŮ,  ABY  VYBUDOVALO  FALEŠNOU  CÍRKEV  VE  SLUŽBÁCH  TEMNOTY   a ve vzpouře proti principům našeho Božího Zákona.
     Moji milovaní,  JSEM  PŘÍTOMEN  VE  SVATÉ  OBĚTI  NA  OLTÁŘI,  KDE  JE  SE  MNOU  ZACHÁZENO  S  VELKOU  LHOSTEJNOSTÍ,  S  NEÚCTOU  A  S  POHRDÁNÍM...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ-barmanka