Poselství Panny Marie v Grubu
17. července 2012

Světlo-40/2012 
Moje milované děti, všichni znáte slova Písma svatého: Bít budou pastýře a rozprchnou se ovce stáda. Ano, moje milované děti. Již mnoho pastýřů bylo bito. A co je nejhoršího, mnozí se na tom sami podílejí. Dívají se, jak zdivočelí kozli skáčou do propasti, a mnoho ovcí, které ztratily všechnu orientaci, je následuje.
Pastýři, místo aby jim zastoupili cestu k propasti a zadrželi ovce a přivedli je zpět na pastvinu, jenom nečinně přihlížejí. Mnozí z nich sami se vrhají do propasti.
Moje milované děti, jak zle vypadá dnešní svět! Mnoho nenarozených dětí zabíjejí lidé přímo v mateřském lůně. Duše, které Bůh dal dětem při jejich početí, volají k Němu o záchranu. Pán už se nechce dívat na to, co se děje.
Proto se ptám biskupů a kněží: Co podnikáte, abyste tyto vraždy zastavili? Kde zůstala vaše slova, skutky, které by mohly změnit bezbožné zákony? Ano,všechny tyto zákony pocházejí od Satana. Dnes se děje ve světě mnoho vražd, mnoho lidí je vražděno. A mnoho lidí, kteří provádějí vraždy, se pokládá za věřící.
Jak jsem již řekla: Žádná svatá válka neexistuje! Bůh stvořil člověka, aby žil a plnil své poslání, které mu dal. Běda těm, kteří mlčí a jen přihlížejí k tomu, co se děje.
Moc Satana je velká a on se pokouší strhnout mnoho duší do záhuby. Mnozí se vzpírají proti Božím zákonům a nehlásají je, ačkoliv na nich stojí řád světa.
Pýcha, strašná pýcha se chce povyšovat na Boha. Člověk chce sám rozhodovat
o životě a smrti. Člověk chce manipulovat s přírodou, rostlinami i zvířaty, aby dosáhl většího bohatství. ALE TO BUDE JEHO ZÁHUBA.
Lidé nepozorují, že svým počínáním způsobují nemoci a smrt. Protože kdo pohrdá Božím plánem a jeho dílem a chce do něho zasahovat jako Bůh, toho čeká pád a ten pád bude strašný.
Proto vás prosím, moje milované děti: Poslouchejte ty pastýře, kteří ještě střeží, provázejí, živí vaše stáda. Následujte je! Pak získáte velkou ochranu. A tyto pastýře prosím: Vzývejte Ducha Svatého. On vám pomůže, abyste byli dobrými syny Nejvyššího.
On nepovolal námezdníky, kteří dbají jen o své pozemské blaho a pro které ovce nic neznamenají. Námezdníci nemají ani sílu, ani moc, aby stádo živili a léčili, jak se to děje svátostmi, jimiž mohou přisluhovat jen kněží.
Bůh povolal posvěcené kněze, aby udělovali jeho svátosti. Posvěcení kněží mají moc svolávat Pána na oltář, aby mohl sytit a posilovat duše.
Moje děti, dnešní doba je strašná. Na lidstvo dolehne mnoho utrpení a bolesti, jestliže nedojde k obrácení a lítosti. Prosím zvláště biskupy a kněze: plňte svou úlohu, jak vám ji Pán uložil. Nestávejte se zrádci! Nerušte smlouvu, kterou jste uzavřeli s Bohem! Jeho odměna bude velká, když splníte dobře to, co vám uložil.
Ale běda kněžským synům, kvůli kterým jdou duše do záhuby, protože je kněží nevedou a neživí.
Kříž se stal pro biskupy a kněze těžkým, protože nesou navíc kříže, které jejich spolubratři odhodili. Buďte odvážní a vzývejte mě stále jako svou Matku. Pozvedejte ke mně své ruce! Povedu vás touto strašnou dobou velkého zatmění.
Moje milované děti! Ještě jednou vás prosím, modlete se zvláště za biskupy
a kněze, kteří jsou věrní, aby vytrvali v odvaze, a za padlé kněze, aby se před svou smrtí obrátili a litovali svých hříchů.
Boží milosrdenství čeká na každého do posledního dechu.
Modlete se za všechny! Modlete se také za své rodiny, protože nastane těžká doba. Modlete se také za sebe. Neopouštějte úzkou cestu, i když je na ní trní a ostré kameny. Já, vaše Matka, vás vždy přijmu, když ke mně pozvednete ruce.
Modlete se, moje děti, zůstaňte věrné: Setrvejte ve věčné pravdě, tak jak vám byla dána od začátku až do konce. Nikdo nemá právo ubrat ani přidat jediné písmeno.
Bůh je Stvořitel všech věcí od počátku až do konce.
MODLETE SE! MODLETESE! MODLETE SE!
Myrtha: Matko, proč to musí všechno dojít tak daleko! Ta strašná pýcha! Matko, rozdrť hlavu hada dříve, než budou duše ztraceny.
-sks - 16/2012
Překlad -lš-

PROČ SI PŘEČÍST SPISY LUISY PICCARRETY, PROČ SVOU VŮLI DAROVAT PÁNU JEŽÍŠI A PROČ VOLAT:"PŘIJĎ KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ VŮLE!"

23.11.1927......A všichni blahoslavení mezi sebou hovoří uchváceni obdivem: "Kdo je ta, která nese celou agitaci Božských děl před Božstvím a silou Božského FIAT, kterou má, tak nás všechny ohromuje a nutí nás prosit o Království tak svaté? Nikdo neměl takovou moc, nikdo dodnes neprosil o Království FIAT s takovou mocí a impériem. Někteří nanejvýš prosili o Boží slávu, jiní o spásu duší, další o nápravu  mnohých urážek - to jsou všechno věci, které se týkají vnějších Božích skutků. Ale prosba za KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ VŮLE se týká jejich vnitřních děl, nejintimnějších BOŽÍCH SKUTKŮ A ZNIČENÍ HŘÍCHU. Nejde jen o spásu, ale o BOŽSKOU SVATOST VE STVOŘENÍCH, JDE O OSVOBOZENÍ OD VŠEHO ZLA DUCHOVNÍHO I TĚLESNÉHO; jde o přenesení země do nebe, aby nebe sestoupilo na zem."  Proto prosit o Království Mé Boží Vůle je největší, nejdokonalejší a nejsvatější věc; a proto s úctou všichni v nebi odpovídají na tvoji ozvěnu a v nebeské vlasti zaznívá nádherná harmonie: FIAT VOLUNTAS TUA NA ZEMI JAKO V NEBI."

Poselství Královny míru
„Drahé děti! V tomto čase milosti vás všechny zvu, abyste obnovili modlitbu. Otevřete se pro svatou zpověď, aby každý z vás přijal celým srdcem mou výzvu. Já jsem s vámi a chráním vás před propastí hříchu, vy se ale musíte otevřít cestě obrácení a svatosti, aby vaše srdce hořelo láskou k Bohu. Dejte Mu čas a On se daruje vám, a tak, v Boží vůli, objevíte lásku a radost žít. Děkuji vám, že jste přijali mou výzvu!“
Medžugorje 25. listopadu 2012

ZKUŠENOSTI JEDNÉ LÉKAŘKY SVĚTLO Č.37 ROK 2012
Do úst, nebo na ruku?
To je téma, které je stále žhavé a dokáže rozpalovat hlavy. Vzpomínám si velice přesně na to, jak jsem ve své tehdejší domácí farnosti (bylo to ještě Lipsko) šla k oltáři, abych jako obvykle přistoupila ke svatému přijímání, tak jak jsem to dělala od svého prvního svatého přijímání. A náhle jsem zažila, že mi Hostie byla odepřena. Bylo to koncem šedesátých let, mezitím skončil 2. vatikánský koncil, který jsme s velkým zájmem kvůli Stasi sledovali jen tajně.
Stalo se to zcela neočekávaně během jedné mše svaté – tehdy ještě v univerzitním kostele v Lipsku. Před svatým přijímáním jsme byli vyzváni, abychom se postavili do řady za sebou, přistupovali k oltáři a zůstali stát. Dříve jsme klekávali u mřížky, kněz přistupoval k jednomu po druhém a nám klečícím podával svatou Hostii do úst. Nyní jsem se ocitla před knězem, byl to jeden náš mladý kaplan, který mi „pomohl na nohy“: měla jsem natáhnout ruce a pak mi měl dát Hostii na ruku. Zůstala jsem zaražená a nechala jsem ruce sepjaté, jak obvykle, ale ihned mě vyzval, abych odešla a nezdržovala ostatní v řadě. Na jeho příkaz jsem ustoupila stranou, poklekla jsem před Nejsvětější svátostí a odešla.
To bylo moje zcela osobní první setkání s přijímáním na ruku... Věřím pevně a neomylně, že ve svatém přijímání se jedná o Tělo našeho Pána, v němž se
zpřítomňuje nekrvavým způsobem tajemně historická oběť ve mši svaté; Mysterium fidei – Tajemství víry – jsou slova bezprostředně po proměňování, která upozorňují na božskou přítomnost ve způsobách chleba a vína. Zatímco vlastnosti chleba a vína trvají a zachovávají se, proměnila se podstata eucharistických darů v Tělo a Krev našeho Pána Ježíše Krista.
Kněz, jehož dlaně byly při kněžském svěcení pomazány, a on se tímto svěcením stal způsobilým k bohoslužebným úkonům, je u oltáře jako sám Kristus (alter Christus) a liší se tím zcela výrazným způsobem od nás věřících. Myslíme na to vždy, když se účastníme mše svaté a přistupujeme ke svatému přijímání?
Pro mne osobně z toho vyplývá zcela jasně, že mohu Tělo Páně přijímat jedině do úst. Přijímání na ruku je pro mě prostě zcela nepřijatelné. Nebylo by správné, kdybych nyní těm, kteří se rozhodnou přijímat na ruku, přisuzovala méně úcty, respektu k Nejsvětější svátosti, když jdou ke stolu Páně. Ale přestoj e třeba zcela jasně pojmenovat dvě věci, které s sebou tato praxe přináší.
Především je třeba vycházet z toho, že i na dlani a na prstech ulpívají docela maličké částečky, ano, mikroskopické částečky, které by při soudním vyšetřování nebyly průkazným svědectvím, ale my věříme, že i v nejmenší částečce konsekrované Hostie je obsaženo celé Kristovo tělo.
Na druhé straně je třeba uvážit, zda úcta ke skutečné, reálné přítomnosti Krista může být dotýkáním našima rukama vyjádřena vyčerpávajícím způsobem,
zda je to opravdu projev zbožnosti, jakou můžeme a máme každodenně prokazovat skutečné Boží přítomnosti. Když něco bereme do rukou, chytíme do
prstů a podáme si sami do úst, to je spíše běžný, každodenní profánní způsob zacházení, který nemá vůbec žádný náboženský význam ani výraz. Jsem přesvědčena, že je v tom výrazný rozdíl, zda nám kněz klade Nejsvětější svátost přímo na jazyk, nebo nám ji položí na ruku. Od Božího Těla 2008 podává papež Benedikt XVI. bez výjimky Hostii přímo na jazyk komunikantům, kteří klečí na přistaveném klekátku. Na to je třeba myslet.
Jednou jsem zažila, jak si jedna paní odnesla přijatou Hostii v ruce do lavice, ulomila si kousíček a uložila do čistého kapesníku. Nespouštěla jsem pak tu
dámu z očí a šla jsem za ní po závěrečném požehnání a zeptala jsem se jí na to. Vysvětlila mi, že ulomila kousíček, aby ho mohla zanést svému psu, který leží
doma a je „starý, slabý a nemocný“ a „potřebuje posilu“. Nebyla to nějaká primitivní žena a věděla zcela jasně, že „přistoupila ke stolu Páně“, jak sama řekla.
Nechci to dále rozvádět, ale ukazuje to nicméně, jak snadno se může stát posvěcená Hostie pouhým symbolem, místo aby v ní byla spatřována reálná Pánova přítomnost.
Jsou bohužel známy případy, kdy konsekrovaná Hostie nesměřuje do úst, ale putuje jinam, nejčastěji do kapsy u kalhot, aby pak byla hrubě zneuctěna v satanistickém rituálu. Teprve v dubnu tohoto roku referoval kath.net o případech krádeží Hostií právě prostřednictvím přijímání na ruku. Podávání na ruku zvyšuje riziko zneuctění Nejsvětější svátosti nejrůznějšími formami rouhání. Může k tomu dojít i při přijímání do úst, ale zde to není záležitost tak jednoduchá a pravděpodobná.
Poté co se v průběhu let v mé vlasti prosadilo takřka výlučně přijímání na ruku, církev nám říká, že je možné používat oba způsoby. Ve farnosti, kam jsem patřila až do svého odchodu do misií, to nebyl nikdy „problém“.
Zde se již mnoho let konala trvalá adorace a věřící měli mezi sebou rozděleny hodiny, kdy klečeli před vystavenou monstrancí a klaněli se Pánu. Kněz se
nikdy nedal přehlasovat farní radou, a tak držel situaci v rukou.
Každý mohl přijímat podle svého, jak řekl, ale uplatňovalo se s velkou převahou jen přijímání do úst. Když jsem se však po pěti letech vrátila, vůbec jsem svou farnost nepoznávala. Věřící si přicházeli k oltáři, sami se obsluhovali, namáčeli Hostii v Krvi Kristově, pak naznačili úklon či pokřižování a odcházeli zpět na své místo. Celebrant seděl na židli obklopen ministrantkami.
I když jsem byla na mši svaté od jejího začátku, zřekla jsem se takového způsobu přijímání a odešla jsem podruhé „s prázdnou“, což se mě velmi dotklo. Po mši svaté jsem šla do sakristie, kde jsem byla velmi srdečně přijata, ale jakmile jsem chtěla zavést řeč na svaté přijímání, byla jsem rázně odbyta a nevlídně vykázána.
I při své lékařské službě jsem navštěvovala denně mši svatou, jak mi to jen služba dovolovala, a také při účasti na kongresech a cestách jsem si vždy zjišťovala, kde je katolický kostel a kdy je tam večer mše svatá. Nebyl problém tam autem zajet a vrátit se pak mezi své kolegy. Pozorovala jsem však na sobě, že pokaždé po obětování se mi rozbušilo srdce a já jsem se s úzkostí ptala: „Budu moci přijímat na kolenou?“ Abych nikomu nepřekážela a neprovokovala, ale učinila zadost své úctě k Eucharistii, přistupovala jsem vždy jako poslední, ale pochopila jsem, že tento způsob svatého přijímání naráží snadno na odpor. Jednou jsem si jako poslední klekla před knězem, ale ten mě vyzval, abych
se zvedla a natáhla ruce. Zavrtěla jsme hlavou a nechala své ruce složené. „U nás to není zvykem,“ odbyl mě kněz, otočil se k oltáři a svaté Přijímání mi nepodal. Cítila jsem, jak na mě hledí oči všech přítomných. Nejsem schopna vyslovit, jak jsem se cítila: zčásti jako chudák, ale současně také „statečná“ ve svém rozhodném následování našeho Pána Ježíše Krista. Dostala jsem odvahu poukázat na našeho Svatého otce Benedikta XVI., jehož hlubokou lásku k Eucharistii jsem mohla osobně poznat.
I dnes to stále prožívám, když jsem na mši svaté v jiném městě, jak roste můj nedobrý pocit, čím více se blíží okamžik svatého přijímání, protože vím, že moje
osobní volba přijímat do úst a moje osobní úcta k božskému Spasiteli naráží na odpor. Mluvila jsem zatím o případech v Německu. Ale nezůstalo jen u této země.
Také v Itálii při pouti k svatému Otci Piovi z Pietrelciny mi bylo nejdříve přijímání do úst odepřeno, ale pak se kapucín rozpomenul a podal mi Hostii na jazyk.

               Otázka hygieny
Nejdříve krátce několik poznámek: Původci nemocí, jako viry, bakterie, houby nebo paraziti se mohou přenášet tzv. „kapénkovou infekcí“ nebo „kontaktní infekcí“ z osoby na osobu.
Při kapénkové infekci se uvolňují mikroskopicky malé kapičky z lidského dechu a hlenu, vzná-
šejí se ve vzduchu a jiní lidé je vdechují. Infikovaní šíří své nositele kašlem, smrkáním nebo kýcháním ve svém okolí a mohou tím být postiženy i osoby vzdálené tři metry. Děje se tak nejčastěji v době nachlazení horních dýchacích cest. K dotykové infekci může dojít při styku s krví, exkrementy, močí, hleny, případně slinami.
Na prvním místě stojí přenos konečníkem a ústy přes znečištěnou potravu a vodu, skrze kontaminované potraviny a při nedostatku hygieny, prostřednictvím
hmyzu, jehož bodnutí vnese do krevního oběhu infekční látky.
Záleží přitom na stupni koncentrace infekčních nositelů. Ta je nejvyšší v krvi a fekáliích.
V lidských slinách se naopak nachází řada látek, které zde hrají svou důležitou roli (lysozymy, histatiny, peroxidy a další substance). Všichni máme zkušenost, jak rychle a dobře se hojí rány v ústech právě díky látkám ve slinách.
Při podávání do úst se někdy stane jako „vedlejší efekt“, že kněz se dotkne také prstem jazyka. Někteří kněží nosí s sebou šáteček z kalicha (purifikatorium = pozn. red.) a prst v takovém případě utřou.
Úzkosti z nákazy touto cestou jsou podobně přehnané jako starost, aby se dítě z hygienických důvodů „nikdy neušpinilo“.
Za 1100 let, kdy se praktikuje přijímání do úst, nestaly se infekce z přijímání problémem, ačkoliv antibiotika jsou známa ani ne 100 let a jiné metody jsou ještě mladší. Duch Svatý jistě nad věcí bdí a je na nás, abychom měli také náležitou důvěru.
MUDr. Christa Wiesenbergová, praktická lékařka a praktikující katolička
(Kath-net – redakčně kráceno - Překlad -lš-)

 TENERAMATA  5. Díl Zázrak lidské duše

Část......A to jsem si myslel, že jsme blízko absolutnímu klidu! Nikdy jsem si nepředstavoval, že se země bude pohybovat tak rychle.
„Ujišťuji tě,“ řekla, aby mě uklidnila, „že navzdory velké pomalosti tohoto paralelního času jsme velmi daleko od úplné nehybnosti, což koneckonců není tak strašné; nehybnost není totéž co nicota. Buď si jist, že se ti nic nestane. Náš Bůh s tebou tento zvláštní čas dopustil; nedůvěřuješ snad v boží moudrost?“
„Ano, samozřejmě,“ odpověděl jsem spíš z kompromisu než z přesvědčení.
Přesto, když se pohybujeme pomaleji než Země, proč zůstáváme na svých místech, jako bychom se pohybovali stejnou rychlostí jako planeta?"
„Později se dočkáš vysvětlení. Prozatím odpovím příkladem. Světlo přicházející oknem se pohybuje rychlostí 300 000 km za sekundu, a přesto se paprsek světla jeví jako nehybný. Totéž se děje se Zemí,

Další překvapení! Moje životní funkce byly pozastaveny!
„Chceš říct, že už nejevím známky života? Pak jsem mrtvý!“ Z tohoto závěru jsem měl radost, protože poté, co jsem skrze krásu Teneramaty nahlédl do budoucího nebe, mě začala tížit pozemská připoutanost k tomuto smrtelnému životu.
„Když se nacházíš v tomto paralelním čase, tvůj organismus nebude projevovat životní funkce, které se studují v medicíně, a to z toho prostého důvodu, že nežiješ v běžném pozemském čase, v němž se realizuje lidská fyziologie.“
Navzdory té strnulosti a podivnému pocitu chladu jsem se cítil živý jako vždy.
Pozoroval jsem se však lépe a... nedýchal jsem!
„Neboj se,“ řekla mi hned, „nic zlého se ti nestane. Ve velmi pomalých paralelních časech probíhají biologické funkce jinak než u pozemských poutníků. Zatímco se nacházíš v tomto paralelním čase, tvé srdce nebude bít, tvá krev nebude cirkulovat, ani nebudeš dýchat. Nyní už chápeš, proč se sloupec kouře z tvojí cigarety nepohnul, když tě napadlo do něj fouknout.“
Spěšně jsem si sáhl na zápěstí a... nic! „Nechápu, jak to, že jsem naživu, nebo snad už nejsem naživu! A už vůbec ne, jak mohu myslet, když nemám žádné známky života.“
„To ti ukazuje, že člověk nemyslí mozkem, i když ten do myšlení zasahuje, ale především svou duchovní duší. Kosmická biologie má jiné zákony než biologie pozemská a to v souladu s časovou vlnou, na níž se živá bytost nachází. Lidský život na jakémkoli místě a v jakémkoli čase ve vesmíru je udržován energiemi; rozdíl je pouze v tom, že v normální časové frekvenci Země se energie získává z potravy a kyslíku ve vzduchu, zatímco v pomalých paralelních časech se získává přímo z prostředí: z okolní hmoty-energie a vnitřního biologického prostředí. Kdybychom se nacházeli v normální frekvenci pozemského času, museli bychom ty i já dýchat a živit se sami.“
„Takže můj organismus v tomto paralelním času provádí asimilaci a vylučování?“   „Samozřejmě. Životní energii získáváte z vnitřního biologického prostředí, ale její vylučování je téměř nulové. Kdybys v tomto paralelním času zůstal tak dlouhý čas, který by odpovídal deseti letům, vyloučíš sotva pár kapek potu. Totéž se děje se mnou, ale svrchovaně dokonalým způsobem. Je to dáno tím, že nevzniká žádný chemický odpad, ale energie získaná z atomů je zcela využita. Nezapomeň, že atom je velkou zásobárnou energie.“
„To je hezké! Teď se ukazuje, že funguju jako atomový reaktor.“
„Funguješ mnohem lépe, protože sice používáš nějaké atomy, ale rozkládáš je úplně, a ne částečně, jako je tomu u jaderných baterií. Škoda, že si nemůžeš užívat potěšení, které v nebi způsobuje realizace biologických funkcí, které reguluje duše. Zde na zemi člověk sotva pociťuje nepatrnou pohodu, když
celý organismus dobře funguje, ale v nebi totéž způsobuje nesmírné potěšení, které zvyšuje naše náhodné štěstí.“
Kolik divů vesmíru přehlížím, pomyslel jsem si. Jak málo toho věda zná, přestože se blížíme k 21. století! Koho by kdy napadlo, že lidské tělo dokáže způsobit takové štěstí nebo dosáhnout štěpení atomů?
„Teneramato, jak mohu rozkládat atomy, když si to neuvědomuji a nevím, které se mají štěpit?“
„Tvé vědomí to neví, to je pravda, ale tvá duchovní duše ano. Ta to ví velmi dobře a dokáže to dokonale realizovat, stejně jako zná a koordinuje trávení, filtraci, regulaci, asimilaci atd., aniž by si to tvé vědomí uvědomovalo. Kdyby tvé psychické vědomí mělo řídit všechny činnosti vašeho organismu, nestačil bys dobře řídit ani jednu z nich. Kdyby například tvoje inteligence a vůle měly regulovat pohyby vašeho srdce, nemohli byste ani spát nebo být pozorní k čemukoli jinému, abyste je podle okolností urychlili nebo oddálili.“
„To je pravda; bylo by velmi komplikované dobrovolně koordinovat systolu s diastolou, aniž by se někdy zastavila. A pak, krevní tlak... Ano, velmi komplikované!“
„Náš Bůh odňal vašemu vědomí všechny tyto únavné problémy, abyste mohli použít svůj rozum a vůli k naplnění Jeho záměrů, abyste Ho milovali a sloužili Mu skrze víru a skutky opravdové lásky. Duše velmi dobře ví, jak vykonávat každou biologickou funkci a jak je všechny koordinovat, dokonce i ty psychologické, jako jsou návyky, které automatizují jednání. Duše také ví, jak žít v nebi a v jakékoliv
vlnové frekvenci času, stejně jako jak cestovat fantastickou rychlostí, procházet zdmi, ovládat přírodní síly atd. Smrtelník má v zárodku to, co bude muset užívat v nadcházející slávě.“
„Když moje duše umí štěpit atomy, proč to neudělá jednou provždy? Ušetřilo by mi to každodenní práci, obtížnou cestu metrem a dokonce i toho, abych měl zažívací potíže.“
„Může to udělat, ale na Boží příkaz to neudělá. Protože si právě zaslouží svými dobrými skutky věčnou slávu, a protože kvůli prvotnímu hříchu se každý člověk musí živit poctivou prací a křesťansky snášet zkoušky, které mu náš Bůh může seslat. Kromě toho tvá duše nikdy předtím nebyla v paralelních časech.“ „Stačilo by jí, aby se do něj vžila a naučila se to.“
„Ne proto, aby se učila, ale aby si vyzkoušela to, co už věděla předem od chvíle, kdy ji Pán stvořil. Lidská duše je velmi moudrá. Cvičí se v tom hlavním: v myšlení a lásce, a má dostatek pozemského času, aby si poctivě vydělala na živobytí, vzdělávala se, plnila všechny své povinnosti, zdravě se těšila a odpočívala.“
„Není pochyb o tom, že duše je velkým tajemstvím.“
"Ano, pro smtrelníky je to záhada, ale ne pro blahoslavené. Během smrtelného života duše pracuje ve dne v noci v tichosti a neruší ani nerozptyluje činnost vědomí, ať už v bdělém stavu, nebo ve spánku. Pouze když se objeví nějaký závažný problém, neřešitelný pro tu, která ještě nemá schopnosti oslavení, upozorní vědomí prostřednictvím neduhu nebo bolesti, aby zasáhl intelekt a obtíž vyřešil.“
„Teneramato, když v tomto paralelním času nemám žádné známky života, jak je možné, že se mohu pohybovat, i když s obtížemi?“
„Je to velmi jednoduché. Každý hmotný pohyb potřebuje energii. Smrtelní poutníci ji získávají z potravy po mnoha fyziologických úkonech trávení, vstřebávání, oběhu, asimilace, vylučování atd. Ty naproti tomu získáváš energii z krevní plazmy a lymfy svého organismu; a k jejímu získání ti náš Bůh pomáhá dotykem mých prstů na tvé ruce. My, požehnaní, naproti tomu přijímáme energii přímo z prostředí, ve kterém se nacházíme: světlo, teplo, elektřinu, gravitační síly a další energie, o kterých ti povím později. A také často jíme chutná jídla, i když v nebi to není potřeba.“
Prozatím jsem nechápal, jak blahoslavení čerpají energii. Brzy poté jsem si uvědomil jejich nesmírnou moc nad hmotou a přírodními silami. Myslím, že jsem začal nahlížet na Boží trest pro hříšné lidstvo: ‚V potu tváře budeš jíst chléb‘. Jsem tak zvyklý pracovat, že mi moje zaměstnání připadalo normální, obvyklé. Ale začínal jsem tušit, že únava z každodenních povinností je něco, co Bůh pro člověka nechce. Vnímal jsem, že únava z lidské práce, nemoci a smrt nejsou způsobeny Boží vůlí, ale lidským hříchem. A cítil jsem se velmi provinile, že přispívám svým dílem k hříchu světa‘.

LUISA-KNIHA NEBE 22.BŘEZNA 1938

POSLEDNÍ ZNAMENÍ LÁSKY V OKAMŽIKU SMRTI

Naše dobrota a láska jsou tak velké, že používáme všechny prostředky a způsoby, abychom vytrhli stvoření z hříchu aby - abychom ho zachránili; a když se nám to nepodaří v době jeho života, uděláme poslední překvapení lásky v okamžiku jeho smrti. Musíš vědět, že v té chvíli dáváme stvoření poslední znamení lásky, poskytujeme mu Naše milosti lásku a dobrotu a vkládáme do něho tolik něžností lásky, že obměkčí a získají i ta nejtvrdší srdce.

A když se stvoření ocitne mezi životem a smrtí - mezi časem, který se chystá skončit a věčností, která se chystá začít, téměř při odchodu z jeho těla, se Já, tvůj Ježíš, zviditelním s nádherou která uchvacuje, se sladkostí, která spoutává a oslazuje hořkosti života obvzlášť v této krajní chvíli. Pohlížím na stvoření, ale s takovou láskou, že z něho vytrhnu skutek lítosti - jeden skutek lítosti, jedno přilnutí k Mé vůli.

V tomto okamžiku ztráty iluze - když vidí a vlastníma rukama se dotýkají toho, jak velmi jsme je milovali a milujeme, pociťují stvoření takovou bolest, že litují, že nás nemilovali; uznávají Naši Vůli jako původ a završení svého života a jako satisfakci přijímají smrt, aby naplnili jeden skutek Naší Vůle. Ve skutečnosti musíš vědět, že kdyby stvoření nevykonalo byť i jeden jediný úkon Boží Vůle, dveře nebe by se neotevřely; nebylo by uznané za dědice nebeské vlasti a andělé a svatí by ho nemohli přijmout do svého středu - ANI BY TAM NECHTĚLI VSTOUPIT, PROTOŽE SI JSOU VĚDOMI, ŽE JIM NEPATŘÍ. Bez Naší Vůle není pravé Svatosti a není spásy. Kolik jich je spasených na základě tohoto Našeho znamení naší lásky s vyjímkou těch nejzvrácenějších a nejzatvrzelejších; i když i následování dlouhé cesty v očistci by pro ně bylo pohodlnější. Moment smrti je Naším každodenním úlovkem nalezení ztraceného člověka."

Potom dodal:"Moje dcero, okamžik smrti je časem ztráty iluze. V té chvíli se všechny věci jedna podruhé představují, aby ti řekly:"Sbohem, země se pro tebe skončila." Oči uvidí, co mu předtím řekli. Vidí svého Boha a Otce, který ho miloval velikou láskou, dobrodiní, které mu jedno po druhém udělil, všechna porušená práva lásky, které mu dlužil. Vidí, jak jeho život patří Bohu, ne jemu samému. Všechno se před ním zjevuje: věčnost, ráj, očistec a peklo. Zem od něho utíká, rozkoše se k němu otáčejí zády - všechno mizí; jediné, co mu zůstává přítomné, je v té místnosti mezi spadlými stěnami: VĚČNOST. Jaká změna pro ubohé stvoření!

Moje dobrota je taková, že si přeji, aby všichni byli spaseni, proto dovoluji, aby tyto zdi padaly když se stvoření ocitnou mezi životem a smrtí - v okamžiku, když duše opouští tělo, aby vstoupila do věčnosti, aby učinila alespoň jeden skutek lítosti a lásky ke mně a uznala Moji obdivuhodnou Vůli nad ní. Mohu říci, že jim dávám jednu hodinu pravdy, abych je zachránil.

Ach, kdyby všichni poznali Moje způsoby lásky, které konám v poslední chvíli jejich života, aby nemohli uniknout z mých více než Otcovských rukou, nečekali by na tuto chvíli, ale milovali Mě celý život.

==============================================================================

ZADEJTE SI DO HLEDÁČKU:  Nerozumiete tridentskej omši? Odpovedáme na vaše otázky. Liturgia, koncil, pokora, poslušnosť

DALŠÍ DVĚ VIDEA ZE SLOVENSKÉHO WEBU MISIA FATIMA:

https://youtu.be/xtcq8us4vwo?si=T-cabYMMWUfwPwk0 

https://youtu.be/pIfO_AVJ7aQ?si=oRxkccmpxCSFODi4 

                   TAK CO S TÍM UDĚLÁME?

Nebe se tak snaží o naši záchranu, posílá nám vzkazy, poselství, varování a my si to jen přečteme a jdeme dál, nic nevymyslíme. Na Slovensku si pořídili web a natáčejí rozhovory o tom, jak je církev už v troskách a řítí se dál a dál do záhuby, jak nám to už oznamovala Panna Mria před čtyřmi sty lety v Quitu v Ekvádoru, před skoro stopadesáti lety v La Salletě, před zkažením Církve ve Fatimě a během II.vatikánského koncilu v Garabandalu. Tam nám jasně anděl ukazoval, že se máme Bohu v Eucharistii klanět a přijímat ji do úst a vkleče. I ve Fatimě děti klečely i s andělem Portugalska při přijímání do úst. Panna Maria nás všude upozorňuje, že je ČÍM DÁL MENŠÍ ÚCTA K EUCHARISTII   Dokonce i v Amsterodamu v Holandsku, odkud zlo pochází, kde zkažení biskupové zavedli podávání Eucharistie na ruku, nás varovala a řekla:"ŘÍME BDĚTE!" A co dělá Církev, na všechno kašle, zjevení i poselství z nebe odmítá a ze mše se stává pomalu cirkus a divadlo, jak o tom mluví kněz na videu. 

Když se o to nestará Církev, musíme se o to postarat my-laici. Kdybychom se všichni věřící spojili, přestali přijímat ve stoje a na ruku, určitě by sám Bůh zasáhl a začaly by se dít zázraky. Sestra mi řekla, že se v kostele nemohou rozdávat letáčky, které nejsou Církví schválené. Kdyby se v každé farnosti našel odvážný dobrák, který by vytiskl letáčky o přijímání na ruku, že to zavedli heretici na popud satana, jak to potvrzují démoni při exorcismech, že podávání na ruku je jejich práce, že chtějí, aby lidi Boha uráželi a Bůh bude posílat na lidi tresty, protože se hněvá, že lidi odmítají boží lásku, odmítají a neváží si oběti Ježíška, který nevinný musel hrozně trpět, aby nás z pekla mohl vysvobodit. Snaží se nás zachraňovat i v okamžiku naší smrti, i když jsme celý život Boha nemilovali, nectili ani se nemodlili.

Bůh miluje Pannu Marii a nemůže vidět, jak neustále pláče, protože její dítě nepřestáváme mučit. Sám Ježíšek říká, že ho neustále bičují lidé, kteří Ho berou do neposvěcených rukou a drobí ho po zemi a šlapou po něm - řekl, že to je dílo satanovo. Svatí píšou, že si Bůh přeje, abychom se nechali krmit jeho rukama, protože je při mši přítomný v knězi a také musí trpět, jestliže kněz neslouží v milosti posvěcující.

Tak byste se mohli, kdo to čtete a milujete Boha a Pannu Marii, sejít a domluvit se. Kdyby se spojilo Slovensko s námi a Polskem, už by se z Vatikánu něco ozvat muselo. Bůh by určitě zařídil, aby se to šířilo dále. Už si povolává své "apoštoly" mimo Církev, kteří jezdí po světě a šíří Boží učení mezi lidmi a obracejí je na víru v Boha a dokonce dělají zázraky. barmanka

ZADEJTE SI DO HLEDÁČKU, VIDEO TRVÁ HODINU:  

Učeník Ježiša Krista