JAK JSEM SE ZAMILOVALA DO BOHA - 2.část
JAK JSEM SE ZAMILOVALA DO BOHA - 2.část
MŮJ ŽIVOT S BOHEM.
Jak jsem již psala v první části, Ježíšek za mnou někdy přišel a zůstával se mnou buď několik dní, týdnů nebo i měsíců.
V době, když jsem v Něho začínala věřit, požádala mě mladší sestra, jestli bych jí pohlídala na deset dní malé dcerky, protože se chtěli s manželem zůčastnit zájezdu do Medžugorje. Dost mě překvapila, neboť její manžel byl celou dobu bezvěrec a posmíval se jí, když se doma modlívala růženec. Já se ho v té době také ještě nemodlila, ani jsem si ho ještě nekoupila. Tak jsem své odrostlé děti nechala napospas, aby se pohlídaly a jela jsem hlídat sestře malé neteřinky. Čas uběhl rychle a sestra s mužem se vrátili ze zájezdu. Nestačila jsem se divit, jak se švagr proměnil. Vyprávěli mi, že v Medžugorji dostali plno milostí; švagr viděl na obloze zářící postavu Panny Marie a byl šokován. Začal věřit v Boha a když v kostele při mši a zjevení Panny Marie vizionářům ucítil její překrásnou vůni, rozplakal se a druhý den šel ke zpovědi a ke svatému přijímání a tak se díky Boží milosti z něho stal zase věřící, praktikující katolík.
Když mi toto vyprávěli, začla jsem také toužit modlit se růženec pro hodnou Pannu Marii a potěšit ji. Sestra mi za hlídání dovezla její sošku asi 30 centimetrů vysokou, moc krásnou a také svítící růženec. A tak jsem se zase posunula blíž k Bohu modlitbou svatého růžence. V té době už jsem chodila na mše a k přijímání a tak se mi stala ta příhoda v létě s tou Láskou, která si mne během modlitby vzala do náruče a celou mě uvrhla do "modlitby klidu", jak jsem se později dozvěděla v knize od sv. Terezie z Avily.
A o něco později jsem se sešla s příbuznými na taťkově oslavě narozenin u rodičů, a sjelo se nás tam víc. Jsem z pěti dětí. A jedna moje sestra má syna, který byl zatvrzelý ateista. Vystudoval vysokou školu vojenskou a myslel si, že sežral všechen rozum a nevěřil v Boha a v nic nadpozemského. Když jsem jim vyprávěla, jak Maruška byla v Medžugorji a co tam zažili, začal se posmívat a chechtat, jak jsou lidi hloupí, že na něco takového věří. To mě dost rozzlobilo a řekla jsem:“Martine, jestli Bůh udělá zázrak a zhubnu na šedesát kilo, tak ty půjdeš do kostela!“ A on se řehtal na celé kolo a volal:“Jo, jo, teto, klidně, protože ty nikdy tolik nezhubneš!“ Celá rodina věděla, že se snažím zhubnout už roky, ale místo ubývání na váze jsem po každé dietě a pokusu zhubnout sice zhubla, ale pak zase všechno nabrala zpět i s prémií. A tak už jsem vážila po těch letech pokusů kolem 85ti kil.
Taťka měl narozeniny v červenci a koncem srpna, to už jsem s Ježíškem rozmlouvala, mě zase navštívil a já se mu svěřila s tím mým nehubnoucím problémem a domluvila se s Ním, že bude až do Vánoc řídit moje stravování a Ježíšek s tím rád souhlasil. Abych viděla, co můžu a co ne, tak jsme domluvili znamení, že se ho zeptám a on mi buď odpoví láskou v mém těle a to znamená ANO, a když neodpoví, znamená to NE. A tak jsem během 4 měsíců opravdu zhubla 17 kg a Martin šel na jaře do kostela. Jenže se nestal věřícím, jen si namluvil dívku evangelíků a oženil se s ní v kostele na Slovensku.
Ale během toho zázračného PŮSTU a hubnutí bylo všechno tak krásné a Ježíšek byl ke mně tak milosrdný, že mi občas dovolil i něco dobrého. Jinak jsem to měla těžké, byl to vlastně drastický půst. Směla jsem celý den pít cokoliv, hlavně vodu, čaj a kávu a večer jsem měla dovolený buď krajíc melounu, nebo trs hroznů.Ale po pár dnech už se mi svrkl žaludek a neměla jsem problémy to vydržet. Protože jsem nechodila na obědy, sedávala jsem v polední pauze u okénka v evidenci na Zahradníkové a povídala si v duchu s Ježíškem. On mi vždycky něco vnukl v myšlence a já se ho na to zeptala. A tak mi jednou vnukl "obložené chlebíčky". Dostala jsem na ně chuť a ptám se:“Ježíšku, nemohla bych si dnes dát k obědu obložené chlebíčky?“ A ucítila jsem v těle silně jeho Lásku, což znamenalo ANO. To mě moc potěšilo a dodalo odvahy zeptat se znovu:“A Ježíšku, mohla bych si dnes dát i malý zákuseček?“ Byla jsem hrozně mlsná. A kupodivu i tentokrát mi láskou řekl ANO. To mě málem zvedlo ze židle a hned jsem se ptala potřetí:“No né Ježíšku, snad nemáš pro mě ještě nějaký další dáreček?“ A on zase že ANO. Byla jsem celá nadšená a v mysli mi přišlo slovo:„DĚŤÁTKO“ „Ty máš pro mě děťátko, ty mi daruješ děťátko?“ A zase ano. Holky se zrovna vrátily z obědu a já se hned chlubila kolegyni Marcelce:“Marci, představ si, že mi dnes Ježíšek dovolil chlebíčky, zákusek a ještě mi daruje děťátko!“ Ale Marcelka jen zavrtěla hlavou a řekla:“To asi nebude pravda, copak jsi Panna Maria, aby do tebe vstoupil Duch Svatý?“ To mě trochu zchladilo, ale nechtěla jsem se zbavit té radosti a šla jsem si tajně spočítat, kdy se mi to děťátko má narodit, za devět měsíců. A vyšlo mi datum 14.6. Chvíli jsem na to zírala a bylo mi na něm něco povědomé. A najednou mi blesklo hlavou:Vždyť to je datum narození mého staršího syna! Hrozně jsem se lekla a ptám se Ježíška:“Ty mi chceš darovat Lubina?“ A Ježíšek na to „Ano“. Vzpoměla jsem si, jak on často riskuje při jízdě v autě a hned jsem měla neblahé tušení. Úplně jsem zapoměla, že mi řekl, že mi "daruje jeho život" a už po mně nic nebylo. Jen jsem přemýšlela o tom, co zlého se mu stane, jak se přizabije v autě a už jsem si nevzpoměla ani na chlebíčky ani na zákusek a nemohla se dočkat, až budu doma z práce.
Odpoledne jsem se doma vrhla hned do uklízení, abych tam měla pořádek, než mi přijde SNB oznámit jeho úmrtí. A Lubík se v 7 večer přihnal domů celý a zdravý. Byla jsem v šoku, že mu nic není a říkala si:“Tak Maruška má pravdu, že mě nemiluje Bůh, ale zlý duch. Bůh by mi přece nelhal! Má sestra už je přes dvacet let přesvědčená, že ta láska není od Boha, ale zlého ducha. To mě úplně rozesmutnělo, ale zase jsem byla ráda, že synovi nic není. A říkala jsem si, že už s tou „falešnou láskou“ skončím a nebudu jí věnovat žádnou pozornost. A bylo mi zase do pláče – takové hrozné zklamání v lásce! Večer už jsem šla do postele, když starší syn za mnou přišel na pokec, jako vždycky povyprávět své denní zážitky a dobrodružství. A hned jeho první slova vzbudila mou pozornost:“Mamko, představ si, co se mi dnes stalo.“ Já hned vyhrkla:“Měl jsi havárii s autem. A nebylo to kolem poledne?“ Syn udivěně opáčil:“Jak to víš?“ A já měla tak strašnou radost, že mi Láska nelhala, že je pravá a vyslechla si jeho „dobrodružství“: když s kamarádem v Brně sjížděli kopec směrem na ulici Dukelskou, kde bydlela má tchyně a je tam velká křižovatka, snažil se projet ve sporťáku na zelenou, šlápl na plyn a řítil se do křižovatky. V tom naskočila červená a syn začal prudce brzdit. Z boku už do cesty vjíždělo jiné auto. Syn nakonec řekl:“Měli jsme velké štěstí, že zrovna nejely žádné tramvaje a jiná auta. Jinak bysme to nepřežili.“ Smykem dostal „hodiny“, a druhé auto se mu tak tak vyhlo. Takže mu Bůh zachránil život a daroval mi ho.
Syn měl vůbec pořád štěstí při pádech a haváriích. Byl hrozně divoký. V dětství šel z půdy v pantoflích, nějak špatně šlápl a skutálel se z pětimetrových schodů. Neměl ani modřinu. Když proletěl skleněnými dveřmi, jediné co měl, byl střep skla zapíchnutý do pyžamka na rameni. Když vyrostl, měl havárii na motorce. Jen si odřel záda o silnici – nic zlomeného. V autě krosil s puberťákama po poli, skulili se, kluci byli potlučení a on nic. Při havárii auta, při noční jízdě vletěl do škarpy, jeli ze zábavy a vezli kastl s pivama, které měl druhý den zavést dědovi. Auto udělalo kotrmelec, kluci potlučení, piva rozbitý a Lubík si udělal jen o něco trhlinu v ryflích na stehně. No prostě dítě štěstěny. Kolikrát jsem si v duchu říkala:“Bože, jaké s ním máš plány, že mu posíláš nejméně deset andělů, aby ho chránili?“
Když jsem držela ten hrozný půst, kolegyně v evidenci mi domlouvaly, abych nebláznila, nepřeháněla to s hladověním, že budu mít potíže se zdravím. Je pravda, že někdy se mi udělalo hrozně slabo a nemohla jsem dál roznášet karty pacientů po ordinacích lékařů. To jsem pak poprosila Ježíška, aby mi pomohl. A On hned přispěchal na pomoc. V klidu jsem se posadila do křesílka v naší kuchyňce a šatně a Ježíšek mě zabalil do jemného oparu šimrání na kůži - něco jako statická elektřina a za chvilku už jsem byla zase „dobitá energií“ a mohla jsem běhat do schodů. Ježíšek si zkrátka ví rady v každé situaci. Jen Ho stačí poprosit a je to.
S mou sestrou Marušou mi také musel pomáhat. Měla přítelkyni Lidušku, která prý při exerciciích dostala dar Ducha Svatého, že jí dával vize. To už bylo v době, kdy jsme museli s dětmi prodat novostavbu a odtěhovat se ke Kyjovu, kde sestra bydlela. Jezdívala jsem na mše, kromě do Archlebova v neděli, i do Kyjova ve všední dny. Každý první pátek v měsíci jsem jezdila na mši a adoraci do kostela v Kyjově. Tu noc před pátkem se mi zdál příšerný sen, že stojím za drátěným plotem a na ten plot děsně doráží nepříčetně vzteklý černý pes. Hrozně se vztekal a chtěl se na mě dostat, aby mě rozsápal, ale ten chatrný drátěný plot mu v tom bránil. Hrůzou jsem se probudila a přemýšlela, co to mělo znamenat. Až později mi došel význam toho snu. Večer jsem jela do kostela v Kyjově a hned po mši za mnou přiběhly Lidka a sestra a začaly do mě hustit, že ta Láska není od Boha, že je to zlý duch, protože Liduška se na mě ptala Ducha Svatého a on jí ukázal žlutý květ kopru nebo kmínu. Že žlutá barva znamená žárlivost, že Bůh žárlí na tu lásku, že ji mám odmítat, jinak budu plevel ke spálení, to je ten kmín nebo kopr. Já byla celá zaskočená, ale ohradila jsem se, že kmín a kopr přece není plevel, ale koření, které se používá do jídla a do omáček. Ale ony se nedaly a hučely do mě tak dlouho, až mě přesvědčily, že mají pravdu. Byly totiž dřív obrácené a věřící delší dobu než já, tak jsem jim uvěřila a začala jsem mít potíže.
Doma jsem se chtěla modlit další růženec, ale nešlo to! Jakmile jsem se začala modlit, Láska do mě vstoupila a já musela modlitby nechat. Tak to trvalo celou sobotu i neděli a já už zoufalá poprosila Maminku nebeskou, Pannu Marii, aby mi pomohla. A zase jsem dostala vnuknutí otevřít Bibli. Otevřela jsem náhodně Bibli a zrovna na proroku Izaiáši. Ukážu prstem a čtu: Hospodin Bůh učil hospodáře pěstovat kromě obilí na poli i kmín a kopr. Ty se vyklepávaly jen jemně holí... Nebo něco takového, už si to přesně nepamatuji. To mi udělalo nesmírnou radost, že jsem měla pravdu já, že nejsem plevel ke spálení, ale koření, že mě má Ježíšek rád a že si mě přidává do polívky.
Hned v pondělí jsem jela zase na mši do Kyjova a sestře jsem oznámila tu radostnou novinu, ale ona se jen zasmála a řekla, že se jen tak lidsky spletly. Ale už dvacet let se z Bible nepoučila a stále mi tvrdí, že to není Bůh, že Bůh v těle nemiluje. Kde k tomu názoru přišla dodnes nevím. Protože kdyby si pořádně přečetla Bibli i evangelium, všude se o tom píše. Tak o tom, že si Bůh v nás udělá svůj příbytek se píše v evngeliu Jana 6, O chlebu života. Učedníci se s ním bavili o chlebu z nebe, který jim Bůh dával na poušti. Ale Ježíš jim říká:“Já jsem chléb života...Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně, neboť jsem sestoupil z nebe, abych činil vůli Otce; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den...“A dál Ježíšek říká, když Židé reptali:“Nereptejte mezi sebou! Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho Otec nepřitáhne...Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe, kdo z něho jí, nezemře! Já jsem ten chléb živý, který sestupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, živ bude navěky.. A CHLÉB, KTERÝ JÁ DÁM, JE MÉ TĚLO DANÝ ZA ŽIVOT SVĚTA!“ Když Židé zase reptali, řekl jim důrazně znovu:“Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. KDO JÍ MÉ TĚLO A PIJE MOU KREV, MÁ ŽIVOT VĚČNÝ, A JÁ HO VZKŘÍSÍM V POSLEDNÍ DEN... KDO JÍ MÉ TĚLO A PIJE MOU KREV, ZŮSTÁVÁ VE MNĚ A JÁ V NĚM..“ Tady je jasný důkaz, že pokud přijímáme svatou ecucharistii s omytou duší ve zpovědi, zůstává Bůh – Ježíšek v nás. A na jiném místě Ježíšek v Janově evangeliu říká:“KDO PŘIJAL MÁ PŘIKÁZÁNÍ A ZACHOVÁVÁ JE, TEN MĚ MILUJE. A toho, kdo mě miluje, bude milovat i můj Otec; I JÁ HO BUDU MILOVAT A DÁM SE MU POZNAT....kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; PŘIJDEME K NĚMU A UČINÍME SI U NĚHO PŘÍBYTEK.“(Jan 14; 21-23). Takže kdo zachovává Ježíškova přikázání, přijímá Ho v eucharistii, jí jeho Tělo a pije jeho Krev, bude mít život věčný a má Boha v sobě. Je Boží dítě. Ale to platí jen pro církve, které splňují tyto Boží podmínky s proměňováním oplatku a vína při mši na Tělo a Krev Krista. Takže věřící evangelíci a protestanti, letniční nebo Jehovisti, kterých kněží tato přikázání nesplňují, mají smůlu a Boha v sobě nemají, protože jí jen obyčejný chleba a víno. Taky mě vadí, že nás naše katolická církev připravila o Ježíškovu Krev. Prohlásila, že krev je už v těle a proto krev – víno - přijímat nepotřebujeme a to jen proto, aby mohli ti vrchní ve Vatikánu, co se spolčili se zednáři a satanem, zavést hrozné podávání na ruku, aby tak uráželi Boha hroznou neúctou. Podávání ve stoje a na ruku zavedli modernističtí kněží, kteří Boha nectí a chtějí dále zničit celou mši. A o to se už snaží teď papež František, že vyhazuje věrné kardinály a biskupy, věrné Božímu slovu a nahrazuje je těmi zednářskými, aby časem mši zprotestantizovali a vložili církev do rukou Antikrista. A zrovna dnes hlásili ve zprávách z Vatikánu, že se papež František chystá sloužit společnou mši s protestanty a celý římský lid si prý říká:"Když papež slouží mši společně s protestanty, tak to od nich nebudeme tak daleko"...A pak bez problémů oklamáni přijmou změněnou mši svatou za protestantskou, jak se o to snažili ti zednáři během druhého vatikánského koncilu, ale neprošlo jim to. A tak se o to snaží znovu. A až papež zruší Ježíškem ustanovenou mši, přijde Bůh Otec a začne svět ničit všemi katastrofami a válkami, které má pro nás připravené. Začnou soptit sopky, přelívat se tsunami, bouchat chemické továrny a jaderné elektrárny a začnou války a začne hladomor.
A v dopisech sv. Pavla 1.Korintským, to Pavel potvrzuje, když nám říká:“Což nevíte, že vaše tělo je chrám Ducha Svatého a kdo ho zničí, toho zničí Bůh“ A na jiném místě v tom dopise říká:“Vaše tělo vám nepatří, bylo za vás zaplaceno výkupné. Vaše tělo je pro Boha a Bůh pro tělo“ A dále nás varuje, že kdo své tělo spojí s prostitutkou, stává se jedním tělem s ní, takže těžce hřeší. A kdo opustí manželku a je jedno, zda měl svadbu v kostele či na úřadě, začne žít tělesně s jinou, stává se z něho smilník a má těžký hřích. I když to někteří kněží křesťanům dovolí, radši se už znovu nežeňte, jinak budete smilníci a těžcí hříšníci. Když to přece jen nevydržíte, nesmíte přijímat sv.Eucharistii. A toto zase papež František doporučuje v Amore laetitia, aby bylo povoleno přijímání rozvedeným a znovu sezdaným. DEJTE SI NA NĚHO POZOR! A VŠECHNY JEHO SLOVA SROVNÁVEJTE S PÍSMEM SVATÝM. Proto Bůh chce, abychom jeho slovo četli stále dokola, aby nám zůstalo v paměti, v srdci a nedali jsme se zmást církevní vrchností, neboť už žijeme na konci času, kdy církev „dostane od Boha velikého škůdce“, jak říká svatý František z Asissi ve svém proroctví o konci času.
Proto mi Bůh už nedal jiného muže, když jsem Ho o to žádala, ale dal mi sám sebe, protože „mé tělo je pro Boha a Bůh je pro mě“ Takže je jasné, že Bůh si nás stvořil pro sebe, aby nás mohl tak vroucně milovat, jako mě miluje a hrozně si přeje, abychm Ho taky tak milovali. Píše to v Bibli v prorokovi Ozaiášovi, když říká:“Budeš mne nazývat mužem...a zasnoubil jsem si vás....“ A v knize Vassuly Ryden asi v druhém nebo prvním díle píše, že nás chce milovat jako manžel a snoubenec a že jeho láska je jako moře v porovnání s láskou lidskou. A to mohu také potvrdit vlastní zkušeností, že tolik lásky, rozkoší a slastí jsem nikdy v životě s mým bývalým mužem nezažila, co mi dává v těle i v duši Bůh. Naše duše je v celém těle a když nám Bůh dává svou ohnivou jindy něžnou lásku, trpí tím nejen duše, ale i celé tělo. A má sestra mi už přes dvacet let zakazuje přijímat tu nádhernou Božskou Lásku a neustále zatvrzele tvrdí, že Bůh v těle nemiluje.
A pak jsem pochopila ten strašný sen o černém psu, který mě chtěl rozervat na kusy, že to byl ďábel, který velmi zuří, že mě Bůh tak vroucně miluje a já Ježíška a chtěl by mě zničit, protože tou láskou mu Bůh bere duše z jeho spárů. Proto SATAN použil mé nejbližší, aby mě přesvědčili, abych Boha nemilovala a bála se k němu přiblížit. Ježíšek se mi většinou daroval při modlitbě, když jsem neměla žádné těžké hříchy. Panna Maria z Medžugorje nás prosí, abychom „se modlili, že se tak víc přiblížíme k Bohu a účastnili se mší svatých, zpovídali se pravidelně, nejlépe každý měsíc, a přijímali Ježíška v Eucharistii, že tak poznáme jeho Lásku.“. A to se snažím dodržovat celé ty roky, co mě Bůh miluje.
Boží láska - 17.1.2018
První zážitek jsem měla ještě jako úplně nevěřící, když jsem měla před rozvodem s bývalým mužem. Když mi řekl, že se chce rozvést, na co ještě čekám, brečela jsem v pokoji nového baráku a ronila slzy jak želva, probírala se celým zpackaným životem a litovala děti, že jsem jim nedokázala zajistit krásné dětství. Byla jsem úplně ještě nevěřící, v Boha jsem přestala věřit už v devatenácti, když jsem nabrala rozum a nevěřila ničemu, co jsem si nemohla ohmatat rukama, nebo vidět na vlastní oči. Když jsem si tak tiše v pláči zoufala, měla jsem pocit, že za mnou někdo přišel. Koukla jsem přes skleněné dveře v pokoji, ale nikoho jsem neviděla. A v tom se to stalo – Někdo nebo Něco do mě vstoupilo. Najednou celým mým tělem projela Láska, něha, sladkost a krásný pokoj. Trvalo to snad jen vteřinu, ale bylo to něco tak úžasného, že jsem přestala plakat a začla jsem přemýšlet, co to bylo, co se mne tak krásně něžně dotklo!!! Okamžitě jsem si vzpoměla na babičku Jůlinku, která nám nadávala do neznabohů, protože jsme s manželem ani jeden v Boha nevěřili. Svadbu jsme měli jen na úřadě a děti nebyly pokřtěné ani jeden. Manžel řekl, že žádného šaška v kostele dělat nebude a já se nechtěla hádat, takže babička z toho byla nešťastná a dost často nám to vyčetla. Když mě zasáhla ta Láska, tak jsem si hned při vzpomínce na babičku v duchu řekla, že měla pravdu, že opradu existuje něco mezi nebem a zemí, co si nemůžu osahat a nevidím, co to je. Pak jsem se během pár let zajímala o duchovní věci. Kupovala knihy o svatých, církevní noviny, Světlo, Bibli, Evangelium a tápala a tápala, ale Bůh mě jistojistě vedl po svých cestičkách rovnou do své náruče. Sestra Maruška na mě "poštvala" otce Krpálka, který se za mnou v Senticích stavil a pozval mě ke zpovědi, byl moc milý a říkal, že mu psala, že se bojím jít po tolika letech ke zpovědi, abych se ničeho nebála, že mi pomůže. Tak jsem si dodala odvahu a zašla před mší do kaple a konečně jsem po dvaceti letech vykonala opět generální zpověď. Hrozně jsem při ní plakala a litovala všech hříchů. Potom se mi krásně ulevilo, cítila jsem se hrozně lehce a svěže, naplněná duchovní radostí. Od té doby už jsem začala chodit na každou mši v kapli v Senticích, a protože v neděli u nás nebyla, jezdila jsem s tetičkou Bartošovou, mojí sousedkou a s jejími přáteli Markovými autem na mše v neděli do Čebína.
Druhé setkání s láskou bylo o kus razantnější a krásnější. Bylo to asi půl roku potom, co jsem chodila na mše, pravidelně se každý měsíc zpovídala, jedla Svatou Eucharistii a modlila se růženec. Jednu neděli jsem přijela s Markovými z kostela ze mše a šla dětem uvařit oběd, tuším že polévku, brambory a řízky. Ale sama jsem ještě nejedla, nějaké vnitřní tušení mě přinutilo nejíst a jít se do klidu ložnice modlit růženec. Byla jsem zvyklá relaxovat při modlitbě. Lehla jsem si v ložnici na postel, vzala růženec do rukou, přebírala kuličky a koukala se na strop. Modlím se vždycky tiše jen vduchu. A jak se tak modlím, cítila jsem v sobě sladkost a nad sebou se mi točil třpytivý fialkově zbarvený čmoudík, něco jako kouř z cigarety, pomalu se nade mnou vznášel a já se se zalíbením na něj koukala a modlila se a cítila, jak ta sladkost v těle přibývá a sílí a asi uprostřed třetího desátku jsem přestala vidět čmoudík a viděla jen bílou třpytící se plochu před očima, jako osvícené filmové plátno, co se na něm kdysi promítalo v kinech. Nic jsem neviděla, jen jsem slyšela otevřeným oknem, jak sousedovic děti řádí v bazénu na zahradě, bylo to v létě. A já – já byla celá ponořená v Lásce. Vůbec jsem nevnímala tělo, jako by nebylo, jen mé vědomí se vznášelo v krásné Lásce, která mne pronikala a milovala tak sladce, že jsem nemohla nic dělat, ani se pohnout a jen milovat a milovat Toho, kdo mne miloval. Nevím, jak dlouho to vše trvalo, nechtělo se mi z toho blaha vracet na svět, ale Bůh je rozumný a zase mne probral a zmizel. Když jsem se probrala z toho mámení, hrozně jsem se nejdříve vyděsila, ce se to se mnou dělo. Neuměla jsem si ten zážitek nijak vysvětlil a bála se, že jsem nemocná, že mi přeskočilo, nebo mě unesli UFOni, tenkrát jsem se zajímala i o ně. Několik týdnů jsem si dodávala odvahu zajít se zeptat za otcem Krpálkem, ale hrozně jsem se styděla a pořád to odkládala. A Bůh se o mě zase postaral. V práci v evidenci na polyklinice Zahradníkova v Brně jsem se domlouvala s kolegyní Marcelkou, že se stavíme na Petrově v prodejně církevních devoncionálií. Ona ten den nemohla, tak jsem se tam vypravila sama a omylem místo Terezičky z Lisieux jsem si koupila knihu svaté Terezie z Avily „Život“. Doma jsem se do ní začetla a zjistila, že tam popisuje své zážitky lásky s Ježíškem. Úplně mě to uchvátilo a přestala jsem mít strach. Ta něžná Láska se mi v těle někdy ozývala, zjistila jsem, že reaguje na mé myšlenky. Když jsem se zlobila a rozčilovala – zmizela. A když jsem byla láskyplná nebo se modlila, zase byla ve mně. Tak jsem si jednou dodala odvahy a v klidu ložnice se jí ptala:“Ty, co mne miluješ, jsi nějaký duch?“ A nic se nedělo. Znovu se ptám:“Tak jsi UFO?“ A zase nic. Potřetí jsem se zaptala tajíc dech:“Tak jsi Pán Ježíš?“ A ta Láska ve mně vzrostla do obřích rozměrů, takže mě zase celou uchvátila. A já se přestala bát a začala si s Ježíškem povídat. Byla jsem celá šťastná a nedšená jak malé dítě!!! Stále jsem žila v radosti, štěstí a milovaná, tak vzácným Přítelem. Začala jsem mít nádherný život v Bohu a s Bohem. Občas mi Ježíšek zmizel a zase časem přišel. Začala jsem si na něj a Jeho přítomnost zvykat a neustále si s ním povídala.
Jednou jsem byla u rodičů a zapomněla tašku se zeleninou ze zahrádky, kterou mi maminka zabalila. Když jsem v neděli chtěla vařit polévku, celá nešťastná říkám Ježíškovi:“Tak to vidíš, Ježíšku, nemám zeleninu do polévky, jen maso a cibuli.“ A byla jsem z toho nešťastná. Ale Ježíšek zase zabodoval. Během dvaceti minut někdo zvoní a já kouknu z balkonu dolů a tam stojí paní Marková a volá na mne:“Jituš, něco jsem ti přinesla, jenom nějakou maličkost!“ Seběhla jsem dolů a vzala od ní s díky tašku. Kouknu do ní a co nevidím – mrkvičku, petržel, cibuli, česnek a deset vajec. No neumíte si představit mou radost a díkůčinění mé Lásce, která mi zase pomohla. Na Ježíška bylo vždycky spolehnutí.
Třetí důležitý zážitek, kdy mě Bůh učil důvěře v Něho jsem měla zase asi po půl roce, kdy mě navštívil v lednu. Byla neděle, čekala mne cesta do kostela, modlila jsem se růženec, přišla za mnou Láska a milovala mne a zdržovala, jako by nechtěla, abych vylézala z postele a odešla na mši. Domlouvala jsem Ježíškovi, že musím odejít, vstávat, obléci se, umýt, učesat a jít k paní Bartošové, kde jsme spolu čekaly na Markovic auto. Ježíšek mi v ložnici začal krásně vonět kadidlem, jako bych byla v kostelíčku na mši. Ale mě nepřevědčil. Doslova jsem mu utekla z náruče, oblíkla se a šla k Bartošům. Musela jsem dávat pozor, šla jsem zmrzlou trávou, chodník byl jeden kus ledu. S tetičkou jsme čekali asi hodinu, když už by byl konec mše, ale Markovi s autem nikde. Tak jsem se vrátila zase domů a omlouvala se Ježíškovi, že jsem mu nevěřila, že na mši nepojedu a měla jsem zůstat v jeho náručí.
Druhý den jsem se dozvěděla, že bylo tak děsné náledí – Markovi bydleli v prudkém kopci – že se vůbec s autem nedalo vyjet. No jo, Ježíšek to věděl už dopředu, ale já mu nevěřila. A takových krásných zážitků bych měla na celou knihu, jak jsem z jara chodila celá opilá láskou, jak mi cestou parkem nádherně zpíval kosáček, jak mi tam krásně voněli květiny, které ještě nekvetly, no prostě Ježíšek si mě chtěl úplně celou získat a zahrnoval mě samými pozornostmi a dárečky: třebas návštěvou opery v Brně, kdy jsem seděla s oběma syny ve ztemnělém hledišti, poslouchala nádhernou hudbu Traviaty a.... Láska mě milovala.
Ještě jsem zapoměla podotknout, že jsem se tehdy rozvedla a žila jen sama s dětmi v novostavbě. Začalo mi chybět mužné obětí a láska někoho milovaného, tak jsem si po inzerátech sháněla nového manžela, ale měla jsem smůlu a dvakrát padla na nehodné muže. Jeden byl kriminálník a druhý mě okrádal a jen mě využíval. To už jsem začínala v Boha věřit, tak jsem řekla Bohu:" Bože jestli mi chceš dát ještě nějakého manžela, tak mi ho sežeň sám. Já už nikoho hledat nebudu, nechám to na Tobě." Po krátkém čase mi jiná kolegyně řekla, ať s ní jdu ke kartářce, nechtěla jít sama. Byla svobodná matka s dcerou v pubertě. Moc se mi nechtělo, na karty jsem nevěřila. To jsme se zrovna s mužem rozváděli. Kartářka Amigo, která v Brně zrovna púsobila, nás přijala v bytě. Napřed k ní šla Jiřinka a po ní já. Měla jsem snímnout karty, pak je Amigo rozkládala a četla mi z nich.:“Vidím vedle vás dva muže. Ten jeden vás obere o majetek a ten druhý vás jen zdálky sleduje a moc po vás touží.“ Když jsem se jí zeptala na muže, řekla mi:“Poznáte muže, který vás bude nadevšechno milovat a vy ho budete milovat celým srdcem.“ To mne moc potěšilo a víc jsem se neptala. Zaplatili jsme jí a odešli. V duchu jsem stále rozmýšlela, co mi ta kartářka řekla. Toho muže, co mne obere o majetek jsem moc dobře znala, to byl můj manžel. Ale kdo to může být ten druhý, který mne z dálky pozoruje a moc po mně touží? Nikoho takového ve svém okolí jsem neznala. Jo a ještě mi řekla, že dostanu Bohem požehnané bohatství. Tak jsem se těšila, že to bude nějaké dědictví po příbuzných z Ameriky, o kterých maminka někdy mluvila, nebo z Vídně, kde je zase měl taťka. Žádné jiné bohatství mne nenapadlo. Tak uběhl zase delší čas a Bůh mi poslal svého Syna Ježíška za manžela. A můžu říct, že je to ten nejkrásnější, nejpozornější, nejvěrnější manžel a o jeho Lásce se nedá ani mluvit, jak je krásná a čím dál krásnější a bohatší. A tak už mě asi dvacet let učí, jak mám milovat Boha celou duší, celým srdcem, celým tělem a celou silou vůle, tak jak to Bůh přikázal Židům, když si je vzal pod ochranu.
Během dvaceti let mě tak Ježíšek navštěvuje, pobývá se mnou pár dní, pár týdnů, někdy i pár měsíců. A pak mě zase opustí a nechá mě plakat a toužit po jeho lásce. Už jsem si na to zvykla. Mám s Ním úplně úžasně krásný život, zahrnuje mne dárky a pozornostmi. Sehnal mi domeček poblíž Kyjova, kde jsem prožila plno lásky a štěstí a radosti života s Bohem. Když mi chyběly peníze nebo cokoliv jiného, vždycky mi poslal nějakou dobrou hodnou sousedku, která mi donesla vejce, zeleninu, brambory, buchty, jídlo no prostě všechno možné.
Teď zase za mnou má krásná Láska přišla 28.11.2017, prožila jsem ty nejnádhernější Vánoce s Ježíškem plných lásky, bez filmů a pohádek, protože ta nejkrásnější pohádka bydlí v mé duši, srdci i těle a má sestra mi to nechce uvěřit a stále, už dvacet let mi tvrdí a Boha tím uráží, „že Bůh tak v těle nemiluje“.. Je se mnou i během mše, během růžence, někdy si ze mě dělá legraci, když mě schválně láskou zahrnuje, když zrovna mluvím s nějakou kamarádkou a nebo návštěvou, takže si musím dávat pozor, abych nevzdychala slastí a rozkoší. Ta Ježíškova Láska je totiž něco tak nádherného, jak říká sv. Pavel v Evangeliu:“ Ani lidské oko nevidělo, ani lidské ucho neslyšlo, ani žádná mysl nepřišla na to, co Bůh připravil pro ty, kdo ho milují.“ A Ježíšek nám vzkazuje:“Kdo mne poslouchá a zachovává mé slovo, toho budeme s Otcem milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něj příbytek.“ A to je asi můj případ, jinak opravdu nevím, co by Bůh na mně viděl. A Ježíšek je tu celou dobu se mnou a s psaním mi pomáhá.....
V některém poselství zbytku se píše, že jsme – naše těla – vysílače a přijímače energií, takže naše myšlenky, zlost, vztek nenávist, nebo modlitbu, lásku a dobro vysíláme z naší mysli do vesmíru a to se pak všechno vrací k nám na zemi a podle toho, které energie je víc, ta nám pak buď slouží, nebo nás ničí. Proto se máme všichni, podle Matky Boží, modlit denně alespoň tři hodiny. Nemusí to být vcelku, stačí několikrát za den třebas deset minut, to jsou dva desátky důžence..
A Ježíšek mi zase vnukl, abych napsala další kapitoly do blogu o katastrofách, které se už blíží, protože jen málo lidí věnuje poselstvím a Bohu svou pozornost a lásku, takže je už tolik zla na zemi a hříchu, že to přitahuje zlo z vesmíru. A navíc je celá Ježíškova Církev zruinovaná těmi zednářskými zaprodanci, kteří vedou celou církev do náruče Antikrista, protože už žijeme na konci času. Když jsem četla ten článek o papeži Františkovi, kde ho kdosi nazval "pištcem z Hammelnu", vybavilo se mi setkání mládeže v Římě s papežem Františkem, a ty děti tam měly obří plakát, kde byl nakreslený papež a za ním šel velký průvod lidí, nebo dětí a mě zamrazilo v zádech, protože se mi vybavila tato pověst o tom zlém pištci, který se nepohodl s měšťany už nevím, kvůli čemu a pomstil se jim, že na čarovnou píšťalu nalákal všechny děti za sebou a odvedl je všechny pryč z města a už je nikdo nikdy neviděl. Takže papež František je ten zlý pištec, který naláká lidi na své sladké řeči a odvede je satanovi do chřtánu v novém celosvětovém náboženství, které skončí v pekle. Mám dojem, že jsem o tom "pocitu" psala v některé z kapitol.
Teď čtu na Lumen de Lumine životopis Dona Luigiho Vilu, kněze, který byl celý život věrný Ježíškovi. Svatý otec Pio , stigmatizovaný řeholník a kněz, ho pověřil, aby dělal "špióna" ve Vatikánu a kontroloval biskupy a kardinály, kteří se zaprodali zednářům a satanovi. Oni ho chtěli zlikvidovat, protože je bonzoval v časopise "Živá církev". A zjistil nejen to, kdo je u zednářů, ale i že zavraždili další tři kardinály a biskupy, co se jim nehodili a byli proti nim. Takže když Erika ve vidění viděla vraždu papeže Lucianiho - Jana Pavla I., který chtěl světu oznámit třetí tajné fatimské poselství, Pán Ježíš jí na to řekl:"A TO JE JENOM ZAČÁTEK", a když Pán Ježíš říká Vassule:"Kainové budou vraždit mé Ábely!" - tak to je všechno pravda a mluví o tom i Pán Ježíš ve svých irských poselstvích, které zakázal šířit arcibiskup Graubner. Jsem zvědavá, kdy se konečně odhodlá přiznat, že se zmýlil a odvolá zákaz svěcení Božích pečetí!
Jo, a nejvíce mne překvapil Don Lugi Vila, když napsal pojednání o Charismatické obnově, kde tvrdí, že není od Boha, ale že ji k nám dotáhli zednáři z Ameriky a komunismus je také dotován zednáři a ilumináty - a všechno jen proto, aby zničili Ježíškovu pravou církev. Myslím, že o tom všem budu psát v dalších kapitolách. A kdo chce, může si to už sám přečíst na webu Lumen de Lumine. Je to pod názvem Don Luigi Vila 1 - 11 částí i s obrázky všech kardinálů, papežů, biskupů, o kterých se tam píše.
A ještě si vzpomínám na jeden důležitý zážitek s tou "vesmírnou energií", které někteří lidé věří, že je dobrá. Když taťka zase v létě slavil narozeniny, sešlo se nás tam víc, vím že tam byly mé další sestry. Taťka pozval známého léčitele pana Jirku, něco po něm chtěl, tuším, aby mu virgulí vyhledal negativní zóny v bytě. Potom jsme seděli v pokoji, slavili a popíjeli víno a pan Jirka se na mě obrátil, jestli bych mu nechtěla dělat médium, že zrovna nikoho vhodného nemá. Já se docela vyděsila, protože už jsem v té době byla věřící, četla nějaké knihy od exorcistů, jak je nebezpečné si začínat s magií. Potom mi pan Jiří řekl, že mě zkusí napojit na vesmírnou energii. Já to odmítla, ale mé sestry mě přemluvily, ať ho nechám to udělat. Nakonec jsem souhlasila. Pan Jiří mi vysvětlil, že mám mít ruce položené vedle sklenky s vínem, že mě přes ni napojí s vesmírnou energií. Já jen seděla, ruce vedle sklenice s vínem a v duchu se modlila: " Ježíku, Maria, ochraňujte mě, ať se mi nic zlého nestane." Pan Jiří seděl vedle mě na židli, namířil na mne ruce a vysílal energii. Cítila jsem, jak mnou něco prochází a tiše se modlila. Po krátké chvíli pan Jirka vyskočil ze židle a začal se ohánět rukama kolem hlavy a strhávat ze sebe neviditelné pavučiny a vykřikoval:"Ježišmarjá, ženská, kam ste mě to strhla, já byl v nějakém sklepě, nebo podzemí...!" Ale mě se nic nestalo, já byla chráněná nebem, ale pana Jiřího si strhlo peklo k sobě. Od té doby už jsem měla od něho pokoj. A už vím, co dokáže ta "hodná vesmírná energie" s kterou si plno lidí zahrává. Já se raději modlím ke konkrétnímu Bohu, k Ježíškovi, ten mě miluje a nikdy by mi neublížil. JEŽÍŠEK JE MÁ JISTOTA. vaše barmanka
ERIČINA ZJEVENÍ
Potom přišla Adriena a láskyplně mi říkala: "Probuď se, sestřičko." Já: "Ponech mě ještě chviličku u něho." "Musíš se probudit." Uchopila jsem medailku do ruky, abych dostala sílu vstát.
Ježíš: "Chceme tyto poslední dny snášet společně - Jdi ještě k C., ona nic neví. Potom se ještě setkáš se svým duchovním otcem a každý den se ti budu dávat ve svatém přijímání." Mám se v této době ještě sjednocovat s ním, který se také na tomto světě často cítil osamělý, a snášel to, poněvadž Otec to tak chtěl, mám také ještě číst jeho slova na rozloučenou. Mám také myslet na svatého Františka Xaverského, který nosil medailku u sebe ve svém osamění. - Prosila jsem svatého Ignáce o jeho požehnání a on mi požehnal.
Ježíš: "Moje láska a tvoje láska jsou spojeny do jedné lásky. V nebi to bude jednou také tak, jenomže mnohem vroucněji. Láska bude tak veliká, že bude přetékat na lidi. Lidé mají poznat, jaké to je, když tolik miluji nějakého člověka."
Včera jsem byla čtyři hodiny v mystickém spánku. Potom jsem si připadala jak cizí člověk v cizí zemi. Když jsem vstávala, celé se mě zmocnil: "Kdy přijdeš? Víš, jak hodně toužím mít tě u sebe? Ano, říkej mi "Pane", je to tak správné, ale já mnohem víc miluji, když mi říkáš "Milovaný"." (Včera večer jsem se v kapli modlila:"Máš špatný vkus, protože sis mne zvolil pro svou lásku.") Nyní mi řekl: "Vybírám tě podle srdce zvoleného, podle jeho schopnosti milovat." Řekla jsem mu, že "jsem nemocná láskou". On :"Všichni svatí byli nemocní láskou, každý svým způsobem. NEBOJ SE BÝT SVATOU, nebo být uctívanou. Veškerá volba je jenom moje milost a všechna chvála padá na mne. Svatý Ignác i svatý František Xaverský hledali jenom moji slávu."
Odpočívala jsem v Lásce, v naplněné lásce u něho. - Ještě mi ukázal, , že milost, kterou mi dává, postupuje dále k tobě, Pater, a k B. - Pak jsem se musela probudit a napsat to. Přišel svatý Ignác a požehnal mi, řekl "dítě" a dvakrát mě duchovně a s láskou políbil na čelo. Adrienna mě vyzývala, abych to napsala.
(Z časopisu Regina č1/2018)
JEHO LÁSKA AŤ PŘIJDE K TOBĚ
Výtah přednášky P.Luc Emmericha CJS na setkání rodin v Pöllau v roce 2014
Abychom mohli doufat v Pána, musíme poznat jeho a jeho lásku. K tomu je důležité rozpomenout se na tu cenu, kterou máme před Bohem, na úmysl, který má On s naším životem. Už ta skutečnost, že existuji je znamením Boží lásky. Protože naše existence není v žádném případě samozřejmá. Ten jediný, kdo skutečně existuje, je Bůh - odjakživa a navždy! On nepotřebuje žádnou další bytost, aby byl šťastný. On je sám v sobě dokonale šťastný.
Teď by ale chtěl, aby byl ještě někdo další šťastný s ním. Proč? Aby své štěstí rozdával. A tak stvořil tvory - také člověka, tebe. A sice abys byl šťastný, s ním, aby mezi ním a tebou mohlo být přátelství. A pro tebe také všechno stvořil: tuto planetu, přírodu - ty jsou pro tebe! Darem Božím tobě. On to zařídil optimálně. Vezměme si vodu: Kdyby Země byla blíže slunci, vypařila by se. Kdyby byla více vzdálená, voda by se stala ledem. Tak je tady, aby tě občerstvovala.
A největším dílem Božím je duše člověka. Máš v sobě duši, která je nesmrtelná. Ano, ona byla stvořena v určitém okamžiku - ale nebude mít konec, bude trvat navždy! TVOJE TĚLO JE CHRÁMEM TVÉ DUŠE!
Protože jsme bytosti s duší, jsme určitým způsobem jako On. A tak nám chtěl dát svá slova, aby nám zjevil, co by chtěl. Tak dal izraelskému národu svoje zákony. Ale to ještě nebylo dost. Tady udělal Bůh další krok a řekl:"Já přijdu a stanu se člověkem jakým jsi ty." Bůh se stal člověkem jako ty, ne třebas andělem. A toto samo ještě nestačilo. Zemřel za tebe na kříži, aby člověkem narušené přátelství Boha s tebou bylo obnoveno. "Dám ti nový život."
Ale to Bohu stále ještě nestačilo. Protože jsme stále ještě dostatečně nechápali, že nás Bůh miluje. My jsme nebyli při tom, když před 2000 lety zemřel na kříži. Proto "aby moje láska k tobě přicházela, stanu se pro tebe Chlebem, abych mohl každý den přicházet k tobě."
Ponořit se do této lásky Ježíšovy má základní význam. Přehlížíme to, často na to zapomínáme. Proto příště, až budeme vynervovaní, zuřiví, smutní, až si budeme myslet, že náš život je zpackaný, pak si vzpomeňme alespoň trochu na to, co jsme dostali.
Žijeme často jednoduše tak podle sebe, zaznamenáváme jen svoje pocity, emoce určují naši citlivost. Musíme ale zabránit tomu, abychom se ztratili v těchto pocitech. Náš duch musí být bdělý. A náš duch je bdělý tehdy, když si uvědomím, kdo jsem, k čemu tady jsem, co je to život, odkud přichází, jaký je Boží úmysl. PROTO SI VZPOMEŇ NA LÁSKU KRISTOVU, NA JEHO RADOST, ŽE JSI!!
Ano, je krásné si to připomenout, ŽE JSEM BYL STVOŘEN VE VELKÉ LÁSCE BOŽÍ ! Nezapomínejte na radost Boží, kterou z vás má! Protože náš smutný svět se pokouší tuto radost v nás uhasit.
Proč Bůh chtěl, aby zplození dítěte v tělesném spojení osob muže a ženy bylo spojeno se zkušeností radosti? Mohlo by tomu být i jinak, nějak instinktivně. TATO RADOST ZE SPOJENÍ MUŽE A ŽENY JE OBRAZEM RADOSTI, KTEROU MĚL BŮH PŘI TVÉM ZPLOZENÍ. Teologie těla Jana Pavla II. to vyjadřuje. Tedy zplození nějaké osoby je vždycky radost, jak také se vždycky má stát. Protože tvůj život je radost. To bychom si měli stále připomínat!
(Z VISION 2000 - 6/2014)
TVÝM MANŽELEM JE HOSPODIN.
Izajáš 54,4-8) "Neboj se, už se nemusíš stydět, nebuď zahanbená, už se nemusíš rdít studem.
Zapomeneš na hanbu, kdy jsi b y l a n e p r o v d a n á, nevzpomeneš na potupu svého vdovství.
TVÝM MANŽELEM JE PŘECE TEN, JENŽ TĚ UČINIL, JEHO JMÉNO JE HOSPODIN ZÁSTUPŮ.
Tvým vykupitelem je Svatý Izraele, nazývá se B O H E M C E L É Z E M Ě.
Jako ženu opuštěnou a na duchu ztrápenou tě Hospodin P O V O L A L,
ženu mladosti, jež b y l a z a v r ž e n a, praví Bůh tvůj.
Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování.
V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář,
avšak ve velkém milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj Vykupite." (Izajáš 54,4-8)
===========================================================
OTEVŘETE VŠICHNI SVÁ SRDCE BOŽÍ LÁSCE, NEBOŤ PROTO JSTE STVOŘENI.
Drazí čtenáři, mám pro Vás všechny vzkaz od Boží Trojice. Bůh ke mě přišel, ponořil mě opět do hlubiny svého Srdce a dal mi pít ze všech rozkoší nebe. Přeje si, abych Vás všechny bez výjimky, jak je kdo vinen velkým hříchem, vybídla, aby jste mu nabídli svá srdce a nebáli se Ho, neboť proto jste Bohem stvořeni, aby Vás miloval, zahrnoval svou láskou a něhou, rozpaloval Vaše srdce a duše svým Božským ohněm, aby jste v něm roztáli jako vosk svíce. Všechny Vás miluje nezměrnou láskou, kterou mi dává každý den zakoušet a touží i po Vás všech, aby Vás mohl napojit a nasytit nebeskou manou, nebeským nektarem své, pro nás nepochopitelné a úchvatné, božské Lásky, která je neodolatelná a tak překrásná, že se to s ničím nedá srovnat. Pozemská láska těla je nic proti tomu, co Vám Bůh dá zakusit, když mu otevřete svá srdce. Touží po Vás, protože jste jeho miláčkové už od svého početí, a proto Vás nechal přijít na svět, protože touží zahrnovat Vás svou péčí, láskou a něhou.
Všechny duše, které ve svém nitru touží po lásce, neváhejte a své srdce otevřete Bohu, s touhou a pokorou mu je nabídněte a jakmile okusíte sladkosti Boží Lásky, už mu budete patřit navěky. Už nebudete toužit po ničem, jen po Bohu. Tak Vás vytrhne z vašich hříchů, očistí Vás svou Láskou, Ohněm touhy a svým Milosrdenstvím a zachrání Vaši duši před věčným trestem.
Všechny Vás vyzývá, abyste už neváhali. Moc času už nezbývá. Litujte svých hříchů a otevřte svá srdce Boží Lásce, aby se Vám mohla dát poznat. vaše barmanka
===========================================================
Poselství Ježíše Vassuli Ryden 25.září 1997
JÁ, JAHVE, JSEM SNOUBENCEM KAŽDÉHO Z VÁS.
AŤ BEROU NA VĚDOMÍ MOU PŘÍTOMNOST.
Vassula: "Vzývám Tě, můj Jahve, můj Otče, neboť vím, že když to konám, Tvá Velebnost přichází v nádheře až z nebe, sestupujíc ve slávě do mého příbytku (duše a těla), abych Tě viděla. Můj Bože, v této nedostupné slávě Tvého Božského a Nekonečného Světla je nepochopitelná záře.
Ty, Božský Pane, mi zjevuješ sebe a chceš být SE MNOU SPOJEN, TOUŽÍŠ BÝT POZNÁN. Jen Ty, a Ty sám mne můžeš dosáhnout, neboť trhlina, tato ontologická propast mezi Tebou a mnou již nemůže existovat. Pane, Ty naplňuješ všechny věci, aniž bys byl obsažen v jejich omezenosti nebo v jejich samotném bytí."
Zatímco jsem vzývala Jméno Jahveho, náhle se mi zjevila podivuhodná postava, která vypadala přesně jako Syn člověka při Jeho slavném Proměnění. TEN, který nneměl Podobu, přijal podobu. Čí mysl je schopná pochopit JEHO, nebo porozumět JEMU, který obsahuje všechny bytosti? NEVIDITELNÝ BŮH SE NECHAL VIDĚT, ABY MLUVIL A NASLOUCHAL JAKO PŘÍTEL PŘÍTELI: Neviditelný a přece tváří v tvář.
Jahve, Pán pánů, se mi zjevil, zahalený v plné záři. Jeho nebeský šat se třpytil, a přece byl bezbarvý, jiskřil, jako by byl posázen diamanty a jinými drahokamy. A zatímco jsem, zmatena a obklopena tajemstvím, zírala na tuto okouzlucící vizi milosti a nesrovnatelné krásy, když se Jahve jemně vynořil zpoza oblaků s tak půvabným pohledem, cítila jsem, jak mé srdce rozkvétá. Jeho velebnost mi připomněla ženicha, jak vychází ze svého příbytku. Jeho Přítomnost vyzařovala půvab, že i kdybych se jej pokusila popsat, po celý svůj život bych to nedokázala. Jeho Přítomnost současně vyzařovala lásku a tolik líbeznosti a něhy, že má duše byla stržena až k zemi. Jeho krásná hlava se lehce nakláněla doprava jako sochy Božského Srdce.
Vassula: "Jak jsi krásný, můj Bože, i když na Tebe mohu hledět jen skrz závoj, vidím Tvé vlasy v tmavých kadeřích, jak Ti sahají k ramenům, a Tvá krásná Tvář bledá jako ze slonoviny okouzluje zrak. Ó Jahve, Ty, který přesahuješ velikost a plnost, Ty, který jsi Božská Hlava, jsi nepochopitelným způsobem přijal podobu, aby ses ukázal mně nehodné. Proč? Kdo jsem já, abych byla mohla nazírat na Tvou podobu? Jak je možné, že Ty v takové slávě a takové nádheře jsi přitahován naší bídou?
Zajal jsi mne svou čistou Krásou, svým půvabem mne zanecháváš omámenou a ve vytržení a jako jaro zdobíš mé srdce květy. Jeden z Tvých pohledů - má duše se cítí jako spojená sňatkem se svým Stvořitelem. Můj Stvořitel , který mě osvobodil jediným ze svých pohledů a dal mi volnost a svobodu, abych hlásala JEHO SVATEBNÍ PÍSEŇ.
Střežíš mě, a zatímco chodím, rozséváš na mé cestě safíry, a mou duši střežíš jako zřítelnici svého Oka. Procházím ohněm, a když z něho vyjdu, jsem neporušená, a když mě zaplavují přívaly urážek od zlého jako bahno, Tvá Pravice mě podpírá slovy sladšími než med a opojnějšími než víno, zatímco pokrýváš mou hlavu požehnáním a zdobíš mě jako královnu.
A když moji utiskovatelé s radostí vydechují všude kolem mě nepřátelství a pomluvy, Tvá Velebnost mi jako záblesk posílá cheruba, který pozvedá mou duši, aby na něho vsedla a vznesla se na křídlech větru. Pak ve Tvém Pokoji a Tvém úsměvu hledím z výše na ty, kteří mi stále přejí smrt, ale kteří mě nikdy nedosáhnou, zatímco se třesou vzteky a zlostí.
Ne, ani jeden nepřítde nikdy moci lstivě zvítězit nad mým Bohem. Proč? On sám zdrtí mé utiskovatele. A nyní k Tobě vztahuji své ruce. Ať každý pozná, že náš Třikrát Svatý Bůh je Dobrota a Laskavost."
Jahve: "Jsem uprostřed tebe. Věz, má malá Vassulo, že chudí obdrží z Moudrosti více než bohatí, kteří se pyšní svou slávou, která není vůbec žádnou slávou. Pomazal jsem tě svým olejem (mé jméno), takže tímto křestním olejem v tobě mohu dosáhnout vítězství ke své slávě, ale i k tvému vlastnímu posvěcení. Ve své líbeznosti dej, aby se mi od tebe dostalo milosrdenství.
Já, Král slávy a také TVŮJ SNOUBENEC, uspokojím chudé a dostane se ti milosrdenství a téže líbeznosti, kterou jsem dal svému Synu, a budeš slyšet, jak ti Svrchovanost šeptá do ucha. Pojď, zapiš Má Slova a važ si jich. Já jsem STRÁŽCE TVÉ DUŠE a z Mých úst neuslyšíš žádné lichotky, ale jen spravedlivost.
Pojď a opři si hlavu o Mé Srdce, aby se ti v takové blízkosti dostalo zjevení, KTERÉ POCHÁZÍ Z VÝHNĚ LÁSKY (Bůh má na mysli své Srdce) a když uslyšíš Mne, Volbu Mého Syna, tvá duše neodolá, aby se držela cesty spravedlivosti a dobroty. Pak na konci této cesty najdeš r a d o s t.
Neslyšela jsi ještě, rozkošné dítě, ŽE JÁ, JAHVE, JSEM ZASNOUBEN SE SVÝM TVORSTVEM? (Izajáš 54,5) Ve dne v noci klopýtáš, tvorstvo, honíš stíny a ani jednou ses ještě nepokusilo proniknout do tohoto tajemství. Jestliže vás tolik jde do záhuby, je to proto, že spousty vás odmítly Mé Poznání a zapomněly na Mé učení.
Díval jsem se na svá semínka a ptal jsem se sebe: 'Co mám s nimi udělat? Jsou zabydlení ve své prolhanosti. Jak mám těmto lidem, kteří nedovedou rozezna pravou ruku od levé, dát pochopit, ŽE JSEM JEJICH ŽENICH, A ŽE VŠECHNO, CO PO NICH CHCI, JE LÁSKA, a ne oběť, POZNÁNÍ MÉHO SRDCE, a ne celopaly ani slavnostní svátky.' Ó Můj královský dome, vyměnil jsi svou slávu za hanbu!
Neslyšelo jsi, že mohu snížit nebesa, a b y c h k t o b ě s e s t o u p i l ? Nepozvedl jsem dost svůj hlas pro tvé uši, tvorstvo? Jak dlouho chcete honit vítr? Jak dlouho se mám dívat, jak se honíte za stíny?
POJĎTE KE MNĚ ! Mé Srdce je tvým nohám jako lampa a z Mých rtů, svlažených milostí a pokrytých rosou Božství, se vylévají řeky milostí a bezmezná volání milosrdenství. Ve dne v noci, Moji milovaní, klopýtáte podél stínů. POJĎTE KE MNĚ A Já se dotknu vašeho srdce, aby se vaše zvrácenost rozplynula. PAK V NEZMĚRNOSTI SVÉ LÁSKY, KTEROU K VÁM CHOVÁM, budu na vás padat jako rosa a Mé Božství zaplaví vaši bídu, pohltí ji, abyste stále prodlévali v Mém jasu, když vás učiním nádobou světla a JEDNÍM DUCHEM S MÝM.
Ach, Vassulo, (náhle se Jeho božský pohled obrátil a podíval se na mne) ty, kterou jsem požehnal pomazáním Mého Jména, Mé Srdce se rozněcuje žárlivostí pokaždé, když tvé srdce jedná jako zabedněné a těká pryč od Mého, honí se za parádou, a nehledá Mou božskou Moc. Říkám ti, Má milovaná, drž se zásd svého Ženicha a přivaž si je na srdce. Budou zahřívat tvé srdce a bránit ti, aby ses neodvracela od Přítomnosti svého Ženicha, který jen čeká, aby prokazoval laskavost tobě, "Stále Mnou tak milovaná". A jestli jsem tě požádal, abys psaním vyzradila MOU SVATEBNÍ PÍSEŇ (Opravdový život v Bohu), pak to bylo kvůli MÉ ŽÁRLIVÉ LÁSCE, KTEROU CHOVÁM KE KAŽDÉ DUŠI, a protože jsem chtěl, aby M o j i m i l o v a n í měli dost potravy, zatímco procházejí touto pouští...
Svěřil jsem ti jednu hřivnu, abys pro Nás (Nejsvětější Trojici) vyzískala stejné množství. Udělal jsem dobře, protože svou horlivostí zalíbit se Nám jsi Nám ukázala svou věrnost. Tak v Nás nyní měj své útočiště. Měj své útočiště v Mém Srdci a okoušej jako dříve DŮVĚRNÉ ROZKOŠE MÉHO SRDCE. Kéž se podstata Mé Lásky vylévá do tvého srdce jako řeka, aby byly obmyty všechny drobné nevěrnosti, které Mi nadzvedávaly obočí. Hle, nyní do tebe vtiskuji svá slova ke spáse tolika hříšníků:
PŘIŠEL JSEM K TOBĚ S NĚŽNOSTÍ, MÁ NEVĚSTO, kvůli obnově tajemného Těla Mého Syna. Hle, nyní tě Já, TVŮJ STVOŘITEL, VOLÁM, NEBOŤ JSEM TĚ ZASNOUBIL SOBĚ, ABYCH TĚ V NAŠEM SPOJENÍ S POTĚŠENÍM OZDOBIL VĚRNOSTÍ A HORLIVOSTÍ. Ano, do této křehké hlíny jsem přes tebe celou vtiskl své Jméno ode dne, kdy tvá duše ke Mně zvolala:'Abba!' A od té doby jsem urovnal tvoji cestu na zemi a naučil jsem tě, abys měla své potěšení ve Mně, když si budeš stále hrát v Mé Přítomnosti.
Věz, Má Vassulo, JAK JSEM TOUŽIL, ABYS MNE MILOVALA CELÝM SVÝM SRDCEM a jak jsem dychtil obrátit celý tvůj život ve STÁLÉ DYCHTĚNÍ A ŽÍZEŇ PO MNĚ, TVÉM BOHU! Chtěl jsem ti ukázat své Království a svou s v a t e b n í k o m n a t u, kde bychom se mohli v soukromí těšit jeden druhého. Já, tvůj ŽENICH, PLANOUCÍ LÁSKOU, abych s tebou důvěrně rozmlouval a učil bych tě znát svaté věci, a ty, PEVNĚ PŘIMKNUTÁ K MÉMU SRDCI, bys vdechovala milost z dechu V š e m o h o u c n o s t i, abys nepřestala být. Ne, Má vyvolená, naše důvěrné spojení není jako vzpomínka na jednodenního hosta. Nezpůsobím ti, aby ses v srdci trápila, že bych ti odňal své důvěrné spojení. Postarám se o tvou křehkost, Má Vassulo. Hle, Má milovaná, jak JSEM TOUŽIL TĚ K SOBĚ PŘITÁHNOUT, jako milenec přitahuje v soukromí svou milovanou. JÁ, KTERÝ JSEM MILOVNÍM LIDSTVA, Snoubenec svého tvorstva, tě chci nyní k sobě přitáhnout...Skryj se ve Mně...(Tohle řekl jako pozvání, ale velmi slavnostně) Proč? Jistě jsi někdy slyšela, JAK ŽENICH TOUŽÍ BÝT SE SVOU NEVĚSTOU PO SVATBĚ SÁM ?
Poskytuji ti tuto přízeň jako předehru našeho svátku. (Když jsem psala tato slova, bylo 21.února 1997. Dne 28.února je 12. výročí Opravdového života v Bohu.) Ano, toho dne, kdy jsi odpověděla Mé Božské Vůli... a otevřela jsi své srdce Mému volání , jsem tě obohatil ze svého, abys později všude sklízela tyto poklady. Ty poklady jsou semena, která ode Mne získáváš, abys je zasévala v zemích, kam tě posílám.
Toho dne, kdy ses podřídila Mé božské Vůli a dovolila jsi Mi, abych ovládal tvůj život, jsem s Láskou stál před tebou a zval jsem tě těmito slovy: 'Pro duši je nemožné, milovat Mne způsobem, j a k ý m c h c i, kdyby ode Mne udržovala odstup. PŘIJĎ KE MNĚ A OKOUŠEJ É ROZKOŠE. Chci, abys vstoupila v DŮVĚRNÉ SPOJENÍ SE MNOU. Jestliže budeš vzdálená Mému objetí, nebudeš schopna MĚ POZNAT. (To je celé tajemství p o z n á n í BOHA, důvěrné spojení.) Já jsem tě v našem důvěrném spojení a pomazání Mou Láskou ozdobil poznáním: Poznáním, jak Mne najít a jak Mne poznat. Jelikož jsem tě vyvolil z tisíců, neměla bys už pochybovat. Jednej v p o k o ř e, abych tě mohl dál k s o b ě p o z v e d a t...Umyl jsem tvé ruce i tvá ústa, aby tvé očištěné ruce psaly Má Slova a uchovávaly Mé knihy a abych tvými ústy šířil vůni do každého národa. Působením své milosti zdobím tvou duši oděvem Mé síly, ale nade všechno, Má Vassulo, jsem tě ozdobil svým velkolepým Dílem Moudrosti, abychom My (Nejsvětější Trojice) ze rtů Mé milované, pomazané Mou Svrchovaností, slyšeli chvály a úctu Naší Trojičné Svatosti. (Bůh mi připomíná můj apoštolát.)
Pokračuj v hlásání Zmrtvýchvstalého Krista a naplňuj celý svět ovocem. Řekni jim, že Kristus se ve své božské Lásce SKLÁNÍ Z NEBE, aby svou Přítomností oživil dílo Mých rukou. Díky této povzbudivé zvěsti Nás zástupy národů poznají v důvěrném spojení. Řekni jim, dcero, jak N á s t ě š í, když s Námi j e d n á š jako se svým Svatým SPOLEČNÍKEM V MKAŽDODENNÍM ŽIVOTĚ...
Hovoř jako Můj posel a připomeň Mému lidu, že Já, Jahve, jsem živý a činný! Pak jdi k oněm kněžím, kteří Mě už nevyhledávají, a zeptej se jich: 'Proč se nikdy neptáte: Kde je Bůh?' Ve s v ů j DEN pronesu svůj SOUD proti těmto pastýřům, kteří o Mě nemají žádné poznání a kteří NIKDY NITERNĚ NEOKUSILI MOU LÍBEZNOST! Dnes Mě tito pastýři vyměnili za něco, co v sobě nemá žádnou cenu ani moc. Měli dbát na to, aby měli na paměti Mou Přítomnost. Neberou Mne na vědomí...Jak mohu říci: 'Oni jsou kadidlovou vůní Mého Syna', když jedinou jejich vůní j e s m r t e l n ý z á p a c h !
Prokázal jsem ti, tvorstvo dvanáct let (od doby, kdy tvořil knihu: Opravdový život v Bohu) nevýslovné přízně a nechtěl jsem ve svém hněvu jednat rychle. Mluvil jsem v těchto letech přízně, abych tě utěšoval. Obvázal jsem zlomená srdce a vložil jsem do těchto srdcí Pokoj. Mé vlastní Srdce je Pramen Živé vody vyvěrající v těchto letech přízně na tuto suchou zemi, a dává vzrůst tam, kde měly být jen odpadky.
Vždycky jsem tě chtěl zahrnout jako své vlastní, tvorstvo. V těchto dnech, říkám ti, že Já, který JSEM SNOUBENCEM SVÉHO TVORSTVA, VOLÁM KAŽDÉHO Z VÁS: Moje nevěsto, proč ty zamračené pohledy a výhrůžky v líbeznosti Mých úst? (Bůh předvídá negativní reakci jistých duší.) Nešťastné stvořeníčko, daleko od poznání Mne, p o j ď ! Zvu tě, abys padlo do náruče svého Ženicha a ukážu ti, jak Já, JJahve, mohu ozdobit tvého ducha, když ti štědře poskytnu příliv své Božské Lásky, abys mi ty na oplátku tento příliv vracelo. Pak čekej, a uvidíš: Ten den tě vtáhnu do svatební komnaty svého Srdce, vykveteš jako růže, která roste na břehu vodního toku, abys hlásalo velikost Mého Jména. Bude Mne nazývat "Můj Otec". Ve svatební komnatě Mého Srdce bude tvé srdce oplývat chválami a jako se ŽENICH RADUJE ZE SVÉ NEVĚSTY, TAK SE JÁ BUDU RADOVAT Z TEBE A TY ZE MNE. Má mocná ruka tě bude podpírat A TY UŽ NIKDY NEBUDEŠ CHTÍT ODE MNE ODEJÍT.
Skutečně, tvůj duch, obohacený Mou líbezností a plností Mého Ducha, bude volat ke všem národům: "KRÁSU A SLÁVU JE TŘEBA HLEDAT V NAŠEM STVOŘITELI! V NAŠÍ NADĚJI A V NAŠEM PÁNU!!"
Dcero Mé volby, poslouchej a napiš: Přeji si, abys vydávala svědectví Mé S v a t o s t i a Mé BOŽSKÉ LÍBEZNOSTI. Buď jako hlasitá kniha, kniha psaná Trojjediným Bohem. Ale pro tuhle chvíli tě chci jen pro sebe, chci být se svou vyvolenou a vznášet se s tebou v nebesích, když tě vytáhnu z útrap těch, kteří denně volají po tvé smrti. Chci tě nyní vytáhnout z vřavy a nepokoje, protivenství, žárlivosti a nedostatku lásky. PAK V KONTEMPLACI, zatímco budeš spočívat svou hlavou na Mém Srdci, budu ve tvém srdci rozmnožovat své božské učení. Budeš se učit konat dobro po všechny dny svého života. Tak budeš růst v Mém srdci a vydávat líbeznou vůni lilií. A až tě pošlu do ciziny k různým národům, budeš na ně šířit vůni a bude přijata jako požehnání, protože ty porosteš v Mém Srdci. Hle, odívám tě tváří Mého Syna, Ježíše Krista (když tolik lidí vidí, že se Ježíš objevuje v mé tváři), aby pochopili, že jsi Mým Dílem, které jim poskytuje Má milost, aby bylo Mou Ozvěnou. Nechť Má Slova plynou z tvých rtů jako víno a opájejí srdce Mých synů a dcer."
Vassula: "Pane, jsem a stále zůstávám plna úžasu z Tvé Krásy. Ukázal ses v noci mé duše, zázračná postava jako Syn člověka při svém Proměnění. Ó, Trojjediný Ženichu, plný milosti a svrchovanosti, krásnější než všichni andělé dohromady, co to všechno znamená? Jakým vnuknutím Tě Tvé Srdce přimělo, žes na mě pohlédl? Ale odvážím se říci, co jsem chtěla: Jakým BLÁZNOVSTVÍM TVÉ LÁSKY Tě Tvé Srdce přimělo shlédnout na mou ubohost?
Ač jsem velmi nehodná, Ty jsi zde a připomínáš mi naše snoubenecké pouto, přitahuješ mne ještě hlouběji do svého Srdce, ABYCH OKUSILA Z ROZKOŠÍ, KTERÉ JSOU UVNITŘ NĚHO, aby se mi dostalo záplavy Tvé Božskosti a zachovala jsem se naživu."
Jahve: "Dcero, jestli jsem na tebe vylil a stále vylévám svou milost, je to proto, že chci, aby tvá duše byla každým dnem krásnější a zářivější, až dosáhne dokonalosti, jakou si přeji. Pak budu moci říci: "Toto srdce Mi dalo nazpátek všechno, co jsem žádal, a získal jsem z něho veliká vítězství. Současně se Mi z něho dostalo v e l i k é h o p o t ě š e n í a svou milostí budu i nadále v tomto srdci množit svou přízeň a své dary, aby mohlo i nadále ZPÍVAT KAŽDÉMU NÁRODU MOU PÍSEŇ LÁSKY!"
Budu nadále vylévat do tvého srdce M é r o z k o š e a ú t ě c h y, jako když někdo vylévá vodu ze džbánu do sklenice, tak JÁ NAPLNÍM TVÉ SRDCE LÁSKOU. (Tento obraz džbánu a sklenice, která se naplňuje, byl jednou z prvních kreseb, které mi nakreslil anděl Daniel v roce 1985.)
Modli se za ně a dobrořeč svým pronásledovatelům, aby se jim mohlo dostat Milosrdenství v den Soudu. Tělo a krev budou vždycky plodit zlo a mít zálibu v konání zla. Tytéž duše nemluví o Mé laskavosti ani o Mém Božství, protože jejich mysl neumí oddělit Mou božskou laskavost od žádostí jejich vlastního těla a krve.. Ne, nevidí, že tu je rozdíl. Když mluvím Já, Má holubičko, svými ústy, která jsou svlažena milostí, svatostí a líbezností, nerozumějí Mým výrokům a nemohou pochopit MOU ČISTOTU v Mé Velebnosti. Jejich srdce jsou tak tvrdá, že se jim stává nemožným, aby pochopili jasnost a Božskost Mého Srdce. Proto jsou tato srdce vyloučena z Mého Světla a ve svém pomíjivém těle a mysli Mě obviňují, že Má Slova jsou přehnaná a sentimentální. To jsou ti, o kterých pravím: 'Jsou to pro Mne cizinci a neznají Mne...'
Ach, Má jemná duše, tys o k u s i l a M o u l í b e z n o s t v MÉM BOŽSTVÍ a Já jsem tvou duši opatřil chutí Mé Velebnosti a nyní na tebe hledím, hledím na NESMÍRNOST TVÉ ŽÍZNĚ PO MNĚ. Jako Novomanžel jsem ti ukázal, Má nevěsto, j a k m á š b ý t s e M n o u v DŮVĚRNÉM VZTAHU A NENUCENĚ, neboť v Mé společnosti není nic temného. A tak se od tebe učí m n o h o l i d í a dosáhli velkých vítězství z milosti, kterou jsem dal tobě. KDYŽ JE TVÉ SRDCE SPOJENO S MÝM, NENÍ TAM ŽÁDNÁ TEMNOTA, ALE ROZKOŠ A RADOST PO VŠECHNY DNA TVÉHO ŽIVOTA !"
Vassula: "Jahve, Ty, který jsi vystoupil z Nebe, jako Ženich vycházející ze svého příbytku, ukázal jsi mi svou Tvář, abych se těšila z Tvé laskavosti.(Žalm 27,4) Ať zlí pomlouvači slyší a poučí se z Davidových žalmů, že jejich nepřátelství vůči líbeznosti Tvé mluvy je bezdůvodné. Ať se poučí četbou Tvých žalmů, že Ty jsi Žalmem svých žalmů a že Tvá Slova, Milovníku lidstva, jsou sladší než med, dokonce než med z plástve.(Žalm 19,10)
Proto při pouhé vzpomínce na vidění, která jsi mi dal ve své nesmírné dobrotivosti, se má duše rozplývá a je znovu strhována k zemi. Co k tomu mám dodat? Co může člověk dodat k tak vznešenému vidění? Ale Tvá velkomyslnost se ráčila zjevit tak nehodnému člověku jako jsem já. To byl svobodný dar Tvé velké lásky. Nepotřeboval jsi k tomu dovolení od nikoho. Chtěl jsi sám ukázat sebe, svou blaženost, svůj půvab, svou záři, svou dokonalou krásu a svoulíbeznost. Veliká je Tvá Velikost a já nikdy nezapomenu na toto rozkošné vidění, které se mi vrylo do paměti."
Jahve: "MÁM ZALÍBENÍ V DUŠÍCH, KTERÉ MI DOVOLÍ, ABYCH JE NAPLNIL SEBOU....
Ach, Vassulo, CHCI KAŽDOU DUŠI uvést do důvěrné blízkosti svému SRDCI, aby byla na Mne naroubována. Tímtéž způsobem jsem dovedl Tebe, abys byla blízko Mému Srdci. Proto, Mé dítě, vždycky tak dobrotivě připravuji cestu, aby ji každý mohl následovat. Cestu spravedlnosti, která vede ke Mně.
Proto Já, jako zamilovaný Ženich, JSEM ZAMILOVÁN DO SVÉHO TVORSTVA - díla svých Rukou. A každému tvoru o d h a l í m PLAMEN SVÉHO SRDCE, příteli i nepříteli. Dnes mnozí z vás bedlivě zkoumáte Mou lásku a Mou něžnost, přičemž Mne upravujete podle vášní svého těla. Říkám vám: Ti, kdo Mne znají, svatě zachovávají svaté věci. Ti budou jednoho dne prohlášeni za svaté. Ale ti, kdo Mne neznají a nezachovávají svaté věci svatě (sex), budou odsouzeni, jak si zaslouží.
Mé Srdce T E P E S V O L Á V Á N Í L Á S K Y K L Á S C E, a znovu říkám: Ať přítel nebo nepřítel, všichni jste zváni, aby jste měli účast na RADOSTECH MÉHO SRDCE. Když tak učiníte, zjistíte, že jste Mne po celý svůj život snižovali, jak jste umenšovali Mou V e l e b n o s t samotnou vaší slabou přirozeností a světskými náklonnostmi a svou vírou, že vaše vnější rozkoše a radosti, p o n i c h ž t o u ž i l o v a š e t ě l o, byly ušlechtilé a skvělé.
TYTO RADOSTI A ROZKOŠE VAŠEHO TĚLA SE NIKDY NEMOHOU POMĚŘOVAT S MÝM BOŽSTVÍM A LÍBEZNOSTÍ. Vaše rozkoše k poměru k Mým j s o u j a k o z r n k o p í s k u v e v e s m í r u, když ten přirovnám k blaženosti, které se vám může dostat od Mé dobrotivosti, která by vás dovedla do VĚČNÉ RADOSTI..
A ty, Vassulo, která jsi vstoupila do radosti Naší Trojičné Svatosti a pochopila jsi Náš něžný cit a Naši nekonečnou Lásku, těšíme se, že jsi dobrovolně svolila, abychom na tebe vložili Naše Dílo, čímž ses stala živým oltářem, který zvyšuje Naši radost. Obrátili jsme tě a vedli, abys konteplovala Snoubeneckou kontemplací v důvěrné jednotě Naší Jednoty. Vyslali jsme tě z Našeho objetí, do pouště, abys hájila Pravdu. Ale nyní, po všech tvých tvrdých námahách, chceme abys spočinula na Našem Srdci a měla volno p r o n a z í r á n í Naší Trojiční Svatosti. Při tomto úmyslném odpočinku, budeš kojena Naším Božstvím.
Dnes ti znovu d á v á m s v é SRDCE a jako ŽENICH, který vychází ze svého příbytku, aby se připojil ke své nevěstě, jsem vyšel, abych spojils s v é S r d c e s t v ý m a m ě l p o t ě š e n í v t o b ě, abychom si svým objetím vyjádřili vzájemnou lásku. Nechť je to jako v nebi: LÁSKA ZA LÁSKU, SRDCE ZA SRDCE
Ano, tys Mne neodmítla uznat jako Otce v Mé Trojjediné Svatosti, a když Mne tvé srdce uznalo, bylo jako nádoba na vodu naplněno Mou živou Vodou, aby je přivedla k dokonalosti ctností, které mu poskytnu. Má díla by byla neplodná, kdybych tě neměl zdokonalit v lásce. K čemu by byla tvá díla pro Mne a jaká úcta by to pro Mne byla, kdybys Mi je obětovala, aniž bys Mi napřed svobodně nedala své srdce?
Ano, pojď a poznej význam slov: 'Chci l á s k u, ne oběť. Chci poznání Mne, ne celopaly!' K nikomu nebudu přísný, pokud v nich najdu o c h o t u. Neslyšela jsi, že: 'Člověk je vítaný s tím, co si může dovolit?' Tak VY, KDO MNE ČTETE A JSTE TAKÉ MÝM DÍLEM, POJĎTE KE MNĚ A JÁ VÁS VE SVÉ LÁSCE ZDOKONALÍM, UCHVÁTÍM VAŠE SRDCE, abych z něho získal velmi vzácné a jemné vůně. Pak jako někdo, kdo vzpíná ruce se zlatou miskou plnou kadidla, aby provoněl Mou Svatost, vyzdvihnu vaše srdce a přidržím je nahoře, aby se všechny tyto vůně snesly ve vírech na zemi, šířily vaši líbeznou vůni kolem Mne a těšily Mne a všechny svaté a anděle v nebi. Má radost bude taková, že bude považována za svatební tanec (Viděla jsem ve vidění Jahveho, jak prochází kolem a pohupuje se jako při tanci a ve svých vzepnutých rukou drží tuto "misku".), zatímco ústa andělů budou plná smíchu a jejich rty písní. A Já, rozjásaný radostí, ve vaší nicotnosti proměním vaše srdce v klenot, a s rukama stále vztyčenýma, vyzdvihnu vaše srdce a pomažu vás, Můj klenote a požehnám vám.
A j a k o j s e m v á s k d y s i s n ě ž n o s t í v l o ž i l d o l ů n a v a š í m a t k y, abyste byli živeni a rostli, vložím vás do Mého Srdce, abych živil vaši duši Mým Božstvím a umožnil vám růst Mou Svatostí. To bude důkaz Mé Lásky k vám. A POZNÁTE JAHVEHO, SVÉHO ŽENICHA třikrát Svatého, J A K O N I K D Y P Ř E D T Í M ! Pak se vaše duše tak naprosto přimkne k Mému Srdci a bude ve Mně, že na Mne nikdy nezapomenete, protože VAŠE DUŠE SE DÁ DOBROVOLNĚ ZAJMOUT MÝM PŮVABEM.
A Já, který jednám pouze z lásky, upnu vaše malé srdce k bezúhonnosti, poslušnosti a lásce A ZAPÁLÍM JE BOŽSKÝM OHNĚM, DÁM VÁM OKUSIT MOU LÍBEZNOST, když vám dám podíl se svým Synem Ježíšem, Tím, který je Mému Srdci nejblíže.
Naše Blaženost vás zve, abyste vstoupili do opravdového a jedinečného poznání Našeho Trojjediného Božství. Toto POZNÁNÍ NÁS bude pro vás poučením, že vám můžeme dát zpět vaši božskost, když zbožštíme vaši duši, aby vstoupila do věčného života, a že Naše božské Světlo může zazářit také do vaší duše a do vašeho těla, aby žily v Našem světle a v Nás. Pak, Má milovaná, obohatím vaši duši půvabem, a zatímco vás budu skrývat ve svém Srdci, sejmu vaše hříchy, abyste se pohybovali v Duchu a dýchali vdechy Mého Srdce, zatímco vás budu OZNAČOVAT PEČETÍ zasvěcení a pomazávat svým Svatým Jménem. Pak už nebudete patřit sobě, ale TOMU, který vámi hýbe ve spojení s Naší Jednotou.
JÁ, N E J V Y Š Š Í, S N O U B E N E C S V É H O T V O R S T V A, VÁM UKÁŽU TAKOVOU PLNOST LÁSKY A NĚŽNOSTI, ŽE VAŠE DUŠE BUDE ZAKOUŠET, JAKÉ JE TO V NEBI, zatímco budete ještě na zemi. Moje líbeznost bude taková, že budete jako opojeni vínem, protože budete OKOUŠET LÁSKU VŠEMOHOUCÍHO, která bude jako ráj požehnání a která vaši duši ozdobí více než slávou.
Pociťuj velikost Mé lásky, Vassulo. Vyvolil jsem tě ze všech živých a učinil jsem z tebe lilii, přičemž jsem ti dovolil, abys slyšela Můj hlas. Svěřil jsem ti toto dílo, abych osvítil temnotu tohoto temného a odpadlého světa. Vyslal jsem tě, abys provoněla Mým dílem poušť Mého stvoření a vyzařovala na ně Má nařízení a Můj zákon, a svět v tobě jednou uvidí Mou svrchovanou moc a řekne: 'Vpravdě, Bůh je skrytý v tobě', ale budou to říkat tvému zemřelému duchu. Ano! (Toto "ano" zaznělo jako zvuk hromu; s takovou mocí a autoritou bylo vyřčeno.) Jsi skutečně pravým svědkem Nejvyššího, protože jsem z tvých úst učinil nabroušený meč."
Vassula: "Můj Bože! Někdy cítím, že jsem obklíčena mými utiskovateli, dokonce i v noci vidím tesáky těch, kteří by mě chtěli sežrat a vymýšlejí lži, aby mě uviděli odsouzenu. Ó, pomoz mi, proti těmto nadutcům! Jak dlouho budeš držet jejich oči zavřené?"
Jahve: "Dokud se nenaplní tvá služba Mně a dokud Obřad neskončí. - Mé Oči vždy přitahoval člověk pokorný a zkroušeného ducha, a Já, který je znám jako Ten, kdo dává zrod, přivedu své tvorstvo ke znovuzrození, požehnanému Mým Svatým Duchem, jako nikdy předtím v dějinách.
MŮJ PLAMEN UVNITŘ MÉHO SRDCE BUDE TVOU OČISTOU, tvorstvo, a ta vykoná Můj SOUD. (malý soud = Varování) OČISTA bude vykonána, aby odstranila tvou roušku a ABYS MĚ VIDĚLO ODĚNÉHO VE SLAVNÉ KRÁSE A SVATOSTI. Vykonám svůj úkon Lásky (Varování), abych tě získal pro sebe. Pak se ty obrátíš ke Mně. Také ty se staneš svědkem Mé Lásky. A až se tě lidé, překvapeni tvou změnou srdce, zeptají na důvod tvého pokorného jednání, odpovíš:'Učilo jsem se u mého Otce. Poslouchalo jsem svého Snoubence, a tak jsem se stalo synem světla. Můj Bůh je mé Světlo, a věčný život je to, že Ho budeme znát jako JEDINÉHO PRAVÉHO BOHA A SVRCHOVANÉHO PÁNA CELÉHO TVORSTVA. Pak, moji přátelé, i vy budete p a t ř i t tomu S n o u b e n c i n a v ě k y v ě k ů.'
Ach, pokolení, neslyšelo jsi Mého Syna, Ježíše Krista, jak vám říká: 'Přichází hodina - ano, už je tady, kdy MRTVÍ uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo jej uslyší, BUDOU ŽÍT. Neboť Otec, který je zdrojem života, učinil Syna zdrojem života.'(Jan 5,25-26) Tak proč se bojíte v těchto zlých časech, aby na vás nebyla vylita hojnost Našeho Bohatství z Našeho Srdce? Proč jste ohromeni Mými Divy dneška? Nejsme My Zdroj Života? Hory se chvějí smrtelným zápachem, který vystupuje z Mého tvorstva a vody burácejí a kypí v agónii, když slyší Mou agónii, KDYŽ VIDÍM SVÉ VLASTNÍ SEMENO UMÍRAT SPOLU S TÍMTO SVĚTEM, který se rozkládá hříchem a zvráceností!
Měli bychom si tedy zavázat Ústa? (Jak si to přejí někteří Jeho služebníci v církvi.) My jsme Zdroj Života a z tohoto Zdroje Naše Srdce b u r c u j e vaše Naším vznešeným Tématem: U r č í m e NAŠI PÍSEŇ LÁSKY tomuto umírajícímu pokolení a každý, kdo bude poslouchat, bude blahoslavený. Každý, kdo jí bude naslouchat, bude růst do výšky i do síly jako strom, protože jeho kořen poroste Mými přikázáními a Mými nařízeními.
Před nedávnem jsem zasadil sazeničku (Jahve mluví o mně a o svém poselství), dnes vyrostla v strom, jeho vrchol dosáhl oblaka a tu a tam okouší vůně a v o ň a v ý v á n e k n e b e. Nyní je znám v každém národě, protože je vidět od konců země a z každého směru. Jeho zelené listí je lék a jako léčivý balzám n e m o c n ý m, ale současně uklidňující vůně chudým a ubohým.
Posílám mu polibky, abych rozmnožil jeho ovoce a zdokonalil ho. Jeho hojné ovoce je ve své kráse označeno pečetí Mého Svatého Ducha. Každý národ, nehledě na rasu nebo původ, ho může dosáhnout a n a s y t i t s e j í m. Jeho výnos je dostatečný pro všechny. Dokonce nehodným může tento strom poskytovat stín a klid. Já jsem jeho Majitel. Viděl jsem už tolikrát, jak se lidé v noci vkrádají a plíží s ohněm v ruce, aby Můj strom zapálili a zničili. Ale jelikož jsem toto všechno předvídal, shromáždil jsem dlouho před tím, než se to stalo, vojska svých andělů, aby jej kropili nebeskou rosou.
Smetl jsem své nepřátele, jak jsi viděla. Tak neříkej, Má milovaná: 'Ale nezlomí orel můj výhonek a nevvytrhne mé ovoce, takže všechny nové listy rázem uschnou, až budou rašit?' NE ! (Způsob, jakým řekl "ne", mi vehnal slzy do očí.) Ne, Má lásko. Říkám ti, že porosteš a budeš nadále přinášet ovoce s Pečetí a vůní Mého Svatého Ducha. Rozmnožím tvé listí a tvé ovoce, takže ho bude dost pro všechny a pro každé nové pokolení, které přijde..."
Vassula: "Pane, mé srdce žije pro Tebe a můj duch Ti zpívá chvály po celý den. Ty jsi držel mou duši v úkrytu Tvého Srdce a Ty jsi mě chránil. Ačkoli je mezi Tebou a mnou ontologická propast, já jsem uvnitř Tebe a Tvé Velebnosti, a Ty, aniž bys ztratil něco ze své přesažnosti, T y j s i u v n i t ř m n e."
Jahve: "Vassulo, mnoho stromů bude poraženo a některé úplně vykořením a jejich výhonek spálím. TEN DEN SE BUDOU ZÁKLADY ZEMĚ OTŘÁSAT ZVUKEM MÉHO HLASU a Můj Dům bude naplněn voláním:
D O S T !!! D O S T U Ž !!!"
Vassula: "Kéž nám projevíš laskavost a požehnáš nám a kéž se Tvoje Tvář na nás usměje! 'Neboť tehdy země uzná Tvé cesty a všechny národy poznají Tvou moc, která zachrňuje.'"(Žalm 67,1-2)
Jahve: "Květino Mého Srdce, taková slova jsou rozkoší tvého Ženicha. Pojď nyní a naslouchej tepu Mého Srdce!"
(Vassula:"Předcházející poselství, ačkoli je datováno 25.září, skončilo 25.října 1997. Bylo mi dáváno tu a tam, když jsem byla volána.")
(Z knihy Vassuly Ryden: Opravdový život v Bohu, devátá kniha vydaná v Olomouci Maticí cyrilometodějskou s r.o. v r.1999)
LÁSKA JE MOCNĚJŠÍ NEŽ NENÁVIST.
Má drahá, milovaná dcero,
pevně tě objímám na mé hrudi, protože snášíš tuto bolest v jednotě se Mnou.
Mé děti, a zvláště moji následovníci, pociťují jeden k druhému něhu, kterou si nedovedou vysvětlit.
Mohou být cizinci žijící na opačných koncích světa, přesto láska, kterou cítí, je má láska.
Milují jeden druhého, jako to v každé milující rodině dělají přirození bratři a sestry.
Já jsem světlo, které vytváří tuto spontánní lásku, která přivádí duše jednu k druhé.
Je to můj Duch Svatý, který sjednocuje všechny Boží děti, jako jednu rodinu.
Vy, mé děti, jste moje rodina.
Nejsvětější Trojice je v čele rodiny, a když vaše LÁSKA JE ČISTÁ A POKORNÁ jste automaticky částí této svaté rodiny.
Láska Otce prochází Mnou.
Když milujete Mě, vezmu vás do náruče mého Otce, JENŽ UMÍSTÍ P E Č E Ť O C H R A N Y KOLEM VAŠÍ RODINY.
*(viz modlitbu 33 modlitební kampaně)
Mé srdce je plné něhy, když se s radostí dívám na lásku, kterou zahrnujete jeden druhého.
Přinášíte Mi takovou útěchu od muk, které musím snášet, když moje nebohé děti jsou pronásledovány v zemích rozpolcených válkou.
Sjednoťte se nyní se Mnou tak, aby se moje rodina oddaných následovníků spojila jako jeden, a nezáleží, jaký je jejich původ, nebo z jaké země pocházejí, aby zvítězili nad nenávistí ve světě.
LÁSKA JE MOCNĚJŠÍ NEŽ NENÁVIST !
Nenávist slábne, když se na ni odpovídá s láskou.
Jestliže se někdo k vám chová nespravedlivě, musíte odpovědět s láskou a Satan se schoulí v bolesti.
Když cítíte pokušení pomstít se těm, kteří vás zranili, pak se místo toho musíte za ně modlit, odpustit jim a ukázat jim lásku.
L Á S K A, jež proniká mou rodinou na zemi, JE VELMI MOCNOU SILOU !
Nikdy si ani na okamžik nesmíte myslet, že nenávist může porazit lásku.
Moc, kterou třímá nenávist, i když je na pohled podlá a bolestivá, může být poražena mocí lásky.
Jak může láska oslabit nenávist v dnešním světě? Odpovědí je modlitba.
M I L U J T E M Ě.
Naslouchejte Mi.
Odpovězte na prosby mé milované Matky a Mě, jejího Syna, prostřednictvím různých modliteb, které vám byly dány.
Zde je mimořádná modlitba modlitební kampaně za sjednocení Božích dětí.
Rozšíří lásku do každého koutu světa a rozptýlí nenávist, která vzrůstá každým dnem.
Tato nenávist, způsobená Satanem slabostí lidí, a která vyvolává ukrutnosti jako mučení, vraždy, potraty a sebevraždy, může být odvrácena touto modlitbou modlitební kampaně (37):
"Za sjednocení Božích dětí."
"Ó, drahý Ježíši, sjednoť v lásce všechny tvé milované následovníky, abychom mohli rozšířit pravdu tvého zaslíbení věčné spásy po celém světě. Modlíme se, aby ty vlažné duše, které se bojí oddat se Ti myslí, tělem i duší, odhodily svůj krunýř pýchy a otevřely svá srdce ke tvé lásce a staly se částí tvé svaté rodiny na zemi.
Obejmi všechny ty ztracené duše, drahý Ježíši a dovol nám, jejich bratrům a sestrám, aby je naše láska pozvedla z divočiny a spolu s námi je vzala do lůna lásky a světla Nejsvětější Trojice. Vkládáme všechnu naši naději, důvěru a lásku do tvých svatých rukou. Prosíme Tě snažně, abys umocnil naši oddanost, abychom tak mohli pomoci zachránit více duší. Amen.
MILUJI VÁS, DĚTI!
Nesmíte nikdy klesat na mysli, když vidíte zlobu kolem vás.
Vaše modlitby mohou zlobu zmírnit.
Vaše láska ji přemůže.
Váš milující Spasitel Ježíš Kristus
Z poselství Boha Otce ze dne 20. února 2012 v 00:20 . MODLITBA 33
ZA PŘIJETÍ PEČETĚ ŽIVÉHO BOHA
Ó, můj Bože, můj milující Otče, přijímám s láskou a vděčností tvou božskou pečeť ochrany. Tvé božství obklopuje mé tělo a duši navěky. Skláním se v pokorném díkuvzdání a nabízím Ti svou hlubokou lásku a věrnost k Tobě, mému milovanému Otci. Úpěnlivě Tě prosím, ochraňuj mě a mé milované touto pečetí mimořádnou a já se zavazuji, že svůj život zasvětím tvé službě navěky věků. Miluji Tě, drahý Otče. Utěšuji Tě v těchto časech, drahý Otče. Obětuji Ti Tělo a Krev, duši i božství tvého milovaného Syna na smír za hříchy světa a za spásu všech tvých dětí. Amen.
