Nektar pro duši

      BOŽÍ PŘÍKAZ = velká úcta k eucharistii

POSELSTVÍ PÁNA JEŽÍŠE V KÉRIZINEN 4.12.1964
 "Když jsem v předvečer své smrti ve svém Srdci jakož i ve své moci poznal tajemství být současně Bohem, který odchází, i Bohem,  k t e r ý   z ů s t á v á,  stvořil jsem Eucharistii. Stvořil jsem kněžství a současně i všechny   VEŘEJNÉ POCTY:  projevy, které  v  průběhu  času  MĚLY BÝT EUCHARISTII ČINĚNY.  To ony napravují studenou   lhostejnost,   s  níž   m ě   t a k   č a s t o   ponecháváte   ve   s v á t o s t i   L á s k y.
  Pochopte překypující radost mého Božského Srdce večer, když jsem ustanovil tuto svátost: právě tehdy jsem myslel na všechny duše, které v průběhu časů  v  mém  eucharistickém   S R D C I   naleznou sílu, radost a lásku. (V zázračně proměněné hostii v Lancianu  vědci při zkoumání nalezli v krvavě proměněné hostii  BUŇKY  ŽIVÉHO LIDSKÉHO   SRDCE  a  osrdečníku  ve stavu AGONIE.)
  Když jsem stvořil papežství, vytvořil jsem svatou církev. Miluji ji jako svou choť.(Viz Janovo Zjevení:Svatba Beránkova)
  S jakou něhou nad ní bdím! Jako věrný manžel jí poskytuji pomoc a účast. To já jí dávám život, sílu, zůstávaje   s k r y t   v   E u c h a r i s t i i.   Právě prostřednictvím svého Srdce,   KAŽDÝ   DEN   OBĚTOVANÉHO   NA   EUCHARISTICKÉ   KALVÁRII,   rozlévám v jejím klíně hojnost milostí a světla.
  Tak jako hmotné slunce oživuje ztuhlou zimní zem, tak mé eucharistické Srdce dává církvi sílu, světlo a teplo a oživuje ji láskou.
  Nechť duše přistupují k Eucharistii častěji a společnost   BUDE   ČISTŠÍ.  SVÝM   BOŽSKÝM  DOTEKEM  DUŠI   POSVĚCUJI    V   JEJÍM   BOJI   PROTI   S V Ě T U   A   J E J Í M   VLASTNÍM   V Á Š N Í M.
  Nezjišťujete  u  eucharistických  duší  udivující  duchovní  vzestup?  Stávají  se  z nich duše velkého rozletu.
  Pod vlivem mé  H O S T I E  rozkvétá katolická svatost na všech stupních.
  VŠUDE,  KDE   JE   C T Ě N A   E U C H A R I S T I E,   NAJDETE   SVĚTCE;  kde ji zneuznávají,   SVATOST   OCHABUJE.
  Jakou hojnost milostí a požehnání rozlévám do duší tímto krásným eucharistickým kongresem! (Právě byl v té době, 2.12.1964, pořádán v Bombaji euchar. kongres.) Modlete se však a myslete na tento obrovský dav, který z větší části jen přihlíží, aniž této božské podívané porozuměl, myslete na nespočetné bratry světa - nevěřící, lhostejné, sektářské, kteří navzdory  TOLIKA   SVĚDECTVÍM   MĚ   SVÉHLAVĚ   IGNORUJÍ,   ZNEUZNÁVAJÍ   A   ROUHAJÍ   SE   MI,  místo aby se jako   MÍ   VĚRNÍ   SLUŽEBNÍCI   POKORNĚ   SKLONILI   před  mystériem  mé  lásky  a   NA  KOLENOU  MĚ  UCTÍVALI   z celé své duše jediným společným dechem mého Srdce a jejich srdcí."

  PANNA  MARIE  NÁS  UČÍ  K  ÚCTĚ  K  EUCHARISTII

                  POSELSTVÍ  PANNY  MARIE  MARIOVI
                       V  BRINDISI V ITÁLII 5.8.2009.

  Christian Parmantier: Začátkem června 2012 jsme se vydali do Contrada Santa Teresa, které leží necelý kilometr od letiště Brindisi v Itálii, abychom se setkali s Mariem D'Ignazio. Od 5.srpna 2009 ho obdarovává Panna Smíření soukromými nebo veřejnými zjeveními, která se nyní uskutečňují každého 5.v měsíci.(Jen ukázka z rozhovoru. Celý je v kapitole Č.48 A NEBE NÁS NEPŘESTÁVÁ VAROVAT)

CH.P.:Byla ještě jiná znamení?
  Mario: Jiná znamení - přijal jsem vícekrát svaté přijímání. Bylo mi podáno 13.listopadu 2009. Byla to velká zářící Hostie a všechny přítomné osoby viděly, jak se opatrně položila na moje ruce. Byla to Madona, která ji přinesla. (Velká Hostie nemohla být položena na jazyk, musela se nejdříve zlomit.) Vyzařovala velké světlo. Tak jsem se mohl živit od Ježíše. Všichni viděli, jak sestoupila a položila se na můj jazyk. Toto přijímání se opakovalo 30.dubna 2010 a naposledy 5.února 2012. Tyto Hostie byly menší a podával mi je Ježíš. Existuje také fotografie tohoto zázraku.
  Lidé říkají:"Ale Eucharistie je přítomna v kostele, Ježíš je přítomný v chrámě!" Madona řekla, že přinesla proměněné Hostie ze svatostánku na místo zjevení! Myslel jsem si toto: Madona přináší přijímání a dovoluje, aby docházelo k velkému eucharistickému uctívání. Lidé viděli Hostii několik vteřin a poklekli. Plakali, prosili o odpuštění. Uctívali a velebili Nejsvětější svátost oltářní.
  Cožpak to není zázrak a přesvědčivé poselství Madony, že dala pochopit, že Eucharistie je Ježíš? Když Madona mluví o Ježíši, vztahuje se to vždycky k Eucharistii. Pro Madonu je Eucharistie Bůh. Z tohoto důvodu říká neustále:"Uctívejte mého Syna v Eucharistii. Navštěvujte proto večer Ježíše ve svatostánku." Eucharistie stojí vždy ve středu, jako bychom stále ještě nerozuměli, kdo je Eucharistie. Redukovali jsme ji na symbol, "je to tělo mého Syna". Je to, jako by měla Madona velký plán, dokonce bych řekl - PROTIÚTOK  NA  AKCE  ZLÉHO,  KTERÉ  SMĚŘUJÍ  K  TOMU,  ZNIČIT  HODNOTU  EUCHARISTIE  a následkem toho hodnotu církve. Madona je velmi zarmoucená z toho, co se právě děje.
  Eucharistii se nerozumí.
  Potom soška Madony potila krev. Univerzita v Bari podle odborné analýzy krve z této sochy Naší milé Panny z Fatimy vydala prohlášení, že je to lidská krev.
  V této lunule (malé schránce) můžete vidět čtyři kapky zaschlé krve. Madona řekla, že tato vyroněná krev představuje její srdce, které se "rozlámalo na kousky" kvůli od víry odpadlému lidstvu.
  5.března 2011 projevila Madona svoji velkou bolest. 11.března bylo velké zemětřesení a tsunami v Japonsku. Tato velká katastrofa byla  ZDE  OHLÁŠENA 5.LEDNA  2011, když Madona ukázala zemětřesení a úplně zničené město a oznámila, že vznikne atomové nebezpečí.
  Ježíš podal v následujících dnech v poselstvích vysvětlení:"Ta krev, která vychází z čela, je upomínka na korunování trním a pot krve v Getsemanech." Maria, Spoluvykupitelka, říká:"Vizte, já jsem trpěla tak, jako trpěl Ježíš. Ve svém srdci jsem pociťovala tuto bolest." A Ježíš ukázal skrze Marii svou bolest. Matka a Syn jsou tedy spojeni vjedno zvláštní láskou.

  Další znamení: Socha Matky Boží ve Fatimě, která byla v květnu 2010 postavena v malé kapli, vylučovala 4.července 2010 v průběhu modlitební noci voňavý olej. Také ještě při pozdějších nočních bděních 5.dne toho měsíce potila olej. Poslední vylučování oleje se datuje 4.května 2012. Intenzívně vonící olej byl zachycován do malých kousků plátna a darován poutníkům. Růžence věřících jím byly nasáklé. Tento olej je pomazání Boží pro nás.
Toto nebeské poselství je výzva k obrácení a ke smíření s Bohem.  

(vytištěno v časopise Světlo 24/2013)

         ------------------------------------------------------------------------------------------

MATOUŠ: 18,6 " Kdo však jedno z těchto nepatrných, které ve mě věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře. BĚDA světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází!"

-------------------------------------------------------------------------------------------

JSOU  NAŠI  BISKUPOVÉ "BLUDAŘI"?

  Na první neděli postní roku 1998 zavedli čeští a moravští biskupové pastýřským listem možnost přijímání na ruku. Stalo se tak se souhlasem vatikánské Kongregace pro bohoslužbu. V některých sousedních zemích (Slovensko, Polsko aj.) není dodnes tento způsob povolen, protože je považován za méně uctivý a v rozporu s tradicí. Mnozí kněží odmítají podávat Nejsvětější svátost na ruku a dostávají se do konfliktu mezi vlastním svědomím (náboženským cítěním) a nařízením biskupů. Tato novota přišla do českých zemí ze západní Evropy, kde se rozšířila zejména v Nizozemsku a v Německu.
  Přijímání na ruku je jedním z nejmarkantnějších projevů revolučních změn v katolické církvi za posledních 50 let. K nim patří nejprve odmítnutí a posléze zapomenutí tradičního (latinského) ritu, odstraňování chórových přepážek a kazatelen, přemisťování svatostánků z čestných míst na hlavním oltáři do bočních prostor, zřizování nových „lidových“ oltářů...
  Je s podivem, že v oficiálních prohlášeních našich církevních představitelů týkajících se povolení přijímání na ruku žádný důvod pro tento krok nenacházíme. Tedy kromě jednoho, který lze bez nadsázky nazvat „turistickým“. Abych nebyl nařčen ze zlovolného výkladu, cituji slova Jeho Excelence brněnského biskupa Vojtěcha Cikrleho: „Jak už bylo dříve oznámeno, odpověděla vatikánská Kongregace pro bohoslužbu a svátosti kladně na žádost České biskupské konference o dovolení možnosti podávat věřícím svaté přijímání kromě tradičního způsobu do úst i na ruku. Je tak ukončeno období provizoria, ve kterém se objevovala řada potíží s tím, jak se dobře zachovat vůči těm, kteří do naší diecéze přicházejí zvláště z Rakouska, Německa a dalších zemí a doma jsou již po léta či desetiletí zvyklí na tento způsob přijímání Těla Kristova.“
Je však otázkou, zda je zrovna dvakrát šťastné přizpůsobovat se zvykům německých a rakouských liberálních katolíků. Pokud tedy bylo přijímání do úst vedeno neustále rostoucí úctou a láskou k Svátosti oltářní, jakož i snahou co nejvěrněji vyjádřit katolickou nauku ohledně eucharistie, pak se musíme ptát, jakým duchem bylo nutkáno současné zavedení přijímání na ruku a v čem byl tradiční způsob nevyhovující?
  V České republice vznesl námitky proti zavedení nového způsobu přijímání P. Antonín Filip Stajner (nar. 1964), někdejší dominikánský kněz a řeholník, který proto u svých nadřízených upadl v nemilost. Od roku 2000 je těžce nemocen (ALS – amyotrofická laterální skleróza, zcela závislý na přístrojích, komunikovat může jenom očima). Přinášíme zde rozhovor s ním, který vyšel již roku 1997 v časopise Světlo.
                                                  
                                            CÍRKEV  JE  NAZÝVALA  "BLUDAŘI"

  Dříve, než samostatně pojednáme o vývoji svatého přijímání v rámci Církve, podívejme se, kdo v době, kdy se všeobecně přijímalo do úst, zaváděl přijímání na ruku, a jaké důvody ho k tomu vedly. Asi nikoho nepřekvapí, že to byli lidé, kteří se považovali za ."reformátory".Církev je však nazývala BLUDAŘI.
  Ne náhodou s tím jako první přišli modernističtí kněží v Nizozemsku, následováni svými druhy v německy mluvících zemích. Nizozemsko tehdy také shodou okolností nechvalně proslulo bludným Novým katechismem (Nieuwe Katechismus), který vyšel s požehnáním tamějších biskupů a zpochybňoval přepodstatnění a skutečnou Kristovu přítomnost ve Svátosti oltářní. Nutno zdůraznit, že všichni tito kněží, kteří přijímání na ruku ve svých farnostech zaváděli, se proviňovali proti církevnímu zákonu. Zmíněná „obnova“ tedy vzešla z neposlušnosti vůči Církvi a byla jejím projevem.
  Potomci „reformátorů“

  Oblíbeným tvrzením také bývá, že jsme dospělí, žádné děti, a je to třeba vyjádřit i způsobem přijímání. P. Vojtěch Eliáš ve své odpovědi jedné farnici, která si stěžovala, že kněz v jejich kostele odmítá podávat přijímání na ruku, napsal: „Slavení eucharistie není ,sólem‘ celebrujícího kněze, ale posvátnou činností celé Církve, kterou při každém slavení vyjadřuje společenství přítomných věřících. Tito věřící nejsou jen děti, ale také dospělí křesťané, kteří nesou svůj díl odpovědnosti na poslání Církve. […] Dospělý člověk normálně jí sám, nepotřebuje krmit.“ A zmíněného kněze, aniž by se třeba snažil pochopit jeho starost o uctivé přijímání Těla Páně, pak nakonec nemístně zesměšňuje slovy: „Zdá-li se některému křesťanovi (tedy i knězi) příliš troufalé, co biskupové u nás zavedli, ať si vezme do ruky Písmo svaté a najde si v evangeliích slova Pána Ježíše při poslední večeři. On říkal apoštolům ,vezměte a jezte … pijte‘ a ne ,otevřete ústa a já vás nakrmím … napojím‘.“[41]Že budeme označováni za děti a nedospělé ovečky, pokud přijímáme Pána Ježíše bezmocně vkleče a do úst? Ale vždyť my jsme bez něj bezmocní! Naznačovat, jako by přijímání na ruku bylo projevem nějaké větší dospělosti, je hloupost. Odhlédneme-li od toho, že sám Pán Ježíš nás nabádá, abychom království Boží přijímali jako děti[48], zůstává otázkou, o jaké dospělosti je zde vlastně řeč. Není to náhodou zdánlivá dospělost tohoto světa, kdy si chce být ovce svým vlastním pastýřem? Nepasme se sami, nechejme se Beránkem vodit k pramenům živé vody.[49] Pokud přijímáme tradičně vkleče a do úst, buďme hrdí na to, že patříme mezi „nedospělé“ katolíky jako např. sv. Tomáš Akvinský, sv. Ludvík, sv. Ignác z Loyoly, sv. Terezička, fatimské děti, sv. Pius z Pietrelciny a celé zástupy dalších světců.
Co brání současnému člověku, aby padl na kolena a přijal, co je mu podáváno? Je to ona „dospělost“, tedy, nazývejme to pravým jménem, pýcha? Ano, z tohoto pohledu přijímání na ruku skutečně lépe vystihuje ducha doby. Ale je to správné? Není to tak, že vše máme povznášet ke Kristu, místo toho, abychom Krista snižovali, jak si to zrovna žádají nepravosti světa?[51]
  Stejně jako lze zneužívat prvotní Církev, je možno zneužívat i Písmo svaté. Proto je sv. Vincenc Lerinský v nadsázce nazývá „knihou bludařů“, neboť ti se na ně ve svých novotách rádi odvolávali.[42] Zaprvé je třeba říct, že nemáme dopodrobna v evangeliích vylíčeno vše, co se při poslední večeři odehrávalo. Nicméně, ať už to někomu připadá nedospělé, jedním z obyčejů na Blízkém východě bylo, že hostitel během svátků vkládal namočené sousto do úst hosta, a to buďto přímo vlastní rukou, nebo na lžičce.[43] Máme to ostatně zaznamenáno i v evangeliu sv. Jana, kdy Pán Ježíš označuje Jidáše za zrádce: „Ježíš odpověděl: ,Ten je to, komu já namočenou skývu podám.‘ A namočiv ji, podal skývu Jidášovi.“[44] Někdo by mohl samozřejmě namítnout, že Pán Ježíš přeci neřekl: „Jidáši, otevři ústa a já tě nakrmím,“ ale rozumnější je předpokládat, že mu nepodal namočenou skývu na ruku, nýbrž s ní naložil dle již zmíněných zvyklostí. Přinejmenším tak to bývalo chápáno.[45]
  Tridentský koncil učí, že „bylo vždy zvykem Církve Boží, že laici přijímají přijímání od kněží“.[57] Ostatně, potvrzuje to i sv. Basil Veliký, když píše, že laikům je dovoleno brát Tělo Páně do rukou pouze ve výjimečných případech, jako je např. pronásledování, není-li kněze.[58] Sv. Tomáš Akvinský to vysvětluje následovně: „Knězi přísluší rozdílení těla Kristova pro trojí...Za třetí, protože z úcty se této svátosti nedotýká žádná věc než posvěcená; pročež se posvěcuje i korporale, i kalich, podobně i ruka knězova je posvěcována k dotýkání této svátosti. Pročež není nikomu jinému dovolen dotyk, leda v nutnosti, třebas, kdyby spadla na zem nebo v nějakém jiném případě nutnosti.“[59]
Papež Jan Pavel II. ve svém apoštolském listě Dominicae Cenae věnovaném eucharistii napsal: „Dotýkat se svátostných způsob a rozdávat je vlastníma rukama je výsadou těch, kteří mají svěcení.“ Ve stejném dokumentu však zároveň připouští přijímání na ruku a laické rozdělovatele eucharistie.
  Ani Starý zákon nevidí nic nedospělého na tom, být „krmen“ Bohem, naopak, dokonce to opěvuje: „Oči všech doufají v tebe, Pane, a ty dáváš jim pokrm v čas příhodný, ty jim otvíráš svou ruku, a sytíš všecko, co žije, podle přání.“[46] Vzpomeňme si na velikého proroka Ezechiela a nádherný popis jeho setkání s Hospodinem: „V té podobě zjevila se mi velebnost Hospodinova. Když jsem ji uviděl, padl jsem na tvář, i slyšel jsem, že někdo ke mně mluví. […] ,Synu člověkův, čehokoli se ti dostane, jez; sněz tuto knihu a jda mluv k synům Israelovým!‘ Když jsem otevřel ústa, dal mi snísti knihu tu a řekl mi: ,Synu člověkův, břicho tvé ať jí, a střeva tvá ať se naplní touto knihou, kterou já dávám tobě!‘ I snědl jsem ji a zesládla mi v ústech jako med.“[47] Z toho je patrné, že prorok Ezechiel nečetl časopis Naše rodina, jinak by věděl, že si má vzít knihu do ruky a sám strčit do úst, aby vypadal dospěleji.
V žalmu se hovoří obecně o tom, že vše máme koneckonců z Hospodinových rukou, a nikoli ze svých. Ano, ale copak tuto pravdu nevyjadřuje lépe, když „padáme na tvář“, tedy poklekáme, a  z rukou kněze jakožto druhého Krista do úst přijímáme chléb života sestupující s nebe, který nám dobrý Bůh dává, než když vestoje vztahujeme ruku a podáváme si jej pak sami sobě?
  Pokud tedy bylo přijímání do úst vedeno neustále rostoucí úctou a láskou k Svátosti oltářní, jakož i snahou co nejvěrněji vyjádřit katolickou nauku ohledně eucharistie, pak se musíme ptát, jakým duchem bylo nutkáno současné zavedení přijímání na ruku a v čem byl tradiční způsob nevyhovující?
  Nikdo nepopírá, že v dějinách Církve docházelo k vývoji, vždyť i podoba současné tradiční liturgie i samo přijímání vkleče a do úst je výsledkem vývoje. Musíme si ale uvědomit jednu důležitou zásadu, kterou popsal odborník na slovo vzatý, tedy kardinál bl. John Henry Newman: „Rozvoj nauky, který jde v opačném směru než rozvoj, který mu předcházel, není skutečným rozvojem, nýbrž  Z K A Ž E N Í M;  a to, co je zkažené, působí zároveň jakožto nezdravý prvek proti tomu, co je zdravé.“[7] A platí to nejen o nauce, ale také liturgii, přičemž v případě přijímání na ruku by se měla výše uvedená věta tesat do kamene.

  Dříve, než samostatně pojednáme o vývoji svatého přijímání v rámci Církve, podívejme se, kdo v době, kdy se všeobecně přijímalo do úst, zaváděl přijímání na ruku, a jaké důvody ho k tomu vedly. Asi nikoho nepřekvapí, že to byli lidé, kteří se považovali za „reformátory“. Církev je však nazývala bludaři.
  Když odpadlý arcibiskup z Canterbury Thomas Cranmer (1489–1556) vydal v roce 1549 svou Knihu obecných modliteb a spravování svátostí a jiných ritů a obřadů[10], ponechal v ní ještě katolický způsob přijímání. To rozčílilo bývalého dominikána, v té době již „reformátora“, Martina Butzera (1491–1551)[11], který se dožadoval přijímání na ruku. Cranmer se nechal přesvědčit a novým vydáním Knihy obecných modliteb z roku 1552 takové přijímání zavedl. Zajímavé je, proč Butzer změnu chtěl. Důvodem byla obava, aby přijímání vkleče a do úst nesvádělo lidi k „papeženeckým pověrám“, tedy ke katolické víře ohledně Svátosti oltářní a kněžství. Myslím, že stojí za to, si zde uvést poněkud obsáhlejší výňatek z Butzerovy Censury a v duchu se nad ním zamyslet:
„Nevidím žádnou logiku v sedmém oddílu, který obsahuje požadavek, aby nebyl chléb Páně podáván na ruku, nýbrž přímo do úst přijímajícího. Důvod uváděný v tomto oddíle, tedy aby ti, kteří přijmou chléb Páně, jej náhodou místo požití neodnesli pryč a případně nepoužili k pověrečným účelům či nějakým strašným nechutnostem, se mi zdá neopodstatněný. Vždyť duchovní správce dobře vidí, když pokládá chléb na ruku, zda je požit, či nikoliv. Skutečně nemám žádných pochybností, že onen zvyk nepodávat věřícím svátost na ruku byl zaveden z důvodu dvojí pověry: za prvé kvůli falešné úctě, kterou by chtěli této svátosti prokazovat; za druhé z podlé namyšlenosti kněží, kteří jsou údajně s ohledem na své pomazání křižmem při svěcení více svatí než lid Kristův. Náš Pán zcela jistě vložil svoje svaté symboly do rukou apoštolů, a nikdo, kdo četl starobylé spisy, nemůže mít pochyb, že takový obyčej vládl v kostelech až do příchodu Římského Antikrista.(římského papeže)
  Proto je nutné vymýtit veškeré pověry Římského Antikrista a navrátit prostotu Kristovu, apoštolů a prvotních církví. Mým přáním je, aby bylo farářům a učitelům lidu dáno na srozuměnou, že každý může věrně učit, že je pověrou a zvrhlostí smýšlet tak, jako by ruce těch, kteří skutečně věří v Krista, byly méně čisté než jejich ústa; nebo ruce duchovního správce více svaté než ruce laiků; že by bylo něčím hříšným, či méně vhodným, přijímat tuto svátost na ruku, jak se dříve mylně domnívali prostí lidé. Veškeré projevy tohoto zvrhlého smýšlení je tudíž nutné odstranit – jako například to, že duchovní správce může nakládat se svátostmi, zatímco laikům to není dovoleno, a místo toho se má podávat svátost do úst, což je nejen cizí tomu, co ustanovil náš Pán, ale také proti lidskému rozumu.Tak všichni lidé dobré vůle snadno pochopí důvod přijímání SVATÝCH SYMBOLŮ na ruku. Je sice možné učinit dočasně jisté ústupky lidem chabé víry a podávat jim svátosti do úst, pokud si to přejí, avšak dostane-li se jim patřičného poučení, vbrzku se přizpůsobí zbytku Církve a budou přijímat svátosti na ruku.“[12]
  Podíváme-li se na výše uvedené věty, tak zjistíme, že protestant Butzer poměrně přesně vystihuje, proč bylo zavedeno přijímání do úst, tedy kvůli úctě k Svátosti oltářní, kterou však on ze svého pohledu nazývá „falešnou“, neboť považuje eucharistii za „symbol“. Určitě není nezajímavé,  že   V  PŘIJÍMÁNÍ   NA   R U K U   VIDÍ   ZPŮSOB,   JAK   LIDEM   TENTO   BLUD   VŠTÍPIT ! (viz zjevení v Amsterodamu -škrtlí angličtí biskupové)
============================================================

DLOUHÝ OČISTEC PRO KNĚZE ZA PODÁVÁNÍ EUCHARISTIE NA RUKU

Podle svědectví duší z očistce jsou biskupové a kněží velmi  DLOUHO  V  OČISTCI  kvůli  PODÁVÁNÍ  SVATÉHO  PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU. Podívejme se na následující úryvky z knihy Marie Simmy "Dostaňte nás odtud!"  Rozhovor Marie s Nicky Eltzem:

str.89: Nicky: Marie, zjevil se vám někdy nějaký biskup?

Marie: Ano, několik. Zjevil se mi americký, italský, ale jejich jména jsem nezjistila. Potom mě duše informovala o jednom německém kardinálovi, který je dost blízko nás. Němec a Ital musí zůstat v očistci až do dne, kdy bude v jejich diecézích podávání na ruku zrušeno a Američan tam musí zůstat, dokud se tak nestane v celých Spojených státech a dokud nebude obnoveno podávání svatého přijímání na jazyk. Co se týče německého kardinála od o.Matta jsem se dozvěděla, že na smrtelné posteli řekl, že udělal velkou chybu, když prosazoval přijímání na ruku. Jak se často stává, tato fakta se nikde nezveřejňují a tak vznikne škoda. Můžeme jim očistec ulehčit, ale neůžeme je zatím odtud vysvobodit.

str.100:Nicky: Jsou v očistci i kněží?

Marie: Ano, je tam velmi mnoho kněží. Samozřejmě, nemohu vám říci přesné procento, nebo počet určitých hříchů, ale nejrychleji mi přišlo na mysl neposlušnost Svatému Otci, nedostatek lásky ke svaté mši, nedostatek lásky k modlitbě a k půstu, zanedbávání modlitby breviáře a znovu - svaté přijímání na ruku.

str.101:Nicky: Asi víte lépe než já, že svaté přijímání na ruku je velice kontroverzní. Proč to tak je?

Marie: Veřejnost se nedozvěděla o této věci vše a musí se dobře informovat. Ubohé duše mi řekly, že  ANI  JEDEN  PAPEŽ NEBYL DO DNŠNÍHO DNE PRO PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU.  ALE  ŽE  TO  POLITICKY  PROTLAČILA  SKUPINA  KARDINÁLŮ A  BISKUPŮ. Starší kněží a biskupi to vědí, ale většina o tom veřejnosti neřekla. Proto jsou to oni, kteří nesou největší zodpovědnost. Na druhé straně všichni papeži věděli velmi dobře, že PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU  JE PROTI  HLUBOKÉ  ÚCTĚ  VŮČI  NEJSVĚTĚJŠÍMU  ZE  SVATÝCH, a náš dnešní papež Jan Pavel II. nedává svaté přijímání do rukou lidí. Samozřejmně za těchto podmínek není to hřích pro přijímajícího, když přijímá na ruku (ale teď už je, když to ví), ale naléhavě lidi prosím, aby POSLOUCHALI  PAPEŽE (přijímali do úst). Takto se umožňují četné současné svatokrádeže; prosím, buďte si vědomi toho, že ČARODĚJNICE PLATÍ  VELIKÉ PENÍZE ZA TO, ABY MOHLY  JEŽÍŠE  ZRAŇOVAT  PŘÍMO  Z  PROMĚNĚNÝMI  HOSTIEMI,  KTERÉ SE ČASTO TAJNĚ VYNESOU Z KOSTELA. Musíme přestat s přijímáním na ruku, aby neměly tak lehký přístup k Největějšímu ze svatých. Je to velmi vážná věc!  KDYBY  SE  VŠICHNI  DNEŠNÍ  KNĚŽÍ  MODLILI  K  DUCHU  SVATÉMU  A  RŮŽENEC, POTOM  BY  ANI  JEDEN  V  TÉTO  OBLASTI  NEZABLOUDIL ! Dnes to však tak často a lehce dělají. Kdyby se starší biskupové a kněží zeptali svých farníků ve věku, řekněme, nad 40 let, zda by raději přijímali svaté přijímání v kleče, pak by to z lásky ke svým bratrům a sestrám přijali a umožnili by, aby to velká většina věřících  DĚLALA,  JAK  JE  TO  SPRÁVNÉ. Nikdo nemůže říci, že by před dvěmi generacemi bylo méně modliteb než dnes, protože opak je pravdou.  NÁVRATEM  K  VĚTŠÍ  POKOŘE  A  MODLITBĚ,  BY  SE  MLADÍ  RYCHLE  NAUČILI  HODNOTĚ  POKORY,  postavení  KAJÍCNÍKA  před Nejsvětějším ze svatých. Dokonce jsem viděla, že kněz schválně obešel klečící jen proto, že klečeli. (Mě se to stalo také v Žarošicích na pouti, při přijímání jsem si klekla a kněz se u mě zastavil, podíval se a šel dál. Až jsem povstala, teprve mi přijímání do úst dal. Potom už jsem měla před cizím knězem strach si kleknout, abych mohla dostat Ježíška v Eucharistii. V Archlebově byl pan farář Kopecký rád, když jsme klečeli a přijímali hostii do úst,  ještě nás k tomu vyzval, když nám tenkrát oznamoval, že to biskupové u nás v republice povolili, kvůli cizincům. Ale on s tím nesouhlasil a žádal nás, abychom to po něm nikdy nechtěli. Zkrátka někteří kněží Boha opravdu milují a slouží Bohu s láskou a někteří už dělají všechno jen z rutiny a nepřemýšlí.)  Potom jsem viděla i děti, kterým kněží řekli, že musí při přijímání stát, i když rodiče i prarodiče proto trpěli. TOTO  VŠECHNO  JE  SATANOVA  PRÁCE  a velmi mě zarmucuje. A když potom lidé řeknou, že se přizpůsobí davu z bratrské lásky, já říkám  NE!!!  Protože když naše bratrská láska jde proti naší pokorné úctě vůči Nejsvětějšímu ze svatých a proti božské lásce našeho Boha, potom tato naše povolnost není od Boha. Také si pamatuji, jak se naši němečtí biskupové zúčastnili a  PROTLAČILI  A  ODSOUHLASILI  PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU  BEZ  SOUHLASU  PAPEŽE. A byli to Američané, kteří první řekli, že s tím nesouhlasí,  PROTOŽE  TO  BYLO  PROTI  PŘÁNÍ  PAPEŽE. Ale podívejte se, co se dnes děje!!! Kolik kněží jsme ztratili, protože  JEJICH  SVĚDOMÍ  TO  NEDOKÁZALO  SNÁŠET!  MNOHO!

str.102: Nicky: Někteří lidé říkají:"Ježíš rozdával chléb do rukou svých učedníků při Poslední večeři, proto je v pořádku, když kněží dělají dnes to samé." Co byste jim na to řekla?

Marie: TO  NENÍ  PRAVDA! Dvě snad největší německé mystičky, Kateřina Emmerichová i Terezie Neumannová, měli dovoleno vidět Poslední večeři Páně a v obou případech Ježíš rozdával posvěcený chléb  DO  ÚST  SVÝCH  APOŠTOLŮ. A prosím, dobře mě pochopte a důvěřujte mi. Nejsem jediná, kdo to tvrdí. Tak jako v mnohých podobných věcech, o kterých se nejvíce diskutuje v nejvyšších církevních kruzích vím,  ŽE  I  V  TOMTO  JEŽÍŠ  ZVÍTĚZÍ,  i kdyby ten chaos měl trvat ještě dlouho.

str.103-104: Nicky: Marie, dovolte mi vyslechnout všechny zorné úhly o kterých víte, protože mnozí dobří lidé, které znám, hledají  SPRÁVNOU  ODPOVĚĎ.

Maria: V městečkách zjevení, jako je Medžugorie, Schio, Garabandal a jiné, které si Panna Maria vybrala, zjevila se mimo městečka. Vezmite si například Medžugorie. Tam se často zjevila, nebo se zjevuje na jednom nebo druhém kopci. Při těchto zjeveních tam najdete od malých skupinek lidí v době tuhé zimy, až po velkých skupin i 5000 lidí na velké svátky v době teplé sezóny. Každý, kdo tam přijde ať je počasí jakékoliv, bez jediného zaváhání kráčí a šlape, když je třeba i po blátě po ostrých kamenech, nechá se zraňovat ostrými trny keřů a klekne si, když je Panna Maria mezi námi. Každému to přijde přirozené, a také by mělo; Ale jen 2-3 hodiny předtím, dole v kostele,  KDYŽ  PŘIJÍMALI  SAMÉHO  JEŽÍŠE  V  EUCHARISTII,  KAŽDÝ  STÁL PYŠNĚ  jako voják. Chce od nás Panna Maria něco takového? Klečet před Ní a ne před jejím božským Synem? NE,  TO  NECHCE ! Dobří lidé musí  POSLOUCHAT  A  NÁSLEDOVAT  SVOJE  VLASTNÍ  SVĚDOMÍ,  a nedělat něco jen proto, že to dělají jiní! (V našem svědomí k nám promlouvá Bůh. Proto se i lidé nevěřící chovají podle Božího zákona.) I Matka Tereza propagovala přijímání vkleče a na jazyk, a proto tato forma je jediná, která je povolená v její kongregaci. Vidíte, že přijímání na ruku se v Církvi jen toleruje, ale není to to, co Církev chce.

str.106: Nicky: Kolik kněží a biskupů jste měla možnost vysvobodit pro nebe od II.Vatikánského koncilu svými modlitbami, svatou mší a utrpením?

Marie: No neřeknu vám to přesně, ale jsem si jistá, že takových 40-50 jich bylo.

Nicky: A kolik z nich bylo v očistci kvůli modernizaci spojené se svatou mší?  Marie: Téměř všichni a většina z nich  KVŮLI  NUCENÍ  VĚŘÍCÍCH  PŘIJÍMAT  NA  RUKU.

str.210: Nicky: Či od živých, nebo za duše je nějaká oblast nebo hřích, za který jste musela nejvíce trpět? A jestliže je, co je tou oblastí nebo za jaký hřích?

Marie: Od živých i od zesnulých by to bylo přijímání na ruku.

Nicky: Uvažovala jste někdy, že o tom nebudete moc informovat?

Marie: Ne, Bůh mi uložil za povinnost, vyprávět lidem o očistci a je též mou povinností, zahrnout do toho pravdivě všechno, co mi ubohé duše o stavu Církve řeknou. Jak bych mohla vynechat věci jenom proto, abych si zpříjemnila život,  KDYŽ  STAV  CÍRKVE,  jak mi duše velmi často vyprávěly,  JE  NEJHORŠÍ  OD  JEJÍHO  ZALOŽENÍ?  To bych pak nebyla opravdovou přítelkyní duší. Nedávno mě jedna farnost pozvala na přednášku. Když mi kněz volal, řekl mi, že nechce, aby se o jednom tématu diskutovalo. Když jsem se ho na to zeptala, řekl: "Jde  O  PODÁVÁNÍ  EUCHARISTIE  NA  RUKU". Když jsm se pak dušiček zeptala, co mám dělat, odpověděly:"Bez úplné pravdy nebude přednáška." A tak jsem to potom řekla i tomu knězi.

str.73-74: Nicky: Řekly duše něco i o laickém podávání Eucharistie?

Marie: Ano, za normálních okolností mohou EUCHARISTII  PODÁVAT JEN POSVĚCENÉ  RUCE  KNĚZE.  Zákon Církve stanovuje, že se to musí vždy dodržovat. Je to přípustné, jedině tehdy, když jsou "mimořádné okolnosti", například kněz náhle onemocní. "Mimořádný" neznamená, když se kněz opozdí a zhromáždění čeká na svaté přijímání dvě nebo deset minut.  Vždy se musíme v modlitbě připravit na přijetí Ježíše v Eucharistii, a lidé, kteří tlačí na to, dostat všechno co nejrychleji, nemají ani představu,  JAKÉ  OBROVSKÉ  PRIVILÉGIUM,  Z D R O J   MILOSTÍ   A   OCHRANY  PŘIJÍMAJÍ   V  JEŽÍŠI.

Jstli někdo potřebuje důkaz, že ani podávání laikem, který hostii podává místo kněze, jak se to v dnešní době v Církvi prosazuje, není Bohem schváleno, mohu mu vyprávět příběh, který se stal tady nedávno a nedaleko odtud. Před časem zemřela jistá žena, která podávala svaté přijímání a také k tomu přemlouvala další ženy. Znala jsem ji krátkou dobu a hodně jsem o ní slyšela. Před pohřbem byla otevřená rakev, aby se s ní příbuzní mohli rozloučit. Pak rakev zavřeli. ale během hodiny opožděně přicestoval ještě jeden příbuzný a prosil kněze,  aby mu rakev ještě na chvilku otevřeli, a mohl se s ní rozloučit a vidět ji jako ostatní. Kněz souhlasil a s jedním, nebo dvěma svědky víko z rakve sundali a podívali se dovnitř. Tato malá skupinka uviděla něco, co před hodinou ještě nebylo vůbec vidět: RUCE  ZESNULÉ  BYLY  ABSOLUTNĚ ČERNÉ. To bylo pro mne i ostatní důkazem, Božím potvrzením, že neposvěcené ruce  NEMOHOU  ROZDÁVAT  JEŽÍŠE  VE SVATÉM  PŘIJÍMÁNÍ.

   (WEB nakolenách.sk/3 Dlhý očistec pre kňazov)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Příchod k přijímání v těžkém hříchu  Naše paní v Dechticích, Slovensko, 15. listopadu 2022:

Mé milované děti! Přeji vám dnes, abyste rostli v pevné víře, hluboké úctě, vroucí a pokorné lásce a v úctě ke Spasiteli přítomnému ve svaté Eucharistii. Kdo miluje mého Syna, bude také věrně zachovávat, co řekl. Vždy Ho přijímejte s čistým a připraveným srdcem ve spojení s Mým Neposkvrněným Srdcem a světlo Boží bude ve vás. Jako Matka vybízím k pokání ty, kdo žijí v těžkém hříchu, a přesto přicházejí ke svatému přijímání. Nemohou to udělat! Ať činí pokání, dokud mají čas. Ponořuji vás do lásky Ježíšova Srdce i

Července 15th, 2021

Mé milované děti! Vidím zmatek a utrpení celého světa, stejně jako pouta, která jsou připravena zasáhnout ještě dále do svobody Božích dětí. Proto prchejte na mou ochranu s ještě větší jistotou. Moje jednoduché a malé děti, děláte dobře, že se nespoléháte na mocné tohoto světa, ale pouze na svou víru a důvěru v Boha. Odmítněte každou formu modernismu, která dusí vše posvátné. Zůstaňte prostí a pokorní, věnujte hlubokou úctu a poklonu trojjedinému Bohu. Spolu se mnou, s čistým srdcem, se denně modlete svatý růženec, protože bitva se stupňuje. Vyhraješ se mnou. Ponořuji vás do lásky k Ježíšovu Srdci a mému.

15. června 2021:

Mé milované děti! Dnes k vám mluvím, abych vás povzbudil k tomu, abyste žili podle evangelia a respektovali a zachovávali svaté katolické tradice. Následujte věrně mého Syna a buďte povzbuzeni příkladem životů svatých. Nedělejte kompromisy se světem, ale žijte ve víře v trojjediného Boha. Žehnám vám a ponořuji vás do lásky Ježíšova Srdce a mého.

Naše paní Martin Gavenda v Dechticích na Slovensku, 15. března 2023:

Mé milované děti! Podívejte se na Golgotu, na které uvidíte Nejsvětější Srdce Ježíšovo spojené s mým Neposkvrněným Srdcem ve spoluvykupitelské lásce. V těchto dvou Svatých Srdcích vykvete nové jaro pro svatou katolickou církev. Duch svatý sestoupí a obnoví Ji a vrátí Ji ke kořenům Svaté katolické Tradice, stejně jako ji můj Syn zanechal vám. Bude to triumf našich nejsvětějších Srdcí nad Satanem a démony. Já, vaše nejsvětější Matka, budu korunována katolickou církví, láskou Nejsvětější Trojice, vítězným věncem Spoluvykupitelky, Prostřednice a Přímluvkyně. Toto vítězství se blíží a nikdo ho nemůže zmařit. Svatá katolická církev trpí velkým pronásledováním, ale pamatujte, že přichází vítězství. Je to vítězství svatého kříže a slavného vzkříšení. Ponořuji vás do lásky Ježíšova Srdce a Mého.

---------------------------------------------------------------------------------------

  NA AKTUÁLNÍ TÉMA. PODÁVÁNÍ HOSTIE NA RUKU

ČÍ JE TO VINA, ŽE PÁNA JEŽÍŠE BIČUJEME PŘIJÍMÁNÍM EUCHARISTIE DO NEPOSVĚCENÝCH RUKOU?

(Svědectví už svatě zemřelého P.Filipa Stajnera OP.)

Redakce týdeníku Světlo v roce 1997: V poslední době se rozvířila kampaň kolem "neposlušného" řeholníka P.Filipa Stajnera..P.Filip je dominikán, který po svém vysvěcení na kněze působil dva a půl roku v USA, kde poznal zblízka SVĚTLA A STÍNY CÍRKVE NA ZÁPADĚ, kde bylo zavedeno podávání na ruku.  Blíže jsme ho poznali při novém vydání knihy sv.L.M.Grigniona z Montfortu "O pravé mariánské úctě", proto jsme se s ním telefonicky spojili, aby nám sdělil některé podrobnosti svého jednání v souvisosti s nedávnou žádostí našich BISKUPŮ ke Svatému stolci.

REDAKCE SVĚTLA: Kolují různé zprávy o vašem nedávném setkání se Svatým otcem Janem Pavlem II., ke kterému došlo v souvislosti se žádostí NAŠICH BISKUPŮ, ABY SVATÝ STOLEC POVOLIL V NAŠICH ZEMÍCH PODÁVAT SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ NA RUKU. Předal jste papeži žádost 142 čských kněží, aby Svatý stolec této žádosti NEVYHOVĚL. Co vás přimělo k tak radikálnímu vystoupení proti žádosti našich biskupů?

POZOR  NA  PŘIJÍMÁNÍ  NA  RUKU !!!

 Podle papeže Jana Pavla II. je to neúcta k Bohu. Jak se o tom vyjádřil v homílii ve farním kostele Nejsvětějšího Jména Mariina v Římě 1.března 1989, ještě jako kardinál Wojtyla:
  "V celém našem životě musí vládnout pořádek založený na Bohu...Člověk dnes žije tak, jako by Bůh neexistoval, jako by BŮH  NEBYL   S T V O Ř I T E L E M   S V Ě T A   A   V L Á D C E M   V E S M Í R U,   jakož  i  vlastníkem veškerého bohatství a pokladů v nebi i na zemi. Lidé si myslí, že všechno je jejich dílo a že na tyto věci mají nárok; dokonce jsou pyšní na schopnosti, které jim přece dal Bůh, jinak by je vůbec neměli.
  Když dá člověk přednost jiným bohům a modlám, pak bude Bohem opovrhovat, dokonce Ho nenávidět, a proto přijde do pekla! Co je tedy důvodem, že člověk tak snadno odbočí nesprávným směrem a ztratí se?  JE  TO  POKLES  ÚCTY,   protože se tak stává opovážlivým  a   P Y Š N Ý M;  nebo staví všechno sám na sobě, anebo počítá, ale   O P O V Á Ž L I V Ě,   S    B O Ž Í M    M I L O S R D E N S T V Í M !   Ale cesta k milosrdenství vede jen skrze zkrocení vlastního "já", jen skrze   M I L O S T   P O K O R Y,  kterou Pán daruje svým jen tehdy, když o ni prosí.
  Ty své, které Pán miluje, ty napomíná. Kdo se bojí Boha, tedy ten,     KDO    K   NĚMU   MÁ   ÚCTU,   protože je Stvořitelem světa a vesmíru, ten mu bude prokazovat čest, kterou mu dlužíme, a rád přijme tresty a napomínání.  
VELMI  BRZY  TEDY  MUSÍME  POČÍTAT  S  NOVÝM  POKÁRÁNÍM,   JEŽ     P Ř E V Ý Š Í   VŠECHNY  BOŽÍ  TRESTY,  KTERÉ  DOSUD  EXISTOVALY !  Před tímto pokáráním nikdo neunikne; buď se mu rád podvolí a dá mu v sobě volný průchod, anebo se bude vzpírat a pak bude   NAVŽDY   ZATRACEN   jako onen druhý lotr, který se ve své uražené pýše rouhal.
  NEJHORŠÍ  JE  VŠAK  ROUHÁNÍ  SE  NAD  BOŽÍMI  MILUJÍCÍMI  SLOVY,  KTERÁ  I  DNES  USTAVIČNĚ  NA  TUTO  UBOHOU  ZEMI   POSÍLÁ   PROSTŘEDNICTVÍM    SVÉ    MATKY   A   SVÉHO  SYNA!"   (Viz papež František nás varuje před poselstvími Panny Marie, "že není poštovní úřad, aby nám nosila poselství z nebe".)                                           
                            O přijímání
  Abychom nezapomínali, před kým se nacházíme, je nutné dbát rovněž na vnější formy úcty. V lidské oblasti poznáme určitě zdvořilostní formy - a vůči Bohu bychom je chtěli vynechat?  PROTO  JEŠTĚ  JEDNOU  VARUJI  PŘED  VEŠKERÝMI  FORMAMI  NEÚCTY, JAKO  JE  NAPŘÍKLAD  ZDE,  V  MÉ  DIECÉZI   ZAKÁZANÉ  PŘIJÍMÁNÍ   N A    R U K U,   JAKOŽ I  ONO  POVSTÁVÁNÍ  NA  MNOHÝCH  MÍSTECH  VE  MŠI  SVATÉ,  protože se už neví, co se zde společně slaví. Není to nic menšího než smrt našeho Pána a Spasitele, kterému máme za vše děkovat.
  Bereme ohled na lidský úsudek, bojíme se, že se nám vysmějí a obáváme se nevýhod ze strany lidí - Boha se však nebojíme? Já jsem neodvolal, co o tom říkal jeden z mých předchůdců!
  Děje se to   N A   V A Š I   Z O D P O V Ě D N O S T,  MILÍ  BISKUPOVÉ  ZAHNRAIČNÍCH  DIECÉZÍ,  a já se za vás modlím, abyste ještě včas poznali,   JAK  NEPRAVÁ  VAŠE  CESTA  JE!
  A L E   T A D Y,  milí  bratři a sestry,   JE  DOVOLENO  PŘIJÍMAT   JEN    VKLEČE  A   DO   ÚST!
Všechno, co přinesou a rozšíří cizinci, je zakázáno! Toto vám říkám jako váš biskup."
  (Světlo č.25/2015)

 Conchita Cabrera de Armida - Z kněžské unverzity Ježíše Krista

Protože jsem Vykupitel, jsem také nejvyšší Prostředník mezi lidmi a Trojicí, mezi Trojicí a lidmi.

Jaké je to pro lidi potěšení, že mají Boha-Člověka, Srdce Člověka-Boha, který má stejné útroby lásky jako oni! Co by bylo z lidstva, kdyby Slovo nebylo přijalo totéž tělo, jako mají lídé?

Ale jedním z prvních cílů, které Slovo sledovalo, když se stalo člověkem, bylo vytvořit v Něm a s Ním kněze, učinit ho podobným Jemu, přetvořit lidské tělo, aby se zbožštilo v Něm. A aby to uskutečnilo, aby ustanovilo zde na zemi tento vybraný oddíl, tuto legii tvorů více než andělských, vytvořilo Církev, aby je živila a ve svém lůně připravila pro oltář, aby z nich udělala anděly pro oběť, přetvořila je v Něho, aby činili trvalým Jeho umučení a Jeho smrt v Eucharistii k prospěchu všech duší, aby díky nim mohly v Něm dosáhnout spásy.

Sledujte, jaký byl hlavní motiv vtělení Slova: očistit svět a učinit svou přítomnost trvalou dvěma způsoby: v Eucharistii a v Kněžství, které je jako druhá, putovní Eucharistie. Protože Moji kněží nemají zachovávat Eucharistii pouze božskou mocí, kterou jim Bůh udělil, když pronášejí slova proměňování (jsou jejími opatrovníky). Oni dokonalým přetvořením ve Mne mají být nejen ciboriem, které Mě obsahuje, ale druhým Mnou, totéž Moje Tělo, Moje Krev v síle tohoto přetvoření ve Mne.

Jiný důvod, který Mě zarmucuje, je nedostatek lásky a málo úcty některých kněží k nejvznešenější svátosti – Eucharistii, ke které jsou připoutáni zvláštním způsobem. Jsem některým na obtíž. Já, který jsem láska a něžnost!

Projevují málo lásky, když žijí daleko od svatostánků, nenavštěvují Mě, nepřicházejí Mě potěšit, nemají ono intimní a dokonalé přátelství, které by měli uzavřít se Mnou, největší ze všech přátelství, jaké můžeme s přítelem uzavřít. Dávají přednost tvorům a jejich zájmům, místo aby se spokojili s tím, že budou nějaký čas v Mé přítomnosti. A Já je tolik miluji! Navíc dávají svým chladem ke svátosti lásky špatný příklad věřícím.

To by měl být navíc důvod, proč by kněží s mimořádnou horlivostí měli konat eucharistickou adoraci. Oni více než kdokoliv jiný znají úžasný zázrak lásky, který se zde uskutečňuje, ale mnoho Mých kněží se ani nezastaví, aby se nad tím zamysleli, aby prohloubili toto vědomí a děkovali za tento zázrak lásky, kterému mnozí věřící přikládají větší důležitost než oni! Tento chlad, tato lhostejnost, tato nevděčnost těch, kteří jsou Moji, zraňuje Mou duši.

Kolikrát se smutný dívám, jak se vzdalují ode Mne a dávají zemi přednost před nebem. Kolikrát jejich roztržitost, jejich náklonnost k tvorům a ke světu je vzdaluje od svatostánků! A především kněží svatokrádežníci by chtěli, aby svatostánky na zemi ani neexistovaly, rozmrzele utíkají od jediné věci, která by je mohla spasit: od Mojí společnosti!

A proč Mě tak hluboce zraňuje lhostejnost těch, kteří by měli pociťovat žár a měli by nacházet svou rozkoš u svatostánků a žít z tepla, které z nich vyzařuje?

Protože toto všechno vyplývá z nedostatku lásky a nedostatek lásky je činí vlažnými v Mé službě. Ale tato vlažnost je následkem nedostatku modlitby a vnitřního života, hříchů v duši, které tam klidně kupí, místo aby usilovali, aby si zachovali čisté svědomí.

Kolik z nich ztrácí trpělivost, když mají rozdávat přijímání a rozdávají je s neochotou a nevhodným způsobem! Bylo by lepší, kdyby se Mne vůbec nedotýkali a nechali duše hladové. S jak neslýchanou nedbalostí nechávají padat na zem úlomky, s jakým spěchem, a vůbec se o to nestarají! Není zde pečlivost, není zde jemnost, není zde čistota, není zde úcta, není zde láska, když při různých příležitostech berou do rukou Mé nejsvětější Tělo, se kterým by měli zacházet s jemností a něžností!

Kdybych jim tak dal vidět, jaké to je, když z jejich nedbalosti padám na zem a šlape se po Mně! Toto všechno Mě velice zarmucuje a hluboce to uráží Mého Otce a Marii.

Z knihy Conchity Cabrery de Armidy Pán Ježíš o svých kněžích, str. 105

---------------------------------------------------------------------------------------------------

A CO UDĚLALI NAŠI BISKUPOVÉ? Přidali se ke zkaženému světu, který chce být "pokrokový a moderní"  a zavedli u nás hříšné podávání na ruku. Proč se kněžím musí světit konečky prstů křižmem, při jejich svěcení na kněze? Proč se biskupové a kněží nestarají o to, co jim vzkazuje nebe? Proč poslouchají zkažený Vatikán, který už je od minulého století prolezlý zednáři a satanisty?  ( O tom bude svědectví v příští kapitole.) Proč sv.otec Pio si postěžoval, že se papeži Pavlu VI. DOSTALI ZEDNÁŘI DO PAPUČÍ? Proč mu Církev neuvěřila, když tvrdil, ŽE ZJEVENÍ MATKY BOŽÍ V GARABANDALU JE PRAVÉ? Protože by nemohli zavést zneuctění Boha-Ježíše v Eucharistii podáváním na ruku ve stoje. Když pokorný řeholní kněz P.FILIP STAJNER se proti podávání na ruku bouřil a jel až k papeži JANU PAVLU II. se žádostí 142 věrných kněží Kristu, aby Svatý stolec podávání Eucharistie na ruku u nás biskupům NEPOVOLIL, tak ho šikanovali a vyhodili ho z řádu.

              A samo peklo jeho slova potvrzuje.

Když exorcisté vymýtali z posedlé paní démony, ptali se jich na Církev. UKÁZKY  Z  VÝPOVĚDÍ  DÉMONŮ  BĚHEM  EXORCIZMU:

      Démoni sú nútení Z príkazu neba hovoriť, i keď sa tomu bránia, spôsobom, ktorý je užitočný pre Kristovo Kráľovstvo a škodí ríši satanovej. Vo svojej zlobe nepoužívajú pekelní duchovia meno Mária, Nepoškvrnené počatie či Božia Matka, ale ju menujú" Tá hore", alebo ONA a pod.

Nasledujú niektoré odpovede démonov

    Démon Akabor, anjelský démon z chórov Trónu, ktorý je donútený odpovedať exorcistom na kladené otázky v mene Najsvätejšej Trojice a v mene Panny Márie.

AKABOR: Áno, vo vašom mene a v mene Trónu odkiaľ hovorím, musím vám ešte niečo povedať. U Trónu som bol ja, Akabor. Musím povedať (dýcha vzrušene a kričí hrozným hlasom), aké hrozné je peklo. Je oveľa hroznejšie, ako si ho človek vie predstaviť. Spravodlivosť Božia! (kričí a vyje). Všetko musí byť brané po starom, nie je možné brať všetko po novom s ľahkou mysľou. Pravdu má pápež.(Pavel VI.)
 Akabor: Vlci sú teraz uprostred vás, medzi dobrými. Sú v podobe, ako bolo už povedané, biskupov a kardinálov. To nehovorím rád. Tiež mládež verí niečo, čo nemôže pochopiť. Musíte, hoci mi to robí bolesť, musím to povedať. Musíte prijímať správne, to znamená - najskôr správnu spoveď, nie iba ľútosť, a potom sa účastniť na sv. prijímaní. Pritom sa kňazi musia modliť 3x "Pane nie som hodný toho.." Teda nielen raz, ale trikrát! JE  POTREBNÉ,  ABY  BOLO  PRIJÍMANÉ  ÚSTAMI  A  NIE  NA  RUKU!
    Akabor: Radili sme sa dlho tam dole (ukazuje na zem), kým sme dohodli prijímanie na ruku. Áno, prijímanie na ruku je pre nás v pekle najlepšie, to mi verte! Akabor pokračuje na ďalší príkaz: ONA (ukazuje hore) by si želala, aby som povedal: Keď niekto prijíma ústami, aby kľačal a hlboko pritom rozjímal ... a musím povedať, že prijímanie na ruku nie je dobré a nemalo by byť vykonávané. Sám pápež dáva Hostiu do úst. Neželá si, aby Telo Pána sa dostalo do rúk kohokoľvek. A tak to ide ďalej k biskupom, ktorí poslúchajú kardinálov, potom ku kňazom, ktorí si myslia, že musia poslúchať, lebo poslušnosť je predpísaná.  ZLÉ  N I E   J E   TREBA  POSLŮCHAŤ !   Pápeža, Ježiša Krista a Matku Božiu  TREBA   V Ž D Y    P O S L Ú C H A Ť !

 PRIJÍMANIE   D O   R U K Y  SI   BOH   N E Ž E L Á..

A  NA  KONCI  PRI  POŽEHNANÍ  JE  TREBA  KĽAČAŤ. (Reve plače, hrozne plače). Ani neviete, ako by sme radi kľačali, keby sme mohli dúfať (vyjde a plače).

---------------------------------------------------------------------------------

JAK SE CHOVAL ANDĚL K HOSTII VE FATIMĚ A CO UČIL DĚTI-R.1917

Celé léto trávily děti na pastvinách. Jednoho dne se opět octly ve skalách Cabeca, poobědvaly tam, pomodlily se růženec a modlitby, které je naučil anděl. Jakmile skončily, zalil je veliký jas a opět stál před nimi anděl; tentokrát držel kalich a hostii, z níž do kalichu kapala krev. Pak pustil kalich i hostii, které zůstaly ve vzduchu na svém místě, poklekl a třikrát se pomodlil následující vzývání, jež děti napodobily, jak uměly:"NEJSVĚTĚJŠÍ  TROJICE,  OTČE,  SYNU  A  DUCHU  SVATÝ,  HLUBOCE  SE  VÁM  KLANÍM  A  NABÍZÍM  VÁM  DRAHOCENNÉ  TĚLO  A  KREV,  DUŠI  A  BOŽSTVÍ  NAŠEHO  PÁNA JEŽÍŠE  KRISTA,  PŘÍTOMNÉHO  VE  VŠECH  SVATOSTÁNCÍCH  SVĚTA,  ZA  NÁPRAVU  URÁŽEK,  SVATOKRÁDEŽÍ  A  LHOSTEJNOSTÍ,  kterými je urážen. Prostřednictvím nekonečných zásluh jeho Svatého Srdce a Neposkvrněného Srdce Mariina  VÁS  PROSÍM  O  OBRÁCENÍ  UBOHÝCH  HŘÍŠNÍKŮ."
  Potom anděl povstal, vzal hostii, dal přijímání Lucii a obsah kalichu rozdělil mezi obě mladší děti se slovy:"Vezměte Tělo a Krev Ježíše Krista  s t r a š l i v ě   u r á ž e n é h o   n e h o d n ý m i   l i d m i.  Napravte jejich hříchy a utěšte svého Boha." Anděl znovu poklekl, třikrát se pomodlil předchozí modlitbu a zmizel.
  Takto byly tři malí pasáčkové v roce 1916 připraveni k přijetí mariánského poselství.

JAK UČIL ANDĚL DĚTI PŘIJÍMAT HOSTII V GARABANDALU

25.dubna, Maximina Gonzalezová napsala: "Dívky už dávno neviděly anděla. Včera dlouho hovořily s Pannou Marií. Nerozuměli jsme jim, ale vypadaly, že mají velkou radost. Panna Maria jim slíbila, že je bude navštěvovat anděl a bude jim nosit svaté přijímání v ty dny, kdy není u nás mše svatá... Conchita napsala ve svém deníku:"Na začátku zjevení nám anděl, svatý Michael, podával neproměněné hostie,   p r o t o ž e   j s m e   n e d o d r ž o v a l y   p ů s t...a  aby  nás  naučil přijímat...Toto trvalo po mnoho dní. Až jednou nám řekl, abychom zítra šly k borovicím, ale úplně na lačno. Když jsme přišly k borovicím, zjevil se nám anděl se zlatým cibóriem a řekl:'Dám vám svaté přijímání, ale tentokrát jsou hostie proměněné. Pomodlete se "Vyznávám se"..' Udělaly jsme to. Pak nám dal svaté přijímání. Potom nás požádal, abychom vykonaly díkučinění a pomodlily se s ním "Duše Kristova..." To jsme také udělaly. Řekl:'Zítra vám jej také donesu' a odešel. Anděl nám uděloval svaté přijímání po dlouhou dobu."

Co se týče rituálu, drželi se platných pokynů pro udělování svatého přijímání mimo mši svatou V KLEČE A DO ÚST - NA JAZYK!  Ráno na lačno: anděl nejprve vyzval dívky ke krátkému zamyšlení nad tím,  K o h o   z a   c h v í l i   p ř i j m o u..., potom následovala   k a j í c í   s e   m o d l i d b a  "Vyznávám  se"... k očištění duše  a  teprve pak přijímaly Eucharistii. Nakonec anděl vyžadoval  d í k ů v z d á n í,   které končilo zbožnou recitací "Duše Kristova",  aby se moc rychle nerozešly. Vše trvalo zpravidla čtvrt hodiny.

18.10 1965 PANNA MARIA CONCHITĚ v Garabandalu

"Žijete v době posledních varování. DŘÍVE  SE  KALICH  BOŽÍHO   H N Ě V U   P L N I L,   N Y N Í   P Ř E T É K Á !  MNOZÍ KNĚŽÍ, BISKUPOVÉ A KARDINÁLOVÉ  JDOU   PO   C E S T Ě   DO   ZÁHUBY   A  STRHÁVAJÍ ZA SEBOU   M N O H O   DUŠÍ !   STÁLE   MENŠÍ   VÝZNAM   SE   PŘIKLÁDÁ   E U C H A R I S T I I

---------------------------------------------------------------------------------------------------

POSELSTVÍ PRO SVĚT OD PANNY MARIE V LURDECH . ROK 1858

Paní přichází do Lurd  "OTEVŘÍT POKLADY SVÉHO MILOSRDENSTVÍ PRO CELÝ SVĚT."

Maria přichází na svět, který se vrací k pohanství,   VOLÁ NÁS K OBRÁCENÍ, K MODLITBĚ A POKÁNÍ..  Chce nám připomenout, že veškerá zloba světa pochází od základního zla,   j í m ž   j e   h ř í c h ! 
  Ježíš řekl:"Abyste věděli, že Syn Boží má moc odpouštět hříchy, vstaň, vezmi své lože a choď!" I Lurdy nám připomínají,  ž e   B o ž í   milost   m ů ž e   u z d r a v i t   duši   i   tělo. 
  Všimli jste si, že všechna důležitá zjevení se stala ne v sobotu, která je zasvěceným dnem Panně Marii, ale ve čtvrtek, ve výroční den ustanovení Eucharistie. A bylo to právě   ž e h n á n í   m o n s t r a n c í  s   Kristovým Tělem, které vedlo u tolika nemocných v Lurdech  k   z á z r a č n é m u   u z d r a v e n í.

NÁSLEDOVALO ZJEVENÍ MATKY BOŽÍ V LA SALETTĚ Dne 19. září 1846
  Z   JEJÍCH  KRÁSNÝCH  OČÍ  ZAČALY  PADAT  SLZY  A  ONA  PROMLUVILA: "Nebude-li se chtít můj lid podrobit, budu muset ponechat volnou ruku mému Synovi. Jeho ruka už je tak těžká, že ji nemohu zadržet. Od kdy už pro vás trpím! Chci-li, aby vás můj Syn neopustil, musím ho neustále prosit. A vy to neberete stále na vědomí.  TOLIK  BY  JSTE  SE  MĚLI  MODLIT  a  tolik toho vykonat...Melánie, to, co vám teď řeknu, nebude vždycky tajemstvím; můžete ho zveřejnit v roce 1858.   KNĚŽÍ,  SLUŽEBNÍCI MÉHO SYNA,  SVÝM   ŠPATNÝM   ŽIVOTEM,  SVOU NEÚCTOU A BEZBOŽNOSTÍ PŘI SLAVENÍ SVATÝCH MYSTÉRIÍ, SVOU LÁSKOU K PENĚZŮM A POCTÁM, LÁSKOU K POŽITKŮM,  STALI  SE  STOKAMI  NEČISTOTY !  Ano, kněží si  ž á d a j í   o   p o m s t u !   A pomsta už se vznáší nad jejich hlavami! Běda kněžím a osobám zasvěceným Bohu, kteří svými zpronevěrami a špatným životem znovu křižují mého Syna!  HŘÍCHY  OSOB  ZASVĚCENÝCH  BOHU  VOLAJÍ  DO  NEBES  A  PŘIVOLÁVAJÍ  POMSTU   a  hle, pomsta už je přede dveřmi, neboť už není k nalezení nikdo, kdo by BYL  H O D E N   nabídnout   Věčnému   VE  PROSPĚCH  SVĚTA  OBĚŤ  BERÁNKA  BEZ  POSKVRNY !
  BŮH   U D E Ř Í   způsobem,  který  nemá  obdoby!  BĚDA   OBYVATELŮM   ZEMĚ !    HLAVY    A    VŮDCOVÉ   BOŽÍHO   L I D U   ZANEDBALI  MODLITBU  A  POKÁNÍ  A  DÉMON  ZATEMNIL  JEJICH  INTELIGENCI;  staly se z nich bludné hvězdy, jež starý ďábel strhne svým ohonem do záhuby. Bůh dovolí starému hadu,  a b y   z a s e l   r o z b r o j e   m e z i   v l á d c e   ve  všech  společenstvech  a  ve  všech  rodinách."

VELKÝ  POČET  KNĚŽÍ  A  ŘEHOLNÍKŮ  SE  ODLOUČÍ  OD  PRAVÉHO  NÁBOŽENSTVÍ;  MEZI  TĚMITO  OSOBAMI  BUDOU  I  BISKUPOVÉ. (Vznikly evangelické a luteránské církve, Svědkové Jehovovi a plno nových církví)

PAK NÁSLEDUJE FATIMA ROKU 1917

Panna Maria ve Fatimě 13.července 1917:"Budete-li konat, co vám řeknu,  ZACHRÁNÍ SE MNOHO DUŠÍ A BUDE MÍR!"

LUCII ŘEKLA: "Ježíš tě chce užít k tomu, abych tvým prostřednictvím byla poznávána a milována. Chce ve světě založit  UCTÍVÁNÍ MÉHO NEPOSKVRNĚNÉHO SRDCE."

Abych  zabránila další válce, přijdu a budu požadovat, aby Rusko bylo zasvěceno mému Neposkvrněnému Srdci a aby  k a ž d o u   p r v n í   s o b o t u   v   m ě s í c i   byla činěna nápravná přijímání. Splníte-li mé přání, Rusko se obrátí a budete mít mír. Ne-li, Rusko rozšíří své bludy po celém světě a nastanou války a pronásledování církve. (komunismus, vraždění lidí v gulazích, potraty, zákaz církve...)

"Modlete se,  m n o h o   s e   m o d l e t e   a   p ř i n á š e j t e   o b ě t i   za   h ř í š n í k y.  Vězte, že mnozí jdou do pekla, protože  se  za  ně   n i k d o   n e m o d l í   a   n e p ř i n á š í   o b ě t i !"

Lucie ještě jednou opakovala otázku:"Kdo jste a co si ode mne přejete?" Zjevení odpovědělo:"Jsem Královna růžence. Chci, aby se na tomto místě postavila kaple k mé cti. Dále   je   třeba   denně   p o k r a č o v a t   v   m o d l i t b ě   r ů ž e n c e.  Když bude tato prosba splněná, válka se skončí a vojáci se brzy vrátí domů. Ať   s e   l i d é   p o l e p š í   a   v y p r o š u j í   o d p u š t ě n í   p r o   h ř í š n í k y."

Hluboký smutek zastínil její tvář, když úpěnlivým hlasem žádala:
  "AŤ    LIDÉ   UŽ   N E U R Á Ž E J Í   PÁNA,   KTERÝ   JE   UŽ   DOST   URÁŽENÝ !"
  Toto byla závěrečná slova Zjevení, tedy  jádro   p o s e l s t v í   Fatimy. Pak se udál sluneční zázrak. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                           POSELSTVÍ AMPARO BARDENASOVÉ

  7.října 1981. Maria promlouvá:   "R Ů Ž E N E C,  MÉ   DĚTI,  BUDE   OBROVSKOU   SILOU.  Nevšímejte si těch, kdo si myslí opak. Poslouchejte mě, jsem přece vaší Matkou.   RŮŽENEC   JE   M O D L I T B A,     P O K Á N Í   A   M E D I T A C E.   JÍM  OSLAVUJETE  NEJSVĚTĚJŠÍ  TROJICI.  NENí    D O K O N A L E J Š Í    MODLITBY  NAD   R Ů Ž E N E C.  Právě proto ho po vás tolik žádám. Kdybyste věděli, kolik duší jste vysvobodili prostřednictvím růžence! Mnoho vaších bratří prohlédlo právě tímto prostředkem. Pomohli jste nejenom těm, kteří jsou mimo zem (duše v očistci), ale i těm, kdo vás obklopují. Démon však usiluje o zničení tohoto velikého díla, jež mé děti konají Bohu,  neboť  ví,  ŽE   RŮŽENCEM   LZE   OD   NAŠEHO   BOHA  OTCE   DOSÁHNOUT    N E K O N E Č N Ý C H   M I L O S T Í.  Modlete se a rozšiřujte růženec pro spásu mnohých.  Dávejte světu,   b y ť   t o   i   n e c h t ě l,  MODLITBU  A  LÁSKU. Právě tak ho pomůžete spasit."
  "Kněz má být oděn jako Kristův služebník. Bez tohoto oděvu  NEMAJÍ  KNĚŽÍ  RESPEKT  PŘED  BOŽÍMI  VĚCMI  A  PÁCHAJÍ  MNOHO  HŘÍCHŮ  NEČISTOTY!  ŘEKNI  PAPEŽI,  ŽE  TĚLO  KRISTOVO  MÁ  BÝT  ROZDÍLENO  VÝHRADNĚ  KONSEKROVANÝMA  RUKAMA, (a kolik lidí bere přijímání na ruku, DĚS!)  PROTOŽE  KNĚZ,  TO  JE  JAKOBY  KRISTUS  NA  ZEMI!  MNOZÍ  KNĚŽÍ  BEZ  KLERIKY  JSOU  ČÍHAJÍCÍMI  DRAVÝMI  PTÁKY.  PRÁVĚ  ONI  ROZBÍJEJÍ  CÍRKEV,  PROTOŽE  ONI  SAMI  KRÁČEJÍ  CESTOU  NIČENÍ!  POVĚZ  JIM,  ŽE  PRÁVĚ  KVŮLI  NIM  NESE  MŮJ  SYN  STÁLE   TĚŽŠÍ   A   TĚŽŠÍ   KŘÍŽ.   NECHŤ   SE     V Í C E   Z A B Ý V A J Í   V Ě C M I   B O Ž Í M I,     NECHŤ   N E M A J Í   T O L I K   L Á S K Y   K   V Ě C E M    P O Z E M S K Ý M,   NECHŤ   K O N A J Í   V Í C E   O B Ě T Í   A   V Í C E   S E   M O D L Í ! Vždyť  se  nemodlí!"

  Rozmluva Ježíše s Vassulou - 13.9.1987

   Vassula vypráví - Podruhé od začátku zjevení, dnes v neděli 13.září 1987, jsem ve své duši pocítila obrovskou úzkost, nevysvětlitelný smutek a hořkost, takže jsem myslela, že to nemohu přežít. Má duše trpěla a i tělesně mě všechno bolelo. Bolesti vycházely z hrudi podél mých paží. Ježíš mě zavolal:
   Ježíš:"Vassulo, měj se Mnou soucit a pociťuj Mou bolest. Znovu Mě křižují."
   Vassula:"Proč Ti to dělají a kdo?"
   Ježíš:"Milovaná, mnoho duší! Oni nevědí, co činí. Miluji je a přesto Mnou pohrdají. Vassulo, sdílej Mou bolest, buď jedno se Mnou. Má dcero, oba trpíme nevěrností lidstva. Vezmi Mne za ruku. Společně?"
   Vassula:"Ježíši, nevydržím to, že Tě stále urážejí. Pospěš si vyjmout tyto trny!"
   Ježíš:"Jsem Láska. Chci ti připomenout, že jsem na tvá ramena naložil svůj kříž. Ó má dcero, jak velice tě miluji! Květino, všechno, co cítíš je ode Mne, pokračuj vpřed.
    Má dcero, zapiš si slovo  "G A R A B A N D A L".  vassulo, když jsem tě vyburcoval ze spánku (duchovního), bylo to nejen proto, abych tě probudil, ale i proto, abych tě použil, milovaná. Když jsem tě čistil, nebylo to samoúčelné, ale proto, abys cítila Mou přítomnost. Posloužil jsem si tebou nejen pro sepsání Svých poselství a přání, ale také, abych napsal požehnání Svým dětem z Garabandalu. Přicházím k oslavě svého poselství. Svou mocí obnovím Svou Církev. Miluj Mě, nekolísej, opři se o Mne a odpočiň si. Budu stát při tobě,  h o d i n a   j e   b l í z k o.  Modli se se Mnou: Otče, osvoboď mne, vezmi mne do náruče, dovol mi odpočinout si vedle tebe. Posvěť mě, otče, když mne přijmeš. Odpusť mé hříchy, tak jako já jsem odpustila ostatním. Buď Bohu vzdána úcta. Amen.
   Vassulo, neboj se, napiš slovo "Garabandal". Garabandal je následek jiných znamení. Garabandalská zjevení jsou pravá! Věřte, vy všichni, kdo jste je neviděli, věřte, věřte!
   Má dcero, použil jsem tě, abych se skrze tebe mohl dát poznat. Má Matka se zjevila Mým vyvoleným duším. Z jejich úst vyšla  p r a v d a ,  ale mnozí z Mých kněží označili tato zjevení za pochybná, někteří je úplně popřeli. Zjevuji se tvým prostřednictvím, abych rozptýlil tuto pochybnost o Garabandalu! Tamní zjevení jsou pravá a Mé děti skutečně viděly Mou Matku a slyšely její poselství. Vassulo, budeš muset podstoupit ještě větší zkoušku, která učiní kříž na tvých ramenou ještě těžším a ještě víc naplní pohár Mé spravedlnosti.   VAROVAL JSEM SVĚT !"
   Vassula:"Můj Bože, je pravděpodobné, že jen málo lidí ví o této události."
   Ježíš:"To je pravda, mnozí to nevědí kvůli pochybnostem a obavám, které pociťují Mé kněžské duše. Svými pochybnostmi negují Má božská díla. Se svými zatvrzelými srdci ztratili svou duchovnost. Ranění slepotou hledají beze světla a bez moudrosti. Všechna Má díla   b y l a   v ž d y   d á n a   p r o s t ý m   d ě t e m,   nikdy učencům! Má díla v jejích očích nevypadají spořádaně, ale to je tím, že se přirovnávají ke Mně. Od počátku časů jsem vás neopustil." (Dal mi pochopit, že znamení jsou nám dávána, aby nám připomněla Jeho přítomnost mezi námi, aby nás povzbudila.)
   "Vassulo, vzpomínáš si na farizeje?"
   Vassula:"Ano, Pane."
  Ježíš:"V jednu chvíli Mne obžalovali, že kážu proti Mojžíšovu zákonu. Jaký je v tom dnes rozdíl? Byl jsem obžalován, že všechno zpřevracím a porušuji jejich zákon. Dnešní obžaloby a nejistoty se velice blíží těm Farizejským. Dovol Mi říci ti, že ti, kdo napadají zjevení a poselství z Garabandalu Mě zraňují. Jsou to trny v Mém těle. Řekl jsem ti nedávno, že tě božskou silou uvedu do hloubi Mého krvácejícího těla. Řekl jsem ti, že prstem ukáži na ty, kdo Mě zraňují."(Ježíš mluví o poselství z 11.června. Když mi tehdy říkal,  že  je   n e b u d e   š e t ř i t,  nevěděla jsem, koho tím míní.)
  Ježíš:"Vassulo, přijdu v tichu noci. Hodina je blízko, nejsi sama. Zdá se, že svět zapomněl na Mou přítomnost. Jsem Bůh, ale kolik lidí na Mne myslí? Docela málo!"(Viděla jsem noc plnou hvězd, všechno zahaleno mlčením, ale za těmi hvězdami jsem cítila Boží oči nad námi.)
   "Zůstaň bdělá, neboť sestoupím v tichu noci. Připravil jsem Své plány dříve, než jsem tě stvořil, malé dítě. Chci tě pozvednout k Sobě a ukázat ti něco. Miluji věrnost, Vassulo, dám ti vidění a vyzvednu tě k Sobě. Chci ti ukázat, jak bude vypadat nebe."(Bylo mi ukázáno nebe. Podobalo se hvězdné noci, pak se změnilo. Vypadalo jako barvy na obraze, jako paleta malíře, ale jedna barva převládala nad ostatními:  č e r v e n á !  Byla sytá a stále jí přibývalo, jako kvasnic, které přetékají.)
   Ježíš:"vassulo, otevřu ti nebe a ukážu, co ještě žádné oko nevidělo. Poznala jsi to správně,  z ů s t a ň   v z h ů r u.  Budu nad tebou bdít, naslouchej Mi a piš: Od počátku jsem miloval Své tvorstvo. Stvořil jsem je ale také proto,  a b y   Mě   m i l o v a l o   a   u z n á v a l o   j a k o   s v é h o   Boha.  Od počátku časů jsem posvětil všechno, co utvořily Mé ruce. Jsem Bůh Lásky. Jsem   Duch   v z n e š e n é   Lásky !
   Tvorstvo, od počátku časů jsem lidstvu odsvědčil svou lásku, ale ukázal jsem jim i Svou spravedlnost. Pokaždé, když se tvorstvo bouřilo proti Mně a Mému zákonu, pokaždé se Mé Srdce zatvrdilo a bylo zarmouceno jejich zpupnými činy. Přišel jsem jim připomenout, že jsem Bůh Lásky  a  že  i   o n i   j s o u   d u c h o v é.  Přišel jsem, abych jim připomenul, že  na  z e m i   n e j s o u   n i c   n e ž   p r c h a v ý   s t í n,  stín  z  P R A C H U!  Mé první kapky vody, které na ně padnou, je odplaví, nezůstane po nich ani stopy!
   Vdechl jsem do nich Svůj dech tím, že jsem jim dal život.  A   s v ě t   M ě   n e p ř e s t a l   u r á ž e t.  Já ze své strany jsem jim nepřestal připomínat Svou existenci a to, jak moc je miluji.

KALICH   SPRAVEDLNOSTI   J E   P L N Ý,   TVORSTVO !
   Má spravedlnost na vás spočívá jako těžké břemeno! Spojte se a obraťte se ke Mně,  c t ě t e   M n e,  tvorstvo !  Když to budete konat, nadlehčím i Já břemeno Své spravedlnosti. Můj křik se rozléhá a otřásá celým nebem. Moji andělé se třesou před tím, co se stane! Jsem Bůh spravedlnosti a Mé oči už unavuje se stále dívat   n a   p o k r y t e c t v í,   b e z b o ž n o s t   a   n e m r a v n o s t ! ! !  Mé tvorstvo se ve svém úpadku stalo opakováním   S O D O M Y !  Otřesu  vámi Svou spravedlností, jako jsem otřásal Sodomity!
   V z b u ď   l í t o s t,  tvorstvo,  d ř í v e   n e ž   p ř i j d u !  Varoval jsem vás často, ale nepřijali jste Má naučení. Povolal jsem Své svaté, aby vás varovali, ale Má dcero, oni  zavřeli   s v á   s r d c e !  Mé tvorstvo dává přednost životu ve smilstvu a rozkoších a ignoruje Mě! Dal jsem vám znamení, abych vás vyburcoval. Ale spíte hodinu za hodinou, rok za rokem. Vychoval jsem na zemi služebníky a učitele, aby vás poučili."
   Vassula:"Ale Pane, Tvoji služebníci a učitelé pracují, ale co mohou dělat, když masy jsou tak nepoddajné? Jsou bezmocní!"
   Ježíš:"Bezmocní? Měli vzbuzovat lítost, měli se vrátit ke Mně a litovat. Dával jsem jim znamení v toku času, ale odmítali je a tvrdili, že nejsou ode Mne. Varoval jsem je prostřednictvím ubohých a slabých duší, ale oni pochybovali o Mém slovu! Odmítli všechny tyto milosti a tím Mne zarmoutili! Ó lide, se srdcem z kamene! Lide s malou vírou! Kdybyste měli víc otevřená srdce, byl bych vám okamžitě přišel na pomoc! Vyburcoval jsem je z jejich spánku, ale jak často zavřeli oči a znovu do něho upadli! Rozprostřel jsem teď nad lidstvem Svou spravedlnost.  SKLÍZÍ, CO ZASELO!
   Vassulo, když Mě Mé kněžské duše přijmou a nebudou Mě popírat pak neuplatním Svou spravedlnost. Varoval jsem je, ale oni uchovávají Má varování v tajnosti. (Také třetí fatimské tajemství uveřejnili jen částečně!) Zdá se, že zapomněli na Mou všemohoucnost a na Má bohatství. Snaží se jen o jedno - o důkaz: budou věřit teprve,  a ž   u v i d í....Nestaví na Mých  p o ž e h n á n í c h,  a  to  Mě rmoutí.
   Tvorstvo! Tvorstvo, oživ Mou Církev, Vassulo, cti Mě. Čas je blízko, milovaná, přichází hodina, Láska se vrátí zpět jako Láska."
   Vassula:"Děkuji Ti, Pane."
   Ježíš:" Vassulo, Garabandal je pokračováním zázraků. Mezitím jsem dal mnoho jiných znamení. Napiš některé z nich: Lurdy, pak Fatima. Chci, abys teď napsala: Garabandal v San Sebastianu. Oslavuj Mě! Vzpomeň si, že jsem světlo světa!" (Najednou mi Ježíš připomněl sen, který se mi zdál minulou noc, a na který jsem zapomněla. Odpovídal vizi, kterou jsem měla předtím, ale ve snu to bylo ještě horší.)
   Ježíš:"Poslouchej: ukázal jsem ti ve snu tuto vizi, abych ti dal pocítit události. Ne,  n e n í   v ý c h o d i s k a !" (Vzpomínám si na onen červený předmět, který  se   k   n á m   b l í ž i l   z   n e b e   j a k o   o b r o v s k á   v l n a.  Pokoušela jsem se utéci a schovat se, i když jsem věděla, že to není možné.)
   Vassula:"Ale proč se nám to má stát, když nás miluješ? Proč?"
   Ježíš:"Jsem znám jako Bůh Lásky a stejně tak, jako   B ů h   S p r a v e d l n o s t i !"
   Vassula:"Co můžeme dělat, abychom to zastavili?"
   Ježíš:"Ode všech od vás se teď žádá  h o r l i v é   pokání !  Spojte se a buďte zajedno. Milujte se navzájem, věřte ve Mne, věřte v Má božská díla, neboť jsem mezi vámi stále.
   Vassulo, udělej Mi radost a přijmi Mě. Chci, abys Mne následovala. Povedu tě  k   s e t k á n í   s e   M n o u   v e   s v a t o s t á n k u.  Přijmi Mne a požehnám ti. Miluji tě."(Ježíš mne volá, abych Ho opět přijala ve svatém přijímání.)
   Vassula:"Miluji Tě, Pane, a přijdu."
   Ježíš:"Má dcero, od této chvíle pochopíš, jak působím. Věř, Má Vassulo, neboť ti vdechnu mnohem více zjevení. Oddej se Mi cele a dej do sebe vtisknout Má slova. Pojď, Mé dítě, a pohlaď Mě." (Ježíš tím chce říci: pohladit Jeho velký obraz, který mám z Jeho pohřebního-turínského-plátna. Když rozjímám, mám ve zvyku položit ruku na Jeho obraz a hladit Jeho rány, jako bych chtěla odstranit stopy krve, abych Ho uklidnila.)
   Vassula:"Ano, Pane."
   Ježíš:"Vassulo, Má zjevení a zjevení Mé Matky v Garabandalu měla být prohlášena  z a   p r a v á !  Slyš Mne, Vassulo, pokaždé, když se Má Matka zjevila vyvoleným duším a osvítila je svou milostí (Panna Maria je prostřednicí všech milostí - viz zjevení v Rue du Bac.), stál jsem vedle ní, ale nikdo Mě neviděl. Často jsem se zjevil jako malé dítě, abych požehnal těm, kdo Mě oslavovali. Má dcero, přeji si, aby tato místa zjevení byla víc uctívána. Přeji si, aby Mne Svatý stolec uctil tím, že požehná těmto svatým místům. Chci tím říct, že nejen Lurdy a Fatima, ale i Garabandal. Přeji si, aby Můj Svatý stolec požehnal tomuto místu, aby bylo napraveno, co Mé kněžské duše, které Mě zranily, překroutily a falešně vysvětlovaly. Ať zanechají pochybností a ať zmizí zlořády páchané těmi, kdo se protivili zjevením."
   Vassula:"Pane, můj Bože, jak se to všechno dozví?"
   Ježíš:"Přenech Mi tento úkol, Vassulo. Najdu způsob, aby se to dověděli. Přeji si, aby pokaždé,  k d y ž   d á m   z n a m e n í   S v é   p ř í t o m n o s t i - ať  je jakkoli malé -, můj Svatý stolec   o s l a v i l   Mé  znamení tím, že mu požehná.
   C H C I,  A B Y   S E   S V Ě T   D O Z V Ě D Ě L   O   M É   P Ř Í T O M N O S T I,  O   M Ý C H   P O K L A D E C H,  O   M É M   M I L O S R D E N S T V Í   A   O   M Ý C H   B O Ž S K Ý C H   D Í L E C H !
   Přeji si, aby Můj Svatý stolec velkoryse   š í ř i l   znamení,   k t e r á   d á v á m,  abych   ž i v i l   s v ě t.  Chci, aby Má země byla úrodná. Chci, aby tyto pouště byly zavlaženy. Kdo zaleje Mou zahradu? Proč zanedbávají Mé květiny?"
   Vassula:"Milovaný Ježíši, jestli se nemýlím, trvalo sedm let, než byl potvrzen fatimský zázrak. Už předem vidím odpírání, kárání a těžkosti, než budou souhlasit."
   Ježíš:"Květino, nezarmucuj se, dovol, ať ti pomohu, Vassulo,  JÁ VŽDYCKY DOSÁHNU SVÝCH CÍLŮ."

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otevřený dopis od Mgr. Domenico Celada –

Už dlouho jsem vám chtěl napsat, slavní vrahové naší svaté liturgie. Ne proto, že doufám, že na vás má slova mohou mít nějaký vliv, protože jste příliš dlouho padli do spárů Satana a stali se jeho nejposlušnějšími služebníky, ale proto, aby všichni ti, kteří trpí za nesčetné zločiny, které jste spáchali, mohli znovu najít svůj hlas. .

Nenechte se mýlit, pánové. Ukrutné rány, které jste otevřeli v těle Církve, volají po pomstě v očích Boha, spravedlivého Avengera.

Váš plán podvracení církve prostřednictvím liturgie je velmi starý. Mnoho vašich předchůdců se to snažilo realizovat, mnohem inteligentnější než vy, kterého Otec temnot již přivítal ve svém království. A vzpomínám si na tvou nenávist, tvůj posměšný úsměv, když jsi před patnácti lety přál smrt onomu velkému pontifikovi, který byl služebníkem Boha Eugenia Pacelliho, protože rozuměl tvým plánům a postavil se proti nim s autoritou Triregna. Po oné slavné konferenci „pastorační liturgie“, na kterou jako meč padla velmi jasná slova papeže Pia XII. , jste opustili mystické Assisi pěnící hněv a jed.

Nyní jste uspěli. Alespoň zatím. Vytvořili jste své „mistrovské dílo“ : novou liturgii.

Že to není Boží dílo, ukazuje především (pomineme-li dogmatické implikace) velmi prostý fakt: je děsivě ošklivý. Je to kult nejednoznačnosti a nepochopení, nezřídka kult neslušnosti. To by stačilo k pochopení, že vaše „ mistrovské dílo “ nepochází od Boha, zdroje veškeré krásy, ale od pradávného zapisovatele Božích děl.

Ano, zbavili jste katolické věřící nejčistší emoce, pocházející z vznešených věcí, které byly základem liturgie po tisíciletí: krása slov, gest, hudby. Co jsi nám dal na oplátku? Ukázka ošklivosti, groteskních „překladů“  [2] (jak je známo, váš otec, který tam je, nemá smysl pro humor), žaludečních emocí probuzených mňoukáním elektrických kytar, gest a postojů mírně řečeno nedorozumění.

Ale pokud by to nestačilo, je tu ještě jeden znak, který ukazuje, že vaše „mistrovské dílo“ nepochází od Boha, a jsou to nástroje, které jste k jeho uskutečnění použili: podvody a lži. Podařilo se vám přimět nás, abychom uvěřili, že koncil nařídil zmizení latinského jazyka, archivaci dědictví posvátné hudby, zrušení svatostánku, převrácení oltářů, zákaz klekání před naším Pánem přítomným v Eucharistie a všechny vaše další progresivní fáze tvořící část (jak by řekli právníci) „jediného zločinného plánu“.

Dobře jste věděli, že „ lex orandi “ je také „ lex credendi “, (zákon modlitby je také zákon víry) a že tedy změnou jednoho byste změnili i druhé.

Víte, že namířením svých otrávených kopí na živý jazyk Církve byste prakticky zabili jednotu víry.

Věděl jsi, že tím, že jsi nařídil smrtící akt gregoriánského chorálu posvátné polyfonie, mohl jsi podle své vůle zavést všechny pseudohudební neslušnosti, které znesvěcovaly bohoslužbu a vrhal nejednoznačný stín na liturgické slavnosti.

Věděli jste, že zničením svatostánků, nahrazením oltářů „stoly k eucharistickému stolování“, odepřením věřícím pokleknout před Božím Synem, brzy uhasíte víru ve skutečnou božskou přítomnost.

Pracovali jste s otevřenýma očima. Zuřili jste proti pomníku, k němuž nebe a země položily ruku, protože jste věděli, že jím ničíte církev. Přišel jsi odnést mši svatou, dokonce jsi trhal srdce katolické liturgie. (Ta mše svatá, kvůli které jsme byli vysvěceni na kněze, a že nám to nikdo na světě nebude moci zakázat, protože nikdo nemůže šlapat po přirozeném zákonu).

Já vím, teď se můžete smát tomu, co se chystám říct. A také se smát. Přišli jste odstranit z litanií ke svatým invokaci „ a flagello terremotus, free nos Domine “ (otřeseni metlou, osvoboď nás, Pane) a nikdy předtím se země netřásla v každé zeměpisné šířce. Odstranili jste vzývání „ a spititu fornicationis, free nos Domine “ (od pohrdání smilstvem, vysvoboď nás, Pane) a nikdy předtím nejsme pokryti bahnem nemravnosti a pornografie v jejích nejodpudivějších a ponižujících formách. Zrušil jste invokaci „ ut inimicos sanctae Ecclesiae umiliare digneris “ (abyste se rozhodli pokořit nepřátele svaté Církve) a nikdy předtím se nepřátelům církve nedařilo ve všech církevních institucích na všech úrovních.

Směj se, směj se. Váš smích je hrubý a neradostný. Jisté je, že nikdo z vás nezná, jak víme, slzy radosti a bolesti. Nejsi schopen ani plakat. Vaše bovinní oči, ať už jsou to skleněné nebo kovové koule, se dívají na věci, aniž by je viděly. Jste jako krávy sledující vlak. Před tebou mám radši zloděje, který dítěti vytrhne zlatý řetízek, radši toho lupiče, radši lupiče se zbraní v ruce, ještě radši surovce a narušitele hrobu. Lidé mnohem méně špinaví než vy, kteří jste okradli Boží lid o všechny jeho poklady.

Při čekání na vašeho otce, který je tam dole, vás také přivítá ve svém království, „kde je pláč a skřípění zubů“, chci, abyste věděli o naší neotřesitelné jistotě, že tyto poklady nám budou vráceny. A bude to „ restitutio in integrum “. (Restaurování v plném rozsahu) Zapomněli jste, že Satan je věčný poražený.

A KDO SE CHCE DOZVĚDĚT VÍCE O ÚCTĚ K JEŽÍŠI V EUCHARISTII, PUSŤTE SI TENTO FILM . A DALŠÍ FILMY NA WEBU "PŘÁTELÉ EUCHARISTIE" 1. A 2. DÍL. JSOU TAM I FILMY S PANEM KOVÁČEM ZE SLOVENSKA, KTERÝ MLUVÍ S PÁNEM JEŽÍŠEM, A TEN HO POVĚŘIL ŠÍŘIT ÚCTU K EUCHARISTII PO SVĚTĚ. Tady to nejde pustit, zadejte to do hledáčku youtube. barmanka

• Eucharistická úcta, Orfilm 2021. Eucharistia - zázrak nad…

   
  ► 41:23

  10. 2. 202215 tis. zhlédnutíAk by ste hľadali brožúrku od Cataliny Rivas: Eucharistie znovu objevená, tak v slovenčine vyšla pod názvom: Prežívaj svätú omšu.

Videa›PŘÁTELÉ EUCHARISTIE