Nektar pro duši

Příběh neuvěřitelné dětské nouze.
Svědectví z rodiny bez Boha.
"Můj život je tak posetý boulemi jako moje tvář", napsal Tim Guérnard ve své knize:"Silnější než nenávist". Jeho nos byl dvecetsedmkrát přerážen, z toho 23 zlomenin pochází z jeho boxerské kariéry, čtyřikrát mu jej přerazil jeho vlastní otec. A přesto má tato ztlučená tvář výraz vlídné důvěry a otevřenosti vůči druhým.
Mohla jsem se o tom přesvědčit, když Tm Guérnard na pozvání městské misie vídeňské mládeže vyprávěl o svém životě a pak jsme si mohli spolu povykládat. Znala jsem ho již z jedné kazety a kladla jsem si otázku: Jak se může člověk s takovým dětstvím zas tak postavit na vlastní nohy?
Již první vzpomínka je víc než strašná: Byly mu tři roky když viděl, jak jeho matka odchází navždy ve svých bílých střevících. Přivázala jej jako psa k potrubí a odešla, ani se neohlédla a neřekla:"Nashledanou."
Jeho rodiče, Francouzka a Iráčan, žili již odděleně a jeho matka si našla nového druha. Dítě přitom stálo v cestě.
Celou noc zůstal zmrzlý a přivázaný a třásl se hrůzou. Pak jej našla policie a odvezla jej k otci, který si mezitím našel jinou ženu a byl silným alkoholikem. Macecha, která měla svých pět dětí, pokládala Tima za nežádoucího parazita. Otci připomíná Tim nepříjemně jeho rozpadlé manželství a důvěřuje raději falešným žalobám macechy. A tak Tim místo očekávaného objetí dostává den co den výprask. Když rodina odjíždí koncem týdne pryč, zavírají Tima do sklepa a jen pes mu líže ruce, které vystrkuje z okénka.
Timovi je pět let, když jej otec bezmála klackem zabil. Přišla pečovatelka a rozmlouvala s chlapcem. Otec se domnívá, že si Tim stěžuje na špatné zacházení. Dítě se zhroutí od hrůzy. Otec jej dále bije a nakonec jej zhodí ze sklepních schodů. Když přišel Tim k sobě, a Tim není schopen vyjít po schodech, macecha jej vytáhne za vlasy a orkán začíná znovu. Jedna rána mu rozbila obočí, druhá jeden ušní bubínek a natrhla ušní boltec. Pak se Tim propadl do temné noci...
Po třech dnech se probral v nemocnici, kam jej dopravila pečovatelka. Otec je zbaven otcovského práva. Timovy nohy jsou zpřeráženy. Museli je poskládat jako puzzle. Protrpěl si několik bolestivých operací.
 Pobyt v nemocnici trvá téměř tři roky. Každá noc byla poznamenána hrůznými sny. Za celou tu dobu za ním nepřišla ani jediná návštěva. Dárková pohlednice, kterou jiný chlapec odhodil, je pro něho největším pokladem, který si s obdívem  prohlíží, když se v noci tajně odplíží na záchod.
Když opouštěl kliniku, bylo mu sedm a půl. Po pobytu v různých rehabilitačních centrech skončí v dětském domově. Každý týden přicházejí páry, které si vybírají děti k adopci. Chlapce s rozlámaným tělem nikdo nechce. Kvůli hrůzným nočním snům je předán do psychiatrické léčebny. Tam jej čeká nový horor. Devět měsíců střiků a násilných léčebných zásahů. Teprve nový ředitel kliniky konstatuje, že jde o nehorázný omyl, a chlapec je propuštěn a vrácen zpět.
Nastanou mu konečně lepší časy? NE!

Trápen, až je jeho nenávist větší než strach!
Tam je mladík týrán tak dlouho, až je jeho nenávist větší než jeho úzkost: přibodne vidličkou ke stolu ruku jednomu schovanci, který mu chce vzít jeho jídlo. Vytáhne vidličku, až když jej přepadnou vychovatelé. Od té chvíle určuje život Tima nenávist a pocit pomsty. Brzy z něho mají strach i mnohem větší.
Když několik spoluchovanců zmlátí do krve, rozhodne se pro útěk. Nenávist a strach mu propůjčí křídla k překonání ostnatého plotu. Jako dvanáctiletý se vydá do Paříže, kam dorazí za dva týdny. Odkázán sám na sebe učí se krást, aby přežil. Přespává v jedné úschovně kol.
Úzkost mu svým způsobem nahrazuje matku: je mu vytrvale věrná, vždy je na místě, objeví se, kdykoliv je třeba. Plný touhy se dívá do oken, kde lidé v rodinném prostředí spolu jedí, smějí se a baví. Sní o tom, jak jej jednou někdo obejme.
Jednou si vedle něho sedne slušně oděný pán a Tim mu vypráví svůj osud. "Chtěl by sis vydělat 5O franků?" Chlapec září a jde s mužem do jeho bytu. Tam jej muž s pistolí v ruce znásilní!
"Bylo mi sotva třináct, když jsem objevil zvrácenost člověka, který se sám poskvrňuje a druhé se snaží vtáhnout do bláta", píše Tim později ve své knize. "Zlo postihlo něco více než jen moje tělo - zpustošilo moji duši, moji tajnou zahradu, kde jsem byl ještě čistý."
 Přes tuto svoji skutečnost následuje později dva mladé muže. Oni jej vyškolí pro své účely: dělat konkurenci prostitutkám a sloužit dámám z vyšší společnosti k oslazení života. Za tyto služby lásky dostává peníze, které musí z větší části odevzdat. "Máš krásné oči", říká mu jedna dáma. Groteskní na tom je, že je to vůbec první kompliment, který ve svém životě uslyšel! Kdyby to tak slyšel od své matky!
Když se pro oba pasáky stala půda v Paříži horkou, zmizí a nechají chlapce bez prostředků. Tak žije na útěku před policií, až jej jedna hlídka dopadne. Policisté vůbec nemohou pochopit, jak tento sotva patnáctiletý výrostek mohl přežít tři roky na vlastní noze. Znovu se dostává do polepšovny. Aby mu přistřihli tipec, dostane předem od tří hlídačů výprask! Timova nenávist stále stoupá. Na životě už mu vůbec nezáleží, z ničeho nemá strach.. Kdo s ním má co do činění, poznává jeho nenávist. Stane se nejobávanějším rváčem.
Když je po opětovném útěku znovu dopaden, dá se předvést k jedné soudkyni, o které slyšel mnoho dobrého. Ta mu skutečně nabídne jako příležitost nastoupit jako učeň v jednom kamenictví. Tim je šťastný a slibuje, že udělá všechno, aby se už nedostal do nápravného ústavu.
Je tedy učněm, navštěvuje kamenickou školu a má svého pečovatele. Je to sice tvrdý život, ale Tim je spokojen: Dožije se prvních pozitivních zkušeností s kolegy na stavbě a se spolužáky v učňovské škole. Ale to nic nemění na tom, že jeho násilnost se snadno vznítí.
V té době se učí boxovat. Není to jediný sport, kterému se Tim věnuje, ale je posedlý myšlenkou být silnější než otec, aby mu to všechno vrátil!
Stane se z něho velmi dobrý boxer.Jeho údery sice provokuje jeho nenávist, ale postupem času se učí natolik kontrolovat své údery, aby nebyly pro protivníka tak ničivé. Když si vzpomene při boxu na otce, má vítězství v kapse.
 Box je pro něho důležitý i z jiných důvodů: Jestliže se o něho dříve nikdo nestaral, teď se o něho velice starají, když je při souboji náhodou zraněn. Pečují o něho, starají se, vedou ho. To je pro něho zcela nová zkušenost.
Není mu ještě osmnáct, když dostane diplom kameníka. Je nejen nejmladší, ale i nejlepší ze všech, dostane to dokonce potvrzeno. Plný vděčnosti, daruje své vysvědčení "své" soudkyni.
První místo dostane u velké stavební firmy. Je velmi dobrým parťákem; vede skupinu Alžířanů, Marokánců a Tunisanů, kteří se stanou jeho přáteli. Radují se z jeho boxerských úspěchů a fandí mu.
 V tu dobu se seznámí s jiným kameníkem Jeanem Marií. Navštěvují spolu pokračovací kurz. Jean Maria je křesťan a přiznává se k tomu. Tim ho provokuje:"Co dělá tvůj Bůh pro znásilněné ženy a týrané děti?" Jean Maria odpovídá podle své víry a Tim je udiven.Když mu přítel vypráví, že se stará o postižené lidi a chtěl by s nimi žít, doprovodí jej jednou Tim do ARCHY. V této instituci, kterou založil Jean Vanier pro duševně a tělesně postižené, žijí také docela zdraví lidé spolu s postiženými. Jak později vypráví, přijali ho "nenormální" lidé velice přátelsky, oslovovali ho jménem a pozvali jej ke stolu. To je pro profesionálního boxera zcela nová životní zkušenost.Zpočátku mu to dá mnoho práce, aby kontroloval obranné reakce.
Když jej pak Jean Maria pozval, aby spolu navštívili Ježíše, nevěděl Tim, o co jde."Myslel jsem si, že je to nějaký jeho kumpán. Šli jsme městem, pod každou paží jsem měl jedno postižené děvče - zatím jsem se vodil jen s fešáckýma holkama. Měl jsem strach, aby mě nepotkal někdo z mé bandy". Tim byl v té době hlavou asi padesáti mladíků, kteří byli postrachem okolí.
Když skupina vstoupila do kostela, spatřil Tim kříž. Toho muže viděl už dříve u cest na křižovatkách. "Taky jeden šéf bandy, ale ne moc úspěšný", myslí si Tim.Ale když se všichni dívali na kříž a pak fascinovaně hleděli na malé bílé okénko, je z toho Tim celý zmatený. "To je Ježíš", říkají mu. Snaží se ho tam uvidět. Když chce kněz odnést monstranci, Tim vyskočí:"Počkat, já jsem ještě neviděl Ježíše! Neodnášet!" volá Tim. Přítomní se s úsměvem otáčejí a Tim si je jistý: Všichni si myslí že je tu postiženější, než všichni postižení.

Od tohoto okamžiku nenechává Bůh Tima na pokoji. Nebude litovat žádné námahy, aby životní cestu Timovu nechal křižovat s cestami nejlepších lidí. Především je to páter Thomas Philippe. Když se Tim pokouší naučit ho na své motorce strachu, mimo jiné s ním sjede dolů po padesáti schodech, kněz poznamená:"Byla to docela příjemná jízda" - a nabídne mu Ježíšovo odpuštění. Tim mu odpoví, že nepatří k tomu spolku. "Ježíš zná tvé srdce", řekne otec. "mluv s ním, On tě zná, On tě miluje." Tim za ním může přijít, kdy se mu zlíbí, i uprostřed noci. Tim to zkouší a  kněz mu pokaždé daruje Kristovo odpuštění. Pro Tima jsou to velká pohlazení, která otřásají jeho srdcem v základech.
Otec Philippe naučí Tima znát tři poklady: bezpodmínečné přijímání, odpuštění a naději. Stále častěji se setkávají v ARŠE. Čím intenzivnější je kontakt s postiženými lidmi a spolupracovníky a čím častěji mu dává kněz pocítit Ježíšovu lásku, tím více nabývá Tim jistoty, že musí změnit svůj život. Ke své bandě má stále větší odstup. Chtěl by konečně vstoupit do otcovy "rodiny", ale je to problematické, protože Tim má stále velké problémy se svou násilností.
Jeho největším bojem je přijmout a naučit se milovat svou minulost. Když dnes přichází do škol nebo do věznic, vždy uvádí příklad s hromadou hnoje:"Když je hnůj ještě čerstvý, páchne a je těžký. Kdybys jej teď dal na květiny, spálí je to. Hnůj musíme nechat uležet a usušit. Časem je lehký a užitečný. Pak pomáhá těm nejkrásnějším květinám. Bůh si posluhuje naší minulostí jako hromadou hnoje, aby nám dopomohl k růstu."
Tehdy byl Tim ještě netrpělivý a cítil se zraněný, že ho nepřijali do ARCHY. Nechá všeho a chce pryč, daleko od Boha. Začne s autostopem a přistane v Taizé u bratra Rogera. Tam se cítí dobře a ujme se jednoho tělesně postiženého mládence. Takovou oklikou se dostane do Belgie a zde se stane spolupracovníkem jednoho zařízení ARCHY.
 Zde dostane svůj první krásný dárek k narozeninám od jednoho těžce tělesně postiženého: pětiřádkovou báseň. Dárce ji vyťukává dva dny jedním prstem na psacím stroji. Tim ji vezme, jde do svého pokoje a "padá ve svém srdci na kolena". Našel bratra, který ho má rád. Slzy, o kterých si myslel, že už dávno pozbyl, tečou hojně po tvářích. Cítí, že jeho život stojí před novým počátkem.

Nejtěžší je přijmout svou minulost.
Pomalu začíná chápat, že také může být něčím jiným než mláceným děckem brutálního alkoholika bez budoucnosti. Nyní zápasí sám se sebou: Chtěl by tak milovat, jak jeho jako dítě nikdo nemiloval; chtěl by tak obdarovávat, jak jeho nikdo neobdaroval; a tak se dívat na druhé, jak on sám nikdy nepocítil, že se na něho někdo tak dívá.
Aby poznal co nejvíce lidí, objede půl světa. Bůh ho již nenechává samotného. V Římě převede přes cestu čerstvě obrácený mladík malou stařenku. Je to Matka Tereza z Kalkaty a ta jej již v dalších dnech neopouští.
Nějaký čas žije v Kanadě u trapistů, pak sdílí svůj život s postiženými. Daří se mu čím dál více odhazovat zátěž minulosti. Jeho láska k Ježíši roste.
Když je jednoho dne opět v Paříži, zavolá mu jedna přítelkyně, kterou poznal v ARŠE. Chtěla by renovovat svůj byt. Nechtěl by jí pomoci? Když Tim vstoupí do jejího bytu, Martina mu vyloží, že měla vnuknutí, aby se za něho vdala. Tim je bez sebe, dlouho se za ni totiž modlil, aby našla správného muže.. Na to, že by s ní měl spojit svůj život nepomyslel ani v nejmenším, protože Martina pochází z jedné z nejváženějších rodin Francie.
"Není možné míchat ubrousky s hadrami", vysvětluje dívce. Ale Martina trvá na svém a jejich vzájemná láska roste. Její rodiče o tom ještě nic nevědí. Aby to lépe ztrávili, modlí se o to mladý pár několik týdnů. A skutečně: Modlitba je vyslyšena a rodiče Martiny berou neobvyklého zetě v kožené bundě, dlouhými vlasy a na vysokých podpatcích vlídně a láskyplně na vědomí.
První doba manželství není snadná. Ale Bůh, na jehož působení všechno vsadili při svatbě, je nenechal na holičkách.
Je to mystička Marta Robinová, která umí rozptýlit Timovu úzkost, že vzhledem ke své minulosti nebude schopen být dobrým otcem:"Vaše děti porostou stejnou měrou, jako vaše láska", vysvětluje mladé dvojici. A když se jí svěří, že si chtějí postavit dům v Lurdech, Marta míní:"Dům, abyste mohli přijímat ty, které vám Bůh pošle."
A to se skutečně stalo. Protože kromě jejich vlastních čtyř dětí pobývá u Tima a Martiny mnoho mladých, kteří z nejrůznějších důvodů měli těžký život a chtěli začít znovu.
"Většina z nich zůstane osm až dvanáct měsíců, někteří i déle."Vypráví Tim."Kromě toho jsou i takoví, kteří k nám přijdou jen na pár dní, když jsou přechodně v tísni."
Farma "Notre-Dame" se stala domem Božím. Zde získávají mladí lidé opět odvahu a důvěru a mohou se Boží láskou osvobodit od úzkostí a závislostí. Tim jim říká totéž, co svým posluchačům ve školách, vězeních nebo v kostelích, když vydává svědectví o svém životě:
"Milovat znamená říct druhému, že se může vymotat ze své mizérie. Říci člověku stiženému ranami života: Ty jsi báječný, je totéž, jako mu říci: Neboj se sám sebe a své minulosti. Jsi svobodný a můžeš se změnit, můžeš svůj život uspořádat znovu jinak. Milovat znamená věřit tomu, že každý, kdo byl zraněn na těle nebo v srdci, může své rány změnit v pramen lásky a života.
Milovat znamená doufat za druhého a infikovat ho virem naděje. Když se změnil můj život, proč by se nemohl změnit život druhého?"
Z člověka, který bojoval z nenávisti a ze msty, se stal bojovník lásky. Největší tíže byl zbaven tehdy, když poznal, že může odpustit svému otci. Vzpomíná si:"To nešlo naráz. Nejdřív by chtěl člověk odpustit, ale nejde to. Pak, když už hlava i srdce jsou zajedno, zůstávají ještě vzpomínky, které se derou stále na povrch. Ještě po mnoha letech jsem si musel nechat operovat nohy, které mi otec zmrzačil. Tehdy je těžké odpouštět. Odpuštění vzpomínek může trvat dlouho."
Nyní je Tim už se svým otcem smířen a během let vznikl mezi oběma nový vztah. Teprve po otcově smrti mohl Tim vydávat svědectví o svém těžkém mládí.
 Nakonec se ptám na jeho nynější povolání:"Nejdříve jsem byl předákem na stavbách, pak jsem začal s restaurováním domů a zámků. Nakonec jsem se přiklonil ke včelařině, k malířství a řezbářství, abych nebyl příliš pryč z domu. Teď pracuji na jednom oltáři." Opouští svou rodinu, své mladé a včelky, jenom když má jít vydávat své svědectví.
Jak strašné bylo jeho mládí, tak bohaté jsou plody jeho utrpení skrze jeho svědectví, které ukazuje nové cesty životem.
A.Gaspariová z Vision-2000

Věříš, že moudrý Boží řád řídí všechno tak, že nic nezůstává beze smyslu, ať už jde o dobro nebo zlo. Zlo Bůh nestvořil; ale tam, kde rozumní tvorové zneužívají své svobody, Bůh jim v tom nebrání, i když by mohl, ale obrací toto zlo k dobru.
Origenes (185-253r.)

Dotek ruky Mistra.
Myra Brooks
Byly otlučené a poškrábané a pan dražebník myslel, že to nemá cenu marnit mnoho času s těmito starými houslemi. Zvedl je a s úsměvem zvolal:"Dobří lidé, co mi za ně dáte? Kdo začne něco nabízet? Kdo nabídne dolar nebo dva? Nabídka je na dva dolary. Ale kdo dá tři?..Tedy budou prodány za tři dolary."
"Ne, ne", ozval se z pozadí hlas šedovlasého pána. Přišel dopředu, staré housle zvedl, vzal doruky smyčec, otřel s houslí prach, naladil uvolněné struny, pak zahrál melodii tak krásnou, tak čistou, že vše znělo jako zpěv andělský.
Když přestal šedovlasý pán hrát, dražbář opět housle zvedl a zvolal:"Co mi za ně nabídnete nyní? Tisíc dolarů, kdo nabídne dva tisíce? Kdo nabídne tři tisíce dolarů?..Tři tisíce jednou, dvakrát, ano, jsou prodány za tři tisíce dolarů."
Kolem stojící zástup tleskal. Někteří volali:"Bravo!" a jiní od radosti plakali. Ale mnozí se tázali:"Jak je to možné, co tak změnilo jejich cenu?" Odpověď zněla: Dotek ruky mistra.
Na světě dnes máme mnoho lidí, kterých život je rozladěn a od hříchu otlučen a zničen. Tento lidský život je lacino nabízen zástupu, který je lhostejný a bez citů, tak jako byly dříve nabízeny staré housle. Kousek slávy, trochu vína, chvilkové zábavy a různé radovánky, toto vše vede lidi rychle do záhuby. Mnohý život, který je už hnedle ztracený, se rychle změní, když se ho dotkne Mistr svou něžnou rukou.
Pošetilý zástup tomu nerozumí, že dotek mocné ruky Mistra změní cenu lidské duše, kterou zachrání pro věčnost.
Z čas.Immaculata-2001