Nektar pro duši

Pravdivé svědectví: Najednou ho zaplavilo světlo...
  Často se zabývám otázkou: Byla kdy na světě generace, která byla tak odkázána na Boží milosrdenství, jako ta naše? Byla některá doba tak zbloudilá, jako ta naše? Nemyslím teď na miliony mrtvých na bojištích, na koncentrační tábory, zajatecké tábory jako důsledky bezbožeckých ideologií. Myslím na dosud žijící lidi. Myslím na oběti podvodných slibů. Žádná doba netrpěla tolika bolestmi jako naše!
  Vzpomíním si na jednoho mladého muže: Vyhodili ho z domu. Nsměl se vrátit domů. Jeho rodiče byli přísnými katolíky. Pro ně byl jejich syn skvrnou rodiny. Byl skutečně až po kolena zapleten do podvodných machinací a korupčních záležitostí.
  Po několika letech se cítil tak na dně, že se rozhodl skoncovat se životem. Ale napřed chtěl ještě jednou vidět své rodiče.
Pozdě v noci zazvonil u dveří. Otec vyhlédl z okna. Když ho poznal - mladý muž byl vyhublý na kost, slepené vlasy mu visely přes obličej - zavřel okno beze slov. Žádná šance!
  Mladý muž jde pryč a běží ke kolejím, které jsou na náspu za vsí. Myslí jen na jedno: KONEC! Vystupuje na násep...
Náhle ho obklopí jasné světlo. Zůstává stát jako přikovaný. Nějaký hlas k němu promlouvá:"Kdyby tvůj otec a matka tě opustili, já se tě ujmu."(Žalm 27,10) Pak zjevení odejde. Ale v mladém muži se rozzářilo slunce! Radost, která ho naplňuje, jako by ho zbavila smyslů. Běží odsud pryč. Běží dlouho přes pole jako blázen. Radost ho málem zabije..
  Když jsem jednou později tomuto mladému muži ukázal obrázek milosrdného Ježíše, ztichl a řekl po dlouhém mlčení:"To byl On, kdo ke mně mluvil.."
A chtěl by promlouvat k tolika, k tolika lidem, zvláště mladým! Jak na Něho čekají! Jen On zná jejich propasti, ve kterých se nacházejí. Jen On k nim umí promluvit, aniž by vyvolal jejich odpor a odmítnutí.
  "Největší hříšníci mají nárok na mé milosrdenství. Mám radost, když se utíkají k mému milosrdenství."
Toto poselství máme nést dnešnímu světu, všude tam, kde jsou lidé, budeme překvapeni, kolik otevřených dveří najdeme!
 Když jsem nedávno jel z Curychu do Ženevy, seděly vedle mne v jídelním voze dvě noblesní dámy. Popíjely kávu a sdělovaly si "slasti a strasti sekretářky". Jedna z těch dam vzala svoji kabelku a řekla té druhé:"Chceš vidět fotku mého přítele?" Vytáhla obrázek a řekla:"Podívej se, to je On." Byl to obrázek milosrdného Ježíše.
                      Páter Urs Keusch