Vánoční svědectví otce Ondřeje.
Vánoční svědectví otce Onřeje.
Narodil jsem se v protestantské rodině - nepraktikující. O křesťanské víře jsem ve svých jednadvaceti letech věděl právě tolik jako nic. Byl jsem vystaven tisícerým hlasům moderního světa a měl jsem svou víru složenou z nejrůznějších prvků.
V tomto mém světě byla jedna vzpomínka na dětství: vánoční slavnost v rodině. Snad jen jedinkrát v roce vydechoval dům něco jako tajemství. Světlo svíček svítilo jinak než obyčejně a mé pokusy o ozdobení vánočního stromku provázelo vyprávění mé babičky o narození malého děťátka...
Zdálo se mi, že moje babička se ve svém srdci účastnila něčeho, co unikalo mému pohledu.
Okouzlen přímo vášnivě sochařstvím, vrhl jsem se tělem i duší do světa umění...
Jednoho dne se mi ve škole dostala do ruky kniha o svatém Františku z Assisi. Tento život mě doslova uchvátil, protože až do obrácení byl velice podobný mému životu. V chladném a vlhkém ateliéru, kde jsem pracoval, jsem těžce onemocněl. S vypětím posledních sil jsem se vrátil do rodného domu, kde jsem dva týdny zápasil se svou chorobou a s knihou o svatém Františkovi v ruce.
Je advent...Církev, o které jsem nic nevěděl, se noří do modliteb. Týden před Vánocemi jsem byl opět zdráv a rozhodl jsem se, že s jedním přítelem z dětství, který krátce před tím potkal živého Krista, pojedu do Assisi.
Kdo to byl ten "chudáček"" z Assisi, že tak radikálně změnil svůj život?
Dorazili jsme tam 24.prosince a uchýlili se do jednoho opuštěného domu na venkově nedaleko Porciunkule, prvního kostela, který svatý František znovu zbudoval. Ještě ten večer jsem navštívil tento kostel a viděl jsem tam skupinku mladých lidí, jak se modlí pod křížem.
Poprvé v životě jsem se díval na kříž jinýma očima:"Ježíši, jestli opravdu existuješ, ukaž se mi!"
Po skrovné večeři jsem šel spát. Příští den jsem docela sám šel do velké baziliky svatého Františka, v prvé řadě proto, abych si prohlédl Giottovy fresky z "chudáčkova" života. Nakonec jsem sestoupil do krypty, kde se nachází světcův hrob. A zde, v tomto maličkém prostoru, jsem byl náhle úplně přemožen milostí, padl jsem na zem a pláču jako malé dítě a slyším hlas:"Láska, kterou hledáš, jsem Já."
S naprostou jistotou vím, že to byl Ježíš, kdo ke mně promluvil.
25.prosince 1983 v deset hodin někdo vstoupil do mého života. Po třinácti letech prožívám tento okamžik znovu, jako by to bylo včera!
Dnes jsem knězem katolické církve, šťastný, že jsem odpověděl na Ježíšovu výzvu k lásce.
Otec Ondřej.
